Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2011-06-22-Speech-3-190-000"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2011-06-22"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Prevenirea și corectarea dezechilibrelor macroeconomice - Aplicarea procedurii de deficit excesiv - Cerințele referitoare la cadrele bugetare ale statelor membre - Supravegherea bugetară în zona euro - Consolidarea supravegherii pozițiilor bugetare și supravegherea și coordonarea politicilor economice - Măsurile de executare pentru corectarea dezechilibrelor macroeconomice excesive din zona euro (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"es"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20110622.16.3-190-000"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2011-06-22-Speech-3-191-000⁶
lpv:speaker	lp:Íñigo Méndez De Vigo⁶
lpv:spoken text	"Señor Presidente, cuando yo entré en este Parlamento, hace veinte años, este debate no habría tenido lugar, porque este Parlamento era entonces un parlamento consultivo y la batalla de muchos de nosotros en estos veinte años ha sido convertirlo en lo que es hoy, un parlamento colegislador. Pero cuando uno colegisla, uno tiene que ser responsable. Y aquí tenemos que hacer un ejercicio de responsabilidad. Alguna parte de esta Cámara ha adoptado aquel viejo eslogan de mayo del 68 de que lo realista es pedir lo imposible. Claro, cuando uno pide lo imposible, al final es imposible llegar a acuerdos. En el Grupo del Partido Popular Europeo (Demócrata-cristianos) no hemos negociado con unos grupos o con otros, hemos negociado con todos. Pero hemos llegado a acuerdos con aquellos que estaban dispuestos a llegar a acuerdos. Y yo creo, señor Presidente, que si se examinan objetivamente la propuesta de la Comisión, la posición del Consejo y lo que está ahora sobre la mesa ―que vamos a votar mañana―, es innegable que hay muchos avances. Y ésa es en realidad la polémica o la disyuntiva que tenemos que resolver mañana. Miguel de Cervantes, al final de su fecunda existencia, decía que había momentos en la vida en que había que ser camino o posada. Ser posada, para Cervantes, era quedarse quieto, quejarse de que no le hacían a uno caso y quedarse plantado. Ser camino significa avanzar, ser camino significa superar los obstáculos, saber que no todo está logrado, que el camino probablemente no es aquel por el que nos gustaría circular, pero circular. Y eso es lo que yo creo que este Parlamento debe hacer mañana: circular, resolver con el Consejo las dificultades que todavía tenemos, pero mirar hacia adelante en un momento en el que la crisis está golpeando a todos los europeos. No es responsable en estos momentos decir «esto no me gusta y rompo la baraja». Lo responsable es circular. Y por ello, señor Presidente, yo creo que en la votación de mañana vamos a concertar una nueva cita con el Consejo para el mes de julio. Porque al final, como también decía un poeta ―el señor Sosa Wagner ha citado a un poeta alemán, yo citaré a un poeta francés, Paul Valéry― de los poemas, éstos nunca se acaban, solo se abandonan. Nosotros vamos a abandonar el resultado final al mes de julio, y yo espero que la Presidencia húngara, que tan buen papel ha hecho, sea capaz también de encontrar un acuerdo satisfactorio para todos. Muchas gracias, señor Presidente. Y recuerdo que ésta es la primera vez en veinte años que el reloj se equivoca a mi favor y me da más tiempo."@es²¹
lpv:spokenAs	substitute; AFCO (2009-07-16--2011-12-22)²³ member_of_the_bureau; EPP (2009-07-24--2011-12-22)²³ unknown; Partido Popular (2009-07-14--2011-12-22)²³ substitute; Delegation for relations with the countries of the Andean Community (2009-09-16--2011-12-22)²³ member; ECON (2009-07-16--2011-12-22)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, když jsem před 20 lety poprvé vstoupil do tohoto Parlamentu, tato rozprava by se zde nemohla odehrát, protože tehdy byl pouhým poradním orgánem; mnoho z nás posledních 20 let bojovalo za to, aby se stal tím, čím je dnes, tedy spolutvůrcem právních předpisů. Když se však někdo podílí na tvorbě právních předpisů, musí být zodpovědný. Je to právě zkouška zodpovědnosti, co je teď potřeba. Část Parlamentu přijala za své staré heslo z května roku 1968, podle nějž je realistické požadovat nemožné. Jestliže ale někdo požaduje nemožné, očividně bude nakonec nemožné se na čemkoli dohodnout. Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) nejednala se žádnými jednotlivými skupinami. Jednali jsme se všemi skupinami. Dohodli jsme se však jen s těmi, kdo byli k něčemu takovému připraveni. Pane předsedající, jsem přesvědčen, že pokud jde o návrh Komise, stanovisko Rady a to, co teď před námi leží na stole – a o čem budeme zítra hlasovat – dosáhli jsme nepopiratelného pokroku, podíváme-li se na ně nepředpojatě. To je ten pravý rozpor či dilema, jež budeme zítra muset vyřešit. Miguel de Cervantes na konci svého plodného života řekl, že v něm byly chvíle, kdy si musel vybírat mezi tím, zda se stát cestou nebo hostincem. Hostincem měl Cervantes na mysli tiše ležet, stěžovat si na nezájem a zůstávat na místě. Cestou myslel pohyb kupředu, překonávání překážek, vědomí, že ne všechno bylo dosaženo, že naše cesta pravděpodobně není tou, po níž bychom chtěli jít, ale přesto pokračujeme dál. Domnívám se, že právě to by měl Parlament zítra udělat: jít dál, vyřešit naše zbývající spory s Radou, ale myslet na dobu, kdy krize postihuje všechny Evropany. Na takové křižovatce není zodpovědné říci „to mi stačí, nashledanou, mějte se hezky“. Zodpovědnost znamená kráčet dál. Proto se, pane předsedající, domnívám, že zítřejším hlasováním dáme podnět k dalšímu společnému zasedání s Radou, jež by se mělo konat v červenci. Slovy jiného básníka – pan Sosa Wagner citoval básníka německého, já budu citovat francouzského, Paula Valéryho – básně se nikdy nedokončují, prostě se opouštějí. Necháme konečný výsledek na červenec a já doufám, že se maďarskému předsednictví, jež se ukázalo jako velmi úspěšné, podaří dosáhnout dohody, která uspokojí každého. Děkuji vám, pane předsedající, a dovolte mi jen poznamenat, že poprvé za 20 let se hodiny spletly v můj prospěch a daly mi víc času."@cs¹ "Hr. formand! Da jeg første gang trådte ind i Parlamentet for 20 år siden, ville denne høring ikke have kunnet finde sted, eftersom Parlamentet dengang kun var et rådgivende parlament, og mange af os har kæmpet de sidste 20 år for at gøre det til det, det er i dag, nemlig et medlovgivende parlament. Som medlovgiver er man imidlertid nødt til at være ansvarlig. Det er udøvelse af ansvar, der nu er brug for. En del af Parlamentet har taget det gamle slogan op fra maj 1968 om, at det er realistisk at kræve det umulige. Når man kræver det umulige, ender det tydeligvis med, at det bliver umuligt at blive enige om noget som helst. Det Europæiske Folkepartis Gruppe (Kristelige Demokrater) har ikke forhandlet med bestemte grupper, vi har forhandlet med alle grupper. Vi er imidlertid kun nået til en aftale med dem, der var parate til det. Jeg tror på, at der uden tvivl er sket store fremskridt med Kommissionens forslag, Rådets holdning, og hvad der nu er fremlagt – og som der bliver stemt om i morgen – hvis man ser på det objektivt. Det er den egentlige konflikt eller det egentlige dilemma, vi skal løse i morgen. Hen imod slutningen af sit frugtbare liv, sagde Miguel de Cervantes, at der var øjeblikke i livet, hvor man måtte vælge at være enten en vej eller en kro. Med at være en kro mente Cervantes at ligge stille og klage over at blive ignoreret og gro fast. At være en vej betyder at bevæge sig fremad, overvinde forhindringer, vel vidende at man ikke har opnået alt, at vejen sandsynligvis ikke er den vej, man gerne ville gå på, men man bliver dog alligevel ved med at gå. Det er, hvad jeg mener, at Parlamentet skal gøre i morgen, nemlig blive ved med at gå, løse de uoverensstemmelser, vi har med Rådet, men tænke på at der kan komme et tidspunkt, hvor krisen rammer alle europæere. På nuværende tidspunkt er det ikke ansvarligt at sige, at man er tilfreds med tingene, som de er lige nu, og derpå sige farvel og ønske en god dag. Ansvarlighed betyder at gå fremad. Derfor tror jeg, at vi ved afstemningen i morgen vil indkalde Rådet til endnu et møde i juli måned. Som en anden digter plejede at sige – hr. Sosa Wagner har citeret en tysk digter, jeg vil citere en fransk digter – nemlig Paul Valéry, der sagde, at et digt aldrig bliver afsluttet, det bliver blot forladt. Vi vil forlade slutresultatet indtil juli, og jeg håber, at det ungarske formandskab, som i høj grad har været en succes, også vil kunne nå frem til en aftale, der tilfredsstiller alle. Tak, hr. formand, for at give mig lidt ekstra tid. Tillad mig at nævne, at det er første gang i 20 år, at tiden er løbet fra mig."@da² "Herr Präsident! Als ich vor 20 Jahren zum ersten Mal in dieses Haus kam, hätte diese Aussprache nicht stattgefunden, da dieses Haus zur damaligen Zeit ein beratendes Parlament war, wobei viele von uns in den vergangenen 20 Jahren dafür gekämpft haben, es zu dem zu machen, was es heute ist, ein mitgesetzgeberisches Parlament. Wenn man jedoch Mitgesetzgeber ist, muss man Verantwortung übernehmen. Hier müssen wir nun ein Beispiel an Verantwortlichkeit abgeben. Ein Teil dieses Hauses hat das alte Motto aus dem Mai 1968 übernommen, demzufolge es realistisch ist, das Unmögliche zu fordern. Wenn aber jemand das Unmögliche fordert, wird es schließlich unmöglich, sich auf irgendetwas zu einigen. Die Fraktion der Europäischen Volkspartei (Christdemokraten) hat nicht nur mit bestimmten Fraktionen verhandelt. Wir haben mit allen Fraktionen verhandelt. Wir haben jedoch nur Vereinbarungen mit denen erreicht, die dazu bereit waren. Herr Präsident, ich bin der Überzeugung, wenn man sie sich objektiv anschaut, dann hat es zweifellos mit dem Kommissionsvorschlag, der Position des Rates und dem, was nun auf dem Tisch liegt – was morgen zur Abstimmung steht –, sehr viele Fortschritte gegeben. Dabei handelt es sich um die wirkliche Kontroverse bzw. das Dilemma, das wir morgen lösen müssen. Am Ende seines fruchtbaren Lebens sagte Miguel de Cervantes, dass es Augenblicke im Leben gibt, in denen man sich entscheiden muss, eine Straße oder ein Gasthaus zu sein. Mit dem Gasthaus meinte Cervantes den Stillstand und dass man sich darüber beschwert, dass man ignoriert wird und statisch bleibt. Die Straße bedeutet, vorwärtszukommen, Hürden zu überwinden und zu wissen, dass noch nicht alles erreicht worden ist, dass wir diese Straße vermutlich nicht gerne gehen, aber sie dennoch gehen werden. Dies sollte dieses Haus meiner Meinung nach morgen tun: weitergehen, die Differenzen, die wir noch mit dem Rat haben, lösen, aber nach vorne auf eine Zeit schauen, in der die Krise alle Europäer trifft. Es ist in diesem Augenblick nicht verantwortungsvoll zu sagen: „Ich bin damit nicht zufrieden, auf Wiedersehen, schönen Tag noch.“ Es ist verantwortlich, voranzugehen. Herr Präsident, daher denke ich, dass wir bei der morgigen Abstimmung eine weitere Sitzung mit dem Rat für Juli einberufen werden. Wie ein anderer Dichter gesagt hat – Herr Sosa Wagner hat einen deutschen Dichter zitiert, und ich werden einen französischen zitieren, Paul Valéry –, ein Gedicht wird nie beendet, nur verlassen. Wir werden das Endergebnis bis Juli verlassen, und ich hoffe, dass es dem ungarischen Ratsvorsitz, der sich als so erfolgreich erwiesen hat, auch gelingen wird, eine Vereinbarung zu erreichen, die alle zufriedenstellt. Vielen Dank, Herr Präsident, und ich möchte darauf hinweisen, dass dies das erste Mal in 20 Jahren war, dass sich die Uhr zu meinen Gunsten geirrt und mir mehr Zeit gegeben hat."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, πριν από 20 χρόνια, όταν εξελέγην για πρώτη φορά στο παρόν Σώμα, η συζήτηση αυτή δεν θα λάμβανε χώρα, διότι, εκείνη την εποχή, το Σώμα συνιστούσε διαβουλευτικό κοινοβούλιο, και πολλοί από εμάς αγωνιστήκαμε την τελευταία εικοσαετία ώστε να εξελιχθεί σε αυτό που είναι σήμερα, ένα κοινοβούλιο συννομοθέτης. Ωστόσο, όταν κάποιος συννομοθετεί, πρέπει να είναι υπεύθυνος. Εκείνο που χρειαζόμαστε τώρα είναι να επιδείξουμε υπευθυνότητα. Μερίδα του παρόντος Σώματος έχει ενστερνιστεί το σύνθημα του Μάη του 1968, σύμφωνα με το οποίο είναι ρεαλιστικό να απαιτούμε το αδύνατο. Προφανώς, εάν κάποιος απαιτεί το αδύνατο, τελικά γίνεται αδύνατο να συμφωνήσει σε οτιδήποτε. Η Ομάδα του Ευρωπαϊκού Λαϊκού Κόμματος (Χριστιανοδημοκράτες) δεν προέβη σε διαπραγματεύσεις με καμία επιμέρους Ομάδα. Διαπραγματευτήκαμε με όλες τις Ομάδες. Ωστόσο, έχουμε συνάψει συμφωνίες με εκείνες που ήταν έτοιμες να το πράξουν. Κύριε Πρόεδρε, πιστεύω ότι αναμφισβήτητα σημειώθηκε μεγάλη πρόοδος με την πρόταση της Επιτροπής, τη θέση του Συμβουλίου και αυτό που βρίσκεται τώρα επάνω στο τραπέζι –το οποίο θα τεθεί σε ψηφοφορία αύριο– εάν εξεταστούν αντικειμενικά. Αυτό είναι το πραγματικό αμφιλεγόμενο θέμα ή δίλημμα που θα χρειαστεί να επιλύσουμε αύριο. Στο τέλος του καρποφόρου βίου του, ο Μιγκέλ ντε Θερβάντες δήλωσε ότι υπήρξαν στιγμές στη ζωή του κατά τις οποίες έπρεπε να επιλέξει εάν θα είναι δρόμος ή πανδοχείο. Με το πανδοχείο, ο Θερβάντες εννοούσε να μένει ακίνητος, να παραπονείται ότι τον αγνοούν και να παραμένει στατικός. Το να είναι κανείς δρόμος σημαίνει να προχωρά μπροστά, να ξεπερνά εμπόδια, να γνωρίζει ότι δεν έχουν επιτευχθεί όλα, ότι ο δρόμος πιθανότατα δεν είναι αυτός στον οποίο θα επιθυμούσε να βαδίζει, αλλά να συνεχίζει, παρ’ όλα αυτά να τον ακολουθεί. Αυτό πιστεύω ότι πρέπει να κάνει αύριο το Σώμα: να συνεχίσει την πορεία του, να επιλύσει τις διαφορές που εξακολουθούμε να έχουμε με το Συμβούλιο, αλλά να έχει κατά νου ότι η κρίση πλήττει όλους τους Ευρωπαίους. Δεν είναι υπεύθυνες στην παρούσα συγκυρία δηλώσεις του τύπου: «Δεν με ικανοποιεί αυτό, αντίο και καλή σας μέρα». Ευθύνη σημαίνει συνέχιση της πορείας. Κατά συνέπεια, κύριε Πρόεδρε, πιστεύω ότι στην αυριανή ψηφοφορία θα συγκαλέσουμε μία ακόμα σύνοδο με το Συμβούλιο, η οποία θα διεξαχθεί τον Ιούλιο. Όπως συνήθιζε να λέει ένας άλλος ποιητής –ο κ. Sosa Wagner παρέθεσε έναν γερμανό ποιητή, εγώ θα παραθέσω έναν γάλλο, τον Πωλ Βαλερύ– τα ποιήματα δεν ολοκληρώνονται ποτέ, απλώς εγκαταλείπονται. Θα εγκαταλείψουμε το τελικό αποτέλεσμα έως τον Ιούλιο και ευελπιστώ πως η ουγγρική Προεδρία, η οποία απεδείχθη τόσο επιτυχής, θα μπορέσει επίσης να επιτύχει συμφωνία, η οποία θα είναι ικανοποιητική για όλους. Σας ευχαριστώ, κύριε Πρόεδρε, και επιτρέψτε μου να επισημάνω ότι αυτή είναι η πρώτη φορά στα 20 χρόνια που το χρονόμετρο με ευνόησε παρέχοντάς μου περισσότερο χρόνο."@el¹⁰ "Mr President, when I first entered this House 20 years ago, this debate would not have taken place, because this House was a consultative parliament at the time, and many of us have battled over the last 20 years to make it what it is today, a co-legislator parliament. However, when one co-legislates, one must be responsible. It is an exercise in responsibility that is now in need. A part of this House has adopted the old May 1968 slogan, according to which it is realistic to demand the impossible. Obviously, if one demands the impossible, it ultimately becomes impossible to agree on anything. The Group of the European People’s Party (Christian Democrats) has not negotiated with any individual groups. We have negotiated with all the groups. However, we have only reached agreements with those that were ready to do so. Mr President, it is my belief that much progress has undeniably been made with the Commission’s proposal, the Council’s position and what is now on the table – which will be put to the vote tomorrow – if they are examined objectively. This is the real controversy or dilemma that we will have to resolve tomorrow. At the end of his fruitful existence, Miguel de Cervantes said that there were moments in life when one must choose whether to be a road or an inn. By being an inn, Cervantes meant lying still, complaining that one is ignored and remaining static. Being a road means moving forward, overcoming obstacles, knowing that not all has been achieved, that the road is probably not the one we would like to be walking on, but going on walking all the same. This is what I believe this House should do tomorrow: walk on, resolve the differences we still have with the Council, but look towards a time when the crisis is hitting all Europeans. It is not responsible at this juncture to say ‘I am not happy with this, goodbye, have a nice day’. Responsibility means walking. Therefore, Mr President, I think that in tomorrow’s vote we will convene another meeting with the Council to be held in July. As another poet used to say – Mr Sosa Wagner has quoted a German poet, I will quote a French one, Paul Valéry – poems are never finished, they are simply abandoned. We will abandon the end result until July, and I hope that the Hungarian Presidency, which has proved so successful, will also be able to reach an agreement that satisfies everyone. Thank you, Mr President, and may I point out that this is the first time in 20 years that the clock has erred in my favour, giving me more time."@en⁴ "Lugupeetud juhataja! Kui ma esimest korda astusin siia täiskogu saali 20 aastat tagasi, siis seda arutelu poleks toimunud, sest sel ajal oli täiskogu konsultatiivne parlament ja paljud meist on võidelnud viimase 20 aasta jooksul, et muuta see niisuguseks, nagu see on täna – kaasseadusandjana töötav parlament. Kaasseadusandjaks olemine tähendab aga ka vastutust. Praegu vajame just vastutustunde kasutamist. Osa praegusest täiskogust on võtnud vastu vana 1968. aasta mai loosungi, mille kohaselt on realistlik nõuda võimatut. On ilmselge, et kui nõutakse võimatut, siis lõpptulemusena muutub võimatuks ükskõik milles kokku leppida. Euroopa Rahvapartei (kristlike demokraatide) fraktsioon ei ole läbi rääkinud mitte ühegi üksiku fraktsiooniga. Me oleme pidanud läbirääkimisi kõikide fraktsioonidega, kuid oleme jõudnud kokkuleppele vaid nendega, kes olid selleks valmis. Lugupeetud juhataja! Olen veendunud, et kahtlemata on palju edu saavutatud komisjoni ettepaneku, komisjoni seisukoha ja praegu arutamiseks esitatud ettepanekuga – mis pannakse homme hääletusele –, kui neid uuritakse objektiivselt. See on tõeline vastuolu ehk dilemma, mille peame homme lahendama. Oma viljaka elu lõpus ütles Miguel de Cervantes, et elus on hetki, mil tuleb valida, kas olla tee või kõrts. Kõrtsiks olemise all pidas Cervantes silmas paigalolekut, kaebamist enda ignoreerimise üle ja staatiliseks jäämist. Teeks olemine tähendab edasiliikumist, takistuste ületamist, teadmist, et mitte kõik ei ole saavutatud, et praegune tee ei tõenäoliselt see, mida mööda sooviksime minna, kuid sellele vaatamata jätkame kõndimist. See on just see, mida minu arvates peaks praegune täiskogu tulevikus tegema: edasi liikuma ja lahendame meie senised eriarvamused nõukoguga, kuid ootame aega, mil kriis tabab kõiki eurooplasi. Praegusel hetkel on vastutustundetu öelda, et ma ei ole sellega õnnelik, head aega, head päeva! Vastutus tähendab kõndimist. Seetõttu, lugupeetud juhataja, usun ma, et homsel hääletusel kutsume kokku järgmise kohtumise nõukoguga juulis. Nagu üks teine poeet tavatses öelda – kolleeg Sosa Wagner tsiteeris Saksa poeeti, mina tsiteerin aga Prantsuse poeeti Paul Valéry’t –, et poeeme ei lõpetata mitte kunagi, need jäetakse lihtsalt maha. Jätame lõppeesmärgi maha enne juulit ja ma loodan, et eesistujariik Ungari, mis on osutunud nii edukaks, suudab jõuda kõiki rahuldava kokkuleppeni. Tänan teid, lugupeetud juhataja, ja ma märgiksin, et see juhtus esimest korda 20 aasta jooksul, et kell on eksinud minu kasuks, andes mulle rohkem aega!"@et⁵ "Arvoisa puhemies, kun minusta ensimmäistä kertaa tuli Euroopan parlamentin jäsen 20 vuotta sitten, tätä keskustelua ei olisi käyty, koska Euroopan parlamentti oli tuolloin neuvoa-antava parlamentti. Useat meistä ovatkin ponnistelleet viimeisten 20 vuoden aikana tehdäkseen Euroopan parlamentista sellaisen, mitä se on nyt – toinen lainsäätäjä. Toisen lainsäätäjän asemassa on kuitenkin toimittava vastuullisesti. Siinä kannetaan vastuuta, ja sitä tarvitaan nyt. Osa parlamentin jäsenistä on omaksunut toukokuulta 1968 peräisin olevan vanhan iskulauseen, jonka mukaan on realistista vaatia mahdotonta. On selvää, että jos vaaditaan mahdottomia, lopulta on mahdotonta sopia mistään. Euroopan kansanpuolueen (kristillisdemokraatit) ryhmä ei ole neuvotellut minkään yksittäisten ryhmien kanssa. Olemme neuvotelleet kaikkien ryhmien kanssa. Olemme kuitenkin päässeet sopimukseen vain niiden kanssa, jotka olivat halukkaita sopimaan. Arvoisa puhemies, uskoakseni on kieltämättä edistytty paljon komission ehdotuksen, neuvoston kannan ja nyt käsiteltävänä olevan paketin suhteen – josta äänestetään huomenna – jos niitä tarkastellaan objektiivisesti. Tämä on se todellinen kiista tai pulma, joka meidän on ratkaistava huomenna. Tuotteliaan elämänsä lopussa Miguel de Cervantes totesi, että elämässä on hetkiä, jolloin on valittava, ollako tie vai majatalo. Majatalolla Cervantes tarkoitti makaamista hiljaa, valittaen, että kukaan ei välitä, ja jäämistä paikoilleen. Tie tarkoittaa liikkumista eteenpäin, esteiden voittamista, sen tietämistä, että kaikkea ei ole saavutettu, että tie ei todennäköisesti ole se, jota pitkin haluttaisiin kävellä, mutta matkaa jatketaan siitä huolimatta. Mielestäni parlamentin pitäisi tehdä huomenna seuraavasti: jatkaa matkaa, ratkaista erimielisyydet, joita meillä vielä on neuvoston kanssa, mutta keskittyä hetkeen, jolloin kriisi alkaa koetella kaikkia eurooppalaisia. Ei ole vastuullista sanoa tässä vaiheessa, että "en ole tyytyväinen tähän, näkemiin, hyvää päivänjatkoa". Vastuuntunto tarkoittaa kävelemistä. Arvoisa puhemies, siitä syystä olen sitä mieltä, että huomisessa äänestyksessä me sovimme, että neuvoston kanssa pidetään uusi kokous heinäkuussa. Kuten eräs toinen runoilija tapasi sanoa – jäsen Sosa Wagner lainasi saksalaista runoilijaa ja minä lainaan ranskalaista, Paul Valérya – runo ei ole koskaan valmis, vain viimein hylätty. Me hylkäämme lopputuloksen heinäkuuhun asti. Toivon, että puheenjohtajavaltio Unkari, jonka toiminta on osoittautunut niin menestyksekkääksi, saa aikaan kaikkia tyydyttävän sopimuksen. Kiitos, arvoisa puhemies. Saanen huomauttaa, että tämä on ensimmäinen kerta 20 vuoteen, kun kello on tehnyt virheen minun edukseni ja antanut minulle lisää aikaa."@fi⁷ "Monsieur le Président, lorsque je suis entré pour la première fois dans cette Assemblée voici 20 ans, ce débat n’aurait pas eu lieu, car cette Assemblée était alors un parlement consultatif, et nombre d’entre nous ont bataillé au cours de ces 20 dernières années pour en faire ce qu’il est aujourd’hui, un parlement colégislateur. Toutefois, lorsqu’on colégifère, on se doit d’être responsable. C’est un exercice de responsabilité qui est à présent nécessaire. Une partie de cette Assemblée a fait sien le vieux slogan de mai 1968, selon lequel il est réaliste d’exiger l’impossible. Manifestement, si on demande l’impossible, il devient finalement impossible de se mettre d’accord sur quoi que ce soit. Le groupe du Parti populaire européen (Démocrates-Chrétiens) n’a négocié avec aucun groupe en particulier. Nous avons négocié avec tous les groupes. Toutefois, nous ne sommes parvenus à des accords qu’avec ceux d’entre eux qui y étaient disposés. Monsieur le Président, je suis convaincu qu’un grand progrès a indéniablement été accompli avec la proposition de la Commission, la position du Conseil, et ce qui est maintenant sur la table – et qui sera soumis au vote demain – si ces documents sont examinés objectivement. Telle est la véritable controverse, ou le véritable dilemme, que nous devrons résoudre demain. À la fin de son existence fructueuse, Miguel de Cervantes a dit qu’il y avait des moments dans la vie où il fallait choisir d’être une route ou une auberge. Par «être une auberge», Cervantes voulait dire rester tranquillement étendu, se plaindre d’être ignoré et rester statique. Être une route signifie aller de l’avant, surmonter les obstacles, en sachant que tout n’a pas été réalisé, que la route n’est probablement pas celle que nous aurions voulu parcourir, mais continuer quand même d’avancer. Voilà ce que je crois que cette Assemblée devrait faire demain: continuer d’avancer, résoudre les divergences que nous avons encore avec le Conseil, mais regarder en face une époque où la crise frappe tous les Européens. Il n’est pas responsable, à ce stade, de dire «je ne suis pas satisfait, au revoir, bonne journée». La responsabilité, cela veut dire marcher. Par conséquent, Monsieur le Président, je pense que lors du vote de demain, nous convoquerons une autre réunion avec le Conseil, qui se tiendrait en juillet. Comme l’a dit un autre poète – M. Sosa Wagner a cité un poète allemand, je citerai un poète français, Paul Valéry – «un poème n’est jamais fini, seulement abandonné». Nous abandonnerons le résultat final jusqu’en juillet, et j’espère que la Présidence hongroise, qui a obtenu tant de succès, pourra également parvenir à un accord qui satisfasse chacun. Je vous remercie, Monsieur le Président, et permettez-moi de souligner que c’est la première fois en 20 ans que l’horloge s’est trompée en ma faveur, en me donnant plus de temps."@fr⁸ "Elnök úr! Amikor 20 évvel ezelőtt először beléptem e Parlamentbe, erre a vitára nem kerülhetett volna sor, mert akkoriban ez a Parlament egy konzultatív parlament volt, és közülünk sokan küzdöttek az elmúlt 20 évben azért, hogy azzá tegyék, ami ma, vagyis társjogalkotó parlamentté. Aki azonban társjogalkotó, annak felelősséget kell viselnie. A felelősség gyakorlása az, amire most szükség van. E Parlament egy része elfogadta a régi 1968. májusi szlogent, amely szerint reális a lehetetlent követelni. Ha valaki a lehetetlent kéri, akkor végül nyilvánvalóan lehetetlenné válik bármiről is megállapodni. Az Európai Néppárt (Kereszténydemokraták) Képviselőcsoport nem tárgyalt külön egyik képviselőcsoporttal sem. Az összes képviselőcsoporttal tárgyaltunk. Megállapodást azonban csak azokkal sikerült elérnünk, akik erre készek voltak. Elnök úr! Ha tárgyilagosan megvizsgáljuk, meggyőződésem, hogy tagadhatatlanul nagy előrelépést történt a Bizottság javaslatát, a Tanács álláspontját és a most terítéken lévő szöveget illetően,amelyet holnap bocsátanak szavazásra. Ez az igazi ellentmondás vagy dilemma, amelynek holnap meg kell oldódnia. Eredményes pályafutása végén Miguel de Cervantes azt mondta, hogy vannak olyan pillanatok az életben, amikor az embernek el kell döntenie, hogy országút vagy fogadó akar-e lenni. Cervantes azt értette ez alatt, hogy aki fogadó, az egy helyben áll, panaszkodik, hogy figyelmen kívül hagyják, de nem mozdul. Aki országút, az előre tart, akadályokat küzd le, tudva, hogy nem sikerült mindent elérni, hogy az országút valószínűleg nem az az út, amelyen járni szeretnénk, de mégis folytatja a gyaloglást. Azt hiszem, ennek a Parlamentnek is ezt kellene tennie holnap: folytatni a gyaloglást, megoldani a Tanáccsal még mindig fennálló nézeteltéréseket, de arra az időszakra tekinteni, amikor a válság az összes európait sújtja. Nem felelős ennél az elágazásnál azt mondani, hogy „ez nem tetszik, viszontlátásra, további jó napot”. A felelősség a gyaloglást jelenti. Ezért, elnök úr, úgy gondolom, hogy a holnapi szavazáson egy újabb megbeszélést hívunk össze a Tanáccsal, amelyet júliusban kell megtartani. Mint egy másik költő szokta mondani – Sosa Wagner úr egy német költőt idézett, én egy franciát fogok, Paul Valéryt – a versek soha nem készülnek el, egyszerűen letesznek róluk. Júliusig leteszünk a végleges eredményről, és remélem, hogy a magyar elnökség, amely annyira sikeresnek bizonyult, képes lesz olyan megállapodást elérni, amely mindenkit kielégít. Köszönöm, elnök úr, és hadd hívjam fel a figyelmet arra, hogy 20 éve első alkalommal fordult elő, hogy az óra az én javamra tévedett, és több időt hagyott nekem."@hu¹¹ "Signor Presidente, quando ho messo per la prima volta piede in quest’Aula 20 anni fa, questa discussione non si sarebbe nemmeno potuta tenere, perché ai tempi questo Parlamento era un’assemblea consultiva, e negli ultimi 20 anni molti di noi hanno combattuto per farlo diventare quello che è oggi, un parlamento colegislatore. Tuttavia, colegiferare significa essere responsabili. Ed è proprio un esercizio di responsabilità che manca oggi. Una parte di quest’Assemblea ha adottato il vecchio slogan del maggio 1968, secondo cui è realistico pretendere l’impossibile. Ovviamente, se si pretende l’impossibile, diventa impossibile trovare un qualsiasi accordo. Il gruppo del Partito popolare europeo (Democratico cristiano) non ha negoziato con l’uno o con l’altro gruppo, abbiamo negoziato con tutti i gruppi. Tuttavia, abbiamo raggiunto un accordo solo con coloro che erano disposti a farlo. Signor Presidente, sono convinto che siano stati compiuti indubbiamente molti progressi con la proposta della Commissione, la posizione del Consiglio e quello che abbiamo adesso sul tavolo, su cui voteremo domani, se esaminiamo obiettivamente le cose. è questa la vera controversia o dilemma che dovremo risolvere domani. Giunto al termine della sua fertile esistenza, Miguel de Cervantes dichiarò che vi erano momenti nella vita in cui bisognava scegliere se essere una strada o una locanda. Per Cervantes, essere una locanda significava restare fermi, lamentarsi di venir ignorati e rimanere immobili. Essere una strada voleva dire guardare avanti, eliminare gli ostacoli, sapere che non tutto è stato ancora raggiunto, che la strada forse non è quella che vorremmo percorrere, ma continuare comunque a camminare. è questo che credo dovrebbe fare domani quest’Assemblea: continuare a camminare, comporre le divergenze che abbiamo ancora col Consiglio, ma guardare avanti, a quando la crisi potrebbe colpire tutti gli europei. In questo frangente non è un comportamento responsabile affermare: “Non mi piace quello che vedo, arrivederci e buona giornata”. Essere responsabili significa camminare. Pertanto, signor Presidente, credo che durante la votazione di domani indiremo un’altra riunione col Consiglio per luglio. Come era solito ripetere un altro poeta (l’onorevole Sosa Wagner ha citato un poeta tedesco, io ne citerò uno francese, Paul Valéry) le poesie non sono mai finite, vengono semplicemente abbandonate. Abbandoneremo il risultato finale fino a luglio, e spero che la Presidenza ungherese, che si è dimostrata così incisiva, riuscirà anch’essa a trovare un accordo che metta tutti d’accordo. Grazie, signor Presidente, e mi preme ricordare che questa è la prima volta in 20 anni che l’orologio ha sbagliato in mio favore e mi ha concesso più tempo."@it¹² "Pone pirmininke, prieš 20 metų man pirmą kartą atėjus į šį Parlamentą šios diskusijos nebūtų vykusios, nes tuo metu šis Parlamentas buvo konsultacinis ir daugelis iš mūsų pastaruosius 20 metų kovojome dėl to, kad jis taptų tuo, kas yra šiandien – parlamentu, kuris yra vienas iš įstatymų leidėjų. Tačiau, kai kas nors yra vienas iš įstatymų leidėjų, jam reikia būti atsakingam. Ir šiuo metu mums reikia išreikšti būtent atsakomybę. Dalis šio Parlamento priėmė seną 1968 m. gegužės mėn. devizą, pagal kurį reikalauti neįmanomo yra realistiška. Akivaizdu, kad, jei kas nors reikalauja neįmanomo, galiausiai tampa neįmanoma išvis dėl ko nors susitarti. Europos liaudies partijos (krikščionių demokratų) frakcija nesiderėjo su jokiomis atskiromis frakcijomis. Mes derėjomės su visomis frakcijomis. Tačiau susitarti mums pavyko tik su tomis frakcijomis, kurios buvo pasirengusios tai padaryti. Pone pirmininke, mano įsitikinimu, su Komisijos pasiūlymu, Tarybos pozicija ir tuo, kas šiuo metu pateikta svarstyti (kas rytoj bus pateikta balsuoti) buvo padaryta daug pažangos, jei būsime vertinami objektyviai. Tai tikras nesutarimas ar dilema, kurią mes rytoj turėsime išspręsti. Savo produktyvaus gyvenimo pabaigoje Miguel de Cervantes pasakė, kad gyvenime būna akimirkų, kai tenka pasirinkti, ar būti keliu, ar užeigos namais. Sakydamas „būti užeigos namais“, M. de Cervantes turėjo omeny ramų gulėjimą skundžiantis, kad tave ignoruoja, ir nejudant. „Būti keliu“ reiškia judėti į priekį įveikiant kliūtis, žinant, kad ne viskas pasiekta, kad kelias tikriausiai nėra tas, kuriuo mes norėtume eiti, bet vis tiek einame toliau. Manau, kad taip turėtų elgtis ir šis Parlamentas rytoj – eiti toliau, išspręsti nesutarimus, kurių vis dar turime su Taryba, tačiau turėti omenyje, kad ilgainiui krizė užgrius visus europiečius. Esant tokioms aplinkybėms neatsakinga sakyti „man tai nepatinka, viso gero, geros jums dienos“. Atsakomybė reiškia ėjimą. Todėl, pone pirmininke, manau, kad per rytojaus balsavimą mes sušauksime dar vieną susitikimą su Taryba, kuris vyks liepos mėn. Kaip sakė kitas poetas – F. Sosa Wagner pacitavo vokiečių poetą, aš pacituosiu prancūzų poetą Paulą Valéry: eilėraščiai nebaigiami niekada, jie tiesiog nustojami rašyti. Iki liepos mėn. mes nustosime kurti galutinį rezultatą ir aš tikiuosi, kad Tarybai pirmininkaujanti Vengrija, kuri taip sėkmingai dirbo, taip pat galės pasiekti visus tenkinantį susitarimą. Dėkoju, pone pirmininke, ir gal galėčiau pastebėti, kad tai pirmasis kartas per 20 metų, kai laikrodis suklydo mano naudai, taip suteikdamas man daugiau laiko."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs! Kad es pirmoreiz ienācu Parlamentā pirms 20 gadiem, šādu debašu nebija, jo Parlaments toreiz bija konsultatīvs un daudzi no mums ir cīnījušies pēdējos 20 gadus, lai padarītu to tādu, kāds tas ir pašlaik — Parlamentu, kam ir likumdevēja tiesības. Tomēr likumdevējam jābūt atbildīgam. Tagad jāvingrina atbildība. Daļa no Parlamenta ir pieņēmusi veco 1968. gada maija saukli, saskaņā ar kuru reālistiski ir pieprasīt neiespējamo. Acīmredzot, ja kāds pieprasa neiespējamo, galu galā kļūst neiespējami piekrist jebkam. Eiropas Tautas partijas (Kristīgo demokrātu) grupa nav runājusi ar kādām atsevišķām grupām. Mēs esam runājuši ar visām grupām. Taču mēs esam panākuši vienošanos tikai ar tām, kuras bija gatavas to darīt. Priekšsēdētāja kungs! Esmu pārliecināts, ka neapšaubāmi lielāks progress bija sasniegts ar Komisijas priekšlikumu, Padomes pozīciju un to, kas pašlaik tiek piedāvāts, — par ko balsos rītdien —, ja to izskata objektīvi. Tā ir reāla pretruna jeb dilemma, kas mums jārisina rītdien. Sava ražīgā mūža nogalē Migels de Servantess sacīja, ka dzīvē ir brīži, kad jāizvēlas — būt ceļā vai krogā. Ar būšanu krogā Servantess ir domājis klusu gulēšanu, sūdzēšanos, ka tevi ignorē, un nekustīgumu. Būt ceļā nozīmē kustību uz priekšu, grūtību pārvarēšanu, zinot, ka vēl nav viss sasniegts, ka ceļš, iespējams, nav tāds, pa kuru mums gribētos iet, bet mēs tomēr turpinām iet. Es uzskatu, ka Parlamentam rītdien būtu jādara tā: jāiet, jātiek galā ar domstarpībām, kas mums joprojām ir ar Padomi, taču jāizvērtē šis laiks, kad krīze ir skārusi visus eiropiešus. Šādos apstākļos ir bezatbildīgi sacīt: „Es neesmu apmierināts ar šo, uz redzēšanos, lai jums ir jauka diena.” Atbildība nozīmē iešanu. Tāpēc, priekšsēdētāja kungs, es domāju, ka rītdienas balsošanas rezultātā būs jālemj par vēl vienu tikšanos ar Padomi jūlijā. Kā mēdza sacīt cits dzejnieks — kungs ir citējis vācu dzejnieku, es citēšu franču dzejnieku Polu Valerī, — dzejoļus nekad nepabeidz, tos vienkārši atstāj. Mēs atstāsim gala rezultātu līdz jūlijam, un es ceru, ka Ungārijas prezidentūra, kas ir pierādījusi savu veiksmīgumu, spēs arī panākt vienošanos, kas apmierinās visus. Paldies jums, priekšsēdētāja kungs, un es varētu pievērst uzmanību tam, ka šī ir pirmā reize 20 gados, kad pulkstenis kļūdījās par labu man, piešķirot man vairāk laika."@lv¹³ "Señor Presidente, cuando yo entré en este Parlamento, hace veinte años, este debate no habría tenido lugar, porque este Parlamento era entonces un parlamento consultivo y la batalla de muchos de nosotros en estos veinte años ha sido convertirlo en lo que es hoy, un parlamento colegislador. Pero cuando uno colegisla, uno tiene que ser responsable. Y aquí tenemos que hacer un ejercicio de responsabilidad. Alguna parte de esta Cámara ha adoptado aquel viejo eslogan de mayo del 68 de que lo realista es pedir lo imposible. Claro, cuando uno pide lo imposible, al final es imposible llegar a acuerdos. En el Grupo del Partido Popular Europeo (Demócrata-cristianos) no hemos negociado con unos grupos o con otros, hemos negociado con todos. Pero hemos llegado a acuerdos con aquellos que estaban dispuestos a llegar a acuerdos. Y yo creo, señor Presidente, que si se examinan objetivamente la propuesta de la Comisión, la posición del Consejo y lo que está ahora sobre la mesa –que vamos a votar mañana–, es innegable que hay muchos avances. Y ésa es en realidad la polémica o la disyuntiva que tenemos que resolver mañana. Miguel de Cervantes, al final de su fecunda existencia, decía que había momentos en la vida en que había que ser camino o posada. Ser posada, para Cervantes, era quedarse quieto, quejarse de que no le hacían a uno caso y quedarse plantado. Ser camino significa avanzar, ser camino significa superar los obstáculos, saber que no todo está logrado, que el camino probablemente no es aquel por el que nos gustaría circular, pero circular. Y eso es lo que yo creo que este Parlamento debe hacer mañana: circular, resolver con el Consejo las dificultades que todavía tenemos, pero mirar hacia adelante en un momento en el que la crisis está golpeando a todos los europeos. No es responsable en estos momentos decir «esto no me gusta y rompo la baraja». Lo responsable es circular. Y por ello, señor Presidente, yo creo que en la votación de mañana vamos a concertar una nueva cita con el Consejo para el mes de julio. Porque al final, como también decía un poeta –el señor Sosa Wagner ha citado a un poeta alemán, yo citaré a un poeta francés, Paul Valery– de los poemas, éstos nunca se acaban, sólo se abandonan. Nosotros vamos a abandonar el resultado final al mes de julio, y yo espero que la Presidencia húngara, que tan buen papel ha hecho, sea capaz también de encontrar un acuerdo satisfactorio para todos. Muchas gracias, señor Presidente. Y recuerdo que ésta es la primera vez en veinte años que el reloj se equivoca a mi favor y me da más tiempo."@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, toen ik twintig jaar geleden toetrad tot dit Parlement, had dit debat niet kunnen plaatsvinden, omdat dit Huis destijds een raadplegend parlement was. In die twintig jaar hebben velen van ons ervoor gestreden om het Parlement te maken tot wat het nu is: een medewetgever. Een medewetgever dient echter ook verantwoordelijk te zijn. Wat we nu moeten doen is verantwoordelijkheid nemen. Een deel van dit Huis heeft de oude slogan van mei 1968 overgenomen, die zegt dat het realistisch is het onmogelijke te vragen. Natuurlijk, als iemand het onmogelijke vraagt, is het uiteindelijk onmogelijk ergens overeenstemming over te bereiken. In de Fractie van de Europese Volkspartij (Christen-Democraten) hebben wij niet met specifieke fracties onderhandeld. We hebben met alle fracties onderhandeld. Maar we hebben alleen overeenstemming bereikt met de fracties die daartoe bereid waren. Mijnheer de Voorzitter, als we objectief kijken naar het voorstel van de Commissie, het standpunt van de Raad en wat hier nu ter tafel ligt, waar we morgen over zullen stemmen, denk ik dat we niet kunnen ontkennen dat er veel vooruitgang is geboekt. Dat is de ware controverse of het ware dilemma dat we morgen moeten oplossen. Miguel de Cervantes zei tegen het eind van zijn vruchtbare bestaan dat er momenten zijn in het leven waarop men moet kiezen een weg of een herberg te zijn. Met een herberg zijn bedoelde Cervantes stilstaan, zich beklagen dat men wordt genegeerd en blijven staan. Een weg zijn betekent vooruitgaan, obstakels overwinnen, weten dat nog niet alles is bereikt, dat de weg waarschijnlijk niet de weg is die we zouden willen bewandelen, maar toch voortgaan. Dat is wat ik denk dat dit Parlement morgen moet doen: doorgaan, de problemen die er nog zijn oplossen met de Raad, maar met de blik vooruit, in deze tijden van crisis die alle Europeanen raken. Het is niet verantwoord om in deze tijden te zeggen: "dit staat me niet aan, goedendag, tot ziens". Verantwoordelijkheid betekent: blijven lopen. Daarom denk ik, mijnheer de Voorzitter, dat we bij de stemming morgen een nieuwe bijeenkomst zullen beleggen met de Raad in juli. Zoals een andere dichter zei (de heer Sosa Wagner verwees naar een Duitse dichter, ik citeer nu een Franse dichter, Paul Valery): "een gedicht wordt nooit voltooid, alleen in de steek gelaten". Wij zullen het eindresultaat in de steek laten tot juli, en ik hoop dat het Hongaarse voorzitterschap, dat zulk goed werk heeft verricht, ook een akkoord zal kunnen bereiken waarmee iedereen tevreden is. Hartelijk dank, mijnheer de Voorzitter. Ik realiseer me dat dit de eerste keer is in twintig jaar dat de klok zich in mijn voordeel vergist en me meer tijd geeft dan nodig."@nl³ "Panie Przewodniczący! Gdy po raz pierwszy zasiadałem w Parlamencie 20 lat temu, taka debata nie mogłaby się odbyć, gdyż był on wówczas ciałem doradczym; wielu spośród nas stoczyło w ostatnich dwudziestu latach batalię, by uczynić go tym, czym jest dzisiaj – współprawodawcą. Współstanowienie prawa oznacza jednak odpowiedzialność. Musimy teraz ją wykazać. Część posłów przyjęła za swoje stare hasło z maja 1968 roku, zgodnie z którym realizm nakazuje domagać się niemożliwego. Jeżeli jednak żąda się rzeczy niemożliwych, w końcu niemożliwe staje się uzgodnienie czegokolwiek. Grupa Europejskiej Partii Ludowej (Chrześcijańscy Demokraci) nie negocjowała z poszczególnymi grupami osobno. Negocjowaliśmy ze wszystkimi grupami, ale porozumienie osiągnęliśmy jedynie z tymi, które były do tego gotowe. Panie Przewodniczący! Patrząc obiektywnie na wniosek Komisji, stanowisko Rady i to, co mamy dziś przed sobą, i nad czym głosować będziemy jutro, jestem przekonany, że bezdyskusyjnie poczyniliśmy znaczne postępy. Stoimy przed dylematem, który trzeba będzie rozwiązać jutro. Pod koniec swego owocnego żywota Miguel de Cervantes stwierdził, że w życiu zdarzają się momenty, gdy trzeba wybrać, czy chce się być drogą, czy też gospodą. Przez bycie gospodą Cervantes rozumiał stanie w miejscu, narzekanie, że jest się ignorowanym, i bezczynność. Bycie drogą oznacza ruch naprzód, przezwyciężanie przeszkód, wiedzę, że nie wszystko udało się osiągnąć, a droga prawdopodobnie nie jest tą, którą chcielibyśmy kroczyć, ale mimo to podążanie nią dalej. Sądzę, że to właśnie powinien uczynić jutro Parlament: podążyć naprzód, zażegnać różnice nadal dzielące nas i Radę, ale brać pod uwagę, że jesteśmy świadkami czasów, w których kryzys dotyka wszystkich Europejczyków. W tym momencie nieodpowiedzialne jest stwierdzenie: „Nie podoba mi się to, do widzenia, miłego dnia”. Odpowiedzialność oznacza podążanie dalej. Dlatego też, Panie Przewodniczący, sądzę, że podczas jutrzejszego głosowania uzgodnimy kolejne spotkanie z Radą, które odbędzie się w lipcu. Jak mówił inny poeta – pan poseł Sosa Wagner zacytował niemieckiego, ja zacytuję Francuza Paula Valéry’ego – wierszy nigdy się nie kończy, wiersze po prostu się porzuca. Porzucimy wynik końcowy do lipca i mam nadzieję, że prezydencja węgierska, która odniosła tak wielkie sukcesy, zdoła również wypracować satysfakcjonujące wszystkich porozumienie. Dziękuję, Panie Przewodniczący, i chcę nadmienić, że to pierwszy przypadek od 20 lat, gdy zegar pomylił się na moją korzyść, przyznając mi więcej czasu."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, quando entrei pela primeira vez neste Parlamento há 20 anos, este debate não teria ocorrido, porque nessa época era apenas um parlamento consultivo, e muitos de nós desenvolveram esforços nos últimos 20 anos para o tornar o que é hoje, um parlamento co-legislador. Porém, quando somos co-legisladores, temos de ser responsáveis. Neste momento necessitamos de um exercício de responsabilidade. Parte deste Parlamento adoptou o velho lema de Maio de 1968, de que é realista exigir o impossível. Como é evidente, se exigirmos o impossível, torna-se inviável obter qualquer acordo. O Grupo do Partido Popular Europeu (Democratas-Cristãos) não negociou com grupos individuais. Negociámos com todos os grupos. Contudo, só chegámos a acordo com os grupos que estavam dispostos a fazê-lo. Senhor Presidente, estou convicto de que se realizaram progressos inegáveis com a proposta da Comissão, com a posição do Conselho e com o pacote em discussão neste momento – que será votado amanhã – se forem analisados objectivamente. É este o verdadeiro dilema ou controvérsia que teremos de resolver amanhã. No final da sua fecunda existência, Miguel de Cervantes afirmou que existem momentos na vida em que temos de escolher entre ser uma estrada ou uma estalagem. Para Cervantes, ser uma estalagem significava ficar quieto, a queixar-se de que se é ignorado, sem nada fazer. Ser uma estrada significava avançar, ultrapassar obstáculos, saber que nem tudo foi atingido, que a estrada provavelmente não é a preferida, mas mantendo sempre a marcha. Considero ser este o procedimento certo para o Parlamento amanhã: avançar, resolver as divergências que ainda temos com o Conselho, mas olhar para o futuro num momento em que a crise está a atingir todos os europeus. Nestas alturas não é responsável afirmar: “Não estou contente com isto, adeus, até à próxima”. O mais responsável é avançar. Por conseguinte, Senhor Presidente, considero que na votação de amanhã agendaremos outra reunião com o Conselho, a realizar em Julho. Como dizia outro poeta – o senhor deputado Sosa Wagner citou um poeta alemão, citarei um poeta francês, Paul Valéry – um poema nunca está acabado, apenas abandonado. Abandonaremos o resultado final até Julho, e espero que a Presidência húngara, que se demonstrou tão bem-sucedida, seja capaz de chegar a um acordo que satisfaça todas as partes. Obrigado, Senhor Presidente, e gostaria de salientar que é a primeira vez em 20 anos que o relógio errou a meu favor, concedendo-me mais tempo."@pt¹⁷ "Dle președinte, când am intrat prima oară în această Cameră, acum 20 de ani, această dezbatere nu ar fi avut loc, deoarece această Cameră era un parlament consultativ, la acel moment, iar mulți dintre noi au luptat mai mult de 20 de ani pentru a o transforma în ceea ce este astăzi, un parlament colegiuitor. Cu toate acestea, a colegifa înseamnă a fi responsabil. Iar acum este necesar un exercițiu de responsabilitate. O parte din această Cameră a adoptat vechiul slogan din mai 1968: „Fiți realiști, cereți imposibilul”. Evident, dacă se cere imposibilul, în cele din urmă devine imposibil să se aprobe ceva. Grupul Partidului Popular European (Creștin-Democrat) nu a negociat cu niciun grup individual. Noi am negociat cu toate grupurile. Cu toate acestea, am încheiat acorduri doar cu cele care au fost pregătite să facă acest lucru. Dle președinte, consider că dacă analizăm obiectiv propunerea Comisiei, poziția Consiliului și ceea ce se află acum pe masa negocierilor – care se va supune la mâine vot – s-au înregistrat incontestabil multe progrese. Aceasta este adevărata controversă sau dilemă pe care trebuie să o rezolvăm mâine. La sfârșitul vieții sale prolifice, Miguel de Cervantes a afirmat că există momente în viață când trebuie să alegem între a fi „drum” sau „han”. A fi „han” însemna pentru Cervantes să stai, să te plângi că nu te bagă nimeni în seamă și să nu faci nimic. A fi „drum” înseamnă să mergi înainte, să depășești obstacolele, chiar dacă știi că nu există doar realizări, că drumul nu este probabil cel pe care ți-ai dori să mergi și totuși să continui să mergi mai departe. Este ceea ce cred că ar trebui să facă această Cameră mâine: să meargă mai departe, să rezolve divergențele care o mai separă de Consiliu, dar să privească înainte într-un moment în care criza îi afectează pe toți europenii. În astfel de momente, nu este responsabil să spunem „Nu-mi convine, mă ridic și plec”. Să fii responsabil înseamnă să îți continui drumul. Prin urmare, dle președinte, cred că la votul de mâine, vom convoca o nouă întâlnire cu Consiliul pentru luna iulie. Cum obișnuia să spună un alt poet – dl Sosa Wagner a citat un poet german, eu voi cita un poet francez, Paul Valéry – Un poem nu este terminat niciodată, doar abandonat. Vom abandona rezultatul final până în luna iulie și sper că Președinția maghiară, care a înregistrat un succes atât de mare, va putea să încheie un acord care să mulțumească pe toată lumea. Vă mulțumesc, dle președinte, și aș dori să subliniez că este pentru prima dată în 20 de ani când cronometrul a greșit în favoarea mea, oferindu-mi mai mult timp."@ro¹⁸ "Keď som prvýkrát vstúpil do tohto Parlamentu pred 20 rokmi, takáto rozprava by sa nemohla konať, pretože tento Parlament fungoval v tom čase len ako konzultačná inštitúcia. Mnohí z nás posledných 20 rokov bojovali za to, aby bol tým, čím je dnes – parlamentom, ktorý je tiež spoločným zákonodarcom. Spoločný zákonodarca však tiež musí byť zodpovedný. A práve teraz musíme konať zodpovedne. Časť tohto Parlamentu si osvojila starý slogan z mája 1968, podľa ktorého je reálne žiadať nemožné. Je však zrejmé, že ak niekto žiada nemožné, napokon bude nemožné dohodnúť sa na niečom. Poslanecký klub Európskej ľudovej strany (kresťanských demokratov) nerokoval so žiadnymi vybranými skupinami. Rokovali sme so všetkými skupinami. Dohody sme však dosiahli len s tými, ktoré na to boli pripravené. Pán predsedajúci, som presvedčený, že ak objektívne preskúmame návrh Komisie, stanovisko Rady a to, čo je teraz na stole a o čom zajtra budeme hlasovať, nepochybne sa dosiahol veľký pokrok. A to je v skutočnosti polemika alebo dilema, ktorú zajtra budeme musieť vyriešiť. Miguel de Cervantes na konci svojho plodného života povedal, že v živote nastanú momenty, keď si človek musí vybrať, či bude cestou alebo prístreškom. Prístreškom pritom Cervantes myslel pokojne ležať, sťažovať sa na to, že ho ostatní ignorujú a nehybne čakať. Cestou myslel napredovať, prekonávať prekážky, vedieť, že sa ešte všetko nedosiahlo, že cesta možno nie je tou, po ktorej by sme chceli kráčať, ale napriek tomu stále kráčať. Domnievam sa, že práve to by mal tento Parlament zajtra urobiť. Kráčať, riešiť rozpory, ktoré ešte máme s Radou, ale hľadieť vpred na moment, keď kríza zasahuje všetkých Európanov. V takých kritických chvíľach nie je zodpovedné povedať: „Nie som s tým spokojný, dovidenia, majte sa pekne.“ Zodpovednosť znamená kráčať. Preto, pán predsedajúci, verím, že po zajtrajšom hlasovaní zvoláme ďalšie stretnutie s Radou, ktoré sa bude konať v júli. Ako zvykol hovoriť iný básnik – pán Sosa Wagner citoval nemeckého básnika, ja budem citovať francúzskeho básnika Paula Valéryho –, básne sa nikdy nekončia, len sa ich zriekame. Zriekneme sa teda konečného výsledku až do júla a dúfam, že maďarskému predsedníctvu, ktoré tak výborne splnilo svoju úlohu, sa tiež podarí dosiahnuť dohodu, ktorá uspokojí všetkých. Ďakujem vám, pán predsedajúci, a spomeniem ešte, že je to prvýkrát za 20 rokov, čo sa hodiny pomýlili v môj prospech a dali mi viac času."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, ko sem pred 20 leti prvič vstopil v ta parlament, te razprave ne bi imeli, ker je bil ta parlament takrat posvetovalni parlament in mnogi od nas smo se zadnjih 20 let borili, da bi ta parlament danes postal to, kar je – sozakonodajni parlament. Vendar pa mora biti nekdo, ki je sozakonodajalec, odgovoren. Zdaj je treba biti odgovoren. Del tega parlamenta je sprejel staro geslo iz maja 1968, po katerem je realistično zahtevati nemogoče. Očitno se je na koncu, če nekdo zahteva nemogoče, nemogoče strinjati o čemer koli. Poslanska skupina Evropske ljudske stranke (Krščanskih demokratov) se ni pogajala s katero koli posamezno skupino. Pogajali smo se z vsemi skupinami. Vendar pa smo sporazume dosegli le s tistimi, ki so bili to pripravljeni storiti. Gospod predsednik, verjamem, da je bilo nedvomno doseženega mnogo napredka pri predlogu Komisije, stališču Sveta in tem, kar je zdaj na mizi – o čemer se bo jutri glasovalo –, če jih pregledamo objektivno. To je resnična polemika ali dilema, ki jo moramo rešiti jutri. Na koncu svojega plodnega življenja je Miguel de Cervantes dejal, da so v življenju trenutki, ko se moramo odločiti, ali bomo na cesti ali v gostilni. S tem, ko smo v gostilni, je imel Cervantes v mislih, da ležimo pri miru, se pritožujemo, da nas ne upoštevajo in da mirujemo. Če smo na cesti, pomeni, da se pomikamo naprej, premagujemo ovire, vedoč, da nismo dosegli vsega, da ta cesta verjetno ni edina, po kateri bi želeli hoditi, a gremo vseeno naprej. To je tisto, kar menim, da bi ta parlament moral storiti jutri: iti naprej, rešiti nesoglasja, ki jih še imamo s Svetom, a gledati proti času, ko kriza prizadeva vse Evropejce. Na tej točki je neodgovorno reči: „S tem nisem zadovoljen, na svidenje, lep dan vam želim.“ Odgovornost pomni hoditi. Zato, gospod predsednik, mislim, da bomo na jutrišnjem glasovanju sklicali še en sestanek s Svetom, ki naj bi se izvedel julija. Kot je nekoč dejal nek drug pesnik – gospod Sosa Wagner je citiral nemškega pesnika, jaz bom citiral francoskega, Paula Valéryja –, pesmi niso nikoli dokončane, so le pozabljene. Dosego končnega rezultata bomo opustili do julija in upam, da bo madžarsko predsedstvo, ki se je izkazalo kot uspešno, lahko doseglo sporazum, ki bo zadovoljil vse. Hvala, gospod predsednik, in dovolite mi, da opozorim, da je to prvič v 20 letih, ko se je ura zmotila meni v prid in sem tako dobil več časa."@sl²⁰ "Herr talman! Vi hade inte haft den här debatten för 20 år sedan när jag kom till parlamentet för första gången. Parlamentet var nämligen ett rådgivande parlament på den tiden, och många av oss har kämpat de 20 senaste åren för att göra parlamentet till vad det är i dag, nämligen ett medlagstiftande parlament. Som medlagstiftare måste man dock vara ansvarstagande. Det är en övning i ansvarstagande som nu behövs. Delar av parlamentet har anammat en gammal slogan från maj 1968 om att det är realistiskt att kräva det omöjliga. Om man kräver det omöjliga blir det i slutändan givetvis omöjligt att komma överens om någonting över huvud taget. Europeiska folkpartiets grupp (kristdemokrater) har inte förhandlat med någon enskild grupp. Vi har förhandlat med alla grupper. Vi har dock bara nått överenskommelser med dem som ville göra detta. Jag är övertygad om att man utan tvekan har gjort stora framsteg med kommissionens förslag, rådets ståndpunkt och det som nu har lagts fram, som kommer att gå till omröstning i morgon, om det granskas objektivt. Detta är den riktiga tvist eller det riktiga dilemma som vi måste lösa i morgon. I slutet av sin givande levnadstid sade Miguel de Cervantes att det finns stunder i livet när man måste välja om man ska vara en väg eller ett värdshus. Med att vara ett värdshus menade Cervantes att man är passiv och klagar över att man är bortglömd och inte kommer någon vart. Med att vara en väg menade Cervantes att man går framåt och övervinner hinder och att man vet att man inte har åstadkommit allt, att vägen antagligen inte är den som vi skulle vilja gå på men som vi går på ändå. Det är detta som jag anser att parlamentet bör göra i morgon, nämligen gå vidare, lösa de meningsskiljaktigheter som vi fortfarande har med rådet men blicka framåt mot en tid när krisen drabbar alla EU-medborgare. Det är inte ansvarsfullt att vid denna tidpunkt säga att man inte är nöjd med hur saker och ting är och säga ”Hej då, ha en bra dag”. Ansvarstagande innebär att fortsätta gå. Därför tror jag att vi under morgondagens omröstning kommer att sammankalla till ett extra möte med rådet i juli. Liksom en annan poet sade – Francisco Sosa Wagner citerade en tysk poet och jag kommer att citera en fransk, Paul Valéry – avslutas aldrig poem, utan de överges helt enkelt. Vi kommer att presentera slutresultatet i juli, och jag hoppas att det ungerska ordförandeskapet, som har varit så framgångsrikt, också kommer att kunna nå en överenskommelse som alla är nöjda med. Tack, herr talman, och låt mig påpeka att det här är första gången på 20 år som klockan har gått fel till min fördel och gett mig mer tid."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Sosa Wagner"¹³ "Íñigo Méndez de Vigo (PPE ). -"¹⁵
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶