Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2011-02-02-Speech-3-162-000"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2011-02-02"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Situația din Mediterana, în special din Tunisia și din Egipt (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"de"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20110202.15.3-162-000"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2011-02-02-Speech-3-163-000⁶
lpv:speaker	lp:Michael Gahler⁶
lpv:spoken text	"Frau Präsidentin! Lady Ashton! Liebe Kollegen! Was jetzt zu tun ist, ist bereits vielfach gesagt worden, dazu herrscht auch breiter Konsens. Unsere Entschließung ist klar bezüglich Tunesien, zu Ägypten müssen wir über mündliche Änderungsanträge das Notwendige ergänzen. Ich denke, es gibt Grund zur Selbstkritik. Unsere Exekutiven in Brüssel und in den Mitgliedstaaten hielten zu lange am Status quo fest. Wenn wir unsere eigenen Grundsätze auch in der Tagespolitik ernst genommen hätten in Bezug auf den universellen Charakter von Menschenrechten und Demokratie, dann hätten wir die offensichtlichen Defizite deutlich gegenüber Tunesien und Ägypten ansprechen müssen. Wir wussten, dass die Maßnahmen gegen Islamisten und Fundamentalisten nicht nur gegen diese Personengruppe, sondern gegen jegliche Kritik an der jeweiligen Regierungspolitik ergriffen wurden. Noch ist es nicht zu spät. Das Einfordern von Demokratie und Menschenrechten ist weder Einmischung in innere Angelegenheiten, noch kann es als ein Beitrag zur Destabilisierung der Verhältnisse denunziert werden. Keine Diktatur, kein autoritäres Regime ist aus sich heraus stabil. Mit unserer bisherigen Politik haben wir also nur Zeit, aber keine Stabilität gewonnen. Tunesien und Ägypten stehen beispielhaft für Andere. Jeder kennt weitere in der Region. Manche fürchten sich, sie beim Namen zu nennen. Für mich ist zum Beispiel Saudi-Arabien so ein Kandidat. In dieser Situation bedarf es politischer Führung durch die Hohe Beauftragte. Die 27 haben jedoch keine unterschiedlichen Interessen. Wenn Sie die richtigen Einsichten haben, warten Sie nicht, bis der letzte diplomatische Bedenkenträger seinen Außenminister neu gebrieft hat. Was Senator John Kerry vorgestern und Barack Obama heute Nacht zu Ägypten gesagt haben, hätte auch von Ihnen kommen dürfen. Emanzipieren Sie sich im Interesse der Union, damit die EU in ihrer eigenen Nachbarschaft Politik für die Zukunft formuliert und nicht andere. Vielleicht können Sie ja schon nächste Woche nach Tunesien und Ägypten fahren, dann können Sie uns übernächste Woche in Straßburg berichten."@de⁹
lpv:spokenAs	member; Conference of Delegation Chairs (2009-09-29--2014-06-30)²³ unknown; Christlich Demokratische Union Deutschlands (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; TRAN (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; Delegation for relations with Afghanistan (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; SEDE (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; AFET (2009-07-16--2012-01-18)²³ chair; Delegation for relations with the Pan-African Parliament (2009-09-29--2014-06-30)²³ member_of_the_bureau; EPP (2009-07-24--2014-06-30)²³ member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2009-09-16--2013-07-03)²³
lpv:translated text	"Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, co je nutné nyní učinit již bylo mnohokrát řečeno – v tomto ohledu panuje široká shoda. Naše stanovisko co se týče Tuniska je jasné, ale co se týče Egypta, budeme jej muset podle potřeby rozšířit pomocí ústních pozměňovacích návrhů. Myslím, že existují důvody ke sebekritice. Naše exekutiva v Bruselu a v členských státech příliš dlouho lpěla na statusu quo. Kdybychom brali vážně naše vlastní zásady v každodenní politice vztahující se k univerzální povaze lidských práv a demokracie, museli bychom jasně hovořit s Tuniskem a Egyptem o jejich očividných nedostatcích. Věděli jsme, že opatření proti islamistům a fundamentalistům nebyla namířena jen proti těmto skupinám, ale také proti jakékoliv kritice příslušné vládní politiky. Není ještě příliš pozdě. Výzva k demokracii a lidským právům není ani vměšováním do vnitřních záležitostí ani nemůže být kritizována jako něco, co přispělo k destabilizaci situace. Žádná diktatura, žádný autoritářský režim není sám o sobě stabilní. S naší současnou politikou jsme proto získali čas, ne stabilitu. Tunisko a Egypt slouží jako příklady ostatním. V tomto regionu ví každý o každém. Mnoho lidí má strach je zmínit jménem. Podle mého je takovým kandidátem například Saudská Arábie. Tato situace vyžaduje politické vedení vysoké představitelky. Sedmadvacítka ale nemá odlišné zájmy. Pokud je váš úsudek správný, nečekejte až poslední diplomatický skeptik neinformuje svého ministra zahraničí. Co řekl senátor John Kerry předevčírem a co řekl Barack Obama dnes večer ohledně Egypta, mělo přijít i od vás. Emancipujte se v zájmu Evropy, aby sama EU, a ne někdo jiný, do budoucna formulovala své politiky ve svém vlastním sousedství. Třeba byste i mohla příští týden jet do Tuniska a Egypta a pak nám podat zprávu přespříští týden ve Štrasburku."@cs¹ "Fru formand, Baroness Ashton, mine damer og herrer! Det er allerede flere gange blevet nævnt, hvad der skal gøres – i denne henseende er der bred enighed. Vores beslutning er klar med hensyn til Tunesien, men med hensyn til Egypten er vi nødt til at udvide den efter behov ved hjælp af mundtlige ændringsforslag. Efter min mening er der grund til selvkritik. Vores udøvende instanser i Bruxelles og medlemsstaterne holdt alt for længe fast i status quo. Hvis vi havde taget vores egne principper alvorligt i vores daglige politik over for menneskerettighedernes og demokratiets universelle natur, skulle vi have udtrykt os i klare vendinger over for Tunesien og Egypten om deres grove mangler. Vi vidste, at indsatsen over for islamister og fundamentalister ikke udelukkende var rettet mod disse grupper, men også mod enhver kritik af den relevante regeringspolitik. Det er endnu ikke for sent. Opfordringen til demokrati og menneskerettigheder er ikke indblanding i indre anliggender og kan stemples som noget, der har bidraget til at destabilisere situationen. Intet diktatur eller autoritært regime er stabilt i sig selv. Med vores nuværende politik har vi derfor vundet tid, men ikke stabilitet. Tunesien og Egypten tjener som eksempler for andre. Alle kender til andre i regionen. Mange mennesker er bange for at nævne dem ved navn. Efter min mening er Saudi-Arabien f.eks. en mulig kandidat. Denne situation kræver et politisk lederskab fra den højtstående repræsentant. De 27 har imidlertid ikke forskellige interesser. Hvis Deres bedømmelse er korrekt, skal De ikke vente, til den sidste diplomatiske skeptiker atter har briefet sin udenrigsminister. Det, som senator John Kerry sagde i forgårs, og som Barack Obama sagde i aften om Egypten, skulle De også have sagt. De skal frigøre Dem i Unionens interesse, så EU selv og ingen anden formulerer dets fremtidige politik i dets eget nabolag. De kunne måske tilmed besøge Tunesien og Egypten i næste uge og derefter rapportere tilbage til os i Strasbourg om to uger."@da² "Κυρία Πρόεδρε, βαρόνη Ashton, κυρίες και κύριοι, έχει ήδη ειπωθεί πολλές φορές τι πρέπει να γίνει τώρα –ως προς το θέμα αυτό υπάρχει ευρεία συναίνεση. Το ψήφισμά μας είναι σαφές όσον αφορά την Τυνησία, όσον αφορά όμως την Αίγυπτο θα πρέπει να επεκταθεί ανάλογα με τις ανάγκες μέσω προφορικών τροπολογιών. Πιστεύω ότι υπάρχουν λόγοι για αυτοκριτική. Τα στελέχη μας στις Βρυξέλλες και στα κράτη μέλη ανέχθηκαν το καθεστώς για πάρα πολύ καιρό. Εάν είχαμε πάρει σοβαρά τις δικές μας αρχές κατά την καθημερινή άσκηση πολιτικής όσον αφορά τον οικουμενικό χαρακτήρα των ανθρωπίνων δικαιωμάτων και της δημοκρατίας, θα έπρεπε να είχαμε μιλήσει με σαφήνεια στην Τυνησία και την Αίγυπτο σχετικά με τις ολοφάνερες ελλείψεις τους. Γνωρίζαμε ότι τα μέτρα που λαμβάνονται κατά των ισλαμιστών και των φονταμενταλιστών δεν απευθύνονταν αποκλειστικά στις ομάδες αυτές, αλλά και σε κάθε κριτική της σχετικής πολιτικής της κυβέρνησης. Δεν είναι ακόμη πολύ αργά. Η έκκληση για δημοκρατία και ανθρώπινα δικαιώματα δεν είναι ούτε ανάμειξη σε εσωτερικές υποθέσεις ούτε μπορεί να καταγγελθεί ως κάτι που συμβάλλει στην αποσταθεροποίηση της κατάστασης. Καμία δικτατορία, κανένα αυταρχικό καθεστώς δεν είναι σταθερό αυτό καθ’ εαυτό. Με την τρέχουσα πολιτική μας, επομένως, απλώς κερδίσαμε χρόνο, όχι όμως σταθερότητα. Η Τυνησία και η Αίγυπτος χρησιμεύουν ως παραδείγματα για άλλους. Όλοι γνωρίζουμε τους άλλους στην περιοχή. Πολλοί φοβούνται να τους κατονομάσουν. Κατά τη γνώμη μου, η Σαουδική Αραβία είναι μια πιθανή υποψήφια, για παράδειγμα. Η κατάσταση αυτή απαιτεί την πολιτική ηγεσία της Υπάτης Εκπροσώπου. Ωστόσο, οι 27 δεν έχουν διαφορετικά συμφέροντα. Εάν η κρίση σας είναι σωστή, μην περιμένετε έως ότου και ο τελευταίος διπλωμάτης σκεπτικιστής ενημερώσει εκ νέου τον υπουργό Εξωτερικών του. Αυτό που είπε προχθές ο γερουσιαστής John Kerry και δήλωσε ο Barack Obama σήμερα το απόγευμα όσον αφορά την Αίγυπτο θα έπρεπε να το έχετε δηλώσει και εσείς. Ανεξαρτητοποιηθείτε προς το συμφέρον της Ένωσης, έτσι ώστε η ίδια η ΕΕ και κανείς άλλος να διατυπώνει τις πολιτικές της για το μέλλον στη γειτονιά της. Ίσως θα μπορούσατε ακόμα και να μεταβείτε στην Τυνησία και την Αίγυπτο την ερχόμενη εβδομάδα και στη συνέχεια να μας ενημερώσετε σχετικά τη μεθεπόμενη εβδομάδα στο Στρασβούργο."@el¹⁰ "Madam President, Baroness Ashton, ladies and gentlemen, what needs to be done now has already been said many times – in this regard there is broad consensus. Our resolution is clear with regard to Tunisia, but with regard to Egypt we will have to expand it as necessary by means of oral amendments. I think there are grounds for self-criticism. Our executives in Brussels and in the Member States held on to the status quo for too long. If we had taken our own principles seriously in day-to-day politics in relation to the universal nature of human rights and democracy, we would have had to speak clearly to Tunisia and Egypt about their blatant shortcomings. We knew that the action taken against Islamists and fundamentalists was not aimed solely at these groups, but also at any criticism of the relevant government policy. It is still not too late. The call for democracy and human rights is neither interference in internal affairs nor can it be denounced as something that has contributed to destabilising the situation. No dictatorship, no authoritarian regime is stable in itself. With our current policy we have therefore simply gained time, but not stability. Tunisia and Egypt serve as examples for others. Everyone knows of others in the region. Many people are afraid to mention them by name. To my mind, Saudi Arabia is a possible candidate, for example. This situation requires political leadership by the High Representative. However, the 27 do not have differing interests. If your judgment is right, do not wait until the last diplomatic sceptic has re-briefed his foreign minister. What Senator John Kerry said the day before yesterday and Barack Obama said this evening with regard to Egypt should also have come from you. Emancipate yourself in the interests of the Union so that the EU itself, and no one else, will formulate its policies for the future in its own neighbourhood. Perhaps you could even go to Tunisia and Egypt next week and then report back to us the week after next in Strasbourg."@en⁴ "Señora Presidenta, baronesa Ashton, Señorías, ya se ha dicho muchas veces lo que hay que hacer; existe un amplio consenso en ese sentido. Nuestra resolución está clara en lo que respecta a Túnez, pero en lo referente a Egipto deberemos completarla en la medida en que sea necesario a través de enmiendas orales. Creo que hay motivos para la autocrítica. Nuestros ejecutivos en Bruselas y en los Estados miembros han permitido que el se prolongue durante demasiado tiempo. Si nos hubiésemos tomado en serio nuestros propios principios en la política cotidiana en relación con la naturaleza universal de los derechos humanos y la democracia, tendríamos que haber hablado con claridad a Túnez y Egipto sobre sus flagrantes defectos. Sabíamos que las medidas emprendidas contra los islamistas y los fundamentalistas no iban dirigidas solamente contra esos grupos, sino también contra cualquiera que criticara la política del Gobierno. Aún no es demasiado tarde. Un llamamiento a instaurar la democracia y los derechos humanos no es una interferencia en los asuntos internos ni puede denunciarse como algo que haya contribuido a desestabilizar la situación. Ninguna dictadura, ningún régimen autoritario es estable en sí mismo. En consecuencia, nuestra política actual nos ha llevado simplemente a ganar tiempo, pero no a lograr la estabilidad. Túnez y Egipto son ejemplos para otros. Todos conocemos a otros países de la región. Mucha gente teme llamarlos por su nombre. A mi juicio, Arabia Saudí constituye un posible candidato, por ejemplo. Esta situación requiere el liderazgo político de la Alta Representante; sin embargo, los intereses de los 27 no son divergentes. Si su análisis es correcto, no espere a que el último escéptico de la diplomacia haya informado a su Ministro de Asuntos Exteriores. Nos gustaría haber oído de su boca lo que el senador John Kerry dijo anteayer y lo que Barack Obama ha dicho esta tarde con respecto a Egipto. En interés de la UE debe usted emanciparse, de modo que sea la UE, y nadie más, quien formules las políticas de su región de cara al futuro. Quizá podría usted incluso viajar la próxima semana a Túnez y a Egipto para informarnos de la situación dentro de dos semanas en Estrasburgo."@es²¹ "Lugupeetud juhataja, Catherine Ashton, kolleegid! Seda, mida on vaja teha, on juba mitu korda öeldud ja selles valitseb laialdane üksmeel. Meie resolutsioon on Tuneesia teemal selgesõnaline, kuid Egiptuse puhul peame seda suuliste ettepanekute abil vajalikus ulatuses täiendama. Minu arvates meil on enesekriitikaks alust. Meie juhid Brüsselis ja liikmesriikides on praeguse olukorra juurde liiga kauaks pidama jäänud. Kui oleksime inimõiguste universaalse iseloomu ja demokraatia puhul igapäevases poliitikas omaenda põhimõtteid tõsiselt võtnud, oleksime pidanud Tuneesia ja Egiptusega rääkima selgesõnaliselt nende ilmsetest puudustest. Teadsime, et islamistide ja fundamentalistide vastu võetud meetmed ei olnud sihitud üksnes nendele rühmitustele, vaid ka igasugusele asjaomase valitsuspoliitika kriitikale. Ka praegu ei ole veel liiga hilja. Demokraatia ja inimõiguste nõudmine ei ole siseküsimustesse sekkumine ning seda ei saa mõista hukka kui olukorra destabiliseerimise soodustajat. Ei diktatuur ega autoritaarne režiim ole iseenesest stabiilsed. Oma praeguse poliitikaga oleme seepärast võitnud lihtsalt aega, mitte stabiilsust. Tuneesia ja Egiptus on teistele eeskujuks. Kõik teavad teistest selles piirkonnas. Paljud inimesed kardavad neid nimepidi kutsuda. Minu jaoks on näiteks Saudi-Araabia võimalik kandidaat. See olukord nõuab, et kõrge esindaja võtaks poliitilise juhtrolli. Kuid 27 riigil ei ole lahknevaid huvisid. Kui teie hinnang on õige, siis ärge oodake, kuni viimane diplomaatiline skeptik on oma välisministrile uue ülevaate andnud. Senaator John Kerry üleeilseid ja Barack Obama tänaõhtuseid Egiptuse kohta öeldud sõnu oleksime pidanud kuulma ka teilt. Saage ELi huvides iseseisvaks, et EL ise – mitte keegi teine – kujundaks oma edaspidise poliitika omaenda naabruskonnas. Vahest võiksite isegi järgmisel nädalal Tuneesiasse ja Egiptusesse minna ja siis meile ülejärgmisel nädalal Strasbourgis olukorrast ülevaate anda."@et^5,5 "Arvoisat puhemies ja Catherine Ashton, hyvät parlamentin jäsenet, se, mitä nyt pitää tehdä, on sanottu monta kertaa – siitä on olemassa laaja yhteisymmärrys. Päätöslauselmamme on selvä Tunisian osalta, mutta Egyptin osalta meidän on laajennettava sitä suullisilla tarkistuksilla. Itsekritiikkiin löytyy mielestäni perusteita. Johtajamme Brysselissä ja jäsenvaltioissa ovat pitäneet kiinni vallitsevasta tilasta liian kauan. Jos olisimme ottaneet omat periaatteemme vakavasti jokapäiväisessä politiikassa ihmisoikeuksien ja demokratian yleismaailmallisen luonteen osalta, meidän olisi pitänyt puhua selvästi Tunisialle ja Egyptille niiden räikeistä puutteista. Me tiesimme, että islamistien ja fundamentalistien vastaisia toimia ei ollut suunnattu vain kyseisiä ryhmiä vaan myös kaikkea hallituksen politiikan vastaista arvostelua vastaan. Vieläkään ei ole liian myöhäistä. Demokratian ja ihmisoikeuksien vaatiminen ei ole puuttumista sisäisiin asioihin eikä sitä voida tuomita asiana, joka on edistänyt tilanteen muuttumista epävakaaksi. Mikään diktatuuri tai autoritaarinen hallinto ei ole sinänsä vakaa. Nykyisellä politiikallamme olemme siten vain voittaneet aikaa, emme vakautta. Tunisia ja Egypti ovat esimerkkejä muille. Jokainen tietää muita alueella. Monet ihmiset pelkäävät niiden nimien mainitsemista. Mielestäni esimerkiksi Saudi-Arabia on mahdollinen ehdokas. Tilanne vaatii poliittista johtajuutta korkealta edustajalta. 27 jäsenvaltiolla ei kuitenkaan ole erilaisia etuja. Jos arvionne on oikea, älkää odottako kunnes viimeinenkin epäilevä diplomaatti on kertonut asiasta ulkoministerilleen. Sen, mitä senaattori John Kerry sanoi toissapäivänä ja Barack Obama sanoi tänä iltana Egyptistä, olisi pitänyt tulla myös teidän suustanne. Vapauttakaa itsenne unionin etujen nimissä, niin että EU itse, eikä kukaan muu, muotoilee oman politiikkansa tulevaisuudessa omassa naapurustossaan. Ehkä voisitte lähteä Tunisiaan ja Egyptiin ensi viikolla ja sitten raportoida meille siitä seuraavalla viikolla Strasbourgissa."@fi⁷ "Madame la Présidente, Madame la Baronne Ashton, Mesdames et Messieurs, ce qu’il convient de faire maintenant a déjà été dit à de nombreuses reprises − il y a un large consensus à cet égard. Notre résolution est claire vis-à-vis de la Tunisie, mais, quant à l’Égypte, nous devrons l’étendre autant que nécessaire à l’aide d’amendements oraux. Je pense qu’il y a matière à l’autocritique. Nos exécutifs à Bruxelles et dans les États membres ont maintenu le statu quo bien trop longtemps. Si nous avions pris au sérieux nos propres principes dans la politique quotidienne concernant la nature universelle des droits de l’homme et la démocratie, nous aurions dû parler clairement à la Tunisie et à l’Égypte au sujet de leurs manquements manifestes. Nous savions que les mesures prises à l’encontre des islamistes et des intégristes ne visaient pas uniquement ces groupes, mais aussi toute critique de la politique gouvernementale sur le sujet. Il n’est pas encore trop tard. L’appel à la démocratie et aux droits de l’homme n’est pas une ingérence dans les affaires internes et il ne peut pas non plus être dénoncé comme contribuant à déstabiliser la situation. Aucune dictature, aucun régime totalitaire n’est stable en lui-même. Avec notre politique actuelle, nous avons donc simplement gagné du temps, mais pas de la stabilité. La Tunisie et l’Égypte servent d’exemple pour les autres. Tout le monde connaît la situation des autres dans la région. Beaucoup craignent de mentionner leur nom. Selon moi, l’Arabie Saoudite est un candidat possible, par exemple. Cette situation requiert l’autorité politique de la haute représentante. Cependant, les 27 n’ont pas d’intérêts divergents. Si votre jugement est correct, n’attendez pas que le dernier sceptique de la diplomatie ait informé son ministre des affaires étrangères. Ce que le sénateur John Kerry a dit avant-hier et ce que Barack Obama a déclaré ce soir au sujet de l’Égypte auraient également dû venir de vous. Émancipez-vous dans les intérêts de l’Union afin que l’UE elle-même, et personne d’autre, formule ses politiques pour l’avenir de son voisinage. Peut-être pourriez-vous vous-même vous rendre en Tunisie et en Égypte la semaine prochaine et ensuite nous présenter un compte-rendu la semaine suivante à Strasbourg."@fr⁸ "Elnök asszony, Ashton bárónő, hölgyeim és uraim! Amit most tennünk kell, azt már nagyon sokszor elmondtuk – e tekintetben átfogó konszenzus született. Tunéziával kapcsolatos állásfoglalásunk egyértelmű, Egyiptommal kapcsolatban azonban szükség szerint ki kell azt terjesztenünk a szóbeli módosítások eszközével. Azt hiszem, minden okunk megvan az önkritikára. A végrehajtással foglalkozó vezetőink Brüsszelben és a tagállamokban túl hosszú ideig fenntartották a jelenlegi állapotot. Ha komolyan vettük volna a saját alapelveinket a mindennapi politikában az emberi jogok és a demokrácia univerzális jellege kapcsán, akkor nyíltan kellett volna beszélnünk Tunéziával és Egyiptommal égbekiáltó hiányosságaik miatt. Tudtuk, hogy az iszlamisták és a fundamentalisták elleni akciók nem kizárólag ezek ellen a csoportok ellen irányultak, hanem a vonatkozó kormányzati politika bírálói ellen is. Még mindig nincs túl késő. A demokráciával és az emberi jogokkal kapcsolatos felszólítás nem a belügyekbe való beavatkozás, és ezt azzal sem lehet elutasítani, hogy hozzájárult a helyzet destabilizálásához. Egyetlen diktatúra, egyetlen tekintélyelvű rezsim sem lehet stabil önmagában. Ezért jelenlegi politikánkkal egyszerűen csak időt nyertünk, nem stabilitást. Tunézia és Egyiptom példaként szolgál mások számára. Mindenki tud továbbiakról ebben a régióban. Sokan nem merik őket név szerint megnevezni. Tudomásom szerint például Szaúd-Arábia is lehetséges jelölt. Ebben a helyzetben szükség van a főképviselő politikai vezetésére. Ám a 27 tagállam érdekei azonosak. Ha az Ön megítélése helyes, akkor ne várja meg, amíg az utolsó diplomácia-szkeptikus is újból tájékoztatja külügyminiszterét. Amit John Kerry szenátor mondott tegnapelőtt és amit Barack Obama mondott ma este Egyiptommal kapcsolatban, az Öntől is származhatott volna. Emancipálja Önmagát az Unió érdekében, hogy maga az EU, ne valaki más fogalmazza meg a saját szomszédságának jövőjére vonatkozó politikáit. Talán még Tunéziába és Egyiptomba is elmehetne a jövő héten, majd az azt követő héten beszámolhatna nekünk Strasbourgban."@hu¹¹ "Signora Presidente, baronessa Ashton, onorevoli deputati, abbiamo già ripetuto più volte cosa occorre fare adesso – e al riguardo vige ampio consenso. La nostra risoluzione nei confronti della Tunisia è chiara, ma per quanto riguarda l’Egitto dovremo ampliarla per quanto necessario mediante emendamenti orali. Ritengo che sia opportuno fare un’autocritica. I nostri dirigenti a Bruxelles e negli Stati membri si sono aggrappati allo status quo per troppo tempo. Se nella politica quotidiana avessimo preso seriamente i nostri principi relativi alla natura universale dei diritti umani e della democrazia, avremmo dovuto denunciarne chiaramente le evidenti violazioni a Tunisia ed Egitto. Sapevamo che le azioni dirette agli islamici e ai fondamentalisti non erano mirate solamente a questi gruppi, bensì anche a qualsiasi critica della politica dei governi in carica. Eppure non tutto è ancora perduto. L’appello per la democrazia e i diritti umani non costituisce né un’ingerenza negli affari interni, né può essere denunciato quale fattore determinante per la destabilizzazione della situazione. Nessuna dittatura, nessun regime autoritario è di per sé stabile. La nostra politica attuale ci ha pertanto permesso di guadagnare tempo, ma non stabilità. La Tunisia e l’Egitto devono servire da esempio per gli altri. Tutti sanno chi siano questi altri nella regione. Molti hanno paura di chiamarli per nome. A mio avviso, un possibile candidato potrebbe essere l’Arabia Saudita, ad esempio. Questa situazione richiede leadership politica da parte dell’Alto rappresentante. Tuttavia, i 27 non hanno interessi divergenti. Se si è formulata un giudizio corretto, non aspetti che l’ultimo scettico diplomatico abbia rimanipolato il proprio ministro degli Esteri. Le affermazioni dell’altro ieri del senatore John Kerry e le dichiarazioni di stasera sull’Egitto di Barack Obama sarebbero dovute venire anche da lei. Si emancipi nell’interesse dell’Unione, di modo che sia l’UE stessa, e nessun altro, a formulare le proprie politiche per il futuro nella sua regione limitrofa. Magari potrebbe anche recarsi in Tunisia ed Egitto la prossima settimana e riferirci poi l’esito della visita a Strasburgo tra due settimane."@it¹² "Ponia pirmininke, baroniene C. Ashton, ponios ir ponai, jau ne kartą sakyta, kokių veiksmų dabar reikėtų imtis – šiuo požiūriu esama plataus sutarimo. Mūsų rezoliucija dėl Tuniso aiški, tačiau rezoliuciją dėl Egipto turėsime išplėsti ir papildyti būtinais žodiniais pakeitimais. Manau, yra pagrindo būti savikritiškiems. Mūsų vadovai Briuselyje ir valstybėse narėse pernelyg ilgai toleravo . Jei vykdydami kasdienę politiką būtume atsakingai vertinę savo principus, susijusius su visuotiniu žmogaus teisių pobūdžiu ir demokratija, būtume Tunisui ir Egiptui aiškiai įvardiję akivaizdžius jų trūkumus. Žinojome, kad veiksmai, kurių imtasi prieš islamistus ir fundamentalistus, buvo nukreipti ne tik į šių asmenų grupuotes, bet ir į bet kokią atitinkamos vyriausybės politikos kritiką. Dar nevėlu. Raginimas įtvirtinti demokratiją ir gerbti žmogaus teisės nėra nei kišimasis į vidaus reikalus, nei prisidėjimas prie padėties destabilizavimo. Jokia diktatūra ir jos autoritarinis režimas savaime nėra stabilūs. Todėl vykdydami dabartinę politiką paprasčiausiai laimėjome laiko, tačiau neužtikrinome stabilumo. Tunisas ir Egiptas gali būti pavyzdžiu kitoms regiono šalims. Visi žino šias regiono šalis. Nemažai žmonių bijo minėti jų pavadinimus. Mano manymu, pvz., Saudo Arabija yra galima kandidatė. Esant tokiai padėčiai, reikia, kad Europos Sąjungos vyriausioji įgaliotinė imtųsi politinio vadovavimo. Vis dėlto 27 valstybių interesai nėra skirtingi. Jei jūsų sprendimas teisingas, nelaukite, kol paskutinis diplomatijos skeptikas dar kartą duos nurodymus savo užsienio reikalų ministrui. Tai, ką apie Egiptą užvakar sakė senatorius John Kerry, o šį vakarą – Barack Obama, turėjote pasakyti ir jūs. Išsilaisvinkite Europos Sąjungos interesų labui, kad niekas kitas, o tik pati ES nustatytų savo politiką dėl savo kaimynystės ateities. Galbūt net kitą savaitę galėtumėte vykti į Tunisą ir Egiptą ir po dviejų savaičių mums Strasbūre pateikti ataskaitą."@lt¹⁴ "Priekšsēdētājas kundze, baronese dāmas un kungi! Par to, kas tagad jādara, ir jau runāts daudzas reizes — šajā ziņā ir plaša vienprātība. Mūsu rezolūcija ir skaidra attiecībā uz Tunisiju, bet attiecībā uz Ēģipti mums tā vajadzības gadījumā būs jāpaplašina, izdarot mutiskus grozījumus. Es domāju, ka ir pamats paškritikai. Mūsu izpildvara Briselē un dalībvalstīs pārāk ilgi turējās pie . Ja mēs būtu nopietni izturējušies pret saviem principiem ikdienas politikā attiecībā uz cilvēktiesību universālo raksturu un demokrātiju, mums būtu bijis skaidri jārunā ar Tunisiju un Ēģipti par viņu acīmredzamajām nepilnībām. Mēs zinājām, ka darbība pret islāmistiem un fundamentālistiem nebija vērsta tikai pret šīm grupām, bet arī pret jebkādu attiecīgās valdības politikas kritiku. Vēl nav par vēlu. Prasība pēc demokrātijas un cilvēktiesībām nav iejaukšanās iekšējās lietās un to nevar apsūdzēt arī situācijas destabilizēšanas veicināšanā. Neviena diktatūra, neviens autoritārs režīms pats par sevi nav stabils. Ar mūsu pašreizējo politiku mēs vienkārši esam ieguvuši laiku, nevis stabilitāti. Tunisija un Ēģipte kalpo kā piemēri citiem. Visi zina par citiem reģionā. Daudzi cilvēki baidās tos nosaukt vārdos. Manuprāt, piemēram, Saūda Arābija ir iespējama kandidāte. Šī situācija prasa Augstās pārstāves politisku vadību. Tomēr 27 valstīm nav atšķirīgas intereses. Ja jūsu spriedums ir pareizs, negaidiet līdz pēdējais diplomātiskais skeptiķis ir īsi pārstāstījis to savam ārlietu ministram. Arī jums vajadzēja teikt to pašu, ko senators teica attiecībā uz Ēģipti aizvakar un Baraks Obama šovakar. Emancipējiet sevi Eiropas Savienības interesēs, lai pati ES un neviens cits formulētu tās politiku nākotnē ar tās apkārtējām valstīm. Iespējams, jūs pat varētu doties uz Tunisiju un Ēģipti nākamajā nedēļā un tad ziņot mums par to aiznākamajā nedēļā Strasbūrā."@lv¹³ "Frau Präsidentin! Lady Ashton! Liebe Kollegen! Was jetzt zu tun ist, ist bereits vielfach gesagt worden, dazu herrscht auch breiter Konsens. Unsere Entschließung ist klar bezüglich Tunesien, zu Ägypten müssen wir über mündliche Änderungsanträge das Notwendige ergänzen. Ich denke, es gibt Grund zur Selbstkritik. Unsere Exekutiven in Brüssel und in den Mitgliedstaaten hielten zu lange am Status quo fest. Wenn wir unsere eigenen Grundsätze auch in der Tagespolitik ernst genommen hätten in Bezug auf den universellen Charakter von Menschenrechten und Demokratie, dann hätten wir die offensichtlichen Defizite deutlich gegenüber Tunesien und Ägypten ansprechen müssen. Wir wussten, dass die Maßnahmen gegen Islamisten und Fundamentalisten nicht nur gegen diese Personengruppe, sondern gegen jegliche Kritik an der jeweiligen Regierungspolitik ergriffen wurden. Noch ist es nicht zu spät. Das Einfordern von Demokratie und Menschenrechten ist weder Einmischung in innere Angelegenheiten, noch kann es als ein Beitrag zur Destabilisierung der Verhältnisse denunziert werden. Keine Diktatur, kein autoritäres Regime ist aus sich heraus stabil. Mit unserer bisherigen Politik haben wir also nur Zeit, aber keine Stabilität gewonnen. Tunesien und Ägypten stehen beispielhaft für Andere. Jeder kennt weitere in der Region. Manche fürchten sich, sie beim Namen zu nennen. Für mich ist zum Beispiel Saudi-Arabien so ein Kandidat. In dieser Situation bedarf es politischer Führung durch die Hohe Beauftragte. Die 27 haben jedoch keine unterschiedlichen Interessen. Wenn Sie die richtigen Einsichten haben, warten Sie nicht, bis der letzte diplomatische Bedenkenträger seinen Außenminister neu gebrieft hat. Was Senator John Kerry vorgestern und Barack Obama heute Nacht zu Ägypten gesagt haben, hätte auch von Ihnen kommen dürfen. Emanzipieren Sie sich im Interesse der Union, damit die EU in ihrer eigenen Nachbarschaft Politik für die Zukunft formuliert und nicht andere. Vielleicht können Sie ja schon nächste Woche nach Tunesien und Ägypten fahren, dann können Sie uns übernächste Woche in Straßburg berichten."@mt¹⁵ "Mevrouw de Voorzitter, mevrouw Ashton, beste collega’s, er is al vaak gezegd wat er nu gedaan moet worden, en daarover bestaat ook brede consensus. Onze resolutie over Tunesië is duidelijk, maar die over Egypte moet nog worden aangevuld door middel van mondelinge amendementen. Ik denk dat er redenen zijn voor zelfkritiek. Onze uitvoerende macht in Brussel en in de lidstaten heeft te lang aan de status quo vastgehouden. Als we onze eigen principes ook in de dagelijkse politiek met betrekking tot het universele karakter van mensenrechten en democratie serieus hadden genomen, hadden we Tunesië en Egypte duidelijk moeten aanspreken op de overduidelijke tekortkomingen. We wisten dat de maatregelen tegen islamisten en fundamentalisten niet slechts tegen deze groepen waren gericht maar tegen iedere kritiek op de toenmalige regering. Het is nog niet te laat. De oproep voor democratie en mensenrechten is geen inmenging in de binnenlandse aangelegenheden en kan ook niet veroordeeld worden als zijnde een bijdrage aan destabilisering. Geen enkele dictatuur en geen enkel autoritair regime is op zich stabiel. Met ons beleid tot nu toe hebben we dus slechts tijd gewonnen, maar geen stabiliteit verkregen. Tunesië en Egypte zijn een voorbeeld voor andere landen. Iedereen kent nog meer van dergelijke staten in de regio. Veel mensen durven deze niet bij naam te noemen. Voor mij is bijvoorbeeld Saoedi-Arabië ook een kandidaat. In deze situatie was politieke leiding door de hoge vertegenwoordiger gewenst. De 27 hebben echter geen verschillende belangen. Indien u het juiste inzicht hebt, wacht dan niet tot de laatste diplomatieke bezwarenmaker zijn minister van Buitenlandse Zaken gebrieft heeft. Wat senator John Kerry eergisteren en Barack Obama vanavond over Egypte heeft gezegd, hadden ook uw woorden moeten zijn. U moet emanciperen in het belang van de Unie, om te zorgen dat de EU, en niemand anders, het beleid voor de toekomst in haar eigen omgeving formuleert. Misschien kunt u al volgende week naar Tunesië en Egypte gaan, en kunt u ons hiervan de week daarna in Straatsburg verslag doen."@nl³ "Pani Przewodnicząca, Pani Baronesso Ashton, Panie i Panowie! Już wielokrotnie powiedziano, co teraz należy uczynić – w tym zakresie panuje powszechna zgoda. W odniesieniu do Tunezji nasza rezolucja jest jasna, lecz w przypadku Egiptu koniecznie musimy ją rozszerzyć za pomocą poprawek ustnych. Uważam, że są podstawy do samokrytyki. Nasze władze wykonawcze w Brukseli i państwach członkowskich zbyt długo utrzymywały . Gdybyśmy w prowadzonej na co dzień polityce poważnie traktowali nasze własne zasady dotyczące uniwersalnego charakteru praw człowieka i demokracji, to musielibyśmy jasno mówić Tunezji i Egiptowi o ich rażących niedociągnięciach. Wiedzieliśmy, że działania prowadzone przeciwko islamistom i fundamentalistom nie były skierowane wyłącznie do tych grup, ale także przeciwko wszelkiej krytyce wobec właściwej polityki rządu. Nadal nie jest zbyt późno. Apel o demokrację i prawa człowieka ani nie stanowi ingerencji w sprawy wewnętrzne, ani nie może być potępiany jako element przyczyniający się do destabilizacji sytuacji. Żadna dyktatura i żaden despotyczny reżim nie są same w sobie stabilne. Dlatego dzięki naszej obecnej polityce zyskiwaliśmy wyłącznie na czasie, a nie na stabilności. Tunezja i Egipt służą za przykład dla innych. Wszyscy znają tych innych w regionie. Wiele osób obawia się wymienić ich z nazwy. Moim zdaniem możliwym kandydatem jest na przykład Arabia Saudyjska. Ta sytuacja wymaga przywództwa politycznego ze strony wysokiej przedstawiciel. A jednak 27 państw członkowskich nie ma rozbieżnych interesów. Jeżeli Pani ocena jest słuszna, proszę nie czekać, aż ostatni dyplomatyczny sceptyk przepyta swojego ministra spraw zagranicznych. Powinniśmy od Pani usłyszeć to samo, co w sprawie Egiptu przedwczoraj powiedział senator John Kerry, a dziś wieczorem – prezydent Barack Obama. W interesie Unii proszę się wyswobodzić, aby sama UE, a nie ktoś inny formułował jej przyszłą politykę w jej sąsiedztwie. Być może mogłaby Pani nawet pojechać w przyszłym tygodniu do Tunezji i Egiptu, a następnie opowiedzieć nam o wynikach za dwa tygodnie w Strasburgu."@pl¹⁶ "Senhora Presidente, Senhora Baronesa Ashton, Senhoras e Senhores Deputados, o que é preciso fazer agora já foi dito muitas vezes – a este respeito há um amplo consenso. A nossa resolução é clara, em relação à Tunísia, mas em relação ao Egipto, teremos de a elaborar mais, conforme necessário, por meio de alterações orais. Julgo haver razões para fazer uma autocrítica. Os nossos executivos em Bruxelas e nos Estados-Membros aceitaram o durante demasiado tempo. Se tivéssemos levado a sério os nossos próprios princípios na actividade política diária com respeito ao carácter universal dos direitos humanos e da democracia, teríamos sido obrigados a abordar sem rodeios a Tunísia e o Egipto sobre as suas gritantes falhas. Sabíamos que as medidas tomadas contra os Islamistas e fundamentalistas não visavam exclusivamente estes grupos, mas também quaisquer críticas à política governamental existente. Não é ainda demasiado tarde. O apelo à democracia e ao respeito pelos direitos humanos não é nem interferência nos assuntos internos, nem pode ser denunciado como algo que contribuiu para desestabilizar a situação. Nenhuma ditadura, nenhum regime autoritário é, em si mesmo, estável. Portanto, com a nossa actual política, limitámo-nos a ganhar tempo, mas não estabilidade. A Tunísia e o Egipto servem de exemplo para outros. Todos sabem quem são os outros na região. Muitas pessoas têm medo de os identificar. Na minha opinião, por exemplo, a Arábia Saudita é um possível candidato. Esta situação exige a liderança política da Senhora Alta Representante. Todavia, os 27 não têm interesses divergentes. Se estiver clara sobre a posição a tomar, não espere pela opinião transmitida por cada um dos cépticos diplomatas aos seus Ministros dos Negócios estrangeiros. O que o Senador John Kerry disse antes de ontem e Barack Obama disse esta noite, em relação ao Egipto, também deveria ter sido dito por si. Emancipe-se no interesse da União, para que a própria UE, e mais ninguém, formule as suas políticas para o futuro no que respeita aos seus países vizinhos. Talvez pudesse mesmo deslocar-se à Tunísia e ao Egipto na próxima semana e depois comunicar-nos as suas conclusões daqui a quinze dias em Estrasburgo."@pt¹⁷ "Doamnă președintă, doamnă Ashton, doamnelor și domnilor, s-a spus deja de multe ori ce trebuie făcut acum – în această privință există un consens general. Rezoluția noastră este clară în ceea ce privește Tunisia, însă în ceea ce privește Egiptul va trebui să o dezvoltăm, după cum va fi necesar, prin intermediul amendamentelor orale. Cred că avem motive să ne autocriticăm. Organele noastre executive din Bruxelles și din statele membre au păstrat statu-quo-ul prea mult timp. Dacă am fi luat în serios propriile noastre principii în politica de zi cu zi în legătură cu natura universală a drepturilor omului și a democrației, ar fi trebuit să le vorbim clar Tunisiei și Egiptului despre deficiențele lor evidente. Știam că măsurile luate împotriva islamiștilor și a fundamentaliștilor nu erau îndreptate doar spre aceste grupuri, ci și spre orice formă de critică a politicii relevante a guvernului. Încă nu este prea târziu. Solicitarea democrației și a drepturilor omului nu constituie nici amestec în chestiunile interne și nici nu poate fi denunțată ca ceva care a contribuit la destabilizarea situației. Nicio dictatură, niciun regim autoritar nu este stabil în sine. Prin urmare, prin politica noastră actuală am câștigat timp, dar nu stabilitate. Tunisia și Egiptul servesc drept exemple pentru alții. Toată lumea cunoaște și alte cazuri în regiune. Mulți oameni se tem să le rostească numele. După părerea mea, Arabia Saudită este un posibil candidat, de exemplu. Această situație necesită conducere politică din partea Înaltului Reprezentant. Cu toate acestea, cele 27 de state membre nu au interese diferite. Dacă judecata dumneavoastră este corectă, nu așteptați până când ultimul diplomat sceptic își va fi informat din nou ministrul de externe. Ceea ce a spus senatorul John Kerry alaltăieri și ceea ce a spus Barack Obama în această seară referitor la Egipt ar fi trebuit să fie și mesajul dvs. Emancipați-vă în interesele Uniunii pentru ca UE în sine și nimeni altcineva să formuleze politicile europene pentru viitor în propria noastră vecinătate. Poate că ați putea chiar să mergeți în Tunisia și Egipt săptămâna viitoare și apoi să ne raportați și nouă peste două săptămâni la Strasbourg."@ro¹⁸ "Už mnohokrát bolo povedané, čo teraz treba urobiť – v tom existuje všobecná zhoda. Naše uznesenie je jednoznačné, pokiaľ ide o Tunisko, ale čo sa týka Egypta, budeme ho musieť podľa potreby rozšíriť prostredníctvom ústnych pozmeňujúcich a doplňujúcich návrhov. Myslím si, že máme dôvody na sebakritiku. Naše riadiace orgány v Bruseli a v členských štátoch sa príliš dlho držali súčasnej situácie. Ak by sme v každodennej politike brali vážne vlastné zásady, čo sa týka univerzálneho charakteru ľudských práv a demokracie, museli by sme s Tuniskom a Egyptom jednoznačne hovoriť o ich zjavných nedostatkoch. Vedeli sme, že opatrenia proti islamistom a fundamentalistom neboli zamerané výlučne na tieto skupiny, ale aj na akúkoľvek kritiku politiky príslušnej vlády. Ešte stále nie je neskoro. Žiadanie demokracie a ľudských práv nie je zasahovaním do vnútorných záležitostí ani ho nemožno odsúdiť ako niečo, čo prispieva k destabilizácii situácie. Žiadna diktatúra, žiaden autoritársky režim nie je sám osebe stabilný. So svojou súčasnou politikou sme len jednoducho získavali čas, ale nie stabilitu. Tunisko a Egypt slúžia ako príklady pre ostatných. Každý vie aj o ďalších v tomto regióne. Mnohí ľudia sa boja pomenovať ich. Podľa mňa je možným kandidátom napríklad Saudská Arábia. Táto situácia si vyžaduje politické vedenie zo strany vysokej predstaviteľky. Našich 27 členských štátov nemá odlišné záujmy. Ak je váš úsudok správny, nečakajte, kým posledný diplomatický skeptik opäť neinformuje svojho ministra zahraničných vecí. To, čo predvčerom povedal senátor John Kerry a dnes večer Barack Obama v súvislosti s Egyptom, mohlo prísť aj od vás. Emancipujte sa v záujme Únie, aby jedine samotná EÚ formulovala svoje budúce politiky vo svojom susedstve. Možno by ste dokonca mohli ísť na budúci týždeň do Tuniska a Egypta a potom nám o dva týždne v Štrasburgu podať správu."@sk¹⁹ "Gospa predsednicam, baronica Ashton, gospe in gospodje, to, kar moramo zdaj storiti, je bilo že večkrat omenjeno – glede tega smo dosegli široko soglasje. Naš sklep je jasen glede Tunizije, glede Egipta pa ga bomo morali nujno razširiti z ustnimi spremembami. Menim, da imamo razlog za samokritiko. Naše vodstvo v Bruslju in državah članicah se je predolgo oklepalo obstoječega stanja. Če bi svoja lastna načela v povezavi s splošnim značajem človekovih pravic in demokracije jemali resno tudi v vsakodnevni politiki, bi morali jasno obravnavati očiten primanjkljaj glede Tunizije in Egipta. Vedeli smo, da ukrepi proti islamistom in fundamentalistom niso bili usmerjeni zgolj v te skupine, temveč tudi v vsako kritiko zadevne vladne politike. Še vedno ni prepozno. Pozivanje k demokraciji in človekovim pravicam ne pomeni vmešavanja v notranje zadeve, niti ne more biti ožigosano kot nekaj, kar prispeva k destabilizaciji razmer. Nobena diktatura, noben avtoritaren režim že sam po sebi ni stabilen. Z našo dosedanjo politiko smo zato pridobili le čas, a nismo dosegli nobene stabilnosti. Tunizija in Egipt služita kot vzor drugim. Vsi poznajo tiste druge v regiji. Nekateri se jih bojijo omeniti po imenu. Po mojem mnenju je denimo Savdska Arabija takšna kandidatka. Razmere zahtevajo politično vodstvo visoke predstavnice. Toda 27 jih nima različnih interesov. Če je vaša presoja pravilna, ne čakajte, da bo še zadnji diplomatski skeptik na novo obvestil svojega zunanjega ministra. Kar sta v zvezi z Egiptom dejala predvčerajšnjim senator John Kerry in nocoj Barack Obama, bi morali prav tako dejati tudi vi. Pridobite si enakovreden položaj na področju interesov Unije, tako da bo EU v svoji soseski sama oblikovala svoje politike za prihodnost in ne drugi. Morda bi v Tunizijo in Egipt lahko odšli že naslednji teden in nam o tem poročali čez 14 dni v Strasbourgu."@sl²⁰ "Fru talman, baronessan Ashton, mina damer och herrar! Det som behöver göras nu har redan sagts många gånger – i det avseendet finns det ett brett samförstånd. Vår resolution är tydlig i fråga om Tunisien, men när det gäller Egypten måste vi om så krävs bredda resolutionen genom muntliga ändringsförslag. Jag anser att det finns anledning till självkritik. Våra verkställande organ i Bryssel och i medlemsstaterna höll fast vid status quo alltför länge. Om vi hade tagit våra principer på allvar i den dagliga politiken om de mänskliga rättigheternas och demokratins universella natur skulle vi ha varit tvungna att tala klarspråk med Tunisien och Egypten om deras uppenbara tillkortakommanden. Vi vet att de åtgärder som vidtagits mot islamister och fundamentalister inte var riktade enbart mot dessa grupper utan även att mot all kritik mot den rådande regeringspolitiken. Än är det inte för sent. Att efterlysa demokrati och de mänskliga rättigheterna är varken inblandning i ett lands inre angelägenheter eller något som kan fördömas därför att det bidrar till att destabilisera situationen. Ingen diktatur, ingen auktoritär regim är stabil i sig själv. Med vår nuvarande politik har vi därför bara vunnit tid, inte stabilitet. Tunisien och Egypten tjänar som förebild för andra. Alla känner till andra i regionen. Många är rädda för att nämna dem vid namn. Enligt min mening är exempelvis Saudiarabien en tänkbar kandidat. Denna situation kräver politiskt ledarskap av den höga representanten. De 27 medlemsstaterna har dock inte skilda intressen. Om din bedömning är rätt ska du inte vänta tills den sista diplomatiskeptikern har gjort en ny föredragning för sin utrikesminister. Det som senator John Kerry sade i förrgår och Barack Obama sade i kväll i fråga om Egypten borde också ha kommit från dig. Frigör dig i unionens intresse så att EU och ingen annan utformar politiken för framtiden i sitt eget grannskap. Kanske du till och med borde resa till Tunisien och Egypten nästa vecka och sedan rapportera tillbaka till oss veckan därefter i Strasbourg."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"John Kerry"¹³ "Michael Gahler (PPE ). -"^15,9 "statu quo"²¹ "status quo"^16,13,17 "status quo"¹⁴
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶