Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2011-02-02-Speech-3-185-000"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2011-02-02"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Situația din Mediterana, în special din Tunisia și din Egipt (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"en"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20110202.15.3-185-000"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2011-02-02-Speech-3-186-000⁶
lpv:speaker	lp:Tunne Kelam⁶
lpv:spoken text	"The first conclusion to be drawn from the profound changes taking place in Tunisia, Egypt and elsewhere is that the democratic world was absolutely unprepared for them. The EU as well as the USA were caught by surprise and still have to improvise in reacting and accommodating themselves to these revolutionary developments. The same happened 20 years ago when the Soviet Union collapsed. It turned out that thousands of sovietologists had dismissed in their analyses the latent powerful force which finally disabled the Soviet dictatorship - the will of the enslaved people for freedom. The current situation has exposed an inherent weakness of the fledgling European common foreign policy. It has exposed a chronic crisis of the values upon which the EU is officially based. In Realpolitik, these values have systematically been neglected or undervalued in favour of stability or pragmatic short-sighted relationships. This is a moment to understand that looking away from the suppression of freedom with the justification of safeguarding stability and economic interests is bound to lead to devastating political mistakes. Only genuine democracy can provide for a long-term stability. Relying on autocratic regimes means increasing the bubble of self-deception which will explode sooner or later, resulting in grave moral losses for their democratic partners."@en⁴
lpv:spokenAs	member; AFET (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; Delegation for relations with Iraq (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; Delegation for relations with the United States (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; SEDE (2009-07-16--2012-01-18)²³ member_of_the_bureau; EPP (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; EMPL (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; Delegation for relations with the NATO Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³ unknown; Erakond Isamaa ja Res Publica Liit (2009-07-14--2014-06-30)²³
lpv:translated text	"První závěr, jenž lze vyvodit z velkých změn, které probíhají v Tunisku, Egyptě a jinde, je, že demokratický svět na ně naprosto nebyl připraven. EU i USA byly zaskočeny a stále ještě musejí improvizovat, když na ně reagují nebo když se tomuto revolučnímu vývoji přizpůsobují. To samé se stalo před 20 lety, když se zhroutil Sovětský svaz. Ukázalo se, že tisíce sovětologů ve svých analýzách opominuly latentní mohutnou sílu, která nakonec sovětskou diktaturu vyřadila – touhu zotročených lidí po svobodě. Současná situace odhalila základní slabinu nové evropské společné zahraniční politiky. Odhalila chronickou krizi hodnot, z nichž EU oficiálně vychází. V realpolitik byly tyto hodnoty systematicky opomíjeny nebo nedoceněny ve prospěch stability nebo pragmatických krátkozrakých vztahů. Toto je chvíle, kdy musíme pochopit, že přehlížení potlačování svobody s ospravedlněním, že zabezpečujeme stabilitu a ekonomické zájmy, vede ke zničujícím politickým chybám. Jen skutečná demokracie může poskytnout dlouhodobou stabilitu. Spoléhat se na autokratické režimy znamená zvětšovat bublinu sebeklamu, která dříve či později praskne a bude mít za následek vážné morální ztráty u demokratických partnerů."@cs¹ "Den første konklusion, der skal drages af de omfattende forandringer, som finder sted i Tunesien, Egypten og andre steder, er at disse forandringer kom fuldstændig bag på den demokratiske verden. EU og USA blev taget på sengen og bliver stadig nødt til at improvisere, når de skal reagere på og tilpasse sig denne revolutionerende udvikling. Det samme var tilfældet for 20 år siden, da Sovjetunionen brød sammen. Det viste sig, at tusindvis af sovjetologer i deres analyser havde set bort fra den latente kraftfulde styrke, der endte med at sætte det sovjetiske diktatur ud af spillet, de underkuede borgeres vilje til frihed. Den aktuelle situation har blotlagt en medfødt svaghed i EU's spæde fælles udenrigspolitik. Den har blotlagt en kronisk krise i de værdier, som EU officielt bygger på. Realpolitisk er disse værdier systematisk blevet overset eller undervurderet til fordel for stabilitet eller pragmatiske, kortsigtede forbindelser. Når man lukker øjnene for undertrykkelse af frihed med den begrundelse, at man ønsker at sikre stabilitet og beskytte økonomiske interesser, vil resultatet både sikkert og vist være ødelæggende politiske fejltagelser, og det bør vi indse på baggrund af den aktuelle situation. Kun demokrati i sin egentlige forstand kan sikre stabilitet på lang sigt. Hvis man sætter sin lid til autokratiske regimer, er det ensbetydende med en forstærkning af deres egen lille verden af selvbedrag, der før eller senere vil eksplodere og medføre alvorlige moralske tab for deres demokratiske partnere."@da² "Die erste Schlussfolgerung, die aus den tiefgreifenden Veränderungen gezogen werden muss, die in Tunesien, Ägypten und anderswo stattfinden, ist, dass die demokratische Welt vollkommen unvorbereitet auf sie war. Die EU wurde ebenso wie die USA vollkommen davon überrascht und muss in Bezug auf ihre Reaktionen und wie sie diesen revolutionären Entwicklungen Rechnung trägt immer noch improvisieren. Das Gleiche ist vor 20 Jahren passiert, als die Sowjetunion zusammenbrach. Es stellte sich heraus, dass Tausende von Sowjetologen in ihren Analysen die latente gewaltige Kraft, die schließlich die Sowjet-Diktatur außer Gefecht gesetzt hat, nicht berücksichtigt haben – den Wunsch der versklavten Bevölkerung nach Freiheit. Die aktuelle Situation hat eine Schwäche offenbart, die der gemeinsamen europäischen Außenpolitik, die noch in den Kinderschuhen steckt, innewohnt. Sie hat eine chronische Krise in Bezug auf die Werte offenbart, auf denen die EU offiziell basiert. In der Realpolitik wurden diese Werte systematisch vernachlässigt oder man hat ihnen zugunsten der Stabilität oder pragmatischer kurzsichtiger Beziehungen einen geringeren Wert eingeräumt. Das ist ein Augenblick, in dem man verstehen muss, dass, wenn man die Unterdrückung von Freiheit mit der Begründung ignoriert, die Stabilität und wirtschaftliche Interessen zu wahren, dies zwangsläufig zu verheerenden politischen Fehlern führt. Nur eine echte Demokratie kann zu einer langfristigen Stabilität führen. Wenn man sich auf autokratische Regime verlässt, vergrößert man die Seifenblase des Selbstbetrugs, die früher oder später platzen und zu schwerwiegenden moralischen Schäden für ihre demokratischen Partner führen wird."@de⁹ "Το πρώτο συμπέρασμα που πρέπει να εξαχθεί από τις βαθιές αλλαγές που λαμβάνουν χώρα στην Τυνησία, την Αίγυπτο και αλλού είναι ότι ο δημοκρατικός κόσμος φάνηκε εντελώς απροετοίμαστος απέναντί τους. Η ΕΕ όπως και οι ΗΠΑ αιφνιδιάστηκαν, ενώ ακόμη και σήμερα οι αντιδράσεις τους είναι αυτοσχέδιες καθώς προσπαθούν να προσαρμοστούν σε αυτές τις επαναστατικές εξελίξεις. Το ίδιο συνέβη πριν από 20 χρόνια όταν κατέρρευσε η Σοβιετική Ένωση. Αποδείχθηκε ότι χιλιάδες σοβιετολόγοι είχαν απορρίψει στις αναλύσεις τους τη λανθάνουσα ισχυρή δύναμη που εν τέλει κατέρριψε τη σοβιετική δικτατορία – την επιθυμία του υποδουλωμένου λαού για ελευθερία. Η σημερινή κατάσταση αποκάλυψε μια εγγενή αδυναμία της εκκολαπτόμενης ευρωπαϊκής κοινής εξωτερικής πολιτικής. Αποκάλυψε μια χρόνια κρίση των αξιών στις οποίες στηρίζεται επισήμως η ΕΕ. Στο πλαίσιο της Realpolitik, οι αξίες αυτές αγνοήθηκαν συστηματικά ή υποβαθμίστηκαν χάριν της σταθερότητας ή πραγματιστικών κοντόθωρων σχέσεων. Ήρθε η στιγμή να κατανοήσουμε ότι, με το να αγνοούμε την καταστολή της ελευθερίας με τη δικαιολογία της προστασίας της σταθερότητας και των οικονομικών συμφερόντων, είναι αναπόφευκτο ότι θα οδηγηθούμε σε καταστροφικά πολιτικά λάθη. Μόνον η γνήσια δημοκρατία μπορεί να προσφέρει μακροπρόθεσμη σταθερότητα. Η στήριξη σε αυταρχικά καθεστώτα συνεπάγεται διόγκωση της φούσκας της αυταπάτης, η οποία αργά ή γρήγορα θα σκάσει, οδηγώντας σε σοβαρές ηθικές απώλειες για τους δημοκρατικούς εταίρους τους."@el¹⁰ "La primera conclusión que cabe extraer de los cambios profundos que se están produciendo en Túnez, Egipto y otros lugares es que el mundo democrático no estaba en absoluto preparado para ellos. A la UE y a los Estados Unidos les ha cogido desprevenidos y ambos todavía tienen que improvisar su reacción y adaptación a estos acontecimientos revolucionarios. Lo mismo ocurrió hace 20 años cuando la Unión Soviética se vino abajo. Resultó que miles de sovietólogos habían desechado en sus análisis la poderosa fuerza latente que finalmente desbarató la dictadura soviética: el deseo de libertad del pueblo esclavizado. La situación actual ha expuesto un punto débil inherente de la joven política exterior común europea. Ha puesto de manifiesto la crisis crónica de los valores en los que se basa oficialmente la UE. En la estos valores se han desatendido o infravalorado en favor de la estabilidad o unas relaciones pragmáticas y cortas de miras. Este es un momento para comprender que, con toda seguridad, mirar hacia otro lado ante la supresión de la libertad con la justificación de salvaguardar la estabilidad y los intereses económicos conduce a cometer errores políticos devastadores. Solo la auténtica democracia puede propiciar una estabilidad a largo plazo. Confiar en regímenes autocráticos significa agrandar la burbuja del autoengaño, que explotará tarde o temprano, con las consiguientes graves pérdidas de moral para sus socios democráticos."@es²¹ "Esimene järeldus, mille võib teha Tuneesias, Egiptuses ja mujal aset leidvate põhjalike muutuste kohta, on see, et demokraatlik maailm oli nendeks täiesti ettevalmistamata. ELile ja USAle tuli see üllatusena ja nad peavad ikka veel käigupealt sellistele revolutsioonilistele sündmustele reageerima ja nendega kohanema. Sama juhtus 20 aastat tagasi, kui Nõukogude Liit kokku varises. Selgus, et tuhanded sovetoloogid olid oma analüüsides jätnud kahe silma vahele varjatud võimsa jõu, mis lõpuks nõukogude diktatuuri võimetuks tegi – ikestatud inimeste vabadusiha. Praegune olukord on paljastanud Euroopa Liidu jõudukoguva ühise välispoliitika sisemise nõrkuse. See on paljastanud ELile ametlikult aluseks olevate väärtuste kroonilise kriisi. Reaalpoliitikas on need väärtused stabiilsuse või pragmaatiliste lühinägelike suhete nimel süsteemselt tähelepanuta jäetud või alaväärtustatud. See on hetk, kui tuleb mõista, et pilgu kõrvalepööramine vabaduse allasurumiselt ning selle põhjendamine stabiilsuse kaitsmise ja majanduslike huvidega toob kindlasti kaasa hävitavad poliitilised vead. Ainult tõeline demokraatia saab pakkuda pikaajalist stabiilsust. Autokraatlike režiimide usaldamine suurendab enesepettuse mulli, mis varem või hiljem lõhkeb ning toob demokraatlike partnerite jaoks kaasa suured moraalsed kahjud."@et⁵ "Ensimmäinen päätelmä, joka voidaan tehdä Tunisiassa, Egyptissä ja muualla tapahtuvista perusteellisista muutoksista on se, että demokraattinen maailma oli täysin varautumaton niihin. Sekä EU että Yhdysvallat yllätettiin, ja kummankin on edelleenkin improvisoitava, kun ne reagoivat ja sopeutuvat tähän vallankumoukselliseen kehitykseen. Sama tapahtui 20 vuotta sitten, kun Neuvostoliitto hajosi. Kävi ilmi, että tuhannet Neuvostoliiton tutkijat olivat jättäneet analyyseissaan huomiotta vahvan piilevän voiman, joka lopulta kaatoi neuvostodiktatuurin: orjuutetun kansan halun päästä vapaaksi. Nykytilanne on paljastanut Euroopan unionin uuden yhteisen ulkopolitiikan synnynnäisen heikkouden. Se on paljastanut niiden arvojen kroonisen kriisin, joihin EU virallisesti perustuu. Reaalipolitiikassa näitä arvoja on lyöty järjestelmällisesti laimin tai aliarvostettu vakauden tai käytännöllisten lyhytnäköisten suhteiden kustannuksella. Tämä on hetki, jolloin on ymmärrettävä, että vapauden tukahduttamisen huomiotta jättäminen siksi, että taataan vakaus ja taloudelliset edut, tulee johtamaan tuhoisiin poliittisiin virheisiin. Vain aito demokratia voi tarjota pitkän aikavälin vakauden. Luottamus itsevaltaisiin hallituksiin kasvattaa itsepetoksen kuplaa, joka räjähtää ennen pitkää ja aiheuttaa moraalisia tappioita hallitusten demokraattisille kumppaneille."@fi⁷ "La première conclusion à tirer des profonds changements en cours en Tunisie, en Égypte et ailleurs, c’est que le monde démocratique n’y était absolument pas préparé. L’UE comme les États-Unis ont été pris par surprise et en sont réduits à improviser leur réaction et leur adaptation à ces développements révolutionnaires. Il en a été de même il y a 20 ans lors de l’effondrement de l’Union soviétique. Il s’est avéré que des milliers de soviétologues avaient omis d’intégrer dans leurs analyses la puissante force latente qui a finalement anéanti la dictature des soviets − l’aspiration à la liberté de populations réduites à l’esclavage. La situation actuelle a mis en lumière une faiblesse inhérente de la balbutiante politique européenne étrangère et de sécurité commune. Elle a révélé une crise chronique des valeurs sur lesquelles l’UE est officiellement fondée. La realpolitik a systématiquement négligé ou sous-évalué ces valeurs en faveur de la stabilité ou de relations pragmatiques à court terme. Le moment est venu de comprendre que fermer les yeux sur la privation de liberté sous prétexte de sauvegarder la stabilité et les intérêts économiques ne peut que conduire à des erreurs politiques dévastatrices. Seule la vraie démocratie peut fournir une stabilité à long terme. S’appuyer sur des régimes autocratiques revient à créer une bulle d’aveuglement qui gonfle et finit par exploser tôt ou tard, entraînant de graves pertes morales pour les partenaires démocrates."@fr⁸ "A Tunéziában, Egyiptomban és máshol lezajló jelentős változásokból elsőként azt a következtetést kell levonni, hogy a demokratikus világ egyáltalán nem volt erre felkészülve. Az Uniót és az Egyesült Államokat is meglepetésszerűen érték az események, és még most is rögtönözniük kell a fellépésüket, valamint hozzá kell szokniuk a forradalmi fejleményekhez. Ugyanez történt 20 évvel ezelőtt, a Szovjetunió összeomlásakor. Kiderült, hogy a szovjet rendszerrel foglalkozó kutatók ezrei kihagyták elemzéseikből azt a rejtett, hatalmas erőt, amely végül felszámolta a szovjet diktatúrát – a szolgasorba kényszerített nép szabadság iránti vágyát. A jelenlegi helyzet rámutatott a szárnyát bontogató európai közös külpolitika egy belső gyengeségére. Rámutatott azon értékek krónikus válságára, amelyekre az Unió hivatalosan épül. A reálpolitikában rendszeresen semmibe vették vagy alulértékelték ezeket az értékeket a stabilitás vagy a gyakorlati, át nem gondolt kapcsolatok javára. Elérkezett a pillanat annak megértésére, hogy katasztrofális politikai tévedésekhez vezethet az, ha szemet hunyunk a szabadság elnyomása felett azzal az indokkal, hogy megóvjuk a stabilitást és a gazdasági érdekeket. Kizárólag a valódi demokrácia nyújthat hosszú távú stabilitást. Ha önkényuralmi rendszerekre építünk, azzal csak az önámítást növeljük, ami előbb vagy utóbb véget ér, súlyos erkölcsi veszteségeket okozva demokratikus partnereik számára."@hu¹¹ "La prima conclusione che possiamo trarre dai profondi cambiamenti cui assistiamo in Tunisia, Egitto e altrove è che il mondo democratico ne era totalmente impreparato. L’Unione europea e gli Stati Uniti sono stati colti di sorpresa e devono ancora improvvisare per reagire e adeguarsi a questi sviluppi rivoluzionari. La stessa cosa è successa 20 anni fa con il crollo dell’Unione sovietica. A quell’epoca, nelle loro analisi migliaia di sovietologi avevano trascurato la potente forza latente che, alla fine, mise in ginocchio la dittatura sovietica, cioè il desiderio di libertà del popolo schiavo. La situazione attuale ha messo in luce un punto debole insito nella politica estera comune europea ancora in erba, lasciando intravedere una crisi cronica dei valori su cui si fonda ufficialmente l’Unione europea. Nella questi valori sono stati sistematicamente trascurati o sottovalutati a favore della stabilità o di relazioni pragmatiche e miopi. È giunto il momento di capire che sacrificare l’abolizione della libertà in nome della stabilità e degli interessi economici non potrà che condurre a errori politici devastanti. Solo una vera e propria democrazia può garantire stabilità a lungo termine. Fare affidamento su regimi autocratici significa alimentare la bolla dell’illusione che prima o poi esploderà, causando gravi perdite morali per i partner democratici."@it¹² "Pirma išvada, kurią reiktų daryti iš svarbių Tunise, Egipte ir kitur vykstančių pokyčių yra ta, kad demokratinis pasaulis jiems buvo visiškai nepasirengęs. Ir ES, ir JAV buvo užkluptos netikėtai ir vis dar turi improvizuoti reaguodamos į šiuos revoliucinius pokyčius ir stengdamosi prie jų prisiderinti. Tas pat nutiko prieš 20 metų, kai žlugo Sovietų Sąjunga. Pasirodė, kad tūkstančių sovietologų analizėse pražiūrėta slapta galinga jėga, kuri galiausiai suparalyžiavo sovietinę diktatūrą, – pavergtų žmonių laisvės troškimas. Dabartinė padėtis atskleidė vidinį nepatyrusios Europos bendrosios užsienio reikalų politikos silpnumą. Ji atskleidė ilgai trunkančią vertybių, kuriomis oficialiai grindžiama ES, krizę. Įgyvendinant realiąją politiką šių vertybių sistemingai nepaisyta arba jos būdavo nuvertinamos siekiant stabilumo ar pragmatiškų trumparegiškų santykių. Dabar atėjo metas suprasti, kad laisvės apribojimų nepaisymas, pateisinant, kad taip norima išsaugoti stabilumą ir ekonominius interesus, lemia ypač dideles politines klaidas. Vien tikra demokratija gali užtikrinti ilgalaikį stabilumą. Remtis autokratiniais režimais reiškia pūsti saviapgaulės miglas, kurios anksčiau ar vėliau išsisklaido, bet dėl to jų demokratiniai partneriai patiria moralinę žalą."@lt¹⁴ "Pirmais secinājums no lielajām pārmaiņām Tunisijā, Ēģiptē un citur ir tāds, ka demokrātiskā pasaule absolūti nebija tām gatava. ES, kā arī ASV tika pārsteigtas nesagatavotas, un tām vēl ir jāimprovizē reaģēšana un pielāgošanās šiem revolucionārajiem notikumiem. Tas pats notika pirms 20 gadiem, kad sabruka Padomju Savienība. Izrādījās, ka tūkstošiem sovjetologu savās analīzēs bija palaiduši garām slēpto ievērojamo spēku, kurš beigās atspējoja padomju diktatūru — paverdzināto cilvēku vēlmi pēc brīvības. Šī brīža situācija ir parādījusi nenobriedušās Eiropas kopējās ārpolitikas raksturīgo vājumu. Tā ir atklājusi hronisko krīzi vērtībām, uz kurām oficiāli balstās ES. Reālpolitikā šīs vērtības sistemātiski ir tikušas atstātas novārtā vai nepietiekami novērtētas par labu stabilitātei vai pragmatiskām tuvredzīgām attiecībām. Šis ir brīdis, lai saprastu, ka novēršanās no brīvības apspiešanas, attaisnojot to ar stabilitātes sargāšanu un ekonomiskām interesēm, noteikti novedīs pie postošām politiskajām kļūdām. Tikai patiesa demokrātija var nodrošināt ilgtermiņa stabilitāti. Paļaušanās uz autokrātiskiem režīmiem nozīmē palielināt pašapmāna burbuli, kas agrāk vai vēlāk pārplīsīs, radot smagus morālus zaudējumus to demokrātiskajiem partneriem."@lv¹³ "The first conclusion to be drawn from the profound changes taking place in Tunisia, Egypt and elsewhere is that the democratic world was absolutely unprepared for them. The EU as well as the USA were caught by surprise and still have to improvise in reacting and accommodating themselves to these revolutionary developments. The same happened 20 years ago when the Soviet Union collapsed. It turned out that thousands of sovietologists had dismissed in their analyses the latent powerful force which finally disabled the Soviet dictatorship - the will of the enslaved people for freedom. The current situation has exposed an inherent weakness of the fledgling European common foreign policy. It has exposed a chronic crisis of the values upon which the EU is officially based. In Realpolitik, these values have systematically been neglected or undervalued in favour of stability or pragmatic short-sighted relationships. This is a moment to understand that looking away from the suppression of freedom with the justification of safeguarding stability and economic interests is bound to lead to devastating political mistakes. Only genuine democracy can provide for a long-term stability. Relying on autocratic regimes means increasing the bubble of self-deception which will explode sooner or later, resulting in grave moral losses for their democratic partners."@mt¹⁵ "De eerste conclusie die getrokken moet worden uit de ingrijpende veranderingen die plaatsvinden in Tunesië, Egypte en elders is dat de democratische wereld er totaal niet op voorbereid was. Zowel de EU als de Verenigde Staten werden erdoor verrast en moeten nog steeds improviseren in hun reacties en zich op deze revolutionaire ontwikkelingen instellen. Hetzelfde gebeurde twintig jaar geleden, toen de Sovjet-Unie ineenstortte. Duizenden sovjetologen bleken in hun analyses geen rekening te hebben gehouden met de omvangrijke latente kracht die uiteindelijk een einde maakte aan de sovjetdictatuur, namelijk de wil van de geknechte bevolking naar vrijheid. De huidige situatie heeft een inherent zwak punt van het jonge gemeenschappelijke buitenlandse beleid blootgelegd en heeft aangetoond dat er een chronische crisis is wat betreft de waarden waarop de EU officieel gebaseerd is. Binnen de realpolitik zijn deze waarden systematisch genegeerd of ondergewaardeerd ten gunste van stabiliteit of pragmatische, kortzichtige betrekkingen. Dit is het moment om in te zien dat wanneer we wegkijken als de vrijheid wordt onderdrukt, met als rechtvaardiging het waarborgen van stabiliteit en economische belangen, dit alleen maar kan leiden tot vernietigende politieke missers. Alleen werkelijke democratie kan voorzien in stabiliteit op de lange termijn. Vertrouwen op autocratische regimes betekent dat de luchtbel van zelfdeceptie verder wordt opgeblazen, terwijl die luchtbel vroeg of laat toch zal barsten, met als gevolg zware morele verliezen voor hun democratische partners."@nl³ "Pierwszy wniosek, który można wysnuć z głębokich zmian zachodzących w Tunezji, Egipcie i w innych krajach, dotyczy tego, że świat demokratyczny był na nie zupełnie nieprzygotowany. UE i Stany Zjednoczone zostały całkowicie zaskoczone i nadal muszą reagować improwizując i dostosowując się do tych rewolucyjnych wydarzeń. To samo wydarzyło się 20 lat temu, kiedy upadł Związek Radziecki. Okazało się, że tysiące sowietologów odrzucało w swoich analizach niewidoczną ogromną siłę, która ostatecznie rozmontowała sowiecką dyktaturę – pragnienie wolności zniewolonych ludzi. Obecna sytuacja ujawniła analogiczne słabości nowo utworzonej wspólnej europejskiej polityki zagranicznej. Ujawniła permanentny kryzys wartości, na których oficjalnie opiera się UE. W rzeczywistej polityce te wartości stale pomijano i lekceważono na rzecz stabilności lub pragmatycznych, krótkoterminowych stosunków. Nadszedł czas, by zrozumieć, że przymykanie oczu na ograniczanie wolności, uzasadniane zabezpieczeniem stabilności i interesów gospodarczych, musi prowadzić do katastrofalnych błędów politycznych. Tylko prawdziwa demokracja może zapewnić długofalową stabilność. Opieranie się na reżimach autokratycznych oznacza nadmuchiwanie bańki samooszukiwania się, która wcześniej bądź później pęknie, powodując ogromne straty moralne dla jej demokratycznych partnerów."@pl¹⁶ "A primeira conclusão a extrair das profundas mudanças que estão a ocorrer na Tunísia, no Egipto e noutros lugares é que o mundo democrático não estava, em absoluto, preparado para elas. A UE, tal como os EUA, foram apanhados de surpresa e ainda têm de improvisar na sua reacção e acomodação a estes desenvolvimentos revolucionários. Aconteceu o mesmo há vinte anos, quando a União Soviética se desmoronou. Verificou-se que milhares de sovietólogos haviam menosprezado, nas suas análises, a poderosa força latente que acabou por abater a ditadura soviética – a vontade de liberdade do povo escravizado. A actual situação pôs a nu uma fraqueza inerente da jovem política externa comum europeia. Pôs a nu uma crise crónica dos valores em que a União Europeia está oficialmente alicerçada. Na estes valores têm sido sistematicamente desprezados ou desvalorizados em nome da estabilidade ou de relações pragmáticas de vistas curtas. Está na altura de compreender que fazer vista grossa à supressão da liberdade com a justificação da salvaguarda da estabilidade e dos interesses económicos conduz inevitavelmente a erros políticos devastadores. Só a verdadeira democracia pode garantir a estabilidade a longo prazo. Confiar nos regimes autocráticos significa aumentar a bolha de ilusão que rebentará mais tarde ou mais cedo, saldando-se em graves danos morais para os nossos parceiros democráticos."@pt¹⁷ "Prima concluzie care trebuie trasă din schimbările profunde care au loc în Tunisia, Egipt și oriunde în altă parte este că lumea democratică a fost cu totul nepregătită pentru ele. UE, precum și SUA au fost luate prin surprindere și încă trebuie să improvizeze pentru a reacționa și a se obișnui cu aceste evoluții revoluționare. Același lucru s-a întâmplat și în urmă cu 20 de ani când s-a prăbușit Uniunea Sovietică. S-a dovedit că mii de sovietologi ignoraseră în analizele lor forța puternică, latentă care a destabilizat în cele din urmă dictatura sovietică - dorința de libertate a oamenilor înrobiți. Situația actuală a expus o slăbiciune inerentă a noii politici externe comune a UE. A expus o criză cronică a valorilor pe care se bazează în mod oficial UE. În Realpolitik, aceste valori au fost neglijate în mod sistematic sau subevaluate în favoarea stabilității sau a relațiilor pragmatice mărginite. Este timpul să înțelegem că ignorarea suprimării libertății pe motiv că apărăm astfel stabilitatea și interesele economice va duce în mod negreșit la decizii politice devastatoare. Doar democrația adevărată poate oferi stabilitate pe termen lung. A ne baza pe regimurile autocrate înseamnă a umfla balonul de auto-înșelăciune care va exploda mai devreme sau mai târziu, ducând la pierderi morale grave pentru partenerii lor democratici."@ro¹⁸ "Prvý záver, ktorý treba vyvodiť z hĺbkových zmien, ku ktorým dochádza v Tunisku, Egypte a ďalších krajinách, je, že demokratický svet na ne vôbec nebol pripravený. EÚ i USA boli zaskočené a pri reagovaní a prispôsobovaní sa tomuto revolučnému vývoju musia stále improvizovať. To isté sa stalo pred 20 rokmi pri páde Sovietskeho zväzu. Ukázalo sa, že tisícky sovietológov vo svojich analýzach nebrali do úvahy skrytú mocnú silu, ktorá napokon zneškodnila sovietsku diktatúru – túžbu zotročených ľudí po slobode. Súčasná situácia odhaľuje vnútornú slabosť vznikajúcej spoločnej európskej zahraničnej politiky. Odhaľuje chronickú krízu hodnôt, na ktorých je EÚ oficiálne založená. V reálpolitike sa tieto hodnoty systematicky zanedbávajú alebo podceňujú v prospech stability alebo krátkozrakých pragmatických vzťahov. Je to správna chvíľa na to, aby sme pochopili, že ak prehliadame potláčanie slobody pod zámienkou ochrany stability a hospodárskych záujmov, musí to viesť k zničujúcim politickým omylom. Len skutočná demokracia môže zabezpečiť dlhodobú stabilitu. Spoliehanie sa na autokratické režimy znamená rast bubliny sebaklamu, ktorá skôr či neskôr praskne, čo ich demokratickým partnerom spôsobí ťažké morálne straty."@sk¹⁹ "Prvo, kar lahko sklepamo iz temeljitih sprememb, ki se odvijajo v Tuniziji, Egiptu in drugod, je, da demokratični svet nanje sploh ni bil pripravljen. Presenetili so EU pa tudi ZDA, ki se morata še vedno odzivati v naglici in se privajati tem revolucionarnim dogodkom. Isto se je zgodilo pred 20 leti, ko je razpadla Sovjetska zveza. Izkazalo se je, da je tisoče sovjetologov v svojih analizah na kratko opravilo s prikrito mogočno silo, ki je na koncu onesposobila sovjetsko diktaturo - voljo zasužnjenega ljudstva do svobode. Sedanje razmere so razkrile tipične pomanjkljivosti nerazvite skupne evropske zunanje politike. Razkrile so kronično krizo vrednot, na katerih je EU uradno utemeljena. V realpolitiki se je te vrednote načrtno zapostavljalo ali omalovaževalo v prid stabilnosti ali pragmatičnih kratkoročnih odnosov. To je trenutek spoznanja, da odvračanje pozornosti od zatiranja svobode z opravičilom, da se ščitijo stabilnost in gospodarski interesi, zagotovo pripelje do pogubnih političnih napak. Le pristna demokracija lahko zagotovi dolgoročno stabilnost. Zanašanje na avtokratske režime pomeni stopnjevanje samoprevare, ki se bo prej ali slej končala s še hujšimi moralnimi izgubami na strani njihovih demokratičnih partnerjev."@sl²⁰ "Den första slutsats som kan dras i fråga om de genomgripande förändringar som äger rum i Tunisien, Egypten och på annat håll är att den demokratiska världen var helt oförberedd på dem. Både EU och Förenta staterna togs på sängen och måste fortfarande improvisera i sina reaktioner och ställa in sig på dessa revolutionära utvecklingar. Samma sak hände för 20 år sedan vid Sovjetunionens sammanbrott. Det visade sig att tusentals kremlologer i sin analys hade avfärdat den latent mäktiga kraft som slutligen störtade Sovjetdiktaturen det förslavade folkets frihetslängtan. Det rådande läget har exponerat en inneboende svaghet i den nyss inledda europeiska gemensamma utrikespolitiken. Det har blottat en kronisk kris i de värden som EU officiellt bygger på. I realpolitiken har dessa värden konsekvent nonchalerats eller nedvärderats till förmån för stabilitet eller pragmatiska och kortsiktiga förbindelser. Detta är tillfället att förstå att om man bortser från förtryck av frihet med motiveringen att man skyddar stabiliteten och ekonomiska intressen är dömt att leda till förödande politiska misstag. Endast verklig demokrati kan ge långsiktig stabilitet. Att förlita sig på demokratiska regimer innebär att blåsa mer luft i ballongen av självbedrägeri som kommer att explodera förr eller senare, vilket leder till allvarliga moralförluster för deras demokratiska partner."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Kelam, Tunne (PPE ),"^{18,20,15,1,14,16,13,9,21,4} "Realpolitik"^21,17 "Tunne Kelam (PPE ),"^5,19,11,2 "in writing"¹⁵ "in writing."⁴ "kirjalikult."⁵ "na piśmie"¹⁶ "por escrito."²¹ "písemně."¹ "písomne."¹⁹ "rakstiski."¹³ "raštu."¹⁴ "realpolitik"¹² "schriftlich."⁹ "skriftlig."² "v pisni obliki"²⁰ "írásban."¹¹ "în scris."¹⁸