Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2011-01-19-Speech-3-581-000"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2011-01-19"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Costul analizării cererilor din partea solicitanților de azil în statele membre (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20110119.27.3-581-000"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2011-01-19-Speech-3-582-000⁶
lpv:speaker	lp:Sylvie Guillaume⁶
lpv:spoken text	"Monsieur le Président, je souhaite tout d’abord indiquer qu’un des enjeux de notre débat est, selon moi, la mise en place du régime d’asile européen commun à l’horizon 2012, celui qui permettra enfin de sortir de l’addition des pires pratiques nationales en matière d’asile. Ne perdons pas cela de vue, car cela nous oblige à aller vers une plus grande harmonisation, appuyée sur des règles communes. Je suis en effet persuadée que la seule coopération pratique ne résoudra pas les divergences actuelles des systèmes nationaux d’asile. Permettez-moi également de dire mon inquiétude sur l’avancée du régime d’asile européen commun étant donné les blocages nombreux au niveau du Conseil. On peut en effet s’interroger sur l’avenir de cette entreprise compliquée. J’en veux pour preuve la tentative de sauvetage que la Commission proposera prochainement avec une proposition révisée de deux directives. Ces préalables étant posés, parlons de coûts, puisque c’est sur ce terrain-là que nous emmène ce débat aujourd’hui. Ce que nous entendons, c’est qu’en disposant de garanties procédurales plus affirmées, la charge financière assumée par les États membres au titre de l’examen des demandes d’asile sera considérablement augmentée, ce qui est d’autant plus difficilement supportable dans un contexte budgétaire marqué par la crise. Or, je le répète, ce sont plutôt des procédures mal utilisées et de piètre qualité qui coûtent cher aux États membres. Et c’est l’approche de c’est-à-dire l’amélioration des procédures de première instance, privilégiée par la Commission dans sa proposition de refonte, qui permettra, à mon sens, sur le moyen terme, de réaliser de véritables économies d’échelle. Pourquoi? Parce que ces procédures harmonisées contribueront dès le début à une meilleure identification des demandes abusives au sein des autorités de détermination, à une amélioration de la motivation des décisions et à une prise de décision plus rapide et de meilleure qualité, d’où une réduction du temps de la procédure, du nombre de recours déposés et des annulations en deuxième instance, une réduction des frais d’accueil et donc, au final, une réduction des coûts. Par ailleurs, si nous voulons évoquer la question des coûts, pourquoi ne pas évoquer également le système Dublin-Eurodac? Pourquoi aucun État membre ne s’aventure à demander un rapport coût/efficacité sur l’application de ce système? On sait pourtant qu’aux conséquences humaines déplorables s’ajoute un bilan peu probant, tant en ce qui concerne les transferts effectifs que la prévention des mouvements secondaires ou des demandes multiples, qui sont pourtant les raisons d’être mêmes du système Dublin. Donc, s’il faut parler des coûts, faisons-le, mais pour l’ensemble du système, y compris les coûts du régime Dublin. De mon côté, en tant que rapporteure sur la directive «procédure», je reste persuadée que l’actuel niveau d’harmonisation est insuffisant et nuit à la qualité et à l’efficience du processus. Ces dysfonctionnements pèsent tout à la fois sur les États membres et les victimes de persécutions. L’horizon 2012 reste notre objectif, mais pour des raisons de respect des échéances, nous ne devons pas prendre la responsabilité d’aboutir à un texte bâclé, qui se fonderait sur les plus faibles dénominateurs communs. Ce sont des procédures justes, accessibles, efficaces, dont nous avons besoin et cela reste en tout cas mon objectif et celui de mon groupe politique dans ce débat."@fr⁸
lpv:spokenAs	member; LIBE (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; AFCO (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; FEMM (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2009-09-17--2014-06-30)²³ member; S&D (2009-07-14--2012-01-18)²³ unknown; Parti socialiste (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; Delegation to the EU-Mexico Joint Parliamentary Committee (2009-09-16--2014-06-30)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, nejprve bych chtěla poznamenat, že jednou z otázek pro tuto rozpravu, myslím, je vytvoření společného evropského azylového systému do roku 2012, což nám konečně umožní zastavit další použití těch nejhorších azylových praktik na vnitrostátní úrovni. Neztrácejme to ze zřetele, neboť to znamená, že musíme přejít k větší harmonizaci založené na společných pravidlech. Domnívám se ovšem, že pouhá praktická spolupráce současné nesrovnalosti mezi azylovými systémy v jednotlivých zemích nevyřeší. Také bych, když dovolíte, chtěla vyjádřit znepokojení nad současným stavem společného evropského azylového systému vzhledem k mnoha otázkám zablokovaným v Radě. Budoucnost tohoto složitého záměru není v žádném případě jasná. Musíme se zabývat jen pokusem Komise zachránit situaci připravovaným návrhem na přepracování dvou směrnic. V této souvislosti pak musíme hovořit o nákladech, a právě na to se zaměřuje naše dnešní rozprava. Slyšíme, že pevnější procesní záruky značně zvýší členským státům finanční zátěž spojenou s posuzováním žádostí o azyl, což bude pro ně ještě obtížnější s ohledem na stav jejich rozpočtů v době hospodářské krize. Avšak, opakuji, jsou to neefektivní, nekvalitní postupy, které jsou pro členské státy nejnákladnější. Domnívám se, že přístup s financováním v předstihu, který podporuje Komise ve svém návrhu na přepracování, jinými slovy, zlepšení řízení v prvním stupni, nám umožní značné reálné úspory ve střednědobém výhledu. Proč? Protože od počátku tyto harmonizované postupy pomohou orgánům snadněji odhalit podvodné žádosti a poskytnou jasnější pokyny týkající se podkladů pro rozhodování. To umožní přijímat správná rozhodnutí a přijímat je rychleji, čímž se sníží jak délka trvání řízení, tak počet odvolání proti rozhodnutím a jejich soudních zrušení, a tedy sníží se náklady na vazební opatření a nakonec i celkové náklady. Dále, chceme-li se bavit o otázce nákladů, proč se nebavit také o dublinském systému Eurodac? Proč se žádný z členských států neodhodlal a nevyžádal si rozbor nákladové efektivity při uplatňování tohoto systému? Víme, že některé zjevné lidské dopady nedoprovázejí žádná hodnocení podpořená přesvědčivými důkazy týkajícími se jak skutečných přesunů, tak prevence druhotného pohybu nebo vícenásobných žádostí, i když právě to jsou důvody, proč byl vytvořen dublinský systém. Bavme se tedy o nákladech, protože musíme, ale posuzujme tento systém jako celek, včetně nákladů na dublinský systém. Ze svého pohledu zpravodajky pro směrnici o azylovém řízení se domnívám, že dosavadní míra harmonizace je nedostatečná a negativně se odráží na kvalitě a efektivitě řízení. Tyto nedostatky si vybírají svou daň jak v členských státech, tak na obětech pronásledování. Stále ještě se zaměřujeme na rok 2012, ale nesmíme si myslet, že musíme rychle prosadit text založený na nejmenších společných jmenovatelích jen kvůli dodržení lhůty. Potřebujeme spravedlivé, přístupné a efektivní řízení, a to v každém případě zůstane mým cílem a cílem mé politické skupiny v této rozpravě."@cs¹ "Hr. formand! Først og fremmest vil jeg gerne påpege, at jeg mener, at et af emnerne for denne forhandling er gennemførelsen af et fælleseuropæisk asylsystem senest i 2012, der endelig giver os mulighed for at få sat en stopper for, at man gør de værste nationale former for praksis vedrørende asyl endnu værre. Lad os ikke tabe dette mål af sigte, idet det betyder, at vi skal gå i retning af større harmonisering på baggrund af fælles regler. Jeg mener helt klart ikke, at praktisk samarbejde alene er en løsning på de nuværende uoverensstemmelser mellem de nationale asylsystemer. Jeg vil også gerne have lov til at udtrykke min bekymring om den aktuelle situation, hvad angår det fælleseuropæiske asylsystem, i betragtning af de mange forsinkelser i Rådet. Fremtiden for dette komplekse forehavende er ingenlunde klar. Vi behøver blot at se på Kommissionens forsøg på at redde situationen med sit kommende forslag til en omarbejdning af to direktiver. I den forbindelse er vi nødt til at tale om udgifter, eftersom det er det, vores forhandling i dag primært drejer sig om. Det, vi hører, er, at mere håndfaste proceduremæssige garantier vil øge den finansielle byrde for medlemsstaterne i forbindelse med behandlingen af asylansøgninger markant, hvilket de vil finde endnu vanskeligere i betragtning af deres stramme budgetter under den økonomiske krise. Jeg må dog gentage, at det er de ineffektive, elendige procedurer, som er mest omkostningskrævende for medlemsstaterne. En "front-loading"-strategi, sådan som Kommissionen slår til lyd for i sit omarbejdede forslag, dvs. hvor man forbedrer procedurerne i første instans, vil efter min mening give os mulighed for at opnå virkelige stordriftsfordele på mellemlang sigt. Hvorfor? Fordi disse harmoniserede procedurer fra begyndelsen vil gøre det nemmere for myndighederne at identificere falske ansøgninger og vil give tydeligere retningslinjer for årsagerne til beslutningerne. Det vil gøre det muligt at få truffet de rigtige beslutninger og få det gjort hurtigere, hvilket så vil reducere både tidsforløbet for proceduren og antallet af afgørelser, der appelleres og omgøres af domstolene, og det vil dermed nedbringe udgifterne til internering og i sidste ende de samlede omkostninger. Hvis vi gerne vil tale om udgifter, hvorfor så ikke også tale om Dublin/Eurodac-systemet? Hvorfor har ingen af medlemsstaterne turdet bede om en rapport vedrørende omkostningseffektiviteten ved at anvende dette system? Det, vi ved, er, at de forfærdelige menneskelige konsekvenser ikke modsvarers af nogen som helst vurderinger understøttet af overbevisende dokumentation, hverken hvad angår nuværende overførsler, eller hvad angår undgåelse af sekundære bevægelser eller flere samtidige ansøgninger, selv om dette er selve grunden til, at Dublinsystemet blev udarbejdet. Lad os derfor tale om udgifter, da det er det, vi skal, men lad os se på systemet i sin helhed, herunder de udgifter, der er forbundet med Dublinsystemet. Som ordfører vedrørende direktivet om asylprocedurer mener jeg, at det nuværende harmoniseringsniveau er utilstrækkeligt og er ødelæggende for processens kvalitet og effektivitet. Disse utilstrækkeligheder har sin pris både for medlemsstaterne og for de mennesker, der er ofre for forfølgelse. Vi sigter stadigvæk på året 2012, men vi skal ikke føle, at vi er nødt til at haste en tekst igennem, der er baseret på de laveste fællesnævnere udelukkende for at overholde nogle tidsfrister. Det, vi har brug for, er retfærdige, tilgængelige og effektive procedurer, og det vil under alle omstændigheder fortsat være mit mål og min politiske gruppes mål i forbindelse med denne forhandling."@da² "Herr Präsident, als Erstes möchte ich betonen, dass meiner Ansicht nach eines der Themen dieser Debatte die Einrichtung eines gemeinsamen europäischen Asylsystems bis 2012 ist, mit dem wir die schlimmsten nationalen Praktiken endlich nicht länger unterstützen. Das dürfen wir nicht aus den Augen verlieren, da wir auf eine größere Harmonisierung auf der Grundlage gemeinsamer Bestimmung hinsteuern müssen. Ich glaube tatsächlich, dass die praktische Zusammenarbeit allein, die derzeitigen Unterschiede zwischen den nationalen Asylsystemen nicht überwinden wird. Wenn ich darf, möchte ich auch meine Bedenken über den aktuellen Stand im Hinblick auf das gemeinsame europäische Asylsystem angesichts der vielen Verzögerungen im Rat zum Ausdruck bringen. Die Zukunft dieses komplexen Unternehmens ist keineswegs eindeutig. Wir müssen uns nur den Versuch der Kommission anschauen, die Situation durch ihren bevorstehenden Vorschlag zur Neufassung zweier Richtlinien zu retten. Vor diesem Hintergrund müssen wir über die Kosten sprechen, da sich unsere heutige Aussprache darum dreht. Wir erfahren, dass die strengeren Verfahrensgarantien die finanzielle Belastung der Mitgliedstaaten bei der Prüfung von Asylanträgen erheblich steigern wird, was für sie angesichts ihrer Haushaltslage in der Wirtschaftskrise noch schwieriger sein wird. Ich wiederhole jedoch, dass ineffiziente, schlampige Verfahren für die Mitgliedstaaten noch teurer sind. Ich glaube, dass ein Front-Loading-Ansatz, das heißt die Verbesserung der erstinstanzlichen Verfahren, wie es die Kommission in ihrem Neufassungsvorschlag unterstützt, uns mittelfristig Skalenersparnisse ermöglichen wird. Wieso? Weil diese harmonisierten Verfahren den Behörden von Anfang an helfen werden, fingierte Anträge einfacher zu finden, und eindeutige Richtlinien für die Begründung der Entscheidung bieten werden. Dadurch werden richtige und schnellere Entscheidungen ermöglicht, wodurch dann sowohl die Länge des Verfahrens als auch die Zahl der Entscheidungen gesenkt wird, gegen die Berufung eingelegt wird und die von Gerichten aufgehoben werden, womit die Haftkosten und schließlich die Gesamtkosten gesenkt werden. Wenn wir zudem über die Kostenfrage sprechen wollen, warum reden wir dann nicht auch über das Dublin-Eurodac-System? Warum hat sich kein Mitgliedstaat getraut, einen Bericht über die Kostenwirksamkeit in Bezug auf die Anwendung dieses System zu verlangen? Wir wissen, dass einige schreckliche menschliche Folgen nicht mit Bewertungen übereinstimmen, denen überzeugende Beweise zugrunde liegen, sowohl im Hinblick auf tatsächliche Transfers als auch im Hinblick auf die Verhinderung von Sekundärbewegungen oder Mehrfachanträgen, obwohl dies gerade die Gründe für die Einrichtung des Dublin-Systems waren. Lassen Sie uns daher über die Kosten reden, was auch notwendig ist, aber lassen Sie uns dabei das System insgesamt betrachten, einschließlich der Kosten des Dublin-Systems. Aus meiner Sicht als Berichterstatterin über die Asylverfahrensrichtlinie glaube ich, dass das Maß an Harmonisierung, wie es ist, ungeeignet ist und für die Qualität und die Wirksamkeit des Verfahrens von Nachteil ist. Diese Mängel fordern sowohl bei den Mitgliedstaaten als auch den Opfern von Verfolgung ihren Tribut. Unser Ziel ist immer noch 2012, aber wir dürfen nicht glauben, dass wir schnell einen Text auf der Grundlage des kleinsten gemeinsamen Nenners nur um der Einhaltung der Fristen willen erstellen müssen. Wir brauchen gerechte, zugängliche und wirksame Verfahren, und das wird auf jeden Fall mein Ziel und das Ziel meiner Fraktion in dieser Debatte bleiben."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, καταρχάς, θα ήθελα να επισημάνω ότι θεωρώ πως ένα από τα θέματα της παρούσας συζήτησης είναι η θέσπιση κοινού ευρωπαϊκού συστήματος ασύλου έως το 2012, το οποίο θα μας επιτρέψει επιτέλους να θέσουμε τέλος στη συνεχιζόμενη άσκηση των πλέον ακατάλληλων εθνικών πρακτικών στον τομέα του ασύλου. Ας μην το παραβλέπουμε αυτό, διότι σημαίνει ότι πρέπει να προσανατολιστούμε προς την περαιτέρω εναρμόνιση, βάσει κοινών κανόνων. Πράγματι, πιστεύω ότι η πρακτική συνεργασία από μόνη της δεν πρόκειται να επιλύσει τις υφιστάμενες αποκλίσεις μεταξύ των εθνικών συστημάτων ασύλου. Επιτρέψτε μου, επίσης, να εκφράσω την ανησυχία μου σχετικά με την παρούσα κατάσταση του κοινού ευρωπαϊκού συστήματος ασύλου, λόγω της έντονης κωλυσιεργίας στο πλαίσιο του Συμβουλίου. Το μέλλον αυτού του σύνθετου εγχειρήματος δεν είναι καθόλου ξεκάθαρο. Αρκεί να εξετάσουμε την προσπάθεια της Επιτροπής να σώσει την κατάσταση με την επικείμενη πρότασή της για την αναδιατύπωση δύο οδηγιών. Υπό αυτές τις συνθήκες, λοιπόν, πρέπει να συζητήσουμε το κόστος, διότι αυτό ακριβώς είναι το κεντρικό θέμα της σημερινής μας συζήτησης. Αυτό που ακούμε είναι ότι οι αυστηρότερες διαδικαστικές εγγυήσεις θα αυξήσουν σημαντικά το οικονομικό βάρος για τα κράτη μέλη κατά την εξέταση των αιτήσεων χορήγησης ασύλου, επιβάρυνση που θα θεωρηθεί εκ μέρους τους ακόμα πιο επαχθής, δεδομένης της κατάστασης των προϋπολογισμών τους εξαιτίας της οικονομικής κρίσης. Εντούτοις, επαναλαμβάνω, οι ανεπαρκείς, πρόχειρες διαδικασίες είναι εκείνες που συνεπάγονται μεγαλύτερες δαπάνες για τα κράτη μέλη. Εκτιμώ ότι η υιοθέτηση μιας προσέγγισης που επικεντρώνεται στην αρχή της διαδικασίας (front-loading), όπως υποστηρίζει η Επιτροπή στην πρότασή της για την αναδιατύπωση, με άλλα λόγια, η βελτίωση των πρωτοβάθμιων διαδικασιών, θα μας επιτρέψει να επιτύχουμε πραγματικές οικονομίες κλίμακας σε μεσοπρόθεσμο ορίζοντα. Για ποιον λόγο; Διότι ευθύς εξαρχής, οι εν λόγω εναρμονισμένες διαδικασίες θα διευκολύνουν τις αρχές στην αναγνώριση των καταχρηστικών αιτήσεων και θα παρέχουν σαφέστερες κατευθυντήριες γραμμές για το σκεπτικό των αποφάσεων. Αυτό θα καταστήσει δυνατή τη λήψη ορθών αποφάσεων, και, μάλιστα, την ταχύτερη λήψη τους, επιτρέποντας, συνεπώς, τη μείωση τόσο της διάρκειας της διαδικασίας όσο και του αριθμού των αποφάσεων κατά των οποίων ασκούνται προσφυγές και εκδίδονται ακυρωτικές αποφάσεις από τα δικαστήρια, περιορίζοντας, κατά τον τρόπο αυτόν, τις δαπάνες κράτησης και, εντέλει, το συνολικό κόστος. Επιπλέον, εάν θέλουμε να συζητήσουμε το ζήτημα του κόστους, γιατί να μην μιλήσουμε και για το σύστημα Eurodac της σύμβασης του Δουβλίνου; Για ποιον λόγο δεν έχει τολμήσει κανένα κράτος μέλος να ζητήσει έκθεση κόστους/ωφέλειας επί της εφαρμογής του εν λόγω συστήματος; Αυτό που γνωρίζουμε είναι ότι ορισμένες ειδεχθείς επιπτώσεις σε ανθρώπινο επίπεδο δεν προβλέπονται από καμία αξιολόγηση βάσει πειστικών τεκμηρίων, τόσο όσον αφορά στις πραγματικές μεταφορές των αιτούντων όσο και στην πρόληψη δευτερογενών μεταναστευτικών κινήσεων ή πολλαπλών αιτήσεων, μολονότι πρόκειται ακριβώς για τους λόγους για τους οποίους δημιουργήθηκε το καθεστώς του Δουβλίνου. Ας συζητήσουμε, λοιπόν, για το κόστος, εφόσον πρέπει να το πράξουμε, αλλά ας εξετάσουμε το σύστημα συνολικά, συμπεριλαμβανομένων των δαπανών στο πλαίσιο του καθεστώτος τους Δουβλίνου. Κατά την εκτίμησή μου ως εισηγήτριας για την οδηγία σχετικά με τις διαδικασίες ασύλου, το επίπεδο εναρμόνισης ως έχει είναι ανεπαρκές και επιζήμιο για την ποιότητα και την αποδοτικότητα της διαδικασίας. Οι εν λόγω ελλείψεις έχουν επιπτώσεις τόσο για τα κράτη μέλη όσο και για τα θύματα διώξεων. Εξακολουθούμε να στοχεύουμε στο έτος 2012, αλλά δεν πρέπει να πιστεύουμε ότι οφείλουμε να επισπεύσουμε την έγκριση ενός κειμένου που βασίζεται στους χαμηλότερους κοινούς παρονομαστές απλώς και μόνον προς χάριν της αυστηρής τήρησης των προθεσμιών. Εκείνο που χρειαζόμαστε είναι δίκαιες, προσβάσιμες και αποτελεσματικές διαδικασίες, και αυτός θα εξακολουθήσει να είναι, εν πάση περιπτώσει, τόσο ο δικός μου στόχος όσο και ο στόχος της πολιτικής μου Ομάδας στην παρούσα συζήτηση."@el¹⁰ "Mr President, first of all, I would like to point out that I think one of the issues for this debate is the establishment of a common European asylum system by 2012, which will finally allow us to stop adding to the worst national practices on asylum. Let us not lose sight of this, as it means we need to move towards greater harmonisation, based on common rules. Indeed, I believe that practical cooperation alone will not resolve the current discrepancies between the national asylum systems. I would also like, if I may, to express my concern about the state of play regarding the common European asylum system, in view of the many hold-ups within the Council. The future of this complex undertaking is by no means clear. We only need to look at the Commission’s attempt to salvage the situation with its forthcoming proposal for recasting two directives. Against this background, then, we need to talk about costs, since that is what our debate is focusing on today. What we are hearing is that firmer procedural guarantees will considerably increase the financial burden on Member States of examining asylum claims, which they will find even more difficult given the state of their budgets in the economic crisis. However, I repeat, it is inefficient, shoddy procedures that are more costly for Member States. I believe that a front-loading approach, as advocated by the Commission in its recast proposal, in other words, improving the first-instance procedures, will allow us to make real economies of scale in the medium term. Why? Because from the outset, these harmonised procedures will help the authorities to identify bogus applications more easily and will provide clearer guidelines for the grounds for decisions. This will allow the right decisions to be made and made more quickly, which will then reduce both the length of the procedure and the number of decisions appealed against and overturned by the courts, and will hence reduce the costs of detention and, ultimately, the overall costs. Furthermore, if we want to talk about the issue of costs, why not also talk about the Dublin Eurodac system? Why have none of the Member States ventured to ask for a cost-effectiveness report on the application of this system? What we do know is that some appalling human consequences are not being matched by any evaluations backed by convincing evidence, both regarding actual transfers and regarding the prevention of secondary movements or multiple claims, even though these are the very reasons why the Dublin system was created. Let us talk about costs therefore since we must, but let us look at the system as a whole, including the costs of the Dublin system. From my point of view as rapporteur on the Asylum Procedures Directive, I believe that the level of harmonisation as it stands is inadequate and is detrimental to the quality and efficiency of the process. These deficiencies take their toll both on Member States and on the victims of persecution. We are still aiming for 2012, but we must not feel we have to rush through a text based on lowest common denominators purely for the sake of sticking to deadlines. What we need are fair, accessible and effective procedures, and this will remain my goal and that of my political group in this debate in any event."@en⁴ "Señor Presidente, en primer lugar, quisiera señalar que creo que uno de los temas de este debate es el establecimiento de un sistema europeo común de asilo para 2012, que por fin nos permita dejar de sumarnos a las peores prácticas nacionales en materia de asilo. No perdamos esto de vista porque significa que tenemos que avanzar hacia una mayor armonización que se base en normas comunes. De hecho, creo que solo con cooperación práctica no se resolverán las discrepancias actuales entre los sistemas nacionales de asilo. Asimismo quisiera, si puedo, expresar mi preocupación por la situación del sistema europeo común de asilo en vista de los muchos retrasos que ha habido dentro del Consejo. El futuro de este complejo compromiso no está para nada claro. Solo tenemos que ver el intento de la Comisión de salvar la situación con su próxima propuesta de refundir dos directivas. Entonces, con este telón de fondo, tenemos que hablar de costes puesto que es el tema central del debate de hoy. Lo que escuchamos es que tener garantías procesales más firmes aumentará considerablemente la carga financiera de los Estados miembros a la hora de examinar las solicitudes de asilo, que será aún más difícil para ellos dada la situación en la que se encuentran sus presupuestos con la crisis económica. Sin embargo, repito, los procedimientos más costosos para los Estados miembros son los procedimientos ineficientes y de mala calidad. Creo que un « » (esfuerzo inicial sostenido), como el que defiende la Comisión en su propuesta de refundición, dicho de otro modo, mejorar los procedimientos de primera instancia, nos permitirá crear economías de escala reales a medio plazo. ¿Por qué? Porque desde el principio, estos procedimientos armonizados contribuirán a que las autoridades identifiquen las solicitudes falsas más fácilmente y proporcionarán directrices más claras para fundamentar las decisiones. Esto permitirá tomar decisiones acertadas y con mayor rapidez, y reducirá tanto la duración del procedimiento como el número de decisiones apeladas y anuladas por los juzgados reduciendo así los costes de detención y, en última instancia, los costes generales. Es más, si queremos hablar de la emisión de costes, ¿por qué no hablamos también del sistema Eurodac de Dublín?, ¿Por qué ninguno de los Estados miembros se ha aventurado a pedir un informe sobre la relación coste-rendimiento de la aplicación de este sistema? Lo que sí sabemos es que hay consecuencias humanas terribles que no coinciden con ninguna evaluación respaldada por pruebas convincentes tanto con respecto a los traslados reales como a la prevención de movimientos secundarios o solicitudes múltiples, aunque estas son las razones por las que se creó el sistema de Dublín. Por tanto, hablemos de los costes que es lo que tenemos que hacer pero consideremos el sistema en su totalidad, incluidos los costes del sistema de Dublín. Desde mi punto de vista como ponente sobre la Directiva de procedimientos de asilo, creo que el nivel de armonización que tenemos ahora no es el adecuado y es perjudicial para la calidad y eficiencia del proceso. Estas deficiencias causan estragos tanto en los Estados miembros como en las víctimas de persecución. Nuestro objetivo sigue siendo el 2012 pero no creo que debamos acelerar un texto que se base en el mínimo denominador común simplemente por ceñirnos a los plazos. Necesitamos procedimientos justos, accesibles y efectivos y este seguirá siendo mi objetivo y el de mi grupo político en cualquier caso en este debate."@es²¹ "Lugupeetud juhataja! Kõigepealt soovin juhtida tähelepanu sellele, et minu meelest on üks selle arutelu teemadest Euroopa ühise varjupaigasüsteemi loomine 2012. aastaks, et lõpuks ometi lõpetada kõige hullemate varjupaigaküsimusega seotud riiklike tavade täiendamine. Me ei tohi seda eesmärki silmist lasta – peame liikuma ühistel eeskirjadel põhineva suurema ühtlustamise poole. Leian, et ainuüksi praktiline koostöö kahtlemata ei lahenda praeguseid liikmesriikide varjupaigasüsteemide erinevusi. Kui lubate, tahan väljendada ka oma muret seoses Euroopa ühise varjupaigasüsteemi hetkeseisuga, pidades silmas arvukaid seisakuid nõukogus. Selle keerulise ettevõtmise tulevik pole kaugeltki selge. Võtkem vaid komisjoni katse päästa olukord peatselt esitatava ettepanekuga sõnastada uuesti kaks direktiivi. Sellisel taustal peame niisiis rääkima kuludest, sest just kuludele keskendume me oma tänases arutelus. Me kuuleme, et kindlamad menetlustagatised suurendaksid varjupaigataotluste läbivaatamise puhul märgatavalt liikmesriikide finantskoormust, mis on nende majanduskriisiaegset eelarvet arvesse võttes isegi suur. Ent ma kordan: liikmesriikide jaoks on kõige kulukamad ebatõhusad ja viletsad menetlused. Minu arvates võimaldab eeljaotuse meetod, mida pooldab komisjon oma uuesti sõnastamise ettepanekus, ehk teisisõnu esimese astme menetluste parandamine keskpikas plaanis tõelist mastaabisäästu. Miks? Sest need ühtlustatud menetlused aitavad ametiasutustel teha algusest peale lihtsamini kindlaks võltstaotlused ja nendega antakse otsuste põhjendamiseks selgemad suunised. See võimaldab langetada kiiremini õigeid otsuseid, millega lüheneks nii menetluse kestus kui ka nende otsuste arv, mis kaevatakse edasi ja kohtus ümber lükatakse. Sel viisil väheneksid ka viivitusega seotud kulud ja lõppkokkuvõttes üldkulud. Pealegi, kui me tahame rääkida kulude teemal, miks mitte rääkida ka Dublini Eurodaci süsteemist? Miks ei ole ükski liikmesriik söandanud küsida selle süsteemi kohaldamise tasuvusaruannet? Me teame küll seda, et mõnele kohutavale inimesi mõjutavale tagajärjele ei ole vastu seada mingeid veenvatel tõenditel põhinevaid hinnanguid ei tegelike ümberpaigutamiste kohta ega teistesse liikmesriikidesse edasiliikumise või korduvate nõuete ennetamise kohta, ehkki just neil põhjustel loodi Dublini süsteem. Rääkigem seega kuludest, sest me peame seda tegema, ent vaadelgem süsteemi tervikuna ja hõlmakem ka Dublini süsteemi kulud. Minu kui varjupaigamenetluste direktiivi raportööri seisukoht on, et praegune ühtlustamise tase ei ole piisav ja see kahjustab protsessi kvaliteeti ja tõhusust. Need puudujäägid toovad kahju nii liikmesriikidele kui ka tagakiusamise ohvritele. Meie eesmärk on endiselt 2012. aasta, kuid me ei tohi tunda survet võtta kiiruga vastu madalaimatel ühisnimetajatel põhinev dokument ainuüksi seepärast, et pidada kinni tähtajast. Vajame õiglaseid, ligipääsetavaid ja tõhusaid menetlusi – see jääb minu ja minu fraktsiooni sihiks nii sellel arutelul kui ka edaspidi."@et⁵ "Arvoisa puhemies, aivan ensiksi haluaisin panna merkille, että mielestäni yksi tämän keskustelun kysymyksistä on EU:n yhteisen turvapaikkajärjestelmän perustaminen vuoteen 2012, jolloin voimme lopulta lopettaa pahimpien kansallisten turvapaikkakäytäntöjen käyttämisen. Älkäämme unohtako sitä, koska se tarkoittaa, että meidän on edettävät kohti yhteisiin perustuvaa laajempaa yhtenäistämistä. Katson todellakin, että yksin käytännön yhteistyöllä ei ratkaista nykyisiä epäkohtia kansallisten turvapaikkajärjestelmien välillä. Haluaisin myös ilmaista huoleni EU:n yhteisen turvapaikkajärjestelmän nykyisestä tilasta neuvoston monien viivästysten takia. Tämän monimutkaisen hankkeen tulevaisuus ei ole millään muotoa selkeä. Meidän on katsottava komission yritystä pelastaa tilanne tulevalla ehdotuksellaan kahden direktiivin uudelleenlaadinnasta. Tätä taustaa vasten meidän on sitten puhuttava kustannuksista, koska siihen meidän keskustelumme tänään keskittyy. Nyt kuulemme, että lujemmilla menettelytakuilla lisätään huomattavasti jäsenvaltioiden taloudellisia rasituksia turvapaikkahakemusten tutkimisessa, mikä on niille vielä aiempaa vaikeampaa, kun otetaan huomioon niiden talousarvioiden tila talouskriisissä. Toistan, että tehottomat ja huonosti laaditut menettelyt ovat kuitenkin kalliimpia jäsenvaltioille. Katson, että komission uudelleenlaadintaa koskevassa ehdotuksessaan kannattamalla front-loading-lähestymistavalla eli toiminnan keskittämisellä menettelyn alkuun voimme saada aikaan todellisia mittakaavaetuja keskipitkällä aikavälillä. Miksi? Koska alusta alkaen viranomaiset voivat näiden yhtenäistettyjen menettelyjen avulla havaita valehakemukset helpommin ja niiden nojalla voidaan antaa selkeämmät ohjeet päätöksenteon perusteiksi. Sen avulla voidaan tehdä oikeita päätöksiä, ja ne voidaan tehdä nopeammin, mikä vähentää sitten sekä menettelyn pituutta että niiden päätösten määrää, joista valitetaan ja jotka kumotaan tuomioistuimessa, ja siten vähentyvät myös säilöönottokustannukset ja loppujen lopuksi yleiset kustannukset. Jos haluamme lisäksi puhua kustannuksia koskevasta kysymyksestä, miksi emme puhuisi myös Dublinin Eurodac-järjestelmästä? Miksi yksikään jäsenvaltio ei ole uskaltanut kysyä tämän järjestelmän soveltamisen kustannustehokkuudesta? Tiedämme kuitenkin, että jotkin kauhistuttava inhimilliset seuraukset eivät ole yhdenmukaisia vakuuttavien todisteiden tukemien arviointien kanssa, sekä nykyisten siirtojen että toissijaisten siirtojen tai monien hakemusten estämisen osalta, vaikka juuri ne olivat syitä, miksi Dublinin järjestelmä luotiin. Puhukaamme siis kustannuksista, koska meidän pitää, mutta tarkastelkaamme koko järjestelmää, myös Dublinin järjestelmän kustannuksia. Katson turvapaikkamenettelydirektiivin esittelijänä, että yhtenäistämisen taso tällaisenaan ei ole riittävä ja että se haittaa sekä prosessin laatua että sen tehokkuutta. Nämä puutteet vaativat veronsa sekä jäsenvaltioilta että vainon uhreilta. Tähtäämme edelleen vuoteen 2012, mutta meistä ei saa tuntua, että kiirehdimme pienimpään yhteiseen nimittäjään perustuvan tekstin nojalla vain määräajassa pysymisen vuoksi. Tarvitsemme oikeudenmukaiset, esteettömät ja tehokkaat menettelyt, ja se pysyy joka tapauksessa minun ja poliittisen ryhmäni tavoitteena tässä keskustelussa."@fi⁷ "Elnök úr, mindenekelőtt szeretnék rámutatni arra, hogy megítélésem szerint vitánk egyik pontja annak a közös európai menedékjogi rendszer 2012-es létrehozása, amely végre lehetővé teszi, hogy megszüntessük a menedékjoggal kapcsolatos minősíthetetlen nemzeti gyakorlatok folytatását. Ezt semmiképpen se veszítsük szem elől, hiszen ez jelzi azt, hogy előre kell lépnünk a közös szabályokon nyugvó teljesebb harmonizáció felé. Jómagam úgy vélem, hogy önmagában a gyakorlati együttműködés nem oldja fel a nemzeti menedékjogi rendszerek közötti jelenlegi ellentmondásokat. Ha megengedik, a Tanácson belüli számos akadályt látva, szeretném kifejezni aggodalmamat a közös európai menedékjogi rendszer helyzetét illetően is. E komplex vállalkozásunk jövője ugyanis aligha biztosított. Elég csak megfigyelnünk a Bizottságnak a két irányelv átdolgozására vonatkozó javaslatával kapcsolatos helyzetmentő próbálkozásait. E háttér ismeretében a költségekről is szót kell ejtenünk, hiszen mai vitánknak is ez áll a középpontjában. Amit itt hallunk, azt sugallja, hogy a menedékjog iránti kérelmek vizsgálatakor a szigorúbb eljárási garanciák számottevően növelik a tagállami terheket, amelyeket a kormányok a gazdasági válság közepette – költségvetéseik állapotát is nézve – még súlyosabbnak éreznek. Megismétlem azonban, hogy a hatástalan, összetákolt eljárások a leginkább költségnövelők a tagállamok számára. Úgy gondolom, hogy a Bizottságnak az átgondolt javaslatában népszerűsített, az eljárás kezdeti szakaszára összpontosító megközelítése, más szavakkal az elsőfokú eljárások hatékonyságának javítása teszi majd középtávon lehetővé számunkra a tényleges gazdaságosság érvényesítését. Miért? Mert kezdetektől fogva az így összehangolt eljárások segítik a hatóságokat az alaptalan kérvények könnyebb beazonosításában és egyértelműbb irányelvekkel szolgálnak a döntések megalapozásához. Ez teszi lehetővé a helyes döntések meghozatalát, sőt, gyorsabb meghozatalát, és ennek révén mérséklődik majd mind az eljárások időbeni hossza, mind a megfellebbezett és a bíróságok által felülbírált döntések száma. Ezáltal csökken a fogva tartás költsége, és végső soron mérséklődnek a költségek általában is. Továbbá, ha már a költségekről beszélünk, miért is ne szólnánk a dublini Eurodac-rendszerről? Miért is nem kezdeményezte eddig egyik tagállam sem, hogy készüljön költséghatékonysági jelentés e rendszer működéséről? Azt persze tudjuk, hogy bizonyos megdöbbentő emberi tettek következménye nem állítható szembe a meggyőző bizonyítékokkal alátámasztott értékelésekkel, akár a tényleges átszállításokat, akár a másodlagos mozgásokat vagy a többszöri kérvények megelőzését tekintjük. Miközben éppen ezekkel az indokokkal magyarázták a dublini rendszer létrehozatalát. Beszéljünk tehát a költségekről, hiszen ezt meg kell tennünk, de foglalkozzunk magával a rendszer egészével is, kitérve a dublini rendszer költségeire is. Nekem, mint a menekültjogi eljárásokról szóló irányelv előadójának az a véleményem, hogy a harmonizáció szintje – a mai állapotok szerint – elégtelen és kedvezőtlenül befolyásolja a folyamat minőségét és hatékonyságát. A hiányosságok kárt okoznak mind a tagállamoknak, mind az üldöztetések áldozatainak. Miközben 2012-őt továbbra is célnak tekintjük, nem szabad úgy éreznünk, hogy pusztán a határidők betartása érdekében keresztül kell hajszolnunk egy, a legkisebb közös nevezőn alapuló szöveget. Nekünk tisztességes, alkalmazható és hatékony eljárásokra van szükségünk, és e vitában képviselőcsoportommal együtt minden körülmények között ezt a célt tatom majd szem előtt."@hu¹¹ "Signor Presidente, vorrei precisare innanzi tutto che la nostra discussione riguarda essenzialmente, a mio avviso, la realizzazione di un regime comune europeo di asilo per il 2012 che ci consenta una volta per tutte di porre fine al moltiplicarsi di pratiche nazionali deprecabili in materia di asilo. Non perdiamo di vista questo aspetto, giacché ci obbliga a orientarci verso una maggiore armonizzazione retta da regole comuni. In realtà sono persuasa che la semplice cooperazione a livello pratico non consentirà di risolvere le disparità esistenti tra i diversi sistemi nazionali di asilo. Consentitemi peraltro di manifestare la mia preoccupazione per i progressi verso questo sistema europeo comune, messo in forse dai numerosi veti espressi in seno al Consiglio. È opportuno interrogarsi sul futuro di questa impresa complessa. Dobbiamo conoscere la nuova proposta con cui la Commissione tenterà a breve di salvare la situazione tramite una rifusione delle due direttive. Date queste premesse, occorre parlare dei costi, poiché la discussione si sta concentrando oggi su questo aspetto. Secondo quanto ci viene detto, la creazione di garanzie procedurali più consolidate farà aumentare considerevolmente l’onere finanziario sostenuto dagli Stati membri per l’esame delle domande di asilo, creando una situazione difficilmente sostenibile in un contesto finanziario segnato dalla crisi. Ribadisco in questa occasione che sono piuttosto le procedure applicate male e di pessima qualità a costare care agli Stati membri. L’approccio basato sul dunque sul perfezionamento delle procedure di prima istanza, che la Commissione ha privilegiato nella proposta di rifusione consentirà, a mio avviso, di realizzare delle vere e proprie economie di scala nel medio periodo. Perché? Perché queste procedure armonizzate faciliteranno da subito un riconoscimento più puntuale delle domande illegittime da parte delle autorità esaminatrici e forniranno istruzioni più chiare in merito alle motivazioni delle decisioni. Ciò consentirà di ridurre i tempi amministrativi, il numero dei ricorsi e degli annullamenti in seconda istanza, le spese per l’accoglienza e, in ultima analisi, i costi complessivi. Se vogliamo davvero sollevare la questione dei costi, perché non parliamo allora anche del sistema Dublino-Eurodac? Perché nessuno Stato membro si azzarda a chiedere un migliore rapporto costi/benefici in relazione all’applicazione di tale sistema? Eppure sappiamo che, oltre alle biasimevoli conseguenze umane, questo sistema ha un bilancio poco lusinghiero sia per quanto concerne i trasferimenti effettivi, sia per la prevenzione dei movimenti secondari o delle domande plurime che sono pur il motivo per cui il sistema Dublino è stato istituito. Parliamo pure di costi se dobbiamo farlo, ma valutiamo tali costi per l’intero sistema, compresi quelli conseguenti al sistema di Dublino. In qualità di relatrice sulla direttiva “procedure”, rimango dell’opinione che il grado attuale di armonizzazione sia insufficiente e pregiudichi la qualità e l’efficienza del processo. Queste disfunzioni pesano sia sugli Stati membri che sulle vittime delle persecuzioni. L’orizzonte temporale del 2012 rimane il nostro obiettivo ma la necessità di rispettare alcune scadenze non ci deve indurre ad accettare un testo basato sui più bassi denominatori comuni. Occorrono procedure giuste, accessibili ed efficaci; questo rimane l’obiettivo che condivido con il mio gruppo politico nell’ambito di questa discussione."@it¹² "Pone pirmininke, visų pirma norėčiau pasakyti, kad, mano nuomone, svarbus šių diskusijų klausimas yra iki 2012 m. sukurti bendrą prieglobsčio tvarką, kuri galiausiai leis mums nutraukti blogiausios nacionalinės prieglobsčio praktikos taikymą. Neišleiskime to iš akių, kadangi tai reiškia, jog mums reikia greičiau siekti suderinimo, pagrįsto bendromis taisyklėmis. Aš tikrai tikiu, kad vien praktinis bendradarbiavimas nepadės išspręsti dabartinio nacionalinių prieglobsčio sistemų skirtumo. Jei leisite, dar norėčiau išreikšti susirūpinimą dėl dabartinės bendros Europos prieglobsčio sistemos padėties, turiu omenyje daugelį Tarybos stabdymų. Šio sudėtingo projekto ateitis, be abejo, aiški. Mums tik reikia stebėti Komisijos pastangas gelbėti situaciją būsimu pasiūlymu suteikti naują formą dviem direktyvoms. Tada, remiantis šiuo pagrindu, mums reikia pašnekėti apie išlaidas, nes tai mūsų šiandieninių diskusijų objektas. Girdime kalbant, kad užtikrinus tvirtesnes procedūras smarkiai padidės valstybių narių finansinė našta, susijusi su prieglobsčio prašymų nagrinėjimu; valstybės narėms tai sukels daug sunkumų, nes dėl ekonomikos krizės jų biudžetai ir taip sumažėję. Tačiau, kartoju, tai neefektyvios, dirbtinės procedūros, valstybėms narėms kainuosiančios dar daugiau. Manau, kad „front-loading“ būdas, kurį Komisija gina pasiūlyme nauja redakcija išdėstyti direktyvas, arba, kitais žodžiais tariant, pirmosios instancijos tvarkos procedūrų tobulinimas, padės mums per vidutinės trukmės laikotarpį įgyvendinti tikrą masto ekonomiką. Kodėl? Kadangi nuo pat pradžių šios suderintos procedūros padės valdžios institucijoms lengviau atskirti fiktyvius prašymus ir suteiks aiškesnes gaires, kuo grįsti sprendimus. Tai padės priimti teisingus ir greitesnius sprendimus, tada sutrumpės procedūra ir sumažės skundų dėl teismo sprendimų skaičius bei teismo panaikintų sprendimų skaičius; taigi sumažės sulaikymo, o galiausiai ir bendros išlaidos. Be to, jei norime kalbėti apie išlaidas, kodėl nepakalbėjus ir apie Dublino „Eurodac“ sistemą? Kodėl nė viena valstybė narė neišdrįso paprašyti šios sistemos taikymo išlaidų efektyvumo ataskaitos? Tikrai žinome, kad kai kurie baisūs žmogaus elgesio padariniai neatitinka jokių įtikinamais įrodymais pagrįstų vertinimų, susijusių su tikraisiais perkėlimais ir su antrinių veiksmų arba kelių prašymu išvengimu, nors būtent dėl šių priežasčių buvo sukurta Dublino sistema. Todėl pakalbėkime apie išlaidas, nes privalome tai padaryti, tačiau imkime sistemą kaip visumą, įtraukdami Dublino sistemos išlaidas. Kaip pranešėja Prieglobsčio tvarkos direktyvos tema manau, kad dabartinis suderinimo lygis yra nepakankamas ir kenkia proceso kokybei bei veiksmingumui. Šie trūkumai yra žalingi ir valstybėms narėms, ir persekiojimo aukoms. Savo tikslą planuojame įgyvendinti 2012 m., tačiau neturime manyti, jog privalu paskubomis užbaigti tekstą, pagrįstą žemiausiais bendrais vardikliais, tik tam, kad laikytumės terminų. Mums reikalingos teisingos, prieinamos ir veiksmingos procedūros, ir bet kokiu atveju toks išliks mano ir mano frakcijos šių diskusijų tikslas."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, vispirms es vēlos norādīt, ka, manuprāt, viens no šo debašu galvenajiem jautājumiem ir kopējas Eiropas patvēruma sistēmas izveide līdz 2012. gadam, kas beidzot sniegs mums iespēju pārtraukt uz patvērumu attiecināt valstu vissliktāko praksi. Nenovirzīsimies no tā, jo tas nozīmē, ka mums ir jācenšas panākt lielāku saskaņotību, kuras pamatā ir kopēji noteikumi. Es patiešām uzskatu, ka ar praktisku sadarbību vien neizdosies novērst pašreizējās valstu patvēruma sistēmu atšķirības. Es arī vēlos, ja drīkstu tā darīt, paust bažas par stāvokli attiecībā uz kopēju Eiropas patvēruma sistēmu, ņemot vērā daudzos kavēkļus Padomē. Šī sarežģītā pasākuma nākotne ir pilnīgi skaidra. Mums ir tikai jāvēro Komisijas centieni glābt situāciju ar gaidāmo Komisijas priekšlikumu divu direktīvu pārstrādāšanai. Ņemot to vērā, mums ir jārunā par izmaksām, jo tieši tās ir mūsu šodienas debašu galvenais temats. Mums tiek teikts, ka stingrākas procesuālās garantijas ievērojami palielinās dalībvalstu izmaksas par patvēruma pieprasījumu izskatīšanu, radot dalībvalstīm vēl lielākus sarežģījumus, ņemot vērā to budžeta stāvokli ekonomikas krīzes apstākļos. Tomēr es atkārtoju, ka dalībvalstīm vairāk izmaksā neefektīvas un nevajadzīgas procedūras. Es uzskatu, ka koncentrēšanās uz „pirmajiem” dienestiem ( ) — ko Komisija ierosina priekšlikumā direktīvas pārstrādāšanai — jeb, citiem vārdiem sakot, pirmās instances procedūru uzlabošana ļaus mums vidējā laika posmā panākt apjomīgus ietaupījumus. Kāpēc? Tāpēc, ka šīs saskaņotās procedūras jau no paša sākuma atvieglos iestādēm fiktīvu pieteikumu identificēšanu un sniegs skaidrākas pamatnostādnes lēmumu pieņemšanai. Tā būs iespējams pieņemt lēmumus pareizi un ātrāk, kas savukārt samazinās gan procedūras ilgumu, gan pārsūdzēto un tiesu anulēto lēmumu skaitu, līdz ar to arī izmaksas par aizturēšanu un galu galā — arī kopējās izmaksas. Turklāt, ja mēs vēlamies runāt par izmaksām, kādēļ nerunāt arī par Dublinas/ sistēmu? Kādēļ neviena no dalībvalstīm nav atļāvusies pieprasīt ziņojumu par šīs sistēmas piemērošanas rentabilitāti? Mēs zinām to, ka satraucošās humānās sekas nav līdzvērtīgas nevienam novērtējumam, kuru papildina pārliecinoši pierādījumi gan attiecībā uz faktisko pārvietošanu, gan attiecībā uz tālākas pārvietošanās vai vairāku pieprasījumu iesniegšanas novēršanu, lai gan tieši šo iemeslu dēļ Dublinas sistēma tika izveidota. Tādēļ darīsim to, kas mums jādara — runāsim par izmaksām, taču aplūkosim sistēmu kopumā, tostarp arī Dublinas sistēmas izmaksas. Es kā Patvēruma procedūru direktīvas referente uzskatu, ka pašreizējais saskaņotības līmenis ir nepietiekams un tas nelabvēlīgi ietekmē procesa kvalitāti un efektivitāti. Par šiem trūkumiem ir jāmaksā gan dalībvalstīm, gan vajāšanas upuriem. Mēs joprojām mērķējam uz 2012. gadu, taču mēs nedrīkstam domāt, ka mums ir steidzīgi jāizskata dokuments, kura pamatā ir mazākie iespējamie kopsaucēji, tikai tādēļ, lai ievērotu termiņu. Mums ir vajadzīgas godīgas, pieejamas un efektīvas procedūras, un tas, neraugoties ne uz ko, būs gan mans, gan manas politiskās grupas mērķis šajās debatēs."@lv¹³ "Monsieur le Président, je souhaite tout d'abord indiquer qu'un des enjeux de notre débat est, selon moi, la mise en place du régime d'asile européen commun à l'horizon 2012, celui qui permettra enfin de sortir de l'addition des pires pratiques nationales en matière d'asile. Ne perdons pas cela de vue, car cela nous oblige à aller vers une plus grande harmonisation, appuyée sur des règles communes. Je suis en effet persuadée que la seule coopération pratique ne résoudra pas les divergences actuelles des systèmes nationaux d'asile. Permettez-moi également de dire mon inquiétude sur l'avancée du régime d'asile européen commun étant donné les blocages nombreux au niveau du Conseil. On peut en effet s'interroger sur l'avenir de cette entreprise compliquée. J'en veux pour preuve la tentative de sauvetage que la Commission proposera prochainement avec une proposition révisée de deux directives. Ces préalables étant posés, parlons de coûts, puisque c'est sur ce terrain-là que nous emmène ce débat aujourd'hui. Ce que nous entendons, c'est qu'en disposant de garanties procédurales plus affirmées, la charge financière assumée par les États membres au titre de l'examen des demandes d'asile sera considérablement augmentée, ce qui est d'autant plus difficilement supportable dans un contexte budgétaire marqué par la crise. Or, je le répète, ce sont plutôt des procédures mal utilisées et de piètre qualité qui coûtent cher aux États membres. Et c'est l'approche de c'est-à-dire l'amélioration des procédures de première instance, privilégiée par la Commission dans sa proposition de refonte, qui permettra, à mon sens, sur le moyen terme, de réaliser de véritables économies d'échelle. Pourquoi? Parce que ces procédures harmonisées contribueront dès le début à une meilleure identification des demandes abusives au sein des autorités de détermination, à une amélioration de la motivation des décisions et à une prise de décision plus rapide et de meilleure qualité, d'où une réduction du temps de la procédure, du nombre de recours déposés et des annulations en deuxième instance, une réduction des frais d'accueil et donc, au final, une réduction des coûts. Par ailleurs, si nous voulons évoquer la question des coûts, pourquoi ne pas évoquer également le système Dublin-Eurodac? Pourquoi aucun État membre ne s'aventure à demander un rapport coût/efficacité sur l'application de ce système? On sait pourtant qu'aux conséquences humaines déplorables s'ajoute un bilan peu probant, tant en ce qui concerne les transferts effectifs que la prévention des mouvements secondaires ou des demandes multiples, qui sont pourtant les raisons d'être mêmes du système Dublin. Donc, s'il faut parler des coûts, faisons-le, mais pour l'ensemble du système, y compris les coûts du régime Dublin. De mon côté, en tant que rapporteure sur la directive "procédure", je reste persuadée que l'actuel niveau d'harmonisation est insuffisant et nuit à la qualité et à l'efficience du processus. Ces dysfonctionnements pèsent tout à la fois sur les États membres et les victimes de persécutions. L'horizon 2012 reste notre objectif, mais pour des raisons de respect des échéances, nous ne devons pas prendre la responsabilité d'aboutir à un texte bâclé, qui se fonderait sur les plus faibles dénominateurs communs. Ce sont des procédures justes, accessibles, efficaces, dont nous avons besoin et cela reste en tout cas mon objectif et celui de mon groupe politique dans ce débat."@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, ik wil erop wijzen dat een van de vraagstukken van dit debat naar mijn idee de invoering van een gemeenschappelijk Europees asielstelsel vóór 2012 is, waardoor we eindelijk een halt toe kunnen roepen aan de ergste nationale praktijken op het gebied van asiel. Laten we dit niet uit het oog verliezen, omdat het betekent dat we toe moeten naar meer harmonisatie op basis van gemeenschappelijke regels. Ik denk inderdaad dat praktische samenwerking alleen geen oplossing is voor de huidige discrepanties tussen de nationale asielstelsels. Daarnaast wil ik mijn bezorgdheid uiten over de stand van zaken betreffende het gemeenschappelijk Europees asielstelsel met het oog op de vele belemmeringen binnen de Raad. De toekomst van deze complexe verbintenis is totaal onduidelijk. We hoeven slechts te kijken naar de poging van de Commissie om de situatie te redden met haar komende voorstel over de herschikking van twee richtlijnen. In deze context moeten we het vervolgens over de kosten hebben, aangezien ons debat van vandaag daarop gericht is. Wat we horen is dat striktere procedurele garanties de financiële lasten voor lidstaten bij het beoordelen van asielaanvragen aanzienlijk vergroten, wat des te lastiger voor ze is gezien de toestand van hun begrotingen tijdens de economische crisis. Ik zeg echter nogmaals dat het inefficiënte, slordige procedures zijn die de lidstaten het meeste geld kosten. Ik denk dat een anticiperende aanpak, zoals door de Commissie is voorgesteld in haar herschikte voorstel, in andere woorden de procedures van eerste aanleg, ertoe leiden dat wij op middellange termijn serieuze schaalvoordelen kunnen boeken. Waarom? Omdat deze geharmoniseerde procedures vanaf het begin de overheden kunnen helpen bij het eenvoudiger vaststellen van fictieve aanvragen en duidelijkere richtlijnen voor besluitgronden verschaffen. Hierdoor kunnen de juiste besluiten worden genomen, sneller dan voorheen, waardoor vervolgens zowel de lengte van de procedure als het aantal besluiten waartegen in beroep wordt gegaan of dat wordt vernietigd door de rechtbanken, wordt teruggedrongen, en dus de uitgaven voor detentie verlaagt en uiteindelijk de totale kosten. Bovendien, als we het over het kostenvraagstuk willen hebben, kunnen we toch ook het Eurodac-systeem van Dublin bespreken? Waarom heeft geen van de lidstaten durven vragen naar een rendabiliteitsverslag over de toepassing van dit systeem? We weten daarentegen wel dat sommige erg nadelinge gevolgen voor mensen niet hand in hand gaan met enige vorm van evaluatie op basis van overtuigend bewijs, zowel met het oog op uitgevoerde overdrachten als op de preventie van secundaire stromen of meervoudige aanvragen, ook al is het Dublin-systeem precies om deze redenen in het leven geroepen. Laten we het over de kosten hebben – omdat dit nu eenmaal moet – maar laten we naar het gehele systeem kijken, inclusief de kosten van het Dublin-systeem. Vanuit mijn perspectief als rapporteur voor de richtlijn inzake asielprocedures denk ik dat het huidige niveau van harmonisatie onvoldoende is en schadelijk voor de kwaliteit en de efficiëntie van het proces is. Deze gebreken eisen zowel van lidstaten als van de slachtoffers van vervolging hun tol. Ons doel is nog altijd 2012, maar we moeten niet het gevoel hebben dat we door een tekst heen moeten jagen die op zeer weinig gemeenschappelijke noemers is gebaseerd, enkel en alleen omdat we ons aan een deadline willen houden. We hebben behoefte aan eerlijke, toegankelijke en effectieve procedures, en tijdens dit debat zal dat hoe dan ook mijn en mijn fractie's doel blijven."@nl³ "Panie Przewodniczący! Chciałabym zauważyć, że jak sądzę, jedną ze spraw do omówienia w tej debacie jest ustanowienie wspólnego europejskiego systemu azylowego do 2012 roku, dzięki czemu w końcu będziemy mogli położyć kres mnożeniu najgorszych praktyk krajowych. Nie zapominajmy o tym, ponieważ oznacza to, że musimy dążyć do większej harmonizacji w oparciu o wspólne reguły. Oczywiście uważam, że sama praktyczna współpraca nie doprowadzi do rozwiązania kwestii obecnych rozbieżności pomiędzy krajowymi systemami azylowymi. Chciałabym również, jeśli mogę, wyrazić obawę odnośnie do stanu zaawansowania prac nad wspólnym europejskim systemem azylowym, w związku z licznymi opóźnieniami prac w Radzie. Przyszłość tego złożonego przedsięwzięcia jest zupełnie niejasna. Wystarczy spojrzeć na prowadzoną przez Komisję próbę ratowania sytuacji poprzez przygotowywany przez nią wniosek dotyczący przekształcenia dwóch dyrektyw. W takiej sytuacji musimy więc rozmawiać o kosztach, ponieważ na tym skupiamy się w trakcie dzisiejszej debaty. Dowiadujemy się, że ściślejsze gwarancje proceduralne doprowadzą do znaczącego wzrostu obciążenia finansowego państw członkowskich związanego ze sprawdzaniem wniosków o azyl, co będzie dla nich jeszcze trudniejsze z uwagi na kondycję ich budżetów w warunkach kryzysu gospodarczego. Powtarzam jednak, że to nieskuteczne, niechlujne procedury wiążą się z wyższymi kosztami dla państw członkowskich. Uważam, że podejście w oparciu o działania początkowe, jakie zaleca Komisja w swoim wniosku o przekształcenie dyrektywy, innymi słowy ulepszenie procedur pierwszej instancji, pozwoli nam na zastosowanie w perspektywie średnioterminowej prawdziwej ekonomii skali. Dlaczego? Ponieważ od samego początku te zharmonizowane procedury ułatwią władzom identyfikację fałszywych wniosków i zapewnią wyraźniejsze wytyczne dotyczące podstaw dla decyzji. Pozwoli to szybciej podejmować słuszne decyzje, co później skróci zarówno czas trwania procedury, jak i liczbę odwołań od decyzji i decyzji uchylonych przez sądy, a to z kolei zmniejszy koszty zatrzymania i w rezultacie koszty całkowite. Co więcej, skoro chcemy mówić o kwestii kosztów, to dlaczego nie mielibyśmy też rozmawiać o systemie Dublin/Eurodac? Dlaczego żadne z państw członkowskich nie odważyło się zażądać przedłożenia sprawozdania dotyczącego efektywności stosowania tego systemu pod względem kosztów? Wiemy, że w sprawie niektórych przerażających opisów przeżyć ludzi nie prowadzi się żadnych ocen, które byłyby poparte przekonującym materiałem dowodowym, zarówno w odniesieniu do faktycznych transferów, jak i zapobiegania wtórnemu napływowi lub wielokrotnemu składaniu wniosków, pomimo iż są to dokładnie te powody, dla których stworzono system dubliński. Rozmawiajmy więc o kosztach, bo to potrzebne, lecz spójrzmy na ten system jako na całość, uwzględniając koszty systemu dublińskiego. Z mojego punktu widzenia, jako autorki sprawozdania dotyczącego dyrektywy w sprawie procedur azylowych, jestem przekonana, że obecny poziom harmonizacji jest niewystarczający i ma negatywny wpływ na jakość i skuteczność tego procesu. Te braki są szkodliwe zarówno dla państw członkowskich, jak i dla ofiar prześladowań. Wciąż pamiętamy o terminie, jakim jest rok 2012, ale nie wolno nam mieć poczucia, że musimy śpieszyć się z tekstem, którego podstawą będą najdalej posunięte uproszczenia tylko dlatego, że musimy wywiązać się z terminów. Potrzebujemy uczciwych, przystępnych i skutecznych procedur – to w każdym razie bezwzględnie pozostanie celem moim i mojej grupy politycznej."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, antes de mais, gostaria de salientar que penso que um dos pontos centrais deste debate é a criação de um sistema europeu comum de asilo até 2012, que irá permitir-nos finalmente pôr cobro às piores práticas nacionais em matéria de asilo. Não devemos perder de vista este princípio, dado que significa que temos de seguir rumo a uma maior harmonização, assente em regras comuns. Efectivamente, penso que a cooperação prática não basta para resolver as actuais disparidades entre os diferentes sistemas nacionais de asilo. Gostaria ainda, se me permite, de exprimir as minhas preocupações relativamente ao estado actual do sistema europeu comum de asilo face aos inúmeros entraves que partem do interior da Comissão. O futuro deste empreendimento complexo não é minimamente claro. Basta que atentemos no esforço da Comissão para salvar a situação através da proposta de reformulação de duas directivas. Assim, face a esta situação, temos de falar de encargos financeiros, uma vez que o nosso debate de hoje incide sobre este aspecto. Aquilo que vamos ouvindo é que a concessão de garantias processuais mais severas irá onerar substancialmente os encargos financeiros dos Estados-Membros em matéria de análise de pedidos de asilo, dificuldade agravada pelas respectivas situações orçamentais num contexto de crise económica. Contudo, repito, é a falta de eficácia e qualidade dos procedimentos que implica maiores custos para os Estados-Membros. Penso que uma estratégia de “front loading” — que a Comissão defende, aliás, na proposta de revisão — isto é, uma melhoria a nível dos procedimentos de primeira instância, permitir-nos-á obter economias de escala no médio prazo. Porquê? Porque, logo à partida, estes procedimentos harmonizados irão contribuir para uma mais fácil identificação de falsos pedidos e fornecer linhas de orientação mais definidas no domínio da fundamentação das decisões. Isto irá permitir que as decisões correctas sejam tomadas mais rapidamente, o que reduz, por seu lado, quer a duração do procedimento quer o número de decisões objecto de recurso e rejeitadas pelos tribunais, reduzindo-se, assim, os custos de detenção e, em última análise, os custos totais. Além disso, se queremos debater a questão dos custos, porque não debater o sistema Eurodac? Por que razão nenhum dos Estados-Membros tomou a iniciativa de pedir um relatório sobre a viabilidade económica da aplicação deste sistema? Aquilo de que temos a certeza é que se produzem tragédias humanas que não conseguems ser justificadas a partir de uma avaliação sustentada em provas convincentes tanto no que diz respeito à verdadeira proveniência dos indivíduos como à prevenção de movimentos secundários ou de apresentação de múltiplos requerimentos, muito embora estas tenham sido exactamente as razões pelas quais o sistema de Dublin foi criado. Falemos então de custos, já que assim tem de ser, mas olhemos para o sistema como um todo, incluindo os custos daquele sistema. Do meu ponto de vista, enquanto relatora da Directiva “procedimentos de asilo”, creio que o actual grau de harmonização é insuficiente e prejudicial à qualidade e eficiência do processo. A factura destas deficiências é tão pesada para os orçamentos dos Estados-Membros como para as vítimas de perseguição. Continuamos a apontar para 2012, mas não devemos sentir-nos obrigados a elaborar a toda a pressa um texto assente em mínimos denominadores comuns apenas para cumprir prazos. Precisamos de adoptar procedimentos justos, acessíveis e eficazes, e este vai continuar a ser o meu objectivo e o do meu grupo político durante este debate, haja o que houver."@pt¹⁷ "Dle președinte, în primul rând, aș dori să subliniez faptul că una dintre mizele acestei dezbateri este, în opinia mea, instituirea unui sistem european comun de azil până în 2012, prin care ne vom opri, în sfârșit, din a mai adăuga și alte practici nepotrivite în materie de azil. Să nu pierdem din vedere acest lucru, deoarece acesta presupune că trebuie să ne orientăm spre o mai mare armonizare, bazată pe norme comune. Într-adevăr, sunt de părere că doar cooperarea practică nu va rezolva discrepanțele curente existente între sistemele de azil naționale. De asemenea, dacă îmi permiteți, aș dori să îmi exprim îngrijorarea cu privire la situația sistemului european comun de azil, având în vedere nenumăratele blocaje din cadrul Consiliului. Viitorul acestui demers complex nu este în niciun caz clar. Nu trebuie decât să analizăm încercarea Comisiei de a salva situația cu ajutorul propunerilor sale viitoare de reformare a două directive. În acest context, trebuie să discutăm atunci despre costuri, deoarece dezbaterea noastră de astăzi se concentrează asupra lor. Ceea ce ni se spune este că niște garanții procedurale mai ferme vor spori în mod considerabil povara financiară a statelor membre asociată analizării cererilor de azil, lucru pe care îl vor considera și mai dificil, având în vedere situația bugetelor lor afectate de criza economică. Cu toate acestea, repet, este vorba de proceduri ineficiente și de slabă calitate, foarte costisitoare pentru statele membre. Consider că o abordare bazată pe efortul inițial susținut („frontloading”), așa cum recomandă Comisia în propunerea sa de reformare, cu alte cuvinte, îmbunătățirea calității deciziilor în primă instanță, ne va permite să facem economii reale de scală pe termen mediu. De ce? Deoarece de la început, aceste proceduri armonizate vor ajuta autoritățile să identifice mai ușor cererile false și vor oferi orientări mai clare pentru luarea deciziilor. Astfel, se vor lua decizii corecte și mai rapide, lucru care va reduce ulterior durata procedurii și numărul deciziilor împotriva cărora s-a făcut recurs sau care au fost revocate de tribunale și, prin urmare, costurile detenției și, în final, costurile totale vor scădea. Mai mult decât atât, dacă dorim să discutăm despre problema costurilor, de ce să nu vorbim și despre sistemul Dublin Eurodac? De ce niciunul dintre statele membre nu se aventurează să solicite un raport al eficienței costurilor privind punerea în aplicare a acestui sistem? Ceea ce știm, totuși, este că la consecințele umane groaznice se adaugă o evaluare foarte puțin convingătoare în ceea ce privește atât transferurile propriu-zise, cât și prevenirea deplasărilor secundare sau a cererilor multiple, deși acesta este chiar motivul pentru care a fost creat sistemul Dublin. Prin urmare, haideți să discutăm despre costuri dacă trebuie, dar să o facem analizând sistemul ca întreg, inclusiv costurile sistemului Dublin. Din punctul meu de vedere, în calitate de raportoare pentru Directiva privind procedurile de azil, nivelul actual al armonizării este inadecvat și prejudiciază calitatea și eficiența procesului. Aceste deficiențe afectează atât statele membre, cât și victimele persecuțiilor. Obiectivul nostru rămâne anul 2012, dar nu trebuie să ne grăbim și să elaborăm un document bazat pe niște numitori comuni de slabă calitate doar de dragul respectării termenelor limită. Avem nevoie de proceduri eficiente, accesibile și corecte, iar acesta va rămâne obiectivul meu și al grupului meu politic în această dezbatere, orice s-ar întâmpla."@ro¹⁸ "Najskôr by som chcela podotknúť, že podľa môjho názoru je jednou z tém tejto rozpravy vytvorenie spoločného európskeho azylového systému do roku 2012, ktorý nám konečne umožní skoncovať s rozširovaním najhorších vnútroštátnych praktík v oblasti azylovej politiky. Nestrácajme to zo zreteľa, pretože to znamená, že musíme prikročiť k väčšej harmonizácii vychádzajúcej zo spoločných pravidiel. Som naozaj presvedčená, že praktická spolupráca sama osebe nevyrieši existujúce odlišnosti medzi vnútroštátnymi azylovými systémami. S vaším dovolením by som tiež chcela v súvislosti s mnohými zdržaniami v rámci Rady vyjadriť znepokojenie nad súčasným stavom, pokiaľ ide o spoločný európsky azylový systém. Budúcnosť tohto komplexného projektu nie je vôbec jasná. Stačí sa len pozrieť na pokus Komisie zachrániť situáciu chystaným návrhom na prepracovanie dvoch smerníc. V tejto súvislosti potom musíme diskutovať o nákladoch, pretože naša dnešná rozprava sa zameriava práve na ne. Počúvame, že väčšie procesné záruky výrazne zvýšia finančnú záťaž členských štátov pri posudzovaní žiadostí o azyl, ktorá bude pre členské štáty ešte problematickejšia vzhľadom na stav ich rozpočtov počas hospodárskej krízy. Opakujem však, že pre členské štáty sú oveľa nákladnejšie neúčinné, diletantské postupy. Som presvedčená, že posúdenie na začiatku (frontloading), ktoré obhajuje Komisia vo svojom prepracovanom návrhu, alebo, inak povedané, zlepšenie postupov na prvom stupni, nám v strednodobom horizonte umožní dosiahnuť skutočné úspory z rozsahu. Prečo? Pretože tieto harmonizované postupy už na začiatku pomôžu orgánom jednoduchšie identifikovať nepravdivé žiadosti a poskytnú jednoznačnejšie usmernenia pre zdôvodňovanie rozhodnutí. Vďaka tomu bude možné uskutočňovať správne a rýchlejšie rozhodnutia, ktoré následne skrátia postup a takisto znížia počet rozhodnutí, proti ktorým bude podané odvolanie a ktoré zmenia súdy, a tým sa znížia náklady na zadržiavanie a v konečnom dôsledku aj celkové náklady. Okrem toho, ak chceme diskutovať o problematike nákladov, prečo nehovoriť aj o dublinskom systéme Eurodac? Prečo sa žiadny z členských štátov neodvážil požiadať o správu o nákladovej efektívnosti pri uplatňovaní tohto systému? Vieme však, že niektoré šokujúce dôsledky pre ľudí nevystihujú žiadne hodnotenia podopreté presvedčivými dôkazmi, ktoré sa týkajú skutočných presunov alebo aj predchádzania sekundárnym presunom a viacnásobným žiadostiam, a to ani napriek tomu, že ide práve o tie dôvody, pre ktoré bol dublinský systém vytvorený. Keďže je to nevyhnutné, hovorme o nákladoch, ale skúmajme systém ako celok vrátane nákladov na dublinský systém. Z môjho pohľadu ako spravodajkyne o smernici o azylovom konaní sa domnievam, že úroveň harmonizácie je v súčasnej podobe neprimeraná a má negatívny vplyv na kvalitu a účinnosť tohto procesu. Tieto nedostatky poškodzujú členské štáty aj obete prenasledovania. Vytvorenie systému do roku 2012 je aj naďalej naším cieľom, nesmieme však pociťovať tlak, aby sme text narýchlo pripravili na základe najmenších spoločných menovateľov len preto, aby sme dodržali lehoty. Potrebujeme spravodlivé, zrozumiteľné a účinné postupy a v tejto rozprave to bude v každom prípade aj naďalej mojím cieľom a cieľom našej politickej skupiny."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, najprej bi rada poudarila, da je po mojem mnenju eno od vprašanj pri naši razpravi vzpostavitev enotnega evropskega azilnega sistema do leta 2012, ki nas bo končno rešil kopičenja najslabših nacionalnih azilnih praks. To ugotovitev moramo imeti pred očmi, saj pomeni, da je potreben premik k večji usklajenosti na podlagi skupnih pravil. Prepričana sem namreč, da samo praktično sodelovanje ne bo odpravilo sedanjih razhajanj med nacionalnimi azilnimi sistemi. Prav tako bi rada, če dovolite, izrazila zaskrbljenost nad trenutnim stanjem glede skupnega evropskega azilnega sistema zaradi vrste zastojev v Svetu. Prihodnost tega zahtevnega podviga je vse prej kot jasna. Pomisliti moramo samo na poskus Komisije, da bi rešila položaj z napovedanim predlogom za prenovo obeh direktiv. Ob upoštevanju vsega tega pa se moramo pogovoriti o stroških, saj so stroški težišče naše današnje razprave. Slišimo, da bodo trdnejša postopkovna jamstva znatno povečala finančna bremena držav članic pri pregledovanju prošenj za azil, ki jih bodo ob stanju proračunov v sedanji gospodarski krizi prizadela še huje. Rada pa bi ponovila, da so neučinkoviti, površni postopki za države članice še dražji. Prepričana sem, da nam bo prenos sredstev v zgodnejšo fazo, kot ga zagovarja Komisija v svojem predlogu prenovitve, z drugimi besedami, izboljšanje prvostopenjskih postopkov, srednjeročno omogočil izkoristiti prednosti ekonomije obsega. Zakaj? Ker bodo usklajeni postopki organom že na samem začetku omogočili lažje odkrivanje neupravičenih prošenj in jim zagotavljali jasnejše smernice in podlage za odločanje. Tako bodo lahko hitreje sprejemali pravilne odločbe, kar bo skrajšalo postopke in zmanjšalo število pritožb in razveljavitev odločb na sodiščih, torej bodo nižji tudi stroški pridrževanja, s tem pa tudi skupni stroški. Ko že govorimo o stroških, zakaj ne bi spregovorili tudi o dublinskem sistemu Eurodac? Zakaj ni še nobena država članica zahtevala poročila o stroškovni učinkovitosti uporabe tega sistema? Znano je le to, da neznosnih človeških posledic ne morejo utemeljiti nikakršne presoje na osnovi prepričljivih podatkov, niti glede dejanskih prehodov niti glede preprečevanja naknadnih gibanj in večkratnih prošenj, čeprav so bili prav to razlogi za vzpostavitev dublinskega sistema. Če že moramo, torej govorimo tudi o stroških, ampak razmišljajmo o sistemu kot celoti, tudi o stroških dublinskega sistema. Kot poročevalka o Direktivi o azilnih postopkih sem prepričana, da je sedanja raven usklajenosti nezadostna in da škoduje kakovosti in učinkovitosti procesa. Za te pomanjkljivosti plačujejo tako države članice kot žrtve preganjanja. Naš cilj ostaja leto 2012, ne smemo pa imeti občutka, da moramo potisniti skozi postopek besedilo na podlagi najmanjših skupnih imenovalcev samo za to, da se bomo držali rokov. Potrebujemo pravične, dostopne in učinkovite postopke in to vsekakor ostaja moj osebni cilj in cilj naše politične skupine v tej razpravi."@sl²⁰ "Herr talman! För det första vill jag påpeka att en av de frågor vi behandlar under den här debatten är inrättandet av ett gemensamt europeiskt asylsystem senast 2012, som kommer att innebära att vi äntligen kan sluta att utöka de värsta nationella asylförfarandena. Vi får inte förlora detta ur sikte, eftersom det innebär att vi måste gå mot ökad samordning på grundval av gemensamma regler. Jag tror nämligen inte att enbart praktiskt samarbete kommer att lösa problemen med de rådande skillnaderna mellan de nationella asylsystemen. Jag vill också uttrycka min oro över det aktuella läget för det gemensamma europeiska asylsystemet till följd av de många avbrotten i rådet. Framtiden för denna komplicerade uppgift är högst osäker. Det framgår tydligt av kommissionens försök att rädda situationen med sitt kommande förslag om en omarbetning av två direktiv. I detta sammanhang måste vi även tala om kostnaderna, eftersom det är vad vår debatt handlar om i dag. Vi får höra att strängare förfarandemässiga garantier avsevärt kommer att öka den finansiella bördan för medlemsstaterna när de behandlar asylansökningar, och dessa kostnadsökningar kommer att bli ännu svårare att klara av med tanke på budgetsituationen till följd av den ekonomiska krisen. Jag upprepar att ineffektiva, dåliga förfaranden blir dyrare för medlemsstaterna. Jag anser att ett mer direkt tillvägagångssätt, som också kommissionen förespråkar i sitt förslag till omarbetning, med andra ord att förfarandena i första instansen ska förbättras, kommer att möjliggöra stordriftsfördelar på medellång sikt. Varför? Jo, för att dessa samordnade förfaranden kommer att hjälpa medlemsstaterna att redan från början lättare identifiera falska ansökningar och de kommer även att få tydligare riktlinjer för beslutsgrunderna. På så vis blir det lättare att fatta rätt beslut snabbare, vilket kommer att minska både tiden för förfarandet och antalet överklagade beslut som ändras av domstolarna, vilket i sin tur kommer att minska kostnaderna för internering och i sista hand de sammanlagda kostnaderna. Om vi nu talar om kostnaderna, varför talar vi då inte om kostnaderna för Dublinförordningens Eurodacsystem? Varför har ingen av medlemsstaterna vågat be om en rapport om kostnadseffektiviteten i tillämpningen av detta system? Vad vi däremot vet är att vissa förfärliga mänskliga konsekvenser inte har motverkats av utvärderingar som backas upp av övertygande bevis, både när det gäller faktiska överföringar och förebyggandet av sekundärförflyttningar eller flera asylansökningar, även om dessa aspekter är de verkliga skälen till att Dublinsystemet inrättades. Låt oss därför tala om kostnaderna eftersom vi måste det, men vi måste även se på systemet i sin helhet, inklusive kostnaderna för Dublinsystemet. Som föredragande för asylförfarandedirektivet anser jag att den nuvarande harmoniseringsgraden är olämplig och försämrar processens kvalitet och effektivitet. Dessa brister utkräver sin tribut av både medlemsstaterna och de människor som fallit offer för förföljelse. Vi siktar fortfarande på 2012, men vi får inte känna oss tvingade att forcera behandlingen av en text som grundas på minsta möjliga nämnare bara för att vi måste hålla tidsgränserna. Det vi behöver är rättvisa, lättillgängliga och effektiva förfaranden, och detta kommer i alla händelser att vara min grupps och mitt mål i den här debatten."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Eurodac"¹³ "Sylvie Guillaume,"^15,8 "auteure"¹⁵ "auteure."⁸ "front loading"^15,12,8 "frontloading"^13,21
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶