Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2011-02-02-Speech-3-042-000"

PredicateValue (sorted: default)
dcterms:Is Part Of
lpv:document identification number
lpv:spoken text
"Mr President, this European Council takes place at a very important moment for our neighbourhood, namely Egypt, Tunisia and Belarus. While respecting the different specific situations in these countries, I expect this European Council to state in very clear terms that the principles of the rule of law and respect for fundamental rights and pluralist democracy must be enacted and respected. Democracy is indeed the best way to achieve stability and prosperity in those countries, just like anywhere else. We have done good work in connecting the Baltic countries to the continental system. Now I will turn to Central and Eastern Europe to move forward the north-south energy interconnections. I want a plan to be agreed in the autumn on the projects needed to link the Baltic to the Adriatic. While we are on track to achieve our renewables targets, on present performance we will only meet half of our energy efficiency targets. More efficient energy use is the key to unlocking massive environmental and economic benefits – and reducing Europe’s annual energy bill by around EUR 200 billion. It could also create two million jobs by 2020. So I will ask the European Council to give new impetus to our pursuit of energy efficiency. We could use the scale of public procurement across the EU to give a real boost to energy efficiency and this means local jobs, jobs that cannot be outsourced, jobs for SMEs and real savings for both industry and households. The Commission will adopt in the coming weeks an energy efficiency plan proposing specific measures to boost energy efficiency; for instance, that by 1 January 2012 all Member States should include energy efficiency standards in public procurement. The Commission will then review the progress achieved with these measures by 2013 and will consider further measures, including proposing legally binding targets if necessary. Member States should agree a deadline for including energy efficiency standards in all public procurement for public buildings and services. For its part, the Commission stands ready to explore new measures in the fields of energy saving for cities, sustainable biofuels, smart grids and energy storage. We also need to focus on the external dimension of European energy policy. Just a fortnight ago I had encouraging discussions with the Presidents of Azerbaijan and Turkmenistan on Europe’s access to the Caspian gas fields, which would enable the realisation of the southern corridor. An important breakthrough was achieved with the signature of a joint declaration with Azerbaijan and a concrete commitment from Turkmenistan to supply gas to Europe. The message I took from that visit is this: when we take key decisions on energy jointly in Europe, we are a strong player in the global race for energy resources. Underlining the importance of the external dimension of the European Union energy policy should be a key message from the European Council, so I am looking forward to a very important discussion on energy at this European Council and – I am happy to say this – here in the European Parliament. I know this Parliament is very supportive of a strong European policy on energy and the President of Parliament has been a champion of a stronger commitment by Europe in terms of energy policy. Moving now to innovation, I think there is already broad agreement about what should come out of the European Council. Perhaps less evident is a sense of how urgent, how desperately urgent, action is; why boosting research and innovation is needed now, when Member States are all making difficult choices about where to cut their budgets. Fiscal consideration and public support for innovation are not irreconcilable policies. Several Member States have shown that you can cut your overall budget while maintaining growth-friendly expenditure, in particular on research and innovation. This is important because delivering the innovation economy is the key deep structural change. Our competitors know this, they are already betting on innovation. To avoid being left behind, we need the European Council’s endorsement of our strategic and integrated approach to innovation. Innovation needs to be part of our economic policy, not simply a research instrument, as some people think. This Friday, the European Council will discuss two areas which are also very important for the future of Europe and its economy: energy and innovation. Both of them are core elements of the Europe 2020 strategy and central to our aim of restoring sustainable growth and increasing the European Union’s competitiveness. And let us not forget that energy and innovation are also two fields where the Community approach and European dimension can offer a lot of value added. This is an important point to make in the current context. At European level we can add real value by improving the framework conditions for research and innovation in the European Union. Europe must become the natural home of innovation, through effective standardisation, better use of intellectual property rights, innovation-friendly public procurement and measures to help small innovative companies to secure financing. Much of this does not cost money, but it does need political will. And the political will to take measures using a European approach and a European dimension. We can also squeeze much more out of the European Research Area, making full use of the single market by improving the mobility of researchers, for example. And as well as maintaining spending, we need to spend better. With the budget review we have launched a debate on how to simplify the way European Union money is spent, and to work towards a common strategic framework for research and innovation funding. In other words, getting better value for money also means cutting red tape, so that EU-funded scientists can spend more time in the lab or on their work, and not on red tape and bureaucracy. We will never attract the most brilliant scientists and most innovative companies with an incoherent set of funding instruments based on complex and bureaucratic rules. So this month’s European Council will discuss energy and innovation. But it will not avoid discussing the economy. The economy, the problems of the unemployed, these remain the most important concerns for our citizens. We have just launched the first European Semester – putting economic governance into action. The Annual Growth Survey was well received. The messages were focused and clear. It provides the necessary guidance at European Union level so that Member States can take our interdependence into account when making their national policy decisions. Good progress has already been made on the legislative proposals that will underpin our new system of economic governance. I would like to thank the Hungarian Presidency. The Hungarian Presidency has my full support in accelerating work to ensure adoption by June. In addition, as part of this comprehensive response, we will need to resolve the outstanding issues surrounding the European Financial Stability Facility (EFSF) and the European Stability Mechanism. Regarding the EFSF, other than widening its scope, what is at stake now is how to increase its effective lending capacity – as stated by the Commission in the Annual Growth Survey. Of course, this issue should be put in the context of the comprehensive response. The discussions in the European Council of Friday next will most likely cover the need for reinforced coordination of economic policies in the European Union and the euro area. I welcome such a discussion, which fits very well with the Commission’s Annual Growth Survey. In fact, the European Semester is not just about coordinating budgetary policies, but addressing wider issues like macroeconomic imbalances and competitiveness gaps. Through the Europe 2020 strategy we have already agreed on a set of ambitious goals and targets on energy innovation. I could mention the Innovation Union flagship initiative, adopted last October, or the Resource Efficient Europe flagship initiative, adopted just last week and in which energy features prominently. In addition, we have recently heard some authoritative voices arguing in favour of deepening economic governance, but at the same time stating that it can only be done through the intergovernmental method. We have to be clear about this: the Commission welcomes the deepening and acceleration of economic governance and policy coordination, including within the euro area. But we are firmly convinced that the Treaty provides the right framework and instruments to achieve this. In fact, we would not further our cause if parallel structures were to work in an ultimately incoherent manner. Establishing a system of reinforced economic governance for the EU, and in particular the euro area outside the Union framework, raises important, and politically very sensitive, questions. In fact, Member States should adopt measures which are fully compatible with the Community method and the framework provided by the Treaty. Insofar as measures fall under national competence – and of course some of them are under national responsibility –this competence should be exercised in coherence with the overall Union framework. I really believe this matter is extremely important because we can, in fact, make great progress in matters of economic governance. We need – and we have been arguing in favour of this – more policy coordination and better economic governance, but we have to do it in a way that is coherent and compatible with the Treaties and with a Community approach. The Commission will be particularly attentive to these issues. The Treaty, with the ensuing ‘Community method’, implies full respect for the role of all the European institutions. So this week’s European Council should identify clear, concrete deliverables. The discussion and outcome should be as operational and productive as possible. I have described energy policy as the next great European integration project and it is not hard to see why a safe, secure, sustainable, affordable energy supply is key to our economic and strategic interests as a global player. We have already done a lot in the past with our climate and energy package and with internal market legislation. We must build on that by exploiting the opportunities provided by the Lisbon Treaty, deepening our existing cooperation and launching initiatives in new areas like energy security. Therefore the first credibility test of our energy policy is delivering what we have already agreed upon. The Commission has outlined the measures we think are urgently needed in our Energy 2020 and energy infrastructure communications. I want the European Council to endorse these priorities and, in particular, make a clear commitment to completing our internal energy market by 2014. A common technical standard should also be fixed for electric vehicle charging systems this year, as well as for smart grids and meters by the end of 2012. A truly integrated internal market on energy is key to delivering more growth and jobs, promoting technological progress, modernising our infrastructure and reducing our exposure to import and price volatility. We must also ensure that, when it comes to energy, no Member State is isolated from the rest of Europe. I want Member States to agree on a 2015 deadline to put an end to energy islands in Europe."@en4
lpv:translated text
"Pane předsedo, toto zasedání Evropské rady se koná ve velmi důležitém okamžiku pro naše sousedy, zejména Egypt, Tunisko a Bělorusko. S respektem k jednotlivým specifickým situacím v těchto zemích očekávám velmi jasné prohlášení Evropské rady, že zásady právního státu a dodržování základních práv a pluralitní demokracie musí být uzákoněny a dodržovány. Demokracie je vskutku nejlepší cestou k dosažení stability a prosperity v těchto zemích, stejně jako kdekoli jinde. Odvedli jsme již dobrou práci spojením baltských zemí s kontinentální soustavou. Nyní se obrátím na střední a východní Evropu, aby posunuly kupředu severojižní propojení energetických soustav. Chci, aby se na podzim dohodl plán týkající se projektů potřebných k propojení Baltu s Jadranem. Zatímco jsme na cestě k dosažení našich cílů v oblasti obnovitelných zdrojů, při současné výkonnosti splníme pouze polovinu našich cílů energetické účinnosti. Účinnější využívání energií je klíčem k uvolnění obrovských environmentálních a hospodářských výhod – a snížení ročních evropských nákladů na energie o zhruba 200 miliard EUR. Mohlo by také dát vzniknout dvěma milionům pracovních míst do roku 2020. Požádám tedy Evropskou radu, aby dala nový impuls našim snahám o energetickou účinnost. Mohli bychom využít škálu veřejných zakázek napříc celou EU ke skutečnému posílení energetické účinnosti, a to znamená pracovní místa na lokální úrovni, pracovní místa, jejichž náplň nelze zajišťovat externě, pracovní místa pro malé a střední podniky a skutečné úspory pro průmysl i domácnosti. Komise v nadcházejících týdnech přijme plán energetické účinnosti navrhující konkrétní opatření pro posílení energetické účinnosti; npříklad to, že do 1. ledna 2012 by všechny členské státy měly zahrnout normy pro energetickou účinnost do zadávání veřejných zakázek. Komise poté přezkoumá pokrok, jehož bylo pomocí těchto opatření dosaženo do roku 2013, a zváží další opatření, včetně navržení právně závazných cílů, bude-li třeba. Členské státy by se měly dohodnout na lhůtě pro zahrnutí norem pro energetickou účinnost do zadávání veškerých veřejných zakázek na veřejné budovy a služby. Komise je připravena prozkoumat nová opatření v oblastech úspory energie pro města, udržitelných biopaliv, inteligentních energetických sítí a skladování energie. Musíme se také zaměřit na vnější aspekt evropské energetické politiky. Před pouhými čtrnácti dny jsem vedl povzbudivá jednání s prezidenty Ázerbájdžánu a Turkmenistánu o přístupu Evropy ke kaspickým nalezištím zemního plynu, což by umožnilo realizaci jižního koridoru. Významného průlomu bylo dosaženo podpisem společného prohlášení s Ázerbájdžánem a konkrétním závazkem Turkmenistánu dodávat zemní plyn do Evropy. Poselství, které jsem si z této návštěvy odnesl, je následující: když v Evropě činíme klíčová rozhodnutí o energetice společně, jsme silným hráčem v celosvětových závodech o zdroje energie. Zdůraznění významnosti vnější dimenze energetické politiky Evropské unie by mělo být klíčovým poselstvím od Evropské rady, a tak se těším na velice důležitou diskusi o energetice na tomto zasedání Evropské rady a – to říkám s velkým potěšením – zde v Evropském parlamentu. Vím, že tento Parlament velmi podporuje silnou evropskou energetickou politiku a předseda Parlamentu byl a je zastáncem silnějšího závazku ze strany Evropy , pokud jde o energetickou politiku. Přejdeme-li nyní k inovacím, dle mého názoru panuje již široká shoda ohledně toho, co by mělo vzejít z tohoto zasedání Evropské rady. Pravděpodobně méně zřejmé je vědomí toho, jak naléhavé, jak zoufale naléhavě potřebné je začít jednat; proč je podpory výzkumu a inovací zapotřebí nyní, kdy všechny členské státy činí obtížná rozhodnutí o tom, kde škrtat ve svých rozpočtech. Zohledňování potřeb fiskální politiky a veřejná podpora inovací nejsou vzájemně se vylučujícími politikami. Již několik členských států ukázalo, že můžete snížit svůj celkový rozpočet a současně zachovat výdaje podporující růst, především v oblasti výzkumu a inovací. To je důležité, neboť dosažení inovační ekonomiky je klíčovou hlubokovou strukturální změnou. Naši konkurenti to vědí a jyž nyní na inovace sázejí. Nemáme-li zůstat pozadu, potřebujeme, aby Evropská rada podporovala náš strategický a integrovaný přístup k inovacím. Inovace musí být součástí naší hospodářské politiky, ne jednoduše nástrojem výzkumu, jak si někteří lidé myslí. Tento pátek bude Evropská rada diskutovat o dvou oblastech, které jsou rovněž velmi důležité pro budoucnost Evropy a jejího hospodářství: energetika a inovace. Obě jsou stěžejními prvky strategie Evropa 2020 a jsou klíčové pro náš cíl obnovení udržitelného růstu a zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie. A nezapomínejme, že energetika a inovace jsou také dvěma oblastmi, kde jednotný přístup Společenství a evropský rozměr mohou nabídnout velkou přidanou hodnotu. To je důležitý bod, který je třeba v současném kontextu zmínit. Na evropské úrovni můžeme přidat skutečnou hodnotu zlepšením rámcových podmínek pro výzkum a inovace v Evropské unii. Evropa se musí stát přirozeným domovem inovací, a to prostřednictvím účinné normalizace, lepšího používání práv duševního vlastnictví, veřejných zakázek podporujících inovace a opatření na pomoc malým inovativním společnostem v zajištění financování. Mnohé z toho nestojí peníze, avšak vyžaduje politickou vůli. A politickou vůli k přijímání opatření pomocí evropského přístupu a evropské dimenze. Můžeme také vytěžit mnohem více z Evropského výzkumného prostoru a naplno využít jednotného trhu například zlepšením mobility výzkumných pracovníků. A i když musíme nadále utrácet, potřebujeme utrácet lépe. S přezkumem rozpočtu jsme zahájili diskusi o tom, jak zjednodušit způsob utrácení peněz Evropské unie a pracovat směrem ke společnému strategickému rámci pro financování výzkumu a inovací. Jinými slovy, efektivnější zhodnocení vynaložených prostředků rovněž znamená omezení byrokracie, aby vědci financovaní z prostředků EU mohli trávit více času v laboratoři či na své práci a nikoli úředničinou a byrokracií. Nikdy nepřilákáme ty nejtalentovanější vědce a nejinovativnější společnosti pomocí nesoudržného souboru nástrojů financování založených na složitých a byrokratických pravidlech. Na svém zasedání tento měsíc bude tedy Evropská rada diskutovat o energetice a inovacích. Nevyhne se však ani diskusi o ekonomice. Hospodářství, problémy nezaměstnaných, jsou pro naše občany nadále nejdůležitějšími starostmi. Právě jsme spustili první evropský semestr – zahájení realizace správy hospodářských záležitostí. Roční analýza růstu byla dobře přijata. Její zprávy byly konkrétně zaměřené a jasné. Poskytuje potřebné pokyny na úrovni Evropské unie, aby členské státy mohly brát naši vzájemnou závislost v úvahu, když budou činit svá vnitrostátní politická rozhodnutí. Dobrého pokroku již bylo dosaženo v případě legislativních návrhů, které budou podpírat náš nový systém správy hospodářských záležitostí. Rád bych poděkoval maďarskému předsednictví. Maďarské předsednictví má moji plnou podporu, pokud jde o urychlení práce s cílem zajistit jejich přijetí do června. Kromě toho, v rámci této komplexní odpovědi, budeme muset vyřešit nevyřešené otázky okolo Evropského nástroje finanční stability (EFSF) a Evropského mechanismu stability. Co se týče EFSF, mimo rozšíření jeho působnosti je nyní v sázce to, jak zvýšit jeho skutečnou úvěrovou kapacitu – jak uvádí Komise v roční analýze růstu. Tato otázka by samozřejmě měla být dána do kontextu již zmíněné komplexní odpovědi. Diskuse na zasedání Evropské rady v pátek s největší pravděpodobností zahrnou potřebu silnější koordinace hospodářských politik v Evropské unii a eurozóně. Takovou diskusi vítám; velmi dobře se hodí k roční analýze růstu předkládané Komisí. Evropský semestr skutečně není pouze o koordinaci rozpočtových politik, ale také o řešení širších otázek, jako jsou makroekonomické nerovnováhy a mezery v konkurenceschopnosti. Prostřednictvím strategie Evropa 2020 jsme se již shodli na souboru ambiciózních cílů ohledně energetických inovací. Mohl bych zmínit stěžejní iniciativu Unie inovací přijatou loni v říjnu či stěžejní iniciativu Evropa účinněji využívající zdroje, která byla přijata teprve minulý týden a v níž energetika hraje velmi významnou roli. Navíc v poslední době zazněly některé autoritativní hlasy argumentující ve prospěch prohloubení správy hospodářských záležitostí, které však současně uvádějí, že toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím mezivládní metody. Musíme to formulovat jasně: Komise vítá prohloubení a zrychlení správy hospodářských záležitostí a koordinace politik, i v rámci eurozóny. Jsme však pevně přesvědčeni, že ten správný rámec a nástroje k dosažení tohoto cíle poskytuje Smlouva. Skutečně bychom naši věc nepodporovali, kdyby měly paralelní struktury pracovat opravdu nekoherentním způsobem. Vytvoření systému posílené správy hospodářských záležitostí pro EU, a zejména pro eurozónu mimo rámec Unie, nastoluje důležité a politicky velmi citlivé otázky. Členské státy by de facto měly přijmout opatření, jež jsou plně kompatibilní s metodou Společenství a rámcem stanoveným Smlouvou. Pokud opatření spadají do vnitrostátní působnosti – a samozřejmě některé z nich jsou v odpovědnosti jednotlivých států – měla by tato působnost být vykonávána v souladu s celkovým unijním rámcem. Jsem skutečně přesvědčen, že jde o mimořádně významnou záležitost, protože my v otázkách správy hospodářských záležitostí skutečně můžeme dosáhnout obrovského pokroku. Potřebujeme – a již jsme ve prospěch toho argumentovali – větší koordinaci politik a lepší správu ekonomických záležitostí, musíme to však udělat způsobem, který je soudržný a slučitelný se Smlouvami a s jednotným přístupem na úrovni Společenství. Komise bude těmto otázkám věnovat zvláštní pozornost. Smlouva a z ní vyplývající „metoda Společenství“ předpokládá plný respekt k roli všech evropských orgánů. Zasedání Evropské rady tento týden by tedy mělo označit jasné, konkrétní cíle. Diskuse i její výsledek by měly být tak funkční a produktivní, jak to bude možné. Popsal jsem energetickou politiku jako příští velký projekt evropské integrace a není těžké pochopit, proč jsou bezpečné, zabezpečené, udržitelné, cenově dostupné dodávky energie klíčové pro naše hospodářské a strategické zájmy jakožto celosvětového hráče. V minulosti jsme již mnohého dosáhli s naším klimatickým a energetickým balíčkem a legislativou upravující vnitřní trh. Na tom musíme stavět, a to tak, že využijeme příležitostí poskytnutých Lisabonskou smlouvou, prohloubíme naši stávající spolupráci a spustíme iniciativy v nových oblastech, jako je energetická bezpečnost. Prvním testem důvěryhodnosti naší energetické politiky je proto splnění toho, na čem jsme se již dohodli. Komise již nastínila opatření, která jsou podle nás naléhavě potřebná, v našem sdělení Evropa 2020 a ve sdělení o energetické infrastruktuře. Chci, aby Evropská rada tyto priority podpořila a především přijala jasný závazek k dokončení našeho vnitřního trhu s energií do roku 2014. Letos by měla být stanovena i jednotná technická norma pro nabíjecí systémy elektromobilů; do konce roku 2012 pak také norma pro inteligentní energetické sítě a měřiče. Skutečně integrovaný vnitřní trh s energií je klíčový pro zajištění většího růstu a počtu pracovních míst, pro podporu technologického pokroku, modernizaci infrastruktury a snížení naší expozice dovozu a kolísání cen. Musíme také zajistit, aby v oblasti energetiky nebyl žádný členský stát izolován od zbytku Evropy. Chci, aby se členské státy dohodly na nejzazší lhůtě 2015, do kdy se skoncuje s energetickými ostrovy v Evropě."@cs1
"Hr. formand! Dette møde i Rådet finder sted på et tidspunkt, der er meget betydningsfuldt for vores naboer, og her tænker jeg på Egypten, Tunesien og Belarus. Jeg forventer med respekt for de forskellige specifikke situationer i disse lande, at Rådet på sit møde meget tydeligt udtaler, at de skal indføre og respektere retsstatsprincipper, menneskerettigheder og et pluralistisk demokrati. Demokrati er jo den bedste måde at opnå stabilitet og velstand på i disse lande, lige som alle andre steder. Vi har gjort et godt stykke arbejde med at forbinde de baltiske lande med det kontinentale system. Nu vil jeg vende mig mod Central- og Østeuropa for at få mere gang i de nord-sydgående energisamkøringslinjer. Jeg ønsker, at der bliver aftalt en plan til efteråret om de projekter, der skal til for at forbinde Østersøen med Adriaterhavet. Mens vi er på rette vej med hensyn til at nå målene for vedvarende energi, vil vi med det nuværende resultatniveau kun nå halvdelen af vores mål for energieffektivitet. Et mere effektivt energiforbrug er nøglen til massive miljømæssige og økonomiske fordele – og en reduktion af Europas årlige energiregning med ca. 200 mia. EUR. Det kunne også skabe to millioner job inden 2020. Så jeg vil bede Rådet sætte fornyet skub i vores jagt på energieffektivitet. Vi kunne bruge offentlige indkøb som instrument i hele EU til virkelig at sætte fart i energieffektiviteten, og det betyder lokale arbejdspladser, som ikke vil kunne outsources, opgaver til SMV'erne og reelle besparelser for både erhvervslivet og husholdningerne. Kommissionen vil i de kommende uger vedtage en energieffektivitetsplan med forslag om specifikke foranstaltninger til at øge energieffektiviteten, eksempelvis at alle medlemsstater pr. 1. januar 2012 skal inddrage energieffektivitetsstandarder i deres offentlige indkøb. Kommissionen vil derefter gennemgå de fremskridt, der er opnået ved hjælp af disse foranstaltninger inden 2013, og overveje yderligere foranstaltninger, herunder forslag til juridisk bindende mål om nødvendigt. Medlemsstaterne bør aftale en frist for inddragelse af standarder for energieffektivitet i alle offentlige indkøb med henblik på offentlige bygninger og tjenesteydelser. For sin del er Kommissionen rede til at udforske nye tiltag inden for energibesparelser i byer, bæredygtige biobrændsler, smart grids og oplagring af energi. Vi må også fokusere på den eksterne dimension af den europæiske energipolitik. For blot 14 dage siden havde jeg opmuntrende drøftelser med de to præsidenter for Aserbajdsjan og Turkmenistan om Europas adgang til de kaspiske gasfelter og dermed mulighed for at åbne den sydlige korridor. Der blev opnået et vigtigt gennembrud med underskrivelsen af en fælles erklæring med Aserbajdsjan og en konkret forpligtelse fra Turkmenistan til at levere gas til Europa. Det budskab, jeg har med hjem fra besøget, er, at når vi i fællesskab i Europa træffer afgørende beslutninger om energi, er vi en stærk aktør i det globale kapløb om energiressourcerne. En understregning af betydningen af den eksterne dimension af EU's energipolitik bør være et nøglebudskab fra Rådet, så jeg glæder mig til en meget vigtig drøftelse om energi på det forestående rådsmøde og her i Parlamentet også – kan jeg med glæde nævne. Jeg ved, at Parlamentet virkelig bakker op om en stærk europæisk energipolitik, og Parlamentets formand har været en mester i at aftvinge Europa et større energipolitisk engagement. Og nu videre til innovation – jeg synes allerede, jeg kan spore bred enighed om, hvad der skal komme ud af rådsmødet om det emne. Det er måske mindre indlysende, hvor akut – hvor absolut akut brug der er for handling, og hvorfor der er brug for at sætte skub i forskning og innovation lige nu, når medlemsstaterne alle træffer svære valg om, hvor de skal skære i budgetterne. Finanspolitiske hensyn og offentlig støtte til innovation er ikke uforenelige størrelser. Flere medlemsstater har vist, at man kan skære ned på sit samlede budget og samtidig fastholde vækstvenlige udgifter, særlig til forskning og innovation. Det er vigtigt, fordi den vigtigste gennemgribende strukturelle forandring er at skabe innovationsøkonomi. Vores konkurrenter ved det, og de satser allerede på innovation. For at undgå at falde bagud har vi brug for Rådets godkendelse af vores strategiske og integrerede tilgang til innovation. Innovation skal være et led i vores økonomiske politik, ikke blot et forskningsinstrument, som nogen mener. Denne fredag vil Rådet drøfte to områder, som også er meget vigtige for Europas fremtid og den fremtidige økonomi, nemlig energi og innovation. De er begge kerneelementer i Europa 2020-strategien og centrale for vores mål om at genoprette en bæredygtig vækst og skærpe EU's konkurrenceevne. Og lad os ikke glemme, at energi og innovation også er to områder, hvor fællesskabstilgangen og den europæiske dimension kan tilføre en stor merværdi. Det er vigtigt at nævne i den aktuelle sammenhæng. På europæisk plan kan vi skabe reel merværdi ved at forbedre rammevilkårene for forskning og innovation i EU. Europa skal være et naturligt hjemsted for innovative kræfter gennem effektiv standardisering, bedre udnyttelse af intellektuelle ejendomsrettigheder, innovationsvenlige offentlige indkøb og foranstaltninger til at hjælpe små innovative virksomheder med sikker finansiering. Meget af dette koster ikke penge, men det kræver politisk vilje. Og den politiske vilje til at træffe foranstaltninger ved hjælp af en europæisk tilgang og en europæisk dimension. Vi kan også klemme meget mere ud af det europæiske forskningsrum og gøre fuldt brug af det indre marked ved f.eks. at forbedre forskernes mobilitet Og lige som vi skal blive ved med at bruge penge, skal vi også bruge dem bedre. Sammen med budgetgennemgangen har vi lanceret en debat om, hvordan vi forenkler måden, hvorpå EU's penge bruges, og hvordan vi kan arbejde hen imod en fælles strategisk ramme for forsknings- og innovationsfinansiering. Når jeg siger, vi skal have mere for pengene, siger jeg også, at vi skal have mindre bureaukrati, så EU-finansierede forskere kan bruge mere tid i laboratoriet eller på deres arbejde og mindre på papirnusseri og bureaukrati. Vi får aldrig tiltrukket de strålende videnskabsfolk og de mest innovative virksomheder med et usammenhængende sæt af finansieringsinstrumenter baseret på komplekse og bureaukratiske regler. Så Rådet vil på denne måneds møde drøfte energi og innovation. Men det undgår ikke at drøfte økonomi. Økonomien og arbejdsløshedsproblemerne er fortsat vores borgeres primære bekymringer. Vi har netop indledt det første Europæiske Semester og sat økonomisk styring i værk. Den årlige vækstundersøgelse blev godt modtaget. Budskaberne var fokuserede og klare. Undersøgelsen giver den nødvendige vejledning på EU-plan, så medlemsstaterne kan tage hensyn til deres uafhængighed, når de træffer nationale politiske beslutninger. Der er allerede gjort gode fremskridt med lovforslagene, som skal understøtte vores nye system til økonomisk styring. Jeg vil gerne takke det ungarske formandskab. Det ungarske formandskab har min fulde støtte til at fremskynde arbejdet, så vedtagelsen kan ske inden juni. Desuden skal vi som led i denne omfattende løsning besvare de resterende spørgsmål omkring den europæiske finansielle stabilitetsfacilitet (EFSF) og den europæiske stabilitetsmekanisme. Med hensyn til ESFS er det nu – ud over at udvide facilitetens anvendelsesområde – et spørgsmål om, hvordan vi øger dens effektive lånekapacitet, sådan som Kommissionen har udtalt i den årlige vækstundersøgelse. Naturligvis skal dette spørgsmål indgå i en overordnet løsningssammenhæng. Drøftelserne i Rådet på fredag vil sandsynligvis omfatte behovet for bedre samordning af de økonomiske politikker i EU og euroområdet. Jeg hilser denne drøftelse velkommen, da det passer særdeles godt sammen med Kommissionens årlige vækstundersøgelse. Faktisk handler Det Europæiske Semester ikke kun om samordning af budgetpolitikker, men om større spørgsmål som makroøkonomiske ubalancer og mangler i konkurrenceevnen. Gennem Europa 2020-strategien har vi allerede aftalt et sæt ambitiøse mål for energiinnovation. Jeg kunne nævne flagskibsinitiativet Innovation i EU, som vi vedtog sidste år i oktober, eller flagskibsinitiativet Et ressourceeffektivt Europa, som vi vedtog så sent som i sidste uge, og hvor energielementerne er fremherskende. Derudover har jeg for nylig hørt visse autoritative røster gå ind for en udbygning af den økonomiske styring, men samtidig mene, at det kun kan ske efter den mellemstatslige metode. Vi skal være tydelige på det punkt. Kommissionen hilser det velkomment at udbygge og fremskynde økonomisk styring og samordning af politikker, herunder i euroområdet. Men vi er overbeviste om, at traktaten indeholder de rette rammer og instrumenter hertil. Faktisk fremmer vi ikke vores sag, hvis vi har parallelle strukturer, der i sidste ende fungerer ude af trit med hinanden. Etablering af et system til skærpet økonomisk styring for EU og især euroområdet uden for EU's rammer rejser vigtige og politisk meget følsomme spørgsmål. Faktisk bør medlemsstaterne træffe foranstaltninger, som er fuldt forenelige med fællesskabsmetoden og de rammer, der gives i traktaten. For så vidt som foranstaltningerne falder ind under national kompetence – og naturligvis er nogle af dem medlemsstaternes eget ansvar – bør denne kompetence udøves i sammenhæng med de overordnede EU-rammer. Jeg mener virkelig, at dette er yderst vigtigt, for vi kan faktisk gøre store fremskridt med økonomisk styring. Vi har – og vi har argumenteret for det – brug for mere politisk samordning og bedre økonomisk styring, men vi bliver nødt til at gøre det sådan, at det hænger sammen og er foreneligt med traktaterne og med fællesskabsmetoden. Kommissionen vil være særligt opmærksom på disse emner. Traktaten og den heraf følgende "fællesskabsmetode" indebærer fuld respekt for alle europæiske institutioners rolle. Så Rådet bør på sit møde i denne uge identificere klare, konkrete projektresultater. Diskussionen og udbyttet bør være så operationelle og produktive som muligt. Jeg har beskrevet energipolitikken som det næste store europæiske integrationsprojekt, og det er ikke svært at forstå, hvorfor en sikker og pålidelig forsyning af bæredygtig og overkommelig energi er afgørende for vores økonomiske og strategiske interesser som en global spiller. Vi har allerede gjort meget med vores klima- og energipakke og med lovgivningen om det indre marked. Vi må bygge videre herpå ved at udnytte de muligheder, vi har fået i Lissabontraktaten, udbygge vores eksisterende samarbejde og igangsætte initiativer på nye områder som energiforsyningssikkerhed. Derfor er den første troværdighedstest af vores energipolitik, at vi leverer det, vi allerede har aftalt. Kommissionen har skitseret de foranstaltninger, som vi mener, der er akut brug for, i vores meddelelser om energi 2020 og energiinfrastruktur. Jeg ønsker, at Rådet bakker disse prioriteter op og især klart udtrykker en forpligtelse til at fuldføre vores indre energimarked inden 2014. Der bør også fastlægges en fælles teknisk standard for opladningssystemer til elbiler i år og for intelligente net og fjernaflæsningsmålere, de såkaldte smart grids og smart meters, inden udgangen af 2012. Et ægte integreret indre marked for energi er afgørende for at skaffe mere vækst og beskæftigelse, sikre teknologiske fremskridt, modernisere vores infrastruktur og nedbringe vores eksponering for import- og prisudsving. Vi må også sikre, at ingen medlemsstat energimæssigt isoleres fra resten af Europa. Jeg ønsker, at medlemsstaterne enes om en frist, der hedder 2015, for afslutningen på isolationen af de pågældende områder i Europa."@da2
"Herr Präsident! Dieser Europäische Rat findet zu einem sehr wichtigen Zeitpunkt für unsere Nachbarschaft, nämlich Ägypten, Tunesien und Belarus, statt. Während wir die diversen besonderen Situationen in diesen Ländern respektieren, erwarte ich, dass dieser Europäische Rat in sehr deutlichen Worten erklärt, dass die Prinzipien der Rechtsstaatlichkeit und der Achtung der Grundrechte und der pluralistischen Demokratie verordnet und respektiert werden müssen. Demokratie ist tatsächlich der beste Weg, Stabilität und Wohlstand in diesen Ländern zu erreichen, so wie überall. Wir haben bei der Verbindung der baltischen Länder mit dem kontinentalen System gute Arbeit geleistet. Jetzt werde ich auf Mittel- und Osteuropa eingehen, um die Nord-Süd-Energieverbindungen voranzutreiben. Ich möchte, dass wir uns im Herbst auf einen Plan bezüglich der Projekte einigen, die nötig sind, um die Ostsee mit der Adria zu verbinden. Obwohl wir auf dem Weg sind, unsere Zielvorgaben für erneuerbare Energien zu erreichen, werden wir bei der gegenwärtigen Leistung nur die Hälfte unserer Ziele bezüglich der Energieeffizienz erreichen. Eine effizientere Energienutzung ist der Schlüssel zur Erschließung gewaltiger Umwelt- und Wirtschaftsvorteile – und zur Senkung der Jahresenergiekosten Europas um etwa 200 Mrd. EUR. Sie könnte außerdem bis 2020 zwei Millionen Arbeitsplätze schaffen. Daher werde ich den Europäischen Rat bitten, unserem Energieeffizienzbestreben einen neuen Impuls zu geben. EU-weit könnten wir den Maßstab der öffentlichen Auftragsvergabe verwenden, um die Energieeffizienz richtig anzukurbeln, und das bedeutet lokale Stellenangebote, Arbeitsplätze, die nicht ausgelagert werden können, Stellen für Klein- und Mittelbetriebe und wirkliche Ersparnisse für Industrie und Haushalte. Die Kommission wird in der kommenden Woche einen Energieeffizienzplan verabschieden, der Sondermaßnahmen zur Förderung der Energieeffizienz vorschlägt; zum Beispiel, dass alle Mitgliedstaaten bis zum 1. Januar 2012 Energieeffizienznormen in die öffentliche Auftragsvergabe aufnehmen. Die Kommission wird dann den mit diesen Maßnahmen bis 2013 erreichten Fortschritt überprüfen und weitere Maßnahmen in Erwägung ziehen, wozu auch der Vorschlag rechtlich bindender Ziele gehört, falls nötig. Die Mitgliedstaaten sollten sich auf einen Stichtag für den Einschluss der Energieeffizienznormen in alle öffentlichen Auftragsvergaben für öffentliche Gebäude und Dienste einigen. Ihrerseits ist die Kommission bereit, neue Maßnahmen im Bereich des Energiesparens in Städten, nachhaltiger Biokraftstoffe, intelligenter Netze und der Energiespeicherung zu untersuchen. Wir müssen uns auch auf die außenpolitische Dimension der europäischen Energiepolitik konzentrieren. Vor nur vierzehn Tagen hatte ich ermutigende Diskussionen mit den Präsidenten von Aserbaidschan und Turkmenistan über den europäischen Zugang zu den Erdgasfeldern am Kaspischen Meer, was die Realisierung des südlichen Korridors ermöglichen würde. Ein wichtiger Durchbruch wurde mit der Unterzeichnung einer gemeinsamen Erklärung mit Aserbaidschan und einer konkreten Verpflichtung von Turkmenistan, Europa mit Erdgas zu beliefern, erzielt. Die Botschaft, die ich von diesem Besuch mitnahm, ist diese: Wenn wir wichtige Entscheidungen in Sachen Energie in Europa gemeinsam treffen, sind wir ein starker Akteur im globalen Wettlauf um Energieressourcen. Die Bedeutung der außenpolitischen Dimension der Energiepolitik der Europäischen Union zu unterstreichen, sollte die Hauptbotschaft des Europäischen Rates sein, daher freue ich mich auf eine sehr wichtige Diskussion über Energie in diesem Europäischen Rat und – ich freue mich, das zu sagen – hier im Europäischen Parlament. Ich weiß, dass dieses Parlament eine starke europäische Energiepolitik sehr befürwortet, und der Präsident des Parlaments hat sich sehr darum bemüht, dass sich Europa stärker in Sachen Energiepolitik engagiert. Nun zum Thema Innovation: Ich denke, dass bereits ein breites Einvernehmen darüber besteht, was der Europäische Rat beschließen wird. Vielleicht ist es weniger offensichtlich, wie äußerst dringend gehandelt werden muss; warum Forschung und Innovation jetzt angekurbelt werden müssen, wenn alle Mitgliedstaaten darüber schwierige Entscheidungen treffen, wo sie ihre Haushalte kürzen können. Steuerliche Berücksichtigung und öffentliche Unterstützung für Innovationen sind keine unvereinbaren Strategien. Mehrere Mitgliedstaaten haben gezeigt, dass man seinen Gesamthaushalt kürzen und gleichzeitig wachstumsfreundliche Ausgaben, insbesondere für Forschung und Innovation, beibehalten kann. Das ist wichtig, denn die Ermöglichung der Innovationswirtschaft ist der wichtige tief greifende Strukturwandel. Unsere Mitbewerber wissen das, sie setzen bereits auf Innovation. Um zu vermeiden, dass wir zurückbleiben, brauchen wir vom Europäischen Rat die Befürwortung unserer strategischen und integrierten Herangehensweise an Innovationen. Innovationen müssen ein Teil unserer Wirtschaftspolitik sein, nicht einfach ein Forschungsinstrument, wie manche Leute meinen. Diesen Freitag wird der Europäische Rat zwei Bereiche diskutieren, die auch sehr wichtig für die Zukunft von Europa und seiner Wirtschaft sind: Energie und Innovation. Beide von ihnen sind Kernelemente der Strategie Europa 2020 und wesentlich für unser Ziel der Wiederherstellung nachhaltigen Wachstums und der Steigerung der Wettbewerbsfähigkeit der Europäischen Union. Und lassen Sie uns nicht vergessen, dass Energie und Innovation auch zwei Bereiche sind, in denen das Gemeinschaftskonzept und eine europäische Dimension eine Menge Mehrwert bieten können. Das ist im aktuellen Zusammenhang ein wichtiger Punkt. Auf europäischer Ebene können wir tatsächlichen Mehrwert schaffen, indem wir die Rahmenbedingungen für Forschung und Innovation in der Europäischen Union verbessern. Mithilfe effektiver Standardisierung, besserer Nutzung der Rechte des geistigen Eigentums, innovationsfreundlicher öffentlicher Auftragsvergabe und Hilfsmaßnahmen zur sicheren Finanzierung kleiner innovativer Unternehmen muss Europa das natürliche Zuhause der Innovation werden. Vieles davon kostet kein Geld, aber es erfordert politischen Willen. Und den politischen Willen, Maßnahmen unter Einsatz eines europäischen Konzepts und einer europäischen Dimension zu ergreifen. Wir können außerdem viel mehr aus dem Europäischen Forschungsraum holen, indem wir den Binnenmarkt voll ausschöpfen, indem wir zum Beispiel die Mobilität von Forschern verbessern. Und genauso wie wir fortfahren mit der Finanzierung, müssen wir auch die Mittel besser einsetzen. Mit der Haushaltsüberprüfung haben wir eine Debatte darüber in Gang gesetzt, wie EU-Gelder einfacher ausgegeben werden und wir auf einen gemeinsamen strategischen Rahmen für die Finanzierung von Forschung und Innovation hinarbeiten können. Anders gesagt, mehr Wert für sein Geld zu erhalten, bedeutet auch Bürokratie abzubauen, damit von der EU finanzierte Wissenschaftler mehr Zeit im Labor oder bei ihrer Arbeit verbringen können, und nicht mit Bürokratie und Verwaltungsarbeiten. Wir werden niemals die besten Wissenschaftler und innovativsten Firmen mit einem aufgrund komplexer und bürokratischer Vorschriften inkohärenten Satz von Finanzierungsinstrumenten anziehen. Daher wird der Europäische Rat dieses Monats Energie und Innovation diskutieren. Aber eine Diskussion über die Wirtschaft wird er nicht vermeiden. Die Wirtschaft, die Probleme der Arbeitslosen bleiben die wichtigsten Sorgen für unsere Bürgerinnen und Bürger. Wir haben gerade das erste Europäische Semester begonnen – die Economic Governance in die Tat umgesetzt. Der Jahreswachstumsbericht wurde gut aufgenommen. Die Botschaften waren fokussiert und eindeutig. Er liefert die notwendige Orientierungshilfe auf EU-Ebene, so dass die Mitgliedstaaten unsere gegenseitige Abhängigkeit berücksichtigen können, wenn sie ihre nationalen politischen Entscheidungen treffen. Es sind schon gute Fortschritte in Zusammenhang mit den Legislativvorschlägen erzielt worden, die unser neues System der Economic Governance untermauern werden. Ich möchte dem ungarischen Ratsvorsitz danken. Der ungarische Ratsvorsitz hat meine volle Unterstützung bei der Beschleunigung der Arbeit zur Sicherstellung der Verabschiedung bis Juni. Außerdem werden wir als Teil dieser umfassenden Antwort die noch ausstehenden Probleme um die Europäische Finanzstabilisierungsfazilität (EFSF) und den Europäischen Stabilitätsmechanismus (ESM) klären müssen. Was die EFSF betrifft, geht es jetzt, anders als ihren Rahmen zu erweitern, darum, wie wir ihre effektive Darlehenskapazität steigern können – wie von der Kommission im Jahreswachstumsbericht angegeben wurde. Natürlich sollte dieses Thema in den Kontext der umfassenden Antwort gestellt werden. Die Diskussionen im Europäischen Rat nächsten Freitag werden höchstwahrscheinlich die Notwendigkeit verstärkter Koordinierung der Wirtschaftsstrategien in der Europäischen Union und dem Euroraum abdecken. Ich begrüße eine solche Diskussion, die sehr gut zum Jahreswachstumsbericht der Kommission passt. Tatsächlich geht es bei dem Europäischen Semester nicht nur um die Koordinierung der Haushaltsstrategien, sondern darum, weiterreichende Themen anzusprechen, wie zum Beispiel makroökonomische Ungleichgewichte und Wettbewerbsunterschiede. Mit der Strategie Europa 2020 haben wir bereits zu einer Reihe ehrgeiziger Zielsetzungen und Ziele bezüglich der Energieinnovation zugestimmt. Ich könnte die Leitinitiative „Innovationsunion“ erwähnen, die letzten Oktober verabschiedet wurde, oder die Leitinitiative „Ressourceneffizientes Europa“, die erst letzte Woche verabschiedet wurde und bei der es hauptsächlich um Energie geht. Außerdem haben wir kürzlich einige maßgebliche Stimmen gehört, die sich für die Vertiefung der Economic Governance aussprachen, aber gleichzeitig behaupteten, es könne nur durch die zwischenstaatliche Methode erreicht werden. Wir müssen uns darüber klar sein: die Kommission begrüßt die Vertiefung und Forcierung der Economic Governance und Koordinierung der Politik, einschließlich innerhalb des Euroraumes. Aber wir sind fest davon überzeugt, dass der Vertrag das richtige Rahmenwerk und die Instrumente dafür bereithält, um das zu erreichen. Tatsächlich würden wir die Sache nicht weiter vorantreiben, wenn Parallelstrukturen in einer letztlich inkohärenten Art und Weise funktionieren würden. Die Errichtung eines Systems verstärkter Economic Governance für die EU und insbesondere der Eurozone außerhalb des Rahmenwerks der Europäischen Union wirft wichtige und politisch sehr sensible Fragen auf. Eigentlich sollten die Mitgliedstaaten Maßnahmen verabschieden, die mit der Gemeinschaftsmethode und dem durch den Vertrag vorgesehenen Rahmenwerk voll vereinbar sind. Sofern die Maßnahmen unter nationale Befugnis fallen – und natürlich stehen einige von ihnen unter nationaler Verantwortung – sollte diese Befugnis in Abstimmung mit dem Gesamtrahmen der Europäischen Union ausgeübt werden. Ich glaube wirklich, dass diese Angelegenheit äußerst wichtig ist, denn wir können tatsächlich große Fortschritte in den Angelegenheiten der Economic Governance machen. Wir brauchen – und wir haben uns dafür ausgesprochen – mehr Koordinierung der Politik und eine bessere Economic Governance, aber auf eine Art, die kohärent und mit den Verträgen und mit einem Gemeinschaftskonzept vereinbar ist. Die Kommission wird besonders auf diese Themen achten. Der Vertrag mit der anschließenden „Gemeinschaftsmethode“ setzt die vollständige Achtung der Rolle aller europäischen Institutionen voraus. Also der Europäische Rat dieser Woche sollte klare, konkrete Ergebnisse liefern. Die Diskussion und das Ergebnis sollten möglichst funktions- und leistungsfähig sein. Ich habe Energiepolitik als das nächste große europäische Integrationsprojekt beschrieben, und es ist nicht schwer zu erkennen, warum eine sichere, nachhaltige, erschwingliche Energieversorgung für unsere wirtschaftlichen und strategischen Interessen als globaler Akteur wichtig sind. Wir haben bereits in der Vergangenheit mit unserem Klima- und Energiepaket und mit den Binnenmarktrechtsvorschriften viel getan. Wir müssen darauf bauen, dass wir die Möglichkeiten nutzen, die der Vertrag von Lissabon bietet, indem wir die bestehende Zusammenarbeit vertiefen und Initiativen in neuen Bereichen, wie die Energiesicherheit, starten. Daher liefert der erste Glaubwürdigkeitstest unserer Energiepolitik das, worauf wir uns bereits geeinigt haben. Die Kommission hat die Maßnahmen dargelegt, von denen wir glauben, dass sie dringend in unseren Energie 2020- und Energieinfrastrukturmitteilungen gebraucht werden. Ich möchte, dass der Europäische Rat diese Prioritäten befürwortet und sich klar insbesondere dazu verpflichtet, unseren Energiebinnenmarkt bis 2014 fertigzustellen. Dieses Jahr sollte auch ein gemeinsamer technischer Standard für Ladesysteme von Elektrofahrzeugen festgelegt werden, genauso wie für intelligente Stromnetze und intelligente Verbrauchsmessung bis Ende 2012. Ein wirklich integrierter Binnenmarkt in Sachen Energie ist wichtig, um mehr Wachstum und Arbeitsplätze zu schaffen, technologischen Fortschritt zu fördern, unsere Infrastruktur zu modernisieren und uns gegenüber Importen und Preisschwankungen unabhängiger zu machen. Wir müssen auch sicherstellen, dass, was das Thema Energie betrifft, kein Mitgliedstaat vom übrigen Europa isoliert ist. Ich möchte, dass sich die Mitgliedstaaten auf einen Stichtag im Jahr 2015 einigen, um Energieinseln in Europa ein Ende zu setzen."@de9
"Κύριε Πρόεδρε, το παρόν Ευρωπαϊκό Συμβούλιο λαμβάνει χώρα σε μια πολύ σημαντική στιγμή για κάποιες γείτονες χώρες, συγκεκριμένα την Αίγυπτο, την Τυνησία και τη Λευκορωσία. Παρότι σέβομαι τις διαφορετικές ειδικές καταστάσεις στις χώρες αυτές, αναμένω από το παρόν Ευρωπαϊκό Συμβούλιο να δηλώσει σαφέστατα ότι οι αρχές του κράτους δικαίου και ο σεβασμός των θεμελιωδών δικαιωμάτων και της πολυφωνικής δημοκρατίας πρέπει να εφαρμόζονται και να γίνονται σεβαστά. Η δημοκρατία είναι πράγματι ο καλύτερος τρόπος για την επίτευξη σταθερότητας και ευημερίας στις χώρες αυτές, όπως και οπουδήποτε αλλού. Έχουμε κάνει καλή δουλειά όσον αφορά τη σύνδεση των χωρών της Βαλτικής με το ηπειρωτικό σύστημα. Θα στραφώ πλέον προς την Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη ώστε να προχωρήσουν οι ενεργειακές διασυνδέσεις βορρά-νότου. Θέλω να συμφωνηθεί σχέδιο το φθινόπωρο σχετικά με τα έργα που απαιτούνται για τη σύνδεση της Βαλτικής με την Αδριατική. Ενώ βρισκόμαστε σε καλό δρόμο για την επίτευξη των στόχων μας ως προς τις ανανεώσιμες πηγές ενέργειας, όσον αφορά τις σημερινές επιδόσεις θα επιτύχουμε μόνο κατά το ήμισυ τους στόχους μας περί ενεργειακής απόδοσης. Η αποδοτικότερη χρήση της ενέργειας αποτελεί κλειδί για την απελευθέρωση τεράστιων περιβαλλοντικών και οικονομικών οφελών –και για τη μείωση των ετήσιων δαπανών της Ευρώπης για ενέργεια κατά περίπου 200 δισ. ευρώ. Θα μπορούσε επίσης να δημιουργήσει δύο εκατομμύρια θέσεις εργασίας μέχρι το 2020. Γι’ αυτό και θα ζητήσω από το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο να δώσει νέα ώθηση στην επιδίωξή μας για ενεργειακή απόδοση. Θα μπορούσαμε να χρησιμοποιήσουμε την κλίμακα των δημοσίων συμβάσεων σε ολόκληρη την ΕΕ ώστε να δώσουμε πραγματική ώθηση στην ενεργειακή απόδοση, και αυτό σημαίνει τοπικές θέσεις εργασίας, θέσεις εργασίας που δεν μπορεί να ανατεθούν σε εξωτερικούς συνεργάτες, θέσεις εργασίας για τις ΜΜΕ και πραγματική εξοικονόμηση τόσο για τη βιομηχανία όσο και για τα νοικοκυριά. Η Επιτροπή θα εγκρίνει μέσα στις επόμενες εβδομάδες σχέδιο ενεργειακής απόδοσης που θα προτείνει συγκεκριμένα μέτρα για την τόνωση της ενεργειακής απόδοσης· για παράδειγμα, ότι έως την 1η Ιανουαρίου 2012 όλα τα κράτη μέλη θα πρέπει να περιλαμβάνουν πρότυπα ενεργειακής απόδοσης στις δημόσιες συμβάσεις. Η Επιτροπή θα εξετάσει στη συνέχεια την πρόοδο που επιτεύχθηκε με τα μέτρα αυτά έως το 2013 και θα εξετάσει περαιτέρω μέτρα, περιλαμβανομένης της υποβολής πρότασης για νομικά δεσμευτικούς στόχους εάν κριθεί απαραίτητο. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να συμφωνήσουν σε μια προθεσμία για τη συμπερίληψη των προτύπων ενεργειακής απόδοσης σε όλες τις δημόσιες συμβάσεις που αφορούν δημόσια κτίρια και υπηρεσίες. Από την πλευρά της, η Επιτροπή είναι έτοιμη να διερευνήσει νέα μέτρα στους τομείς της εξοικονόμησης ενέργειας για τις πόλεις, των βιώσιμων βιοκαυσίμων, των έξυπνων δικτύων και της αποθήκευσης ενέργειας. Χρειάζεται επίσης να εστιάσουμε στην εξωτερική διάσταση της ευρωπαϊκής ενεργειακής πολιτικής. Μόλις πριν από δύο εβδομάδες είχα ενθαρρυντικές συζητήσεις με τους προέδρους του Αζερμπαϊτζάν και του Τουρκμενιστάν για την πρόσβαση της Ευρώπης στα κοιτάσματα φυσικού αερίου της Κασπίας, κάτι το οποίο θα επέτρεπε την υλοποίηση του νοτίου διαδρόμου. Σημαντικό βήμα επιτεύχθηκε με την υπογραφή κοινής δήλωσης με το Αζερμπαϊτζάν και με τη συγκεκριμένη δέσμευση του Τουρκμενιστάν για την προμήθεια φυσικού αερίου προς την Ευρώπη. Το μήνυμα που έλαβα από την επίσκεψη αυτή είναι το εξής: όταν λαμβάνουμε από κοινού σημαντικές αποφάσεις για την ενέργεια στην Ευρώπη, είμαστε ισχυρός παράγοντας στον παγκόσμιο αγώνα δρόμου για τους ενεργειακούς πόρους. Η επιμονή στη σημασία της εξωτερικής διάστασης της ενεργειακής πολιτικής της Ευρωπαϊκής Ένωσης θα πρέπει να αποτελεί βασικό μήνυμα από το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο, αναμένω συνεπώς μια πολύ σημαντική συζήτηση για την ενέργεια στο εν λόγω Ευρωπαϊκό Συμβούλιο, όπως και –είμαι ευτυχής που το αναφέρω– εδώ στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο. Γνωρίζω ότι το Σώμα υποστηρίζει ένθερμα μια ισχυρή ευρωπαϊκή πολιτική για την ενέργεια και ότι ο Πρόεδρος του Κοινοβουλίου υπήρξε υπέρμαχος μιας ισχυρότερης δέσμευσης εκ μέρους της Ευρώπης στον τομέα της ενεργειακής πολιτικής. Προχωρώντας τώρα στην καινοτομία, νομίζω ότι υπάρχει ήδη ευρεία συμφωνία σχετικά με το τι θα πρέπει να προκύψει από το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο. Λιγότερο προφανής ίσως είναι η αίσθηση τού πόσο επείγουσα, πόσο εξαιρετικά επείγουσα είναι η ανάληψη δράσης· διότι η προώθηση της έρευνας και της καινοτομίας χρειάζεται τώρα που όλα τα κράτη μέλη κάνουν δύσκολες επιλογές σχετικά με το πού θα πρέπει να μειώσουν τον προϋπολογισμό τους. Η δημοσιονομική μέριμνα και η δημόσια ενίσχυση της καινοτομίας δεν αποτελούν ασυμβίβαστες πολιτικές. Αρκετά κράτη μέλη έχουν αποδείξει ότι μπορούν να περικόψουν τον συνολικό τους προϋπολογισμό διατηρώντας παράλληλα δαπάνες θετικές για την ανάπτυξη, ιδιαίτερα στην έρευνα και την καινοτομία. Αυτό είναι σημαντικό διότι η επίτευξη της οικονομίας της καινοτομίας αποτελεί την κυριότερη βαθιά διαρθρωτική αλλαγή. Οι ανταγωνιστές μας το γνωρίζουν και ήδη ποντάρουν στην καινοτομία. Για να μην μείνουμε πίσω, χρειαζόμαστε την έγκριση του Ευρωπαϊκού Συμβουλίου για τη στρατηγική και ολοκληρωμένη προσέγγισή μας στην καινοτομία. Η καινοτομία πρέπει να αποτελεί τμήμα της οικονομικής μας πολιτικής και όχι απλά ένα μέσο έρευνας, όπως πιστεύουν μερικοί. Την Παρασκευή, το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο θα συζητήσει δύο τομείς που είναι επίσης πολύ σημαντικοί για το μέλλον της Ευρώπης και της οικονομίας της: την ενέργεια και την καινοτομία. Και οι δύο αποτελούν βασικά στοιχεία της στρατηγικής «Ευρώπη 2020» και είναι κεντρικής σημασίας για τον στόχο μας να αποκαταστήσουμε τη βιώσιμη ανάπτυξη και να αυξήσουμε την ανταγωνιστικότητα της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Και ας μην λησμονούμε ότι η ενέργεια και η καινοτομία αποτελούν επίσης δύο τομείς όπου η κοινοτική προσέγγιση και η ευρωπαϊκή διάσταση μπορούν να προσφέρουν μεγάλη προστιθέμενη αξία. Είναι μια σημαντική παρατήρηση στο τρέχον πλαίσιο. Σε ευρωπαϊκό επίπεδο, μπορούμε να προσθέσουμε πραγματική αξία μέσω της βελτίωσης των συνθηκών πλαισίου για την έρευνα και την καινοτομία στην Ευρωπαϊκή Ένωση. Η Ευρώπη πρέπει να καταστεί η φυσική πατρίδα της καινοτομίας μέσω αποτελεσματικής τυποποίησης, καλύτερης χρήσης των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας, δημοσίων συμβάσεων ευνοϊκών προς την καινοτομία και μέτρων που θα βοηθούν τις μικρές καινοτόμες επιχειρήσεις να εξασφαλίζουν χρηματοδότηση. Πολλά από αυτά δεν κοστίζουν χρήματα, χρειάζονται όμως πολιτική βούληση. Και την πολιτική βούληση να ληφθούν μέτρα χρησιμοποιώντας μια ευρωπαϊκή προσέγγιση και μια ευρωπαϊκή διάσταση. Μπορούμε επίσης να εκμεταλλευθούμε πολύ περισσότερο τον Ευρωπαϊκό Χώρο Έρευνας, αξιοποιώντας πλήρως την ενιαία αγορά, για παράδειγμα με τη βελτίωση της κινητικότητας των ερευνητών. Και παράλληλα με τη συγκράτηση των δαπανών, πρέπει να γίνεται καλύτερη δαπάνη χρημάτων. Με την αναθεώρηση του προϋπολογισμού εγκαινιάσαμε συζήτηση σχετικά με το πώς μπορεί να απλοποιηθεί ο τρόπος με τον οποίο δαπανώνται τα χρήματα της Ευρωπαϊκής Ένωσης, καθώς και για το πώς μπορούμε να εργαστούμε προς την κατεύθυνση ενός κοινού στρατηγικού πλαισίου για τη χρηματοδότηση της έρευνας και της καινοτομίας. Με άλλα λόγια, η επίτευξη καλύτερης σχέσης κόστους/οφέλους συνεπάγεται επίσης μείωση της γραφειοκρατίας, έτσι ώστε οι χρηματοδοτούμενοι από την ΕΕ επιστήμονες να μπορούν να αφιερώνουν περισσότερο χρόνο στο εργαστήριο ή την εργασία τους και όχι στη γραφειοκρατία. Ποτέ δεν θα προσελκύσουμε τους λαμπρότερους επιστήμονες και τις πλέον καινοτόμες επιχειρήσεις με ένα ασύνδετο σύνολο χρηματοδοτικών μέσων που βασίζονται σε πολύπλοκους και γραφειοκρατικούς κανόνες. Συνεπώς, το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο αυτού του μήνα θα συζητήσει την ενέργεια και την καινοτομία. Δεν θα αποφύγει όμως και τη συζήτηση για την οικονομία. Η οικονομία, τα προβλήματα των ανέργων, αυτές παραμένουν οι πιο σημαντικές ανησυχίες για τους πολίτες μας. Μόλις εγκαινιάσαμε το πρώτο Ευρωπαϊκή Εξάμηνο – θέτοντας την οικονομική διακυβέρνηση σε δράση. Η ετήσια επισκόπηση της ανάπτυξης έγινε ευνοϊκά δεκτή. Τα μηνύματα ήταν εστιασμένα και σαφή. Παρέχει την αναγκαία καθοδήγηση σε επίπεδο Ευρωπαϊκής Ένωσης έτσι ώστε τα κράτη μέλη να μπορούν να λαμβάνουν υπόψη την αλληλεξάρτησή μας κατά τη λήψη αποφάσεων εθνικής πολιτικής. Σημαντική πρόοδος έχει ήδη σημειωθεί όσον αφορά τις νομοθετικές προτάσεις που θα υποστηρίξουν το νέο μας σύστημα οικονομικής διακυβέρνησης. Θα ήθελα να ευχαριστήσω την ουγγρική Προεδρία. Η ουγγρική Προεδρία έχει την πλήρη υποστήριξή μου για την επιτάχυνση των εργασιών ώστε να διασφαλιστεί η έγκριση μέχρι τον Ιούνιο. Επιπλέον, ως τμήμα της ολοκληρωμένης αυτής απάντησης, θα πρέπει να επιλυθούν τα εκκρεμή θέματα που αφορούν την Ευρωπαϊκή Διευκόλυνση Χρηματοπιστωτικής Σταθερότητας (EFSF) και τον Ευρωπαϊκό Μηχανισμό Χρηματοπιστωτικής Σταθεροποίησης. Όσον αφορά το EFSF, εκτός από τη διεύρυνση του πεδίου εφαρμογής του, αυτό που διακυβεύεται πλέον είναι το πώς θα ενισχυθεί η αποτελεσματική δανειοδοτική του ικανότητα –όπως ανέφερε και η Επιτροπή στην ετήσια επισκόπηση της ανάπτυξης. Φυσικά, το ζήτημα αυτό πρέπει να τεθεί στο πλαίσιο της ολοκληρωμένης απάντησης. Οι συζητήσεις στο Ευρωπαϊκό Συμβούλιο της επόμενης Παρασκευής θα καλύψουν πιθανότατα την ανάγκη ενισχυμένου συντονισμού των οικονομικών πολιτικών στην Ευρωπαϊκή Ένωση και τη ζώνη του ευρώ. Επικροτώ μια τέτοια συζήτηση, η οποία ταιριάζει απόλυτα με την ετήσια επισκόπηση της ανάπτυξης της Επιτροπής. Στην πραγματικότητα, το Ευρωπαϊκό Εξάμηνο δεν αφορά μόνο τον συντονισμό των δημοσιονομικών πολιτικών, αλλά και την εξέταση ενός ευρύτερου φάσματος θεμάτων, όπως οι μακροοικονομικές ανισορροπίες και τα κενά της ανταγωνιστικότητας. Μέσω της στρατηγικής «Ευρώπη 2020» έχουμε ήδη συμφωνήσει σε μια σειρά από φιλόδοξους σκοπούς και στόχους για την ενεργειακή καινοτομία. Θα μπορούσα να αναφέρω την εμβληματική πρωτοβουλία «Ένωση Καινοτομίας», που εγκρίθηκε τον περασμένο Οκτώβριο, ή την εμβληματική πρωτοβουλία «Μια Ευρώπη που χρησιμοποιεί αποτελεσματικά τους πόρους της», που εγκρίθηκε μόλις την περασμένη εβδομάδα και στην οποία η ενέργεια κατέχει εξέχουσα θέση. Επιπλέον, ακούστηκαν πρόσφατα κάποιες έγκυρες φωνές που συνηγορούσαν μεν υπέρ της εμβάθυνσης της οικονομικής διακυβέρνησης, ταυτόχρονα όμως δήλωναν ότι αυτό μπορεί να γίνει μόνο με τη διακυβερνητική μέθοδο. Πρέπει να είμαστε σαφείς σχετικά με αυτό: η Επιτροπή επικροτεί την εμβάθυνση και επίσπευση της οικονομικής διαχείρισης και του συντονισμού της πολιτικής, μεταξύ άλλων και εντός της ζώνης του ευρώ. Όμως, είμαστε βαθύτατα πεπεισμένοι ότι η Συνθήκη παρέχει το κατάλληλο πλαίσιο και τα μέσα για να επιτευχθεί αυτό. Ουσιαστικά δεν θα προωθούσαμε αυτό που μας ενδιαφέρει εάν λειτουργούσαν παράλληλες δομές με τρόπο τελικά ασυγκρότητο. Η δημιουργία συστήματος ενισχυμένης οικονομικής διακυβέρνησης για την ΕΕ, και ιδίως για τη ζώνη του ευρώ εκτός του πλαισίου της Ένωσης, εγείρει σημαντικά και πολύ ευαίσθητα από πολιτικής άποψης ζητήματα. Στην πραγματικότητα, τα κράτη μέλη θα πρέπει να υιοθετήσουν μέτρα τα οποία είναι πλήρως συμβατά με την κοινοτική μέθοδο και το πλαίσιο που προβλέπεται από τη Συνθήκη. Στον βαθμό που τα μέτρα εμπίπτουν στην εθνική αρμοδιότητα –και, φυσικά, κάποια από αυτά υπόκεινται στην εθνική ευθύνη– η αρμοδιότητα αυτή πρέπει να ασκείται σε συμφωνία με το γενικό πλαίσιο της Ένωσης. Πιστεύω ειλικρινά ότι το θέμα αυτό είναι εξαιρετικά σημαντικό διότι μπορούμε, ουσιαστικά, να επιτελέσουμε μεγάλη πρόοδο στον τομέα της οικονομικής διακυβέρνησης. Χρειαζόμαστε –και έχουμε ταχθεί υπέρ αυτού– περισσότερο συντονισμό της πολιτικής και βελτίωση της οικονομικής διακυβέρνησης, πρέπει όμως να το πράξουμε κατά τρόπο συνεκτικό και συμβατό με τις Συνθήκες και με την κοινοτική προσέγγιση. Η Επιτροπή θα παρακολουθεί με ιδιαίτερη προσοχή τα θέματα αυτά. Η Συνθήκη, μαζί με τη συνακόλουθη «κοινοτική μέθοδο», προϋποθέτει τον πλήρη σεβασμό του ρόλου όλων των ευρωπαϊκών θεσμικών οργάνων. Συνεπώς, το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο αυτής της εβδομάδας θα πρέπει να καθορίσει σαφή και συγκεκριμένα παραδοτέα στοιχεία. Η συζήτηση και το αποτέλεσμα πρέπει να είναι όσο το δυνατόν λειτουργικότερα και παραγωγικότερα. Περιέγραψα την ενεργειακή πολιτική ως το επόμενο μεγάλο σχέδιο της ευρωπαϊκής ολοκλήρωσης, δεν είναι δύσκολο δε να κατανοήσουμε γιατί ο ασφαλής, βιώσιμος και οικονομικά προσιτός ενεργειακός εφοδιασμός αποτελεί σημείο κλειδί για τα οικονομικά και στρατηγικά μας συμφέροντα ως παγκόσμιου παράγοντα. Έχουμε ήδη πράξει πολλά στο παρελθόν με τη δέσμη μέτρων για το κλίμα και την ενέργεια και με τη νομοθεσία της εσωτερικής αγοράς. Πρέπει να βασιστούμε σε αυτά αξιοποιώντας τις ευκαιρίες που παρέχονται από τη συνθήκη της Λισαβόνας, εμβαθύνοντας την υπάρχουσα συνεργασία μας και αναλαμβάνοντας πρωτοβουλίες σε νέα πεδία όπως η ενεργειακή ασφάλεια. Συνεπώς, η πρώτη δοκιμή αξιοπιστίας της ενεργειακής μας πολιτικής είναι να παράσχουμε ό,τι έχει ήδη συμφωνηθεί. Η Επιτροπή έχει παρουσιάσει τα μέτρα που πιστεύουμε ότι απαιτούνται επειγόντως στις ανακοινώσεις για την Ενέργεια 2020 και για την ενεργειακή υποδομή. Θέλω το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο να εγκρίνει τις προτεραιότητες αυτές και, ειδικότερα, να αναλάβει σαφή δέσμευση για την ολοκλήρωση της εσωτερικής ενεργειακής μας αγοράς έως το 2014. Πρέπει επίσης να καθοριστεί κοινή τεχνική προδιαγραφή για τα συστήματα φόρτισης ηλεκτρικών οχημάτων εφέτος, καθώς και για τα ευφυή δίκτυα και τους μετρητές έως το τέλος του 2012. Μια πραγματικά ολοκληρωμένη εσωτερική αγορά για την ενέργεια αποτελεί κλειδί για την ενίσχυση της ανάπτυξης και την αύξηση των θέσεων εργασίας, την προώθηση της τεχνολογικής προόδου, τον εκσυγχρονισμό των υποδομών μας και τη μείωση της έκθεσής μας στις εισαγωγές και στην αστάθεια των τιμών. Πρέπει επίσης να διασφαλιστεί ότι, όσον αφορά την ενέργεια, κανένα κράτος μέλος δεν θα είναι απομονωμένο από την υπόλοιπη Ευρώπη. Θέλω τα κράτη μέλη να συμφωνήσουν στην προθεσμία του 2015, ώστε να τεθεί τέρμα στις ενεργειακές νησίδες στην Ευρώπη."@el10
"Señor Presidente, este Consejo Europeo tiene lugar en un momento muy importante para nuestros vecinos de Egipto, Túnez y Belarús. A la vez que respeto las distintas situaciones específicas de estos países, espero que este Consejo Europeo afirme en términos inequívocos que los principios del Estado de Derecho y el respeto de los derechos fundamentales y de la democracia pluralista deben promulgarse y respetarse. Sin duda, la democracia constituye el mejor modo de lograr la estabilidad y la prosperidad en estos países, al igual que en cualquier otro lugar. Hemos realizado un buen trabajo al conectar a los países bálticos al sistema continental. Ahora me centraré en que Europa central y oriental avancen hacia las interconexiones energéticas Norte-Sur. Quiero que en otoño se acuerde un plan sobre los proyectos necesarios para unir el Báltico con el Adriático. Aunque estamos en el buen camino para lograr nuestros objetivos en materia de energía renovables, con nuestro rendimiento actual solo lograremos la mitad de estos objetivos de eficiencia energética. Un uso más eficaz de la energía es clave para aprovechar las ingentes ventajas medioambientales y económicas y reducir la factura energética anual de Europa en unos 200 00 millones de euros. También podría crear dos millones de empleos para 2020. Por ello pediré al Consejo Europeo que dé un nuevo impulso a nuestro objetivo de eficiencia energética. Podríamos utilizar la escala de contratación pública en todo el territorio de la UE para impulsar verdaderamente la eficiencia energética, y ello conllevaría la creación de empleo local, empleos que no pueden subcontratarse, empleos para las PYME y ahorros reales para la industria y los hogares. En las próximas semanas, la Comisión aprobará un plan de eficiencia energética que recomendará medidas concretas para impulsar este ámbito; por ejemplo, que a partir del 1 de enero de 2012 todos los Estados miembros incluyan normas sobre eficiencia energética en los contratos públicos. Posteriormente, la Comisión revisará los avances logrados a través de estas medidas de aquí a 2013 y considerará medidas adicionales, incluida la propuesta de objetivos jurídicamente vinculantes, si resulta necesario. Los Estados miembros deben acordar un plazo para la inclusión de normas de eficiencia energética en todos los contratos públicos para servicios y edificios públicos. Por su parte, la Comisión está dispuesta a explorar nuevas medidas en el ámbito del ahorro energético para las ciudades, los biocombustibles sostenibles, las redes inteligentes y el almacenamiento de energía. También debemos centrarnos en la dimensión exterior de la política energética europea. Apenas hace dos semanas tuve unas conversaciones alentadoras con los Presidentes de Azerbaiyán y Turkmenistán sobre el acceso de Europa a los yacimientos de gas del Mar Caspio, lo que posibilitaría la realización del corredor meridional. La firma de una declaración conjunta con Azerbaiyán y un compromiso específico con Turkmenistán con respecto al suministro de gas a Europa representaron un logro importante. La conclusión que saqué de esta visita es la siguiente: cuando en Europa adoptamos decisiones clave en el ámbito energético de manera conjunta, somos un interlocutor importante en la carrera global hacia los recursos energéticos. Subrayar la importancia de la dimensión exterior de una política energética de la Unión Europea debe ser un mensaje clave del Consejo Europeo, por lo que espero celebrar un debate importante sobre energía en este Consejo Europeo y —me complace decir esto— también aquí en el Parlamento Europeo. Me consta que este Parlamento apoya en gran medida una política europea firme en materia de energía, y el Presidente del Parlamento ha logrado un compromiso mayor de Europa en cuanto a política energética. Pasando a la innovación, creo que ya existe un amplio consenso sobre los resultados que deben obtenerse en el Consejo Europeo. Quizás lo que resulte menos evidente es el carácter de extremada urgencia de las medidas, por qué es necesario impulsar la investigación y la innovación en la actualidad, cuando los Estados miembros están tomando decisiones difíciles en cuanto a los ámbitos de recorte presupuestario. La consideración fiscal y el apoyo público de la innovación no son políticas irreconciliables. Varios Estados miembros han demostrado que los presupuestos generales pueden recortarse a la vez que se mantiene un gasto favorable al crecimiento, en particular con respecto a la investigación y a la innovación. Se trata de una cuestión importante, porque la economía de la innovación constituye el cambio estructural clave. Nuestros competidores lo saben, y ya están apostando por la innovación. Para evitar quedarnos rezagados, necesitamos que el Consejo Europeo apoye nuestro enfoque estratégico e integrado con respecto a la innovación. La innovación debe formar parte de nuestra política económica y no ser un mero instrumento de investigación, como piensan algunas personas. El próximo viernes, el Consejo Europeo debatirá dos ámbitos que también son muy importantes para el futuro de Europa y de su economía: la energía y la innovación. Ambos constituyen elementos esenciales de la Estrategia Europa 2020 y son básicos en nuestro objetivo de restaurar el crecimiento sostenible e incrementar la competitividad de la Unión Europea. No olvidemos que la energía y la innovación también son dos ámbitos en los que el enfoque de la Unión y la dimensión europea pueden ofrecer un gran valor añadido. Se trata de un punto importante a tener en cuenta en el contexto actual. A escala europea, podemos añadir un valor real mejorando las condiciones marco de investigación e innovación en la Unión Europea. Europa debe convertirse en cuna de la innovación mediante un proceso de normalización efectivo, un mejor uso de los derechos de propiedad intelectual, una contratación pública favorable a la innovación y medidas para ayudar a las pequeñas compañías innovadoras a encontrar financiación. Gran parte de estas medidas no cuestan dinero, pero exigen voluntad política: la voluntad política necesaria para tomar medidas haciendo uso de una dimensión y un planteamiento europeos. También podemos sacarle más partido al Espacio Europeo de Investigación y hacer un uso pleno del mercado interior mejorando la movilidad de los investigadores, por ejemplo. Y al tiempo que mantenemos el gasto, debemos gastar mejor. Con la revisión del presupuesto hemos lanzado un debate sobre cómo simplificar el modo en que se emplea el dinero de la Unión Europea y para trabajar hacia un marco estratégico común de investigación y financiación de la innovación. Dicho de otro modo, obtener una mejor relación calidad-precio también implica reducir la burocracia, para que los científicos que han obtenido fondos de la UE puedan pasar más tiempo en el laboratorio o en su trabajo en lugar de ocuparse de trámites burocráticos y administrativos. Nunca atraeremos a los científicos más brillantes y a las compañías más innovadoras con un conjunto incoherente de instrumentos de financiación basados en normas burocráticas complejas. Por ello, el Consejo Europeo de este mes debatirá la energía y la innovación, pero no evitará debatir la economía. La economía y los problemas de los desempleados siguen siendo las preocupaciones más importantes de nuestros ciudadanos. Acabamos de lanzar el primer semestre europeo: la puesta en marcha de la gobernanza económica. La Encuesta Anual sobre el Crecimiento ha tenido una buena acogida. Los mensajes eran claros y concretos. Esta encuesta proporciona la orientación necesaria a escala de la Unión Europea para que los Estados miembros puedan tener en cuenta nuestra independencia a la hora de tomar sus decisiones políticas a escala nacional. Ya se han realizado avances positivos con respecto a las propuestas legislativas que sustentarán nuestro nuevo sistema de gobernanza económica. Quiero dar las gracias a la Presidencia húngara, que cuenta con todo mi apoyo para acelerar el trabajo y garantizar la adopción para junio. Asimismo, como parte de esta respuesta exhaustiva, tendremos que resolver las cuestiones pendientes en torno al Instrumento Europeo de Estabilidad Financiera y al Mecanismo europeo de estabilización. Con respecto al primero, al margen de ampliar su alcance, lo que está en juego actualmente es el modo de incrementar su capacidad de préstamo efectiva, según las declaraciones de la Comisión en la Encuesta Anual sobre el Crecimiento. Sin duda, esta cuestión debe enmarcarse en el contexto de una respuesta exhaustiva. Los debates que se celebrarán en el Consejo Europeo del próximo viernes probablemente incluyan la necesidad de una coordinación reforzada de las políticas económicas en la Unión Europea y en la zona del euro. Acojo con satisfacción estos debates, que se ajustan muy bien a la Encuesta Anual sobre el Crecimiento de la Comisión. De hecho, el objetivo del semestre europeo no es únicamente coordinar las políticas presupuestarias, sino abordar cuestiones de mayor alcance, como los desequilibrios macroeconómicos y las lagunas de competitividad. A través de la Estrategia Europa 2020 hemos acordado una serie de objetivos ambiciosos en el ámbito de la innovación energética. Podría mencionar las iniciativas emblemáticas «Unión por la innovación», que se adoptó el pasado mes de octubre, o «Una Europa Eficiente en el Uso de los Recursos», que se adoptó la semana pasada y cuyo tema principal es la energía. Además, recientemente hemos escuchado voces autoritarias en defensa de la intensificación de la gobernanza económica, que, no obstante, afirmaban al mismo tiempo que solo podía lograrse mediante el método intergubernamental. Tenemos que ser muy claros sobre esta cuestión: la Comisión acoge con satisfacción la intensificación y la aceleración de la gobernanza económica y la coordinación de las políticas, también en la zona del euro. No obstante, estamos firmemente convencidos de que el Tratado proporciona el marco y los instrumentos apropiados para lograr este objetivo. De hecho, no perseguiríamos nuestra causa si las estructuras paralelas funcionasen de manera incoherente. El establecimiento de un sistema de gobernanza económica reforzada para la UE, y en especial para la zona del euro fuera del marco de la Unión, plantea cuestiones importantes y muy delicadas en términos políticos. De hecho, los Estados miembros deben adoptar medidas que sean plenamente compatibles con el método de la Unión y con el marco que dispone el Tratado. Por lo que respecta a las medidas que son competencia nacional —y, sin duda, algunas son responsabilidad nacional—, esta competencia debe ejercerse en coherencia con el marco global de la Unión. También creo que esta cuestión es extremadamente importante porque, de hecho, podemos realizar grandes avances en materia de gobernanza económica. Necesitamos una mayor coordinación política y una gobernanza económica mejor —y de hecho, así lo hemos defendido—, pero debemos hacerlo de manera coherente y compatible con los Tratados y con el enfoque de la Unión. La Comisión prestará una atención especial a estas cuestiones. El Tratado, con el consiguiente «método de la Unión», implica un respeto pleno por la función de todas las instituciones europeas. Por ello el Consejo Europeo de esta semana debe identificar objetivos claros y concretos. El debate y los resultados deben ser lo más operativos y productivos posible. He descrito la política energética como el próximo gran proyecto de integración europea, y ahora es difícil ver por qué un suministro energético seguro, sostenible y asequible resulta clave para nuestros intereses económicos y estratégicos como actor mundial. Nuestros logros pasados han sido considerables, con nuestro paquete energético y climático y con la legislación sobre el mercado interior. Debemos basarnos en dichos logros aprovechando las oportunidades que brinda el Tratado de Lisboa, intensificando nuestra cooperación existente y lanzando iniciativas en nuevos ámbito como la seguridad energética. Por ello, la primera prueba de credibilidad de nuestra política energética es lograr los objetivos que ya hemos acordado. La Comisión ha descrito las medidas que consideramos urgentemente necesarias en nuestras comunicaciones sobre Energía 2020 e infraestructura energética. Es mi deseo que el Consejo Europeo respalde estas prioridades y, en concreto, que realice un compromiso claro con vistas a completar nuestro mercado interior de la energía de aquí a 2014. También debe fijarse una norma técnica común para los sistemas de carga para vehículos eléctricos este año, así como para los medidores y redes inteligentes para finales de 2012. Un mercado interior de la energía verdaderamente integrado es clave para lograr un mayor crecimiento y un aumento del empleo, para el fomento del progreso tecnológico, la modernización de nuestra infraestructura y la reducción de nuestra exposición a la volatilidad de los precios y de las importaciones. También debemos garantizar que, en términos energéticos, ningún Estado miembro quede aislado del resto de Europa. Quiero que los Estados miembros acuerden la fecha límite del año 2015 para poner fin a las islas energéticas de Europa."@es21
"Austatud president! Euroopa Ülemkogu kohtumine toimub meie naabruskonna, nimelt Egiptuse, Tuneesia ja Valgevene jaoks väga tähtsal hetkel. Austades küll nende riikide teistsugust erilist olukorda, usun ma, et Euroopa Ülemkogu kinnitab väga selgelt, et õigusriigi ja põhiõiguste austamise ja pluralistliku demokraatia põhimõtteid tuleb järgida ja austada. Tegelikult on demokraatia parim viis neis riikides, nagu ka igal pool mujal, stabiilsuse ja jõukuse saavutamiseks. Oleme hästi edenenud Balti riikide ühendamisel mandri süsteemiga. Nüüd pööran tähelepanu Kesk ja Ida-Euroopale, et see piirkond liiguks edasi põhja-lõunasuunaliste energiaühenduste tugevdamisega. Soovin, et sügisel lepitaks kokku Balti mere ja Aadria mere piirkonna ühendamiseks vajalikke projekte käsitleva kava suhtes. Me püsime oma taastuvaid energiaallikaid puudutavate eesmärkide saavutamisel graafikus, kuid praeguse tempo juures saavutame vaid poole oma energiatõhusust puudutavatest eesmärkidest. Energia tõhusam kasutamine on ülioluline massiivse keskkonna- ja majandusliku potentsiaali vabastamiseks – ja selleks et vähendada Euroopa iga-aastast energiaarvet u 200 miljardit eurot. Samuti võiks selle abil 2020. aastaks luua kaks miljoni töökohta. Seega kavatsen paluda Euroopa Ülemkogul anda meie energiatõhususe kursile uus hoog. Me võiksime kogu ELis kasutada riigihangete mastaapi energiatõhususe suurendamiseks ja see tähendaks kohalikke töökohti, töökohti, mida ei ole võimalik mujale viia, töökohti VKEdes ja reaalset kokkuhoidu nii tööstusele kui ka majapidamistele. Lähinädalatel võtab komisjon vastu energiatõhususe kava koos energiatõhususe suurendamise konkreetsete meetmetega, näiteks peaksid kõik liikmesriigid 1. jaanuariks 2012. aastal lisama riigihangete eeskirjadele energiatõhususe standardid. Seejärel hindab komisjon 2013. aastaks nende meetmetega saavutatud edu ja kaalub täiendavaid meetmeid, sh vajaduse korral õiguslikult siduvate eesmärkide kohta ettepaneku esitamist. Liikmesriigid peaksid kokku leppima tähtaja energiatõhususe standardite lisamiseks kõigi avalike hoonete ja teenuste riigihangete eeskirjadele. Komisjon omalt poolt on valmis uurima uusi meetmeid sellistes valdkondades nagu linnade energiasääst, jätkusuutlikud biokütused, arukad energiavõrgud ja energia akumuleerimine. Peame tähelepanu pöörama ka Euroopa energiapoliitika välismõõtmele. Vaid kahe nädala eest oli mul positiivne vestlus Aserbaidžaani ja Turkmenistani presidentidega, mille käigus käsitlesime Euroopa juurdepääsu Kaspia mere gaasiväljadele, mis võimaldaks realiseerida lõunakoridori. Aserbaidžaaniga allkirjastatud ühisdeklaratsioon ja Turkmenistani konkreetne lubadus tarnida gaasi Euroopasse tähendavad olulist läbimurret. Sõnum, mille ma neilt visiitidelt kaasa tõin, on järgmine: kui meie Euroopas võtame tähtsaid energiat puudutavaid otsuseid vastu ühiselt, siis saavutame ülemaailmses võidujooksus energiaressursside pärast tugeva positsiooni. Euroopa Ülemkogu keskne sõnum peaks olema Euroopa Liidu energiapoliitika välismõõtme tähtsuse rõhutamine, mistõttu ootan Euroopa Ülemkogult – ja võin rõõmuga kinnitada, et ka Euroopa Parlamendilt – energia teemadel väga kaalukat arutelu. Ma tean et, parlamendis on tugevale Euroopa energiapoliitikale väga suur toetus ja parlamendi president on olnud energiapoliitikas tugevama Euroopa panuse eestkõneleja. Rääkides nüüd innovatsioonist, arvan, et juba on olemas ulatuslik konsensus selles, millised peaksid olema Euroopa Ülemkogu tulemused. Võib-olla vähem ilmne on arusaam sellest, kuivõrd vajalikud, kui pakiliselt hädavajalikud need meetmed on. Miks just nüüd, kui kõik liikmesriigid teevad raskeid valikuid oma eelarvete kärpimises, on tähtis teadusuuringuid ja innovatsiooni toetada. Eelarvedistsipliin ja innovatsiooni toetamine avalikest vahenditest ei ole vastuolulised poliitikasuunad. Mitu liikmesriiki on näidanud, et on võimalik üldeelarvet vähendada, säilitades majanduskasvu soodustavad kulutused, eriti kulutused teadusuuringutele ja innovatsioonile. See on tähtis, sest uuendusliku majanduse loomine on põhjalike struktuurimuutuste eeltingimus. Meie konkurendid teavad seda ja juba aitavad innovatsioonile kaasa. Selleks et neist mitte maha jääda, peab Euroopa Ülemkogu heaks kiitma meie innovatsioonivaldkonna strateegilise ja integreeritud lähenemisviisi. Innovatsioon peab olema meie majanduspoliitika osa, mitte lihtsalt teadusuuringute vahend, nagu mõned arvavad. Sel reedel hakkab Euroopa Ülemkogu arutama kaht valdkonda, mis on Euroopa tuleviku ja liidu majanduse jaks samuti väga olulised: energia ja innovatsioon. Need mõlemad on Euroopa 2020. aasta strateegia keskmes ning need on kesksel kohal ka meie jõupingutustes jätkusuutliku majanduskasvu taastamiseks ja Euroopa Liidu konkurentsivõime suurendamiseks. Ärgem unustagem et energia ja innovatsioon on ühtlasi ka need kaks valdkonda, kus ühenduse lähenemisviis ja Euroopa mõõde võivad anda suurt lisaväärtust! Just praeguses olukorras on seda eriti tähtis meeles pidada. Euroopa tasandil saame luua tõelist lisaväärtust Euroopa Liidu teadusuuringute ja innovatsiooni raamtingimuste parandamisega. Tulemusliku standardimise, intellektuaalomandi õiguste parema kasutamise, uuendussõbralike riigihangete ja väikestele uuenduslikele äriühingutele rahastamise tagamise meetmete kaudu peab Euroopast saama innovatsiooni loomulik kodu. Suur osa sellest ei maksa midagi, kuid eeldab poliitilist tahet. Poliitilist tahet võtta meetmeid Euroopa lähenemisviisi ja Euroopa mõõdet arvestades. Me saame ka Euroopa teadusruumist palju rohkem välja pigistada, näiteks kasutades täielikult ära ühtse turu võimalused ja parandades teadlaste liikuvust. Lisaks kulutuste taseme säilitamisele peame ka otstarbekamalt kulutama. Koos eelarve läbivaatamisega oleme algatanud arutelu selle üle, kuidas lihtsustada Euroopa Liidu raha kulutamise viise ning liikuda edasi teadusuuringute ja innovatsiooni rahastamise ühise strateegilise raamistiku suunas. Teiste sõnadega, selleks et saada raha eest rohkem väärtust, tuleb ka bürokraatiat vähendada, nii et ELi rahaga töötavad teadlased saavad veeta rohkem aega laboris või töö juures ning vähem blankettide ja bürokraatiaga tegeledes. Vastuoluliste rahastamisvahendite ja keeruliste ning bürokraatlike eeskirjadega ei hakka me mitte kunagi ligi tõmbama kõige andekamaid teadlasi ja kõige uuenduslikumaid äriühinguid. Seega arutame sel kuul toimuval Euroopa Ülemkogul energeetikat ja innovatsiooni. See ei takista aga meid kõnelemast majandusest. Majandus, töötute probleemid – need on endiselt meie kodanike kõige suuremad mured. Me oleme just alustanud esimest Euroopa poolaastat – viime majandusjuhtimise praktikasse. Iga-aastane majanduskasvu analüüs võeti hästi vastu. Selle sõnumid olid täpsed ja selged. See annab Euroopa Liidu tasandil vajalikud suunised, nii et liikmesriigid saavad oma riiklikke poliitilisi otsuseid langetades meie vastastikuse sõltuvusega arvestada. Praeguseks on hästi edasi liigutud ka meie uue majandusjuhtimise süsteemi aluseks olevate õigusakti ettepanekutega. Sooviksin tänada eesistujariik Ungarit. Toetan täielikult eesistujariiki töö kiirendamisel eesmärgiga tagada õigusaktide vastuvõtmine juuniks. Lisaks peame selle tervikliku reageerimise osana lahendama seni lahendamata küsimused Euroopa finantsstabiilsusvahendi ja Euroopa stabiilsusmehhanismi kohta. Euroopa finantsstabiilsusvahendi puhul on praegu küsimuse all lisaks selle kohaldamisala laiendamisele ka see, kuidas suurendada selle tegelikku laenuandmise võimet – nagu kinnitas komisjon iga-aastases majanduskasvu analüüsis. Euroopa 2020. aasta strateegiaga oleme innovatsiooni puhul energeetikas juba seadnud kaugeleulatuvad sihid ja eesmärgid. Võiksin nimetada eelmise aasta oktoobris vastu võetud juhtalgatust „Innovaatiline liit” või alles eelmisel nädalal vastu võetud juhtalgatust „Ressursitõhus Euroopa”, milles energeetika on väga olulisel kohal. Muidugi tuleb seda teemat käsitleda meie tervikliku lähenemisviisi kontekstis. Väga tõenäoliselt arutatakse järgmisel reedel Euroopa Ülemkogul vajadust majanduspoliitika suurema kooskõlastamise järele Euroopa Liidus ja euroalal. Mul on hea meel sellise arutelu üle, sest sobib väga hästi kokku komisjoni iga-aastase majanduskasvu analüüsiga. Tegelikult ei tähenda Euroopa poolaasta vaid eelarvepoliitika kooskõlastamist, vaid ka tegelemist üldisemate küsimustega, näiteks makromajanduse tasakaalunihete ja konkurentsivõime erinevustega. Lisaks sellele oleme viimasel ajal kuulnud mõnedelt autoriteetsetelt osapooltelt argumente majandusjuhtimise tugevdamise kasuks, kuid samal ajal väidavad nad, et see on võimalik vaid valitsustevahelise meetodi abil. Peame selgelt kinnitama järgmist: komisjon toetab majandusjuhtimise ning poliitika kooskõlastamise süvendamist ja kiirendamist, sh euroalal. Oleme aga kindlalt veendunud, et selle saavutamise asjakohane raamistik ja vahendid on sätestatud aluslepingus. Tegelikult, kui toimiksid paralleelsed ja lõppkokkuvõttes kooskõlastamata struktuurid, siis ei jõuaks me oma üritusega edasi. ELi ja eriti euroala tugevdatud majandusjuhtimise süsteemi loomine väljaspool liidu raamistikku tõstatab suuri ja poliitiliselt väga tundlikke küsimusi. Tegelikult peaksid liikmesriigid vastu võtma meetmed, mis on ühenduse meetodiga ja aluslepingus sätestatud raamistikuga täielikult kooskõlas. Niivõrd kui need meetmed on liikmesriikide pädevuses – ja muidugi on mõned neist liikmesriikide vastutusalas –, tuleb seda pädevust rakendada kooskõlas liidu üldise raamistikuga. Ma tõesti usun, et see teema on väga tähtis, sest tegelikult on meil võimalik saavutada majandusjuhtimise küsimustes palju edu. Vajame – ja oleme kogu aeg selle poolt argumenteerinud – rohkem poliitika kooskõlastamist ning paremat majandusjuhtimist, kuid me peame seda tegema viisil, mis on sidus ja aluslepingute ja ühenduse lähenemisviisiga kooskõlas. Nende küsimuste puhul kavatseb komisjon olla eriti tähelepanelik. Alusleping koos sellele järgnenud nn ühenduse meetodiga nõuavad kõigi Euroopa institutsioonide rolli täielikku austamist. Seega tuleks selle nädala Euroopa Ülemkogu kohtumisel võtta selged ja konkreetsed eesmärgid. Arutelu ja selle tulemus peaksid olema võimalikult praktilised ja produktiivsed. Ma olen rääkinud energiapoliitikast kui järgmisest suurest Euroopa integratsiooni projektist ja ei ole raske mõista, miks ohutud, turvalised, jätkusuutlikud, mõistliku hinnaga energiatarned on meie kui globaalse jõu majanduslikes ja strateegilistes huvides kesksel kohal. Kliima- ja energiapaketi ning siseturgu reguleerivate õigusaktidega oleme juba palju saavutanud. Peame sellele tuginedes edasi liikuma ja Lissaboni lepinguga antud võimalusi ära kasutades süvendama meie praegust koostööd ja käivitama algatusi uutes valdkondades, nagu energiajulgeolek. Seepärast on meie energiapoliitika usaldusväärsuse esimene proovikivi meie seniste kokkulepete täitmine. Oma teatises „Energia 2020” ja energeetika infrastruktuuri käsitlevas teatises on komisjon esitanud meie arvates hädavajalikud meetmed. Soovin, et Euroopa Ülemkogu need prioriteedid heaks kiidaks ja eelkõige annaks selge lubaduse saada energia siseturg valmis 2014. aastaks. Selle aasta lõpuks peaks heaks kiidetama ka elektrisõidukite laadimise süsteemide ühine tehniline standard ning 2012. aasta lõpuks peaks toimuma sama ka arukate energiavõrkude ja mõõdikute puhul. Täielikult integreeritud energia siseturg on keskne majanduskasvu ja töökohade loomist soodustav tegur, mis edendab tehnika arengut, meie infrastruktuuri nüüdisajastamist ja vähendab meie sõltuvust impordist ja hinnakõikumistest. Samuti peame tagama, et ükski liikmesriik ei oleks energeetika mõttes muust Euroopast eraldatud. Soovin, et liikmesriigid lepiksid kokku, et Euroopas on nn energiasaarte kaotamise tähtaeg 2015. aasta."@et5
"Arvoisa puhemies, tämä Eurooppa-neuvoston kokous järjestetään erittäin tärkeällä hetkellä naapurimaillemme, erityisesti Egyptille, Tunisialle ja Valko-Venäjälle. Kunnioitan näiden valtioiden erityistilanteita, mutta odotan, että tämä Eurooppa-neuvosto ilmoittaa erittäin selvästi, että oikeusvaltiota, perusoikeuksien kunnioittamista ja moniarvoista demokratiaa koskevia periaatteita on noudatettava ja ne on hyväksyttävä. Demokratia on paras tapa saada aikaan vakautta ja vaurautta näissä valtioissa, kuten kaikkialla muualla. Olemme tehneet hyvää työtä liittääksemme Itämeren valtiot keskieurooppalaiseen järjestelmään. Nyt haluan, että Keski- ja Itä-Eurooppa liitetään pohjoisen ja etelän välisiin energiaverkkoyhteyksiin. Haluaisin, että syksyllä sovitaan Itämeren ja Adrianmeren väliseen yhteyteen tarvittavista hankkeista. Vaikka olemme saavuttamassa uusiutuvia energialähteitä koskevat tavoitteemme, tämänhetkisen suorituskyvyn perusteella pystymme vastaamaan vain puoleen energiatehokkuustavoitteistamme. Tehokkaampi energiankäyttö on avain valtaviin ympäristö- ja taloushyötyihin, ja se alentaisi Euroopan vuotuista energialaskua noin 200 miljardilla eurolla. Sillä voitaisiin myös luoda kaksi miljoonaa työpaikkaa vuoteen 2020 mennessä. Pyydän tämän vuoksi, että Eurooppa-neuvosto antaa uutta vauhtia energiatehokkuutta koskeville pyrkimyksillemme. Voisimme käyttää julkisia hankintoja kaikkialla EU:ssa antaaksemme todellisen sysäyksen energiatehokkuudelle. Tällä tarjotaan paikallisia työpaikkoja, työpaikkoja, joita ei voida ulkoistaa, työpaikkoja pienille ja keskisuurille yrityksille ja todellisia säästöjä teollisuudelle ja kotitalouksille. Komissio hyväksyy seuraavien viikkojen aikana energiatehokkuussuunnitelman, jossa ehdotetaan erityistoimia energiatehokkuuden edistämiseksi; siihen sisältyy esimerkiksi se, että 1. tammikuuta 2012 mennessä kaikkien jäsenvaltioiden pitäisi sisällyttää julkisiin hankintoihin energiatehokkuusvaatimukset. Komissio tarkastelee tämän jälkeen näillä toimilla saavutettua edistystä vuoteen 2013 mennessä ja harkitsee lisätoimenpiteitä sekä ehdottaa tarvittaessa oikeudellisesti sitovia tavoitteita. Jäsenvaltioiden pitäisi sopia määräajasta, johon mennessä energiatehokkuusvaatimuksia sovelletaan kaikkiin julkisia rakennuksia ja palveluita koskeviin julkisiin hankintoihin. Komissio on omalta osaltaan valmis tarkastelemaan uusia toimenpiteitä kaupunkien energiasäästön, kestävien biopolttoaineiden, älykkäiden verkkojen ja energian varastoinnin aloilla. Meidän on myös keskityttävä Euroopan energiapolitiikan ulkoiseen ulottuvuuteen. Vain kaksi viikkoa sitten kävin rohkaisevan keskustelun Azerbaidžanin ja Turkmenistanin presidenttien kanssa EU:n pääsystä Kaspianmeren kaasukentille, minkä perusteella olisi mahdollista toteuttaa eteläinen kaasuputki. Merkittävä läpimurto saavutettiin, ja Azerbaidžanin kanssa allekirjoitettiin yhteinen julistus ja Turkmenistanin kanssa konkreettinen sitoumus kaasun toimittamisesta Eurooppaan. Tältä vierailultani tuoma viesti on seuraava: kun teemme energiaa koskevia keskeisiä päätöksiä EU:ssa, olemme vahva toimija maailmanlaajuisessa kilpailussa energiavaroista. Euroopan unionin energiapolitiikan ulkoisen ulottuvuuden merkityksen korostamisen pitäisi olla Eurooppa-neuvoston keskeinen viesti, joten odotan mielenkiinnolla erittäin tärkeää energiakeskustelua tässä Eurooppa-neuvoston kokouksessa ja – olen iloinen voidessani todeta tämän – täällä Euroopan parlamentissa. Tiedän, että Euroopan parlamentti on tukenut voimakkaasti vahvaa eurooppalaista energiapolitiikkaa, ja parlamentin puhemies on puolustanut menestyksellisesti vahvempaa EU:n energiapoliittista sitoumusta. Kun on kyse innovaatioista, uskon, että on jo laaja yksimielisyys siitä, mitä Eurooppa-neuvostossa pitäisi saada aikaan. Ehkä vähemmän ilmeistä on käsitys siitä, miten kiireellistä toiminta on; miksi tutkimuksen ja innovoinnin tukemista tarvitaan nyt, kun kaikki jäsenvaltiot tekevät vaikeita valintoja siitä, millä aloilla niiden talousarviota leikataan. Verotukselliset näkökohdat ja julkinen tuki innovoinnille eivät ole keskenään ristiriitaisia toimintalinjoja. Monet jäsenvaltiot ovat osoittaneet, että kokonaistalousarviota voidaan leikata ja silti säilyttää kasvua edistävät menot erityisesti tutkimuksen ja innovoinnin alalla. Tämä on tärkeää, koska innovointiin perustuvan talouden toteuttaminen on keskeinen perusteellinen rakennemuutos. Kilpailijamme tietävät tämän, ne lyövät jo vetoa innovoinnin puolesta. Jotta emme jää jälkeen, Eurooppa-neuvoston on hyväksyttävä innovointia koskeva strateginen ja yhtenäinen lähestymistapamme. Innovoinnin on oltava osa talouspolitiikkaamme eikä pelkästään tutkimuksen väline, kuten jotkut ajattelevat. Eurooppa-neuvosto keskustelee tänä perjantaina kahdesta alasta, jotka ovat erittäin tärkeitä Euroopan tulevaisuudelle ja sen taloudelle: energiasta ja innovoinnista. Kummatkin ovat Eurooppa 2020 -strategian keskeisiä näkökohtia ja ensiarvoisen tärkeitä tavoitteellemme kestävän kasvun palauttamiseksi ja Euroopan unionin kilpailukyvyn lisäämiseksi. Emme saa unohtaa, että energia ja innovointi ovat kaksi alaa, joilla yhteisön lähestymistapa ja eurooppalainen ulottuvuus voivat tarjota paljon lisäarvoa. Tämä on tärkeä näkökohta tämänhetkisessä tilanteessa. Voimme EU:n tasolla tarjota todellista lisäarvoa parantamalla tutkimuksen ja innovoinnin perusedellytyksiä Euroopan unionissa. EU:sta on tultava innovoinnin luonnollinen koti tehokkaan standardoinnin, tekijänoikeuksien paremman hyödyntämisen, innovointia edistävien julkisten hankintojen ja sellaisten toimien avulla, joilla autetaan pieniä innovatiivisia yrityksiä turvaamaan rahoitus. Monet näistä toimista eivät aiheuta kustannuksia, mutta niihin tarvitaan poliittista tahtoa. Tarvitaan poliittista tahtoa toteuttaa toimia eurooppalaisen lähestymistavan ja eurooppalaisen ulottuvuuden mukaisesti. Voimme myös hyödyntää paremmin eurooppalaista tutkimusaluetta ja käyttää täysimääräisesti hyväksi sisämarkkinoita parantamalla esimerkiksi tutkijoiden liikkuvuutta. Sen lisäksi, että käytämme varoja, meidän on käytettävä niitä paremmin. Olemme aloittaneet talousarvion tarkistamisen yhteydessä keskustelun siitä, miten yksinkertaistetaan tapaa, jolla EU:n varoja käytetään ja miten pyritään tutkimuksen ja innovoinnin rahoituksen yhteiseen strategiseen kehykseen. Toisin sanoen, kun saamme enemmän vastinetta rahalle, vähennämme myös byrokratiaa, jotta EU:n rahoitusta saavat tutkijat voivat käyttää enemmän aikaa laboratoriossa ja työhönsä byrokratian sijasta. Emme saa koskaan houkuteltua nerokkaimpia tiedemiehiä ja innovoivimpia yrityksiä monimutkaisiin ja byrokraattisiin sääntöihin perustuvalla epäyhtenäisellä rahoitusvälineiden kokonaisuudella. Tässä kuussa järjestettävässä Eurooppa-neuvostossa keskustellaan siten energiasta ja innovoinnista. Siinä keskustellaan myös taloudesta. Talous ja työttömien ongelmat ovat kansalaistemme suurimmat huolenaiheet. Olemme juuri aloittaneet ensimmäisen EU-ohjausjakson, jolla toteutetaan taloushallintatoimia. Vuotuinen kasvuselvitys otettiin hyvin vastaan. Viesti oli tarkka ja selkeä. Sen perusteella tarjotaan tarvittavia EU:n tason ohjeita, jotta jäsenvaltiot voivat ottaa kansallisia poliittisia päätöksiä tehdessään huomioon, että olemme toisistamme riippuvaisia. Hyvää edistystä on jo saatu aikaan niissä lainsäädäntöaloitteissa, jotka tukevat uutta talouden ohjausjärjestelmää. Haluaisin kiittää puheenjohtajavaltio Unkaria. Puheenjohtajavaltio Unkarilla on täysi tukeni työn nopeuttamiselle, jotta se voidaan hyväksyä kesäkuuhun mennessä. Lisäksi meidän on ratkaistava osana tätä kattavaa vastausta avoinna olevat kysymykset, jotka koskevat Euroopan rahoitusvakausvälinettä (ERVV:tä) ja Euroopan vakausmekanismia. ERVV:n osalta sen soveltamisalan laajentamisen lisäksi on kyse siitä, miten kasvatetaan sen todellista lainanantokapasiteettia, kuten komissio totesi vuotuisessa kasvuselvityksessä. Tämä asia olisi luonnollisesti sisällytettävä kokonaisvaltaisen vastauksen asiayhteyteen. Perjantain Eurooppa-neuvoston keskusteluissa todennäköisesti vastataan tarpeeseen vahvistaa talouspolitiikkojen koordinointia Euroopan unionissa ja euroalueella. Pidän tällaista keskustelua myönteisenä, ja se sopii erittäin hyvin komission vuotuisen kasvuselvityksen asiayhteyteen. EU-ohjausjaksossa ei ole itse asiassa kyse ainoastaan budjettipolitiikan koordinoinnista vaan laajempien kysymyksien, kuten makrotalouden epätasapainon ja kilpailukyvyn puutteen, ratkaisemisesta. Olemme sopineet Eurooppa 2020 -strategiassa energiainnovaatioita koskevista kunnianhimoisista tavoitteista. Mainitsen esimerkiksi viime lokakuussa hyväksytyn innovaatiounionia koskevan lippulaivahankkeen tai viime viikolla hyväksytyn resurssitehokasta Eurooppaa koskevan lippulaivahankkeen, jossa energia on keskeisessä asemassa. Olemme lisäksi kuulleet hiljattain, että jotkut arvovaltaiset tahot ovat halunneet syventää talouden ohjausta, mutta ne ovat samalla ilmoittaneet, että tämä voidaan saada aikaan vain hallitustenvälisessä menettelyssä. Meidän on oltava selkeitä tässä asiassa: komissio pitää myönteisenä talouden ohjauksen ja politiikan koordinoinnin syventämistä ja nopeuttamista myös euroalueella. Olemme kuitenkin täysin vakuuttuneita siitä, että sopimuksessa tarjotaan oikeanlaiset puitteet ja välineet tämän aikaansaamiseksi. Emme itse asiassa edistä asiaamme, jos rinnakkaiset rakenteet toimivat lopulta epäjohdonmukaisesti. EU:n ja erityisesti euroalueen talouden ohjauksen vahvistetun järjestelmän käyttöönotto herättää tärkeitä ja poliittisesti erittäin arkaluonteisia kysymyksiä. Jäsenvaltioiden pitäisi itse asiassa toteuttaa toimenpiteitä, jotka ovat täysin yhteensopivia yhteisön menettelyn ja perustamissopimuksen tarjoamien puitteiden kanssa. Siltä osin, kun menettelyt kuuluvat jäsenvaltioiden toimivaltaan – luonnollisesti eräät niistä kuuluvat siihen – tätä toimivaltaa olisi harjoitettava yhdenmukaisesti koko unionin puitteiden kanssa. Katson, että tämä asia on erittäin tärkeä, koska voimme itse asiassa saada aikaan todellista edistystä talouden hallintoa koskevissa asioissa. Tarvitsemme – ja olemme esittäneet syitä tämän puolesta – enemmän poliittista koordinaatiota ja parempaa talouden hallintoa, mutta meidän on toteutettava se tavalla, joka on johdonmukainen ja sopusoinnussa perussopimusten ja yhteisön lähestymistavan kanssa. Komissio kiinnittää erityistä huomiota näihin seikkoihin. Perustamissopimus ja siitä johtuva "yhteisömenetelmä" edellyttävät, että Euroopan unionin kaikkien toimielinten asemaa kunnioitetaan. Tällä viikolla järjestettävässä Eurooppa-neuvoston kokouksessa olisi esitettävä selkeitä ja konkreettisia toteutettavia toimia. Keskustelun ja niiden tuloksien olisi oltava mahdollisimman toiminnallisia ja tuottavia. Olen esittänyt, että energiapolitiikka on seuraava tärkeä eurooppalainen yhdentymishanke. Ei ole vaikeaa nähdä, miksi turvallinen, kestävä ja kohtuuhintainen energiahuolto on avaintekijä taloudellisille ja strategisille eduillemme maailmanlaajuisena toimijana. Olemme jo aikaisemmin toteuttaneet paljon toimia ilmasto- ja energiapaketissamme ja sisämarkkinoiden lainsäädännössä. Meidän on pohjattava toimemme niihin käyttämällä hyväksemme Lissabonin sopimuksen mahdollisuuksia, syventämällä nykyistä yhteistyötä ja tekemällä aloitteita energiavarmuuden kaltaisilla uusilla aloilla. Näin ollen energiapolitiikkamme uskottavuutta koskeva ensimmäinen koe on saada aikaan se, mistä olemme sopineet. Komissio on hahmotellut Energia 2020 -tiedonannossa ja energiainfrastruktuuria koskevassa tiedonannossa toimenpiteitä, joita mielestämme tarvitaan kiireellisesti. Haluan, että Eurooppa-neuvosto hyväksyy nämä painopisteet ja että se sitoutuu selvästi saamaan aikaan energian sisämarkkinat vuoteen 2014 mennessä. Tänä vuonna olisi vahvistettava yhteiset tekniset standardit sähköautojen latausjärjestelmistä ja vuoden 2012 loppuun mennessä älykkäistä verkoista ja mittareista. Aidosti yhdennetyt energian sisämarkkinat ovat keskeisiä kasvun ja työllisyyden lisäämiseksi, teknisen kehityksen edistämiseksi, infrastruktuurimme uudenaikaistamiseksi sekä tuonnille ja hintavaihteluille altistumisemme vähentämiseksi. Meidän on myös varmistettava, että mitään jäsenvaltiota ei eristetä energian vuoksi EU:n muista valtioista. Haluan, että jäsenvaltiot sopivat, että energiasaarekkeet on poistettava Euroopassa vuoteen 2015 mennessä."@fi7
"Monsieur le Président, ce Conseil européen a lieu à un moment très important pour nos voisins, à savoir l’Égypte, la Tunisie et la Biélorussie. Bien que je respecte les situations spécifiques de ces différents pays, je souhaite que le Conseil européen déclare sans la moindre ambigüité l’obligation de promulguer et de respecter les principes de l’état de droit et du respect des droits fondamentaux et de la démocratie pluraliste. Comme partout ailleurs, la démocratie constitue le meilleur moyen d’atteindre la stabilité et la prospérité dans ces pays. Nous sommes parvenus à connecter les pays baltes au système continental. Je me tourne désormais vers l’Europe centrale et orientale pour faire avancer les interconnexions énergétiques nord-sud. Je veux qu’un plan soit approuvé en automne à propos des projets nécessaires à la liaison entre la Baltique et l’Adriatique. Alors que nous sommes en voie d’atteindre nos objectifs en matière d’énergies renouvelables, sur la base de nos performances actuelles, nous n’atteindrons que la moitié de nos objectifs en matière d’efficacité énergétique. Une utilisation plus efficace de l’énergie est essentielle pour débloquer de vastes avantages économiques et environnementaux, ainsi que pour réduire la facture énergétique annuelle de l’Europe d’environ 200 milliards d’euros. Il pourrait également en résulter la création de deux millions d’emplois d’ici 2020. C’est pourquoi je demanderai au Conseil européen de donner un nouvel élan à notre recherche d’une meilleure efficacité énergétique. Nous pouvons recourir à l’importance des marchés publics au sein de l’UE pour stimuler réellement l’efficacité énergétique, et cela signifie des emplois locaux −des emplois qui ne peuvent être confiés à l’extérieur − des emplois pour les PME et de véritables économies pour l’industrie et les ménages. La Commission adoptera dans les prochaines semaines un plan d’efficacité énergétique qui proposera des mesures spécifiques destinées à stimuler l’efficacité énergétique −par exemple, l’obligation pour tous les États membres d’inclure d’ici le 1 janvier 2012 des normes d’efficacité énergétique dans les marchés publics. La Commission évaluera les progrès accomplis grâce à ces mesures pour 2013 et elle examinera d’autres mesures, y compris la proposition, si nécessaire, de fixer des objectifs juridiquement contraignants. Les États membres devraient se mettre d’accord sur une échéance pour l’inclusion de normes d’efficacité énergétique dans tous les marchés publics relatifs aux bâtiments publics et aux services. De son côté, la Commission est prête à étudier de nouvelles mesures dans les domaines des économies d’énergie pour les villes, les biocarburants durables, les réseaux intelligents et le stockage d’énergie. Nous devons également nous concentrer sur la dimension extérieure de la politique énergétique européenne. Il y a deux semaines, j’ai eu des discussions encourageantes avec les présidents de l’Azerbaïdjan et du Turkménistan à propos de l’accès pour l’Europe aux champs de gaz naturel de la mer Caspienne, ce qui permettrait la réalisation du corridor du sud. Un pas important a été franchi grâce à la signature d’une déclaration commune avec l’Azerbaïdjan et à un engagement concret de la part du Turkménistan à fournir du gaz à l’Europe. Le message que j’ai retenu de cette visite est le suivant: lorsque nous prenons en Europe des décisions communes en matière d’énergie, nous sommes un acteur puissant dans la course mondiale aux ressources énergétiques. Souligner l’importance de la dimension extérieure de la politique énergétique de l’Union européenne devrait être un message clair de la part du Conseil européen; j’espère donc une discussion très constructive à propos de l’énergie lors de ce Conseil européen et − je suis heureux de le dire −au sein du Parlement européen. Je sais que cette Assemblée est très favorable à une politique européenne forte en matière d’énergie et que le Président du Parlement est le porte-drapeau d’un engagement plus fort de l’Europe en matière de politique énergétique. Venons-en maintenant à l’innovation. Je crois qu’il existe déjà un large consensus quant aux résultats escomptés du Conseil européen. Le sentiment d’urgence, le sentiment d’extrême urgence est peut-être moins évident, de même que celui de la nécessité d’encourager la recherche et l’innovation alors que les États membres font tous des choix difficiles quant à savoir où réaliser des réductions budgétaires. Les aspects fiscaux et le soutien public à l’innovation ne sont pas des politiques irréconciliables. Plusieurs États membres ont montré qu’il était possible de réduire le budget général tout en conservant des dépenses en faveur de la croissance, en particulier dans le domaine de la recherche et de l’innovation. C’est important, car une économie basée sur l’innovation permet des changements structurels profonds. Nos concurrents l’ont déjà compris et ils misent déjà sur l’innovation. Afin d’éviter d’être à la traîne, il faut que le Conseil européen approuve notre approche stratégique et intégrée de l’innovation. L’innovation doit faire partie intégrante de notre politique économique et pas simplement, comme certains le pensent, être un instrument de recherche. Vendredi prochain, le Conseil européen se penchera sur deux domaines très importants pour l’avenir de l’Europe et de son économie: l’énergie et l’innovation. Ces deux éléments jouent un rôle capital dans le cadre de la stratégie Europe 2020 et ils sont essentiels pour atteindre notre objectif qui consiste à rétablir une croissance durable et à accroître la compétitivité de l’Union européenne. Et n’oublions pas que l’énergie et l’innovation sont aussi deux domaines à propos desquels la stratégie de l’Union et la dimension européenne peuvent offrir beaucoup de valeur ajoutée. Il s’agit d’un point important dans le contexte actuel. À l’échelon européen, nous pouvons ajouter une valeur réelle en améliorant les conditions-cadres pour la recherche et l’innovation au sein de l’Union européenne. L’Europe doit devenir un lieu où l’innovation a naturellement sa place, grâce à une normalisation efficace, un meilleur usage des droits de propriété intellectuelle, des marchés publics orientés vers l’innovation et des mesures destinées à aider les petites entreprises innovantes à garantir le financement. Beaucoup de ces choses ne coûtent pas d’argent, mais requièrent une volonté politique, une volonté politique de prendre des décisions à partir d’une approche européenne et d’une dimension européenne. Nous pourrions aussi tirer beaucoup plus d’avantages de l’espace européen de la recherche si nous utilisions pleinement le marché unique grâce à l’amélioration de la mobilité des chercheurs, par exemple. Et tout en maintenant les dépenses, nous devons dépenser mieux. Nous avons entamé, à l’occasion de la révision budgétaire, un débat sur la manière de simplifier la façon dont les fonds de l’Union européenne sont dépensés et d’arriver à un cadre stratégique commun pour le financement de la recherche et de l’innovation. En d’autres termes, en avoir plus pour son argent signifie aussi qu’il faut réduire les tracasseries administratives afin que les scientifiques dont le travail est financé par l’UE puissent passer davantage de temps dans les laboratoires ou au travail plutôt qu’en tracasseries et formalités administratives. Nous ne parviendrons jamais à attirer les plus brillants scientifiques et les entreprises les plus innovantes par un ensemble incohérent d’instruments de financement basés sur des règles bureaucratiques complexes. Le Conseil européen de ce mois examinera donc les questions liées à l’énergie et à l’innovation, mais il ne négligera pas l’économie. L’économie, les problèmes que connaissent les chômeurs, telles sont les principales préoccupations de nos concitoyens. Nous venons de lancer le premier Semestre européen, activant ainsi la gouvernance économique. L’examen annuel de la croissance a reçu un accueil favorable. Les messages étaient ciblés et clairs. Cet examen présente les principes directeurs à l’échelle de l’Union européenne permettant aux États membres de tenir compte de notre interdépendance au moment de définir leurs politiques nationales. Des progrès intéressants ont déjà été réalisés en ce qui concerne les propositions législatives qui étayeront notre nouveau système de gouvernance économique. Je tiens à remercier la Présidence hongroise. Je soutiendrai pleinement la Présidence hongroise pour qu’elle accélère les travaux afin que l’adoption puisse avoir lieu d’ici le mois de juin. Par ailleurs, dans le cadre de cette réponse exhaustive, nous devrons résoudre les problèmes en suspens concernant le Fonds européen de stabilité financière (FESF) ainsi que le mécanisme européen de stabilité. À propos du FESF, outre la nécessité d’étendre son champ d’application, ce qui est en jeu maintenant −et la Commission l’a signalé dans l’examen annuel de la croissance −, c’est la manière d’accroître sa capacité réelle de prêt. Ce problème doit bien sûr être placé dans le contexte de la réponse exhaustive. Les discussions au sein du Conseil européen de vendredi prochain engloberont très certainement la nécessité de renforcer la coordination des politiques économiques dans l’Union européenne et dans la zone euro. Je me félicite de cette discussion, qui cadre parfaitement avec l’examen annuel de la croissance de la Commission. En réalité, le Semestre européen n’a pas pour unique mission de coordonner les politiques budgétaires; il vise aussi à aborder des questions plus vastes, comme les déséquilibres macroéconomiques et les disparités en matière de compétitivité. Grâce à la stratégie Europe 2020, nous nous sommes déjà mis d’accord sur un ensemble d’objectifs et de buts ambitieux en matière d’innovation énergétique. Je citerai, par exemple, l’initiative phare «Une Union de l’innovation», adoptée en octobre dernier, ou l’initiative phare «Une Europe efficace dans l’utilisation des ressources», adoptée la semaine passée dans lesquelles les problèmes énergétiques occupent une place prépondérante. En outre, nous avons récemment entendu des propos autorisés préconisant un approfondissement de la gouvernance économique, mais selon lesquels cela ne pourrait se faire qu’au moyen de la méthode intergouvernementale. Soyons clairs à ce propos: la Commission est favorable à l’approfondissement et à l’accélération de la gouvernance économique et à la coordination des politiques, y compris au sein de la zone euro, mais nous sommes fermement convaincus que le traité fournit le cadre et les instruments permettant de le faire. En fait, nous ne servirions pas notre cause en laissant des structures parallèles travailler d’une façon en fin de compte incohérente. L’établissement d’un système de gouvernance économique renforcée pour l’Union, et en particulier pour la zone euro, en dehors du cadre de l’Union européenne soulève des questions importantes et politiquement très sensibles. En réalité, il faudrait que les États membres adoptent des mesures qui soient totalement compatibles avec la méthode communautaire et avec le cadre fourni par le traité. À partir du moment où des mesures relèvent des compétences nationales −et certaines relèvent bien sûr de la responsabilité nationale − ces compétences devraient être exercées en conformité avec le cadre général de l’Union. Je pense réellement que ce problème est extrêmement important, car nous pouvons véritablement accomplir de gros progrès en matière de gouvernance économique. Nous devons garantir −et nous avons plaidé dans ce sens − une meilleure coordination des politiques et une meilleure gouvernance économique, mais nous devons le faire d’une manière cohérente et compatible avec les traités et avec une approche communautaire. La Commission se montrera particulièrement attentive à ces problèmes. Le traité, avec la «méthode communautaire» qui en découle, implique le plein respect du rôle de l’ensemble des institutions européennes. Le Conseil européen de cette semaine devra donc produire des résultats clairs et concrets. La discussion et les résultats devraient être aussi exploitables et féconds que possible. J’ai décrit la politique énergétique comme le futur grand projet d’intégration européenne et il est assez facile de voir les raisons pour lesquelles un approvisionnement énergétique sûr, garanti, durable et à un prix abordable est essentiel pour nos intérêts stratégiques et économiques en tant qu’acteur international. Nous avons déjà accompli beaucoup de choses dans le passé avec notre paquet sur le climat et l’énergie, ainsi qu’avec notre législation sur le marché intérieur. Nous devons en tirer parti en exploitant les occasions fournies par le traité de Lisbonne, en intensifiant notre coopération actuelle et en lançant des initiatives dans de nouveaux secteurs comme celui de la sécurité énergétique. C’est pourquoi le premier test de crédibilité de notre politique énergétique consiste à fournir ce sur quoi nous sommes tombés d’accord. La Commission a souligné dans sa communication «Énergie 2020» ainsi que dans celle sur les infrastructures énergétiques les mesures que nous estimons urgentes à prendre. Je veux que le Conseil européen approuve ces priorités et, en particulier, qu’il s’engage clairement à achever notre marché intérieur de l’énergie d’ici 2014. Une norme technique commune devrait également être établie pour les systèmes de chargement des véhicules électriques cette année, ainsi que pour les réseaux et compteurs intelligents pour la fin de2012. Un marché intérieur véritablement intégré pour l’énergie est essentiel pour accroître la croissance et fournir plus d’emplois, pour promouvoir les progrès technologiques, moderniser nos infrastructures et réduire notre exposition à la volatilité des prix et des importations. Nous devons également veiller à ce qu’en matière d’énergie, aucun État membre ne soit isolé du reste de l’Europe. Je veux que les États membres se mettent d’accord sur une échéance fixée à 2015 pour la suppression des îlots énergétiques en Europe."@fr8
"Elnök úr, az Európai Tanács soron következő ülésére szomszédságunk, konkrétan Egyiptom, Tunézia és Fehéroroszország szempontjából igen fontos időszakban kerül sor. A felsorolt országok eltérő egyedi helyzetének tiszteletben tartása mellett az Európai Tanácstól azt várom, hogy nagyon világosan szögezze le, hogy a jogállamiság, valamint az alapvető jogok és a pluralista demokrácia tiszteletben tartásának elvét el kell fogadni, és be kell tartani. A demokrácia ugyanis a legjobb mód arra, hogy az adott országokban – miként bárhol másutt is – megvalósuljon a stabilitás és a jólét. A balti országokat sikeresen rákapcsoltuk a kontinentális rendszerre. Most Közép-Kelet-Európán a sor, hogy előrelépjen az észak-déli energiahálózat összekapcsolásában. Azt kívánom, hogy ősszel szülessék megegyezés a Balti-tenger és az Adriai-tenger közötti összeköttetés kialakításához szükséges projektekre vonatkozó tervről. Miközben jó úton haladunk a megújuló energiákra vonatkozó céljaink megvalósítása felé, jelenlegi teljesítményünkkel energiahatékonysági célkitűzéseinknek csupán a felét fogjuk elérni. Nagyarányú környezeti és gazdasági előnyöket a hatékonyabb energiafelhasználástól remélhetünk, és ez vezethet Európa éves energiaszámlájának mintegy 200 milliárd euróval való csökkentéséhez is. És 2020-ig ezzel hozhatunk létre két millió új munkahelyet is. Ezért arra fogom kérni az Európai Tanácsot, hogy adjon újabb lökést energiahatékonysági politikánk továbbvitelének. A közbeszerzéseket európai léptékben arra használhatnánk fel, hogy valósággal felturbózzuk az energiahatékonyságot, ami helyi, nem kiszervezhető munkahelyeket jelent, munkalehetőséget a kis- és középvállalkozások számára, és valódi megtakarításokat mind a termelés, mind a háztartások részére. A következő hetekben a Bizottság az energiahatékonyság fokozását célzó konkrét intézkedéseket javasoló energiahatékonysági tervet fog elfogadni; ilyen intézkedés például az, hogy 2012. január 1-ig valamennyi tagállamnak energiahatékonysági normákat kell beépítenie a közbeszerzéseibe. A Bizottság ezt követően 2013-ig felülvizsgálja az említett intézkedéseknek köszönhetően megvalósuló előrelépést, és további intézkedéseket vesz majd fontolóra, ideértve szükség esetén a jogilag kötelező erejű célokra irányuló javaslatot is. A tagállamoknak meg kell állapodniuk egy határidőben, amikorra a középületeket és közszolgáltatásokat érintő valamennyi közbeszerzésbe energiahatékonysági normákat építenek be. A Bizottság a maga részéről készen áll arra, hogy új intézkedéseket tanulmányozzon a városok energiahatékonysága, a fenntartható bio-üzemanyagok, az intelligens hálózatok és az energiatárolás területén. Az európai energiapolitika külső vetületére is összpontosítanunk kell. Épp két héttel ezelőtt biztató megbeszéléseket folytattam Azerbajdzsán és Türkmenisztán elnökével a Kaszpi-tengeri gázmezőkhöz való európai hozzáférésről, ami lehetővé tenné a déli folyosó kiépítését. Azerbajdzsánnal együttes nyilatkozatot írtunk alá, a türkmének, pedig konkrét kötelezettséget vállaltak az Európa számára történő gázszállításra, ami számottevő áttörést jelent. A látogatásból a következő üzenetet szűrtem le: amikor Európában együttesen hozunk az energiára vonatkozó meghatározó döntéseket, akkor az energiaforrásokért folyó világméretű verseny erőteljes szereplői vagyunk. Az Európai Tanács részéről kulcsfontosságú üzenet lenne az Európai Unió energiapolitikája külső vetületének hangsúlyozása, ezért arra számítok, hogy a mostani Európai Tanácson és – örömmel mondhatom – itt az Európai Parlamentben is az energiára vonatkozó, kiemelt jelentőségű tárgyalások elé nézünk. Tudom, hogy a Parlament erőteljesen támogatja az erélyes európai energiapolitikát, és a Parlament elnöke elsőként szállt síkra amellett, hogy Európa energiapolitikai vonatkozásban határozottabban kötelezze el magát. Az innovációra áttérve: úgy gondolom, már széles körű egyetértés van abban a tekintetben, hogy az Európai Tanácsnak milyen eredményt kell felmutatnia. Talán kevésbé nyilvánvaló annak az átérzése, hogy mennyire sürgős, mennyire szörnyen sürgető a cselekvés, és hogy a kutatás és az innováció fokozására miért épp most van szükség, amikor valamennyi tagállamnak nehéz döntéseket kell meghoznia arról, hogy költségvetési kiadásai közül miből faragjon le. A költségvetési szempontok és az innováció köztámogatása nem kibékíthetetlen politikák. Több tagállam bebizonyította, hogy a növekedés-barát, főként a kutatással és innovációval összefüggő kiadások fenntartása mellett is le lehet szorítani az általános költségvetési kiadásokat. Ez azért fontos, mert az innovációs gazdaság kialakítása a sarkalatos mély szerkezeti átalakítás. Versenytársaink tudják ezt, és már az innovációra tették fel a lapot. A lemaradást elkerülendő, arra van szükségünk, hogy az Európai Tanács hagyja jóvá az innovációra irányuló stratégiai és integrált megközelítésünket. Az innovációnak gazdaságpolitikánk részét kell képeznie, és nem egyszerű kutatási eszköznek kell maradnia, miként ezt egyesek gondolják. Pénteken az Európai Tanács két olyan témakörről is tanácskozni fog, melyek szintén igen fontosak Európa és gazdaságának jövője szempontjából: az energiáról és az innovációról. Mindkettő az Európa 2020 stratégia magvát képezi, és központi szerepet tölt be a fenntartható növekedés helyreállítására és az Európai Unió versenyképességének növelésére irányuló célunkban. És azt se feledjük, hogy az energia és az innováció ezen felül két olyan terület, ahol a közösségi megközelítés és az európai dimenzió számottevő hozzáadott értéket képviselhet. A jelenlegi körülmények között ezt fontos leszögezni. Az Európai Unióban a kutatás és az innováció keretfeltételeinek javításával valódi európai szintű hozzáadott értéket produkálhatunk. Európának a hatékony szabványosítással, a szellemi tulajdonjogok jobb felhasználásával, az innováció-barát közbeszerzésekkel, valamint az innovatív kisvállalkozásoknak a biztos finanszírozáshoz való hozzásegítésével az innováció természetes hazájává kell válnia. Ebből sok mindenhez nem kell pénz, kell viszont politikai akarat; méghozzá olyan politikai akarat, amely európai megközelítést és európai dimenziót felhasználó intézkedések meghozatalát tételezi. Az Európai Kutatási Térségből is sokkal többet tudnánk kihozni, például azzal, hogy a kutatók mobilitásának javításával teljes körűen kihasználjuk az egységes piacot. A kiadásokat fenn kell tartanunk, de jobban is kell felhasználnunk őket. A költségvetés felülvizsgálatával vitát indítottunk arról, hogy miként lehetne egyszerűsíteni az uniós pénzek elköltésének módját, és arról, hogy tovább kell dolgoznunk a kutatás és innováció finanszírozása közös stratégiai keretének kialakítása érdekében. Más szavakkal, az ár és a minőség közötti nagyobb összhang megteremtése a papírmunka visszaszorítását is feltételezi, hogy az Európai Unió által finanszírozott tudósok több időt tölthessenek a kutatóhelyen vagy a munkájukkal, és ne kelljen annyi időt fecsérelniük a bürokráciára és a papírmunkára. Bonyolult és bürokratikus szabályokon nyugvó finanszírozási eszközök összefüggéstelen halmazával nem fogjuk tudni idecsalogatni a legragyogóbb tudósokat és a leginnovatívabb gazdasági társaságokat. Az Európai Tanács e havi ülése tehát az energiával és az innovációval foglalkozik majd, de a gazdasági kérdések megvitatását sem fogja megkerülni. Polgáraink legnagyobb gondja ugyanis továbbra is a gazdasági problémák, a munkanélküliség. Nemrég indítottuk el az első európai szemesztert, hoztuk mozgásba a gazdasági kormányzást. Az éves növekedési jelentés jó fogadtatásra talált. Az üzenetek összefogottak és világosak voltak. A jelentés uniós szinten megadja a szükséges iránymutatást ahhoz, hogy a tagállamok nemzeti politikai döntéseik meghozatala során figyelembe vehessék egymástól való függésünket. Az új gazdasági irányítási rendszerünket majdan alátámasztó jogalkotási javaslatok terén már számottevő előrehaladás történt. Ezért szeretnék köszönetet mondani a magyar elnökségnek. Teljes mértékben támogatom a magyar elnökséget abban, hogy a júniusig történő elfogadás érdekében felgyorsítsa a munkát. Ezen túlmenően, az átfogó válasz részeként meg kell majd oldanunk az európai pénzügyi stabilitási eszköz és az európai stabilitási mechanizmus körüli fennmaradó kérdéseket is. Az európai pénzügyi stabilitási eszközt illetően: alkalmazási körének kiszélesítésén túlmenően most az a tét, hogy miként növelhetjük a tényleges hitelezési kapacitását – ahogy ezt a Bizottság az éves növekedési jelentésben is megállapította. Ezt a kérdést természetesen az átfogó válasz összefüggésében kell vizsgálni. Az Európai Tanács pénteki ülésének tanácskozásai a legnagyobb valószínűséggel a körül forognak majd, hogy az Európai Unióban és az euróövezetben a gazdaságpolitikák szorosabb összehangolására van szükség. Üdvözlök egy ilyen tanácskozást, amely kiválóan illeszkedik a Bizottság éves növekedési jelentéséhez. Az európai szemeszter ugyanis nemcsak a költségvetési politikák összehangolásáról szól, hanem nagyobb léptékű kérdések, például a makrogazdasági egyensúlytalanságok és a versenyhátrányok kezeléséről is. Az Európa 2020 stratégián keresztül már megállapodtunk egy sor, az energetikai innovációra vonatkozó nagyra törő célkitűzésben és célban. Említhetném az „Innovatív Unió” elnevezésű, múlt év októberében elfogadott kiemelt kezdeményezést, vagy a múlt héten elfogadott „Erőforrás-hatékony Európa” elnevezésű kiemelt kezdeményezést, melyekben az energia kitüntetett helyet foglal el. Ezenfelül a közelmúltban hallatszottak olyan erélyes hangok is, melyek a gazdasági kormányzás elmélyítése érdekében érveltek, ám ezzel egyidejűleg leszögezték, hogy ez csak kormányközi módszerrel történhet. Világosan le kell szögeznünk: a Bizottság üdvözli a gazdasági kormányzás elmélyítését és felgyorsítását, valamint a politikai összehangolást, még az euróövezetben is. Ugyanakkor szilárd meggyőződésünk, hogy ennek megvalósításához a Szerződés megfelelő keretet és eszközöket kínál. Ügyünket ugyanis nem vinnénk előre, ha a végén esetleg összefüggéstelen módon működő párhuzamos struktúrákkal találnánk szemben magunkat. Az uniós kereteken kívül az EU számára, és különösen az euróövezetben megerősített gazdasági kormányzási rendszer kiépítése számottevő és politikailag igen kényes kérdéseket vet föl. A tagállamoknak a közösségi módszerrel és a Szerződés által nyújtott kerettel tökéletesen összeegyeztethető intézkedéseket kell foganatosítaniuk. Amennyiben az intézkedések nemzeti hatáskörbe tartoznak – és néhány természetesen nemzeti felelősségi körbe tartozik –, ezt a hatáskört az általános uniós kerettel összhangban kell gyakorolni. Tényleg hiszem, hogy ez az ügy rendkívül fontos, hiszen a gazdasági kormányzás kérdéskörében hatalmasat léphetünk előre. Szorosabb politikai összehangolásra és jobb gazdasági kormányzásra van szükségünk – és jó ideje e mellett érvelünk –, ám ezt a szerződésekkel és a közösségi megközelítéssel koherens és összeegyeztethető módon kell tennünk. A Bizottság különösen oda fog figyelni ezekre a kérdésekre. A Szerződés a belőle következő „közösségi módszerrel” együtt valamennyi európai intézmény szerepének teljes tiszteletben tartását feltételezi. Az Európai Tanács e heti ülésének tehát világos, konkrét kulcsfeladatokat kell körülhatárolnia. A tanácskozásnak és az eredménynek a lehető legoperatívabbnak és legproduktívabbnak kell lenniük. Az energiapolitikát a következő nagyszabású európai integrációs projektként írtam le, és nem nehéz belátni, hogy a biztos, biztonságos, fenntartható és megfizethető energiaellátásnak miért van sarkalatos jelentősége az Európai Unió, mint globális szereplő gazdasági és stratégiai érdekei szempontjából. Éghajlat- és energiacsomagunkkal, valamint belső piaci szabályozásunkkal korábban már sokat tettünk. A Lisszaboni Szerződés által nyújtott lehetőségek kiaknázásával, meglévő együttműködéseink elmélyítésével és kezdeményezések új területeken – például az energiabiztonság területén – történő indításával erre kell építenünk. Energiapolitikánk megbízhatóságának első próbája tehát annak teljesítése, amiben már megegyeztünk. Az „Energia 2020” című és az energia-infrastruktúráról szóló közleményében a Bizottság már felvázolta azokat az intézkedéseket, amelyekről úgy gondoljuk, hogy sürgősen muszáj meghoznunk őket. Azt kívánom, hogy az Európai Tanács erősítse meg ezeket a prioritásokat, és különösen, egyértelműen kötelezze el magát belső energia-piacunknak 2014-re történő kiépítése iránt. Idén az elektromos járművek töltőrendszereire, 2012 végéig, pedig az intelligens hálózatokra és mérőeszközökre vonatkozó közös műszaki szabvány kialakítására is szükség van. A valóban integrált belső energiapiac kulcsszerepet játszik a fokozottabb növekedésben és munkahelyteremtésben, a technológiai haladás előmozdításában, infrastruktúráink korszerűsítésében, valamint importkitettségünk és az áringadozásoknak való kitettségünk csökkentésében. Arról is gondoskodnunk kell, hogy ne legyen Európa többi részétől energetikai szempontból elszigetelt tagállam. Kívánságom az, hogy a tagállamok állapodjanak meg, hogy 2015-re felszámolják az európai energiaszigeteket."@hu11
"Signor Presidente, questo Consiglio europeo si svolge in un momento molto importante per i paesi nostri vicini, vale a dire Egitto, Tunisia e Bielorussia. Pur rispettando le diverse situazioni specifiche di questi paesi, mi aspetto che questo Consiglio europeo dichiari in termini molto chiari che occorre applicare e rispettare i principi dello stato di diritto e del rispetto per i diritti fondamentali e la democrazia pluralista. La democrazia rappresenta di fatto la via migliore per raggiungere la stabilità e la ricchezza in questi paesi, come anche altrove. Abbiamo fatto un ottimo lavoro nel collegare i paesi baltici al sistema continentale. Adesso mi occuperò dell’Europa centrale e orientale come passo successivo alle interconnessioni energetiche tra nord e sud. Voglio che entro l’autunno venga definito un piano sui progetti necessari per collegare il Baltico all’Adriatico. Pur essendo sulla buona strada per conseguire gli obiettivi sull’energia rinnovabile, se verrà mantenuto il ritmo attuale realizzeremo soltanto la metà dei nostri obiettivi di efficienza energetica. Un impiego più efficiente dell’energia è cruciale per produrre vantaggi economici e ambientali di grande portata – e ridurre la bolletta energetica attuale dell’Europa di circa 200 milioni di euro. Inoltre, si potrebbero anche creare due milioni di posti di lavoro entro il 2020. Chiederò pertanto al Consiglio europeo di conferire nuovo slancio alla nostra ricerca dell’efficienza energetica. Potremmo sfruttare l’entità degli appalti pubblici comunitari per conferire un impulso autentico all’efficienza energetica e questo significa posti di lavoro locali, impieghi che non possono essere terzializzati, occupazione per le PMI e risparmi effettivi sia per le imprese sia per le famiglie. Nelle prossime settimane, la Commissione adotterà un piano per l’efficienza energetica che proporrà misure specifiche per promuovere l’efficienza energetica; per esempio, il fatto che entro il 1° gennaio 2012 tutti gli Stati membri inseriscano gli standard dell’efficienza energetica negli appalti pubblici. La Commissione si riserverà poi di esaminare il progresso compiuto con queste misure entro il 2013 e valuterà l’introduzione di misure supplementari, compresa la proposta di obiettivi legalmente vincolanti, se necessario. Gli Stati membri dovrebbero stabilire una scadenza per inserire gli standard in materia di efficienza energetica in tutti gli appalti pubblici concernenti edifici e servizi pubblici. Da parte sua, la Commissione è pronta a esplorare nuove misure nei campi del risparmio energetico per le città, dei biocarburanti sostenibili, delle reti intelligenti e dello stoccaggio di energia. Dobbiamo anche concentrarci sulla dimensione esterna della politica energetica comunitaria. Solo un paio di settimane fa ho avuto colloqui interessanti con i Presidenti di Azerbaijan e Turkmenistan sull’accesso dell’Europa ai giacimenti di gas del Mar Caspio, che consentirebbe la realizzazione del corridoio meridionale. Una svolta importante è stata la firma di una dichiarazione congiunta con l’Azerbaijan e un impegno concreto del Turkmenistan di fornire gas all’Europa. Il messaggio che ho desunto dalla suddetta visita è stato il seguente: quando in Europa prendiamo decisioni chiave sull’energia in maniera congiunta, diventiamo un soggetto forte nella corsa globale per le risorse energetiche. Sarebbe quanto mai opportuno un messaggio chiave da parte del Consiglio europeo a sostegno dell’importanza della dimensione esterna della politica energetica dell’Unione europea, pertanto attendo con impazienza una discussione molto importante sull’energia in occasione di questo Consiglio europeo e – sono felice di dirlo – qui al Parlamento europeo. So che questo Parlamento è un acceso sostenitore di una politica energetica europea forte, e il Presidente del Parlamento è stato esemplare in termini di impegno più sostenuto dell’Europa nei confronti della politica energetica. Per passare all’innovazione, ritengo che vi sia già un ampio consenso su quello che dovrebbe essere l’esito del Consiglio europeo. Forse meno evidente è il senso di quanto sia urgente, disperatamente urgente, intervenire, del perché sia necessario conferire impulso alla ricerca e all’innovazione proprio adesso, quando gli Stati membri stanno tutti compiendo scelte difficili su dove tagliare il bilancio. Il rigore fiscale e il sostegno pubblico all’innovazione non sono politiche irriconciliabili. Diversi Stati membri hanno dimostrato che si può operare tagli al bilancio generale mantenendo una spesa che favorisca la crescita, in particolare nel campo della ricerca e dell’innovazione. Si tratta di un aspetto importante, in quanto realizzare l’economia dell’innovazione rappresenta il cambiamento strutturale profondo più importante. I nostri concorrenti lo sanno, e stanno già scommettendo sull’innovazione. Per evitare di perdere il treno, ci occorre che il Consiglio europeo appoggi il nostro approccio strategico e integrato all’innovazione. L’innovazione deve far parte della nostra politica economica, e non essere semplicemente uno strumento di ricerca, come alcuni ritengono. Questo venerdì, il Consiglio europeo si soffermerà su due aree che sono anche molto importanti per il futuro dell’Europa e della sua economia: l’energia e l’innovazione. Entrambe sono elementi chiave della strategia Europa 2020 e sono cruciali per la nostra finalità di ripristinare una crescita sostenibile e di aumentare la competitività dell’Unione europea. Non dimentichiamo inoltre che l’energia e l’innovazione sono anche due campi in cui l’approccio comunitario e la dimensione europea possono offrire molto valore aggiunto. è un punto importante nel contesto attuale. A livello europeo possiamo produrre valore aggiunto autentico migliorando le condizioni quadro di ricerca e innovazione nell’Unione europea. L’Europa deve diventare la patria naturale dell’innovazione, attraverso una standardizzazione efficace, un uso più appropriato dei diritti di proprietà intellettuale, appalti pubblici favorevoli all’innovazione e misure per aiutare le piccole imprese innovative ad assicurarsi i finanziamenti. Molti di questi obiettivi non presuppongono denaro, bensì volontà politica. E la volontà politica di adottare misure ricorrendo a un approccio europeo e a una dimensione europea. Possiamo anche sfruttare meglio lo spazio europeo per la ricerca, utilizzando appieno il mercato unico migliorando la mobilità dei ricercatori, ad esempio. E, oltre a mantenere i livelli di spesa, dobbiamo anche spendere meglio. Con la revisione del bilancio, abbiamo avviato una discussione su come semplificare il modo in cui vengono spesi i fondi comunitari e impegnarci per un quadro strategico comune per i finanziamenti a favore di ricerca e innovazione. In altre parole, ottenere di più con meno denaro significa anche tagliare la burocrazia, di modo che gli scienziati finanziati dall’UE possano trascorrere più tempo in laboratorio o dedicarlo al proprio lavoro, e non alla burocrazia. Non attireremo mai gli scienziati più brillanti e le aziende più innovative con una gamma incoerente di strumenti di finanziamento basati su norme complesse e burocratiche. Pertanto, il Consiglio europeo di questo mese parlerà di energia e innovazione. Ma non eviterà di parlare di economia. L’economia e i problemi dei disoccupati continuano a essere fonti importanti di preoccupazione per i nostri cittadini. Abbiamo appena inaugurato il primo semestre europeo – tradurre in pratica la governance economica. La valutazione annuale della crescita ha ricevuto un’accoglienza positiva. I messaggi erano mirati e chiari. Tale valutazione fornisce orientamenti necessari a livello di Unione europea, cosicché gli Stati membri possano tener conto della nostra interdipendenza quando prendono le loro decisioni di politica nazionale. Sono già stati compiuti progressi soddisfacenti sulle proposte legislative alla base del nostro nuovo sistema di governance economica. Vorrei ringraziare la presidenza ungherese. Tale presidenza ha il mio pieno sostegno nell’accelerare le misure necessarie a garantire l’adozione entro giugno. Inoltre, come parte di questa risposta dettagliata, dovremo risolvere le questioni ancora in sospeso concernenti il Fondo europeo di stabilità finanziaria (FESF) e il meccanismo europeo di stabilità. Per quanto riguarda il FESF, il fulcro attuale della questione non è tanto l’ampliamento del suo campo di applicazione, bensì l’incremento della sua capacità effettiva di concedere prestiti – come rilevato dalla Commissione nella valutazione annuale della crescita. Tale questione va ovviamente considerata nel contesto della nostra risposta complessiva. Le discussioni del Consiglio europeo del prossimo venerdì riguarderanno presumibilmente la necessità di migliorare il coordinamento delle politiche economiche nell’Unione europea e nella zona dell’euro. Accolgo con favore tale dibattito, che si inserisce perfettamente nello spirito della valutazione annuale della crescita condotta dalla Commissione. Di fatto, il semestre europeo non si esaurisce nel coordinamento delle politiche di bilancio, bensì si occupa di questioni di più ampio respiro, quali gli squilibri macroeconomici e le lacune in termini di competitività. Con la strategia Europa 2020 abbiamo già convenuto una serie di obiettivi e traguardi ambiziosi nel campo dell’innovazione energetica. Potrei citare l’iniziativa faro l’Unione dell’innovazione, adottata lo scorso ottobre, o l’iniziativa faro un’Europa efficiente nell’impiego delle risorse, adottata soltanto la scorsa settimana e in cui l’energia occupa un posto di primo livello. Inoltre, di recente abbiamo sentito alcune voci autorevoli esprimersi a favore dell’approfondimento della governance economica, ma dichiarare al contempo che tale obiettivo si può realizzare solamente con il metodo intergovernativo. Dobbiamo adottare una posizione chiara in proposito: la Commissione accoglie con favore l’approfondimento e l’accelerazione della governance economica e del coordinamento delle politiche, anche in seno alla zona dell’euro. Siamo tuttavia fermamente convinti che il trattato metta a disposizione il quadro e gli strumenti adeguati per conseguire tale obiettivo. Anzi, non peroreremmo la nostra causa se le strutture parallele funzionassero in maniera poco coerente. La creazione di un sistema di governance economica rafforzata per l’UE, e in particolare per la zona dell’euro al di fuori del quadro dell’Unione, solleva interrogativi importanti e politicamente molto delicati. In verità, gli Stati membri dovrebbero adottare misure totalmente compatibili con il metodo comunitario e il quadro previsto dal trattato. Nella misura in cui tali misure rientrano nelle competenze nazionali – e alcune di esse sono ovviamente di responsabilità degli Stati –tale competenza andrebbe esercitata in accordo con il quadro complessivo dell’Unione. Sono fermamente convinto dell’importanza estrema di tale questione perché possiamo veramente mettere a segno grandi progressi nel campo della governance economica. Ci occorre – e ci siamo espressi già a favore – un maggiore coordinamento delle politiche e una governance economica più solida, ma dobbiamo intervenire in maniera coerente e compatibile con i trattati e con un approccio comunitario. La Commissione sarà particolarmente vigile su tali questioni. Il trattato, con il metodo comunitario che ne consegue, presuppone il pieno rispetto per il ruolo svolto da tutte le istituzioni europee. Pertanto, il Consiglio europeo di questa settimana dovrebbe identificare obiettivi realizzabili chiari e concreti. La discussione e l’esito dovrebbero essere quanto mai operativi e produttivi. Ho descritto la politica energetica come il prossimo grande progetto di integrazione europea, e non è difficile comprendere il motivo per cui una fornitura energetica sicura, sostenibile e accessibile sia essenziale per i nostri interessi economici e strategici quale soggetto globale. In passato abbiamo già conseguito ottimi risultati con il nostro pacchetto per il clima e l’energia e con la legislazione sul mercato interno. Dobbiamo partire da questi risultati per sfruttare le opportunità offerte dal trattato di Lisbona, approfondire la cooperazione già esistente e avviare iniziative in aree nuove, quali la sicurezza energetica. La prima prova di credibilità della nostra politica energetica consiste pertanto nel realizzare gli impegni già presi. La Commissione ha definito le misure da noi reputate urgentemente necessarie nelle nostre comunicazioni su Energia 2020 e sull’infrastruttura dell’energia. Vorrei che il Consiglio europeo appoggiasse tali priorità e, in particolare, assumesse un impegno chiaro di portare a compimento il nostro mercato interno dell’energia entro il 2014. Quest’anno andrebbe inoltre stabilito uno standard tecnico comune per i sistemi di rifornimento dei veicoli elettrici, oltre che per le reti e i contatori intelligenti entro la fine del 2012. Un mercato interno dell’energia veramente integrato è essenziale per produrre più crescita e occupazione, promuovere il progresso tecnologico, ammodernare la nostra infrastruttura e ridurre la nostra esposizione alle importazioni e alla volatilità dei prezzi. Dobbiamo inoltre garantire che, in campo energetico, nessuno Stato membro sia isolato dal resto dell’Europa. Vorrei che gli Stati membri accettassero una scadenza del 2015 per porre fine alle isole energetiche in Europa."@it12
"Pone pirmininke, šis Europos Vadovų Tarybos susitikimas vyksta labai svarbiu momentu mūsų kaimyninėms šalims, būtent, Egiptui, Tunisui ir Baltarusijai. Tikiuosi, kad Europos Vadovų Taryba, nors ir atsižvelgdama į skirtingas konkrečias šių šalių padėtis, labai aiškiai pasakys, jog reikia priimti teisinės valstybės principus ir jų laikytis, taip pat gerbti pagrindines teises ir pliuralistinę demokratiją. Demokratija yra iš tiesų geriausias būdas, kaip visur kitur, taip ir šiose šalyse siekti stabilumo ir gerovės. Gerai padirbėjome prijungdami Baltijos šalis prie žemyninės Europos sistemos. Dabar grįžtu prie Vidurio ir Rytų Europos, siekdamas toliau plėtoti šiaurės ir pietų energetikos tarpusavio jungtis. Noriu, kad rudenį būtų susitarta dėl projektų, kurių reikia Baltijai su Adrija sujungti. Kalbant apie atsinaujinančiųjų energijos išteklių tikslus, esamais rezultatais pasiekiame tik pusę energijos vartojimo efektyvumo tikslų. Efektyvesnis energijos vartojimas yra pagrindinis dalykas, kad būtų suteikta daug naudos aplinkai ir ekonomikai, o metinės Europos išlaidos metinės energijai sumažintos 200 mlrd. EUR. Be to, iki 2020 m. būtų galima sukurti 2 mln. darbo vietų. Taigi paprašysiu Europos Vadovų Tarybos, kad suteiktų naują postūmį siekti energijos vartojimo efektyvumo. Galėtume naudotis viešaisiais pirkimais visoje ES, kad iš tikrųjų paskatintume energijos vartojimo efektyvumą, o kartu vietos darbo vietų kūrimą, darbo vietų, kurių negalima perduoti kitiems, bei mažųjų ir vidutinių įmonių darbo vietų kūrimą, taip pat realias pramonės ir namų ūkių santaupas. Ateinančiomis savaitėmis Komisija patvirtins energijos vartojimo efektyvumo planą, kuriame siūlomos konkrečios priemonės energijos vartojimo efektyvumui skatinti; pvz., kad iki 2012 m. sausio 1 d. visos valstybės narės įtrauktų energijos vartojimo efektyvumo standartus į viešuosius pirkimus. Tada Komisija peržiūrės šiomis priemonėmis iki 2013 m. pasiektą pažangą ir apsvarstys tolesnes priemones, įskaitant, prireikus, teisiškai privalomų tikslų siūlymą. Valstybės narės turėtų susitarti dėl galutinio energijos vartojimo efektyvumo standartų įtraukimo į visus valstybinių pastatų ir paslaugų viešuosius pirkimus termino. Komisija savo ruožtu pasirengusi tirti naujas energijos taupymo miestuose, tvarių biodegalų, pažangiųjų tinklų ir energijos kaupimo sričių priemones. Mums taip pat reikia sutelkti dėmesį į Europos energetikos politikos išorinę plotmę. Vos prieš dvi savaites raginau diskutuoti su Azerbaidžano ir Turkmėnistano prezidentais dėl Europos prieigos prie Kaspijos jūroje esančių dujų telkinių, nes tai suteiktų galimybę realizuoti pietų koridorių. Įvyko svarbus proveržis mums pasirašius bendrą deklaraciją su Azerbaidžanu ir Turkmėnistanui konkrečiai įsipareigojus tiekti dujas Europai. Iš šio apsilankymo parsivežiau šią žinią: kai kartu Europoje priimame pagrindinius sprendimus dėl energetikos, atliekame svarbų vaidmenį visuotinėse energijos išteklių lenktynėse. Pabrėždama Europos Sąjungos energetikos politikos išorinės plotmės svarbą Europos Vadovų Taryba pabrėžtų esminį dalyką, taigi laukiu labai svarbios diskusijos apie energetiką šiame Europos Vadovų Tarybos susitikime ir – džiaugiuosi tai sakydamas – čia, Europos Parlamente. Žinau, kad Parlamentas labai palaiko tvirtą Europos energetikos politiką, o Parlamento Pirmininkas yra tvirto Europos įsipareigojimo energetikos politikos atžvilgiu šalininkas. Kalbant apie inovacijas, manau, kad jau plačiai susitarta dėl to, kas turėtų paaiškėti po Europos Vadovų Tarybos susitikimo. Galbūt ne taip aišku, kaip skubiai, kaip nepaprastai skubiai reikia imtis veiksmų – kodėl dabar reikia skatinti mokslinius tyrimus ir inovacijas, kai visoms valstybėms narėms tenka daryti sudėtingus pasirinkimus sprendžiant, kaip mažinti biudžetą. Finansų tausojimas ir valstybės parama inovacijoms nėra nesutaikomos politikos sritys. Kelios valstybės narės parodė, kad galima mažinti bendrą biudžetą didinant išlaidas, visų pirma skirtas moksliniams tyrimams ir inovacijoms. Tai svarbu, nes novatoriškos ekonomikos įgyvendinimas yra pagrindinis tvirtas struktūrinis pokytis. Mūsų varžovai tai žino, jie jau lažinasi dėl inovacijų. Kad nebūtume palikti užnugaryje, Europos Vadovų Taryba turi patvirtinti strateginį ir integruotą požiūrį į inovacijas. Inovacijos turi būti mūsų ekonomikos politikos dalis, o ne tiesiog mokslinių tyrimų priemonė, kaip kai kurie mano. Šį penktadienį Europos Vadovų Taryba aptars dvi sritis, kurios taip pat labai svarbios Europos ir jos ekonomikos ateičiai: energetikos ir inovacijų sritis. Abi jų yra pagrindinės strategijos „Europa 2020“ dalys ir yra svarbiausios siekiant tikslo atkurti tvarų augimą ir didinti Europos Sąjungos konkurencingumą. Neužmirškime, kad energetika ir inovacijos taip pat yra dvi sritys, kur Bendrijos metodas ir europinis mastas gali teikti daug papildomos naudos. Tai svarbu pabrėžti dabartinėmis aplinkybėmis. Europos lygmeniu galime gauti papildomos naudos gerindami mokslinių tyrimų ir inovacijų bendrąsias sąlygas Europos Sąjungoje. Europa turi tapti natūraliais inovacijų namais pasitelkdama veiksmingą derinimą, geresnį intelektinės nuosavybės teisių naudojimą, inovacijoms palankius viešuosius pirkimus ir priemones, kuriomis būtų padedama mažosioms inovacijas diegiančioms įmonėms užtikrinti finansavimą. Dauguma išvardytų dalykų nekainuoja, bet reikalinga politinė valia. Reikia politinės valios imtis priemonių taikant europinį metodą ir mastą. Be to, galime daug daugiau gauti iš Europos mokslinių tyrimų erdvės, visapusiškai išnaudodami bendrąją rinką, pvz., gerindami mokslo darbuotojų judumą. O kad galėtume toliau leisti pinigus, turime juos leisti geriau. Atlikdami biudžeto peržiūrą pradėjome diskutuoti apie tai, kaip paprasčiau leisti Europos Sąjungos pinigus ir kaip kurti bendrą strateginę mokslinių tyrimų ir inovacijų finansavimo programą. Kitaip sakant, norint geriausiai panaudoti lėšas, reikia mažinti biurokratinius reikalavimus, kad ES finansuojami mokslininkai galėtų daugiau laiko praleisti laboratorijoje arba prie savo darbo, o ne vykdydami minėtus reikalavimus. Niekada nepritrauksime geriausių mokslininkų ir novatoriškiausių bendrovių turėdami nenuoseklų finansavimo priemonių, grindžiamų sudėtingomis ir biurokratinėmis taisyklėmis, rinkinį. Taigi šį mėnesį vyksiančiame Europos Vadovų Tarybos susitikime bus aptariama energetika ir inovacijos. Bet jame taip pat bus nevengiama diskusijų apie ekonomiką. Ekonomika ir bedarbių problemos tebėra svarbiausi mūsų piliečiams rūpimi klausimai. Ką tik pradėjome pirmąjį Europos semestrą įgyvendindami ekonomikos valdyseną. Metinė augimo apžvalga buvo palankiai įvertinta. Pranešimai koncentruoti ir aiškūs. Suteiktos reikiamos gairės Europos Sąjungos lygmeniu, kad valstybės narės galėtų atsižvelgti į tarpusavio priklausomybę priimdamos nacionalinės politikos sprendimus. Pasiekta pažanga dėl teisės aktų pasiūlymų, kuriais grindžiama mūsų nauja ekonomikos valdysenos sistema. Norėčiau padėkoti Tarybai pirmininkaujančiai Vengrijai. Visiškai palaikau Tarybai pirmininkaujančią Vengriją, kuri spartina darbą, kad iki birželio mėn. pasiūlymai būtų patvirtinti. Be to, šis visapusiškas atsakas apima ir būtinybę imtis neišspręstų Europos finansinio stabilumo fondo ir Europos stabilumo mechanizmo klausimų. Kalbant apie Europos finansinio stabilumo fondą, užuot plėtus jo apimtį, dabar svarbu didinti jo skolinimo pajėgumo efektyvumą, kaip teigiama Komisijos metinėje augimo apžvalgoje. Žinoma, šį klausimą reikėtų įtraukti į visapusišką atsaką. Penktadienį įvyksiančio Europos Vadovų Tarybos susitikimo diskusijose tikriausiai bus aptariamas poreikis stiprinti ekonomikos politikos sričių koordinavimą Europos Sąjungoje ir euro zonoje. Palankiai vertinu tokią diskusiją, kuri labai tinka Komisijos metinei augimo apžvalgai. Iš tiesų, Europos semestras prisideda ne tik prie biudžeto politikos sričių koordinavimo, bet ir prie platesnių klausimų, pvz., makroekonominio disbalanso ir konkurencingumo spragų, nagrinėjimo. Patvirtindami strategiją „Europa 2020“ jau susitarėme dėl plataus užmojo energetikos ir inovacijų tikslų. Galėčiau paminėti praėjusį spalio mėn. patvirtintą pavyzdinę iniciatyvą „Inovacijų sąjunga“ arba tik praėjusią savaitę patvirtintą pavyzdinę iniciatyvą „Tausiai išteklius naudojanti Europa“, kurioje pabrėžiama energetikos svarba. Be to, neseniai girdėjome patikimų balsų, palankiai atsiliepiančių apie ekonomikos valdysenos stiprinimą, bet kartu teigiančių, kad tai įmanoma tik taikant tarpvyriausybinį metodą. Turime aiškiai suprasti štai ką: Komisija palankiai vertina ekonomikos valdysenos ir politikos koordinavimo stiprinimą bei spartinimą, įskaitant veiksmus euro zonoje. Bet esame tvirtai įsitikinę, kad Sutartyje nustatyta tinkama programa ir priemonės šiems tikslams pasiekti. Iš tiesų, negalėtume siekti savo tikslo, jeigu lygiagrečios struktūros veiktų visiškai nenuosekliai. Kuriant tvirtesnę ES ekonomikos valdysenos sistemą ir ypač euro zoną ne pagal Europos Sąjungos sistemą, kyla svarbių ir politiškai labai subtilių klausimų. Valstybės narės tikrai turėtų patvirtinti priemones, visiškai suderinamas su Bendrijos metodu ir Sutartyje nustatyta sistema. Kol priemonės priklauso nacionalinei kompetencijai – ir, žinoma, už kai kurias jų atsakingos nacionalinės institucijos – ši kompetencija turėtų būti vykdoma laikantis bendros Europos Sąjungos sistemos. Manau, kad šis klausimas labai svarbus, nes tikrai galime daryti didelę pažangą ekonomikos valdysenos srityje. Mums reikia – ir mes tai palaikome – daugiau politinio koordinavimo ir geresnės ekonomikos valdysenos, bet turime to siekti nuosekliai ir suderinamai su Sutartimis bei Bendrijos požiūriu. Komisija bus itin dėmesinga šiems klausimams. Sutartyje, kuriai įsigaliojus pradėtas taikyti vadinamasis Bendrijos metodas, labai gerbiamas visų Europos institucijų vaidmuo. Taigi šią savaitę vyksiančiame Europos Vadovų Tarybos susitikime reikėtų nustatyti aiškius ir konkrečius laukiamus rezultatus. Diskusija ir išvada turėtų būti kuo labiau pritaikoma ir naši. Energetikos politiką pateikiau kaip kitą svarbų Europos integravimo projektą ir nesunku pamatyti, kodėl saugus, patikimas, tvarus ir prieinamas energijos tiekimas, atsižvelgiant į ekonominius ir strateginius interesus, yra pagrindinis pasaulinio masto veiksnys. Praeityje daug nuveikėme su klimato ir energetikos paketu bei vidaus rinkos teisės aktais. Turime tuo remtis ir išnaudoti Lisabonos sutartyje suteiktas galimybes, stiprinti esamą bendradarbiavimą ir pradėti iniciatyvas tokiose naujose srityse kaip energetinis saugumas. Todėl pirmasis mūsų energetikos politikos patikimumo testas – vykdyti tai, dėl ko esame susitarę. Komisija nurodė priemones, kurias, mūsų manymu, reikia skubiai įtraukti į strategiją „Energija 2020“ ir energijos infrastruktūros ryšius. Noriu, kad Europos Vadovų Taryba patvirtintų šiuos prioritetus ir, visų pirma, aiškiai įsipareigotų iki 2014 m. sukurti energijos vidaus rinką. Šiais metais reikėtų nustatyti elektrinių transporto priemonių įkrovimo sistemų bendrą techninį standartą, o iki 2012 m. pabaigos – pažangiųjų tinklų ir skaitiklių techninį standartą. Iš tiesų integruota energijos vidaus rinka yra labai svarbi skatinant augimą ir naujų darbo vietų kūrimą, taip pat skatinant technologijos pažangą, modernizuojant mūsų infrastruktūrą ir mažinant patiriamą importo ir kainų svyravimą. Taip pat turime užtikrinti, kad, kalbant apie energetiką, jokia valstybė narė nebūtų atskirta nuo kitų Europos šalių. Noriu, kad valstybės narės susitartų iki 2015 m. pasiekti, kad Europoje nebūtų „energetikos salų“."@lt14
"Priekšsēdētāja kungs — šī Eiropadomes sanāksme notiek laikā, kas ir ļoti svarīgs mūsu kaimiņiem, proti, Ēģiptei, Tunisijai un Baltkrievijai. Ņemot vērā dažādās konkrētās situācijas katrā no šīm valstīm, es tomēr gaidu, ka šī Eiropadome ļoti skaidri paziņos, ka ir jāievieš un jāciena tiesiskuma principi, pamattiesību un plurālistiskas demokrātijas ievērošana. Demokrātija patiesi ir labākais veids, kā šajās valstīs, gluži tāpat kā visur citur, sasniegt stabilitāti un labklājību. Mēs esam paveikuši labu darbu, pievienojot Baltijas valstis kontinentālajai sistēmai. Tagad es pievērsīšos Centrāleiropas un Austrumeiropas valstīm, lai turpinātu attīstīt ziemeļu–dienvidu enerģētikas starpsavienojumus. Es vēlos, lai rudenī tiktu panākta vienošanās par plānu attiecībā uz projektiem, kas vajadzīgi, lai Baltijas jūru savienotu ar Adrijas jūru. Lai gan mēs esam uz pareizā ceļa, lai sasniegtu mūsu atjaunojamo resursu mērķus, ar pašreizējo veikumu mēs panāksim tikai pusi no mūsu energoefektivitātes mērķiem. Efektīvāka enerģijas izmantošana ir galvenais nosacījums, lai atklātu milzīgus vides un ekonomiskos ieguvumus un samazinātu Eiropas ikgadējo enerģijas rēķinu par aptuveni EUR 200 miljardiem. Līdz 2020. gadam tādējādi varētu tikt radīti arī divi miljoni jaunu darbavietu. Tāpēc es lūgšu Eiropadomei dot jaunu ierosmi mūsu centieniem veicināt energoefektivitāti. Mēs varētu visā Eiropas Savienībā izmantot liela apjoma publiskos iepirkumus, lai reāli veicinātu energoefektivitāti, un tas nozīmē arī darbavietas vietējā līmenī, darbus, kuriem nevarētu izmantot ārpakalpojumus, darbavietas MVU un reālus ietaupījumus gan rūpniecībai, gan arī mājsaimniecībām. Nākamajās nedēļās Komisija pieņems energoefektivitātes plānu, ierosinot konkrētus pasākumus energoefektivitātes veicināšanai; piemēram, ka no 2012. gada 1. janvāra visām dalībvalstīm energoefektivitātes standartus vajadzētu iekļaut publiskajos iepirkumos. Komisija pēc tam līdz 2013. gadam pārskatīs saistībā ar šiem pasākumiem panākto progresu un apsvērs turpmākos pasākumus, tostarp vajadzības gadījumā ierosinot juridiski saistošus mērķus. Dalībvalstīm vajadzētu vienoties par pēdējo termiņu, līdz kuram energoefektivitātes standarti būtu jāiekļauj visos sabiedrisko ēku un pakalpojumu publiskajos iepirkumos. Komisija no savas puses ir gatava izvērst jaunus pasākumus enerģijas taupīšanas pilsētām, ilgtspējīgas biodegvielas, viedtīklu un enerģijas uzglabāšanas jomās. Mums ir arī jāpievērš uzmanība Eiropas enerģētikas politikas ārējai dimensijai. Tieši pirms divām nedēļām man bija iedrošinošas diskusijas ar Azerbaidžānas un Turkmenistānas prezidentiem par Eiropas iespējām piekļūt Kaspijas reģiona gāzes laukiem, kas varētu veicināt dienvidu koridora realizāciju. Liels sasniegums bija kopīgas deklarācijas parakstīšana ar Azerbaidžānu un konkrēta Turkmenistānas apņemšanās piegādāt gāzi Eiropai. Galvenā atziņa, ko es ieguvu no šī apmeklējuma — kad mēs kopīgi Eiropā pieņemam svarīgākos lēmumus par enerģētiku, mēs esam spēcīgs dalībnieks globālajā cīņā par energoresursiem. Eiropas Savienības enerģētikas politikas ārējās dimensijas nozīmes uzsvēršanai vajadzētu būt galvenajam Eiropadomes vēstījumam, tāpēc es gaidu, ka šajā Eiropadomes sanāksmē būs ļoti svarīga diskusija par enerģētiku, un — es priecājos, ka varu to pateikt — šeit, Eiropas Parlamentā. Es zinu, ka Parlaments stingri atbalsta spēcīgu Eiropas politiku enerģētikas jomā, un Parlamenta priekšsēdētājs uzskata, ka Eiropai attiecībā uz enerģētikas politiku vajadzētu izrādīt stingrāku apņēmību. Runājot par inovācijām, es domāju, ka ir jau panākta plaša vienošanās par Eiropadomes nostāju šajā jautājumā. Iespējams, mazāk acīmredzama ir apziņa par to, cik steidzama, pat galēji steidzama, ir rīcība; kāpēc pētniecība un inovācijas būtu jāatbalsta tieši tagad, kad visas dalībvalstis pieņem smagus lēmumus par to, kurās jomās samazināt savus budžetus. Fiskālie apsvērumi un valsts atbalsts inovācijām nav nesavienojami politikas virzieni. Vairākas dalībvalstis ir pierādījušas, ka var samazināt kopējo budžetu, vienlaikus izdevumus attīstībai saglabājot vajadzīgajā līmenī, jo īpaši pētniecībai un inovācijām. Tas ir svarīgi, jo inovatīva ekonomika ir galvenais priekšnosacījums pamatīgu strukturālu pārmaiņu veikšanai. Mūsu konkurenti to zina, un viņi jau slēdz derības par inovācijām. Lai nepaliktu iepakaļ, mums ir vajadzīgs, lai Eiropadome apstiprinātu mūsu stratēģisko un integrēto pieeju inovācijām. Inovācijām ir jābūt daļai no mūsu ekonomikas politikas, nevis tikai pētījumu veikšanas līdzeklim, kā daži cilvēki uzskata. Šo piektdien Eiropadome apspriedīs divas jomas, kas arī ir ļoti svarīgas Eiropas nākotnei un tās ekonomikai: enerģētika un inovācijas. Abas no tām ir stratēģijas “Eiropa 2020” pamatelementi un galvenie līdzekļi mūsu mērķim atjaunot ilgtspējīgu izaugsmi un palielināt Eiropas Savienības konkurētspēju. Neaizmirsīsim, ka enerģētika un inovācijas ir arī divas jomas, kurās Kopienas pieeja un Eiropas dimensija var piedāvāt lielu pievienoto vērtību. Tas ir svarīgs punkts, kas jāsagatavo pašreizējā kontekstā. Eiropas līmenī mēs varam pievienot reālu vērtību, uzlabojot pamatnosacījumus pētniecībai un inovācijām Eiropas Savienībā. Eiropai ir jākļūst par inovāciju izcelsmes vietu, piemērojot efektīvu standartizāciju, labāk izmantojot intelektuālā īpašuma tiesības, inovācijām labvēlīgus publiskos iepirkumus un pasākumus, lai palīdzētu maziem inovatīviem uzņēmumiem nodrošināt finansējumu. Daudz kas no tā nemaksā naudu, bet ir nepieciešama politiskā griba. Un politiskā griba veikt pasākumus, izmantojot Eiropas pieeju un Eiropas dimensiju. Mēs arī varam daudz vairāk iegūt no Eiropas Pētniecības telpas, pilnībā izmantojot vienoto tirgu, piemēram, uzlabojot pētnieku mobilitāti. Gluži tāpat kā izdevumus vajadzētu saglabāt iepriekšējā līmenī, mums vajadzētu padomāt arī par līdzekļu lietderīgāku tērēšanu. Līdz ar budžeta pārskatīšanu mēs esam uzsākuši debates par to, kā vienkāršot veidu, kādā tiek tērēta Eiropas Savienības nauda, un kā strādāt, lai sasniegtu pētniecības un inovāciju finansējuma kopēju stratēģisko satvaru. Citiem vārdiem sakot, panākot līdzekļu labāku izlietojumu, tiks arī samazināta birokrātija, lai ES finansētie zinātnieki varētu vairāk laika pavadīt laboratorijā vai savā darbā, bet nevis cīnoties ar birokrātiju. Mēs nekad nepiesaistīsim izcilākos zinātniekus un inovatīvākos uzņēmumus ar nekonsekventu finanšu instrumentu kopumu, kas pamatoti uz sarežģītiem un birokrātiskiem noteikumiem. Tāpēc šomēnes Eiropadome spriedīs par jautājumiem, kas saistīti ar enerģētiku un inovācijām. Taču tā neizvairīsies runāt arī par ekonomiku. Ekonomika, bezdarba problēmas — šie jautājumi mūsu iedzīvotājiem joprojām ir paši aktuālākie. Mēs nupat esam uzsākuši pirmo Eiropas semestri — ieviešot praksē ekonomisko pārvaldību. Gada izaugsmes pētījums tika novērtēts atzinīgi. Šie ziņojumi bija koncentrēti un skaidri. Tie sniedz vajadzīgās norādes Eiropas Savienības līmenī, lai dalībvalstis, pieņemot savus politiskos lēmumus, ņemtu vērā mūsu savstarpējo atkarību. Labs progress ir jau sasniegts saistībā ar likumdošanas priekšlikumiem, kas nostiprinās mūsu jauno ekonomiskās pārvaldības sistēmu. Es vēlos pateikties Ungārijas prezidentūrai. Es pilnībā atbalstu Ungārijas prezidentūru attiecībā uz darba paātrināšanu, lai līdz jūnijam nodrošinātu to pieņemšanu. Turklāt šīs visaptverošās reakcijas ietvaros mums vajadzēs atrisināt problemātiskos jautājumus, kas saistīti ar Eiropas finanšu stabilitātes instrumentu (EFSI) un Eiropas stabilitātes mehānismu. Attiecībā uz EFSI, izņemot tā darbības jomas paplašināšanu, tagad ir apdraudētas iespējas palielināt tā reālās aizdevumu sniegšanas iespējas — kā Komisija norādīja Gada izaugsmes pētījumā. Šo jautājumu, protams, vajadzētu izvirzīt saistībā ar visaptverošo atbildi. Diskusijās Eiropadomē nākamajā piektdienā, visticamāk, tiks uzsvērts, ka jāpastiprina ekonomikas politikas virzienu koordinācija Eiropas Savienībā un euro zonā. Es atzinīgi vērtēju šādu diskusiju, kas pilnībā atbilst Komisijas Gada izaugsmes pētījuma nostādnēm. Faktiski Eiropas semestris nenozīmē tikai darbu ar budžeta politikas koordinēšanu, bet plašāku jautājumu loku risināšanu, piemēram, makroekonomisko nelīdzsvarotības un konkurētspējas trūkums. Izmantojot stratēģiju “Eiropa 2020”, mēs jau vienojāmies par daudziem vērienīgiem mērķiem un uzdevumiem energoinovāciju jomā. Es varētu pieminēt pamatiniciatīvu “Inovācijas savienība”, kas tika pieņemta oktobrī, vai pamatiniciatīvu “Resursu ziņā efektīva Eiropa”, kas tika pieņemta tikai iepriekšējā nedēļā un kurā enerģētikai ir piešķirta galvenā nozīme. Turklāt mēs nesen esam dzirdējuši, ka dažas autoritatīvas personas iestājas par ekonomiskās pārvaldības padziļināšanu, bet tajā pašā laikā paziņo, ka to iespējams panākt, vienīgi piemērojot starpvaldību sadarbības metodi. Mums ir nepieciešama skaidrība šajā jautājumā — Komisija atzinīgi vērtē ekonomiskās pārvaldības un politikas koordinācijas padziļināšanu un paātrināšanu, tostarp euro zonā. Bet mēs esam cieši pārliecināti, ka līgums nodrošina pareizo ietvaru un instrumentus to sasniegšanai. Būtībā mēs neievērotu paši savus principus, ja pieļautu, ka pilnīgi nesaistīti darbojas paralēlas struktūras. Pastiprinātas ekonomiskās pārvaldības sistēmas izveidošana Eiropas Savienībai — un jo īpaši euro zonai ārpus Eiropas Savienības regulējuma — izraisa svarīgus un politiski ļoti jutīgus jautājumus. Būtībā dalībvalstīm vajadzētu pieņemt pasākumus, kas ir pilnībā savienojami ar Kopienas metodi un līgumā noteikto regulējumu. Tā kā pasākumi ietilpst valstu kompetencē — un daži no tiem, protams, ir valstu pārziņā — šo kompetenci vajadzētu īstenot saskaņā ar vispārējo Eiropas Savienības regulējumu. Es tiešām uzskatu, ka šis jautājums ir ļoti svarīgs, jo patiesībā mēs ekonomiskās pārvaldības jomā varam panākt ievērojamu progresu. Mums ir vajadzīga — un mēs par to esam iestājušies — lielāka politikas koordinācija un labāka ekonomiskā pārvaldība, bet mums tā ir jārealizē tādā veidā, lai tā būtu loģiska un savienojama ar līgumiem un Kopienas pieeju. Komisija attiecībā uz šiem jautājumiem būs īpaši uzmanīga. Līgumā līdz ar “Kopienas metodes” izveidošanu pilnībā ievērota visu Eiropas iestāžu loma. Tāpēc šīs nedēļas Eiropadomes sanāksmei ir jāidentificē skaidri, konkrēti sasniedzamie rezultāti. Diskusijām un rezultātam ir jābūt maksimāli operatīviem un produktīviem. Es aprakstīju enerģētikas politiku kā nākamo lielo Eiropas integrācijas projektu, un nav grūti saprast, kāpēc droša, garantēta, ilgtspējīga, pieejama energoapgāde ir galvenais mūsu kā globāla partnera ekonomisko un stratēģisko interešu objekts. Mēs jau pagātnē esam daudz paveikuši, gatavojot mūsu klimata un enerģētikas paketi, un iekšējā tirgus likumdošanas jomā. Mums uz to ir jāpaļaujas, izmantojot Lisabonas līguma piedāvātās iespējas, padziļinot mūsu pašreizējo sadarbību un uzsākot iniciatīvas tādās jaunās jomās kā energoapgādes drošība. Tāpēc mūsu enerģētikas politikas pirmā uzticības pārbaude ir nodrošināt to, par ko jau esam jau vienojušies. Komisija ir aprakstījusi pasākumus, kuri, mūsuprāt, ir steidzami vajadzīgi mūsu stratēģijā “Enerģētika 2020” un enerģētikas infrastruktūras komunikācijās. Es vēlos, lai Eiropadome apstiprinātu šīs prioritātes un jo īpaši paustu skaidru apņemšanos līdz 2014. gadam pabeigt mūsu iekšējā enerģētikas tirgus veidošanu. Šajā gadā vajadzētu noteikt arī vienotu tehnisko standartu attiecībā uz elektrisko transportlīdzekļu uzlādes sistēmām, bet līdz 2012. gada beigām — attiecībā uz enerģētikas viedtīkliem un skaitītājiem. Patiesi integrēts iekšējais enerģētikas tirgus ir galvenais faktors, kas nosaka lielāku izaugsmi un papildu darbavietu radīšanu, veicinot tehnoloģisko progresu, mūsu infrastruktūras modernizēšanu un samazinot mūsu atkarību no importa un cenu svārstībām. Mums ir arī jānodrošina, ka attiecībā uz enerģētiku neviena dalībvalsts netiek izolēta no pārējās Eiropas. Es vēlos, lai dalībvalstis vienotos par 2015. gadu kā pēdējo termiņu, līdz kuram Eiropā ir jālikvidē “energosalas”."@lv13
"Mr President, this European Council takes place at a very important moment for our neighbourhood, namely Egypt, Tunisia and Belarus. While respecting the different specific situations in these countries, I expect this European Council to state in very clear terms that the principles of the rule of law and respect for fundamental rights and pluralist democracy must be enacted and respected. Democracy is indeed the best way to achieve stability and prosperity in those countries, just like anywhere else. We have done good work in connecting the Baltic countries to the continental system. Now I will turn to Central and Eastern Europe to move forward the north-south energy interconnections. I want a plan to be agreed in the autumn on the projects needed to link the Baltic to the Adriatic. While we are on track to achieve our renewables targets, on present performance we will only meet half of our energy efficiency targets. More efficient energy use is the key to unlocking massive environmental and economic benefits – and reducing Europe’s annual energy bill by around EUR 200 billion. It could also create two million jobs by 2020. So I will ask the European Council to give new impetus to our pursuit of energy efficiency. We could use the scale of public procurement across the EU to give a real boost to energy efficiency and this means local jobs, jobs that cannot be outsourced, jobs for SMEs and real savings for both industry and households. The Commission will adopt in the coming weeks an energy efficiency plan proposing specific measures to boost energy efficiency; for instance, that by 1 January 2012 all Member States should include energy efficiency standards in public procurement. The Commission will then review the progress achieved with these measures by 2013 and will consider further measures, including proposing legally binding targets if necessary. Member States should agree a deadline for including energy efficiency standards in all public procurement for public buildings and services. For its part, the Commission stands ready to explore new measures in the fields of energy saving for cities, sustainable biofuels, smart grids and energy storage. We also need to focus on the external dimension of European energy policy. Just a fortnight ago I had encouraging discussions with the Presidents of Azerbaijan and Turkmenistan on Europe’s access to the Caspian gas fields, which would enable the realisation of the southern corridor. An important breakthrough was achieved with the signature of a joint declaration with Azerbaijan and a concrete commitment from Turkmenistan to supply gas to Europe. The message I took from that visit is this: when we take key decisions on energy jointly in Europe, we are a strong player in the global race for energy resources. Underlining the importance of the external dimension of the European Union energy policy should be a key message from the European Council, so I am looking forward to a very important discussion on energy at this European Council and – I am happy to say this – here in the European Parliament. I know this Parliament is very supportive of a strong European policy on energy and the President of Parliament has been a champion of a stronger commitment by Europe in terms of energy policy. Moving now to innovation, I think there is already broad agreement about what should come out of the European Council. Perhaps less evident is a sense of how urgent, how desperately urgent, action is; why boosting research and innovation is needed now, when Member States are all making difficult choices about where to cut their budgets. Fiscal consideration and public support for innovation are not irreconcilable policies. Several Member States have shown that you can cut your overall budget while maintaining growth-friendly expenditure, in particular on research and innovation. This is important because delivering the innovation economy is the key deep structural change. Our competitors know this, they are already betting on innovation. To avoid being left behind, we need the European Council’s endorsement of our strategic and integrated approach to innovation. Innovation needs to be part of our economic policy, not simply a research instrument, as some people think. This Friday, the European Council will discuss two areas which are also very important for the future of Europe and its economy: energy and innovation. Both of them are core elements of the Europe 2020 strategy and central to our aim of restoring sustainable growth and increasing the European Union’s competitiveness. And let us not forget that energy and innovation are also two fields where the Community approach and European dimension can offer a lot of value added. This is an important point to make in the current context. At European level we can add real value by improving the framework conditions for research and innovation in the European Union. Europe must become the natural home of innovation, through effective standardisation, better use of intellectual property rights, innovation-friendly public procurement and measures to help small innovative companies to secure financing. Much of this does not cost money, but it does need political will. And the political will to take measures using a European approach and a European dimension. We can also squeeze much more out of the European Research Area, making full use of the single market by improving the mobility of researchers, for example. And as well as maintaining spending, we need to spend better. With the budget review we have launched a debate on how to simplify the way European Union money is spent, and to work towards a common strategic framework for research and innovation funding. In other words, getting better value for money also means cutting red tape, so that EU-funded scientists can spend more time in the lab or on their work, and not on red tape and bureaucracy. We will never attract the most brilliant scientists and most innovative companies with an incoherent set of funding instruments based on complex and bureaucratic rules. So this month’s European Council will discuss energy and innovation. But it will not avoid discussing the economy. The economy, the problems of the unemployed, these remain the most important concerns for our citizens. We have just launched the first European Semester – putting economic governance into action. The Annual Growth Survey was well received. The messages were focused and clear. It provides the necessary guidance at European Union level so that Member States can take our interdependence into account when making their national policy decisions. Good progress has already been made on the legislative proposals that will underpin our new system of economic governance. I would like to thank the Hungarian Presidency. The Hungarian Presidency has my full support in accelerating work to ensure adoption by June. In addition, as part of this comprehensive response, we will need to resolve the outstanding issues surrounding the European Financial Stability Facility (EFSF) and the European Stability Mechanism. Regarding the EFSF, other than widening its scope, what is at stake now is how to increase its effective lending capacity – as stated by the Commission in the Annual Growth Survey. Of course, this issue should be put in the context of the comprehensive response. The discussions in the European Council of Friday next will most likely cover the need for reinforced coordination of economic policies in the European Union and the euro area. I welcome such a discussion, which fits very well with the Commission’s Annual Growth Survey. In fact, the European Semester is not just about coordinating budgetary policies, but addressing wider issues like macroeconomic imbalances and competitiveness gaps. Through the Europe 2020 strategy we have already agreed on a set of ambitious goals and targets on energy innovation. I could mention the Innovation Union flagship initiative, adopted last October, or the Resource Efficient Europe flagship initiative, adopted just last week and in which energy features prominently. In addition, we have recently heard some authoritative voices arguing in favour of deepening economic governance, but at the same time stating that it can only be done through the intergovernmental method. We have to be clear about this: the Commission welcomes the deepening and acceleration of economic governance and policy coordination, including within the euro area. But we are firmly convinced that the Treaty provides the right framework and instruments to achieve this. In fact, we would not further our cause if parallel structures were to work in an ultimately incoherent manner. Establishing a system of reinforced economic governance for the EU, and in particular the euro area outside the Union framework, raises important, and politically very sensitive, questions. In fact, Member States should adopt measures which are fully compatible with the Community method and the framework provided by the Treaty. Insofar as measures fall under national competence – and of course some of them are under national responsibility –this competence should be exercised in coherence with the overall Union framework. I really believe this matter is extremely important because we can, in fact, make great progress in matters of economic governance. We need – and we have been arguing in favour of this – more policy coordination and better economic governance, but we have to do it in a way that is coherent and compatible with the Treaties and with a Community approach. The Commission will be particularly attentive to these issues. The Treaty, with the ensuing ‘Community method’, implies full respect for the role of all the European institutions. So this week’s European Council should identify clear, concrete deliverables. The discussion and outcome should be as operational and productive as possible. I have described energy policy as the next great European integration project and it is not hard to see why a safe, secure, sustainable, affordable energy supply is key to our economic and strategic interests as a global player. We have already done a lot in the past with our climate and energy package and with internal market legislation. We must build on that by exploiting the opportunities provided by the Lisbon Treaty, deepening our existing cooperation and launching initiatives in new areas like energy security. Therefore the first credibility test of our energy policy is delivering what we have already agreed upon. The Commission has outlined the measures we think are urgently needed in our Energy 2020 and energy infrastructure communications. I want the European Council to endorse these priorities and, in particular, make a clear commitment to completing our internal energy market by 2014. A common technical standard should also be fixed for electric vehicle charging systems this year, as well as for smart grids and meters by the end of 2012. A truly integrated internal market on energy is key to delivering more growth and jobs, promoting technological progress, modernising our infrastructure and reducing our exposure to import and price volatility. We must also ensure that, when it comes to energy, no Member State is isolated from the rest of Europe. I want Member States to agree on a 2015 deadline to put an end to energy islands in Europe."@mt15
". − Mijnheer de Voorzitter, deze Europese Raad vindt op een zeer belangrijk moment plaats voor ons nabuurschap, te weten Egypte, Tunesië en Wit-Rusland. Ik verwacht dat deze Europese Raad, zonder voorbij te gaan aan de verschillende specifieke situaties in deze landen, in zeer duidelijke bewoordingen zal verklaren dat de beginselen van de rechtsstaat en de eerbiediging van de grondrechten en een pluralistische democratie bij wet moeten worden geregeld en moeten worden nageleefd. Democratie is zonder meer de beste manier om, net als elders, ook in deze landen stabiliteit en welvaart te bewerkstelligen. We hebben goed werk verricht door de Oostzeelanden aan te sluiten op het continentale systeem. Ik wend mij nu tot Midden- en Oost-Europa en vraag hen om aan de noord-zuidverbinding te werken. Ik wil dat er in het najaar een plan op tafel ligt waarin staat welke projecten nodig zijn om een verbinding tot stand te brengen tussen het Oostzeegebied en het gebied van de Adriatische Zee. We liggen op schema waar het gaat om het behalen van de doelstellingen voor hernieuwbare energiebronnen, maar zoals het nu gaat, zullen we slechts de helft van onze doelstellingen op het gebied van energie-efficiëntie halen. Een efficiënter energiegebruik kan enorme voordelen opleveren voor het milieu en de economie en kan de jaarlijkse energierekening van Europa met zo’n 200 miljard euro omlaag brengen. Ook kan het tot 2020 twee miljoen extra banen opleveren. Daarom zal ik de Europese Raad vragen om ons streven naar energie-efficiëntie een nieuwe impuls te geven. Via het stelsel van overheidsopdrachten in de EU kunnen we energie-efficiëntie een echte stimulans geven. Dit betekent: lokale werkgelegenheid, werk dat niet naar elders kan worden verplaatst, werk voor het midden- en kleinbedrijf en wezenlijke besparingen voor bedrijfsleven en huishoudens. De Commissie zal in de komende weken een energie-efficiëntieplan goedkeuren waarin specifieke maatregelen worden voorgesteld om de energie-efficiëntie te verhogen. Zo dienen alle lidstaten per 1 januari 2012 energie-efficiëntienormen op te nemen in overheidsopdrachten. De Commissie zal de door deze maatregelen geboekte vooruitgang in 2013 evalueren en dan verdere maatregelen overwegen. Indien nodig kan zij bijvoorbeeld juridisch bindende doelstellingen voorstellen. De lidstaten moeten een uiterste termijn afspreken om energie-efficiëntienormen op te nemen in aanbestedingen voor openbare gebouwen en diensten. De Commissie is bereid om nieuwe maatregelen te bestuderen op het gebied van energiebesparing voor steden, duurzame biobrandstoffen, slimme netten en energieopslag. We moeten ons ook concentreren op de externe dimensie van het Europese energiebeleid. Twee weken geleden heb ik bemoedigende gesprekken gevoerd met de presidenten van Azerbeidzjan en Turkmenistan over de toegang van Europa tot de aardgasvelden in het Kaspische gebied, waardoor de zuidelijke corridor zou kunnen worden gerealiseerd. Een belangrijke doorbraak werd bereikt met de ondertekening van een gezamenlijke verklaring met Azerbeidzjan en een concrete toezegging van Turkmenistan om gas aan Europa te leveren. Wat ik van dat bezoek heb opgestoken is dit: wanneer we in Europa gezamenlijk belangrijke beslissingen nemen over energie, zijn we een krachtige partij in de mondiale strijd om energiebronnen. Vanuit de Europese Raad moet het belang worden benadrukt van de externe dimensie van het Europese energiebeleid, dus ik kijk uit naar een zeer belangrijke discussie over energie tijdens deze Europese Raad en – wat mij zeer verheugt – hier in het Europees Parlement. Ik weet dat dit Parlement een krachtig Europees energiebeleid voorstaat en dat de Voorzitter van het Parlement zich ervoor heeft ingezet dat Europa het energiebeleid meer ter harte neemt. Wat innovatie betreft denk ik dat er al brede overeenstemming is over wat de Europese Raad moet opleveren. Het is misschien niet zo duidelijk hoe dringend, hoe enorm dringend actie nu is, en waarom onderzoek en innovatie nu moeten worden gestimuleerd, niettegenstaande het feit dat alle lidstaten voor moeilijke bezuinigingskeuzen staan. Begrotingsoverwegingen en overheidssteun voor innovatie zijn niet onverenigbaar. Verscheidene lidstaten hebben laten zien dat het mogelijk is om de totale begroting omlaag te brengen en toch uitgaven te blijven doen die positief zijn voor groei, met name op het gebied van onderzoek en innovatie. Dit is belangrijk omdat het realiseren van een innovatie-economie essentieel is voor diepgaande structurele veranderingen. Onze concurrenten weten dit; zij zetten al in op innovatie. Om te voorkomen dat we achterop raken hebben we de goedkeuring van de Europese Raad nodig voor onze strategische en geïntegreerde innovatieaanpak. Innovatie moet deel uitmaken van ons economisch beleid en mag niet alleen maar een onderzoeksinstrument zijn, zoals sommige mensen denken. Aanstaande vrijdag komen in de Europese Raad twee thema’s aan de orde die van zeer groot belang zijn voor de toekomst van Europa en zijn economie: energie en innovatie. Beide zijn kernelementen van de Europa 2020-strategie en staan centraal in onze doelstelling om opnieuw duurzame groei te realiseren en het concurrentievermogen van de Europese Unie te verbeteren. Laten we ook niet vergeten dat energie en innovatie twee gebieden zijn waarop de communautaire aanpak en de Europese dimensie van grote toegevoegde waarde kunnen zijn. Het is belangrijk om dat in dit verband te benadrukken. Op Europees niveau kunnen we echt toegevoegde waarde bieden door de kadervoorwaarden voor onderzoek en innovatie in de Europese Unie te verbeteren. Europa moet het natuurlijke domein van innovatie zijn en moet dat bereiken door doeltreffende normalisering, een betere toepassing van intellectuele-eigendomsrechten, innovatievriendelijke overheidsopdrachten en maatregelen om kleine innovatieve bedrijven te helpen om financiering te krijgen. Veel hiervan kost geen geld maar vereist wel politieke wil, ook politieke wil om maatregelen te nemen vanuit een Europese aanpak en een Europese dimensie. We kunnen ook veel meer profijt trekken van de Europese onderzoeksruimte als wij de interne markt volop benutten en bijvoorbeeld gebruikmaken van de mobiliteit van onderzoekers. Wij moeten geld blijven uitgeven maar daarnaast ons geld ook beter uitgeven. Bij de begrotingsevaluatie hebben we een debat op gang gebracht over de vraag hoe we de manier waarop EU-geld wordt uitgegeven kunnen vereenvoudigen en hoe we kunnen toewerken naar een gemeenschappelijk strategisch kader voor de financiering van onderzoek en innovatie. Met andere woorden: "meer waar voor je geld" betekent ook dat de administratieve rompslomp moet worden verminderd, zodat door de EU gefinancierde wetenschappers meer tijd in het laboratorium of aan hun werk kunnen besteden. We trekken nooit de geniaalste wetenschappers en de meest innovatieve bedrijven aan als we een onsamenhangende verzameling hebben van financieringsinstrumenten die gebaseerd zijn op complexe en bureaucratische regels. Tijdens de Europese Raad van deze maand staan dus energie en innovatie op de agenda. Er zal echter ook over de economie worden gesproken. De economie, met de problemen van de werklozen, blijft onze burgers het meest bezighouden. Onlangs is het startsein gegeven voor het eerste Europese semester, waarmee het economisch bestuur in praktijk wordt gebracht. De jaarlijkse groeianalyse is goed ontvangen. Er werden doelgerichte, duidelijke boodschappen verkondigd. De lidstaten beschikken hiermee over het nodige houvast op EU-niveau, zodat ze bij het nemen van hun eigen nationale beleidsbeslissingen onze onderlinge afhankelijkheid in aanmerking kunnen nemen. Er is al behoorlijke vooruitgang geboekt bij de wetgevingsvoorstellen die ons nieuwe stelsel van economisch bestuur moeten ondersteunen. Ik wil graag het Hongaarse voorzitterschap bedanken en steun geven bij zijn inspanningen om ervoor te zorgen dat deze voorstellen in juni worden aangenomen. Daarnaast moeten we, als onderdeel van deze uitvoerige maatregelen, de openstaande kwesties met betrekking tot de Europese faciliteit voor financiële stabiliteit (EFSF) en het Europees financieel stabilisatiemechanisme oplossen. Voor wat betreft de EFSF is het nu zaak om niet alleen de werkingssfeer ervan uit te breiden maar tevens haar effectieve leencapaciteit te vergroten, zoals de Commissie in de jaarlijkse groeianalyse aanbeveelt. Deze kwestie dient uiteraard in de context van de uitvoerige maatregelen te worden geplaatst. In de Europese Raad van aanstaande vrijdag zal hoogstwaarschijnlijk worden gesproken over de noodzaak van een krachtigere coördinatie van de economische beleidsmaatregelen in de Europese Unie en de eurozone. Ik kijk uit naar die discussie, die zeer goed in de jaarlijkse groeianalyse van de Commissie past. Het Europees semester gaat eigenlijk niet alleen over de coördinatie van budgettaire beleidsmaatregelen, maar heeft ook betrekking op bredere vraagstukken, zoals macro-economische onevenwichtigheden en concurrentiekloven. Via de Europa 2020-strategie zijn we al akkoord gegaan met een reeks ambitieuze streefdoelen en doelstellingen op het gebied van energie-innovatie. Ik noem bijvoorbeeld het vlaggenschipinitiatief Innovatie-Unie, dat afgelopen oktober is aangenomen, en het vlaggenschipinitiatief Efficiënt gebruik van hulpbronnen, dat vorige week is aangenomen en waarin energie een prominente plaats inneemt. Verder hebben we onlangs gezaghebbende personen horen pleiten voor een versterking van het economisch bestuur, maar zij zeiden tegelijkertijd dat dit alleen mogelijk is met de intergouvernementele methode. We moeten hier duidelijk over zijn: de Commissie staat positief tegenover een versterking en versnelde invoering van economisch bestuur en beleidscoördinatie, ook binnen de eurozone, maar we zijn er vast van overtuigd dat het Verdrag het juiste kader en de juiste instrumenten biedt om dit te bereiken. We zouden zelfs afzien van verdere behartiging van onze zaak als er parallelle structuren zouden zijn die uiteindelijk slechts voor verwarring zorgen. Het in het leven roepen van een stelsel van versterkt economisch bestuur voor de EU en in het bijzonder de eurozone, los van het EU-kader, roept belangrijke, en politiek zeer gevoelige vragen op. De lidstaten dienen maatregelen te nemen die volledig verenigbaar zijn met de communautaire methode en het kader dat het Verdrag biedt. Voor zover maatregelen onder de nationale bevoegdheid vallen – en dat is uiteraard bij sommige het geval – moet de uitoefening van deze bevoegdheid binnen het algehele EU-kader passen. Ik geloof echt dat dit een zeer belangrijke kwestie is, omdat we grote vooruitgang kunnen boeken op het gebied van economisch bestuur. We hebben behoefte – en daar hebben we ook voor gepleit – aan meer beleidscoördinatie en beter economisch bestuur, maar we moeten hiervoor op een samenhangende manier te werk gaan en op een manier die verenigbaar is met de Verdragen en de communautaire methode. De Commissie zal bijzonder goed op deze punten letten. In het Verdrag, met de daaruit voortvloeiende communautaire methode, ligt besloten dat de rol van alle Europese instellingen volledig wordt geëerbiedigd. Tijdens de Europese Raad van deze week moeten er heldere, concrete mijlpalen worden vastgesteld. De discussie en de resultaten moeten zo bruikbaar en vruchtbaar mogelijk zijn. Ik heb het energiebeleid het volgende grote Europese integratieproject genoemd en het is niet moeilijk te begrijpen waarom een veilige, zekere, duurzame en betaalbare energievoorziening essentieel is voor onze economische en strategische belangen in de wereld. We hebben in het verleden door middel van ons klimaat- en energiepakket en regelgeving al veel gedaan voor de interne markt. We moeten daarop voortbouwen door de mogelijkheden te benutten die het Verdrag van Lissabon ons biedt, door onze bestaande samenwerking te intensiveren en door met initiatieven op nieuwe gebieden, zoals energiezekerheid, te komen. De eerste geloofwaardigheidstest van ons energiebeleid is daarom: doen wat we al hebben afgesproken. De Commissie heeft in de mededelingen over Energie 2020 en de energie-infrastructuur de maatregelen geschetst die volgens ons dringend nodig zijn. Ik wil dat de Europese Raad deze prioriteiten overneemt en in het bijzonder een duidelijke toezegging doet met betrekking tot de realisering van onze interne energiemarkt tot 2014. Ook moet er dit jaar een gemeenschappelijke technische norm voor oplaadsystemen voor elektrische voertuigen worden vastgesteld en moet dat tegen het einde van 2012 ook het geval zijn voor slimme netten en meters. Een daadwerkelijk geïntegreerde interne energiemarkt is essentieel om meer groei en banen te realiseren, technologische vooruitgang te bevorderen, onze infrastructuur te moderniseren en minder gevoelig te zijn voor hevige schommelingen op het gebied van invoer en prijzen. We moeten er ook voor zorgen dat geen enkele lidstaat op energiegebied van de rest van Europa wordt geïsoleerd. Ik wil dat de lidstaten afspreken dat er in 2015 geen energie-eilanden in Europa meer zijn."@nl3
"Panie Przewodniczący! Zbliżająca się Rada Europejska odbywa się w chwili bardzo ważnej dla naszych sąsiadów, a mianowicie Egiptu, Tunezji i Białorusi. Przy poszanowaniu różnych konkretnych sytuacji w tych krajach, oczekuję, że nadchodząca Rada Europejska wyda bardzo jasne oświadczenie, iż zasady praworządności oraz poszanowania praw podstawowych i pluralistycznej demokracji muszą być wcielone w życie i respektowane. Demokracja stanowi w istocie najlepszy sposób osiągnięcia stabilności i dobrobytu w tych krajach, tak jak wszędzie indziej. Podłączając kraje bałtyckie do systemu kontynentalnego wykonaliśmy dobrą robotę. Teraz zaapeluję do Europy Środkowo-Wschodniej, by rozwijała wzajemne połączenia energetyczne północ-południe. Chciałbym, by na jesieni uzgodniono plan dotyczący projektów koniecznych do połączenia Bałtyku z Adriatykiem. Chociaż nasza realizacja celów w zakresie odnawialnych źródeł energii postępuje zgodnie z planem, sądząc po obecnych wynikach uda nam się spełnić jedynie połowę naszych zamierzeń dotyczących efektywności energetycznej. Wydajniejsze zużycie energii ma kluczowe znaczenie dla uwolnienia olbrzymich korzyści środowiskowych i gospodarczych – i zmniejszenia rocznego rachunku Europy za energię o około 200 miliardów euro. Może ono również umożliwić stworzenie do roku 2020 dwóch milionów miejsc pracy. A zatem zwrócę się do Rady Europejskiej z wnioskiem o nadanie nowego impulsu naszym wysiłkom zmierzającym do zapewnienia efektywności energetycznej. Możemy wykorzystać skalę zamówień publicznych w całej UE w celu rzeczywistego wsparcia efektywności energetycznej, a to oznacza lokalne miejsca pracy, miejsca pracy, których nie da się pozyskać na zewnątrz, miejsca pracy dla MŚP i realne oszczędności zarówno dla przemysłu, jak i dla gospodarstw domowych. W nadchodzących tygodniach Komisja przyjmie plan w zakresie efektywności energetycznej, proponując konkretne środki mające ją wspierać; na przykład, aby do 1 stycznia 2012 r. wszystkie państwa członkowskie włączyły standardy w zakresie efektywności energetycznej do zamówień publicznych. Następnie, do roku 2013, Komisja dokona przeglądu postępów osiągniętych dzięki takim środkom i rozważy dalsze środki, w tym – w razie konieczności – zaproponowanie celów prawnie wiążących. Państwa członkowskie powinny uzgodnić termin włączenia standardów w zakresie efektywności energetycznej we wszystkie zamówienia publiczne dotyczące budynków i usług publicznych. Ze swej strony Komisja jest gotowa zbadać nowe środki w zakresie oszczędności energii dla miast, zrównoważonych biopaliw, inteligentnych sieci oraz magazynowania energii. Musimy się również skupić na zewnętrznym wymiarze europejskiej polityki energetycznej. Zaledwie dwa tygodnie temu odbyłem zachęcające dyskusje z prezydentami Azerbejdżanu i Turkmenistanu na temat dostępu Europy do pól gazowych na Morzu Kaspijskim, który umożliwiłby zrealizowanie korytarza południowego. Podpisanie wspólnej deklaracji z Azerbejdżanem oraz konkretne zobowiązanie ze strony Turkmenistanu co do dostaw gazu do Europy doprowadziły do istotnego przełomu. Ta wizyta miała dla mnie następujące przesłanie: gdy kluczowe decyzje w sprawach energetycznych podejmujemy w Europie wspólnie, jesteśmy mocnym graczem w globalnym wyścigu po zasoby energetyczne. Podkreślanie wagi zewnętrznego wymiaru polityki energetycznej Unii Europejskiej powinno stanowić kluczowe przesłanie Rady Europejskiej, wobec czego oczekuję bardzo istotnej debaty na temat energii podczas nadchodzącego posiedzenia Rady Europejskiej i – mówię to z radością – tutaj, w Parlamencie Europejskim. Wiem, że ten Parlament mocno wspiera silną europejską politykę energetyczną, zaś jego przewodniczący jest orędownikiem większego zaangażowania Europy w zakresie polityki energetycznej. Przechodząc teraz do innowacji, myślę, że już istnieje szerokie porozumienie co do przesłania, jakim powinna zakończyć się Rada Europejska. Być może mniej oczywiste jest poczucie tego, jak pilne, rozpaczliwie pilne, jest podjęcie działań; dlaczego wzmacnianie badań i innowacji jest konieczne teraz, gdy wszystkie państwa członkowskie podejmują trudne wybory co do tego, gdzie przyciąć budżet. Rozwaga fiskalna i wsparcie innowacji ze środków publicznych nie są politykami nie do pogodzenia. Kilka państw członkowskich pokazało, że można przycinać całościowy budżet, a jednocześnie zachować wydatkowanie sprzyjające wzrostowi, w szczególności na badania i innowacje. Jest to istotne, gdyż realizacja gospodarki innowacji stanowi kluczową głęboką zmianę strukturalną. Nasi konkurenci to wiedzą, już stawiają na innowacje. Abyśmy nie pozostali w tyle, potrzebne jest nam wsparcie Rady Europejskiej dla naszego strategicznego i zintegrowanego podejścia do innowacji. Innowacje muszą być elementem naszej polityki gospodarczej, nie zwykłym instrumentem badawczym, jak sądzą niektórzy. W ten piątek Rada Europejska omówi dwa obszary, które również są bardzo ważne dla przyszłości Europy i jej gospodarki: energię i innowacje. Oba zagadnienia stanowią podstawowe elementy strategii Europa 2020 i mają zasadnicze znaczenie dla naszego celu przywrócenia trwałego wzrostu i zwiększania konkurencyjności Unii Europejskiej. Nie zapominajmy też, iż energia i innowacje to również dwa obszary, w których podejście wspólnotowe i wymiar europejski mogą zapewnić wysoką wartość dodaną. Jest to istotny argument, wart przywołania w aktualnej sytuacji. Na szczeblu europejskim możemy dodać rzeczywistą wartość poprawiając warunki ramowe dla badań i innowacji w Unii Europejskiej. Europa musi stać się naturalnym siedliskiem innowacji – poprzez skuteczną normalizację, lepsze wykorzystanie praw własności intelektualnej, sprzyjające innowacjom zamówienia publiczne oraz środki mające na celu pomaganie małym innowacyjnym przedsiębiorstwom w zapewnieniu finansowania. Wiele z tego nic nie kosztuje, lecz wymaga woli politycznej. I to woli politycznej do podejmowania środków przy zastosowaniu europejskiego podejścia i europejskiego wymiaru. W pełni korzystając z jednolitego rynku, przykładowo poprawiając mobilność badaczy, możemy również uzyskać o wiele więcej z europejskiej przestrzeni badawczej. Ponadto, oprócz utrzymania wydatkowania, musimy też lepiej wydatkować. Wraz z przeglądem budżetu zainicjowaliśmy debatę na temat sposobów uproszczenia wydatkowania środków pieniężnych Unii Europejskiej i pracy w kierunku wspólnych strategicznych ram finansowania badań i innowacji. Innymi słowy, dostanie towaru wartego swej ceny oznacza również zmniejszanie biurokracji, tak by naukowcy wspierani finansowo ze środków unijnych mogli spędzać więcej czasu w laboratorium czy w pracy, nie zaś zajmując się biurokracją i sprawami formalnymi. Mając niespójne instrumenty finansowania, oparte na złożonych i biurokratycznych zasadach, nigdy nie przyciągniemy najlepszych naukowców ani najbardziej innowacyjnych przedsiębiorstw. Odbywająca się w tym miesiącu Rada Europejska będzie zatem debatować nad energią i innowacyjnością, jednak nie uniknie debaty nad gospodarką. Gospodarka, problemy osób bezrobotnych, pozostają dla naszych obywateli kwestiami najważniejszymi. Właśnie zainicjowaliśmy pierwszy europejski semestr – uruchamiając w praktyce zarządzanie gospodarcze. Dobrze przyjęto Roczną wizję wzrostu gospodarczego. Elementy płynącego z niej przesłania były ostre i wyraźne. Zapewnia ona konieczne wytyczne na szczeblu Unii Europejskiej, tak by państwa członkowskie mogły uwzględnić naszą współzależność podejmując decyzje polityczne na szczeblu krajowym. Poczyniono już znaczne postępy w zakresie propozycji legislacyjnych, które będą stanowić fundament naszego nowego systemu zarządzania gospodarczego. Pragnę podziękować prezydencji węgierskiej. Ma ona moje pełne wsparcie w zakresie przyspieszenia prac, by do czerwca zapewnić ich przyjęcie. Dodatkowo w ramach tej kompleksowej odpowiedzi będziemy musieli rozstrzygnąć pozostałe kwestie dotyczące europejskiego mechanizmu stabilizacji finansowej (EFSF) oraz europejskiego mechanizmu stabilności. Odnośnie do EFSF, poza rozszerzeniem jego zakresu, obecnie gra idzie o to, jak zwiększyć jego skuteczną zdolność pożyczkową – jak stwierdziła Komisja w Rocznej wizji wzrostu gospodarczego. Oczywiście zagadnienie to należy postrzegać w kontekście kompleksowej odpowiedzi. Dyskusje na forum Rady Europejskiej w najbliższy piątek najpewniej obejmą potrzebę wzmocnionej koordynacji polityk gospodarczych w Unii Europejskiej i strefie euro. Z radością przyjmuję taką debatę, która bardzo dobrze wpisuje się w Roczną wizję wzrostu gospodarczego przygotowaną przez Komisję. W istocie europejski semestr nie polega jedynie na koordynacji polityk budżetowych, lecz na zajmowaniu się szerszymi kwestiami, np. brakiem równowagi w ujęciu makroekonomicznym i różnicami w poziomie konkurencyjności. Poprzez strategię Europa 2020 uzgodniliśmy już ambitne cele i założenia w zakresie innowacji w energetyce. Mógłbym wspomnieć o projekcie przewodnim „Unia innowacji”, przyjętym w październiku ubiegłego roku czy też projekcie przewodnim „Europa efektywnie korzystająca z zasobów”, przyjętym zaledwie w ubiegłym tygodniu, którego istotnym elementem jest energia. Ponadto ostatnio słyszeliśmy pewne autorytatywne głosy podające argumenty za pogłębieniem zarządzania gospodarczego, a jednocześnie stwierdzające, że można tego dokonać jedynie metodą międzyrządową. Musimy mieć tu jasność: Komisja z radością przyjmuje pogłębienie i przyspieszenie zarządzania gospodarczego i koordynację polityk, w tym w ramach strefy euro, jednak mamy głęboką pewność, iż właściwe ramy i instrumenty pozwalające to osiągnąć zapewnia Traktat. W rzeczywistości nie promowalibyśmy naszych rozwiązań, gdyby równoległe struktury miały działać ostatecznie w niespójny sposób. Ustanowienie systemu wzmocnionego zarządzania gospodarczego dla UE, a w szczególności strefy euro poza ramami Unii, implikuje ważne, a politycznie bardzo drażliwe, pytania. W istocie państwa członkowskie powinny przyjąć środki w pełni zgodne z metodą wspólnotową i ramami, jakie zapewnia Traktat. Na tyle, na ile środki stanowią domenę krajową – a oczywiście tak jest w przypadku niektórych z nich – obowiązki te powinny być wykonywane zgodnie z ogólnymi ramami Unii. Naprawdę uważam, iż ta kwestia jest niezmiernie istotna, gdyż w zakresie zarządzania gospodarczego możemy rzeczywiście poczynić wielkie postępy. Potrzeba nam – my argumentujemy za tym od pewnego czasu – więcej koordynacji obszarów polityk oraz lepszego zarządzania gospodarczego, lecz musimy to czynić w sposób spójny i zgodny z Traktatami i podejściem wspólnotowym. Komisja będzie zwracała na te kwestie szczególną uwagę. Traktat, wraz z wynikającą z niego metodą wspólnotową, implikuje pełne poszanowanie roli wszystkich instytucji europejskich. Tak więc odbywająca się w tym tygodniu Rada Europejska powinna określić jasne, konkretne rezultaty. Dyskusja i jej wynik powinny być jak najbardziej praktyczne i racjonalne. Opisałem politykę energetyczną jako kolejny wielki projekt integracji europejskiej i nietrudno jest zobaczyć, dlaczego bezpieczne, pewne, zrównoważone i przystępne cenowo dostawy energii stanowią kluczowy element naszych interesów gospodarczych i strategicznych jako globalnego gracza. W przeszłości wiele już zrobiliśmy przyjmując nasz pakiet klimatyczno-energetyczny oraz prawodawstwo w zakresie rynku wewnętrznego. Musimy to dalej rozwijać, wykorzystując możliwości, jakie daje traktat lizboński, pogłębiając naszą istniejącą współpracę oraz podejmując inicjatywy w nowych obszarach, takich jak bezpieczeństwo energetyczne. Dlatego też pierwszym sprawdzianem wiarygodności naszej polityki energetycznej jest realizacja poczynionych już uzgodnień. W komunikatach na temat Energii 2020 oraz infrastruktury energetycznej Komisja przedstawiła zarys środków, jakie naszym zdaniem są pilnie konieczne. Chciałbym, by Rada Europejska wsparła te priorytety, a w szczególności wyraźnie zaangażowała się w utworzenie do roku 2014 naszego wewnętrznego rynku energii. Należy również ustanowić w bieżącym roku wspólną normę techniczną dla systemów ładowania pojazdów elektrycznych, zaś do końca 2012 roku – dla inteligentnych sieci i liczników. Prawdziwie zintegrowany wewnętrzny rynek energii ma kluczowe znaczenie dla zapewnienia większego wzrostu i większej liczby miejsc pracy, promocji postępu technologicznego, modernizacji naszej infrastruktury oraz zmniejszenia naszego uzależnienia od importu i niestabilności cen. Musimy również zapewnić, by, jeśli chodzi o energię, żadne państwo członkowskie nie znajdowało się w izolacji względem reszty Europy. Pragnę, by państwa członkowskie zgodziły się na to, by w roku 2015 przestały istnieć w Europie wyspy energetyczne."@pl16
"Senhor Presidente, este Conselho Europeu tem lugar num momento muito importante para alguns dos nossos vizinhos, nomeadamente, o Egipto, a Tunísia e a Bielorrússia. Embora respeitando a situação específica de cada um destes países, espero que este Conselho Europeu declare em termos inequívocos que princípios como o Estado de direito, os direitos fundamentais e a democracia pluralista devem ser aplicados e respeitados. A democracia é efectivamente a melhor via para a estabilidade e a prosperidade naqueles países, tal como em qualquer outra parte do mundo. Efectuámos um bom trabalho ao ligar os países do Báltico ao sistema continental. Agora vou voltar-me para a Europa Central e Oriental a fim de fazer avançar as interligações norte-sul. Quero que no Outono seja alcançado um acordo sobre o plano relativo aos projectos necessários para ligar o Báltico ao Adriático. Embora estejamos a cumprir o calendário para o cumprimento das metas em matéria de energia de fontes renováveis, se mantivermos o desempenho actual, só alcançaremos metade das metas no domínio da eficiência energética. Uma utilização mais eficiente da energia é a chave para abrir a porta de enormes benefícios ambientais e económicos – e reduzirá a factura energética anual da Europa em cerca de 200 mil milhões de euros. Pode ainda criar dois milhões de postos de trabalho até 2020. Portanto, vou pedir ao Conselho Europeu que dê novo ímpeto à prossecução da eficiência energética. Poderíamos tirar partido da dimensão dos contratos públicos no espaço da UE para imprimir um forte impulso à eficiência energética e isso representa postos de trabalho locais, postos de trabalho que não podem ser externalizados, postos de trabalho para pequenas e médias empresas, bem como poupanças reais tanto para a indústria como para os agregados familiares. A Comissão adoptará nas próximas semanas um plano de eficiência energética que propõe medidas específicas para impulsionar a eficiência energética; por exemplo, até 1 de Janeiro de 2012 todos os Estados-Membros deverão incluir nos contratos públicos normas relativas à eficiência energética. A Comissão avaliará então os progressos alcançados com as referidas medidas até 2013 e ponderará medidas adicionais, incluindo, se necessário, a proposta de metas juridicamente vinculativas. Os Estados-Membros devem chegar a acordo sobre um prazo para a inclusão em todos os contratos públicos respeitantes a edifícios e serviços públicos normas relativas à eficiência energética. Pelo seu lado, a Comissão está preparada para explorar novas medidas nos domínios da poupança de energia nas cidades, biocombustíveis sustentáveis, redes inteligentes e armazenamento de energia. Devemos igualmente concentrar-nos na dimensão externa da política energética europeia. Há apenas duas semanas, mantive discussões encorajadoras com os Presidentes do Azerbaijão e do Turquemenistão sobre o acesso da Europa às jazidas de gás do Mar Cáspio, o que possibilitaria a concretização do Corredor Meridional. Conseguiu-se um importante avanço, com a assinatura de uma declaração comum com o Azerbaijão e um compromisso concreto do Turquemenistão para fornecer gás à Europa. A mensagem que trago dessa visita é a seguinte: a Europa é um actor mais forte na corrida global aos recursos energéticos quando toma as decisões cruciais em matéria de energia em conjunto. O reforço da importância atribuída à dimensão externa da política energética da União Europeia deve ser uma das principais mensagens do Conselho Europeu, por isso aguardo uma discussão muito relevante em matéria de energia no Conselho Europeu, bem como – apraz-me dizer – aqui no Parlamento Europeu. Sei que este Parlamento é muito favorável a uma política europeia forte no domínio da energia e o Presidente do Parlamento tem defendido um compromisso mais sólido da Europa nessa matéria. Passando à questão da inovação, considero que já existe um acordo alargado sobre o que deve resultar do Conselho Europeu. Talvez menos evidente seja o sentimento de urgência, de enorme urgência, em agir; porque é necessário impulsionar a investigação e a inovação agora, quando os Estados-Membros se deparam com escolhas difíceis ao reduzirem os seus orçamentos. A consolidação orçamental e o apoio público à inovação não são políticas irreconciliáveis. Vários Estados-Membros demonstraram que é possível reduzir o orçamento global mantendo despesas promotoras de crescimento, em particular no domínio da investigação e inovação. Isto é importante porque a concretização da economia da inovação é a principal mudança estrutural profunda. Os nossos concorrentes sabem-no e já estão a apostar na inovação. Para que não fiquemos para trás, necessitamos do apoio do Conselho Europeu para a nossa abordagem estratégica e integrada da inovação. É necessário que a inovação integre a nossa política económica e que não se limite a ser um objecto de investigação, como algumas pessoas pensam. Esta sexta-feira, o Conselho Europeu discutirá duas matérias que são igualmente muito importantes para o futuro da Europa e da sua economia: a energia e a inovação. São ambas elementos nucleares da Estratégia "Europa 2020" e fundamentais para cumprir o nosso objectivo de restaurar o crescimento sustentável e de aumentar a competitividade da União Europeia. E não esqueçamos que a energia e a inovação são também dois domínios nos quais a abordagem comunitária e a dimensão europeia podem constituir um grande valor acrescentado. Trata-se de um facto que é importante salientar no contexto actual. À escala europeia, podemos oferecer um verdadeiro valor acrescentado através do melhoramento das condições de enquadramento da investigação e inovação na União Europeia. A Europa deve tornar-se o domicílio natural da inovação graças a uma normalização eficaz, a um melhor uso dos direitos de propriedade intelectual, a contratos públicos promotores da inovação e a medidas destinadas a ajudar pequenas empresas inovadoras a garantirem financiamento. Muitas destas medidas não custam dinheiro, mas requerem vontade política. Vontade política de tomar medidas com uma abordagem e uma dimensão europeias. Podemos também extrair muito mais do Espaço Europeu da Investigação, tirando pleno partido do mercado único, nomeadamente ao melhorar a mobilidade dos investigadores. E, a par da contenção das despesas, é necessário gastar melhor. Com a revisão orçamental, lançámos um debate sobre a racionalização da forma como o dinheiro da União Europeia é gasto, bem como sobre o trabalho que visa um enquadramento estratégico comum para o financiamento da investigação e da inovação. Por outras palavras, para obtermos uma melhor relação custos-benefícios é necessário reduzir a burocracia para que os cientistas financiados pela UE possam passar mais tempo no laboratório ou no seu trabalho e menos tempo em processos burocráticos. Nunca atrairemos os melhores cientistas e as empresas mais inovadoras se tivermos um conjunto de instrumentos de financiamento incoerentes assentes em normas complexas e burocráticas. Portanto, este mês, o Conselho Europeu vai discutir a energia e inovação. Mas não se esquivará a discutir a economia. A economia e os problemas dos desempregados continuam a ser as maiores preocupações dos nossos cidadãos. Acabámos de implementar o primeiro Semestre Europeu – pondo em acção a governação económica. A Análise Anual do Crescimento foi bem acolhida. As mensagens são objectivas e claras. A análise oferece a orientação necessária à escala europeia de modo a que os Estados-Membros possam ter em conta a nossa interdependência ao decidirem as políticas nacionais. Fizeram-se bons progressos nas propostas legislativas que sustentarão o nosso novo sistema de governação económica. Gostaria de agradecer à Presidência húngara. A Presidência húngara tem todo o meu apoio para acelerar os trabalhos a fim de garantir a adopção até Junho. Além disso, no quadro desta resposta global, teremos de resolver as questões pendentes relacionadas com o Fundo Europeu de Estabilidade Financeira (FEEF) e o Mecanismo Europeu de Estabilização Financeira. No que diz respeito ao FEEF, para além do alargamento do âmbito das suas actividades, o que está em causa neste momento é como aumentar a sua capacidade efectiva de financiamento – tal como é referido pela Comissão na Análise Anual do Crescimento. É claro que esta questão deve ser colocada no contexto da resposta global. As discussões no Conselho Europeu da próxima sexta-feira abrangerão muito provavelmente a necessidade do reforço da coordenação das políticas económicas na União Europeia e na área do euro. Acolho com bom grado essa discussão, que se articula muito bem com a Análise Anual do Crescimento da Comissão. Efectivamente, o Semestre Europeu não se limita à coordenação das políticas orçamentais, mas aborda matérias mais alargadas como os desequilíbrios macroeconómicos e as diferenças de competitividade. No âmbito da Estratégia "Europa 2020" já acordámos um conjunto de metas e objectivos ambiciosos em matéria de inovação energética. Poderia referir a iniciativa emblemática "União da Inovação", adoptada em Outubro último, bem como a iniciativa emblemática "Uma Europa eficiente em termos de recursos", adoptada na semana passada e na qual a energia tem um papel de destaque. Devo acrescentar que recentemente ouvimos vozes autorizadas argumentarem a favor do aprofundamento da governação económica, afirmando, no entanto, que só pode ser levada a cabo através do método intergovernamental. Devemos ser claros: a Comissão congratula-se com o aprofundamento e a aceleração da governação económica e da coordenação de políticas, nomeadamente na área do euro. Mas temos a firme convicção de que o Tratado oferece o enquadramento e os instrumentos adequados para o alcançarmos. Efectivamente, não teríamos êxito se estruturas paralelas trabalhassem de forma que, em última análise, seria incoerente. A instituição de um sistema de governação económica reforçada para a UE, e em particular para a área do euro, fora do enquadramento da União levanta questões importantes e muito sensíveis do ponto de vista político. De facto, os Estados-Membros deveriam adoptar medidas plenamente compatíveis com o método comunitário e com o enquadramento dado pelo Tratado. Se as medidas caem no âmbito da competência nacional – e é claro que algumas delas são da responsabilidade nacional – essa competência deve ser exercida em coerência com o enquadramento global da União. Estou convicto da extrema importância desta questão porque podemos, de facto, fazer grandes progressos em matéria de governação económica. É necessário – e temos argumentado nesse sentido – mais coordenação de políticas e melhor governação económica, mas devemos concretizar tudo isto de forma coerente e compatível com os Tratados e com a abordagem comunitária. A Comissão estará particularmente atenta a estas questões. O Tratado, com o subsequente "método comunitário", implica o respeito pleno pelo papel de todas as instituições europeias. Portanto, o Conselho Europeu desta semana deverá produzir resultados claros e concretos. O debate e as suas conclusões devem ser tão operacionais e produtivos quanto possível. Descrevi a política energética com o próximo grande projecto europeu de integração e não é fácil entender porque é que um abastecimento de energia estável, seguro, sustentável e a preços acessíveis é fundamental para os nossos interesses económicos e estratégicos enquanto actores globais. Já fizemos muito no passado com o pacote do clima e da energia e com a legislação em matéria de mercado interno. Devemos trabalhar sobre essa base, tirando partido das oportunidades criadas pelo Tratado de Lisboa, aprofundando a cooperação existente e lançando iniciativas em domínios novos como a segurança energética. Assim, o primeiro teste à credibilidade da nossa política energética é cumprir os pontos por nós já acordados. A Comissão delineou as medidas que considera serem urgentes na Estratégia "Energia 2020" e nas comunicações sobre infra-estruturas energéticas. Quero que o Conselho Europeu apoie estas prioridades e, em particular, assuma um compromisso claro com a realização do nosso mercado interno de energia até 2014. Este ano deverão ser adoptadas normas técnicas comuns para sistemas de carregamento de veículos eléctricos, e o mesmo acontecerá em relação às redes e contadores inteligentes até ao final de 2012. Um mercado interno da energia realmente integrado é fundamental para aumentar o crescimento e criar postos de trabalho, promover o progresso tecnológico, modernizar as nossas infra-estruturas e reduzir a exposição às importações e à volatilidade dos preços. Devemos igualmente assegurar que, no capítulo da energia, nenhum Estado-Membro fique isolado do resto da Europa. Quero que os Estados-Membros cheguem a acordo sobre o ano de 2015 como prazo limite para o fim das ilhas energéticas na Europa."@pt17
"Domnule Președinte, acest Consiliu European are loc într-un moment foarte important pentru vecinii noștri, în special pentru Egipt, Tunisia și Belarus. Chiar dacă respectă situațiile concrete diferite din aceste țări, mă aștept ca acest Consiliu European să declare în termeni foarte clari că principiile statului de drept și respectarea drepturilor fundamentale și a democrației pluraliste trebuie să fie puse în aplicare și respectate. Democrația este de fapt cea mai bună cale de a dobândi stabilitate și prosperitate în aceste țări, și oriunde în altă parte. Conectarea țărilor baltice la sistemul continental a fost un lucru bun. Acum mă voi referi la Europa Centrală și de Est pentru a avansa interconectările energetice spre nord-sud. Vreau ca în toamnă să cădem de acord asupra unui plan cu privire la proiectele necesare pentru a conecta Marea Baltică la Marea Adriatică. Deși suntem în grafic în ceea ce privește realizarea țintelor referitoare la energia regenerabilă, în condițiile actuale nu vom îndeplini decât jumătate din țintele noastre de eficiență energetică. Utilizarea mai eficientă a energiei este cheia pentru deblocarea beneficiilor ecologice și economice uriașe – și pentru reducerea facturii energetice anuale a Europei cu circa 200 de miliarde de euro. În plus, ar putea crea două milioane de locuri de muncă până în 2020. Prin urmare, voi solicita Consiliului European să ofere noi stimulente pentru vizarea eficienței energetice. Am putea folosi dimensiunea achizițiile publice pe teritoriul UE pentru a oferi un impuls adevărat eficienței energetice, ceea ce ar duce la locuri de muncă locale, locuri de muncă care nu pot fi externalizate, locuri de muncă pentru IMM-uri și economii reale atât pentru întreprinderi, cât și pentru gospodării. Comisia va adopta săptămânile următoare un plan privind eficiența energetică care va propune măsuri concrete pentru stimularea eficienței energetice; de exemplu, până la 1 ianuarie 2012, toate statele membre ar trebui să includă standardele de eficiență energetică în achizițiile publice. Apoi Comisia va revizui progresul realizat prin aceste măsuri până în 2013 și va lua în considerare alte măsuri, inclusiv propunerea de noi ținte obligatorii, dacă va fi nevoie. Statele membre ar trebui să cadă de acord asupra unui termen limită pentru includerea standardelor de eficiență energetică în toate achizițiile publice pentru clădiri și servicii publice. În ceea ce o privește, Comisia este pregătită să analizeze noi măsuri în domeniile conservării energiei în orașe, al biocarburanților durabili, al rețelei inteligente și al stocării energiei. Trebuie, de asemenea, să ne concentrăm asupra dimensiunii externe a politicii energetice europene. În urmă cu doar 14 zile, am avut discuții încurajatoare cu președinții Azerbaidjanului și Turkmenistanului cu privire la accesul Europei în câmpurile de gaze ale Mării Caspice, ceea ce ar permite realizarea coridorului sudic. S-au făcut progrese importante prin semnarea declarației comune cu Azerbaidjanul și prin angajamentul concret al Turkmenistanului de a furniza gaz Europei. Mesajul pe care l-am preluat din această vizită este: atunci când luăm împreună decizii importante cu privire la energie în Europa, suntem un actor puternic în cursa globală pentru resurse energetice. Subliniind importanța dimensiunii externe a Uniunii Europene, politica energetică ar trebui să fie un mesaj cheie din partea Consiliului European, așadar aștept cu nerăbdare o discuție foarte importantă referitoare la energie în acest Consiliu European și – și sunt fericit să spun acest lucru – aici, în Parlamentul European. Știu că acest Parlament susține ferm o politică energetică europeană și președintele Parlamentului a fost susținătorul unui angajament mai puternic din partea Europei în materie de politică energetică. Trecând acum la inovare, cred că există deja un consens general cu privire la ceea ce ar trebui să facă Consiliul European. Poate că este mai puțin evident cât de urgent, cât de foarte urgent este nevoie de măsuri; de ce să impulsionăm cercetarea și inovarea acum când toate statele membre iau decizii dificile cu privire la ce bugete să taie. Analiza fiscală și sprijinul public pentru inovare nu sunt politici ireconciliabile. Mai multe state membre au demonstrat că reducerea bugetului general poate fi făcută cu menținerea cheltuielilor favorabile creșterii, în special în cercetare și inovare. Acest aspect este important deoarece crearea unei economii a inovării este esențială pentru o schimbare structurală profundă. Concurenții noștri știu acest lucru și pariază deja pe inovare. Pentru a evita să rămânem în urmă, avem nevoie de susținerea Consiliului European pentru abordarea noastră strategică și integrată în ceea ce privește inovarea. Inovarea trebuie să fie parte a politicii noastre economice, nu doar un instrument de cercetare, așa cum cred unii oameni. Vinerea aceasta, Consiliul European va discuta despre două domenii care sunt, de asemenea, foarte importante pentru viitorul Europei și al economiei sale: energia și inovarea. Amândouă sunt elemente principale ale Strategiei Europa 2020 și esențiale obiectivului nostru de restabilire a creșterii durabile și de mărire a competitivității Uniunii Europene. Și să nu uităm că energia și inovarea sunt, de asemenea, două domenii în care abordarea comunitară și dimensiunea europeană pot oferi multă valoare adăugată. Acesta este un aspect important care trebuie subliniat în contextul actual. La nivel european putem adăuga valoare reală prin îmbunătățirea condițiilor cadru pentru cercetare și inovare în Uniunea Europeană. Europa trebuie să devină căminul natural al inovării, prin standardizare eficientă, utilizarea mai bună a drepturilor de proprietate intelectuală, achiziții publice favorabile inovării și măsuri pentru a ajuta micile companii inovatoare să obțină finanțare. Multe dintre acestea nu costă bani, dar necesită voință politică. Și voința politică de a lua măsuri utilizând o abordare europeană și o dimensiune europeană. Putem scoate, de asemenea, mult mai mult din Spațiul european de cercetare, profitând din plin de piața unică, prin îmbunătățirea mobilității cercetătorilor, de exemplu. Și, pe lângă faptul că trebuie să continuăm să cheltuim, trebuie să cheltuim mai bine. Odată cu revizuirea bugetară am lansat o dezbatere referitoare la cum să simplificăm modul în care sunt cheltuiți banii Uniunii Europene și să lucrăm în direcția unui cadru strategic comun pentru finanțarea cercetării și inovării. Cu alte cuvinte, a obține o valoare mai bună în schimbul banilor înseamnă, de asemenea, a reduce birocrația, astfel încât savanții finanțați de UE să poată petrece mai mult timp în laborator sau aplecați asupra muncii lor, și nu cu birocrația. Nu vom atrage niciodată cei mai străluciți savanți și cele mai inovatoare companii cu un set de instrumente de finanțare incoerent, bazat pe norme complexe și birocratice. Prin urmare, Consiliul European din această lună va discuta despre energie și inovare. Însă nu va evita să discute despre economie. Economia, problemele șomerilor, acestea continuă să fie cele mai importante preocupări ale cetățenilor noștri. Tocmai am lansat primul semestru european – punerea în aplicare a guvernanței economice. Analiza anuală a creșterii a fost primită bine. Mesajele au fost concentrate și clare. Acesta oferă îndrumarea necesară la nivelul Uniunii Europene astfel încât statele membre să poată lua în calcul interdependența noastră atunci când iau decizii de politică națională. S-au înregistrat deja progrese bune cu privire la propunerile legislative care vor susține noul nostru sistem de guvernanță economică. Aș dori să-i mulțumesc Președinției ungare. Președinția ungară are sprijinul meu deplin pentru accelerarea eforturilor menite să asigure adoptarea sa până în iunie. În plus, ca parte a acestui răspuns cuprinzător, va trebui să soluționăm aspectele nerezolvate cu privire la Fondul european de stabilitate financiară (FESF) și Mecanismul european de stabilitate. Cu privire la FESF, ceea ce este în joc acum, în afară de extinderea domeniului său de aplicare, este modul de majorare a capacității sale eficiente de creditare – după cum a declarat Comisia în analiza anuală a creșterii. Această chestiune trebuie privită desigur în contextul răspunsului mai general. Discuțiile din Consiliul European care va avea loc vinerea viitoare vor acoperi cel mai probabil necesitatea de a consolida coordonarea politicilor economice în Uniunea Europeană și în zona euro. Salut o astfel de discuție care se potrivește foarte bine cu analiza anuală a creșterii realizată de Comisie. De fapt, semestrul european nu înseamnă numai coordonarea politicilor bugetare, ci și abordarea unor chestiuni mai generale precum dezechilibrele macroeconomice și deficitele de competitivitate. Prin Strategia Europa 2020, am decis deja cu privire la un set de obiective și ținte ambițioase referitoare la inovarea energetică. Aș putea să menționez inițiativa emblematică O uniune a inovării, adoptată în luna octombrie a anului trecut, sau inițiativa emblematică O Europă eficientă din punctul de vedere al utilizării resurselor, adoptată chiar săptămâna trecută și în cadrul căreia energia are un rol vizibil. În plus, am auzit recent câteva voci autoritare argumentând în favoarea consolidării guvernanței economice și afirmând totodată că aceasta poate fi realizată doar prin metoda interguvernamentală. Trebuie să fim clari în această privință: Comisia salută consolidarea și accelerarea guvernanței economice și coordonării politice, inclusiv în interiorul zonei euro. Dar suntem ferm convinși că tratatul oferă cadrul potrivit și mijloacele necesare realizării acesteia. De fapt, nu am merge mai departe cu cazul nostru dacă structuri paralele ar trebui să lucreze într-un mod în cele din urmă incoerent. Crearea unui sistem de guvernanță economică consolidată pentru UE, și în special pentru zona euro în afara cadrului Uniunii, ridică probleme importante și foarte delicate din punct de vedere politic. În realitate, statele membre ar trebui să adopte măsuri care sunt pe deplin compatibile cu metoda comunitară și cadrul oferit de tratat. Atâta timp cât măsurile țin de competența națională – și desigur câteva dintre ele sunt o responsabilitate națională – această competență ar trebui exercitată în armonie cu cadrul general al Uniunii. Cred într-adevăr că această chestiune este foarte importantă deoarece putem chiar să facem progrese semnificative în chestiunile referitoare la guvernanța economică. Avem nevoie – și pledăm în favoarea acestui lucru – de mai multă coordonare politică și de o guvernanță economică mai bună, dar trebuie să realizăm acest lucru într-un mod care să fie în armonie și compatibil cu tratatele și cu o abordare comunitară. Comisia va fi atentă mai ales la aceste chestiuni. Tratatul, cu metoda comunitară care decurge din acesta, implică respectarea deplină a rolului tuturor instituțiilor europene. Prin urmare, Consiliul European din această săptămână ar trebuie să identifice rezultate clare, concrete. Discuția și rezultatul ar trebui să fie cât se poate de operaționale și productive. Am descris politica energetică ca fiind următorul mare proiect de integrare europeană și nu este dificil de înțeles de ce o aprovizionare sigură, durabilă, acceptabilă cu energie este esențială pentru interesele noastre economice și strategice în calitate de actor mondial. Am realizat deja multe în trecut cu pachetul nostru referitor la climă și energie și cu legislația privind piața internă. Trebuie să ne bazăm pe aceste aspecte prin exploatarea ocaziilor oferite de Tratatul de la Lisabona, intensificarea cooperării noastre existente și lansarea inițiativelor în domenii noi precum securitatea energetică. Prin urmare, primul test de credibilitate al politicii noastre energetice este realizarea a ceea ce am stabilit deja. Comisia a trasat măsurile pe care le considerăm necesare de urgență în comunicările noastre Energie 2020 și infrastructura energetică. Doresc ca Consiliul European să susțină aceste priorități și în special să se angajeze în mod clar să finalizeze piața noastră energetică internă până în 2014. Ar trebui, de asemenea, să se stabilească un standard tehnic comun pentru sistemele de taxare a vehiculelor electrice anul acesta, precum și pentru rețelele și contoarele inteligente până la sfârșitul anului 2012. O piață energetică internă cu adevărat integrată este esențială pentru un nivel mai ridicat de creștere și locuri de muncă, promovarea progreselor tehnologice, modernizarea infrastructurii noastre și reducerea expunerii noastre la import și la volatilitatea prețurilor. Trebuie, de asemenea, să garantăm faptul că, atunci când este vorba despre energie, niciun stat membru nu este izolat de restul Europei. Doresc ca statele membre să stabilească de comun acord un termen limită pentru 2015 în ceea ce privește eliminarea insulelor energetice din Europa."@ro18
"Toto zasadnutie Európskej rady sa koná v momente, ktorý je veľmi dôležitý pre našich susedov, konkrétne pre Egypt, Tunisko a Bielorusko. Hoci rešpektujeme rozdiely medzi špecifickými situáciami v týchto krajinách, očakávam, že Európska rada veľmi jasne uvedie, že je potrebné uzákoniť a dodržiavať zásady právneho štátu a dodržiavať základné práva a pluralitnú demokraciu. Demokracia je skutočne najlepším spôsobom, ako dosiahnuť stabilitu a prosperitu v týchto krajinách rovnako ako všade inde. Dokázali sme dobre pripojiť pobaltské krajiny ku kontinentálnemu systému. Teraz sa zameriam na strednú a východnú Európu, aby sme pokročili v budovaní severojužných energetických prepojení. Chcel by som, aby sme na jeseň dospeli k dohode o pláne projektov, ktoré sú potrebné na prepojenie Baltského mora s Jadranským morom. Sme síce na ceste k dosiahnutiu svojich cieľov v oblasti obnoviteľnej energie, ale pri súčasnej výkonnosti splníme iba polovicu svojich cieľov týkajúcich sa energetickej účinnosti. Účinnejšie využívanie energie je pritom kľúčom k získaniu obrovských environmentálnych a hospodárskych výhod a tým aj k zníženiu ročných výdavkov Európy na energiu o približne 200 miliárd EUR. Do roku 2020 by sa tak zabezpečilo aj vytvorenie dvoch miliónov pracovných miest. Budem teda žiadať Európsku radu, aby nám dala nové podnety v našom úsilí o dosiahnutie energetickej účinnosti. Na skutočné podnietenie rozvoja v oblasti energetickej účinnosti môžeme v EÚ využiť aj verejné obstarávanie a to znamená zvyšovanie počtu miestnych pracovných miest, ktoré nie je možné presunúť na iné spoločnosti, zvyšovanie počtu pracovných miest pre malé a stredné podniky a skutočné úspory v oblasti priemyslu aj domácností. Komisia v najbližších týždňoch prijme plán energetickej účinnosti, ktorý navrhuje konkrétne opatrenia na podnietenie energetickej účinnosti. Do 1. januára 2012 by napríklad všetky členské štáty mali začleniť normy energetickej účinnosti do rámca verejného obstarávania. Komisia potom prehodnotí postup dosiahnutý pomocou týchto opatrení do roku 2013 a v prípade nutnosti zváži ďalšie opatrenia vrátane navrhnutia právne záväzných cieľov. Členské štáty by sa mali dohodnúť na termíne, do ktorého začlenia normy energetickej účinnosti do všetkých prípadov verejného obstarávania týkajúceho sa verejných budov a služieb. Komisia je v tejto súvislosti pripravená preskúmať nové opatrenia v oblasti úspor energie pre mestá, v oblasti udržateľných biopalív, inteligentných sietí a uskladňovania energie. Musíme sa tiež zamerať na vonkajší rozmer európskej energetickej politiky. Len pred dvomi týždňami som viedol podnetný rozhovor s prezidentmi Azerbajdžanu a Turkménska o prístupe Európy ku kaspickým plynovým poliam, vďaka čomu by bolo možné realizovať južný koridor. Podpis spoločného vyhlásenia s Azerbajdžanom a konkrétny prísľub Turkménska o dodávkach plynu do Európy predstavujú dôležitý zlom. Zo stretnutia som si odniesol toto ponaučenie: ak prijímame kľúčové rozhodnutia o energii spoločne v celej Európe, sme silným hráčom v celosvetových pretekoch o zdroje energie. Kľúčovým odkazom Európskej rady by malo byť zdôrazňovanie významu vonkajšieho rozmeru energetickej politiky Európskej únie. Teším sa preto na veľmi dôležitú diskusiu o energetických otázkach na tomto zasadnutí Európskej rady a s potešením môžem povedať, že aj tu v Európskom parlamente. Viem, že tento Parlament výrazne podporuje silnú európsku energetickú politiku a že predseda Parlamentu presadzuje dôraznejšie záväzky Európy z pohľadu energetickej politiky. Prejdem teraz k téme inovácií. Myslím si, že už panuje všeobecná zhoda na tom, čo sa očakáva od Európskej rady. Menej evidentná je naliehavosť, zúfalá naliehavosť konania, to, prečo práve teraz musíme podnietiť rozvoj a inovácie, teraz, keď členské štáty prijímajú náročné rozhodnutia o tom, kde v rozpočtoch dokážu znížiť výdavky. Fiškálne hľadiská a verejná podpora inovácií nie sú nezlučiteľné politiky. Niekoľko členských štátov je dôkazom toho, že je možné znížiť celkový rozpočet a zároveň udržať výdavky v prospech rastu zvlášť v oblasti výskumu a inovácií. Táto skutočnosť je dôležitá, pretože vytváranie inovačného hospodárstva znamená výraznú a kľúčovú štrukturálnu zmenu. Naši konkurenti to vedia a už stavajú na inováciách. Ak nechceme zostať pozadu, potrebujeme, aby Európska rada podporila náš strategický a integrovaný prístup k inováciám. Inovácie musia byť súčasťou našej hospodárskej politiky a nielen nástrojom výskumu, ako si to niektorí ľudia myslia. Tento piatok sa bude Európska rada zaoberať dvomi témami, ktoré sú veľmi dôležité aj pre budúcnosť Európy a jej hospodárstva, a to energetikou a inováciami. Obe témy sú kľúčovými prvkami stratégie Európa 2020 a sú základnou zložkou dosiahnutia nášho cieľa, ktorým je obnovenie udržateľného rastu a zvýšenie konkurencieschopnosti Európskej únie. Nezabúdajme ani na to, že energetika a inovácie sú tiež dvomi oblasťami, kde prístup Spoločenstva a európsky rozmer môžu priniesť veľkú pridanú hodnotu. V súčasnej situácii na to treba skutočne poukázať. Vylepšením rámcových podmienok výskumu a inovácií v Európskej únii môžeme na európskej úrovni pridať skutočnú hodnotu. Európa sa musí stať prirodzeným domovom inovácií prostredníctvom účinnej štandardizácie, lepšieho uplatňovania práv duševného vlastníctva, verejného obstarávania v prospech inovácií a opatrení, ktoré malým inovačným spoločnostiam zabezpečia financovanie. Na väčšinu z toho nie sú potrebné peniaze, ale politická vôľa. Politická vôľa prijímať opatrenia, ktoré využívajú európsky prístup a európsky rozmer. Oveľa viac dokážeme vyťažiť aj z Európskej výskumnej oblasti, ak v plnej miere využijeme jednotný trh a zlepšíme napríklad mobilitu výskumných pracovníkov. Musíme síce zachovať výdavky, no zároveň musíme finančné prostriedky vynakladať lepšie. Pri preskúmaní rozpočtu sme začali rozpravu o tom, ako zjednodušiť spôsob využívania peňazí Európskej únie a ako zabezpečiť financovanie spoločného strategického rámca pre výskum a inovácie. Inými slovami to znamená, že ak chceme dosiahnuť viac za tie isté peniaze, musíme obmedziť byrokraciu a umožniť vedcom, ktorí získali financie od EÚ, aby mohli tráviť viac času v laboratóriách alebo pri svojej práci a nie plnením byrokratických požiadaviek. S nelogickou skupinou nástrojov financovania založenou na zložitých a byrokratických pravidlách sa nám nikdy nepodarí prilákať tých najlepších vedcov a najinovačnejšie spoločnosti. Na zasadnutí Európskej rady sa teda tento mesiac bude diskutovať o energetických otázkach a o inováciách. Nevyhne sa však ani diskusii o hospodárstve. Hospodárstvo a problémy nezamestnaných sú stále najdôležitejšími otázkami, ktoré trápia našich občanov. Práve sa začal prvý európsky semester, v rámci ktorého sme zaviedli do praxe hospodárske riadenie. Ročný prieskum rastu bol prijatý pozitívne. Odkazy boli presne zamerané a jasné. Poskytuje nám potrebné usmernenia na európskej úrovni, aby členské štáty mohli pri vlastných politických rozhodnutiach zohľadňovať našu vzájomnú prepojenosť. Dobrý pokrok sme dosiahli aj v oblasti legislatívnych návrhov, ktoré podporia náš nový systém hospodárskeho riadenia. Rád by som sa poďakoval maďarskému predsedníctvu. Maďarské predsedníctvo má moju plnú podporu, čo sa týka urýchľovania prác, aby sa do júna zabezpečilo prijatie. V rámci tejto komplexnej reakcie bude okrem toho podobné vyriešiť aj zostávajúce problémy týkajúce sa Európskeho nástroja finančnej stability (ENFS) a Európskeho mechanizmu pre stabilitu. Namiesto potreby rozširovania pôsobnosti ENFS je teraz potrebné zvýšiť jeho účinnú úverovú kapacitu, ako to uvádza Komisia v ročnom prieskume rastu. Túto otázku je, samozrejme, potrebné riešiť v kontexte komplexnej reakcie. Rozhovory na piatkovom zasadnutí Európskej rady sa budú s najväčšou pravdepodobnosťou zaoberať potrebou posilnenia koordinácie hospodárskych politík v Európskej únii a v eurozóne. Vítam takúto diskusiu, ktorá sa veľmi dobre hodí do ročného prieskumu rastu Komisie. Európsky semester sa v skutočnosti nezaoberá len koordináciou rozpočtových politík, ale venuje sa aj širšej problematike, ako napríklad makroekonomickým nerovnováham a rozdielom v konkurencieschopnosti. Prostredníctvom stratégie Európa 2020 sme už vyjadrili súhlas so skupinou ambicióznych cieľov a úloh v oblasti energetických inovácií. Mohol by som spomenúť pilotnú iniciatívu Inovácia v Únii, ktorá bola prijatá minulý rok v októbri, alebo pilotnú iniciatívu s názvom Európa efektívne využívajúca zdroje, ktorá bola prijatá len minulý týždeň a ktorá sa v prevažnej miere zaoberá energetickými otázkami. Nedávno sme navyše počuli niekoľko autoritatívnych ohlasov, ktoré obhajovali prehĺbenie hospodárskeho riadenia, pričom zároveň vyhlasovali, že je to možné dosiahnuť len prostredníctvom medzivládnej metódy. V tejto oblasti musíme mať jasno. Komisia víta prehlbovanie a urýchľovanie hospodárskeho riadenia a koordinácie politík aj v rámci eurozóny. Sme však pevne presvedčení, že zmluva poskytuje ten najlepší rámec a nástroje na dosiahnutie tohto cieľa. Nijako by sme si nepomohli, keby tu vznikali paralelné štruktúry, ktoré by v konečnom dôsledku fungovali nejednotne. Zavedenie systému posilneného hospodárskeho riadenia pre EÚ a osobitne pre eurozónu mimo rámca Únie vyvoláva dôležité a politicky veľmi chúlostivé otázky. Členské štáty by v skutočnosti mali prijať opatrenia, ktoré sú v plnej miere zlučiteľné s metódou Spoločenstva a rámcom, ktorý poskytuje zmluva. Pokiaľ opatrenia patria do vnútroštátnej kompetencie – a za niektoré z nich sú, samozrejme, zodpovedné jednotlivé štáty –, je potrebné túto právomoc vykonávať v súlade s celkovým rámcom Únie. Skutočne som presvedčený, že táto záležitosť je mimoriadne dôležitá, pretože v otázkach týkajúcich sa hospodárskeho riadenia môžeme dosiahnuť naozaj veľký pokrok. Potrebujeme väčšiu koordináciu politík a lepšie hospodárske riadenie, ktoré aj presadzujeme, ale musíme to urobiť spôsobom, ktorý bude v súlade so zmluvami a prístupom Spoločenstva a bude s nimi zlučiteľný. Komisia sa bude osobitne zaoberať týmito otázkami. Zmluva s metódou Spoločenstva, ktorá z nej vyplýva, predpokladá úplné rešpektovanie úlohy všetkých európskych inštitúcií. Európska rada by teda na svojom tohtotýždňovom zasadnutí mala identifikovať jasné a konkrétne výsledky. Diskusia a jej výsledok by mali byť čo najoperatívnejšie a najproduktívnejšie. Energetickú politiku som charakterizoval ako ďalší veľký projekt európskej integrácie a nie je ťažké pochopiť, prečo sú bezpečné, spoľahlivé, udržateľné a dostupné dodávky energie kľúčom k našim hospodárskym a strategickým záujmom ako globálneho hráča. V minulosti sme urobili veľký pokrok v súvislosti so svojím klimatickým a energetickým balíkom a s právnymi predpismi týkajúcimi sa vnútorného trhu. Musíme stavať na týchto základoch, využívať príležitosti, ktoré nám poskytuje Lisabonská zmluva, prehlbovať svoju existujúcu spoluprácu a zavádzať iniciatívy v nových oblastiach, ako je napríklad energetická bezpečnosť. Prvým testom dôveryhodnosti našej energetickej politiky teda bude to, či splníme, na čom sme sa už dohodli. Komisia predstavila opatrenia, ktoré považuje za naliehavo potrebné v rámci našej stratégie v oblasti energetiky do roku 2020 a v rámci sietí energetickej infraštruktúry. Chcem, aby Európska rada podporila tieto priority a aby sa najmä jasne zaviazala, že do roku 2014 dokončí náš vnútorný trh s energiou. V tomto roku by sa mala stanoviť aj spoločná technická norma pre systémy nabíjania elektromobilov a do konca roku 2012 by sa mala určiť aj spoločná technická norma pre inteligentné siete a merače. Skutočne integrovaný vnútorný trh s energiou je kľúčom k dosiahnutiu vyššieho rastu, väčšieho počtu pracovných miest, podpore technologického pokroku, modernizácii našej infraštruktúry, zníženiu našej závislosti od dovozu a k obmedzeniu rizika kolísania cien. Musíme tiež zabezpečiť, aby v súvislosti s energiou nezostal žiaden členský štát izolovaný od zvyšku Európy. Žiadam členské štáty, aby súhlasili s tým, že v roku 2015 prestanú v Európe existovať energetické ostrovy."@sk19
". Gospod predsednik, tokratno srečanje Evropskega sveta poteka v prelomnem trenutku za naše sosedstvo, namreč za Egipt, Tunizijo in Belorusijo. Ob vsem spoštovanju posebnosti razmer v teh državah pričakujem, da bo Evropski svet zelo jasno zahteval uveljavljanje in spoštovanje načel pravne države, temeljnih pravic in pluralistične demokracije. Demokracija je namreč najboljša pot k stabilnosti in blaginji v teh državah, tako kot drugod po svetu. Pomembno delo smo opravili pri povezavi baltskih držav s celinskim sistemom. Zdaj pa bom pozval še srednjo in vzhodno Evropo, naj se loti energetskih povezav med severom in jugom. Želel bi, da bi se do jeseni dogovorili o načrtih za projekte povezave od Baltika do Jadrana. Uresničevanje ciljev glede obnovljivih virov energije teče po načrtih, pri sedanji uspešnosti pa nam bo na področju energetske učinkovitosti uspelo doseči le polovico ciljev. Učinkovitejša raba energije lahko sprosti ogromne okoljske in gospodarske koristi ─ letne stroške Evrope za energijo pa zmanjša za okoli 200 milijard EUR. Lahko ustvari tudi dva milijona novih delovnih mest do leta 2020. Zato bom prosil Evropski svet, naj poskrbi za nov zagon našim prizadevanjem za energetsko učinkovitost. Z množičnimi javnimi naročili v okviru celotne EU bi lahko resnično spodbudili energetsko učinkovitost in ustvarili lokalna delovna mesta, ki jih ni mogoče nadomestiti s tujimi izvajalci, delovna mesta v MSP, ter zagotovili resnične prihranke gospodarstvu in gospodinjstvom. Komisija bo v enem od prihodnjih tednov sprejela načrt za energetsko učinkovitost s posebnimi ukrepi za pospeševanje energetske učinkovitosti, na primer zahtevo, da države članice od 1. januarja 2012 pri javnih naročilih upoštevajo tudi standarde energetske učinkovitosti. Komisija bo leta 2013 pregledala napredek, dosežen s temi ukrepi, in razmislila o dodatnih ukrepih, vključno s predlogom pravno zavezujočih ciljev, če bo potrebno. Države članice bi se morale dogovoriti za rok za vključitev standardov energetske učinkovitosti v vsa javna naročila za javne stavbe in službe. Komisija je s svoje strani pripravljena raziskati možnosti novih ukrepov za varčevanje energije v mestih, za biogoriva, pametna omrežja in skladiščenje energije. Posvetiti se moramo tudi zunanji razsežnosti evropske energetske politike. Prav pred štirinajstimi dnevi sem se zavzel za razpravo s predsednikoma Azerbajdžana in Turkmenistana o evropske dostopu do plinskih polj ob Kaspijskem morju, ki bi omogočil gradnjo južnega koridorja. Pomemben preboj smo dosegli s podpisom skupne izjave z Azerbajdžanom in z določno zavezo Turkmenistana, da bo dobavljal plin Evropi. Sporočilo, ki ga prinašam s tega obiska, je naslednje: kadar v Evropi skupaj sprejemamo ključne odločitve, smo močnejši udeleženec v svetovni tekmi za energetske vire. Poudarjen pomen zunanje razsežnosti energetske politike Evropske unije bi moral biti osrednje sporočilo srečanja Evropskega sveta, zato pričakujem zelo tehtno razpravo o energiji na srečanju Evropskega sveta in ─ to povem z veseljem ─ v Evropskem parlamentu. Vem, da Parlament zelo podpira močno energetsko politiko Evropske unije in da je predsednik Parlamenta velik zagovornik močnejših zavez Evrope na področju energetske politike. Če zdaj preidemo k inovacijam, menim, da je glede želenih izidov Evropskega sveta doseženo že široko soglasje. Morda manj pa je izražen občutek, kako nujno, skrajno nujno je ukrepanje, zakaj moramo raziskave in inovacije pospeševati prav zdaj, ko so države članice pred težavnimi izbirami, kje krčiti svoje proračune. Proračunski pomisleki in javna podpora inovacijam nista nezdružljivi prvini politike. Več držav članic je že dokazalo, da je mogoče zmanjšati skupni proračun, ob tem pa ohraniti rasti naklonjeno porabo, še zlasti za raziskave in inovacije. To je pomembno, saj je razvoj inovativnega gospodarstva ključna strukturna sprememba. Naši konkurenti to vedo in že stavijo na inovacije. Da ne bomo zaostali, potrebujemo od Evropskega sveta potrditev našega strateškega in celovitega pristopa na področju inovacij. Inovacije morajo postati del naše gospodarske politike, ne pa ostati le instrument za raziskave, kot menijo nekateri. V petek bo Evropski svet razpravljal o dveh področjih, ki sta prav tako zelo pomembni za prihodnost Evrope in njenega gospodarstva: o energiji in inovacijah. Obe področji sta osrednji prvini strategije Evropa 2020 in temeljnega pomena pri našem obnavljanju trajnostne rasti in krepitvi konkurenčnosti Evropske unije. Ne smemo pa tudi pozabiti, da sta energija in inovacije področji, na katerih lahko pristop Skupnosti in evropska razsežnost prispevata veliko dodano vrednost. To je v sedanjih razmerah zelo pomembna točka. Na evropski ravni lahko prispevamo otipljivo dodano vrednost z izboljšanjem okvirnih pogojev za raziskave in inovacije v Evropski uniji. Evropa mora postati dom inovacij z učinkovito standardizacijo, boljšo uporabo pravic intelektualne lastnine, inovacijam naklonjenim javnim naročanjem in ukrepi v pomoč malim inovativnim podjetjem pri pridobivanju finančnih sredstev. Za uresničitev večine tega ni potreben denar, potrebna pa je politična volja. In politična volja za delovanje na evropski način ter v evropski razsežnosti. Veliko več bi lahko iztisnili tudi iz evropskega raziskovalnega prostora, na primer s polnim izkoriščanjem možnosti enotnega trga in z večjo mobilnostjo raziskovalcev. Ni dovolj samo ohranjati raven porabe, ampak mora biti poraba boljša. Ob pregledu proračuna smo odprli razpravo, kako poenostaviti načine porabe denarja Evropske unije in kako razvijati skupni strateški okvir za financiranje raziskav in inovacij. Z drugimi besedami, boljša izraba denarja pomeni tudi zmanjšanje obsega birokracije, tako da bodo znanstveniki, ki jih financira EU, lahko več časa prebili v laboratorijih pri svojem delu, manj pa v pisarnah pri birokratskih postopkih. Nikoli ne bomo mogli pritegniti vrhunskih znanstvenikov in najbolj inovativnih podjetij z neusklajenimi instrumenti financiranja po zapletenih in birokratskih pravilih. Ta mesec bo torej Evropski svet razpravljal o energiji in inovacijah. Ne bo pa se mogel izogniti tudi razpravi o gospodarstvu. Gospodarstvo, problemi brezposelnih, to so še vedno glavna skrb naših državljanov. Pravkar smo začeli prvi evropski semester ─ uveljavljanje gospodarskega upravljanja v praksi. Letni pregled rasti je naletel na ugoden sprejem. Njegova sporočila so prava in jasna. Prinaša potrebne smernice na ravni Evropske unije, tako da lahko države članice pri nacionalnih političnih odločitvah upoštevajo tudi naše soodvisnosti. Precej je narejenega pri predlogih zakonodaje za podporo našega novega sistema gospodarskega upravljanja. Rad bi se zahvalil madžarskemu predsedstvu. Madžarsko predsedstvo v celoti podpiram pri njegovih prizadevanjih, da bi bila zakonodaja sprejeta do junija. Poleg tega bomo morali pri tem celovitem odzivu rešiti tudi odprta vprašanja evropskega instrumenta za finančno stabilnost (EFSF) in evropskega mehanizma za stabilnost. Kar zadeva ESFS, gre poleg razširitve njegove uporabe še za povečanje efektivne posojilne zmogljivosti ─ kot je zapisala Komisija v letnem pregledu rasti. Seveda bi morali to vprašanje reševati v okviru celovitega odziva. Evropski svet bo naslednji petek najverjetneje razpravljal tudi o potrebi po tesnejšem usklajevanju ekonomskih politik v Evropski uniji in v evrskem območju. Tako razpravo pozdravljam, saj se dobro ujema z ugotovitvami Komisije v letnem pregledu rasti. Pri evropskem semestru namreč ne gre le za usklajevanje proračunskih politik, ampak za urejanje širših vprašanj, kot so makroekonomska neravnovesja in razlike v konkurenčnosti. V strategiji Evropa 2020 smo se že dogovorili za niz ambicioznih ciljev na področju energije in inovacij. Lahko omenim vodilno pobudo Unija inovacij, ki smo jo sprejeli lanskega oktobra, ali vodilno pobudo Evropa, gospodarna z viri, ki smo jo sprejeli prejšnji teden in v kateri ima vidno vlogo tudi energija. Poleg tega v zadnjem času iz uglednih virov slišimo pozive k poglobitvi gospodarskega upravljanja, obenem pa ti viri opozarjajo, da je to mogoče uresničiti le z medvladno metodo. Glede tega moramo biti jasni: Komisija pozdravlja poglabljanje in pospeševanje gospodarskega upravljanja in usklajevanja politik, tudi v evrskem območju. Smo pa trdno prepričani, da že Pogodba zagotavlja pravi okvir in instrumente za to. Dejansko z zadevo ne bomo nadaljevali, če bi lahko prišlo do tega, da bi vzporedne strukture na koncu delovale neusklajeno. Vzpostavljanje sistema okrepljenega gospodarskega upravljanja v EU, še zlasti v evrskem območju, zunaj okvira Unije odpira pomembna in politično zelo občutljiva vprašanja. Države članice bi dejansko morale sprejemati take ukrepe, ki so popolnoma združljivi z metodo Skupnosti in okvirom, ki ga določa Pogodba. Pri ukrepih, ki so v nacionalni pristojnosti ─ seveda za nekatere ukrepe odgovarjajo države ─ bi morale države svoje pristojnosti izvrševati usklajeno z okvirom Unije. Prepričan sem, da je ta zadeva skrajno pomembna, saj lahko na področju gospodarskega upravljanja dosežemo velik napredek. Potrebujemo ─ in za to se zavzemamo ─ več usklajevanja politik in boljše gospodarsko upravljanje, ravnati pa moramo usklajeno in združljivo s Pogodbami in s pristopom Skupnosti. Komisija bo na ta vprašanja še posebej pozorna. Pogodba in iz nje izvirajoča „metoda Skupnosti“ zahtevata polno spoštovanje vlog vseh evropskih institucij. Torej mora srečanje Evropskega sveta ta teden opredeliti jasne, konkretne izide. Razprava in sklepi morajo biti čim bolj operativni in produktivni. Energetsko politiko opisujem kot naslednji veliki evropski povezovalni projekt, prav tako očitno pa je, da je varna, zanesljiva, trajnostna in dostopna oskrba z energijo ključnega pomena za gospodarske in strateške interese Evrope kot svetovnega akterja. Precej smo že dosegli z našim podnebnim in energetskim svežnjem ter z zakonodajo o notranjem trgu. Dosežke pa moramo še nadgraditi z uresničitvijo možnosti, ki jih odpira Lizbonska pogodba, s poglabljanjem sedanjega sodelovanja in s pobudami na novih področjih, kot je energetska varnost. Torej je prvi preizkus verodostojnosti naše energetske politike uresničitev že dogovorjenega. Komisija je predstavila ukrepe, ki so po našem mnenju nujni, v strategiji Evropa 2020 in v sporočilih o energetski infrastrukturi. Želel bi, da bi Evropski svet te prednostne naloge podprl in še zlasti sprejel jasno zavezo, da bomo notranji trg z energijo zaokrožili do leta 2014. Letos bi morali dokončno določiti tudi skupni tehnični standard za sisteme za polnjenje električnih vozil, do konca leta 2012 pa še standarde za pametna omrežja in števce. Resnično integriran notranji trg z energijo je ključ za živahnejšo rast in zaposlovanje, spodbujanje tehničnega napredka, posodobitev naše infrastrukture in zmanjšanje naše izpostavljenosti uvozu in nihanju cen. Poskrbeti moramo tudi, da glede energije nobena država članica ne bo odrezana od drugih delov Evrope. Želel bi, da bi se države članice dogovorile, da je rok za odpravo energetskih otokov v Evropi leto 2015."@sl20
"Herr talman! Det här Europeiska rådet äger rum i ett viktigt läge för EU:s grannskap, nämligen Egypten, Tunisien och Vitryssland. Jag förväntar mig förstås att detta Europeiska råd respekterar de specifika situationerna i dessa länder, men också att man på ett klart och tydligt sätt förklarar att rättsstatsprincipen, respekten för grundläggande rättigheter och principen om pluralistisk demokrati måste respekteras. Demokrati är utan tvekan det bästa sättet att uppnå stabilitet och välstånd i dessa länder, precis som på andra håll. Vi har gjort ett bra arbete när det gäller att ansluta de baltiska länderna till det kontinentala systemet. Nu kommer jag att vända mig till Central- och Östeuropa för att se till att komma framåt i arbetet med att sammankoppla energinät i norr och söder. Jag vill att man kommer överens om en plan i höst om vilka projekt som behövs för att skapa en länk mellan Östersjön och det Adriatiska havet. Vi är på väg att uppnå våra mål för förnybar energi, men med nuvarande mått mätt kommer vi enbart till hälften att uppnå våra mål för energieffektivitet. En effektivare energianvändning är nyckeln till en rad omfattande miljömässiga och ekonomiska fördelar – och till att minska EU:s årliga energikostnader med omkring 200 miljarder euro. Dessutom kan det skapa två miljoner nya jobb fram till 2020. Mot denna bakgrund kommer jag att be Europeiska rådet att göra nya insatser för att främja vår strävan efter energieffektivitet. Vi kan använda oss av offentlig upphandling inom EU för att ge en rejäl skjuts åt energieffektiviteten och därmed åt lokala jobb, jobb som inte kan utkontrakteras, jobb för små och medelstora företag och betydande besparingar för både näringslivet och hushållen. Under de närmaste veckorna kommer kommissionen att anta en energieffektivitetsplan som innehåller förslag på specifika åtgärder för att främja energieffektiviteten, till exempel att alla medlemsstaterna senast den 1 januari 2012 ska införa krav för energieffektivitet vid offentlig upphandling. Kommissionen kommer därefter under 2013 att se över vilka framsteg som gjorts med hjälp av dessa åtgärder och överväger sedan ytterligare åtgärder, såsom att föreslå rättsligt bindande mål om det är nödvändigt. Medlemsstaterna ska enas om en tidsfrist inom vilken man ska införa krav på energieffektivitet vid all offentlig upphandling för offentliga byggnader och tjänster. Kommissionen är i sin tur redo att undersöka nya åtgärder i fråga om energibesparingar för städer, hållbara biobränslen, smarta nät och energilagring. Vi måste också lägga vikt vid den externa aspekten av EU:s energipolitik. För bara två veckor sedan hade jag upplyftande samtal med Azerbajdzjans och Turkmenistans presidenter om åtkomsten till gasfält i Kaspiska havet, vilket skulle möjliggöra den södra gaskorridoren. Ett viktigt genombrott skedde i och med undertecknandet av en gemensam förklaring med Azerbajdzjan och ett konkret åtagande från Turkmenistan att leverera gas till Europa. Det jag tog med mig från besöket är att när vi gemensamt i EU fattar viktiga beslut i energifrågor är vi en stark spelare i den globala kampen om energiresurser. Vikten av den externa aspekten av EU:s energipolitik bör vara ett viktigt budskap från Europeiska rådet, så jag ser fram emot en mycket betydelsefull diskussion om energi vid detta Europeiska råd och – det gläder mig att säga detta – här i parlamentet. Jag vet att parlamentet ser mycket positivt på en stark europeisk energipolitik och att dess talman förespråkar ett starkare åtagande från EU:s sida när det gäller energipolitiken. Låt oss nu gå vidare till området innovation, där jag tror att det redan råder stor enighet om vad man vill att Europeiska rådet ska uträtta. Däremot är det nog lite mindre tydligt hur angeläget, hur fullständigt angeläget det är att vidta åtgärder. Frågan som många ställer sig är nog varför man ska öka satsningarna på forskning och innovation just nu när alla medlemsstater tvingas fatta svåra beslut om vad de ska skära ned på i sina budgetar. Budgetöverväganden och offentligt stöd till innovation är inte två helt oförenliga ting. Flera medlemsstater har visat att man kan skära ned på sin totala budget och ändå behålla tillväxtfrämjande utgifter, i synnerhet när de gäller forskning och innovation. Detta är viktigt och att skapa en innovationsekonomi är den främsta grundläggande strukturella förändringen. Våra konkurrenter vet det, och de satsar redan hårt på innovation. För att inte hamna på efterkälken är det viktigt att Europeiska rådet stöder vår strategiska och integrerade syn på innovation. Innovation måste vara en del av vår ekonomiska politik, och inte bara ett forskningsinstrument, som många tror. Denna fredag kommer Europeiska rådet även att diskutera två andra områden som också är mycket viktiga för Europas framtid och ekonomi, nämligen energi och innovation. Båda dessa är grundläggande inslag i Europa 2020-strategin och helt avgörande för vårt mål att återgå till en hållbar tillväxt och stärka EU:s konkurrenskraft. Och låt oss inte glömma bort att energi och innovation också är två områden där gemenskapsstrategin och den europeiska dimensionen kan erbjuda mycket mervärde. Detta är viktigt att poängtera i detta sammanhang. På europeisk nivå kan vi tillföra ett verkligt mervärde genom att förbättra ramvillkoren för forskning och innovation i EU. Europa måste bli en naturlig plats för innovation, genom effektiv standardisering, bättre användning av immateriella rättigheter, innovationsvänliga offentliga upphandlingar och åtgärder för att hjälpa små innovativa företag till en trygg finansiering. En hel del av detta kostar inte något i pengar, men det fordrar politisk vilja. Och en politisk vilja att vidta åtgärder som grundar sig på ett europeiskt förhållningssätt och en europeisk dimension. Dessutom kan vi få ut betydligt mer av det europeiska forskningsområdet och fullt ut använda den inre marknaden genom att till exempel förbättra rörligheten för forskare. Samtidigt som vi ska upprätthålla satsningarna måste vi också se till att spendera bättre. I och med budgetöversynen har vi startat en debatt om hur vi på ett enklare sätt ska kunna spendera EU:s pengar och arbeta mot en gemensam strategisk ram för finansiering av forskning och utveckling. Syftet är med andra ord att få mer för pengarna och samtidigt minska den administrativa bördan, så att EU-finansierade forskare kan ägna mer tid åt sin forskning i stället för administrativt arbete och byråkrati. Vi kommer aldrig att kunna locka till oss de bästa forskarna och de mest innovativa företagen om vi har osammanhängande finansieringsinstrument som baseras på komplicerade och byråkratiska regler. Så den här månaden kommer Europeiska rådet att diskutera energi och innovation, men också ekonomin. Ekonomin och arbetslöshetsproblemen är alltjämt de största bekymren för våra medborgare. Vi har nyligen lanserat den första europeiska terminen, som inleder den ekonomiska styrningen. Den årliga tillväxtöversikten blev väl mottagen. Budskapen var riktade och tydliga. Den ger den vägledning som behövs på europeisk nivå för att medlemsstaterna ska ta hänsyn till att vi är ömsesidigt beroende av varandra när de fattar sina nationella politiska beslut. Goda framsteg har redan gjorts i och med de lagstiftningsförslag som kommer att ligga till grund för vår nya ekonomiska förvaltning. Jag vill tacka det ungerska ordförandeskapet, som jag stöder till fullo när det gäller att intensifiera arbetet med sikte på ett antagande i juni. Dessutom måste vi som en del av dessa samlade insatser lösa de resterande frågorna kring den europeiska finansiella stabiliseringsfaciliteten och den europeiska stabilitetsmekanismen. När det gäller den europeiska finansiella stabiliseringsfaciliteten handlar det förutom om att öka dess omfattning, också om att öka dess effektiva utlåningskapacitet i enlighet med vad kommissionen fastställer i den årliga tillväxtöversikten. Detta måste givetvis sättas i sammanhanget av de samlade insatserna. Diskussionerna i Europeiska rådet nästa fredag kommer troligen att omfatta behovet av en ökad samordning av den ekonomiska politiken i EU och euroområdet. Jag välkomnar en sådan diskussion, som ligger helt i linje med kommissionens årliga tillväxtöversikt. Den europeiska terminen handlar inte bara om att samordna finanspolitiken, utan även om att ta itu med mer omfattande frågor som makroekonomiska obalanser och konkurrenskraftsklyftor. Genom Europa 2020-strategin har vi redan enats om en rad ambitiösa mål om energiinnovation. Jag kan nämna initiativet Innovationsunionen som antogs i oktober förra året och flaggskeppsinitiativet för ett resurseffektivt Europa som antogs så sent som förra veckan och där energifrågorna har en framträdande roll. Officiella röster har också nyligen lagt fram argument för en fördjupad ekonomisk styrning, och samtidigt hävdat att detta bara kan ske med hjälp av den mellanstatliga metoden. Vi måste vara tydliga i denna fråga. Kommissionen välkomnar en upptrappning av arbetet med en ökad ekonomisk styrning och strategisk samordning, bland annat inom euroområdet. Men vi är helt övertygade om att fördraget innehåller den ram och de instrument som behövs för att uppnå detta. Vi skulle inte hävda detta om parallellstrukturer fungerade på ett i slutänden osammanhängande sätt. En ökad ekonomisk styrning i EU och främst i euroområdet utanför unionens ram, ger upphov till viktiga och politiskt mycket känsliga frågor. Medlemsstaterna ska vidta åtgärder som är fullständigt förenliga med gemenskapsmetoden och den ram som fördraget tillhandahåller. I den mån åtgärderna tillhör den nationella behörigheten – och givetvis omfattas vissa av dem av den nationella behörigheten – ska den här behörigheten utnyttjas i enlighet med unionens ram. Jag anser att den här frågan är oerhört viktig eftersom vi faktiskt kan göra stora framsteg med ekonomisk styrning. Vi behöver – och vi har argumenterat för detta – en förstärkt samordning och en bättre ekonomisk styrning, men detta måste ske på ett sätt som är samstämt och förenligt med fördragen och med gemenskapsstrategin. Kommissionen ska vara särskilt uppmärksam på dessa aspekter. Fördraget, och gemenskapsmetoden, kräver full respekt för alla EU-institutionernas roll. Europeiska rådet ska denna vecka fastställa tydliga och konkreta målsättningar, och diskussionen och resultatet ska vara så konstruktiv och givande som möjligt. Jag har beskrivit energipolitiken som EU:s nästa stora integrationsprojekt, och det är inte svårt att förstå varför en säker, trygg, hållbar och kostnadseffektiv energiförsörjning är avgörande för våra ekonomiska och strategiska intressen som global aktör. Vi har redan uträttat en hel del med vårt klimat- och energipaket och med lagstiftningen för den inre marknaden. Nu måste vi bygga vidare på det genom att utnyttja de möjligheter som Lissabonfördraget ger och fördjupa vårt befintliga samarbete och lansera initiativ på nya områden såsom energitrygghet. Det första trovärdighetstestet av vår energipolitik visar därmed vad vi redan har enats om. I vårt meddelande om prioriteringar för energiinfrastrukturen för 2020 redogör kommissionen för vilka åtgärder vi anser måste vidtas omedelbart. Jag vill att Europeiska rådet godkänner dessa prioriteringar och framför allt åtar sig att fullborda vår inre marknad för energi till 2014. Dessutom ska vi i år besluta om en gemensam teknisk standard för laddningssystem för elbilar, liksom för smarta nät och mätare senast i slutet av 2012. En fullständigt integrerad inre marknad för energi är avgörandet för att öka tillväxten och skapa fler jobb samt för att främja tekniska framsteg, modernisera vår infrastruktur och göra oss mindre beroende av import och mindre känsliga för prissvängningar. Dessutom måste vi se till att ingen medlemsstat är isolerad från övriga Europa i fråga om energi. Jag vill att medlemsstaterna håller sig till planen att det inte ska finnas några energiöar i EU 2015."@sv22
"José Manuel Barroso,"18,5,20,15,1,19,14,16,11,13,4,21,9

Named graphs describing this resource:


The resource appears as object in 2 triples

Context graph