Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2011-02-02-Speech-3-044-000"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2011-02-02"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Pregătirea reuniunii Consiliului European (4 februarie 2011) (dezbatere)6
dcterms:Language	"de"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20110202.14.3-044-000"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2011-02-02-Speech-3-045-0006
lpv:speaker	lp:Martin Schulz6
lpv:spoken text	"Herr Präsident! Wir haben als sozialdemokratische Fraktion gestern eine Anhörung durchgeführt, in deren Verlauf wir den Energiegipfel vom Wochenende vorbereitet haben. Meine Kollegin, Marita Ulvskog, wird später zu einigen der Punkte, die wir dort diskutiert haben, vertieft Stellung nehmen, deshalb beschränke ich mich auf zwei wesentliche Elemente: Die 20-20-20-Ziele, die wir verabschiedet haben und für die sich einige Regierungen in der Europäischen Union haben feiern lassen, sind, wenn wir die Umsetzung auf der nationalen Ebene zum jetzigen Zeitpunkt bewerten, maximal zu 9 % erreichbar. Deshalb ist der Gipfel vom Wochenende, was die Energiepolitik angeht, ein Krisengipfel, und wenn wir im Engagement nicht massiv nachlegen, werden wir diese Ziele nicht erreichen. Es ist nicht vereinbar mit der Richtlinie über die audiovisuellen Dienstleistungen. Das stellt selbst Frau Kroes in vornehmen Worten fest. Wenn dieses Gesetz nicht geändert wird, fühle ich mich vom Ratspräsidenten hintergangen. Der Präsident und Ministerpräsident von Ungarn hat in diesem Haus gesagt: „Wenn die Kommission Bemerkungen macht, werden wir das Gesetz ändern.“ Die Kommission hat die Bemerkungen gemacht, ich erwarte, dass Ungarn dieses Gesetz ändert. Wie wollen wir ansonsten glaubwürdig über Demokratie im Mittelmeer reden, wenn wir sie in Europa selbst nicht umsetzen? Die zweite Bemerkung: Wir erleben eine Entwicklung auf dem Energiepreismarkt, die dazu führt, dass es eine Energiearmut in Europa gibt. Energie und Energieversorgung wird für einen großen Anteil der Haushalte zum Privileg. Die Nebenkosten bei den Mieten steigen in einer Art und Weise an, dass zukünftig derjenige, der einkommensschwach ist, sich einen dicken Pullover anziehen muss, weil er seine Wohnung nicht heizen kann. Das Abhängen von Menschen von der Energieversorgung ist eine Frage von sozialer Ungerechtigkeit. Auch darauf muss ein solcher Energiegipfel eingehen. Wir werden aber bei diesem Gipfel natürlich erleben, dass über andere Dinge geredet wird, und ich greife auf, was der Präsident der Kommission gesagt hat. Die Regierung der Bundesrepublik Deutschland – angeführt von der Bundeskanzlerin – hat eine 180-Grad-Kehrtwende gemacht. Alles, was bisher bei der Wirtschaftsregierung falsch war, sozialistische Idee war, ist nun plötzlich richtig. Gut, besser spät als nie. Aber in einem Punkt hat der Kommissionspräsident Recht: Nach diesem darf es nicht zu einer Kurve kommen, die die europäischen Institutionen aus dem Gleichgewicht bringt. Eines ist völlig klar: Alles, was es an europäischer Politik heute im Rahmen der gültigen Verträge gibt, muss mit den vorhandenen Institutionen bewältigt werden. Und im Zentrum steht dabei die Kommission, und keine andere Institution, übrigens aus folgendem zentralen Grund: Die Kommission ist die Institution, die parlamentarisch hier angebunden ist. Und die parlamentarische Legitimation des Handelns bei Souveränitätsfragen – und Währungsfragen sind zentrale Souveränitätsfragen – ist unabdingbar. Deshalb Wirtschaftsregierung ja, aber angesiedelt bei der Kommission in der praktischen Durchführung und kontrolliert durch das Europäische Parlament! Das ist eine Grundbedingung für das europäische institutionelle Gleichgewicht. Wir sind in einer Situation, in der Europa herausgefordert ist im Innern, und in der wir herausgefordert sind in der internationalen Politik. Ich bin – das will ich hier offen sagen – über die Stellungnahmen einiger europäischer Politikerinnen und Politiker bestürzt. Ich bin bestürzt über die Abwesenheit Europas bei einem historischen Prozess. Sie äußern sich, Herr Kommissionspräsident - toll. Herr van Rompuy äußert sich - auch toll. Frau Ashton äußert sich - wunderbar. Anschließend äußern sich Frau Merkel, Herr Sarkozy und Herr Cameron in einem gemeinsamen Schreiben – wobei ich nicht weiß, was diese neue Allianz soll – auch wunderbar. Aber keiner ist da, keiner ist vor Ort, der im unmittelbaren Dialog mit den Leuten, die dort ihre Demokratie erstreiten, darüber redet, wie wir Europäer diesen Prozess begleiten und unterstützen können. Papier ist geduldig, Papier hilft uns nichts. Wir dürfen die Chance, die sich dort ergibt, nicht verpassen. Daniel Cohn-Bendit, das will ich ja zugeben, hat mich schon in der vergangenen Woche darauf aufmerksam gemacht, dass sich eine große Chance ergibt. Ich muss zugeben, ich habe das nicht auf den ersten Blick erkannt, aber die Menschen, die dort in den Straßen demonstrieren, die Leute, die diese Revolution anführen, die haben alles andere im Kopf als den Gottesstaat. Die wollen den Laizismus. Die wollen die zivile Demokratie. Das sind unsere Partner! Mit denen müssen wir zusammenarbeiten, dann ist es eine große Chance für Europa! Und dazu gehört auch, dass Herr Mubarak sich zurückzieht. Das wäre ein gutes und ermutigendes Signal. Und wenn wir über unsere Werte reden, wenn wir über unsere Demokratie reden, wenn wir über die Meinungsfreiheit reden, dann bin ich froh, dass Frau Győri hier ist. Ich will Ihnen eines sagen, Frau Győri: Ich habe jetzt den Antwortbrief der ungarischen Regierung auf den Brief der Kommission gelesen. Ich muss sagen, der Brief der Kommission, der war schon toll. Das war die höfliche Anfrage: Wären Sie eventuell bereit, uns mal zu sagen, ob Sie unsere Auffassung teilen könnten, dass das von Ihnen gemachte Gesetz gegebenenfalls nicht ganz so recht und in Ordnung ist? Entschuldigen Sie, dass wir angefragt haben. Und die Antwort ist: Wie kommt Ihr eigentlich dazu, uns was zu fragen, bei uns ist alles in Ordnung. So kann das in Europa nicht gehen! Ich sage Ihnen nochmals: Dieses Gesetz ist mit europäischen Grundregeln nicht vereinbar."@de9
lpv:spokenAs	chair; S&D (2009-07-14--2012-01-16)23 member; Conference of Presidents (2009-07-14--2012-01-16)23 unknown; Sozialdemokratische Partei Deutschlands (2009-07-14--2014-06-30)23
lpv:translated text	". Pane předsedo, skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu včera uspořádala slyšení, v jehož průběhu jsme se připravovali na víkendový energetický summit. Moje kolegyně paní Ulvskogová podrobněji popíše, o čem jsme tam diskutovali, později. Omezím se proto na dva základní prvky. V tomto ohledu je také nezbytné, aby pan Mubarak odstoupil. To by byl pozitivní a povzbuzující signál. Když jsme u tématu našich hodnot, naší demokracie a naší svobody projevu, jsem potěšen, že je zde paní Győriová. Rád bych vám řekl jednu věc, paní Győriová: přečetl jsem si odpověď maďarské vlády na dopis od Komise. Musím říci, že tento dopis Komise byl výborný. Byla to zdvořilá otázka v tom smyslu, zda by maďarská vláda byla tak laskavá a sdělila nám, jestli by vůbec mohla souhlasit s tím, že zákon, který připravila, by třeba možná nemusel být úplně v pořádku – a zdvořile se omlouváme, že se ptáme! Odpověď zněla: jak jste se nás na takovou věc vůbec mohli zeptat; tady je vše v nejlepším pořádku. K tomu by v Evropě nemělo docházet. Řeknu to ještě jednou: tento zákon není slučitelný se základními evropskými pravidly. Není slučitelný se směrnicí o audiovizuálních mediálních službách. To bylo velmi elegantně řečeno samotnou paní Kroesovou. Nebude-li tento zákon změněn, budu se cítit oklamaný úřadující předsedkyní Rady. Maďarský prezident a premiér v této sněmovně prohlásili: „Pokud Komise předloží připomínky, zákon změníme.“ Komise připomínky předložila, a já proto očekávám, že Maďarsko tento zákon změní. Jak jinak chceme mluvit o demokracii ve Středomoří s jakoukoli hodnověrností, jestliže ji v Evropě sami neuplatňujeme? Posoudíme-li úroveň provádění cílů 20-20-20, jež jsme přijali a které byly některými vládami Evropské unie oslavovány, na vnitrostátní úrovni, je při současném stavu věcí dosažitelných ne více než 9 % toho, co jsme si stanovili. A tak, pokud jde o energetickou politiku, je summit o tomto víkendu krizovým summitem, a pokud v tomto směru nevynaložíme obrovské úsilí, nebude těchto cílů dosaženo. Moje druhá poznámka je, že na trhu s cenami energií dnes pozorujeme trend směřující k energetické chudobě v Evropě. Energie a jejich dodávky začínají být velkou částí domácností považovány za výsadu. Další náklady spojené s nájmem se zvyšují v takové míře, že lidé s nízkými příjmy budou v budoucnu nuceni chodit v tlustých svetrech, protože nebudou moci vytopit své domovy. Odpojování lidí od dodávek energie je otázkou sociální nespravedlnosti. To je také něčím, čím by se energetický summit jako tento měl zabývat. Na tomto summitu však samozřejmě zjistíme, že se bude hovořit i o dalších věcech, a zde bych rád navázal na to, co řekl předseda Komise. Vláda Spolkové republiky Německo – vedená spolkovou kancléřkou – předvedla kompletní čelem vzad. Vše, co bylo předtím se správou hospodářských záležitostí, jež byla socialistickou myšlenkou, špatně, je nyní najednou dobře. Dobrá, lépe pozdě nežli nikdy. Předseda Komise má však pravdu v jedné věci. Tento obrat čelem vzad nesmí vést ke změně směru, která naruší rovnováhu evropských orgánů. Jedna věc je naprosto jasná: veškerá evropská politika, která momentálně existuje v rámci stávajících smluv, musí být řešena v rámci stávajících orgánů. Ústřední pozici v tomto zaujímá Komise, žádný jiný orgán, a to, mohl bych dodat, z následujícího klíčového důvodu: Komise je orgánem, který je v tomto ohledu svázán s Parlamentem, a svolení Parlamentu k přijímání opatření v záležitostech suverenity – a měnové otázky jsou klíčovými záležitostmi suverenity – je nezbytné. Proto říkáme „ano“ správě hospodářských záležitostí, avšak při jejím praktickém provádění ukotveném v Komisi a podléhajícím kontrole Evropského parlamentu. To je základní podmínka pro zachování rovnováhy evropských orgánů. Nacházíme se v situaci, kdy Evropa čelí vnitřním výzvám a rovněž výzvám, pokud jde o mezinárodní politiku. Jsem – a řeknu to zde zcela otevřeně – silně znepokojen prohlášeními některých evropských politiků. Znepokojuje mě absence Evropy v historickém procesu. Učiníte své prohlášení, pane Barroso – výborně. Pan van Rompuy přednese prohlášení – také výborně. Baronka Ashtonová přednese prohlášení – skvělé. Pak paní Merkelová, pan Sarkozy a pan Cameron učiní prohlášení ve společném sdělení – a já nevím, co stojí za tímto novým spojenectvím – i to je skvělé. Nikdo však doopravdy není přítomen – nikdo není přímo na místě, nikdo, kdo by v přímém dialogu s lidmi, kteří bojují o svou demokracii, mluvil o tom, jak můžeme my Evropané pomoci a tento proces podpořit. Na papír můžete napsat, cokoli chcete, ale papír nám nepomůže. Nesmíme promarnit příležitost, kterou zde máme. Přiznám se, že mě právě minulý týden pan Cohn-Bendit informoval o obrovské příležitosti, která vznikla. Musím přiznat, že jsem ji na první pohled nerozpoznal, avšak tito lidé, kteří demonstrují v ulicích, lidé, kteří vedou tuto revoluci, nyní myslí na vše možné, jen ne na náboženský stát. Chtějí sekularismus. Chtějí civilní demokracii. Toto jsou naši partneři. Musíme pracovat společně s těmito lidmi, a pak jde o velkou příležitost pro Evropu."@cs1 "Hr. formand! Gruppen for Det Progressive Forbund af Socialdemokrater i Europa-Parlamentet afholdt en høring i går, hvor vi forberedte energitopmødet den kommende weekend. Min kollega fru Ulvskog vil senere fortælle mere om, hvad vi drøftede. Jeg vil derfor begrænse mig til to hovedelementer. I den henseende er det også nødvendigt, at hr. Mubarak træder tilbage. Det ville være et positivt og opmuntrende signal. Mens vi er ved emnet vores værdier, vores demokrati og vores udtryksfrihed, er jeg glad for at fru Győri er her. Jeg vil gerne sige en ting til fru Győri. Jeg har nu læst den ungarske regerings svar på brevet fra Kommissionen. Jeg må sige, at Kommissionens brev var glimrende. Det var et høfligt spørgsmål om, hvorvidt den ungarske regering ville være så venlig at fortælle os, om den måske kunne være enig i, at den lov, den havde udformet, måske ikke var helt i orden – og undskyld vi spørger! Svaret var, hvordan vi overhovedet kunne spørge om sådan noget; alt var i sin skønneste orden i Ungarn. Det bør ikke ske i Europa. Jeg vil gerne gentage, at denne lov ikke er forenelig med de grundlæggende europæiske regler. Den er ikke forenelig med direktivet om tv-spredningsvirksomhed Det har fru Kroes selv meget elegant slået fast. Hvis denne lov ikke ændres, vil jeg føle mig forrådt af formanden for Rådet. Formanden og Ungarns premierminister sagde her i Parlamentet, at hvis Kommissionen kom med bemærkninger, ville de ændre loven. Kommissionen har fremsat bemærkninger, og jeg forventer derfor, at Ungarn ændrer denne lov. Hvordan kan vi ellers med nogen troværdighed tale om demokrati i Middelhavet, hvis vi ikke selv gennemfører det i Europa? Hvis vi vurderer gennemførelsesgraden på nationalt plan af 20-20-20-målene, som vi har vedtaget, og som en række regeringer i EU fejrede, er det kun muligt at nå 9 % af det, vi har sat os som mål, sådan som situationen ser ud lige nu. Så hvad angår energipolitikken, er denne weekends topmøde et krisetopmøde, og hvis vi ikke sætter et massivt engagement ind på det, vil disse mål ikke kunne nås. Min anden bemærkning gælder en tendens, vi nu ser på energiprismarkedet, der fører til energifattigdom i Europa. Energi og energiforsyning begynder at blive opfattet af en stor del af husholdningerne som et privilegium. Den ekstra omkostning ved at sidde til leje stiger i en grad, så lavindkomstgrupper fremover må tage tykke trøjer på, fordi de ikke har råd til at opvarme deres bolig. At koble folk af energiforsyningen er social uretfærdighed. Det er også noget, som et energitopmøde som dette bliver nødt til at tage op. Men på dette topmøde vil vi naturligvis også drøfte andre ting, og jeg vil gerne tage tråden op fra Kommissionens formands indlæg. Forbundsrepublikken Tyskland med forbundskansleren i spidsen har foretaget en fuldstændig kovending. Alt, hvad der før var forkert ved økonomisk styring, som var en socialistisk idé, er nu pludselig rigtigt. Nå ja, bedre sent end aldrig. Kommissionens formand har dog ret i én ting. Denne kovending må ikke føre til en kursændring, der forrykker balancen i de europæiske institutioner. En ting er fuldstændig klar, og det er, at alle de aktuelle europæiske politikker, der ligger inden for de nuværende traktaters rammer, skal håndteres inden for de eksisterende institutioner. Her er Kommissionen og ingen anden institution i centrum, og det skyldes, at Kommissionen er den institution, der er bundet til Parlamentet i denne henseende, og at den parlamentariske tilladelse til at tage initiativer inden for emnet suverænitet – og monetære anliggender er vigtige med hensyn til suverænitet – har afgørende betydning. Derfor siger vi "ja" til økonomisk styring, men med den praktiske gennemførelse lagt i hænderne på Kommissionen og underlagt Parlamentets kontrol. Det er et grundvilkår i opretholdelsen af balancen mellem de europæiske institutioner. Vi er i en situation, hvor Europa står over for indre udfordringer og internationale politiske udfordringer. Jeg bliver – og det siger jeg helt åbent her – forstyrret af de udtalelser, som visse europæiske politikere kommer med. Jeg bliver forstyrret af Europas fravær i en historisk proces. Hr. Barroso afgiver sin udtalelse – glimrende. Hr. van Rompuy afgiver sin udtalelse – også glimrende. Baroness Ashton afgiver en udtalelser – alle tiders. Så kommer fru Merkel, hr. Sarkozy og hr. Cameron med en ny udtalelse i en fælles meddelelse – og jeg kender ikke baggrunden for denne nye alliance – det er også alle tiders. Men der er ingen derude – der er ingen i marken, der i direkte dialog med en befolkning, som kæmper for demokrati, fortæller, hvordan vi europæere kan hjælpe og støtte denne proces. Papir er taknemmeligt – det hjælper os ikke i praksis. Vi må ikke spilde den chance, vi har her. Jeg må indrømme, at hr. Cohn-Bendit så sent som i denne uge gjorde mig opmærksom på den glimrende lejlighed, der har vist sig. Jeg må indrømme, at jeg ikke genkendte den ved første øjekast, men folk, der demonstrerer i gaderne, folk, som anfører revolutionen, har alt andet end en religiøs stat i tankerne. De vil have verdslighed. De vil have et borgernes demokrati. De er vores partnere. Vi må arbejde sammen med disse mennesker om at gøre det til en god lejlighed for Europa."@da2 "Κύριε Πρόεδρε, η Ομάδα της Προοδευτικής Συμμαχίας των Σοσιαλιστών και Δημοκρατών στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο διοργάνωσε ακρόαση χθες, κατά τη διάρκεια της οποίας προετοιμαστήκαμε για τη σύνοδο κορυφής για την ενέργεια το Σαββατοκύριακο. Η συνάδελφός μου κυρία Ulvskog θα εκθέσει τα όσα συζητήσαμε εκεί με περισσότερες λεπτομέρειες αργότερα. Θα περιοριστώ επομένως σε δύο βασικά στοιχεία. Από την άποψη αυτή, είναι επίσης απαραίτητο ο κ. Mubarak να παραιτηθεί. Αυτό θα ήταν ένα θετικό και ενθαρρυντικό μήνυμα. Τώρα που μιλούμε σχετικά με το θέμα των αξιών μας, της δημοκρατίας και της ελευθερίας της έκφρασης, χαίρομαι που η κ. Győri είναι παρούσα. Θα ήθελα να σας πω ένα πράγμα, κυρία Győri: Έχω τώρα διαβάσει την απάντηση της ουγγρικής κυβέρνησης στην επιστολή της Επιτροπής. Πρέπει να πω ότι η επιστολή της Επιτροπής ήταν εξαιρετική. Επρόκειτο για ένα ευγενικό ερώτημα που ζητούσε από την ουγγρική κυβέρνηση, αν είχε την καλοσύνη, να μας πει κατά πόσον θα μπορούσε ενδεχομένως να συμφωνήσει ότι η νομοθεσία που συνέταξε ίσως να μην ήταν εντελώς εντάξει –και μας συγχωρείτε που σας ερωτούμε! Η ·απάντηση ήταν: πώς διανοείστε να μας ρωτάτε ένα τέτοιο πράγμα· όλα είναι μια χαρά εδώ. Αυτό δεν πρέπει να συμβαίνει στην Ευρώπη. Θα το επαναλάβω και πάλι: ο νόμος αυτός δεν είναι συμβατός με θεμελιώδεις ευρωπαϊκούς κανόνες. Δεν είναι συμβατός με την οδηγία για τις υπηρεσίες οπτικοακουστικών μέσων. Το δήλωσε πολύ κομψά και η ίδια η κ. Kroes. Εάν ο νόμος αυτός δεν τροποποιηθεί, θα αισθάνομαι ότι εξαπατήθηκα από τον προεδρεύοντα του Συμβουλίου. Ο πρόεδρος και ο πρωθυπουργός της Ουγγαρίας δήλωσαν σε αυτό το Σώμα: «Εάν η Επιτροπή διατυπώσει παρατηρήσεις, θα τροποποιήσουμε τον νόμο». Η Επιτροπή διατύπωσε παρατηρήσεις και ως εκ τούτου αναμένω από την Ουγγαρία να τροποποιήσει τον εν λόγω νόμο. Πώς αλλιώς σκοπεύουμε να μιλήσουμε με αξιοπιστία περί δημοκρατίας στη Μεσόγειο όταν οι ίδιοι δεν την εφαρμόζουμε στην Ευρώπη; Εάν αξιολογήσουμε το επίπεδο εφαρμογής σε εθνικό επίπεδο των στόχων 20-20-20 που υιοθετήσαμε και οι οποίοι εορτάστηκαν από ορισμένες κυβερνήσεις της Ευρωπαϊκής Ένωσης, όπως έχουν τα πράγματα σήμερα δεν είναι επιτεύξιμο περισσότερο από το 9% των όσων θέσαμε. Έτσι, όσον αφορά την πολιτική ενέργειας, η σύνοδος κορυφής αυτού του Σαββατοκύριακου θα είναι μια σύνοδος κρίσης, και εάν δεν δεσμευθούμε πολύ περισσότερο ως προς αυτό, οι συγκεκριμένοι στόχοι δεν θα επιτευχθούν. Η δεύτερη παρατήρησή μου είναι ότι διαπιστώνουμε μια τάση στην αγορά των τιμών ενέργειας που οδηγεί σε ενεργειακή ένδεια στην Ευρώπη. Η ενέργεια και ο ενεργειακός εφοδιασμός αρχίζουν να θεωρούνται ως προνόμιο από μεγάλο ποσοστό νοικοκυριών. Οι πρόσθετες δαπάνες της ενοικίασης αυξάνονται σε τέτοιο βαθμό ώστε, στο μέλλον, τα άτομα με χαμηλά εισοδήματα θα πρέπει να φορούν χοντρά πουλόβερ επειδή δεν θα μπορούν να θερμάνουν την κατοικία τους. Η αποσύνδεση ανθρώπων από την παροχή ενέργειας αποτελεί θέμα κοινωνικής αδικίας. Αυτό είναι επίσης κάτι που πρέπει να αντιμετωπιστεί σε μια σύνοδο κορυφής για την ενέργεια όπως η συγκεκριμένη. Ωστόσο, θα αποκαλυφθεί φυσικά ότι σε αυτήν τη σύνοδο κορυφής συζητήθηκαν άλλα πράγματα, θα ήθελα δε να αναφερθώ σε αυτό που δήλωσε ο Πρόεδρος της Επιτροπής. Η κυβέρνηση της Ομοσπονδιακής Δημοκρατίας της Γερμανίας –με επικεφαλής την ομοσπονδιακή καγκελάριο– έχει κάνει πλήρη αναστροφή. Ό,τι στο παρελθόν ήταν εσφαλμένο όσον αφορά την οικονομική διακυβέρνηση, η οποία ήταν σοσιαλιστική ιδέα, τώρα ξαφνικά είναι σωστό. Τέλος πάντων, κάλλιο αργά παρά ποτέ. Ο Πρόεδρος της Επιτροπής έχει δίκιο σε ένα πράγμα, ωστόσο. Αυτή η αναστροφή δεν πρέπει να οδηγήσει σε αλλαγή κατεύθυνσης που θα διαταράξει την ισορροπία των ευρωπαϊκών θεσμικών οργάνων. Ένα πράγμα είναι απολύτως σαφές: όλη η ευρωπαϊκή πολιτική που υφίσταται σήμερα στο πλαίσιο των ισχυουσών συνθηκών πρέπει να αντιμετωπιστεί στο πλαίσιο των υφισταμένων θεσμικών οργάνων. Στο επίκεντρο αυτού βρίσκεται η Επιτροπή και κανένα άλλο θεσμικό όργανο και, επιτρέψτε μου να προσθέσω, για τον εξής βασικό λόγο: Η Επιτροπή είναι το θεσμικό όργανο που συνδέεται με το Κοινοβούλιο στο θέμα αυτό, η δε κοινοβουλευτική έγκριση για μέτρα που λαμβάνονται σε θέματα εθνικής κυριαρχίας –και τα νομισματικά ζητήματα είναι βασικά θέματα εθνικής κυριαρχίας– είναι απαραίτητη. Ως εκ τούτου, λέμε «ναι» στην οικονομική διακυβέρνηση, με την πρακτική της όμως εφαρμογή να βασίζεται στην Επιτροπή και να υπόκειται στον έλεγχο του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου. Αυτό αποτελεί βασική προϋπόθεση για τη διατήρηση της ισορροπίας των ευρωπαϊκών θεσμικών οργάνων. Βρισκόμαστε σε μια κατάσταση όπου η Ευρώπη αντιμετωπίζει εσωτερικές προκλήσεις, αλλά και προκλήσεις από την άποψη της διεθνούς πολιτικής. Ανησυχώ –και θα το δηλώσω απερίφραστα εδώ– με τις δηλώσεις που έκαναν κάποιοι ευρωπαίοι πολιτικοί. Ανησυχώ με την απουσία της Ευρώπης από την ιστορική διαδικασία. Κάνετε τη δήλωσή σας κύριε Barroso – εξαιρετικά. Ο κ. van Rompuy κάνει τη δική του δήλωσή –αυτό είναι επίσης εξαιρετικό. Η βαρόνη Ashton κάνει δήλωση – θαυμάσια. Στη συνέχεια η κ. Merkel, ο κ. Sarkozy και ο κ. Cameron προβαίνουν σε δήλωση σε κοινή ανακοίνωση –και αγνοώ τι κρύβεται πίσω από τη νέα αυτή συμμαχία– θαυμάσιο και αυτό. Ωστόσο, δεν υπάρχει κανείς εκεί –δεν υπάρχει κανείς επί τόπου που, σε άμεσο διάλογο με τους πολίτες που αγωνίζονται για τη δημοκρατία τους, να μιλάει για τον τρόπο με τον οποίο εμείς οι Ευρωπαίοι μπορούμε να βοηθήσουμε και να στηρίξουμε την εν λόγω διαδικασία. Μπορείτε να γράψετε ό,τι θέλετε στο χαρτί, όμως το χαρτί δεν θα μας βοηθήσει. Δεν πρέπει να χάσουμε την ευκαιρία που παρουσιάζεται εδώ. Θα παραδεχτώ ότι, μόλις την περασμένη εβδομάδα, ο κ. Cohn-Bendit με ενημέρωσε για μια μεγάλη ευκαιρία που έχει προκύψει. Οφείλω να ομολογήσω ότι δεν την αναγνώρισα με την πρώτη ματιά, όμως οι άνθρωποι που διαδηλώνουν στους δρόμους, οι άνθρωποι που ηγούνται αυτής της επανάστασης, κάθε άλλο παρά ένα θρησκευτικό κράτος έχουν στο μυαλό τους. Θέλουν εκκοσμίκευση. Θέλουν αστική δημοκρατία. Αυτοί είναι οι εταίροι μας. Πρέπει να συνεργαστούμε με τους ανθρώπους αυτούς ώστε να γίνει αυτό μια μεγάλη ευκαιρία για την Ευρώπη."@el10 ". Mr President, the Group of the Progressive Alliance of Socialists and Democrats in the European Parliament held a hearing yesterday, during the course of which we prepared for the energy summit at the weekend. My colleague, Mrs Ulvskog, will relate what we discussed there in more detail later. I will therefore limit myself to two essential elements. In this regard, it is also necessary for Mr Mubarak to step down. That would be a positive and encouraging signal. While we are on the subject of our values, our democracy and our freedom of expression, I am pleased that Mrs Győri is here. I would like to say one thing to you, Mrs Győri: I have now read the Hungarian Government’s response to the letter from the Commission. I have to say that the Commission’s letter was excellent. It was a polite question asking whether the Hungarian Government would be so kind as to tell us whether it could possibly agree that the law that it has drawn up might not perhaps be totally in order – and our apologies for asking! The response was: how could you even ask us such a thing; everything is just fine here. This should not happen in Europe. I will say once again: this law is not compatible with fundamental European rules. It is not compatible with the Audiovisual Media Services Directive. That has been stated very elegantly by Mrs Kroes herself. If this law is not amended, I will feel deceived by the President-in-Office of the Council. The President and the Prime Minister of Hungary said in this House: ‘If the Commission makes comments, we will amend the law.’ The Commission has made comments and I therefore expect Hungary to amend this law. How do we otherwise intend to speak about democracy in the Mediterranean with any credibility if we do not implement it ourselves in Europe? If we assess the level of implementation at national level of the 20-20-20 goals that we have adopted, and which were celebrated by some governments of the European Union, no more than 9% of what we have set ourselves is achievable as things currently stand. Thus, as far as energy policy is concerned, this weekend’s summit is a crisis summit, and if we do not put a massive amount of commitment into this, these goals will not be achieved. My second comment is that we are seeing a trend on the energy price market that is leading to energy poverty in Europe. Energy and energy supply are starting to be seen as a privilege by a large proportion of households. The additional costs involved in renting are increasing to such an extent that, in future, those on low incomes will have to wear thick jumpers because they cannot heat their homes. Disconnecting people from the energy supply is a question of social injustice. That is also something that an energy summit such as this needs to address. However, at this summit we will, of course, find that other things will be discussed, and I would like to pick up on what the President of the Commission said. The government of the Federal Republic of Germany – led by the Federal Chancellor – has done a complete about-turn. Everything that was previously wrong with economic governance, which was a socialist idea, is now suddenly right. Well, it is better late than never. The President of the Commission is right about one thing, however. This about-turn must not lead to a change of direction that upsets the balance of the European institutions. One thing is absolutely clear: all European policy that currently exists within the framework of the current treaties must be dealt with within the existing institutions. At the heart of this is the Commission, and no other institution, and, I might add, for the following key reason: The Commission is the institution that is tied to Parliament in this regard, and parliamentary authorisation for action taken in matters of sovereignty – and monetary issues are key matters of sovereignty – is essential. Therefore, we say ‘yes’ to economic governance, but with its practical implementation based in the Commission and subject to scrutiny by the European Parliament. That is a basic condition for maintaining the balance of the European institutions. We are in a situation where Europe is faced with internal challenges and also challenges in terms of international policy. I am – and I will say this quite openly here – disturbed by the statements made by some European politicians. I am disturbed by the absence of Europe in a historic process. You make your statement Mr Barroso – excellent. Mr van Rompuy makes his statement – that is also excellent. Baroness Ashton makes a statement – great. Then Mrs Merkel, Mr Sarkozy and Mr Cameron make a statement in a joint communication – and I do not know what is behind this new alliance – that is also great. However, there is no one there – there is no one on the ground who, in direct dialogue with the people who are fighting for their democracy, is talking about how we Europeans can help and support this process. You can write anything you like on paper, but paper will not help us. We must not waste the opportunity that we have here. I will admit that, just in the last week, Mr Cohn-Bendit has made me aware of a great opportunity that has arisen. I have to admit that I did not recognise it at first glance, but the people who are demonstrating on the streets, the people who are leading this revolution, have anything but a religious state on their minds. They want secularism. They want civil democracy. These are our partners. We need to work together with these people to make this a great opportunity for Europe."@en4 "Señor Presidente, el Grupo de la Alianza Progresista de Socialistas y Demócratas en el Parlamento Europeo celebró ayer una audiencia durante la cual nos preparamos para la cumbre energética que se celebrará durante el fin de semana. Más tarde, mi colega, la señora Ulvskog, les informará más detalladamente de los debates que celebramos, así que me limitaré a hacer dos observaciones esenciales. A este respecto, también es necesario que el señor Mubarak abandone el poder. Esa sería una señal positiva y alentadora. Me complace que la señora Győri esté presente mientras debatimos la cuestión de nuestros valores, nuestra democracia y nuestra libertad de expresión. Quisiera decirle algo, señora Győri: He leído la respuesta del Gobierno húngaro a la carta de la Comisión. Debo decir que la carta de la Comisión era excelente. Preguntar si el Gobierno húngaro sería tan amable de decirnos si está de acuerdo en que la ley que ha redactado podría no estar del todo en orden y disculparse por haber preguntado es una acción muy amable. La respuesta ha sido: ¿cómo se atreven a preguntar algo así? Aquí todo está en orden. Esto no debería ocurrir en Europa. Lo voy a decir una vez más: esta ley no se ajusta a las normas fundamentales europeas. No se ajusta a la Directiva sobre servicios de medios audiovisuales. La propia señora Kroes ha realizado esta afirmación de manera muy elegante. Si esta ley no se modifica, me sentiré decepcionado por la Presidenta en ejercicio del Consejo. El Presidente y el Primer Ministro de Hungría dijeron en esta Cámara: «Si la Comisión realiza alguna observación, modificaremos la ley». La Comisión ha realizado observaciones, y en consecuencia, espero que Hungría modifique esta ley. Si no, ¿cómo pretendemos hablar sobre democracia en el Mediterráneo con credibilidad si no lo aplicamos nosotros mismos en Europa? Si evaluamos el nivel de implantación a escala nacional de los objetivos 20-20-20 que hemos adoptado y que algunos gobiernos de la Unión Europea acogieron con agrado, en la situación actual no puede lograrse más de un 9 % de lo que nos hemos marcado. Por tanto, por lo que respecta a la política energética, la cumbre de este fin de semana es una cumbre de crisis, y si no nos comprometemos al máximo con ello, no podremos lograr estos objetivos. Mi segundo comentario es que estamos constatando una tendencia de los precios energéticos que genera una pobreza energética en Europa. Una gran parte de hogares están empezando a considerar la energía y el suministro energético como un privilegio. Los costes adicionales del alquiler están aumentando de tal forma que, en el futuro, las personas con ingresos bajos tendrán que llevar jerseys gruesos porque no podrán permitirse tener calefacción en sus hogares. Desconectar a las personas del suministro energético equivale a una injusticia social. Y eso es ago que una cumbre energética de esta índole debe abordar. No obstante, no cabe duda de que en esta cumbre habrá debates sobre otras cuestiones, y quiero referirme a lo que ha dicho el Presidente de la Comisión. El Gobierno de la República Federal de Alemania —liderado por la Canciller Federal— ha dado un giro radical. Todos los que este gobierno consideraba aspectos negativos de la gobernanza económica, que era una idea socialista, de repente son aspectos positivos. Bueno, más vale tarde que nunca. No obstante, el Presidente de la Comisión tiene razón en una cosa. Este giro radical no debe provocar un cambio de dirección tal que distorsione el equilibrio de las instituciones europeas. Hay algo que está muy claro: todas las políticas europeas que existen actualmente en el marco de los tratados actuales deben abordarse en el seno de las instituciones existentes. En el centro de esta idea está la Comisión —y ninguna otra institución—, y podría añadir que se debe al siguiente motivo clave: La Comisión es la institución vinculada al Parlamento en este sentido, y la autorización parlamentaria para las medidas adoptadas en las cuestiones relativas a la soberanía —y las cuestiones monetarias constituyen cuestiones clave de soberanía— es esencial. Por ello, decimos «sí» a la gobernanza económica, pero con su aplicación práctica basada en la Comisión y con sujeción al control del Parlamento Europeo. Se trata de una condición básica para mantener el equilibrio de las instituciones europeas. Nos encontramos en una situación en la que Europa se enfrenta a desafíos internos y también a desafíos relativos a la política internacional. Me han molestado —y lo digo abiertamente en esta Cámara— las declaraciones realizadas por algunos políticos europeos. Me molesta la ausencia de Europa en un proceso histórico. Usted hace su declaración, señor Barroso: estupendo. El señor Van Rompuy hace su declaración: estupendo también. La Baronesa Ashton hace una declaración: genial. Entonces la señora Merkel, el señor Sarkozy y el señor Cameron hacen una declaración en una comunicación conjunta —y no sé lo que hay detrás de esta nueva alianza—: genial también. Sin embargo, no hay nadie allí. No hay nadie en el terreno que hable directamente con la gente que lucha por su democracia sobre el modo en que los europeos pueden contribuir y apoyar este proceso. Pueden escribir lo que quieran, pero las declaraciones escritas no nos ayudarán. No debemos malgastar la oportunidad que tenemos. Puedo admitir que, durante la semana pasada, el señor Cohn-Bendit me ha comunicado una gran oportunidad que ha surgido. Debo admitir que no la reconocí a primera vista, pero la gente que se manifiesta en las calles, las personas que lideran esta revolución, no tienen en mente otra cosa que no sea un estado religioso. Quieren el laicismo. Quieren la democracia civil. Estos son nuestros socios. Debemos trabajar junto con estas personas para hacer de esta una gran oportunidad para Europa."@es21 ". Austatud president! Sotsiaaldemokraatide ja demokraatide fraktsioon Euroopa Parlamendis korraldas eile konsultatsiooni, mille käigus valmistusime nädalavahetusel toimuvaks energiateemaliseks tippkohtumiseks. Hiljem kõneleb seal räägitust täpsemalt minu kolleeg Marita Ulvskog. Seepärast peatun ise vaid kahel olulisel elemendil. Paberi peal võib öelda ükskõik mida, kuid paber meid ei aita. Me ei tohi siin avanenud võimalust ära raisata. Pean tunnistama, et alles eelmisel nädalal teatas Daniel Cohn-Bendit mulle, et on avanenud suur võimalus. Pean tunnistama, et ma ei tundnud seda esmapilgul ära, kuid tänavatel demonstreerivad inimesed, inimesed, kes seda revolutsiooni juhivad, taotlevad ükskõik mida, aga mitte teokraatiat. Nad soovivad ilmalikku riiki. Nad soovivad kodanike demokraatiat. Nad on meie partnerid. Me peame nendega koostööd tegema ja muutma need sündmused Euroopa suureks võimaluseks. Samuti peab Hosni Mubarak tagasi astuma. See oleks hea ja julgustav sõnum. Rääkides meie väärtustest, meie demokraatiast ja meie sõnavabadusest, on mul hea meel selle üle, et Kinga Gyori on siin. Sooviksin teile, lugupeetud Kinga Gyori öelda üht: ma olen nüüd lugenud Ungari valitsuse vastust komisjoni kirjale. Pean ütlema, et komisjoni kiri oli suurpärane. Selles küsiti viisakalt, kas Ungari valitsus oleks nii kena ja ütleks meile, kas seadus, mille ta on koostanud, ei ole võib-olla täiesti asjakohane, ja palume vabandust selle küsimuse pärast! Vastus oli: kuidas te üldse julgete midagi sellist küsida; meil on kõik korras. Euroopas ei peaks sellist asja juhtuma. Ütlen veel kord: see seadus ei vasta fundamentaalsetele Euroopa normidele. See ei ole kooskõlas audiovisuaalmeedia teenuste direktiiviga. Seda on väga elegantselt väljendanud Neelie Kroes ise. Kui seda seadust ei muudeta, siis jääb mulle tunne, et nõukogu eesistuja on mind petnud. Nõukogu eesistuja ja Ungari peaminister on öelnud siinsamas parlamendis: „Kui komisjon teeb märkusi, siis muudame seda seadust.” Komisjon on oma märkused teinud, mistõttu ootan ma, et Ungari seda seadust muudaks. Kuidas kavatseme vastasel korral rääkida demokraatiast Vahemere piirkonnas, säilitades vähimagi usaldusväärsuse, kui me seda ise Euroopas ei rakenda? Kui hindame seda, kuidas on riiklikul tasandil saavutatud meie vastu võetud 20-20-20 eesmärke, eesmärke, mida mõned Euroopa Liidu liikmeriikide valitsused ülistasid, siis näeme, et praeguses olukorras ei ole eesmärkidest, mille me ise endale seadsime, saavutatav üle 9%. Mis puutub energiapoliitikasse, siis on sel nädalavahetusel toimuv tippkohtumine kriisikohtumine ja kui me siin massiivselt ei pinguta, siis jäävad need eesmärgid saavutamata. Minu teine märkus puudutab seda, energiahinna turul näeme suundumust, mis viib kütteostuvõimetuseni Euroopas. Paljudes majapidamistes on energiat ja energiavarusid hakatud pidama privileegiks. Elamispinna rendi lisakulud kasvavad sellises tempos, et tulevikus peavad madala sissetulekuga inimesed hakkama kandma pakse kampsuneid, sest nad ei saa oma kodusid kütta. Inimeste äralõikamine energiavarudest on sotsiaalne ebaõiglus. Ka see on üks küsimus, millega sellisel energiateemalisel tippkohtumisel tuleb tegeleda. Siiski näeme muidugi, et tippkohtumisel arutatakse ka muid küsimusi, ja ma sooviksin peatuda sellel, mida rääkis komisjoni president. Saksamaa Liitvabariigi valitsus – liidukantsleri juhtimisel – on teinud täieliku kannapöörde. Kõik, mis enne oli majandusjuhtimise puhul vale, mis oli sotsialistlik mõtteviis, on ühtäkki õige. Noh, parem hilja kui mitte kunagi. Komisjoni presidendil on siiski ühes asjas õigus. Selline kannapööre ei tohi viia sellise kursimuutuseni, mis häirib Euroopa institutsioonide tasakaalu. Üks asi on täiesti selge: kogu praeguste aluslepingute raames eksisteerivat Euroopa poliitikat tuleb ajada olemasolevate institutsioonide raames. Nende keskmes on komisjon, mitte keegi teine, ja ma võiksin lisada, et sellel on järgmine keskne põhjus: komisjon on institutsioon, mis on selles mõttes parlamendiga seotud. Suveräänsust puudutavates küsimustes – ja rahanduspoliitika küsimused on suveräänsuse põhiküsimused – on parlamendi antav volitus hädavajalik. Seepärast oleme majandusjuhtimise poolt, kuid selle praktiline rakendamine peab tuginema komisjonile ja alluma Euroopa Parlamendi järelevalvele. See on Euroopa institutsioonide tasakaalu säilitamise elementaarne eeltingimus. Oleme olukorras, kus Euroopa ees seisavad nii sisemised raskused kui ka rahvusvahelise poliitikaga seotud raskused. Mind häirivad, ja ma ütlen seda siin täiesti avalikult, mõnede Euroopa poliitikute avaldused. Mind häirib Euroopa puudumine ajaloolises protsessis. Teie, José Manuel Barroso, teete oma avalduse. Väga tore! Herman van Rompuy teeb oma avalduse, mis on samuti väga tore. Paruness Ashton teeb avalduse – suurepärane! Siis teevad ka Angel Merkel, Nicolas Sarkozy ja David Cameron – ja ma ei tea, mis on selle uue liidu taga – ühiskommünikees avalduse, mis on samuti suurepärane. Siiski ei ole kohapeal kedagi, mitte kedagi, kes peaks demokraatia eest võitlevate inimestega otse dialoogi, räägiks sellest, kuidas meie, eurooplased, saame sellele protsessile kaasa aidata ja seda toetada."@et5 ". Arvoisa puhemies, Euroopan parlamentin sosialistien ja demokraattien ryhmä piti eilen kuulemistilaisuuden, jonka aikana valmistelimme viikonlopun energiahuippukokousta. Kollegani Ulvskog esittää myöhemmin yksityiskohtaisemmin, mistä keskustelimme siellä. Sen vuoksi keskityn kahteen olennaiseen kysymykseen. Sen vuoksi on myös tarpeen, että Hosni Mubarak eroaa. Tämä olisi myönteinen ja rohkaiseva viesti. Nyt kun käsittelemme arvojamme, demokratiaamme ja sananvapauttamme koskevia aiheita, olen tyytyväinen, että neuvoston puheenjohtaja Győri on paikalla. Haluaisin sanoa hänelle yhden asian: Olen lukenut nyt Unkarin hallituksen vastauksen komission kirjeeseen. Minun on todettava, että komission kirje oli erinomainen. Se oli kohtelias kysymys, jossa Unkarin hallitukselta tiedusteltiin, voisiko se ilmoittaa meille, onko se mahdollisesti sitä mieltä, että laadittu laki ei ole ehkä täysin kunnossa, ja anteeksi kysymästä! Vastaus oli: miten voitte edes kysyä tällaista asiaa; kaikki on aivan kunnossa. Tätä ei saisi tapahtua Euroopassa. Sanon tämän vielä kerran: tämä laki ei ole yhdenmukainen EU:n keskeisten säännöksien kanssa. Se ei ole yhdenmukainen audiovisuaalisia mediapalveluja koskevan direktiivin kanssa. Komission jäsen Kroes ilmoitti tämän itse erittäin tyylikkäästi. Jos lakia ei muuteta, niin minusta neuvoston puheenjohtaja pettää minua. Unkarin presidentti ja pääministeri totesivat Euroopan parlamentissa: "jos komissio esittää asiasta huomautuksia, me muutamme lakia". Komissio teki näin ja sen vuoksi odotan, että Unkari muuttaa tätä lakia. Miten me voimme muutoin puhua Välimeren alueen demokratiasta uskottavasti, jos emme toteuta sitä itse Euroopassa? Kun tarkastelemme hyväksymiemme ja joidenkin Euroopan unionin hallitusten ylistämien 20-20-20 -tavoitteiden täytäntöönpanon tasoa kansallisella tasolla, enintään 9 prosenttia asettamistamme tavoitteista voidaan saavuttaa nykyisessä tilanteessa. Sen vuoksi, kun on kyse energiapolitiikasta, tämän viikonlopun huippukokous on kriisikokous, ja jos emme sitoudu tähän vahvasti, niin näitä tavoitteita ei saavuteta. Toinen kommenttini koskee sitä, että voimme panna merkille, että energian hinta kehittyy markkinoilla tavalla, joka johtaa energiaköyhyyteen Euroopassa. Suuri osa kotitalouksista alkaa pitää energiaa ja energiantoimituksia etuoikeutena. Vuokraamiseen liittyvät lisäkustannukset kasvavat siinä määrin, että tulevaisuudessa vähätuloisten on puettava paksut villapaidat päälleen, koska he eivät voi lämmittää kotejaan. Energiatoimitusten katkaiseminen kansalaisilta on sosiaalista epäoikeudenmukaisuutta koskeva kysymys. Myös tämä on asia, johon tällaisessa energiahuippukokouksessa on vastattava. Voimme luonnollisesti panna merkille, että tässä huippukokouksessa keskustellaan myös muista asioista, ja haluaisin palata siihen, mitä komission puheenjohtaja totesi. Saksan liittotasavalta – jota johtaa liittokansleri – on tehnyt täyskäännöksen. Kaikki, mikä oli aikaisemmin vialla talouden ohjauksessa, mikä oli sosialistien ajatus, on yhtäkkiä oikea toimintatapa. Parempi myöhään kuin ei milloinkaan. Komission puheenjohtaja on kuitenkin oikeassa yhdessä asiassa. Tällainen muutos ei saa johtaa suunnanmuutokseen, joka järkyttää Euroopan toimielinten tasapainoa. Yksi asia on täysin selvä: voimassa olevien perustamissopimusten mukaisiin kaikkiin EU:n toimintalinjoihin on puututtava nykyisissä toimielimissä. Tämän asian keskipisteessä on komissio eikä mikään muu toimielin ja seuraavan keskeisen syyn vuoksi: komissio on toimielin, joka on sidottu tältä osin Euroopan parlamenttiin, ja parlamentin suostumus toimien toteuttamiseksi suvereniteettia koskevissa asioissa – ja rahapoliittiset asiat ovat suvereniteettia koskevia asioita – on välttämätöntä. Sen vuoksi sanomme "kyllä" talouden ohjaukselle, mutta ainoastaan silloin, kun sen käytännön toteutus perustuu komission toimiin ja kun Euroopan parlamentti valvoo sitä. Tämä on perusedellytys EU:n toimielinten tasapainon säilyttämiseksi. Olemme tilanteessa, jossa EU:n on vastattava sisäisiin ja ulkopoliittisiin haasteisiin. Totean täällä aivan avoimesti, että minua häiritsevät joidenkin eurooppalaisten poliitikkojen lausumat. Minua häiritsee, että EU ei ole mukana historiallisessa prosessissa. Annatte lausuntonne puheenjohtaja Barroso, ja se on loistava. Myös Herman Van Rompuy antaa lausuntonsa, joka on myös loistava. Catherine Ashton antaa lausunnon, hyvä. Sen jälkeen Merkel, Sarkozy ja Cameron antavat lausunnon yhteisessä tiedonannossa – en tiedä, mikä on tämän uuden liiton takana – joka on myös loistava. Kuitenkaan kentällä ei ole ketään, joka puhuisi suorassa vuoropuhelussa demokratian puolesta toimivien kansalaisten kanssa siitä, miten me eurooppalaiset voimme auttaa ja tukea tätä prosessia. Voitte kirjoittaa paperille mitä haluatte, mutta tämä paperi ei auta meitä. Emme saa hukata meillä olevaa mahdollisuutta. Minun on myönnettävä, että oivalsin viime viikolla Daniel Cohn-Benditin ansiosta tämän valtavan mahdollisuuden. Minun on myönnettävä, että en tunnistanut sitä ensi silmäyksellä. Kaduilla mieltään osoittavilla henkilöillä ja vallankumouksia johtavilla ihmisillä on mielessään kaikkea muuta kuin uskonnollinen valtio. He haluavat sekularismia. He haluavat kansalaisyhteiskunnan demokratiaa. He ovat kumppaneitamme. Meidän on työskenneltävä yhdessä näiden ihmisten kanssa, jotta luomme tämän suuren mahdollisuuden Euroopalle."@fi7 ". Monsieur le Président, le groupe Alliance progressiste des Socialistes et Démocrates au Parlement européen a organisé hier une audition durant laquelle nous nous sommes préparés en vue du sommet sur l’énergie de ce week-end. Ma collègue, Mme Ulvskog, reviendra plus en détail sur ce qu’il s’est dit lors de cette réunion. Je me limiterai donc à deux éléments essentiels. Dans ce contexte, il s’impose également que M. Moubarak se retire. Ce serait un signal à la fois positif et encourageant. Et puisque nous parlons de nos valeurs, de notre démocratie et de notre liberté d’expression, je me réjouis de la présence à nos côtés de Mme Győri. Je voudrais vous dire une chose, Madame Győri: je viens de lire la réponse du gouvernement hongrois à la lettre de la Commission. Je dois dire que la lettre de la Commission était parfaite. Elle demande poliment si le gouvernement hongrois pourrait avoir l’amabilité de nous dire s’il serait envisageable de convenir que la loi qu’il a rédigée n’est peut-être pas entièrement à sa place – et que l’on nous pardonne de poser la question! En fait de réponse, nous nous sommes entendus dire que cette question était tout à fait inappropriée et que tout allait pour le mieux. Une telle chose ne devrait pas arriver en Europe. Je le répète une fois de plus: cette loi n’est pas compatible avec les règles fondamentales de l’Europe. Elle enfreint la directive sur les services de médias audiovisuels. Mme Kroes l’a elle-même déclaré en des termes très élégants. Si cette loi n’est pas modifiée, je me sentirai déçu par le président en exercice du Conseil. Le président et le Premier ministre de la Hongrie ont déclaré devant cette Assemblée: «si la Commission formule des remarques, nous modifierons la loi». La Commission a formulé des remarques et j’attends donc de la Hongrie qu’elle procède à la modification de cette loi. Sinon, comment imaginer qu’il nous soit possible de parler de la démocratie dans la Méditerranée avec une quelconque crédibilité si nous-mêmes ne l’appliquons pas en Europe? Si nous évaluons, à l’échelon national, le niveau de mise en œuvre des objectifs 20-20-20 que nous avons adoptés, et dont se sont réjouis certains gouvernements de l’Union européenne, il n’est pas possible de réaliser, dans la situation actuelle, plus de 9 % des objectifs que nous nous sommes fixés. Par conséquent, en ce qui concerne la politique de l’énergie, le sommet de ce week-end est bien un sommet de crise; faute d’un engagement massif dans ce domaine de notre part, ces objectifs ne seront pas atteints. Ma seconde remarque est celle-ci: nous observons une tendance des prix sur les marchés de l’énergie qui conduit à la pauvreté énergétique en Europe. Une importante partie des ménages commence à considérer l’énergie et l’approvisionnement énergétique comme un privilège. Les coûts additionnels qui vont de pair avec la location augmentent dans des proportions telles qu’à l’avenir les bas salaires devront porter des gros pulls parce qu’ils ne pourront pas chauffer leur logement. Couper la population de l’approvisionnement énergétique est une question qui touche à l’injustice sociale. C’est un point que devrait aussi aborder un sommet comme celui-ci. Il va de soi que nous devrons nous rendre compte que ce sommet sera l’occasion de discuter d’autres choses et je voudrais reprendre certains propos qu’a tenus à l’instant le président de la Commission. Le gouvernement de la République fédérale d’Allemagne – mené par la chancelière fédérale – vient de changer radicalement son fusil d’épaule. Tout ce qui était anciennement erroné en matière de gouvernance économique, une idée socialiste, est tout à coup justifié. Bon, mieux vaut tard que jamais. Le président de la Commission a cependant raison sur un point. Cette volte-face ne doit pas entraîner un changement de cap qui perturbe l’équilibre des institutions européennes. Une chose est tout à fait claire: toute politique européenne existant actuellement dans le cadre des traités actuels doit être gérée au sein des institutions existantes. La Commission se trouve au centre de ce système institutionnel et personne d’autre, cela, ajouterai-je, pour la raison fondamentale suivante: la Commission est l’institution qui est liée à cet égard au Parlement et l’autorisation parlementaire concernant une action en matière de souveraineté – et les questions monétaires sont effectivement des matières relevant de la souveraineté – est essentielle. Par conséquent, nous disons «oui» à la gouvernance économique, mais à condition que sa mise en œuvre concrète se trouve entre les mains de la Commission et soit soumise au contrôle du Parlement européen. Il s’agit là d’une condition élémentaire pour le maintien de l’équilibre institutionnel européen. Nous nous trouvons dans une situation où l’Europe doit relever des défis intérieurs ainsi que des défis en termes de politique internationale. Les déclarations de certains dirigeants européens – et je le dis très ouvertement ici – m’inquiètent. Je m’inquiète de l’absence de l’Europe dans un processus historique. Vous avez fait votre déclaration, Monsieur Barroso. Voilà qui est très bien. M. Van Rompuy procède à sa déclaration. Voilà qui est toujours très bien. La baronne Ashton fait ensuite une déclaration. Parfait. Puis vient une déclaration de Mme Merkel, de M. Sarkozy et de M. Cameron dans une communication commune – j’ignore d’ailleurs ce que cache cette nouvelle alliance – et tout cela est une fois encore parfait. Il n’empêche, personne ne se trouve là-bas, personne n’est sur le terrain, aucun interlocuteur, à travers un dialogue direct avec les gens qui luttent pour leur démocratie, ne parle de la façon dont les Européens peuvent prêter main-forte à ce processus. On peut écrire tout ce qu’on veut sur un bout de papier, mais le papier ne nous sera d’aucun secours. Nous ne devons pas gâcher l’occasion que nous avons là-bas. Je concède que c’est M. Cohn-Bendit qui, la semaine dernière seulement, m’a fait comprendre l’émergence d’une formidable possibilité. Je dois admettre que je n’ai pas compris au premier coup d’œil que les gens qui manifestent dans la rue, les gens qui mènent cette révolution n’ont absolument aucune intention d’établir un État religieux. Ils veulent la laïcité. Ils veulent la démocratie civile. Ils sont nos partenaires. Nous devons travailler main dans la main avec ces gens pour que cette situation se transforme en magnifique possibilité pour l’Europe."@fr8 "Elnök úr, a Szocialisták és Demokraták Progresszív Szövetsége Európai Parlamenti Képviselőcsoportja tegnap ülést tartott, melynek során előkészítette a hétvégi energiacsúcsot. Képviselőtársam, Marita Ulvskog később majd részletesebben beszámol arról, hogy ott miről tanácskoztunk, ezért én csak két lényeges dologra szorítkozom. Ebben a vonatkozásban az is fontos, hogy Mubarak elnök lemondjon, ami pozitív és biztató jel lenne. Ha már értékeinknél, demokráciánknál és a szólásszabadságnál tartunk, örülök, hogy Győri asszony körünkben van. Egy dolgot szeretnék elmondani önnek, Győri asszony: most olvastam a magyar kormánynak a Bizottság levelére adott válaszát. Meg kell mondanom, hogy a Bizottság levele kitűnő volt. A levélben a Bizottság a következő udvarias kérdést intézte a magyar kormányhoz: a magyar kormány lenne oly szíves megmondani, hogy esetleg egyetért-e azzal, miszerint az általa megszövegezett törvénnyel talán nincs minden rendben – és ezer bocsánat, hogy kérdezősködni merészelünk! A válasz a következő volt: hogy kérdezhetnek egyáltalán ilyesmit, itt minden a legnagyobb rendben van. Ennek Európában nem szabadna megtörténnie. Még egyszer leszögezem: ez a törvény nem összeegyeztethető az alapvető európai szabályokkal. Nem összeegyeztethető az audiovizuális média-szolgáltatásokról szóló irányelvvel. Ezt maga Nelly Kroes szögezte le igen elegáns módon. Ha ezt a törvényt nem módosítják, akkor csalódni fogok a Tanács soros elnökében. Magyarország miniszterelnöke és a soros elnök e Házban a következőket mondotta: „Ha a Bizottság észrevételeket tesz, módosítani fogjuk a törvényt.” Márpedig a Bizottság észrevételeket tett, Magyarországtól tehát elvárom, hogy módosítsa a törvényt. Másképp a földközi-tengeri térségben hogyan akarunk hitelesen beszélni a demokráciáról, ha egyszer mi magunk sem valósítjuk meg itt, Európában? Ha értékeljük az általunk elfogadott 20-20-20-as célok nemzeti szintű végrehajtási arányát, melyet az Európai Unió egyes kormányai ünnepeltek, a dolgok jelenlegi állása szerint a saját magunk elé kitűzött céloknak nem több mint 9%-át érhetjük el. Ami tehát az energiapolitikát illeti, a hétvégi csúcs válságcsúcs, és hacsak nem kötelezzük el erélyesen magunkat, a célok nem fognak teljesülni. Második megjegyzésem arra vonatkozik, hogy jelenleg az energiaárak piacán olyan tendenciát látunk, amely Európában energia-szegénységhez vezet. A háztartások nagy hányada az energiát és az energiaellátást kezdi kiváltságnak tekinteni. A lakásbérlettel járó rezsiköltségek oly mértékben nőnek, hogy a jövőben az alacsony jövedelműeknek vastag pulóvert kell majd viselniük, mert nem fogják tudni fűteni a lakásukat. Az emberek energiaellátásról történő lekapcsolása társadalmi igazságtalanság. Egy, a hétvégihez hasonló energiacsúcsnak ezzel is törődnie kell. Ugyanakkor természetesen azt is látni fogjuk, hogy ezen a csúcson más témák is terítékre kerülnek, és ezzel összefüggésben szeretnék kapcsolódni a Bizottság elnöke által elmondottakhoz. A Németországi Szövetségi Köztársaságnak a szövetségi kancellár által vezetett kormánya 180 fokos fordulatot hajtott végre. Minden, amit a gazdasági kormányzással – szocialista elképzeléssel – kapcsolatban előzőleg rossznak tartottak, most hirtelen jó lett. Erre mondják, hogy jobb későn, mint soha. A Bizottság elnökének egy dologban mégis igaza van. E 180 fokos fordulatnak nem szabad olyan irányváltásba torkollnia, mely felborítaná az európai intézményi egyensúlyt. Egy dolog kristálytiszta: a mostani szerződések keretében jelenleg létező valamennyi európai politikával a meglévő intézményeken belül kell foglalkozni. Mindennek a magvát a Bizottság, és nem más intézmény alkotja, mégpedig a következő sarkalatos ok miatt: a Bizottság az az intézmény, amely ebben a tekintetben kötődik a Parlamenthez, és a szuverenitási kérdésekben teendő fellépésekhez szükséges parlamenti felhatalmazás – márpedig a monetáris ügyek kulcsfontosságú szuverenitási kérdések – alapvető jelentőséggel bír. Igent mondunk tehát a gazdasági kormányzásra, de azzal a feltétellel, hogy gyakorlati végrehajtásának a Bizottságra kell épülnie, és az Európai Parlament ellenőrzése tárgyát kell képeznie. Ez az európai intézményi egyensúly fenntartásának az alapfeltétele. Olyan helyzetben vagyunk, amikor Európának belső kihívásokkal és a nemzetközi politika tekintetében is kihívásokkal kell szembenéznie. Itt leplezetlenül kijelentem, hogy zavarnak egyes európai politikusok nyilatkozatai. Zavar az, hogy Európa kimarad egy történelmi folyamatból. Barroso úr, ön megteszi a nyilatkozatát – kitűnő. Van Rompuy úr is megteszi a maga nyilatkozatát – ez is kiváló. Ashton bárónő is nyilatkozik – nagyszerű. Azután Merkel asszony, Sarkozy úr és Cameron úr is kiadnak egy együttes közleményt – nem is tudom, mi van e mögött az új szövetség mögött –, ez is gyönyörű. Ugyanakkor nincs egy valaki, nincs egyetlen ember a terepen, aki a demokráciáért küzdő emberekkel való közvetlen párbeszédben arról szólna, hogy mi, európaiak, hogyan segíthetünk, miként támogathatjuk ezt a folyamatot. A papír mindent elbír, de a papír nem segít rajtunk. Az adódó kedvező alkalmat nem szalaszthatjuk el. El kell ismernem, hogy Cohn-Bendit úr épp a múlt héten döbbentett rá egy adódó nagyszerű lehetőségre. Be kell vallanom, hogy elsőre nem ismertem fel a lehetőséget, de az utcákon tüntető embereket, a forradalmat vezető embereket minden jellemzi, csak a jámbor türelem nem. Ők világi államot akarnak. Polgári demokráciát akarnak. Ők a mi partnereink. Ezekkel az emberekkel együtt kell dolgoznunk azért, hogy el ne szalasszuk ezt az Európa számára adódó nagyszerű alkalmat."@hu11 ". Signor Presidente, ieri il gruppo dell’Alleanza Progressista di Socialisti e Democratici al Parlamento europeo ha tenuto un’audizione nel corso della quale ci siamo preparati per il vertice sull’energia che avrà luogo nel finesettimana. Tra poco la mia collega, onorevole Ulvskog, vi riferirà il contenuto delle nostre discussioni con i dovuti dettagli. Io mi limiterò pertanto a citare due elementi essenziali. A questo proposito, è necessario che il Presidente Mubarak si dimetta. Sarebbe un segnale positivo e incoraggiante. Visto che stiamo parlando dei nostri valori, della nostra democrazia e della nostra libertà di espressione, mi fa piacere che la Presidente Győri sia qui tra noi. Vorrei dirle una cosa, Presidente Győri: ho appena letto la risposta del governo ungherese alla lettera della Commissione. Devo dire che la lettera della Commissione era imperdibile. Poneva una domanda educata al governo ungherese, gli chiedeva se poteva essere così gentile da comunicarci se poteva forse convenire con noi che la legge da esso promulgata non era forse così incondizionatamente giusta e accettabile, e si scusava addirittura per aver sollevato la questione! La risposta è stata: ma come potete porci una domanda del genere; qui va tutto benissimo. Cose del genere non dovrebbero succedere in Europa. Voglio ripeterlo ancora una volta: questa legge non è compatibile con le norme europee fondamentali. Non è compatibile con la direttiva sui servizi audiovisivi. L’ha dichiarato in maniera molto elegante anche il Commissario Kroes. Se questa legge non verrà modificata, mi sentirò tradito dal Presidente in carica del Consiglio. Il Presidente e Primo ministro ungherese ha dichiarato in quest’Aula: “Se la Commissione fa delle osservazioni, modificheremo la legge”. La Commissione ha espresso le sue osservazioni e mi aspetto pertanto che l’Ungheria emendi la legge. Altrimenti come possiamo pensare di parlare di democrazia nel Mediterraneo e di essere credibili se non la attuiamo noi stessi in Europa? Se consideriamo il livello di attuazione nazionale degli obiettivi 20-20-20 da noi adottati e che alcuni governi dell’Unione europea hanno accolto con giubilo, allo stato attuale delle cose non riusciremo a raggiungere più del 9 per cento degli obiettivi che ci siamo prefissati. Pertanto, in termini di politica energetica, il vertice di questo weekend è un vertice all’insegna della crisi, e se non ci metteremo veramente d’impegno non riusciremo mai nel nostro intento. La mia seconda osservazione è che nel mercato dei prezzi dell’energia si ravvisa una tendenza che sfocerà inevitabilmente nella povertà energetica. L’energia e l’approvvigionamento energetico vengono visti alla stregua di privilegi da un numero ingente di famiglie. I costi accessori determinati dall’affitto stanno lievitando in una misura tale che, in futuro, chi percepisce un reddito basso dovrà indossare dei maglioni pesanti perché non sarà in grado di riscaldare la propria casa. Sospendere la fornitura energetica alla gente è una questione di ingiustizia sociale, ed è anche un tema che un vertice sull’energia come questo deve necessariamente affrontare. Tuttavia, alla fine scopriremo che in questo vertice verranno discusse altre questioni, naturalmente, e vorrei riallacciarmi a quanto affermato dal Presidente della Commissione. Il governo della Repubblica federale tedesca – guidato dal cancelliere federale – ha inscenato un voltafaccia completo. Tutto quello che in passato non era accettabile nella governance economica, che era un’idea socialista, adesso improvvisamente funziona. Ebbene, meglio tardi che mai. Il Presidente della Commissione ha tuttavia ragione su una cosa. Questo voltafaccia non deve portare a un cambio di rotta che pregiudichi l’equilibrio delle istituzioni europee. Una cosa è chiara: tutte le politiche europee esistenti ad oggi nel quadro dei trattati vigenti devono essere gestite nel rispetto delle istituzioni esistenti, al centro delle quali si situa la Commissione, e nessun’altra istituzione, e – mi preme farvelo notare – per il seguente motivo: la Commissione è l’istituzione che intrattiene un legame forte col Parlamento, e l’autorizzazione parlamentare per le azioni intraprese in merito a questioni di sovranità – e le questioni monetarie sono tematiche intimamente legate alla sovranità – è essenziale. Pertanto, possiamo accettare la governance economica, ma con l’attuazione pratica della stessa in mano alla Commissione e soggetta al controllo del Parlamento europeo. Si tratta di una condizione imprescindibile per mantenere l’equilibrio delle istituzioni europee. Allo stato attuale delle cose, l’Europa deve affrontare sfide interne e anche sfide in termini di politica internazionale. Ve lo voglio dire in tutta franchezza, le dichiarazioni rilasciate da alcuni politici europei mi turbano non poco. Mi inquieta l’assenza dell’Europa in un processo storico. Lei rilascia la sua dichiarazione, Presidente Barroso – ottimo! Il Presidente Van Rompuy rilascia anch’egli la sua dichiarazione – eccellente! La baronessa Ashton fa la sua dichiarazione – fantastico! Poi è la volta del Cancelliere Merkel, del Presidente Sarkozy e del Primo ministro Cameron, che rilasciano anch’essi la loro dichiarazione in una comunicazione congiunta – e non so cosa si celi dietro a questa nuova alleanza – un altro risultato encomiabile! Tuttavia, non c’è nessuno sul posto, non c’è nessuno sul campo che, in un dialogo diretto con coloro che lottano per la loro democrazia, si soffermi a spiegare come noi europei possiamo aiutare e sostenere questo processo. Potete scrivere quello che volete sulla carta, ma la carta non ci aiuterà. Non dobbiamo sprecare l’occasione che ci è stata offerta. Ammetto che, solo la scorsa settimana, l’onorevole Cohn-Bendit mi ha aperto gli occhi su una grande occasione che si è appena presentata. Ammetto di non averla riconosciuta di primo acchito, ma le persone che protestano per le strade, le persone alla guida di questa rivoluzione, non hanno affatto in mente uno Stato religioso. Vogliono una nazione laica. Vogliono la democrazia civile. Sono i nostri partner. Dobbiamo collaborare con queste persone per trasformare questo fenomeno in una grande opportunità per l’Europa."@it12 ". Pone pirmininke, Europos Parlamento socialistų ir demokratų pažangiojo aljanso frakcija vakar per savo posėdį pasirengė savaitgalį vyksiančiam energetikos aukščiausiojo lygio susitikimui. Vėliau mano kolega M. Ulvskog išsamiau papasakos, apie ką diskutavome. Todėl apsiribosiu dviem esminiais dalykais. Šiuo atžvilgiu taip pat būtina, kad H. Mubarak atsistatydintų. Tai būtų teigiamas ir padrąsinantis ženklas. Kadangi kalbame apie savo vertybes, demokratiją ir žodžio laisvę, džiaugiuosi, kad čia yra E Győri. Ponia E. Győri, norėčiau jums pasakyti vieną dalyką: dabar perskaičiau Vengrijos Vyriausybės atsakymą į Komisijos raštą. Turiu pasakyti, kad Komisijos raštas puikus. Buvo mandagu paklausti, ar Vengrijos Vyriausybė būtų tokia maloni ir mums pasakytų, ar ji sutinka, kad gal jos parengtas įstatymas ne visiškai geras – ir mes atsiprašome, kad to klausiame! Atsakymas buvo toks: kaip jūs galėjote net klausti tokio dalyko; čia viskas gerai. Taip neturėtų būti Europoje. Dar kartą pakartosiu: šis įstatymas nesuderinamas su pagrindinėmis Europos taisyklėmis. Jis nesuderinamas su Audiovizualinės žiniasklaidos paslaugų direktyva. Tai labai grakščiai pasakė pati Komisijos narė N. Kroes. Jei šis įstatymas nebus iš dalies pakeistas, pasijusiu apgautas einančios Tarybos pirmininko pareigas. Šiame Parlamente Vengrijos prezidentas ir ministras pirmininkas pasakė: „Jei Komisija pateiks pastabas, padarysime įstatymo pakeitimus“. Komisija pateikė pastabas, todėl tikiuosi, kad Vengrija iš dalies pakeis įstatymą. Kaip kitaip ketiname įtikinamai kalbėti apie demokratiją Viduržemio jūros regiono valstybėse, jei patys jos neįgyvendiname Europoje? Vertinant „20–20–20“ tikslų, kuriuos patvirtinome ir kuriuos iškilmingai paminėjo kai kurios Europos Sąjungos vyriausybės, įgyvendinimo nacionaliniu mastu lygį, dabartiniu metu pasiekiama ne daugiau kaip 9 proc. nustatytų tikslų. Taigi, kalbant apie energetikos politiką, šio savaitgalio aukščiausiojo lygio susitikimas yra susitikimas krizės sąlygomis ir jeigu visi neįsipareigosime, šie tikslai nebus pasiekti. Antra pastaba – energetikos kainų rinkoje matyti tendencija, dėl kurios Europa gali patirti energijos nepriteklių. Energiją ir energijos tiekimą dauguma namų ūkių ima laikyti privilegija. Papildomos su nuoma susijusios išlaidos didėja tokiu mastu, kad ateityje mažas pajamas turintys žmonės turės dėvėti storus megztinius, nes negalės šildyti savo namų. Išjungti žmonėms energijos tiekimą yra socialinės neteisybės klausimas. Tai klausimai, kuriuos reikia spręsti per tokį energetikos aukščiausiojo lygio susitikimą kaip šis. Vis dėlto, žinoma, per šį aukščiausiojo lygio susitikimą bus aptarti kiti klausimai ir aš norėčiau tęsti tai, ką pasakė Komisijos Pirmininkas. Federalinio kanclerio vadovaujama Vokietijos Federacinės Respublikos Vyriausybė įvykdė visišką pakeitimą. Viska, kas anksčiau buvo negerai dėl ekonomikos valdysenos – tai buvo socialistinė idėja – dabar jau gerai. Ką gi, geriau vėliau nei niekada. Vis dėlto Komisijos pirmininkas teisus dėl vieno dalyko. Dėl šio visapusiško pokyčio neturi keistis kryptis, kuri suardytų Europos institucijų pusiausvyrą. Vienas dalykas visiškai aiškus: visa pagal dabartinių sutarčių sistemą egzistuojanti Europos politika turi būti nagrinėjama esamose institucijose. Čia pagrindinė yra Komisija, ne kita institucija, ir, galėčiau pridurti, dėl šios pagrindinės priežasties: Komisija yra institucija, šiuo atžvilgiu susijusi su Parlamentu, o Parlamento suteikiamas leidimas veiksmams, kurių imamasi suverenumo klausimais, – o pinigų politikos klausimai yra pagrindiniai suverenumo klausimai, – yra esminis dalykas. Todėl pritariame ekonomikos valdysenai, tačiau ją turi praktiškai įgyvendinti Komisija, tikrinama Europos Parlamento. Tai pagrindinė sąlyga siekiant išlaikyti Europos institucijų pusiausvyrą. Mūsų padėtis tokia, kad Europa turi spręsti vidaus ir tarptautinės politikos uždavinius. Man sukėlė nerimą – ir tai sakau visiškai atvirai – kai kurių Europos politikų pareiškimai. Esu sunerimęs, kad Europa nedalyvauja istoriniame procese. Jūs padarėte pareiškimą, pone J. M Barroso, – tai puiku. H. van Rompuy padarė savo pareiškimą – taip pat puiku. Baronienė C. Ashton padaro pareiškimą – puiku. A. Merkel, N. Sarkozy ir F. Cameron daro pareiškimą bendru komunikatu, – nežinau, kas slypi už šios naujos sąjungos, – taip pat puiku. Vis dėlto nėra nė vieno – nė vieno, kuris tiesiogiai bendraudamas su žmonėmis, kovojančiais dėl demokratijos, kalbėtų apie tai, kaip mes, europiečiai, galime jiems padėti ir palaikyti šį procesą. Popieriuje galima rašyti, ką nori, bet popierius mums nepadės. Neturime praleisti esamos progos. Prisipažinsiu, kad tik praėjusią savaitę C. Bendit man pasakė apie puikią pasitaikiusią progą. Turiu prisipažinti, kad iš pradžių nepastebėjau, jog žmonės, kurie gatvėse rengia demonstracijas ir vadovauja šiai revoliucijai, galvoja apie viską, išskyrus religinę valstybę. Jie nori sekuliarizmo. Jie nori civilinės demokratijos. Jie yra mūsų partneriai. Turime dirbti kartu su šiais žmonėmis, kad tuo suteiktume Europai puikią galimybę."@lt14 ". Priekšsēdētāja kungs, Eiropas Parlamenta sociālistu un demokrātu progresīvās alianses grupa vakar rīkoja uzklausīšanu, kuras laikā mēs gatavojāmies enerģētikas augstākā līmeņa sanāksmei, kas notiks nedēļas nogalē. Mana kolēģe kundze vēlāk sīkāk pastāstīs par to, ko mēs tur apspriedām. Es tāpēc pievērsīšos tikai diviem svarīgākajiem elementiem. Šai sakarā vajag arī atkāpties kungam. Tas būtu pozitīvs un uzmudinošs signāls. Kamēr mēs spriežam par mūsu vērtībām, mūsu demokrātiju un mūsu vārda brīvību, es esmu gandarīts, ka šeit atrodas kundze. Es vēlos jums kundze, sacīt vienu lietu — es tagad esmu izlasījis Ungārijas valdības atbildi uz Komisijas vēstuli. Man jāsaka, ka Komisijas vēstule bija lieliska. Tajā bija uzdots pieklājīgs jautājums, vai Ungārijas valdība nebūtu tik laipna un nepaziņotu mums, vai tā varētu piekrist viedoklim, ka tās sagatavotais tiesību akts, iespējams, nav pilnīgā kārtībā, — un mēs atvainojamies, ka jums to jautājam! Atbilde bija: kā jūs vispār iedomājāties mums kaut ko tādu jautāt; viss ir pilnīgā kārtībā. Tas Eiropā nedrīkstētu notikt. Es vēlreiz atkārtošu — šis tiesību akts ar Eiropas pamatnoteikumiem nav savienojams. Tas nav savienojams ar Audiovizuālo mēdiju pakalpojumu direktīvu. To ļoti eleganti paziņoja pati kundze. Ja šis likums nav grozīts, es uzskatīšu, ka Padomes priekšsēdētāja mani ir maldinājusi. Ungārijas prezidents un premjerministrs Parlamentā sacīja: “Ja Komisija sniedz komentārus, mēs veiksim izmaiņas likumā.” Komisija ir sniegusi komentārus, un es tāpēc gaidu, lai Ungārija veiktu izmaiņas šajā likumā. Kā mēs citādi domājam ar jebkādu ticamību runāt par demokrātiju Vidusjūras reģiona valstīs, ja mēs to paši neīstenojam Eiropā? Ja mēs novērtējam “20-20-20” mērķu īstenošanu dalībvalstu līmenī, kurus mēs pieņēmām un kurus slavēja atsevišķu Eiropas Savienības dalībvalstu valdības, pašreizējos apstākļos no tā, ko mēs sev esam izvirzījuši, ir iespējams sasniegt ne vairāk par 9 %. Tādējādi, ciktāl tas attiecas uz enerģētikas politiku, šī nedēļas nogales augstākā līmeņa sanāksme ir krīzes sanāksme, un, ja mēs šajā jomā neieguldīsim milzīgas pūles, šie mērķi netiks sasniegti. Mans otrs komentārs ir par to, ka mēs enerģijas cenu tirgū varam vērot tendenci, kas ved pie enerģijas trūkuma Eiropā. Lielai daļai mājsaimniecību enerģija un enerģijas piegāde jau kļūst par privilēģiju. Papildu izmaksas, kas saistītas ar nomāšanu, palielinās tik strauji, ka nākotnē cilvēkiem ar zemiem ienākumiem vajadzēs valkāt biezus džemperus, jo viņi savas mājas vairs nevarēs apsildīt. Cilvēku atvienošana no enerģijas piegādes ir jautājums par sociālo netaisnību. Šī arī ir problēma, ko vajadzētu risināt, piemēram, šajā enerģētikas augstākā līmeņa sanāksmē. Tomēr šajā augstākā līmeņa sanāksmē mēs, protams, konstatēsim, ka tiek diskutēts par citām tēmām, un es vēlētos atgādināt, ko teica Komisijas priekšsēdētājs. Vācijas Federatīvās Republikas valdība, ko vada federālais kanclers, ir veikusi pilnīgi radikālu pārmaiņu. Viss, kas iepriekš saistībā ar ekonomisko pārvaldību bija nepareizi, kas bija sociālistu ideja, tagad pēkšņi tiek atzīts par pareizu. Protams, labāk vēlāk nekā nekad. Komisijas priekšsēdētājam vienā jautājumā tomēr ir taisnība. Šai radikālajai pārmaiņai nevajadzētu novest pie virziena maiņas, kas izjauc Eiropas iestāžu līdzsvaru. Viena lieta ir pilnīgi skaidra — visa Eiropas politika, kas pašlaik pastāv pašreizējos līgumos, ir jāaplūko saistībā ar pastāvošajām iestādēm. Tā pamatā ir neviena cita iestāde kā Komisija, un es varu piebilst, šāda galvenā iemesla dēļ — Komisija ir iestāde, kas šajā sakarā ir saistīta ar Parlamentu, un parlamentārais pilnvarojums darbībām, kas saistītas ar suverenitāti — un monetārie jautājumi ir svarīgākie suverenitātes jautājumi — ir ļoti svarīgs. Tāpēc mēs sakām “jā” ekonomiskai pārvaldībai, tās praktisko īstenošanu uzticot Komisijai un pakļaujot to Eiropas Parlamenta kontrolei. Tas ir galvenais nosacījums, lai saglabātu līdzsvaru starp Eiropas iestādēm. Mēs atrodamies situācijā, kur Eiropa sastopas ar iekšējām problēmām, kā arī problēmām starptautiskās politikas jomā. Es teikšu pavisam atklāti — mani uztrauc atsevišķu Eiropas politiķu paziņojumi. Mani uztrauc Eiropas trūkums vēsturiskajā procesā. Jūs kungs, nākat klajā ar ziņojumu — un tas ir lieliski. kungs nāk klajā ar savu ziņojumu — tas arī ir lieliski. Baronese nāk klajā ar ziņojumu — lieliski. Pēc tam Merkeles kundze, Sarkozī kungs un kungs nāk klajā ar ziņojumu kopīgā paziņojumā — un es nezinu, kas ir pamatā šai jaunajai savienībai, — tas arī ir lieliski. Tomēr nav neviena, kas tiešā dialogā runātu ar cilvēkiem, kuri cīnās par demokrātiju, par to, kā mēs, eiropieši, varam palīdzēt un atbalstīt šo procesu. Jūs varat uz papīra rakstīt visu, ko vēlaties, bet papīrs mums nepalīdzēs. Mēs nedrīkstam izšķiest iespēju, kas mums ir dota. Es atzīšu, ka nupat pagājušajā nedēļā kungs informēja mani par izveidojušos lielisko iespēju. Man ir jāatzīst, ka es to uzreiz neapzinājos, bet cilvēki, kas piedalās demonstrācijās uz ielām, cilvēki, kas vada šo revolūciju, rīkojas dažādu, bet tikai ne reliģisku motīvu vadīti. Viņi vēlas sekulārismu. Viņi vēlas pilsonisko demokrātiju. Tie ir mūsu partneri. Mums ir jāstrādā kopā ar šiem cilvēkiem, lai padarītu to par lielisku iespēju Eiropai."@lv13 "Herr Präsident! Wir haben als sozialdemokratische Fraktion gestern eine Anhörung durchgeführt, in deren Verlauf wir den Energiegipfel vom Wochenende vorbereitet haben. Meine Kollegin, Marita Ulvskog, wird später zu einigen der Punkte, die wir dort diskutiert haben, vertieft Stellung nehmen, deshalb beschränke ich mich auf zwei wesentliche Elemente: Und dazu gehört auch, dass Herr Mubarak sich zurückzieht. Das wäre ein gutes und ermutigendes Signal. Und wenn wir über unsere Werte reden, wenn wir über unsere Demokratie reden, wenn wir über die Meinungsfreiheit reden, dann bin ich froh, dass Frau Győri hier ist. Ich will Ihnen eines sagen, Frau Győri: Ich habe jetzt den Antwortbrief der ungarischen Regierung auf den Brief der Kommission gelesen. Ich muss sagen, der Brief der Kommission, der war schon toll. Das war die höfliche Anfrage: Wären Sie eventuell bereit, uns mal zu sagen, ob Sie unsere Auffassung teilen könnten, dass das von Ihnen gemachte Gesetz gegebenenfalls nicht ganz so recht und in Ordnung ist? Entschuldigen Sie, dass wir angefragt haben. Und die Antwort ist: Wie kommt Ihr eigentlich dazu, uns was zu fragen, bei uns ist alles in Ordnung. So kann das in Europa nicht gehen! Ich sage Ihnen nochmals: Dieses Gesetz ist mit europäischen Grundregeln nicht vereinbar. Es ist nicht vereinbar mit der Richtlinie über die audiovisuellen Dienstleistungen. Das stellt selbst Frau Kroes in vornehmen Worten fest. Wenn dieses Gesetz nicht geändert wird, fühle ich mich vom Ratspräsidenten hintergangen. Der Präsident und Ministerpräsident von Ungarn hat in diesem Haus gesagt: „Wenn die Kommission Bemerkungen macht, werden wir das Gesetz ändern.“ Die Kommission hat die Bemerkungen gemacht, ich erwarte, dass Ungarn dieses Gesetz ändert. Wie wollen wir ansonsten glaubwürdig über Demokratie im Mittelmeer reden, wenn wir sie in Europa selbst nicht umsetzen? Die 20-20-20-Ziele, die wir verabschiedet haben und für die sich einige Regierungen in der Europäischen Union haben feiern lassen, sind, wenn wir die Umsetzung auf der nationalen Ebene zum jetzigen Zeitpunkt bewerten, maximal zu 9 % erreichbar. Deshalb ist der Gipfel vom Wochenende, was die Energiepolitik angeht, ein Krisengipfel, und wenn wir im Engagement nicht massiv nachlegen, werden wir diese Ziele nicht erreichen. Die zweite Bemerkung: Wir erleben eine Entwicklung auf dem Energiepreismarkt, die dazu führt, dass es eine Energiearmut in Europa gibt. Energie und Energieversorgung wird für einen großen Anteil der Haushalte zum Privileg. Die Nebenkosten bei den Mieten steigen in einer Art und Weise an, dass zukünftig derjenige, der einkommensschwach ist, sich einen dicken Pullover anziehen muss, weil er seine Wohnung nicht heizen kann. Das Abhängen von Menschen von der Energieversorgung ist eine Frage von sozialer Ungerechtigkeit. Auch darauf muss ein solcher Energiegipfel eingehen. Wir werden aber bei diesem Gipfel natürlich erleben, dass über andere Dinge geredet wird, und ich greife auf, was der Präsident der Kommission gesagt hat. Die Regierung der Bundesrepublik Deutschland – angeführt von der Bundeskanzlerin – hat eine 180-Grad-Kehrtwende gemacht. Alles, was bisher bei der Wirtschaftsregierung falsch war, sozialistische Idee war, ist nun plötzlich richtig. Gut, besser spät als nie. Aber in einem Punkt hat der Kommissionspräsident Recht: Nach diesem darf es nicht zu einer Kurve kommen, die die europäischen Institutionen aus dem Gleichgewicht bringt. Eines ist völlig klar: Alles, was es an europäischer Politik heute im Rahmen der gültigen Verträge gibt, muss mit den vorhandenen Institutionen bewältigt werden. Und im Zentrum steht dabei die Kommission, und keine andere Institution, übrigens aus folgendem zentralen Grund: Die Kommission ist die Institution, die parlamentarisch hier angebunden ist. Und die parlamentarische Legitimation des Handelns bei Souveränitätsfragen – und Währungsfragen sind zentrale Souveränitätsfragen – ist unabdingbar. Deshalb Wirtschaftsregierung ja, aber angesiedelt bei der Kommission in der praktischen Durchführung und kontrolliert durch das Europäische Parlament! Das ist eine Grundbedingung für das europäische institutionelle Gleichgewicht. Wir sind in einer Situation, in der Europa herausgefordert ist im Innern, und in der wir herausgefordert sind in der internationalen Politik. Ich bin – das will ich hier offen sagen – über die Stellungnahmen einiger europäischer Politikerinnen und Politiker bestürzt. Ich bin bestürzt über die Abwesenheit Europas bei einem historischen Prozess. Sie äußern sich, Herr Kommissionspräsident - toll. Herr van Rompuy äußert sich - auch toll. Frau Ashton äußert sich - wunderbar. Anschließend äußern sich Frau Merkel, Herr Sarkozy und Herr Cameron in einem gemeinsamen Schreiben – wobei ich nicht weiß, was diese neue Allianz soll – auch wunderbar. Aber keiner ist da, keiner ist vor Ort, der im unmittelbaren Dialog mit den Leuten, die dort ihre Demokratie erstreiten, darüber redet, wie wir Europäer diesen Prozess begleiten und unterstützen können. Papier ist geduldig, Papier hilft uns nichts. Wir dürfen die Chance, die sich dort ergibt, nicht verpassen. Daniel Cohn-Bendit, das will ich ja zugeben, hat mich schon in der vergangenen Woche darauf aufmerksam gemacht, dass sich eine große Chance ergibt. Ich muss zugeben, ich habe das nicht auf den ersten Blick erkannt, aber die Menschen, die dort in den Straßen demonstrieren, die Leute, die diese Revolution anführen, die haben alles andere im Kopf als den Gottesstaat. Die wollen den Laizismus. Die wollen die zivile Demokratie. Das sind unsere Partner! Mit denen müssen wir zusammenarbeiten, dann ist es eine große Chance für Europa!"@mt15 ". Mijnheer de Voorzitter, we hebben gisteren als Fractie van de Progressieve Alliantie van Socialisten en Democraten in het Europees Parlement een hoorzitting gehouden, tijdens de welke we de energietop van het weekend hebben voorbereid. Mijn collega, Marita Ulvskog, zal later dieper ingaan op enkele punten waarover we daar gediscussieerd hebben en daarom beperk ik mij tot twee belangrijke elementen. Daarbij past ook dat de heer Mubarak zich terugtrekt. Dat zou een goed en bemoedigend signaal zijn. En wanneer we het over onze waarden hebben, wanneer we over onze democratie en de vrijheid van meningsuiting spreken, ben ik blij dat mevrouw Győri hier is. Ik wil iets tegen u zeggen, mevrouw Győri. Ik heb nu het antwoord van de Hongaarse regering op de brief van de Commissie gelezen. Ik moet zeggen dat de brief van de Commissie geweldig was. Dat was een beleefd verzoek: zou u eventueel bereid zijn ons te vertellen of u het met ons eens zou kunnen dat de door u gemaakte wet misschien niet helemaal juist en correct is? Neem het ons niet kwalijk dat we dit vragen. En het antwoord luidt: hoe komt u erbij om ons iets te vragen? Bij ons is alles in orde. Dit mag niet gebeuren in Europa! Ik zeg nogmaals dat deze wet niet met Europese grondregels verenigbaar is. Deze is niet verenigbaar met de richtlijn inzake audiovisuele diensten. Dat stelt zelfs mevrouw Kroes in chique bewoordingen vast. Als deze wet niet veranderd wordt, voel ik mij door de voorzitter van de Raad bedrogen. De voorzitter en premier van Hongarije heeft in dit Parlement gezegd: "Als de Commissie hier bezwaren tegen heeft, zullen wij de wet wijzigen". De Commissie heeft bezwaren geuit en ik reken erop dat Hongarije deze wet wijzigt. Hoe kunnen we anders op een geloofwaardige manier over democratie in het Middellandse Zeegebied spreken, als we die in Europa zelf niet ten uitvoer brengen? De 20/20/20-doelstellingen, die we hebben aangenomen en die door enkele regeringen in de Europese Unie zijn gevierd, zijn, als we de uitvoering op nationaal niveau tot nu toe beoordelen, hoogstens voor 9 procent haalbaar. Daarom is de top in het weekend wat het energiebeleid betreft een crisistop. Als we ons niet veel sterker inzetten, zullen we deze doelstellingen niet verwezenlijken. Mijn tweede opmerking is dat we een ontwikkeling in de energieprijsmarkt zien die zal leiden tot energiearmoede in Europa. Energie en energievoorziening worden voor een groot deel van de huishoudens een privilege. De bijkomende kosten van huren stijgen dusdanig dat iemand met een laag inkomen in de toekomst een dikke trui moet aantrekken, omdat hij zijn woning niet kan verwarmen. Mensen afsnijden van de energievoorziening is een kwestie van sociale onrechtvaardigheid. Ook daarover moet op zo’n energietop worden gesproken. We zullen natuurlijk zien dat bij deze top over andere zaken wordt gesproken en ik wil aansluiten bij wat de voorzitter van de Commissie heeft gezegd. De regering van de Bondsrepubliek Duitsland – onder leiding van de bondskanselier – heeft een draai van 180 graden gemaakt. Alles wat tot nu toe verkeerd was aan economisch bestuur, wat een socialistisch idee was, is nu plotseling juist. Goed, beter laat dan nooit. Op één punt heeft de voorzitter van de Commissie echter gelijk. Na deze haarspeldbocht mag er niet zo’n wending komen dat de Europese instellingen uit balans raken. Eén ding is volkomen duidelijk, namelijk dat alles wat er nu in het kader van de huidige Verdragen aan Europees beleid is, door de bestaande instellingen beheerd moet worden. De Commissie, en geen andere instelling, staat daarbij centraal, vooral om de volgende reden: de Commissie is de instelling die wat dit betreft aan het Parlement is gebonden. De Parlementaire legitimatie van het handelen in soevereiniteitskwesties – en monetaire kwesties zijn belangrijke soevereiniteitskwesties – is absoluut noodzakelijk. Daarom, zeggen we ‘ja’ tegen het economisch bestuur, mits de praktische uitvoering door de Commissie en de controle door het Europees Parlement geschiedt! Dat is een basisvoorwaarde voor het Europees institutioneel evenwicht. We bevinden ons in een situatie waarin Europa wordt geconfronteerd met interne uitdagingen en met uitdagingen in het internationale beleid. Ik ben verbijsterd – dat wil ik hier openlijk zeggen – over de standpunten van sommige Europese politici. Ik ben verbijsterd over de afwezigheid van Europa in een historisch proces. Wat u zegt, mijnheer de voorzitter van de Commissie, is fantastisch en wat mijnheer Van Rompuy zegt, is ook fantastisch. Mevrouw Ashton zegt prachtige dingen. Vervolgens zeggen mevrouw Merkel, de heer Sarkozy en de heer Cameron in een gezamenlijk schrijven ook prachtige dingen – waarbij ik niet weet wat de bedoeling van deze nieuwe alliantie is. Maar er is niemand aanwezig, er is niemand ter plekke om in een rechtstreekse dialoog met de mensen die daar hun democratie bevechten te praten over hoe wij Europeanen dit proces kunnen begeleiden en ondersteunen. Papier is geduldig, we hebben niets aan papier. We mogen de kans die zich daar voordoet, niet voorbij laten gaan. Ik moet toegeven dat Daniel Cohn-Bendit mij er de afgelopen weken al op heeft gewezen dat hier een grote kans ligt. Ik moet toegeven dat ik dat niet meteen heb ingezien, maar de mensen die daar op straat demonstreren en die deze revolutie aanvoeren, hebben iets heel anders in hun hoofd dan een theocratie. Die willen een scheiding van kerk en staat en civiele democratie. Dat zijn onze partners! Daar moeten we mee samenwerken, dan creëren we een grote kans voor Europa!"@nl3 "Panie Przewodniczący! Grupa Postępowego Sojuszu Socjalistów i Demokratów w Parlamencie Europejskim zorganizowała wczoraj wysłuchanie, w trakcie którego przygotowaliśmy się do weekendowego szczytu energetycznego. Moja koleżanka, pani poseł Ulvskog, zda później bardziej szczegółową relację z naszej dyskusji podczas tego wydarzenia. Ja ograniczę się zatem do dwóch najistotniejszych spraw. W tym zakresie konieczne jest również ustąpienie prezydenta Mubaraka. To byłby pozytywny i zachęcający sygnał. A mówiąc o naszych wartościach, naszej demokracji i naszej swobodzie wypowiedzi, cieszę się z obecności pani minister Győri. Chciałbym Pani powiedzieć jedną rzecz, Pani Minister: przeczytałem odpowiedź rządu węgierskiego na pismo Komisji. Muszę powiedzieć, że pismo Komisji było znakomite. Zawierało grzeczne pytanie, czy rząd węgierski mógłby nam uprzejmie powiedzieć, czy mógłby się ewentualnie zgodzić z tym, iż ustawa, jaką stworzył, może nie być zupełnie w porządku – i przepraszamy za to, że pytamy! Odpowiedź brzmi: jak w ogóle możecie prosić nas o coś takiego; wszystko jest w jak najlepszym porządku! To nie powinno mieć miejsca w Europie. Powtórzę: ta ustawa nie jest zgodna z podstawowymi europejskimi zasadami. Nie jest ona zgodna z dyrektywą w sprawie audiowizualnych usług medialnych. Stwierdziła to bardzo elegancko sama komisarz Kroes. Jeśli ta ustawa nie zostanie zmieniona, będę czuł się oszukany przez urzędującego przewodniczącego Rady. Przewodniczący i premier Węgier powiedział na tej sali: „Jeśli Komisja zgłosi uwagi, zmienimy ustawę”. Komisja poczyniła uwagi, dlatego też oczekuję, że Węgry zmienią przedmiotową ustawę. Inaczej jak mamy zamiar wiarygodnie mówić o demokracji w basenie Morza Śródziemnego, jeśli sami w Europie jej nie wdrażamy? Jeśli ocenimy poziom wdrożenia na szczeblu krajowym celów 20-20-20, które przyjęliśmy, co niektóre rządy w Unii Europejskiej świętowały – przy obecnym stanie rzeczy możliwe do osiągnięcia jest nie więcej niż 9 % założonych przez nas celów. Tak więc w zakresie polityki energetycznej weekendowy szczyt jest szczytem kryzysowym, i jeśli porządnie się w to nie zaangażujemy, cele te nie zostaną osiągnięte. Moja druga uwaga dotyczy tego, że na rynku cen energii obserwujemy obecnie trend prowadzący do ubóstwa energetycznego w Europie. Duża część gospodarstw domowych zaczyna postrzegać energię i dostawy energii jako przywilej. Dodatkowe koszty związane z wynajmem rosną w takim stopniu, że w przyszłości osoby o niskich dochodach będą musiały nosić grube swetry, gdyż nie będą w stanie ogrzać swych domostw. Odcinanie ludzi od dostaw energii to kwestia niesprawiedliwości społecznej. Tym również należy się zająć na szczycie energetycznym, takim jak ten. Na nadchodzącym szczycie okaże się jednak, oczywiście, że omawiane są inne sprawy – i pragnę tu nawiązać do słów wypowiedzianych przez przewodniczącego Komisji. Rząd Republiki Federalnej Niemiec – pod wodzą kanclerz federalnej – dokonał całkowitej wolty. Wszystko, co wcześniej było złe w zarządzaniu gospodarczym, co było pomysłem socjalistów, nagle okazało się w porządku. No cóż, lepiej późno niż wcale. Przewodniczący Komisji ma jednak rację w jednej kwestii. Ta wolta nie może doprowadzić do zmiany kierunku, która naruszyłaby równowagę pomiędzy instytucjami europejskimi. Jedno jest zupełnie jasne: wszelką polityką europejską, istniejącą obecnie w ramach obecnych traktatów, należy zajmować się w ramach istniejących instytucji. Centralnym elementem jest tu Komisja, żadna inna instytucja, a to – mógłbym dodać – z następującego, zasadniczego powodu: Komisja jest instytucją przywiązaną w tym zakresie do Parlamentu, zaś parlamentarne zatwierdzenie działań podejmowanych w kwestiach suwerenności – a kwestie finansowe to dla suwerenności kwestie kluczowe – jest niezbędne. Dlatego też mówimy „tak” zarządzaniu gospodarczemu, jednak pod warunkiem, że praktyczna realizacja będzie zakotwiczona w Komisji i będzie podlegała kontroli Parlamentu Europejskiego. To podstawowy warunek utrzymania równowagi pomiędzy instytucjami europejskimi. Znajdujemy się w takiej sytuacji, że Europa stoi w obliczu wewnętrznych wyzwań, jak również wyzwań w kategoriach polityki zagranicznej. Jestem zaniepokojony – powiem to tu otwarcie –oświadczeniami składanymi przez niektórych europejskich polityków. Jestem zaniepokojony nieobecnością Europy w historycznym procesie. Wygłasza Pan oświadczenie, Panie Przewodniczący Barroso – znakomicie. Przewodniczący van Rompuy wygłasza oświadczenie – również znakomicie. Pani baronessa Ashton wygłasza oświadczenie – świetnie. Następnie kanclerz Merkel, prezydent Sarkozy i premier Cameron wygłaszają oświadczenie we wspólnym komunikacie – choć nie wiem, co stoi za tym nowym sojuszem – również świetnie. Nie ma jednak nikogo – nikogo na świecie, kto w bezpośrednim dialogu z ludźmi walczącymi o swoją demokrację mówiłby o tym, jak my, Europejczycy możemy pomóc i wspierać ten proces. Na papierze można napisać, co nam się żywnie podoba, lecz papier nam nie pomoże. Nie wolno nam marnować okazji, jaka się właśnie nadarza. Przyznam, że dopiero w ubiegłym tygodniu pan poseł Cohn-Bendit uświadomił mi wielką szansę, jaka się pojawiła. Muszę przyznać, że na pierwszy rzut oka jej nie rozpoznałem, ale ludziom demonstrującym na ulicach, ludziom, którzy przewodzą tej rewolucji, chodzi o wszystko, tylko nie państwo wyznaniowe. Chcą świeckości. Chcą demokracji obywatelskiej. To nasi partnerzy. Musimy z tymi ludźmi współpracować, tak by dzięki temu powstała wielka szansa dla Europy."@pl16 ". Senhor Presidente, o Grupo da Aliança Progressista dos Socialistas e Democratas no Parlamento Europeu realizou ontem uma audição que serviu para nos prepararmos para a cimeira do próximo fim-de-semana, dedicada à energia. O que nela esteve em discussão será objecto de uma referência mais desenvolvida por parte de uma colega minha, a senhora deputada Ulvskog. Limitar-me-ei, portanto, a dois aspectos que reputo essenciais. A este respeito, é também necessário que o Presidente Mubarak se demita. Seria um sinal positivo e animador. Já que estamos a falar dos nossos valores, da nossa democracia e da nossa liberdade de expressão, fico satisfeito por a Senhora Ministra Győri estar aqui presente. Quero dizer-lhe, Senhora Ministra Győri, que já li a resposta do Governo húngaro à carta da Comissão. Devo dizer que o texto da carta da Comissão estava excelente. Nela se perguntava, muito educadamente, se o Governo húngaro não se importava de nos dizer se estaria eventualmente disposto a admitir o facto de a sua lei não ser, talvez, inteiramente adequada – e pedia-se desculpa por perguntar! A resposta foi esta: como se atrevem a perguntar-nos semelhante coisa; não há nada de errado nisto. Isto não devia acontecer na Europa. Vou repetir-me: a lei em causa não é compatível com as normas fundamentais da União. Não é compatível com a Directiva "Serviços de Comunicação Social Audiovisual". Isso já foi dito, com toda a delicadeza, pela própria Comissária Kroes. Se a lei não for alterada, sentir-me-ei ludibriado pela Senhora Presidente em exercício do Conselho. A Senhora Presidente e o Primeiro-Ministro da Hungria afirmaram, nesta Câmara, o seguinte: "Se a Comissão levantar objecções, alteraremos a lei". A Comissão fê-lo e, portanto, espero que a Hungria altere a sua lei. Se isso não acontecer, que credibilidade teremos para falar de democracia no Mediterrâneo, quando nós próprios não a respeitamos na Europa? Se estimarmos o nível de execução a nível nacional dos objectivos "20-20-20" que adoptámos, e que alguns governos da União Europeia aplaudiram, verificamos que, a manter-se a actual situação, não será possível cumprir mais de 9% daquilo que nos propusemos. Portanto, no que respeita à política energética, a cimeira do próximo fim-de-semana é uma cimeira de crise, e se não nos empenharmos fortemente nesta matéria, esses objectivos não serão cumpridos. A minha segunda observação prende-se com o facto de estarmos a assistir a uma tendência dos preços do mercado da energia que começa a provocar pobreza energética na Europa. Grande parte das famílias já olha para a energia e o aprovisionamento energético como se estes fossem um luxo. Os custos adicionais dos alugueres estão a aumentar de tal forma que há-se chegar o dia em que as pessoas com baixos rendimentos terão de se agasalhar com camisolas grossas por não terem possibilidades de aquecer as suas casas. Privar pessoas do aceso à energia é uma questão de injustiça social. E é também uma questão que uma cimeira como esta, dedicada à energia, deve abordar. Veremos que outras questões serão debatidas nesta cimeira, mas quero retomar a questão abordada pelo Senhor Presidente da Comissão. O Governo da República da Alemanha – liderado pela Chanceler Federal – deu uma reviravolta. De repente, tudo o que antes estava errado em relação à governação económica, que era uma ideia socialista, está agora correcto. Ainda bem – mais vale tarde do que nunca. No entanto, o Senhor Presidente da Comissão tem razão numa coisa. Esta reviravolta não pode levar a uma mudança de direcção que comprometa o equilíbrio entre as instituições da União. Uma coisa é mais do que evidente: a política europeia tal como está consignada nos Tratados em vigor tem de ser definida no seio das instituições existentes. No lugar central está a Comissão, e nenhuma outra instituição, e, devo acrescentar, por esta razão fundamental: a Comissão é a instituição que está vinculada ao Parlamento neste domínio, e a autorização parlamentar para a adopção de medidas em matéria de soberania – e as questões monetárias são questões essenciais de soberania – é essencial. Por conseguinte, dizemos "sim" à governação económica, desde que protagonizada pela Comissão e submetida ao controlo do Parlamento Europeu. É uma condição básica da manutenção do equilíbrio entre as instituições europeias. A Europa está a enfrentar desafios internos e desafios no domínio da política internacional. Estou – e digo-o com toda a franqueza – perturbado com as declarações feitas por alguns políticos europeus. Perturba-me a ausência da Europa num processo histórico. O Presidente da Comissão, Durão Barroso, faz a sua declaração – o que é excelente. O Presidente do Conselho Europeu, Herman Van Rompuy, também faz a sua declaração – o que também é excelente. A Alta Representante Catherine Ashton faz uma declaração – o que é óptimo. Posteriormente, a Chanceler Merkel, o Presidente Sarkozy e o Primeiro-Ministro Cameron fazem uma declaração numa comunicação conjunta – e eu não sei o que está por detrás desta nova aliança –, e isso também é óptimo. No entanto, não está lá ninguém – no terreno não está ninguém que, em diálogo directo com os cidadãos que lutam pela democracia, fale de como nós, europeus, podemos ajudar e apoiar este processo. Podem pôr tudo o que quiserem no papel, mas o papel não nos servirá de nada. Não podemos desperdiçar a oportunidade que temos à nossa frente. Reconheço que foi o senhor deputado Cohn-Bendit quem, na semana passada, me fez ver a grande oportunidade que tinha surgido. Devo admitir que não me apercebi dela de imediato, mas as pessoas que se manifestam nas ruas, as pessoas que lideram esta revolução querem tudo menos um estado confessional. Querem um estado laico. Querem uma democracia civil. São nossos parceiros. Temos de trabalhar com essas pessoas para transformar tudo isto numa grande oportunidade para a Europa."@pt17 ". Domnule Președinte, Grupul Alianței Progresiste a Socialiștilor și Democraților din Parlamentul European a organizat ieri o audiere în timpul căreia ne-am pregătit pentru summitul pentru energie din acest weekend. Colega mea, doamna Ulvskog, va povesti mai târziu în detaliu ceea ce am discutat acolo. Prin urmare, mă voi limita la două elemente esențiale. În acest sens, este necesar, de asemenea, ca domnul Mubarak să se retragă. Acesta ar fi un semnal pozitiv și încurajator. Dacă tot discutăm despre valorile noastre, despre democrația și libertatea noastră de exprimare, sunt mulțumit de faptul că doamna Győri se află aici. Aș dori să vă spun un lucru, doamnă Győri: Tocmai am citit răspunsul guvernului ungar la scrisoarea din partea Comisiei. Trebuie să spun că scrisoarea Comisiei a fost excelentă. A fost o întrebare politicoasă prin care rugam guvernul ungar să ne spună dacă ar putea fi de acord cu faptul că este posibil ca legea pe care a elaborat-o să nu fie pe deplin în regulă – și ne cerem scuze pentru că am întrebat! Răspunsul a fost: cum îndrăzniți să ne întrebați așa ceva; totul este perfect în regulă aici. Acest lucru nu ar trebui să se întâmple în Europa. Voi spune încă o dată acest lucru: această lege nu este compatibilă cu normele europene fundamentale. Nu este compatibilă cu Directiva privind serviciile mass-media audiovizuale. Doamna Kroes însăși a declarat cu eleganță acest lucru. Dacă această lege nu va fi modificată, mă voi simți dezamăgit de președinta în exercițiu a Consiliului. Președintele și prim-ministrul Ungariei au declarat în această sală: „Dacă Comisia va face comentarii, vom modifica legea.” Comisia a făcut comentarii și, prin urmare, aștept ca Ungaria să modifice această lege. În caz contrar, cum intenționăm să vorbim despre democrație în Mediterană cu credibilitate dacă nu o punem în aplicare noi înșine în Europa? Dacă evaluăm nivelul de punere în aplicare la nivel național a obiectivelor 20-20-20 pe care le-am adoptat și care au fost sărbătorite de unele guverne ale Uniunii Europene, doar 9 procente din ceea ce noi înșine am stabilit sunt realizabile în prezent. Așadar, în ceea ce privește politica energetică, summitul din acest weekend este un summit consacrat crizei, și dacă nu ne luăm suficiente angajamente în acest sens, aceste obiective nu vor fi realizate. A doua remarcă este că asistăm la o tendință pe piața prețului energiei care duce la sărăcie energetică în Europa. Energia și aprovizionarea cu energie sunt văzute din ce în ce mai des ca un privilegiu de o mare parte a gospodăriilor. Costurile suplimentare presupuse de închiriere cresc în așa măsură încât, pe viitor, cei cu venituri mici vor trebui să poarte haine groase deoarece nu vor putea să-și încălzească casele. Deconectarea oamenilor de la aprovizionarea cu energie este un act de nedreptate socială. Și aceasta este o chestiune care trebuie abordată în cadrul unui astfel de summit dedicat energiei. Cu toate acestea, la acest summit vom afla desigur că se vor discuta alte chestiuni și doresc să reiau ceea ce a spus președintele Comisiei. Guvernul Republicii Federale Germania – condus de cancelarul federal – și-a schimbat complet opinia. Tot ceea ce înainte era rău cu privire la guvernanța economică, care era o idee socialistă, este acum dintr-o dată bine. Ei bine, mai bine mai târziu decât niciodată. Cu toate acestea, președintele Comisiei are dreptate într-o privință. Această schimbare radicală de opinie nu trebuie să ducă la o schimbare de direcție care să afecteze echilibrul instituțiilor europene. Un lucru este absolut clar: toate politicile europene care există în prezent în cadrul tratatelor actuale trebuie abordate în cadrul instituțiilor existente. În centrul acestora se află Comisia, și nicio altă instituție, și, aș putea să adaug, acest lucru se datorează următorului motiv esențial: Comisia este instituția care este legată de Parlament în această privință, iar aprobarea parlamentară pentru măsurile luate în materie de suveranitate – și chestiunile monetare sunt aspecte principale ale suveranității – este esențială. Prin urmare, spunem „da” guvernanței economice, însă punerea sa în aplicare trebuie să aibă la bază Comisia și să fie supusă controlului Parlamentului European. Aceasta este o condiție de bază pentru menținerea echilibrului instituțiilor europene. Ne aflăm într-o situație în care Europa se confruntă cu provocări interne și cu provocări în materie de politică internațională. Sunt deranjat – și voi afirma acest lucru în mod deschis aici – de declarațiile unor politicieni europeni. Sunt deranjat de absența Europei dintr-un proces istoric. V-ați spus părerea, domnule Barroso – excelent. Domnul Van Rompuy și-a spus și domnia sa părerea – și acest lucru este excelent. Doamna Ashton și-a spus părerea – minunat. Apoi și-au spus părerea și doamna Merkel, domnul Sarkozy și domnul Cameron într-o comunicare comună – și nu știu ce se află în spatele acestei noi alianțe – și acesta este un lucru minunat. Cu toate acestea, nu se află nimeni acolo – nu este află nimeni la fața locului, care, în dialog direct cu oamenii care se luptă pentru democrație, să vorbească despre cum noi, europenii, putem ajuta și susține acest proces. Puteți scrie orice doriți pe hârtie, însă hârtia nu ne va ajuta. Nu trebuie să irosim oportunitatea pe care o avem. Voi recunoaște că, chiar săptămâna trecută, domnul Cohn-Bendit m-a informat despre marea oportunitate care s-a ivit. Trebuie să recunosc că nu am identificat-o din prima, dar oamenii care demonstrează pe străzi, oamenii care conduc această revoluție, sunt preocupați de orice altceva cu excepția unui stat religios. Aceștia doresc scepticism religios. Doresc democrație civilă. Aceștia sunt partenerii noștri. Trebuie să colaborăm cu acești oameni pentru a transforma această ocazie într-o mare oportunitate pentru Europa."@ro18 "V Skupine progresívnej aliancie socialistov a demokratov v Európskom parlamente sa včera konalo vypočutie, počas ktorého sme sa pripravili na tohtovíkendový samit o energetických otázkach. Naša kolegyňa pani Ulvskogová neskôr podrobnejšie vysvetlí, o čom sme diskutovali. Preto by som sa rád obmedzil na dva základné prvky. V tomto smere je tiež dôležité, aby pán Mubarak odstúpil. Bol by to pozitívny a povzbudivý signál. Keďže hovoríme o svojich hodnotách, svojej demokracii a svojej slobode prejavu, som rád, že je tu pani Győriová. Chcel by som vám povedať jednu vec, pani Győriová. Čítal som teraz odpoveď maďarskej vlády na list od Komisie. Musím povedať, že list Komisie bol vynikajúci. Bola to slušná žiadosť, či by maďarská vláda nebola taká dobrá a nepovedala nám, či je tu možnosť, že bude súhlasiť s tým, že zákon, ktorý vypracovala, možno nie je úplne v poriadku – a ešte raz sa ospravedlňujeme za opýtanie! Odpoveď bola takáto: Ako sa nás vôbec môžete na niečo také pýtať? Tu je všetko v poriadku. Toto by sa v Európe nemalo stávať. Poviem to znovu: tento zákon nie je zlučiteľný so základnými európskymi pravidlami. Nie je zlučiteľný so smernicou o audiovizuálnych mediálnych službách. Pani Kroesová to sama povedala veľmi elegantne. Ak sa tento zákon nezmení a nedoplní, budem sa cítiť podvedený úradujúcim predsedníctvom Rady. Maďarský prezident a premiér v tomto Parlamente povedali: „Ak bude Komisia namietať, zákon zmeníme a doplníme.“ Komisia vyjadrila pripomienky, a preto očakávam, že Maďarsko zmení a doplní tento zákon. Ako sa inak chceme rozprávať o demokracii v Stredomorí, aby to znelo dôveryhodne, keď ju sami v Európe neuplatňujeme? Ak vyhodnotíme úroveň vykonávania cieľov 20 – 20 – 20, ktoré sme prijali a ktoré niektoré vlády Európskej únie oslavovali, na vnútroštátnej úrovni, za súčasných okolností je možné dosiahnuť maximálne 9 % z toho, čo sme si sami stanovili. Čo sa teda týka energetickej politiky, tohtovíkendový samit je krízovým samitom, a ak nebudeme v tejto veci skutočne a riadne konať a nezaviažeme sa, tieto ciele sa nedosiahnu. Druhá vec, ktorú chcem spomenúť, je to, že na trhu s energiou sme svedkami trendu, ktorý vedie k energetickej chudobe v Európe. Energiu a dodávky energie začína veľká časť domácností vnímať ako privilégium. Ďalšie náklady zahrnuté v prenájme sa zvyšujú až do takej miery, že v budúcnosti ľudia s nižším príjmom budú musieť chodiť teplo naobliekaní, pretože si nebudú môcť doma zakúriť. Odpájanie ľudí od dodávok energie je otázkou sociálnej nespravodlivosti. A práve aj týmto sa treba zaoberať na takomto energetickom samite. Na tomto samite však budeme, samozrejme, diskutovať aj o iných veciach a chcel by som nadviazať na to, čo povedal pán predseda Komisie. Vláda Nemeckej spolkovej republiky, na ktorej čele stojí spolková kancelárka, urobila úplnú zmenu. Všetko, čo predtým bolo zlé na hospodárskom riadení, ktoré je socialistickou myšlienkou, je zrazu správne. Nuž, lepšie neskoro než nikdy. Pán predseda Komisie však má pravdu v jednej veci. Táto úplná zmena nesmie viesť k zmene smerovania, ktorá by narušila rovnováhu európskych inštitúcií. Jedna vec je celkom jasná, a to, že všetkými európskymi politikami, ktoré v súčasnosti existujú v rámci aktuálnych dohôd, je potrebné sa zaoberať v rámci existujúcich inštitúcií. Ich jadrom je pritom jedine Komisia a môžem dodať, že hlavným dôvodom je to, že Komisia je inštitúcia, ktorá je z tohto hľadiska spätá s Parlamentom, a základom je parlamentné schvaľovanie krokov vo veciach suverenity, pričom menové otázky sú kľúčovými záležitosťami suverenity. Preto hovoríme „áno“ hospodárskemu riadeniu, ale s jeho praktickým zavádzaním so základom v Komisii a za predpokladu dôkladnej kontroly zo strany Európskeho parlamentu. Ide o základnú podmienku udržania rovnováhy európskych inštitúcií. Sme v situácii, keď Európa čelí vnútorným problémom a tiež problémom v oblasti medzinárodnej politiky. Poviem to tu celkom otvorene. Som znepokojený vyhláseniami niektorých európskych politikov. Som znepokojený neprítomnosťou Európy v historickom procese. Vážený pán Barroso, vyjadrili ste svoje stanovisko. Výborne. Pán Van Rompuy tiež vyjadril svoje stanovisko. Aj to je výborné. Pani barónka Ashtonová vyjadrila stanovisko. Vynikajúce. Potom pani Merkelová, pán Sarkozy a pán Cameron vyjadrili stanovisko v rámci spoločného oznámenia, hoci neviem, čo je za touto novou alianciou. Aj to je vynikajúce. Nenájde sa však nikto, nikto v reálnom svete, kto by v priamom rozhovore s ľuďmi bojujúcimi za svoju demokraciu hovoril o tom, ako môžu Európania pomôcť v tomto procese a podporiť ho. Na papier sa dá napísať čokoľvek, ale papier nám nepomôže. Nesmieme premrhať príležitosť, ktorú máme. Pripúšťam, že len minulý týždeň som si vďaka pánovi Cohnovi-Benditovi uvedomil vynikajúcu príležitosť, ktorá sa objavila. Musím pripustiť, že som si to v prvom momente neuvedomil, ale ľudia demonštrujúci na uliciach, ľudia, ktorí sú vodcami tejto revolúcie, myslia na všetko možné, len nie na náboženstvo. Chcú sekularizmus. Chcú občiansku demokraciu. Títo ľudia sú našimi partnermi. Musíme spolupracovať s týmito ľuďmi a vytvoriť z toho obrovskú príležitosť pre Európu."@sk19 "Gospod predsednik, Skupina naprednega zavezništva socialistov in demokratov v Evropskem parlamentu je imela včeraj obravnavo priprav na energetski vrh konec tedna. Kolegica gospa Ulvskog bo kasneje podrobneje opisala, o čem smo razpravljali. Zato se bom sam omejil na dva bistvena elementa. V tem smislu pa se mora gospod Mubarak odreči oblasti. To bi bil pozitiven in spodbuden signal. Ko pa smo že pri naših vrednotah, naši demokraciji in naši svobodi izražanja, me veseli, da je med nami gospa Győri. Eno bi vam rad povedal, gospa Győri: prebral sem odgovor madžarske vlade na pismo Komisije. Moram reči, da je bilo pismo Komisije odlično. Bilo je vljudno vprašanje, ali bi bila madžarska vlada lahko tako prijazna, da bi nam povedala, ali bi se morda lahko strinjala, da zakon, ki ga je sestavila, morda vendarle ni povsem v redu ─ in naj nam ne zameri, ker sploh sprašujemo. Odgovor pa je bil: kako vam sploh pride na pamet spraševati kaj takega, pri nas je vse v popolnem redu. Kaj takega se v Evropi ne bi smelo dogajati. Povedal bom še enkrat: ta zakon ni združljiv s temeljnimi evropskimi pravili. Ni združljiv z direktivo o avdiovizualnih medijskih storitvah. To je zelo prefinjeno povedala tudi gospa Kroes. Če ta zakon ne bo spremenjen, bom lahko rekel, da nas predsedujoči Svetu zavaja. Predsednik in premier Madžarske je v naši zbornici izjavil: „Če bo imela Komisija kakšne pripombe, bomo zakon spremenili.“ Komisija je imela pripombe, zato pričakujem, da bo Madžarska ta zakon spremenila. Kako naj verodostojno govorimo o demokraciji v Sredozemlju, če je sami v Evropi ne spoštujemo? Če ocenimo raven uresničevanja sprejetih ciljev 20-20-20, ki so jih nekatere vlade v Evropski uniji na ves glas pozdravile, v državah, lahko ugotovimo, da je danes videti, da ni mogoče doseči nič več kot 9 % zastavljenih ciljev. Kar zadeva energetsko politiko, je vrh konec tedna krizni sestanek, in če se ne bomo zelo energično zavzeli, ciljev ne bomo dosegli. Moja druga pripomba je, da lahko na trgu z energijo spremljamo gibanja cen, ki vodijo Evropo v energetsko revščino. Energija in oskrba z energijo postajata za velik del gospodinjstev razkošje. Dodatni stroški najemnin naraščajo tako hitro, da bodo v prihodnje ljudje z nizkimi dohodki morali nositi debele puloverje, ker si ne bodo mogli ogrevati stanovanj. Prekinitev dobave energije ljudem pa je socialna krivica. Tudi ta vprašanja bi moral obravnavati energetski vrh, ki se bliža. Na tem vrhu pa bodo seveda razpravljali tudi o drugih zadevah in rad bi se odzval na besede predsednika Komisije. Vlada Zvezne republike Nemčije ─ pod vodstvom zvezne kanclerke ─ je povsem spremenila svoje poglede. Vse, kar je bilo doslej narobe z gospodarskim upravljanjem, ki je zamisel socialistov, je zdaj nenadoma prav. No, bolje pozno kot nikoli. Predsednik Komisije pa ima glede nečesa prav. Ta miselni obrat ne sme voditi v spremembo smeri, ki bi porušila ravnovesje med evropskimi institucijami. Nekaj je popolnoma jasno: vse politike v okviru sedanjih pogodb je treba urejati v okviru obstoječih institucij. V središču je Komisija, nobena druga institucija, in sicer, naj dodam, iz naslednjega razloga: Komisija je institucija, ki je v tem smislu vezana na Parlament, odobravanje ukrepov na področju suverenost ─ monetarna vprašanja pa so ključno področje suverenosti ─ pa je nujno. Zato rečemo „da“ gospodarskemu upravljanju, vendar ob tem, da je za njegovo praktično izvajanje pristojna Komisija pod nadzorom Evropskega parlamenta. To je osnovni pogoj za ohranitev ravnovesja med evropskimi institucijami. Smo v položaju, ko se Evropa srečuje z notranjimi izzivi, pa tudi izzivi na področju zunanje politike. Skrbijo me ─ to povem povsem odkrito ─ izjave nekaterih evropskih politikov. Skrbi me odsotnost Evrope v zgodovinskem procesu. Vi objavite svojo izjavo, gospod Barroso ─ odlično. Gospod van Rompuy objavi svojo izjavo ─ tudi to je odlično. Baronica Ashton objavi svojo izjavo ─ sijajno. Nato gospa Merkel, gospod Sarkozy in gospod Cameron objavijo svojo izjavo v skupnem sporočilu ─ ne vem sicer, kaj pomeni to novo zavezništvo ─ tudi to je sijajno. Nikogar pa ni ─ nikogar ni niti na terenu, v neposrednem stiku z ljudmi, ki se borijo za svojo demokracijo, ki bi povedal, kako lahko Evropejci pri tem pomagamo. Na papir lahko zapišete, kar hočete, ampak papir nam ne bo pomagal. Ne smemo zamuditi priložnosti, ki se nam ponuja. Priznati moram, da me je na veliko priložnost, ki se nam odpira, opozoril gospod Cohn-Bendit prejšnji teden. Priznati moram, da je na prvi pogled nisem opazil, ampak ljudje, ki demonstrirajo po ulicah, ljudje, ki vodijo to revolucijo, se borijo za vse kaj drugega kot za religijo. Hočejo sekularizem. Hočejo civilno demokracijo. To so naši partnerji. V sodelovanju s temi ljudmi moramo poskrbeti, da bo to sijajna priložnost za Evropo."@sl20 ". Herr talman! Progressiva förbundet av socialdemokrater och demokrater i Europaparlamentet anordnade en utfrågning i går där vi förberedde oss för energitoppmötet i helgen. Min kollega, Marita Ulvskog, kommer senare att ge en mer detaljerad redogörelse för vad vi diskuterade. Därför kommer jag att hålla mig till två huvudsakliga punkter. Därför är det också nödvändigt att president Hosni Mubarak avgår. Det skulle vara en positiv och upplyftande signal. På tal om våra värderingar, vår demokrati och vår yttrandefrihet är jag tacksam att Enikő Győri är här. Enikő Győri, jag vill nämligen säga något till dig. Jag har nu läst den ungerska regeringens svar på kommissionens brev. Och först måste jag säga att kommissionens brev är utmärkt. Det innehåller en vänligt formulerad fråga – och en ursäkt att vi frågar – om den ungerska regeringen skulle vilja tala om för oss om den möjligen kan hålla med om att den lag som utarbetats kanske ändå inte är helt i sin ordning. Svaret den ger är hur vi ens kan fråga något sådant och att allt visst är helt i sin ordning. Så här ska det inte gå till i EU. Och jag understryker återigen att denna lag inte är förenlig med grundläggande EU-bestämmelser. Den är inte förenlig med direktivet om audiovisuella medietjänster. Det har Neelie Kroes själv uttryckt mycket elegant. Om inte den här lagen ändras kommer jag att känna mig sviken av rådets ordförande. Ungerns president och premiärminister har sagt i parlamentet att de kommer att ändra lagen om kommissionen yttrar sig om det. Och nu har kommissionen yttrat sig och jag förväntar mig därmed att Ungern ändrar lagen. Hur ska vi annars med någon trovärdighet kunna tala om demokrati i länderna vid Medelhavet om vi inte själva lever som vi lär? Om vi granskar i vilken mån vi på nationell nivå har uppnått de antagna 20-20-20-målen, som lovordades av vissa regeringar i EU, kan vi i dagsläget konstatera att vi inte har uppfyllt mer än 9 procent av det vi hade tänkt oss. Det innebär att helgens toppmöte, åtminstone när det gäller energifrågorna, är ett kristoppmöte, och om vi inte anstränger oss väsentligt mycket mer kommer vi inte att uppnå våra mål. Min andra punkt är att vi ser en trend på energiprismarknaden som leder till energifattigdom i Europa. Energi och energiförsörjning ses av allt fler hushåll som ett privilegium. De kostnader det medför stiger så mycket att låginkomsttagare i framtiden kommer att tvingas gå runt i ulltröjor hemma för att de inte har råd att värma upp sina hus. Att avstänga människor från energiförsörjning är liktydigt med social orättvisa. Även detta måste tas upp på ett energitoppmöte som detta. Vid toppmötet kommer förstås även andra saker att diskuteras, och jag skulle vilja kommentera det kommissionens ordförande sade tidigare. Regeringen i den Federala Republiken Tyskland – som leds av förbundskanslern – har gjort en helomvändning. Allt som tidigare var fel med ekonomisk styrning, som var en socialistisk idé, är nu plötsligt helt rätt. Nåväl, bättre sent än aldrig! Kommissionens ordförande har dock rätt i en sak. Denna helomvändning får inte innebära att balansen rubbas mellan EU:s institutioner. En sak är glasklar: All EU-politik som ryms i ramen för de aktuella fördragen måste hanteras inom de befintliga institutionerna. I det här sammanhanget har kommissionen, och ingen annan institution, en central roll. Det beror på att kommissionen är den institution som är knuten till parlamentet i det här avseendet, och parlamentets godkännande av åtgärder som vidtas i suveränitetsfrågor – såsom monetära frågor – är nödvändigt. Därför säger vi ”ja” till ekonomisk styrning, men att kommissionen står för det praktiska genomförandet som därefter granskas av parlamentet. Det är en grundläggande förutsättning för att upprätthålla balansen i EU:s institutioner. Vi befinner oss i en situation där EU står inför interna utmaningar men också utmaningar i fråga om internationell politik. Jag är – och nu uttrycker jag mig i klartext – störd över vissa EU-politikers uttalanden. Jag är störd över EU:s frånvaro i en historisk process. José Manuel Barroso, du gör ett uttalande – utmärkt. Herman Van Rompuy, du kommer också med ett uttalande – det är också utmärkt. Catherine Ashton gör ett uttalande – utmärkt. Därefter gör Angela Merkel, Nicolas Sarkozy och David Cameron ett uttalande i ett gemensamt meddelande – jag vet inte vad som ligger bakom denna nya allians – även det är utmärkt. Ändå finns det ingen där – det finns ingen på plats som i direkt dialog med människorna som kämpar för sin demokrati talar om hur vi européer kan hjälpa till och stötta i denna process. Man kan skriva vad som helst på ett papper, men ett papper hjälper oss inte. Vi får inte kasta bort den möjlighet vi har här. Jag ska medge att bara under den senaste veckan har Daniel Cohn-Bendit gjort mig uppmärksam på en fantastisk möjlighet som uppstått. Jag måste erkänna att jag först inte såg den, men människorna som demonstrerar på gatorna, de som leder den här revolutionen, har allt annat än religion i sina tankar. De vill ha sekularism. De vill ha ett demokratiskt samhälle. Dessa är våra partnerländer. Vi måste arbeta tillsammans med dem och ta vara på detta mycket goda tillfälle för Europa."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"(Aplaus)"5 "(Aplausi)"13 "(Aplausos)"21,17 "(Aplauze)"18 "(Aplavz)"20 "(Applaudissements)"8 "(Applaus)"3 "(Applause)"4 "(Applausi)"12 "(Applåder)"22 "(Beifall)"15,9 "(Bifald)"2 "(Oklaski)"16 "(Plojimai)"14 "(Potlesk)"1 "(Suosionosoituksia)"7 "(Taps)"11 "(potlesk)"19 "(Χειροκροτήματα)"10 "Barroso"13 "Cameron"13 "Catherine Ashton"13 "Cohn-Bendit"13 "Győri"13 "Kroes"13 "Martin Schulz,"15,9 "Mubarak"13 "U-turn"15,9 "Van Rompuy"13 "im Namen der S&D-Fraktion"15,9
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph