Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-12-16-Speech-4-269"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-12-16"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Malaysia: practica pedepselor prin lovirea cu bastonul⁶
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20101216.19.4-269"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-12-16-Speech-4-270⁶
lpv:speaker	lp:Marie-Christine Vergiat⁶
lpv:spoken text	"Monsieur le Président, la Malaisie fait partie de ces États pour qui la coopération avec l’Union européenne, bien que récente et relativement modeste, apparaît comme plutôt positive. C’est vrai notamment en matière économique bien sûr, mais aussi sur le plan social, vis-à-vis de l’éducation, des droits des femmes et des populations les plus vulnérables. Pour autant, en matière de démocratie et de droits de l’homme, la situation est loin d’être idyllique. Des signes inquiétants persistent. La situation dont nous parlons aujourd’hui en est la malheureuse illustration. Alors que la Malaisie a signé un certain nombre de conventions internationales, notamment la Déclaration universelle des droits de l’homme, l’ACEDAW ou la CIDE, elle persiste à refuser d’en signer d’autres et notamment la Convention internationale contre la torture. La Malaisie fait partie des pays qui appliquent la peine de mort, et celle-ci est même une peine obligatoire pour les condamnations en matière de trafic de drogue. Les châtiments corporels y sont monnaie courante et sont appliqués à tous et à toutes: hommes, femmes – notamment celles qui sont accusées de rapports sexuels illicites - et même enfants, pour les écoliers coupables de désobéissances graves. Pire, pour ceux qui sont condamnés à de telles peines, ces peines sont exécutées avec le concours de médecins, au mépris de leur éthique médicale, ces derniers étant chargés de réanimer les condamnés avant qu’ils subissent l’intégralité de leur peine. Pire encore, le parlement malais a élargi ces dernières années la liste des infractions pénales passibles de la bastonnade. On en dénombre aujourd’hui plus de soixante, dont l’entrée illégale sur le territoire. Et depuis 2002, date à laquelle cette infraction a été créée, des milliers de réfugiés ont subi ce châtiment, cette torture. Le gouvernement malaisien doit cesser ces pratiques. Alors que le dialogue de l’Union européenne avec la Malaisie semble porter ses fruits, l’Union européenne ne devrait-elle pas mettre en œuvre tous les moyens de conviction qu’elle peut utiliser pour faire avancer la Malaisie en ce domaine?"@fr⁸
lpv:spokenAs	unknown; Front de gauche pour changer d’Europe (2009-07-14--2014-06-30)²³ member; CULT (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; Delegation for relations with the Maghreb countries and the Arab Maghreb Union (2009-09-16--2014-06-30)²³ substitute; LIBE (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; DROI (2010-01-18--2012-01-18)²³ substitute; Delegation to the Parliamentary Assembly of the Union for the Mediterranean (2009-09-16--2014-06-30)²³ treasurer; EUL/NGL (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³
lpv:translated text	". Vážený pane předsedající, Malajsie je jedním z těch států, kterým spolupráce s Evropskou unií víceméně prospívá, byť není příliš dlouhá ani nijak intenzivní. To platí samozřejmě zejména v oblasti hospodářství, ale i v oblasti sociální, v oblasti vzdělání, práv žen a nejzranitelnějších skupin obyvatelstva. Avšak co se týče demokracie a lidských práv, situace není ani zdaleka ideální. Je zde mnoho varovných znamení. Situace, o které tu dnes diskutujeme, je toho zjevným dokladem. I když Malajsie podepsala celou řadu mezinárodních úmluv, mezi něž patří například Všeobecná deklarace lidských práv, Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a Úmluvy o právech dítěte (CRC), odmítá i nadále podepsat další úmluvy, jmenovitě Mezinárodní úmluvu proti mučení. Malajsie je jednou ze zemí, které praktikují trest smrti. Vlastně je to povinný trest v případě usvědčení obviněného z obchodování s drogami. Tělesné tresty jsou v Malajsii běžnou praxí a mohou postihnout každého: muže, ženy, a zejména ty, kdo jsou obviněni z nezákonného pohlavního styku, a dokonce i děti, hlavně školáky a školačky, kteří mají závažné problémy s kázní. Ještě horší je, že na ty, kteří jsou k tomuto trestu odsouzeni, dohlížejí lékaři, což je v rozporu s lékařskou etikou, neboť jejich povinností je resuscitovat provinilce, aby mohli vytrpět zbytek vyměřeného trestu. Aby to nebylo málo, malajský parlament rozšířil seznam trestných činů, za které jsou udělovány tresty bití. Jejich počet tak přesáhl již šedesátku a patří mezi ně i nelegální vstup do země. Navíc od roku 2002, kdy byl tento trestný čin zaveden, byly tímto způsobem potrestány a mučeny tisíce uprchlíků. Od těchto praktik musí malajská vláda upustit. Neměla by Evropská unie v době, kdy její dialog s Malajsií zřejmě začíná přinášet ovoce, udělat vše, co je v jejích silách, aby Malajsii přesvědčila, že v této oblasti je zapotřebí něco změnit?"@cs¹ "Hr. formand! Malaysia er én af de stater, hvor samarbejdet med EU, om end det er af ny dato og af relativt beskedent omfang, synes at være temmelig positivt. Det er selvfølgelig navnlig sandt økonomisk set, men også i relation til sociale forhold, uddannelse, kvinders rettigheder og de mest sårbare befolkningsgrupper. Når det gælder demokrati og menneskerettigheder, er situationen dog langt fra ideel. Der er fortsat foruroligende tegn. Den situation, vi drøfter i dag, er et ulykkeligt eksempel herpå. Mens Malaysia har underskrevet en række internationale konventioner, herunder verdenserklæringen om menneskerettigheder, konventionen om afskaffelse af alle former for diskrimination imod kvinder (CEDAW) og FN's konvention om barnets rettigheder (CRC), nægter landet stadig at underskrive andre konventioner, herunder navnlig den internationale konvention mod tortur. Malaysia er et af de lande, der anvender dødsstraf, faktisk er det en ufravigelig straf, når folk domfældes for narkotikahandel. Korporlig afstraffelse er almindelig praksis i Malaysia, og den kan tildeles alle, mænd, kvinder – især dem, der anklages for ulovlige seksuelle forhold – og endog børn, skolebørn, der har gjort sig skyldige i alvorlig ulydighed. Hvad værre er, når folk bliver idømt en sådan afstraffelse, sker afstraffelsen med hjælp fra læger, der krænker deres lægeetik, idet disse læger er ansvarlige for at genoplive lovovertræderne, så de kan udstå resten af deres straf. Endnu værre er det, at det malaysiske parlament i de seneste år har udvidet listen over lovovertrædelser, der kan straffes med stokkeslag. I dag er der mere end 60 sådanne lovovertrædelser, herunder illegal indrejse i landet. Siden 2002, hvor denne lovovertrædelse blev indført, er der desuden tusinder af flygtninge, der har lidt under denne afstraffelse, denne tortur. Den malaysiske regering må og skal standse denne praksis. På et tidspunkt, hvor EU's dialog med Malaysia synes at bære frugt, skulle EU da ikke gøre alt, hvad der er muligt for at overtale Malaysia til at gøre fremskridt på dette område?"@da² "Herr Präsident! Malaysia ist eines dieser Länder, mit dem die Zusammenarbeit mit der Europäischen Union, wenngleich diese auch neu und relativ bescheiden ist, recht positiv zu sein scheint. Dies gilt natürlich besonders in wirtschaftlicher Hinsicht, aber auch in sozialer, in Bezug auf Bildung, die Rechte von Frauen und die am stärksten gefährdeten Bevölkerungsgruppen. Wenn es jedoch um die Demokratie und Menschenrechte geht, ist die Situation alles andere als ideal. Besorgniserregende Anzeichen bestehen fort. Die Situation, über die wir heute sprechen, ist eine bedauernswerte Veranschaulichung dessen. Während Malaysia eine Reihe internationaler Übereinkommen, einschließlich der Allgemeinen Erklärung der Menschenrechte, des Übereinkommens zur Beseitigung jeder Form von Diskriminierung der Frau (CEDAW) und des Übereinkommens über die Rechte des Kindes (KRK) unterzeichnet hat, weigert es sich nach wie vor gegen die Unterzeichnung anderer Übereinkommen, insbesondere des internationalen Übereinkommens gegen Folter. Malaysia ist eines der Länder, in denen die Todesstrafe angewandt wird. Tatsächlich ist sie die vorgeschriebene Strafe bei Verurteilungen wegen Drogenhandels. Körperliche Bestrafung ist in Malaysia gang und gäbe und kann auf jeden angewandt werden: Männer, Frauen – insbesondere jene, die unerlaubter sexueller Beziehungen bezichtigt werden – und sogar gegen Kinder, gegen Schülerinnen und Schüler die des ernsthaften Ungehorsams beschuldigt werden. Und noch schlimmer ist, dass die Bestrafung derer, die dazu verurteilt wurden, mit Hilfe von Ärzten, entgegen deren ärztlichem Ethos durchgeführt wird, wobei die besagten Ärzte dafür verantwortlich sind, die Straftäter wiederzubeleben, bevor sie den Rest ihrer Strafe erleiden. Dazu kommt noch, dass das malaysische Parlament die Liste der durch die Prügelstrafe zu bestrafenden Vergehen in den vergangenen Jahren noch ausgeweitet hat. Mittlerweile gibt es über 60 davon, inklusive der illegalen Einreise in das Land. Darüber hinaus erlitten 2002, als diese strafbare Handlung eingeführt wurde, tausende von Flüchtlingen diese Bestrafung, diese Folter. Die malaysische Regierung muss diesen Praktiken Einhalt gebieten. Sollte die Europäische Union zu einem Zeitpunkt, zu dem ihr Dialog mit Malaysia Früchte zu tragen scheint, nicht alles in ihrer Macht Stehende tun, um Malaysia davon zu überzeugen, Fortschritte auf diesem Gebiet zu erzielen?"@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, η Μαλαισία είναι ένα εκ των κρατών για τα οποία φαίνεται πως η συνεργασία με την Ευρωπαϊκή Ένωση είναι αρκετά θετική, αν και πρόσφατη και σχετικά μετριοπαθής. Βεβαίως, αυτό αληθεύει κυρίως από οικονομικής απόψεως, αλλά και κοινωνικής, όσον αφορά την εκπαίδευση, τα δικαιώματα των γυναικών και τους πιο ευάλωτους πληθυσμούς. Ωστόσο, όταν μιλάμε για δημοκρατία και ανθρώπινα δικαιώματα, η κατάσταση είναι κάθε άλλο παρά ιδανική. Τα ανησυχητικά σημάδια είναι επίμονα. Η κατάσταση για την οποία συζητούμε σήμερα αποτελεί θλιβερή απόδειξη αυτού. Ενώ η Μαλαισία έχει υπογράψει πληθώρα διεθνών συμβάσεων, συμπεριλαμβανομένης της Οικουμενικής Διακήρυξης των Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων, της Σύμβασης για την εξάλειψη όλων των μορφών διακρίσεων κατά των γυναικών (CEDAW) και της Σύμβασης για τα Δικαιώματα του Παιδιού (CRC), εξακολουθεί να αρνείται να υπογράψει άλλες συμβάσεις και, ειδικότερα, τη Διεθνή Σύμβαση κατά των βασανιστηρίων. Η Μαλαισία είναι μία εκ των χωρών στις οποίες εφαρμόζεται η θανατική ποινή. Αποτελεί, πράγματι, υποχρεωτική ποινή που επιβάλλεται σε περιπτώσεις καταδικαστικών αποφάσεων για λαθρεμπόριο ναρκωτικών. Η σωματική ποινή είναι κοινή πρακτική στη Μαλαισία και μπορεί να επιβληθεί στον καθένα: άνδρες, γυναίκες –ιδίως σε όσες κατηγορούνται για παράνομες σεξουαλικές σχέσεις– ακόμη και παιδιά, σε μαθητές που κατηγορούνται για σοβαρή ανυπακοή. Το χειρότερο, για όσους καταδικάζονται στην επιβολή τέτοιας ποινής, είναι ότι εκτελείται με τη βοήθεια ιατρών, κατά παράβαση της ιατρικής δεοντολογίας τους, οι οποίοι είναι υπεύθυνοι για την επαναφορά των καταδικασθέντων στις αισθήσεις τους προκειμένου να υποστούν το υπόλοιπο της ποινής. Ακόμη χειρότερα, τα τελευταία έτη, το κοινοβούλιο της Μαλαισίας επέκτεινε τον κατάλογο των ποινικών αδικημάτων τα οποία τιμωρούνται με ποινή ξυλοδαρμού. Σήμερα, ο αριθμός τους ξεπερνά τα 60, συμπεριλαμβανομένης της παράνομης εισόδου στη χώρα. Επιπλέον, από το 2002, όταν θεσπίστηκε το εν λόγω αδίκημα, χιλιάδες πρόσφυγες έχουν υποστεί αυτήν την ποινή, αυτό το βασανιστήριο. Η μαλαισιανή κυβέρνηση πρέπει να σταματήσει αυτές τις πρακτικές. Σε μια εποχή κατά την οποία ο διάλογος της Ευρωπαϊκής Ένωσης με τη Μαλαισία φαίνεται να αποδίδει καρπούς, δεν θα έπρεπε η Ευρωπαϊκή Ένωση να πράξει ό,τι είναι δυνατό προκειμένου να πείσει τη Μαλαισία να σημειώσει πρόοδο ως προς αυτόν τον τομέα;"@el¹⁰ "Mr President, Malaysia is one of those states for which cooperation with the European Union, although recent and relatively modest, appears to be rather positive. This is particularly true in economic terms of course, but also socially, in relation to education, women’s rights and the most vulnerable populations. However, when it comes to democracy and human rights, the situation is far from ideal. Worrying signs persist. The situation we are discussing today is an unfortunate illustration of this. While Malaysia has signed a number of international conventions, including the Universal Declaration of Human Rights, the Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination Against Women (CEDAW) and the Convention on the Rights of the Child (CRC), it still refuses to sign others and, in particular, the International Convention against Torture. Malaysia is one of the countries that apply the death penalty; indeed, this is a mandatory sentence for drug trafficking convictions. Corporal punishment is common practice in Malaysia and can be administered to anyone: men, women – notably those who are accused of illicit sexual relationships – and even children, for schoolchildren guilty of serious disobedience. What is worse, for those who are sentenced to receive such punishment, it is carried out with the help of doctors, in violation of their medical ethics, with said doctors being responsible for resuscitating the offenders before they suffer the rest of their sentence. Worse still, in recent years, the Malaysian Parliament has extended the list of criminal offences that are punishable by caning. Today, there are over 60 of them, including illegal entry into the country. In addition, since 2002, when this offence was created, thousands of refugees have suffered this punishment, this torture. The Malaysian Government must stop these practices. At a time when the European Union’s dialogue with Malaysia seems to be bearing fruit, should the European Union not do everything possible to persuade Malaysia to make progress in this area?"@en⁴ "Señor Presidente, Malasia es uno de esos Estados para los que la cooperación con la Unión Europea, aunque reciente y relativamente modesta, parece ser más bien positiva. Esto se cumple particularmente en términos económicos, por supuesto, pero también a nivel social, en relación a la educación, los derechos de las mujeres y las poblaciones más vulnerables. Sin embargo, cuando se trata de la democracia y los derechos humanos, la situación dista mucho de ser ideal. Persisten signos preocupantes. La situación que estamos debatiendo hoy es un ejemplo lamentable de esto. Aunque Malasia ha firmado una serie de convenios internacionales, entre ellos, la Declaración Universal de Derechos Humanos, la Convención sobre la Eliminación de Todas las Formas de Discriminación contra la Mujer (CEDAW) y la Convención sobre los Derechos del Niño (CDN), sigue negándose a firmar otros y, en particular, la Convención Internacional contra la Tortura. Malasia es uno de los países que aplican la pena de muerte; de hecho, esta es una sentencia obligatoria para las condenas del tráfico de drogas. El castigo corporal es una práctica común en Malasia y se puede aplicar a cualquier persona: hombres, mujeres —en particular a las que se les acusa de relaciones sexuales ilícitas— y hasta niños, para escolares culpables de desobediencia grave. Lo que es peor, para los que son condenados a recibir tal castigo, este se lleva a cabo con la ayuda de los médicos, en violación de la ética médica, con dichos médicos que son responsables de resucitar a los delincuentes antes de que sufran el resto de su condena. Peor aún, en los últimos años, el Parlamento de Malasia ha ampliado la lista de delitos que se castigan con la flagelación. Hoy en día, hay más de 60, incluida la entrada ilegal en el país. Además, desde 2002, fecha en que se creó este delito, miles de refugiados han sufrido este castigo, esta tortura. El Gobierno de Malasia debe poner fin a estas prácticas. En un momento en que el diálogo de la Unión Europea con Malasia parece estar dando sus frutos, ¿no debe la Unión Europea hacer todo lo posible para persuadir a Malasia para que progrese en este ámbito?"@es²¹ "Austatud juhataja! Malaisia on üks neist riikidest, kelle jaoks koostöö Euroopa Liiduga, ehkki hiljutine ja suhteliselt tagasihoidlik, näib olevat üsna positiivne. See kehtib muidugi eriti majanduslikus, aga ka sotsiaalses mõttes – mis puudutab haridust, naiste õigusi ja kõige haavatavamaid elanikerühmi. Demokraatia ja inimõiguste olukord ei ole aga kaugeltki ideaalne. Murettekitavad märgid püsivad. Olukord, mida täna arutame, on kahetsusväärne näide selle kohta. Ehkki Malaisia on allkirjastanud mitmeid rahvusvahelisi konventsioone, sealhulgas inimõiguste ülddeklaratsioon, konventsioon naiste diskrimineerimise kõigi vormide likvideerimise kohta (CEDAW) ning lapse õiguste konventsioon (CRC), keeldub ta endiselt allkirjastamast muid ja eriti rahvusvahelist piinamisevastast konventsiooni. Malaisia on üks riikidest, mis kohaldab surmanuhtlust; tõepoolest, see on kohustuslik karistus uimastikaubanduses süüdimõistetutele. Kehaline karistamine on Malaisias tavapraktika ja seda võib kohaldada kõikidele: meestele, naistele – eelkõige nendele, keda süüdistatakse keelatud seksuaalsuhetes – ja isegi lastele, koolilastele, kes on süüdi tõsises sõnakuulmatuses. Veel hullem on see, et neid, kellele selline karistus määratakse, karistatakse arstide abiga, kes rikuvad meditsiinieetika põhimõtteid, ning sealjuures on samad arstid vastutavad kurjategijate elustamise eest, enne kui nad kannavad ülejäänud karistusest. Lisaks sellele on Malaisia parlament viimastel aastatel laiendanud kriminaalkuritegude nimekirja, mida karistatakse peksukaristusega. Praegu on neid üle 60, sealhulgas illegaalne riiki sisenemine. Lisaks, alates 2002. aastast, kui see õigusrikkumine kehtestati, on tuhanded põgenikud kannatanud selle karistuse, selle piina käes. Malaisia valitsus peab selle kasutamise lõpetama. Kas Euroopa Liit ei peaks ajal, mil Euroopa Liidu dialoog Malaisiaga näib vilja kandvat, tegema kõik võimaliku, et veenda Malaisiat selles valdkonnas edusamme tegema?"@et⁵ "Arvoisa puhemies, Malesia on yksi niistä valtioista, joiden yhteistyö Euroopan unionin kanssa, huolimatta siitä, että se on hiljattaista ja melko vaatimatonta, vaikuttaa pikemminkin myönteiseltä. Tämä on totta etenkin talouden kannalta, mutta myös yhteiskunnallisesti, koulutuksen, naisten oikeuksien ja haavoittuvimpien väestönosien osalta. Demokratian ja ihmisoikeuksien kannalta tilanne on kuitenkin kaukana ihanteellisesta. Huolestuttavia merkkejä on yhä jäljellä. Tilanne, josta tänään keskustelemme, on valitettava esimerkki tästä. Vaikka Malesia on allekirjoittanut joukon kansainvälisiä sopimuksia, ihmisoikeuksien yleismaailmallinen julistus, kaikkinaisen naisten syrjinnän poistamista koskeva yleissopimus ja lapsen oikeuksien yleissopimus mukaan luettuina, se kieltäytyy yhä allekirjoittamasta toisia yleissopimuksia, ja etenkin kidutuksen vastaista yleissopimusta. Malesia on yksi kuolemanrangaistusta soveltavista valtioista; se on jopa pakollinen rangaistus huumekauppaan liittyvissä tuomioissa. Ruumiillinen rankaiseminen on yleinen käytäntö Malesiassa ja sitä sovelletaan kaikkiin: miehiin, naisiin – etenkin niihin, joita syytetään laittomista sukupuolisuhteista – ja jopa lapsiin, kun kyse on koululaisista, jotka syyllistyvät vakavaan tottelemattomuuteen. Mikä pahinta, lääkärit osallistuvat raipparangaistukseen tuomittujen rankaisemiseen lääketieteen etiikan vastaisesti, sillä lääkärien tehtävänä on antaa tuomituille hoitoa ennen kuin he kärsivät rangaistuksensa loppuun. Vieläkin pahempaa on se, että Malesian parlamentti on viime vuosina laajentanut luetteloa rikkomuksista, joista voidaan määrätä raipparangaistus. Tätä nykyä tällaisia rikkomuksia on yli 60, laiton maahantulo mukaan luettuna. Lisäksi siitä lähtien, kun tästä vuonna 2002 tehtiin rikos, tuhannet pakolaiset ovat joutuneet tämän rangaistuksen, tämän kidutuksen uhreiksi. Malesian hallituksen on lopetettava nämä käytännöt. Euroopan unionin vuoropuhelu Malesian kanssa näyttää kantavan hedelmää, joten eikö Euroopan unionin pitäisi turvautua kaikkiin mahdollisiin keinoihin Malesian taivuttelemiseksi etenemään tässä asiassa?"@fi⁷ "Elnök úr, Malajzia egy azon államok közül, amelyek számára az Európai Unióval való – közelmúltbeli, és viszonylag szerény – együttműködés meglehetősen pozitívnak tűnik. Ez természetesen különösen gazdasági szempontból van így, de igaz társadalmi szinten is, az oktatással, a nők jogaival és a lakosság leginkább sebezhető részével kapcsolatban. Amikor azonban demokráciára és emberi jogokra terelődik a szó, a helyzet már közel sem ideális. Az aggasztó jelek továbbra is jelen vannak. A mai napon tárgyalt helyzet is ezt a sajnálatos tényt tükrözi. Bár Malajzia számos nemzetközi egyezményt aláírt, köztük például az Emberi Jogok Egyetemes Nyilatkozatát, a nőkkel szemben alkalmazott hátrányos megkülönböztetések minden formájának kiküszöböléséről szóló ENSZ-egyezményt (CEDAW) és a Gyermek Jogairól szóló Egyezményt (CRC), másokat továbbra sem hajlandó, gondolok itt elsősorban a kínzás elleni nemzetközi egyezményre. Malajzia egyike azon országoknak, ahol még alkalmazzák a halálbüntetést; sőt, kábítószer-csempészet miatt kiszabott ítéletek esetén ez a kötelező büntetés. A testi fenyítés megszokott gyakorlat Malajziában, amit bárkire kiszabhatnak: férfiakra, nőkre –különösen azok esetében, akiket tiltott szexuális kapcsolat létesítésével vádolnak –, sőt, még gyermekekre is, például komoly engedetlenséggel vádolt iskolásokra. És ami még rosszabb, a büntetés végrehajtásánál orvosok segédkeznek – megszegve ezzel az orvosi etikát –, és ők azok, akik magukhoz térítik az elítélteket, hogy maguknál legyenek a büntetés fennmaradó részéhez. Sőt, az elmúlt években a malajziai parlament kibővítette a vesszőzéssel büntethető bűncselekmények listáját. Ma már több mint 60 ilyen bűncselekmény van, köztük például az országba történő törvénytelen belépés is. 2002 óta, amikor is ezt a konkrét szabálysértés törvénybe foglalták, több ezer menekültnek kellett elszenvednie ezt a büntetést, ezt a kínzást. A malajziai kormánynak fel kell hagynia ezekkel a gyakorlatokkal. Most, amikor úgy tűnik, hogy az Európai Unió és Malajzia párbeszéde meghozza gyümölcsét, nem kellene az Európai Uniónak megtennie minden tőle telhetőt, hogy előrelépésre vegye rá Malajziát ezen a területen?"@hu¹¹ "Signor Presidente, la Malaysia è uno di quei paesi per i quali la cooperazione con l’Unione europea, anche se avviata di recente e ancora di dimensioni relativamente modeste, sembra essere piuttosto positiva, in particolare, naturalmente, sotto l’aspetto economico, ma anche a livello sociale, sul piano dell’istruzione, dei diritti delle donne e dei gruppi più vulnerabili. La situazione del paese, invece, non è certo ideale in materia di democrazia e diritti umani. Vi sono ancora segnali preoccupanti e la situazione di cui stiamo discutendo oggi ne è purtroppo la prova. La Malaysia ha firmato alcune convenzioni internazionali, inclusa la Dichiarazione universale dei diritti umani, la Convenzione sull’eliminazione di tutte le forme di discriminazione delle contro le donne (CEDAW) e la Convenzione sui diritti del fanciullo (CRC), ma si rifiuta ancora di sottoscriverne altre come, in particolare, la Convenzione internazionale contro la tortura. La Malaysia è uno dei paesi in cui viene ancora applicata la pena di morte, obbligatoria nei casi di condanna per traffico di droga. Le pene corporali sono una prassi comune in Malaysia e possono essere inflitte a chiunque: a uomini, a donne – nello specifico quelle accusate di rapporti sessuali illeciti – e anche a bambini – agli scolari che si sono macchiati di gravi forme di disubbidienza. L’aspetto peggiore è che queste pene vengono inflitte ai condannati con l’aiuto di medici i quali, violando l’etica professionale, rianimano i condannati affinché essi possano subire interamente la pena. Un altro aspetto ancor più grave è che, negli ultimi anni, il parlamento malese ha allungato l’elenco dei reati punibili con la fustigazione. Oggi sono previsti più di 60 reati, incluso quello di immigrazione clandestina nel paese. A partire dal 2002, anno di introduzione del reato di immigrazione clandestina, questa punizione, questa tortura, è stata inflitta a migliaia di rifugiati. Il governo malese deve porre fine a queste pratiche. Ora che il dialogo dell’Unione europea con la Malaysia sembra dare frutto, l’Unione dovrebbe fare il possibile per persuadere la Malaysia a fare progressi in questo settore."@it¹² "Pone pirmininke, Malaizija yra viena iš tų valstybių, kuriai bendradarbiavimas su Europos Sąjunga, nors trumpas ir gana kuklus, atrodo gana teigiamas. Tai, žinoma, ypač aktualu ne tik ekonominiu, bet ir socialiniu požiūriu, atsižvelgiant į švietimą, moterų teises ir labiausiai pažeidžiamus gyventojus. Tačiau kai kalbama apie demokratiją ir žmogaus teises, padėtis nėra tokia gera. Nerimą keliantys ženklai nuolat pasikartoja. Padėtis, kurią šiandien aptariame, yra nevykęs to pavyzdys. Nors pasirašė daugybę tarptautinių konvencijų, įskaitant Visuotinę žmogaus teisių deklaraciją, Konvenciją dėl visų formų diskriminacijos panaikinimo moterims (angl. CEDAW) ir Vaiko teisių konvenciją (angl. CRC), Malaizija vis dar atsisako pasirašyti kitas konvencijas, visų pirma Tarptautinę konvenciją prieš kankinimus. Malaizija yra viena iš šalių, kuriose taikoma mirties bausmė; iš tikrųjų tai yra privaloma bausmė už nusikaltimus, susijusius su prekyba narkotikais. Kūno bausmė Malaizijoje yra įprasta ir ji gali būti skiriama bet kam: vyrams, moterims – ypač toms, kurios kaltinamos neteisėtais seksualiniais ryšiais, – ir netgi vaikams, t. y. mokiniams, už didelį nepaklusnumą. Dar blogiau yra tai, kad nuteistiesiems šia bausme ji vykdoma su gydytojų pagalba, taip pažeidžiant jų medicininę etiką, o minėti gydytojai yra atsakingi už pažeidėjų atgaivinimą prieš jiems įvykdant likusią bausmės dalį. Be to, dar blogiau yra tai, kad pastaraisiais metais Malaizijos parlamentas išplėtė baudžiamųjų nusižengimų, už kuriuos skiriama plakimo rykštėmis bausmė, sąrašą. Šiandien jų yra daugiau nei 60, įskaitant neteisėtą atvykimą į šalį. Be to, nuo 2002 m., kai šis nusižengimas buvo teisiškai įtvirtintas, tūkstančiai pabėgėlių nukentėjo nuo šios bausmės, šių kankinimų. Malaizijos vyriausybė turi liautis tai praktikavusi. Tuo metu, kai Europos Sąjungos ir Malaizijos dialogas, atrodo, duos rezultatų, ar neturėtų Europos Sąjunga padaryti visko, kas įmanoma, siekdama įtikinti Malaiziją daryti pažangą šioje srityje?"@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs! Malaizija ir viena no tām valstīm, kuras nesenā un samērā pieticīgā sadarbība ar Eiropas Savienību ir vērtējama diezgan pozitīvi, jo īpaši ekonomiskajā ziņā, bet arī sociālajā jomā, risinot jautājumus, kas saistīti ar izglītību, kā arī ar sieviešu tiesību un visneaizsargātāko iedzīvotāju grupu interešu ievērošanu. Tomēr attiecībā uz demokrātiju un cilvēktiesībām situācija ne tuvu nav ideāla, jo šajā ziņā ir vērojamas vairākas satraucošas pazīmes. Jautājums, kuru šodien apspriežam, ir nožēlu pelnošs apliecinājums iepriekš teiktajam. Lai gan Malaizija ir parakstījusi vairākas starptautiskās konvencijas, tostarp Vispārējo cilvēktiesību deklarāciju, ANO Konvenciju par jebkuras sieviešu diskriminācijas izskaušanu ( ) un Konvenciju par bērna tiesībām ( ), tā joprojām atsakās parakstīt pārējās konvencijas, jo sevišķi ANO Konvenciju pret spīdzināšanu. Malaizija ir viena no valstīm, kurā tiek izpildīts nāvessods. Tas ir noteikts kā obligāts sods, piemēram, par narkotiku tirdzniecību. Miesas sodi Malaizijā ir ierasta prakse un tos var piemērot gan sievietēm, gan vīriešiem, jo īpaši par nelikumīgām seksuālām attiecībām, kā arī piemērot skolas vecuma bērniem nopietnas nepaklausības gadījumos. To cilvēku situāciju, kuriem šis soda veids ir piespriests, vēl ļaunāku padara tas, ka sods tiek izpildīts, piedaloties ārstiem, kuri tādējādi pārkāpj medicīnas ētiku, jo ir atbildīgi par to likumpārkāpēju atdzīvināšanu, kuri sodu nav izcietuši līdz galam. Vēl sliktāk ir tas, ka Malaizijas parlaments pēdējos gados ir papildinājis to nodarījumu sarakstu, par kuriem paredzētais sods ir pēršana. Pašlaik šāds sods tiek piemērots par vairāk nekā 60 dažādiem nodarījumiem, tostarp par nelegālu ieceļošanu valstī. Turklāt kopš 2002. gada, kad minētais soda veids tika ieviests, šādi ir spīdzināti tūkstošiem bēgļu. Malaizijas valdībai ir jāpārtrauc šī prakse. Vai Eiropas Savienībai pašlaik, kad šķiet, ka tās dialogs ar šo valsti uzlabojas, nevajadzētu darīt visu, lai Malaizija šajā jomā gūtu panākumus?"@lv¹³ "Monsieur le Président, la Malaisie fait partie de ces États pour qui la coopération avec l'Union européenne, bien que récente et relativement modeste, apparaît comme plutôt positive. C'est vrai notamment en matière économique bien sûr, mais aussi sur le plan social, vis-à-vis de l'éducation, des droits des femmes et des populations les plus vulnérables. Pour autant, en matière de démocratie et de droits de l'homme, la situation est loin d'être idyllique. Des signes inquiétants persistent. La situation dont nous parlons aujourd'hui en est la malheureuse illustration. Alors que la Malaisie a signé un certain nombre de conventions internationales, notamment la Déclaration universelle des droits de l'homme, l'ACEDAW ou la CIDE, elle persiste à refuser d'en signer d'autres et notamment la Convention internationale contre la torture. La Malaisie fait partie des pays qui appliquent la peine de mort, et celle-ci est même une peine obligatoire pour les condamnations en matière de trafic de drogue. Les châtiments corporels y sont monnaie courante et sont appliqués à tous et à toutes: hommes, femmes – notamment celles qui sont accusées de rapports sexuels illicites – et même enfants, pour les écoliers coupables de désobéissances graves. Pire, pour ceux qui sont condamnés à de telles peines, ces peines sont exécutées avec le concours de médecins, au mépris de leur éthique médicale, ces derniers étant chargés de réanimer les condamnés avant qu'ils subissent l'intégralité de leur peine. Pire encore, le parlement malais a élargi ces dernières années la liste des infractions pénales passibles de la bastonnade. On en dénombre aujourd'hui plus de soixante, dont l'entrée illégale sur le territoire. Et depuis 2002, date à laquelle cette infraction a été créée, des milliers de réfugiés ont subi ce châtiment, cette torture. Le gouvernement malaisien doit cesser ces pratiques. Alors que le dialogue de l'Union européenne avec la Malaisie semble porter ses fruits, l'Union européenne ne devrait-elle pas mettre en œuvre tous les moyens de conviction qu'elle peut utiliser pour faire avancer la Malaisie en ce domaine?"@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, Maleisië behoort tot de landen waarvoor de samenwerking met de Europese Unie, zij het recent en vrij bescheiden, positief te noemen is. Dat geldt uiteraard met name op economisch gebied, maar ook op sociaal terrein, als het gaat om onderwijs, de rechten van vrouwen en van de meest kwetsbare bevolkingsgroepen. Op het gebied van democratie en mensenrechten is de situatie echter allesbehalve rooskleurig. Er zijn nog altijd zaken die zorgen baren. De situatie die we vandaag bespreken, is hier een jammerlijke illustratie van. Terwijl Maleisië een aantal internationale verdragen heeft ondertekend, met name de Universele Verklaring van de Rechten van de Mens, het Verdrag inzake de uitbanning van alle vormen van discriminatie van vrouwen (CEDAW) en het Verdrag inzake de rechten van het kind (CRC), weigert het nog altijd andere verdragen te ondertekenen, en met name het internationaal verdrag tegen foltering. Maleisië behoort tot de landen die de doodstraf ten uitvoer leggen, en deze straf is zelfs verplicht voor veroordelingen wegens drugshandel. Lijfstraffen zijn aan de orde van de dag en worden aan iedereen opgelegd: mannen, vrouwen – met name vrouwen die beschuldigd worden van onwettige seksuele relaties – en zelfs kinderen, in het geval van scholieren die zich schuldig maken aan ernstige ongehoorzaamheid. Bij de tenuitvoerlegging van deze straffen wordt zelfs de hulp ingeroepen van artsen, hetgeen in strijd is met hun medische ethiek, waarbij laatstgenoemden opdracht krijgen de veroordeelden te reanimeren alvorens ze de rest van hun straf ondergaan. Erger nog, het Maleisische parlement heeft de lijst van overtredingen waarvoor stokslagen kunnen worden toegediend, de afgelopen jaren uitgebreid. Vandaag de dag zijn het er meer dan zestig, waaronder op illegale wijze het land binnenkomen. En sinds 2002, toen deze overtreding in het leven werd geroepen, hebben duizenden vluchtelingen deze bestraffing, deze martelpraktijk, ondergaan. De Maleisische regering moet een einde maken aan deze praktijken. Zou de Europese Unie niet alles moeten doen wat in haar macht ligt om Maleisië ertoe te bewegen op dit gebied vooruitgang te boeken, nu de dialoog van de Europese Unie met Maleisië zijn vruchten lijkt af te werpen?"@nl³ "Panie Przewodniczący! Malezja należy do państw, które wydają się współpracować z Unią Europejską, jakkolwiek od niedawna i w stosunkowo niewielkim zakresie, to jednak w sposób raczej pozytywny. Rzecz jasna dotyczy to głównie gospodarki, ale oczywiście również spraw społecznych, związanych z edukacją, prawami kobiet i najsłabszymi grupami społecznymi. Jeśli jednak chodzi o demokrację i prawa człowieka, sytuacja daleka jest od ideału. Nasilają się niepokojące sygnały. Sytuacja, o której mówimy dzisiaj jest smutną tego ilustracją. Jakkolwiek Malezja podpisała wiele międzynarodowych konwencji, w tym europejską konwencję o ochronie praw człowieka, Konwencję ONZ w sprawie likwidacji wszelkich form dyskryminacji kobiet (CEDAW) oraz Konwencję o prawach dziecka (CRC), nadal odmawia podpisania kolejnych, szczególnie Międzynarodowej konwencji w sprawie zakazu stosowania tortur. Malezja jest jednym z państw stosujących karę śmierci; jest ona obowiązkowo zasądzana za przestępstwa narkotykowe. Kary cielesne są w Malezji powszechnie stosowane i mogą być wymierzane wszystkim: mężczyznom, kobietom – szczególnie oskarżonym o zakazane stosunki seksualne – a nawet dzieciom, za poważne nieposłuszeństwo w szkole. Co gorsza, kara ta, jest wymierzana przy udziale lekarzy, którzy naruszają zasady etyki lekarskiej, cucąc winowajców, aby można im wymierzyć pozostałą część kary. Co gorsza w ostatnich latach parlament malezyjski wydłużył listę przestępstw karanych chłostą. Dzisiaj obejmuje ona ponad 60, w tym nielegalny wjazd do kraju. Ponadto, od 2002 roku, kiedy to nielegalny wjazd uznany został za przestępstwo, karze tej, tej torturze, poddano tysiące uchodźców. Rząd malezyjski musi zaprzestać tych praktyk. Czy w czasach, kiedy dialog Unii Europejskiej z Malezją wydaje się wydawać owoce, Unia Europejska nie powinna zrobić wszystkiego, co w jej mocy, by namówić Malezję do dokonania postępu w tej dziedzinie?"@pl¹⁶ "Senhor Presidente, a Malásia é um dos Estados para quem a cooperação com a União Europeia, apesar de recente e algo modesta, é aparentemente bastante positiva. Este facto aplica-se particularmente em termos económicos, como é evidente, mas também ao nível social, no domínio da educação, dos direitos das mulheres e das populações mais vulneráveis. No entanto, quando se trata de democracia e de direitos humanos, a situação está longe de ser ideal. Há sinais preocupantes que persistem. A situação que discutimos hoje é um exemplo infeliz deste facto. Apesar de a Malásia ter assinado várias convenções internacionais, incluindo a Declaração Universal dos Direitos do Homem, a Convenção sobre a Eliminação de Todas as Formas de Discriminação Contra as Mulheres (CEDAW) e a Convenção sobre os Direitos da Criança (CRC), ainda se recusa a assinar outras, incluindo, nomeadamente, a Convenção Internacional contra a Tortura. A Malásia é um dos países que aplicam a pena de morte; de facto, é uma pena obrigatória para condenações de tráfico de droga. Os castigos corporais são uma prática comum na Malásia e podem ser administrados a qualquer pessoa: homens, mulheres – particularmente as acusadas de relações sexuais ilícitas – e até crianças, no caso de alunos condenados por desobediência grave. Pior ainda para quem é condenado a receber esse castigo é o facto de ser levado a cabo com o auxílio de médicos, em violação da sua ética profissional, que são responsáveis por reanimar os prisioneiros antes de lhes ser aplicado o resto da pena. Para agravar a situação, em anos recentes, o Parlamento da Malásia ampliou a lista de delitos puníveis com a fustigação. Actualmente existem mais de 60, incluindo a entrada ilegal no país. Além disso, desde 2002, quando este delito foi criado, milhares de refugiados sofreram este castigo, esta tortura. O Governo malaio tem de abolir estas práticas. Num momento em que o diálogo entre a União Europeia e a Malásia parece ser frutífero, não deveria a União Europeia fazer todos os possíveis para persuadir a Malásia a tomar medidas neste domínio?"@pt¹⁷ "Domnule președinte, Malaysia este unul dintre statele pentru care cooperarea cu Uniunea Europeană, deși recentă și relativ modestă, pare să fie mai degrabă pozitivă. Acest lucru se simte, desigur, mai ales în economie, însă și pe plan social, în domeniul educației, drepturilor femeilor și în ceea ce privește cele mai vulnerabile populații. Totuși, când vine vorba despre democrație și drepturile omului, situația este departe de a fi ideală. Semnele îngrijorătoare persistă. Situația pe care o discutăm astăzi ilustrează, din nefericire, acest lucru. Deși Malaysia a semnat un număr de convenții internaționale, printre care Declarația Universală a Drepturilor Omului, Convenția privind eliminarea tuturor formelor de discriminare împotriva femeilor (CEDAW) și Convenția cu privire la drepturile copilului (CDC), continuă să refuze să semneze alte convenții, în special Convenția internațională împotriva torturii. Malaysia este una dintre țările care aplică pedeapsa cu moartea; într-adevăr, aceasta este o sentință obligatorie pentru condamnările pentru trafic de droguri. Pedeapsa corporală este o practică obișnuită în Malaysia și poate fi aplicată oricui: bărbaților, femeilor – îndeosebi celor care sunt acuzate de relații sexuale ilicite – și chiar copiilor, în cazul elevilor care se fac vinovați de nesupunere gravă. Pentru a înrăutăți lucrurile, doctorii asistă la executarea pedepsei persoanelor condamnate, încălcându-se astfel etica medicală, aceștia trebuind să resusciteze delincvenții pentru ca aceștia să-și poată suporta sentința până la capăt. Mai mult decât atât, în ultimii ani parlamentul din Malaysia a extins lista de infracțiuni care pot fi pedepsite prin flagelare. În prezent, există peste 60 de astfel de infracțiuni, printre care și intrarea ilegală în țară. În plus, din 2002, când a fost instituită această infracțiune, mii de refugiați au fost supuși acestei pedepse, acestei torturi. Guvernul din Malaysia trebuie să pună capăt acestor practici. Într-un moment în care dialogul Uniunii Europene cu Malaysia pare să dea roade, nu ar fi bine ca Uniunea Europeană să facă tot ceea ce se poate pentru ca Malaysia să înregistreze progrese în acest domeniu?"@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, Malajzia je jedným zo štátov, pre ktoré sa spolupráca s Európskou úniou, hoci zatiaľ krátka a pomerne skromná, javí vcelku pozitívne. Samozrejme, platí to najmä z hospodárskeho hľadiska, ale aj spoločensky, vo vzťahu k vzdelávaniu, právam žien a najzraniteľnejším skupinám občanov. Čo sa však týka demokracie a ľudských práv, situácia zďaleka nie je ideálna. Znepokojujúce náznaky pretrvávajú. Situácia, o ktorej dnes diskutujeme, je toho nešťastným príkladom. Hoci Malajzia podpísala viacero medzinárodných dohovorov vrátane Všeobecnej deklarácie ľudských práv, Dohovoru o odstránení všetkých foriem diskriminácie žien (CEDAW) a Dohovoru OSN o právach dieťaťa (CRC), stále odmieta podpísať ďalšie dokumenty, a najmä Medzinárodný dohovor proti mučeniu. Malajzia je jednou z krajín, ktoré uplatňujú trest smrti. Dokonca je to povinný rozsudok v prípadoch obchodovania s drogami. Telesný trest je v Malajzii bežný a môžu ho udeliť komukoľvek: mužom, ženám – najmä tým, ktoré sú obvinené z nedovolených sexuálnych vzťahov –, a dokonca aj deťom, školákom, ktorí sa previnia závažnou neposlušnosťou. Pre ľudí odsúdených na takýto trest je horšie to, že pri jeho výkone pomáhajú lekári, ktorí, porušujúc lekársku etiku, zodpovedajú za oživovanie páchateľov, kým si tí nevytrpia zvyšok trestu. Ešte horšia je skutočnosť, že v uplynulých rokoch malajzijský parlament rozšíril zoznam trestných činov, ktoré sa môžu potrestať palicovaním. Dnes ich je vyše 60 vrátane nezákonného vstupu do krajiny. Navyše od roku 2002, keď tento trestný čin zaviedli, boli tomuto trestu, tomuto mučeniu vystavené tisíce utečencov. Malajzijská vláda musí zastaviť tieto praktiky. Nemala by Európska únia v čase, keď sa zdá, že jej dialóg s Malajziou prináša ovocie, urobiť všetko pre to, aby presvedčila Malajziu, nech dosiahne v tejto oblasti pokrok?"@sk¹⁹ "Gospod predsednik, Malezija je ena izmed tistih držav, za katero se zdi sodelovanje z Evropsko unijo, čeprav novejše in sorazmerno skromno, precej pozitivno. To še posebno velja v gospodarskem smislu, toda tudi socialno, v zvezi z izobraževanjem, pravicami žensk in najbolj ranljivim prebivalstvom. Toda ko gre za demokracijo in človekove pravice, so razmere daleč od idealnih. Zaskrbljujoči znaki vztrajajo. Razmere, o katerih razpravljamo danes, so obžalovanja vreden prikaz tega. Čeprav je Malezija podpisala številne mednarodne konvencije, vključno s Splošno deklaracijo o človekovih pravicah, Konvencijo o odpravi vseh oblik diskriminacije žensk (CEDAW) in Konvencijo o otrokovih pravicah, še vedno zavrača podpis drugih in zlasti Mednarodne konvencije proti mučenju. Malezija je ena izmed držav, ki izvajajo smrtno kazen; to je obvezna kazen za obsodbe zaradi trgovine z mamili. Telesna kazen je splošna praksa v Maleziji in se jo lahko uporabi za kogar koli: moške, ženske – predvsem tiste, ki so obtožene nedovoljenih spolnih razmerij – in celo otroke, šolarje, ki so zelo neposlušni. Še huje za tiste, ki so obsojeni na takšno kaznovanje, je, da se izvaja ob pomoči zdravnikov, ki kršijo zdravniški etični kodeks, saj morajo storilce prebujati, če izgubijo zavest, da bi lahko pretrpeli preostanek kazni. Najhuje je, da je malezijska vlada v zadnjih letih razširila seznam kaznivih dejanj, ki se kaznujejo s šibanjem. Danes jih je več kot 60 in vključujejo tudi nezakonit vstop v državo. Poleg tega so bili od leta 2002, ko je bila uvedena ta kršitev, s to kaznijo, s tem mučenjem, kaznovani tisoči beguncev. Malezijska vlada mora prepovedati ta kaznovanja. Ali ne bi morala Evropska unija v času, ko se zdi, da je njen dialog z Malezijo ploden, storiti vse, kar lahko, da Malezijo prepriča, naj napreduje na tem področju?"@sl²⁰ "Herr talman! Malaysia är en av dessa stater vars samarbete med EU tycks vara positivt, även om det har tagit fart först på senare tid och är relativt blygsamt. Detta är särskilt sant i ekonomiska termer naturligtvis, men även socialt, i fråga om utbildning, kvinnors rättigheter och de mest utsatta befolkningsgrupperna. När det gäller demokrati och mänskliga rättigheter är situationen dock långt ifrån idealisk. Det finns fortfarande oroväckande tecken. Den situation som vi diskuterar i dag är ett beklagligt exempel på detta. Samtidigt som Malaysia har undertecknat flera internationella konventioner, bland annat den allmänna förklaringen om de mänskliga rättigheterna, konventionen om avskaffandet av all slags diskriminering av kvinnor och konventionen om barnets rättigheter, vägrar landet fortfarande att underteckna andra konventioner, särskilt den internationella konventionen mot tortyr. Malaysia är ett av de länder som tillämpar dödsstraff, vilket faktiskt är ett föreskrivet straff vid fällande domar för narkotikahandel. Kroppsstraff är en vanligt förekommande praxis i Malaysia och det kan utdelas till vem som helst: män, kvinnor – särskilt dem som anklagas för utomäktenskapliga förbindelser – och till och med barn, då skolbarn gjort sig skyldiga till allvarlig olydnad. Än värre för dem som döms till dessa straff är att de verkställs med hjälp av läkare, i strid mot deras medicinska etik, eftersom man gör läkarna ansvariga för att återuppväcka förbrytarna innan de får resten av sitt straff. Och än värre än så är att det malaysiska parlamentet under de senaste åren har utökat sin förteckning över de brott som spöstraff kan utdömas för. I dagsläget är de över 60 stycken, däribland brottet att olagligt ta sig in i landet. Sedan 2002, när detta brott infördes, har tusentals flyktingar fallit offer för detta slags bestraffning eller tortyr. Den malaysiska regeringen måste sätta stopp för denna praxis. Vid en tidpunkt när EU:s dialog med Malaysia tycks bära frukt, bör då inte EU göra allt det kan för att förmå Malaysia att göra framsteg på detta område?"@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"CEDAW"¹³ "CRC"¹³ "Marie-Christine Vergiat,"^15,8 "auteur"¹⁵ "auteure"⁸
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶