Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-11-24-Speech-3-501"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20101124.26.3-501"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
"Doresc să-l felicit pe Yannick Jadot pentru propunerile ambițioase avansate în acest raport și mai ales pentru disponibilitatea de a găsi un compromis cu toate grupurile politice care au depus amendamente.
Trebuie să recunoaștem că au existat momente-cheie în care Uniunea Europeană a avut ocazia să vorbească cu o singură voce. Copenhaga a fost unul dintre ele, iar întreaga planetă aștepta asumarea rolului de lider, în lupta împotriva schimbărilor climatice, de către Uniunea Europeană și antrenarea statelor reticente în aceeași direcție. Așteptările, din păcate nu s-au concretizat, iar dezamăgirea a fost direct proporțională cu aceasta.
Concluzia care se poate desprinde este lipsa unui consens în interiorul Uniunii. Există guverne naționale care nu sunt cu adevărat pregătite să-și asume angajamente puternice în direcția reducerii emisiilor de gaze cu efect de seră, iar o explicație sigură ar putea fi criza economică și financiară care a încetinit elanul acestora de a se angaja în dezvoltarea unei politici climatice ambițioase.
Cu toate acestea, combaterea schimbărilor climatice atât la nivel local, cât și global, trebuie să reprezinte o preocupare continuă pentru statele lumii. Nu este vorba doar de viitorul generațiilor următoare, care este pus în pericol, ci de spre justiția globală.
Nu este corect ca țările în curs de dezvoltare să fie lăsate să plătească costurile încălzirii globale, în timp ce țările industrializate abordează o gândire pragmatică și individualistă. Este nevoie de o reală solidaritate nord-sud.
De aceea privesc Summitul de la Cancun ca pe o oportunitate de a merge mai departe de un acord operațional. Cancun trebuie să însemne un acord operațional global și obligatoriu din punct de vedere juridic, care să ajute la menținerea încălzirii globale sub 2 grade Celsius.
Se impune, în egală măsură, o procedură de verificare mai bine definită decât acea stabilită la Copenhaga. De asemenea, efortul singular al Uniunii Europene de a combate schimbările climatice nu poate să garanteze succesul unui acord pentru perioada post-2012. Trebuie să reușim să convingem și alte părți să-și asume angajamente mai ambițioase de reducere a emisiilor de gaze și cu efect de seră.
Nu în ultimul rând, doresc să mă opresc asupra relației dintre comerțul internațional și schimbările climatice. Comerțul este un instrument important în transferul de tehnologii către țările în curs de dezvoltare. Se impune astfel eliminarea barierelor pentru comerțul verde. Aceasta ar putea lua forma unei eliminări, cel puțin al nivelul organizației mondiale a comerțului, a tarifelor pentru produsele verzi. Trebuie să fim în același timp conștienți de sciziunea produsă la nivel global de către actualul sistem comercial în ceea ce privește munca și producția bazată pe transport. De aceea, închei prin a pleda pentru încurajarea producției locale în Uniunea Europeană."@ro18
|
| lpv:spokenAs | |
| lpv:translated text |
"Pane předsedající, rád bych poděkoval panu Jadotovi za ambiciózní návrhy, které ve své zprávě předložil, a zejména za ochotu dosáhnout kompromisu se všemi politickými skupinami, jež předložily pozměňovací návrhy.
Musíme přiznat, že existovaly klíčové momenty, kdy Evropská unie měla možnost vystupovat jednotně. Jednou z nich byla Kodaň, kdy celá planeta očekávala, že se Evropská unie postaví do čela boje proti změně klimatu a popostrčí opatrné státy stejným směrem. Očekávání se bohužel nenaplnila a přímo úměrně tomu bylo i zklamání.
Závěr, který z toho lze vyvodit, je ten, že v Unii nebyl dostatečný konsensus. Existují vlády jednotlivých zemí, které nejsou ochotny přijmout podstatné závazky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Jedním nesporným vysvětlením by mohla být hospodářská a finanční krize, která zmírnila jejich nadšení pro to, aby se zavázaly vytvořit ambiciózní politiku v oblasti klimatu.
Boj proti změně klimatu na místní i světové úrovni však musí být předmětem neustálého zájmu všech zemí světa. Nejde jen o to, že bude narušena budoucnost dalších generací, ale také o globální spravedlnost.
Není spravedlivé nechat rozvojové země, aby platily cenu za globální oteplování, zatímco průmyslové země pragmaticky myslí na své vlastní potřeby. Je nutná skutečná solidarita Sever-Jih.
Proto považuji summit v Cancúnu za příležitost dosáhnout více než jen operativní dohodu. Cancún musí být ve znamení celosvětové, právně závazné dohody, která pomůže udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia.
Je třeba také ověřovacího postupu, který bude definován jasněji než postup přijatý v Kodani. Kromě toho úsilí samotné Evropské unie bojovat se změnou klimatu nemůže zaručit úspěšnost dohody v období po roce 2012. Musíme úspěšně přesvědčit i další strany, aby přijaly ambicióznější závazky v oblasti snižování emisí plynů, včetně skleníkových plynů.
V neposlední řadě bych se chtěl zmínit o vztahu mezi mezinárodním obchodem a změnou klimatu. Obchod je důležitým nástrojem přenosu technologií do rozvojových zemí. Proto musí být odstraněny bariéry, jež brání ekologickému obchodu, např. formou zrušení celních sazeb na ekologické výrobky, přinejmenším v rámci Světové obchodní organizace. Zároveň si musíme uvědomovat rozkol, který ve světě způsobuje stávající obchodní systém, pokud jde o práci a výrobu založenou na dopravě. Proto končím výzvou, abychom podněcovali místní výrobu v Evropské unii."@cs1
"Hr. formand! Jeg vil gerne lykønske Yannick Jadot med det ambitiøse forslag, han fremsætter i denne betænkning, og navnlig for hans vilje til at nå frem til et kompromis med alle de politiske grupper, der stillede ændringsforslag.
Vi må indrømme, at der har været centrale øjeblikke, hvor EU har haft mulighed for at tale med én stemme. København var et sådant øjeblik, hvor hele Verden ventede, at EU ville påtage sig en førerrolle i kampen mod klimaændringer og trække forsigtige stater i samme retning. Desværre blev disse forventninger ikke opfyldt, og skuffelsen var direkte proportional med dette.
Konklusionen på dette er, at der ikke var enighed inden for EU. Der er nationalregeringer, der reelt ikke er parate til at påtage sig betydelige forpligtelser med hensyn til at nedbringe drivhusgasemissionerne. En af forklaringerne på dette kan være den økonomiske og finansielle krise, der har dæmpet deres entusiasme for at forpligte sig til en ambitiøs klimapolitik.
Men kampen mod klimaændringer både lokalt og globalt skal være noget, som alle verdens lande konstant prioriterer. Det er ikke kun de kommende generationers fremtid, der bringes i fare, men det handler også om global retfærdighed.
Det er ikke retfærdigt, at udviklingslandene får lov til at betale prisen for den globale opvarmning, mens de industrialiserede lande koncentrerer sig om at tænke pragmatisk på deres egne behov. Der er behov for reel nord-syd-solidaritet.
Derfor betragter jeg Cancún-topmødet som en mulighed for at nå videre end en operationel aftale. Cancún skal føre til en global, juridisk bindende aftale, der kan bidrage til at holde den globale opvarmning under to grader Celsius.
Der er også behov for en kontrolprocedure, der er mere klart defineret end den, man nåede frem til i København. Desuden kan EU's bestræbelser alene på at bekæmpe klimaændringer ikke være nogen garanti for, at en aftale for perioden efter 2012 bliver en succes. Vi skal også overtale andre parter til at påtage sig mere ambitiøse forpligtelser til at nedbringer gasemissionerne, herunder af drivhusgasser.
Sidst, men ikke mindst vil jeg gerne komme ind på forholdet mellem international handel og klimaændringer. Handel er et vigtigt instrument for overførsel af teknologi til udviklingslandene. Derfor skal hindringer for grøn handel fjernes. Dette kan ske ved at fjerne afgifterne på grønne produkter, i det mindste inden for Verdenshandlerorganisationen. Samtidig skal vi være opmærksomme på den kløft, der forårsages på globalt plan, som følge af det nuværende handelssystem med hensyn til arbejde og produktion baseret på transport. Derfor vil jeg slutte med en opfordring til at tilskynde til lokal produktion i EU."@da2
"Herr Präsident, ich beglückwünsche Yannick Jadot zu dessen ehrgeizigen Vorschlägen, die er in diesem Bericht vorgebracht hat sowie zu seiner Bereitschaft beim Erreichen eines Kompromisses mit alle politischen Fraktionen, die Änderungsanträge vorlegten, zu erreichen.
Wir müssen zugeben, dass es entscheidende Augenblicke gab, in denen die Europäische Union die Gelegenheit hatte, mit einer Stimme zu sprechen. Kopenhagen war so ein Augenblick, als der gesamte Planet von der Europäischen Union erwartete, im Kampf gegen den Klimawandel die Vorreiterrolle zu übernehmen und zaghafte Staaten in die gleiche Richtung zu ziehen. Bedauerlicherweise wurden die Erwartungen nicht erfüllt und war die Enttäuschung unmittelbar proportional hierzu.
Die zu ziehende Schlussfolgerung ist die, dass es einen Mangel an Konsens mit der Union gab. Es gibt nationale Regierungen, die wirklich nicht bereit sind, substantielle Verpflichtungen bei der Senkung von Treibhausgasemissionen einzugehen. Eine deutliche Erklärung hierfür könnte die Wirtschafts- und Finanzkrise sein, die ihren Enthusiasmus, sich zur Gestaltung einer ehrgeizigen Klimapolitik zu verpflichten, gedämpft hat.
Der Kampf gegen den Klimawandel muss aber sowohl auf lokaler als auf globaler Ebene allen Ländern der Erde ein permanentes Anliegen sein. Es geht nicht nur darum, dass die Zukunft folgender Generationen gefährdet wird, sondern auch um globale Gerechtigkeit.
Es ist ungerecht, wenn Entwicklungsländer die Zeche für die Erderwärmung zu zahlen haben, während die Industrieländer damit beschäftigt sind, pragmatisch an ihre eigenen Bedürfnisse zu denken. Benötigt wird eine echte Nord-Süd-Solidarität.
Daher betrachte ich den Cancún-Gipfel als eine Gelegenheit, über das operative Abkommen hinaus zu gehen. Cancún muss ein weltweites, rechtlich verbindliches Abkommen zu erkennen geben, dass dabei hilft, die globale Erwärmung unter zwei Grad zu halten.
Auch wird ein Prüfverfahren benötigt, dass klarer als das in Kopenhagen festgeschriebene definiert ist. Weiterhin können die Anstrengungen vonseiten der Europäischen Union im Kampf gegen den Klimawandel allein den Erfolg eines Abkommens für den Zeitraum nach 2012 nicht garantieren. Wir müssen erfolgreich andere Parteien überzeugen sowie ehrgeizigere Verpflichtungen zur Reduzierung von Gasemissionen, z. B. in Form von Treibhausgasen, übernehmen.
Abschließend möchte ich die Beziehung zwischen internationalem Handel und Klimawandel ansprechen. Der Handelsverkehr ist ein wichtiges Instrument für den Technologietransfer in Entwicklungsländer. Daher müssen die Hemmnisse für den Handel mit Ökoprodukten beseitigt werden. Dies könnte in Form der Beseitigung der Sätze für Ökoprodukte geschehen, zumindest innerhalb der Welthandelsorganisation. Zugleich müssen wir uns über die globale Kluft im Klaren sein, die vom gegenwärtigen Handelssystem in Bezug auf transportbasierte Arbeit und Produktion verursacht wurde. Aus diesem Grund schließe ich mit einem Appell zur Förderung der lokalen Produktion in der Europäischen Union."@de9
"Κύριε Πρόεδρε, θα ήθελα να συγχαρώ τον Yannick Jadot για τις φιλόδοξες προτάσεις που έχει υποβάλει στην παρούσα έκθεση και ιδίως για την προθυμία να επιτευχθεί συμβιβασμός με όλες τις πολιτικές Ομάδες που υπέβαλαν τροπολογίες.
Πρέπει να παραδεχθούμε ότι υπήρξαν σημαντικές στιγμές κατά τις οποίες η Ευρωπαϊκή Ένωση είχε την ευκαιρία να μιλήσει με μία φωνή. Η Κοπεγχάγη ήταν μία από αυτές, όταν ολόκληρος ο πλανήτης περίμενε από την Ευρωπαϊκή Ένωση να αναλάβει τον ηγετικό ρόλο στη καταπολέμηση της κλιματικής αλλαγής και να παρασύρει τα διστακτικά κράτη προς την ίδια κατεύθυνση. Δυστυχώς, οι προσδοκίες δεν έγιναν πράξη και η απογοήτευση ήταν ευθέως ανάλογη προς αυτό.
Το συμπέρασμα που μπορεί να εξαχθεί είναι ότι υπήρξε έλλειψη συναίνεσης στους κόλπους της Ένωσης. Υπάρχουν εθνικές κυβερνήσεις που δεν είναι πραγματικά έτοιμες να αναλάβουν ουσιαστικές δεσμεύσεις όσον αφορά τη μείωση των εκπομπών αερίων του θερμοκηπίου. Μια προφανής εξήγηση για αυτό θα μπορούσε να είναι η οικονομική και χρηματοπιστωτική κρίση, η οποία παρέβλαψε τον ενθουσιασμό τους όσον αφορά τη δέσμευση για την εκπόνηση μιας φιλόδοξης πολιτικής για το κλίμα.
Ωστόσο, η καταπολέμηση της κλιματικής αλλαγής τόσο σε τοπικό όσο και σε παγκόσμιο επίπεδο πρέπει να αποτελεί διαρκές μέλημα για όλες τις χώρες του κόσμου. Δεν είναι μόνο ότι διακυβεύεται το μέλλον των επόμενων γενεών, αλλά είναι και θέμα παγκόσμιας δικαιοσύνης.
Δεν είναι δίκαιο να αφεθούν οι αναπτυσσόμενες χώρες να πληρώσουν το κόστος της υπερθέρμανσης του πλανήτη, ενώ οι εκβιομηχανισμένες χώρες επιδίδονται στο να σκέπτονται κατά τρόπο ρεαλιστικό τις δικές τους ανάγκες. Είναι απαραίτητη η αληθινή αλληλεγγύη μεταξύ Βορρά και Νότου.
Γι’ αυτό θεωρώ τη σύνοδο κορυφής του Κανκούν μια ευκαιρία να προχωρήσουμε πέρα από μια επιχειρησιακή συμφωνία. Το Κανκούν πρέπει να σημάνει μια παγκόσμια, νομικά δεσμευτική συμφωνία, η οποία θα βοηθήσει στη διατήρηση της υπερθέρμανσης του πλανήτη κάτω από τους δύο βαθμούς Κελσίου.
Απαιτείται επίσης μια διαδικασία επαλήθευσης καθορισμένη με μεγαλύτερη σαφήνεια από τη διαδικασία που καθιερώθηκε στην Κοπεγχάγη. Επιπλέον, οι προσπάθειες της Ευρωπαϊκής Ένωσης και μόνο για την καταπολέμηση της κλιματικής αλλαγής δεν μπορούν να εγγυηθούν την επιτυχία μιας συμφωνίας για την περίοδο μετά το 2012. Πρέπει να πείσουμε με επιτυχία και τα άλλα μέρη να αναλάβουν πιο φιλόδοξες δεσμεύσεις ως προς τη μείωση των εκπομπών αερίων, μεταξύ άλλων αερίων του θερμοκηπίου.
Τέλος, θα ήθελα να θίξω τη σχέση μεταξύ διεθνούς εμπορίου και κλιματικής αλλαγής. Το εμπόριο αποτελεί σημαντικό εργαλείο για τη μεταφορά τεχνολογίας προς τις αναπτυσσόμενες χώρες. Ως εκ τούτου, τα εμπόδια ως προς το πράσινο εμπόριο πρέπει να εξαλειφθούν. Αυτό θα μπορούσε να λάβει τη μορφή της κατάργησης των συντελεστών για τα οικολογικά προϊόντα, τουλάχιστον στο πλαίσιο του Παγκόσμιου Οργανισμού Εμπορίου. Ταυτόχρονα, πρέπει να έχουμε επίγνωση της διάσπασης που προκαλείται σε παγκόσμιο επίπεδο από το σημερινό εμπορικό σύστημα όσον αφορά την εργασία και την παραγωγή που βασίζεται στον τομέα των μεταφορών. Για τον λόγο αυτόν τελειώνω με μια έκκληση για ενθάρρυνση της τοπικής παραγωγής στην Ευρωπαϊκή Ένωση."@el10
"Mr President, I would like to congratulate Yannick Jadot for the ambitious proposals he has put forward in this report and especially for the readiness to reach a compromise with all the political groups which tabled amendments.
We must admit that there have been key moments when the European Union has had the opportunity to speak with one voice. Copenhagen was one of those when the whole planet was expecting the European Union to assume the leading role in the battle against climate change and pull cautious states along in the same direction. Unfortunately, expectations were not realised and the disappointment was directly proportional to this.
The conclusion which can be drawn is that there was a lack of consensus within the Union. There are national governments which are really not prepared to take on substantial commitments in terms of reducing greenhouse gas emissions. One definite explanation for this could be the economic and financial crisis which has dampened their enthusiasm for committing to devising an ambitious climate policy.
However, the battle against climate change both locally and globally must be a matter of constant concern for all countries in the world. It is not only about the future of subsequent generations being jeopardised, but also about global justice.
It is not fair that developing countries are left to pay for the cost of global warming, while the industrialised countries engage in thinking pragmatically about their own needs. Real North-South solidarity is required.
This is why I regard the Cancún Summit as an opportunity to go further than an operational agreement. Cancún must signify a global, legally binding agreement, which will help maintain global warming below two degrees Celsius.
A verification procedure is also required which is more clearly defined than the one established in Copenhagen. In addition, the European Union’s sole efforts to combat climate change cannot guarantee the success of an agreement in the period after 2012. We must successfully persuade other parties as well to assume more ambitious commitments for reducing gas emissions, including greenhouse gases.
Last but not least, I would like to touch on the relationship between international trade and climate change. Trade is an important instrument for transferring technology to developing countries. Therefore, the barriers to green trade must be removed. This could take the form of removing the rates for green products, at least within the World Trade Organisation. At the same time, we must be aware of the split caused globally by the current trade system with regard to work and production based on transport. This is why I am ending with a plea to encourage local production in the European Union."@en4
"Señor Presidente, quiero felicitar a Yannick Jadot por las ambiciosas propuestas que ha presentado en este informe y sobre todo por la disposición a llegar a un compromiso con todos los grupos políticos que presentaron enmiendas.
Hemos de admitir que ha habido momentos clave en los que la UE tuvo la oportunidad de hablar con una sola voz. Copenhague fue uno de ellos, cuando el mundo entero esperaba que la UE asumiera el papel de liderazgo en la batalla contra el cambio climático y arrastrara a los estados prudentes en la misma dirección. Desafortunadamente, las expectativas no se cumplieron y la decepción fue directamente proporcional.
La conclusión a la que podemos llegar es que faltó consenso en la UE. Hay gobiernos nacionales que no están verdaderamente preparados para asumir compromisos sustanciales en cuanto a la reducción de las emisiones de gas de efecto invernadero. Una explicación segura podría ser la crisis económica y financiera que ha apagado su entusiasmo a la hora de comprometerse a crear una política climática ambiciosa.
Sin embargo, la lucha contra el cambio climático, tanto a nivel local como mundial, tiene que ser motivo constante de preocupación para todos los países del mundo. No se trata sólo de poner en peligro el futuro de las siguientes generaciones sino también de la justicia mundial.
No es justo que los países en desarrollo sean los únicos que paguen el coste del calentamiento global, mientras que los países industrializados se dedican a pensar de forma pragmática sobre sus propias necesidades. Tiene que haber una verdadera solidaridad Norte-Sur.
Por eso veo la Cumbre de Cancún como una oportunidad para ir más allá de un acuerdo operativo. Cancún tiene que ser un acuerdo mundial, jurídicamente vinculante que ayude a mantener el calentamiento global por debajo de los dos grados centígrados.
Asimismo se necesita un procedimiento de verificación que esté mejor definido que el de Copenhague. Además, sólo los esfuerzos de la UE para combatir el cambio climático no pueden garantizar el éxito de un acuerdo después de 2012. Tenemos que conseguir convencer a las demás partes y asumir también compromisos más ambiciosos para reducir las emisiones de gas, incluidas las de gas de efecto invernadero.
Por último, pero no por ello menos importante, quisiera hablar de la relación entre el comercio internacional y el cambio climático. El comercio es un instrumento importante para transferir tecnología a los países en desarrollo. Por tanto, hay que eliminar las barreras al comercio ecológico y una forma sería eliminando las tasas de los productos ecológicos, al menos dentro de la OMC. Al mismo tiempo, tenemos que ser conscientes de la separación que ha causado el sistema de comercio actual en todo el mundo con respecto al trabajo y a la producción basada en el transporte. Por eso termino mi intervención con una petición: fomentar la producción local en la UE."@es21
"Austatud juhataja! Soovin tänada Yannick Jadoti selles raportis esitatud ulatuslike ettepanekute eest ja eriti valmiduse eest kõikide muudatusettepanekuid esitanud fraktsioonidega kompromissile jõuda!
Meil tuleb tunnistada, et on olnud tähtsaid hetki, kui Euroopa Liidul on olnud võimalik ühehäälselt üles astuda. Üks nendest hetkedest oli Kopenhaageni konverents, kus kogu planeet ootas, et Euroopa Liit võtaks kliimamuutustevastases võitluses juhtrolli ning tõmbaks ka tagasihoidlikud riigid endaga kaasa. Kahjuks jäid need ootused täitmata ja pettumus oli samavõrd suur.
Siit võib teha järelduse, et puudu tuli liidusisesest konsensusest. On riiklikke valitsusi, mis ei ole üldse valmis võtma olulisi kohustusi kasvuhoonegaaside heitkoguste vähendamise vallas. Üks kindel põhjus võib olla majandus- ja finantskriis, mis on summutanud nende entusiasmi ulatusliku kliimapoliitika väljatöötamise suhtes.
Kliimamuutustevastane võitlus peab olema aga nii kohalikul kui ka ülemaailmsel tasandil teema, mille pärast tunnevad muret kõik maailma riigid. Küsimus ei ole mitte ainult järgnevate põlvkondade tuleviku ohtu seadmises, vaid ka globaalses õigluses.
Ei ole õiglane, et arengumaad peavad maksma globaalse soojenemise eest, samal ajal kui tööstusriigid mõtlevad pragmaatiliselt vaid omaenda vajadustele. Vaja on tõelist põhja-lõuna solidaarsust!
Seepärast peangi Cancúni tippkohtumist võimaluseks teha midagi enamat kui lihtsalt operatiivkokkuleppe saavutamine. Cancún peab tähistama ülemaailmset õiguslikult siduvat kokkulepet, mis aitab hoida globaalset soojenemist allpool 2 °C.
Vaja on ka kontrollimenetlust, mis oleks täpsemalt määratletud kui Kopenhaageni oma. Lisaks sellele ei saa ainult Euroopa Liidu pingutused kliimamuutustevastases võitluses tagada selle kokkuleppe edu pärast 2012. aastat. Peame ka teisi pooli edukalt veenma ning võtma kaugeleulatuvamaid kohustusi heitkoguste, sealhulgas kasvuhoonegaaside heitkoguste vähendamiseks.
Viimase, kuid mitte vähem tähtsa punktina soovin puudutada rahvusvahelise kaubanduse ja kliimamuutuse suhet. Kuna kaubandus on tähtis vahend tehnoloogia viimiseks arengumaadesse, tuleb keskkonnasäästliku kaubanduse teelt eemaldada takistused. See võib tähendada keskkonnasäästlike toodete puhul maksumäärade tühistamist, vähemalt Maailma Kaubandusorganisatsiooni raames. Samal ajal peame olema teadlikud lõhest, mille põhjustajaks on praegune globaalne kaubandussüsteem transpordil põhineva töö ja tootmise suhtes. Seepärast lõpetangi palvega edendada Euroopa Liidus kohalikku tootmist."@et5
"Arvoisa puhemies, onnittelen Yannick Jadotia kunnianhimoisista ehdotuksista, joita hän on esittänyt mietinnössään, sekä erityisesti valmiudesta päästä kompromissiin kaikkien tarkistuksia esittäneiden poliittisten ryhmien kanssa.
Meidän on myönnettävä, että on ollut ratkaisevia hetkiä, jolloin Euroopan unionilla on ollut tilaisuus puhua yhdellä äänellä. Kööpenhaminan kokous oli yksi niistä, kun koko planeetta odotti Euroopan unionin omaksuvan johtavan roolin ilmastonmuutoksen hillitsemisessä ja vetävän varovaisia valtioita samaan suuntaan. Valitettavasti odotukset eivät toteutuneet ja pettymys oli sen mukainen.
Siitä voidaan päätellä, että unionin sisällä ei ollut yksimielisyyttä. Jotkut jäsenvaltioiden hallitukset eivät ole todella valmiita tekemään merkittäviä sitoumuksia kasvihuonekaasujen vähentämiseksi. Yksi hyvä selitys siihen voisi olla talous- ja rahoituskriisi, joka on hillinnyt hallitusten intoa sitoutua kunnianhimoisen ilmastopolitiikan suunnitteluun.
Ilmastonmuutoksen hillitsemisen on kuitenkin oltava paikallisesti ja maailmanlaajuisesti jatkuva huolenaihe kaikille maailman valtioille. Kyse ei ole vain tulevien sukupolvien tulevaisuuden vaarantumisesta vaan myös maailmanlaajuisesta oikeudenmukaisuudesta.
Ei ole oikeudenmukaista, että kehitysmaille jätetään maksettavaksi ilmaston lämpenemisen kustannukset, samalla kun teollisuusmaat ajattelevat käytännöllisesti omia tarpeitaan. Nyt vaaditaan todellista pohjoisen ja etelän välistä solidaarisuutta.
Siksi pidän Cancúnin huippukokousta mahdollisuutena edetä pidemmälle kuin toiminnallinen sopimus. Cancúnin kokouksen on merkittävä maailmanlaajuista, oikeudellisesti sitovaa sopimusta, joka auttaa pitämään ilmaston lämpenemisen alle kahdessa celsiusasteessa.
Vaaditaan myös tarkastusmenettelyä, joka on määritelty selvemmin kuin se, joka laadittiin Kööpenhaminassa. Pelkillä Euroopan unionin ponnisteluilla ilmastonmuutoksen hillitsemiseksi ei myöskään voida taata sopimuksen menestymistä vuoden 2012 jälkeen. Meidän on saatava muut osapuolet tekemään kunnianhimoisia sitoumuksia kaasupäästöjen sekä erityisesti kasvihuonekaasupäästöjen vähentämiseksi.
Lopuksi käsittelen kansainvälisen kaupan ja ilmastonmuutoksen välistä suhdetta. Kauppa on tärkeä väline, jolla teknologiaa siirretään kehitysmaihin. Siksi vihreän kaupan esteet on poistettava. Se voidaan toteuttaa poistamalla vihreiden tuotteiden taksat, ainakin Maailman kauppajärjestössä. Samalla meidän on tiedostettava jako, jonka nykyinen kauppajärjestelmän on aiheuttanut kuljetukseen perustuvaan työhön ja tuotantoon. Siksi lopetan vetoomukseen edistää paikallista tuotantoa Euroopan unionissa."@fi7
"Monsieur le Président, je souhaiterais féliciter Yannick Jadot pour les propositions ambitieuses qu’il a présentées dans ce rapport et en particulier pour sa volonté de trouver un compromis avec tous les groupes politiques qui ont déposé des amendements.
Nous devons admettre qu’il y a eu des moments-clés où l’Union européenne a eu l’occasion de parler d’une seule voix. Copenhague a été l’un de ces moments: la planète tout entière s’attendait à ce que l’Union européenne mène la bataille contre le changement climatique et incite les États plus prudents à prendre le même chemin. Malheureusement, les attentes ont été déçues et la déception a été proportionnelle à ces attentes.
La conclusion que l’on peut en tirer est l’absence de consensus au sein de l’Union. Certains gouvernements nationaux ne sont pas du tout disposés à prendre des engagements considérables en ce qui concerne la réduction des émissions de gaz à effet de serre. La crise économique et financière, qui a refroidi leur enthousiasme à s’engager dans l’élaboration d’une politique climatique ambitieuse pourrait expliquer cette attitude.
Cependant, la bataille contre le changement climatique, aussi bien au niveau local qu’au niveau mondial, doit être une préoccupation constante de tous les pays du monde. Ce n’est pas seulement l’avenir des futures générations qui est en danger, mais c’est aussi une question de justice mondiale.
Il n’est pas juste de laisser les pays en développement payer la facture du réchauffement mondial, pendant que les pays industrialisés commencent à réfléchir pragmatiquement à leurs propres besoins. Une véritable solidarité entre le Nord et le Sud est nécessaire.
C’est pourquoi je considère le sommet de Cancún comme une occasion d’aller plus loin qu’un accord opérationnel. Cancún doit déboucher sur un accord mondial et juridiquement contraignant, qui contribuera à maintenir le réchauffement climatique sous la barre des deux degrés Celsius.
Un autre élément nécessaire est une procédure de vérification qui soit plus clairement définie que celle établie à Copenhague. En outre, les efforts de l’Union européenne dans la lutte contre le changement climatique ne peuvent à eux seuls garantir le succès d’un accord pour l’après 2012. Nous devons réussir à persuader les autres parties à prendre des engagements plus ambitieux en vue de réduire les émissions de gaz, y compris des gaz à effet de serre.
Enfin et surtout, je souhaiterais évoquer la relation entre le commerce international et le changement climatique. Le commerce est un instrument important du transfert de technologies aux pays en développement. Les obstacles au commerce écologique doivent dès lors être supprimés. Cela pourrait se faire par la surpression des taxes sur les produits écologiques, du moins au sein de l’Organisation mondiale du commerce. En même temps, nous devons être conscients de la fracture causée au niveau mondial par le système commercial actuel en ce qui concerne le travail et la production basés sur le transport. C’est pourquoi, je voudrais conclure par un appel à encourager la production locale dans l’Union européenne."@fr8
"Elnök úr, szeretnék gratulálni Yannick Jadot-nak a jelentésében megfogalmazott ambiciózus javaslatokért, valamint azért, mert valamennyi, módosításokat előterjesztő képviselőcsoporttal kompromisszumra törekedett.
Be kell látnunk, hogy voltak olyan kulcsfontosságú pillanatok, amikor az Európai Uniónak lehetősége volt egységesen fellépni. Az egyik ilyen a koppenhágai konferencia volt, amikor az egész bolygó az Európai Uniótól várta, hogy vezető szerepet vállaljon magára az éghajlatváltozás elleni küzdelemben, és a bizalmatlan országokat meggyőzze a helyes irányról. Ezek a várakozások sajnálatos módon nem váltak valóra, és ennek megfelelően nagy volt a csalódottság.
Le kell vonnunk azt a következtetést, hogy az Unión belül nem volt meg a konszenzus. Vannak olyan nemzeti kormányok, amelyek valóban nincsenek felkészülve arra, hogy megtegyék az üvegházhatású gázok kibocsátásának csökkentésre vonatkozó, létfontosságú kötelezettségvállalásokat. Ennek egyik fontos oka a gazdasági és pénzügyi válság, amely megtörte lelkesedésüket azon a téren, hogy nagyra törő éghajlat-politikát dolgozzanak ki.
Pedig az éghajlatváltozás elleni küzdelemmel a világ minden országának foglalkoznia kell mind helyi, mind globális szinten. Nemcsak a következő generációk jövőjének veszélyeztetéséről van szó, hanem a globális igazságosságról is.
Nem igazságos, hogy a fejlődő országok fizetik meg a globális felmelegedés árát, míg az ipari országok továbbra is pragmatikusan gondolkodnak, és csak saját szükségleteikkel törődnek. Valódi szolidaritásra van szükség észak és dél között.
Ezért a cancúni csúcstalálkozó lehetőség arra, hogy ne pusztán egy működőképes megállapodás jöjjön létre. Cancúnban globális, jogilag kötelező érvényű megállapodásnak kell létrejönnie, amely hozzájárul ahhoz, hogy a felmelegedés mértéke 2°C alatt maradjon.
Továbbá a koppenhágainál sokkal világosabban meghatározott ellenőrzési eljárásra is szükség van. Az Európai Uniónak az éghajlatváltozás leküzdésére tett erőfeszítései a 2012 utáni időszakban nem tudják garantálni a megállapodás sikerét. Tehát a többi felet is meg kell győznünk, valamit ambiciózusabb kötelezettségvállalásokat kell tennünk a gázkibocsátás, többek között az üvegházhatású gázok kibocsátásának csökkentésére.
Végül, de nem utolsósorban, a nemzetközi kereskedelem és az éghajlatváltozás közötti kapcsolat témáját is szeretném érinteni. A kereskedelem a fejlődő országokba irányuló technológiatranszfer fontos eszköze. Ezért fel kell számolni a zöld kereskedelem előtt álló akadályokat. Ez történhet például a zöld árukra kivetett vámok legalább WTO-szinten történő megszüntetése révén. Ugyanakkor oda kell figyelnünk arra, hogy a jelenlegi kereskedelmi rendszer globális megosztottságot teremtett a szállításon alapuló munka és termelés tekintetében. Ezért zárásképpen szeretnék mindenkit felszólítani arra, hogy ösztönözzük az Európai Unióban a helyi termelést."@hu11
"Signor Presidente, vorrei congratularmi con l’onorevole Jadot per le ambiziose proposte portate avanti nella relazione, e specialmente per la prontezza con cui ha raggiunto un compromesso con gli emendamenti presentati dagli altri gruppi politici.
Dobbiamo ammettere che vi sono stati momenti chiave nei quali l’Unione europea ha avuto l’opportunità di esprimersi con un’unica voce. Copenaghen è stato uno di quei momenti. L’intero pianeta si aspettava che l’Unione europea assumesse il ruolo di protagonista nella lotta contro il cambiamento climatico e si trascinasse sulla sua scia gli stati più cauti. Sfortunatamente le aspettative vennero deluse e sostituite da un gran disappunto.
Si può trarre la conclusione che vi fosse una mancanza di consenso all’interno dell’Unione europea. Vi sono governi nazionali completamente impreparati ad assumersi l’impegno di ridurre sostanzialmente le emissioni di gas serra. Una spiegazione certa è che la crisi finanziaria ed economica abbia frenato lo slancio di tali paesi verso l’impegno di sottoscrivere un’ambiziosa politica ambientale.
La battaglia contro il cambiamento climatico a livello locale e globale però deve rimanere una causa di preoccupazione costante per tutti i paesi del mondo. Non si tratta solamente di una questione di futuro in pericolo per le generazioni a venire, ma anche di una questione di giustizia sociale.
Non è giusto che siano i paesi in via di sviluppo a dover pagare i costi del riscaldamento globale, mentre i paesi industrializzati possono continuare a pensare concretamente ai propri bisogni. È necessaria un’autentica solidarietà tra nord e sud.
Per questo ritengo il vertice di Cancún un’opportunità per ottenere ben più di un accordo operativo. Cancún deve portare a un accordo globale, legalmente vincolante in grado di mantenere il riscaldamento globale al di sotto di due gradi Celsius.
È necessario anche definire una procedura di verifica più chiara di quella stabilita a Copenaghen. Oltre a ciò i soli sforzi dell’Unione europea per combattere il cambiamento climatico non possono garantire il successo di un accordo post 2012. Dobbiamo persuadere le altre parti in causa a sottoscrivere impegni più ambiziosi nell’ambito della riduzione di emissioni, compresa l’emissione di gas serra.
Infine, vorrei commentare la relazione tra commercio internazionale e cambiamento climatico. Il commercio rappresenta un importante strumento di trasferimento di tecnologie ai paesi in via di sviluppo, di conseguenza devono essere rimosse le barriere al “commercio verde” ad esempio attraverso la rimozione dei tassi per i prodotti verdi almeno all’interno dell’Organizzazione mondiale del commercio. Allo stesso tempo dobbiamo renderci conto della spaccatura causata a livello globale dall’attuale sistema dei commerci nell’ambito del lavoro e della produzione basati sul trasporto. È per questo che concludo il mio intervento con un appello per incoraggiare la produzione locale all’interno dell’Unione europea."@it12
"Pone pirmininke, norėčiau pasveikinti Yannicką Jadot’ą už aukštų siekių pasiūlymus, kuriuos jis pateikė savo pranešime, ir visų pirma už pasirengimą siekti kompromiso su visomis politinėmis frakcijomis, kurios pateikė pakeitimus.
Turime pripažinti, kad buvo labai svarbių momentų, kai Europos Sąjunga turėjo galimybę išsakyti bendrą poziciją. Kopenhagos konferencija buvo viena tokių, kai visas pasaulis tikėjosi, kad Europos Sąjunga imsis vadovaujamo vaidmens kovos su klimato kaita srityje ir kartu į procesą įtrauks atsargumo besilaikančias šalis. Deja, lūkesčiai nebuvo patenkinti ir ši aplinkybė tiesiogiai lėmė nusivylimą.
Galima padaryti išvadą, kad Europos Sąjungoje trūko susitarimo. Yra nacionalinių vyriausybių, kurios nepasirengusios prisiimti didelių įsipareigojimų dėl išmetamų šiltnamio efektą sukeliančių dujų kiekio sumažinimo. Vienas neabejotinas šios padėties paaiškinimas galėtų būti ekonomikos ir finansų krizė, kuri sumažino jų entuziazmą įsipareigoti kurti plačių siekių klimato politiką.
Vis dėlto, vietinės ir pasaulinės reikšmės kovos su klimato kaitos klausimu turi būti nuolat rūpinamasi visose pasaulio šalyse. Tai ne tik grėsmės kitų kartų ateičiai, bet ir pasaulinio teisingumo klausimas.
Neteisinga, kai besivystančios ekonomikos šalims užkraunama pasaulinio atšilimo našta, o pramoninės valstybės ima praktiškai galvoti apie savo poreikius. Būtinas tikras Šiaurės ir Pietų šalių solidarumas.
Todėl Kankūno aukščiausiojo lygio susitikimą laikau galimybe toliau tobulinti ir plėsti galiojantį susitarimą. Kankūno susitarimas turi būti visuotinis, teisiškai privalomas susitarimas, kuris padėtų išlaikyti pasaulinį klimato atšilimą žemiau dviejų laipsnių pagal Celsijų.
Taip pat privalom patikrinimo procedūra, kuri turi būti aiškiau reglamentuota, negu buvo nustatyta Kopenhagoje. Be to, vien tik Europos Sąjungos pastangomis kovoje su klimato kaita negalima užtikrinti, kad po 2012 m. susitarimas būtų sėkmingai įgyvendintas. Mums turi pavykti įtikinti kitas šalis taip pat prisiimti platesnio masto įsipareigojimus dėl išmetamų dujų, įskaitant šiltnamio efektą sukeliančias dujas, kiekio sumažinimo.
Galiausiai, tačiau tai ne mažiau svarbu, norėčiau pakalbėti apie tarptautinės prekybos ir klimato kaitos sąsają. Prekyba – tai svarbi priemonė perkelti technologijas į besivystančios ekonomikos šalis. Todėl turi būti pašalintos kliūtys prekybai ekologiškomis prekėmis. Tai gali būti padaryta sumažinant, bent Pasaulio prekybos organizacijoje, tarifus ekologiškiems produktams. Taip pat turime žinoti apie skilimą, kuris pasaulyje įvyko dėl darbo ir pervežimu grindžiamos gamybos dabartinėje prekybos sistemoje. Todėl kalbą baigiu prašymu skatinti vietinę gamybą Europos Sąjungoje."@lt14
".
Priekšsēdētāja kungs! Es vēlētos izteikt atzinību
kungam par vērienīgajiem priekšlikumiem, ko viņš ir izvirzījis šajā ziņojumā, un īpaši par gatavību panākt kompromisu ar visām politiskajām grupām, kas iesniedza grozījumus.
Mums ir jāatzīst, ka ir bijuši nozīmīgi brīži, kad Eiropas Savienībai ir bijusi iespēja runāt vienā balsī. Viens no tiem bija Kopenhāgenā, kad visa planēta gaidīja, lai Eiropas Savienība uzņemas vadošo lomu cīņā ar klimata pārmaiņām un vada tajā pašā virzienā arī piesardzīgās valstis. Diemžēl cerības netika attaisnotas, un vilšanās bija tieši proporcionāla.
Var izdarīt secinājumu, ka Eiropas Savienībā trūka vienprātības. Ir valstu valdības, kas tiešām nav gatavas uzņemties būtiskas saistības attiecībā uz siltumnīcefekta gāzu emisiju samazināšanu. Viens nepārprotams izskaidrojums tam varētu būt ekonomikas un finanšu krīze, kas ir mazinājusi valstu entuziasmu apņemties izstrādāt vērienīgu klimata politiku.
Tomēr cīņai ar klimata pārmaiņām gan vietējā, gan pasaules līmenī ir jābūt visu pasaules valstu pastāvīgām rūpēm. Runa nav tikai par apdraudējumu turpmāko paaudžu nākotnei, bet arī par vispasaules taisnīgumu.
Nav godīgi, ka jaunattīstības valstīm ir jāmaksā par globālo sasilšanu, kamēr rūpnieciski attīstītās valstis pragmatiski rūpējas tikai pašas par savām vajadzībām. Ir vajadzīga īsta ziemeļu–dienvidu solidaritāte.
Tieši šā iemesla dēļ es Kankunas samitu uzskatu par iespēju censties sasniegt vairāk par darbības nolīgumu. Kankunai ir jānozīmē globāls, juridiski saistošs nolīgums, kas palīdzēs par diviem Celsija grādiem samazināt globālo sasilšanu.
Ir vajadzīga arī pārbaudes procedūra, kas būt skaidrāk definēta nekā Kopenhāgenā noteiktā procedūra. Turklāt tikai Eiropas Savienības centieni vien cīņā ar klimata pārmaiņām nevar garantēt nolīguma panākumus laikposmam pēc 2012. gada. Mums ir veiksmīgi jāpārliecina arī citas puses uzņemties vērienīgākas saistības, lai samazinātu gāzu emisijas, tostarp siltumnīcefekta gāzu emisijas.
Visbeidzot, bet ne mazāk svarīgi, es gribētu minēt starptautiskās tirdzniecības saistību ar klimata pārmaiņām. Tirdzniecība ir svarīgs instruments, lai jaunattīstības valstīm nodotu tehnoloģijas. Tāpēc ir jālikvidē šķēršļi „zaļajai” tirdzniecībai. Tas varētu nozīmēt likvidēt tarifus „zaļajiem” produktiem, vismaz Pasaules Tirdzniecības organizācijā. Tajā pašā laikā mums ir jāzina globālais darba un ražošanas sadalījums, ko izraisa pašreizējā tirdzniecības sistēma, kas balstīta uz transportu. Tāpēc nobeigumā es lūdzu veicināt vietējo ražošanu Eiropas Savienībā."@lv13
"Doresc să-l felicit pe Yannick Jadot pentru propunerile ambiţioase avansate în acest raport şi mai ales pentru disponibilitatea de a găsi un compromis cu toate grupurile politice care au depus amendamente.
Trebuie să recunoaştem că au existat momente-cheie în care Uniunea Europeană a avut ocazia să vorbească cu o singură voce. Copenhaga a fost unul dintre ele, iar întreaga planetă aştepta asumarea rolului de lider, în lupta împotriva schimbărilor climatice, de către Uniunea Europeană şi antrenarea statelor reticente în aceeaşi direcţie. Aşteptările, din păcate nu s-au concretizat, iar dezamăgirea a fost direct proporţională cu aceasta.
Concluzia care se poate desprinde este lipsa unui consens în interiorul Uniunii. Există guverne naţionale care nu sunt cu adevărat pregătite să-şi asume angajamente puternice în direcţia reducerii emisiilor de gaze cu efect de seră, iar o explicaţie sigură ar putea fi criza economică şi financiară care a încetinit elanul acestora de a se angaja în dezvoltarea unei politici climatice ambiţioase.
Cu toate acestea, combaterea schimbărilor climatice atât la nivel local, cât şi global, trebuie să reprezinte o preocupare continuă pentru statele lumii. Nu este vorba doar de viitorul generaţiilor următoare, care este pus în pericol, ci de spre justiţia globală.
Nu este corect ca ţările în curs de dezvoltare să fie lăsate să plătească costurile încălzirii globale, în timp ce ţările industrializate abordează o gândire pragmatică şi individualistă. Este nevoie de o reală solidaritate nord-sud.
De aceea privesc Summitul de la Cancun ca pe o oportunitate de a merge mai departe de un acord operaţional. Cancun trebuie să însemne un acord operaţional global şi obligatoriu din punct de vedere juridic, care să ajute la menţinerea încălzirii globale sub 2 grade Celsius.
Se impune, în egală măsură, o procedură de verificare mai bine definită decât acea stabilită la Copenhaga. De asemenea, efortul singular al Uniunii Europene de a combate schimbările climatice nu poate să garanteze succesul unui acord pentru perioada post-2012. Trebuie să reuşim să convingem şi alte părţi să-şi asume angajamente mai ambiţioase de reducere a emisiilor de gaze şi cu efect de seră.
Nu în ultimul rând, doresc să mă opresc asupra relaţiei dintre comerţul internaţional şi schimbările climatice. Comerţul este un instrument important în transferul de tehnologii către ţările în curs de dezvoltare. Se impune astfel eliminarea barierelor pentru comerţul verde. Aceasta ar putea lua forma unei eliminări, cel puţin al nivelul organizaţiei mondiale a comerţului, a tarifelor pentru produsele verzi. Trebuie să fim în acelaşi timp conştienţi de sciziunea produsă la nivel global de către actualul sistem comercial în ceea ce priveşte munca şi producţia bazată pe transport. De aceea, închei prin a pleda pentru încurajarea producţiei locale în Uniunea Europeană."@mt15
"Mijnheer de Voorzitter, ik zou willen beginnen Yannick Jadot te feliciteren met de ambitieuze voorstellen die hij in dit verslag doet, en in het bijzonder met zijn bereidheid om tot een compromis te komen met alle fracties die amendementen hebben ingediend.
Wij moeten toegeven dat er belangrijke momenten zijn geweest waarop de Europese Unie de kans had om met één stem te spreken. Kopenhagen was een van die momenten. De hele planeet verwachtte toen van de Europese Unie dat zij het voortouw zou nemen in de strijd tegen de klimaatverandering en de meer behoudende landen in dezelfde richting zou meetrekken. Helaas kwamen deze verwachtingen niet uit en was de teleurstelling overeenkomstig groot.
Wij kunnen daaruit concluderen dat er een gebrek aan consensus was binnen de Unie. Er zijn nationale regeringen die niet bereid zijn wezenlijke toezeggingen te doen ten aanzien van de vermindering van de uitstoot van broeikasgassen. Het lijdt weinig twijfel dat een van de verklaringen hiervan gelegen is in de economische en financiële crisis, die het enthousiasme om een ambitieus klimaatbeleid uit te zetten heeft doen verdampen.
De strijd tegen de klimaatverandering op zowel lokaal als mondiaal niveau zou echter voor alle landen in de wereld een voortdurend punt van zorg moeten zijn. Het gaat er niet alleen om dat de toekomst van komende generaties op het spel staat, het gaat ook om mondiale rechtvaardigheid.
Het is niet eerlijk dat ontwikkelingslanden moeten opdraaien voor de kosten van de mondiale opwarming, terwijl de geïndustrialiseerde landen zich in de praktijk richten op hun eigen behoeften. Daarom is er behoefte aan echte wereldwijde solidariteit.
Om deze reden zie ik de top in Cancún als een gelegenheid om verder te gaan dan enkel een operationele overeenkomst. Cancún moet zorgen voor een wereldwijde, wettelijk bindende overeenkomst, die eraan bijdraagt dat de mondiale opwarming beperkt blijft tot twee graden Celsius.
Ook is er een verificatieprocedure vereist die wat helderder omlijnd is dan de procedure die is vastgesteld in Kopenhagen. Daarnaast geldt dat alleen de inspanningen van de Europese Unie ter bestrijding van de klimaatverandering het succes van een overeenkomst voor de periode ná 2012 niet kunnen garanderen. Wij zullen daarom zo goed mogelijk de overige partijen moeten overhalen om eveneens ambitieuze toezeggingen te doen ten aanzien van de vermindering van gasemissies, waaronder de uitstoot van broeikasgassen.
Tot slot, maar daarom niet minder belangrijk, zou ik iets willen zeggen over de relatie tussen internationale handel en klimaatverandering. Handel is een belangrijk instrument voor de overdracht van technologie aan ontwikkelingslanden. Daarom moeten de barrières voor groene handel worden weggenomen. Dit zou bijvoorbeeld kunnen in de vorm van afschaffing van de handelstarieven voor groene producten, in ieder geval in het kader van de Wereldhandelsorganisatie. Tegelijkertijd moeten we ons bewust zijn van de splitsing die door het huidige handelssysteem wordt veroorzaakt ten aanzien van werk en productie op basis van transport. Daarom zou ik willen afsluiten met een pleidooi voor lokale productie binnen de Europese Unie."@nl3
"Panie Przewodniczący! Chciałbym pogratulować panu posłowi Yannickowi Jadotowi jego ambitnych propozycji, które przedstawił w przedmiotowym sprawozdaniu, a zwłaszcza gotowości do kompromisu ze wszystkimi grupami politycznymi, które przedłożyły poprawki.
Musimy przyznać, że kluczowymi chwilami były te, kiedy Unia Europejska miała szanse mówić jednym głosem. Konferencja w Kopenhadze była jedną z tych chwil; cała planeta oczekiwała wówczas, że Unia Europejska obejmie wiodącą rolę w bitwie ze zmianą klimatu i pociągnie za sobą ostrożne kraje w tym samym kierunku. Niestety, oczekiwania nie spełniły się, a rozczarowanie było proporcjonalne do ich wielkości.
Można z tego przypadku wyciągnąć wniosek, że w samej Unii zabrakło konsensusu. Niektóre rządy krajowe tak naprawdę nie są gotowe podjąć istotnych zobowiązań w zakresie ograniczenia emisji gazów cieplarnianych. Jednym z oczywistych wytłumaczeń tego faktu może być kryzys gospodarczy i finansowy, który stłumił ich entuzjazm w stosunku do zobowiązań tworzenia ambitnej polityki klimatycznej.
Jednakże bitwa ze zmianą klimatu musi być przedmiotem stałej uwagi wszystkich krajów świata tak na lokalnym, jak i na globalnym szczeblu. Nie chodzi tylko o zagrożenie przyszłości następnych pokoleń, ale również o sprawiedliwość globalną.
To niesprawiedliwe, że kraje rozwijające się muszą ponosić koszty globalnego ocieplenia, podczas gdy kraje uprzemysłowione myślą pragmatycznie o swoich własnych potrzebach. Potrzebna jest prawdziwa solidarność między Północą a Południem.
Właśnie dlatego uważam szczyt w Cancún za szansę na wyjście poza porozumienie wyłącznie operacyjne. Spotkanie w Cancún musi oznaczać globalne, prawnie wiążące porozumienie, które pomoże utrzymać globalne ocieplenie na poziomie nieprzekraczającym dwóch stopni Celsjusza.
Potrzebna jest również taka procedura weryfikacji, która byłaby jaśniej zdefiniowana niż ta, którą przyjęto na spotkaniu w Kopenhadze. Ponadto samodzielne wysiłki Unii Europejskiej przeciwko zmianie klimatu nie mogą zagwarantować sukcesu porozumienia w okresie po 2012 roku. Musimy skutecznie przekonać także inne strony, by przyjęły ambitniejsze zobowiązania do ograniczenia emisji gazów, w tym gazów cieplarnianych.
Wreszcie, co nie najmniej ważne, chciałbym odnieść się do związku między handlem międzynarodowym a zmianą klimatu. Handel to ważny instrument transferu technologii do krajów rozwijających się. Dlatego konieczne jest zniesienie barier dla handlu ekologicznego. Powinno to przyjąć formę likwidacji ceł na produkty ekologiczne, przynajmniej w ramach Światowej Organizacji Handlu. Jednocześnie musimy mieć świadomość globalnego rozdarcia wynikającego z obecnego systemu handlu w odniesieniu do pracy i produkcji opartej na transporcie. Właśnie dlatego na zakończenie chciałbym zaapelować o wspieranie produkcji lokalnej w Unii Europejskiej."@pl16
"Senhor Presidente, gostaria de felicitar o deputado Yannick Jadot pelas propostas ambiciosas que apresentou neste relatório e, em especial, pela sua disposição para chegar a um compromisso com todos os grupos políticos que apresentaram alterações.
Temos de admitir que houve momentos-chave em que a União Europeia teve a oportunidade de falar a uma só voz. Copenhaga foi um deles. O planeta inteiro esperava então que a União Europeia assumisse o papel de líder no combate às alterações climáticas e arrastasse os Estados mais hesitantes nessa direcção. Infelizmente, tais expectativas saíram goradas, com a enorme desilusão que se seguiu.
A conclusão que se pode tirar é que houve falta de consenso no seio da União Europeia. Existem governos nacionais que não estão realmente preparados para assumir compromissos substanciais em matéria de redução das emissões de gases com efeito de estufa. Uma explicação concreta para essa relutância poderá ser a crise económica e financeira, que atenuou o seu entusiasmo e empenho na formulação de uma política ambiciosa em matéria de clima.
No entanto, o combate às alterações climáticas, a nível local e mundial, tem de ser uma preocupação constante para todos os países do mundo. Não é apenas o futuro das gerações futuras que está em causa, mas também a justiça no mundo.
Não é justo que se exija aos países em desenvolvimento que paguem os custos do aquecimento global, enquanto os países industrializados pensam pragmaticamente nas suas próprias necessidades. É necessária uma verdadeira solidariedade Norte-Sul.
Isso leva-me a encarar a Cimeira de Cancún como uma oportunidade para ir mais longe do que um acordo operacional. A Cimeira de Cancún tem de produzir um acordo mundial e juridicamente vinculativo, que ajude a manter o aquecimento global abaixo dos dois graus Celsius.
É igualmente necessário um procedimento de verificação definido com maior clareza do que o estabelecido em Copenhaga. Além disso, os esforços isolados da União Europeia para combater as alterações climáticas não podem garantir o sucesso de um acordo no período pós-2012. Temos de convencer as outras partes a assumirem compromissos mais ambiciosos no sentido da redução das emissões de gases, incluindo os gases com efeito de estufa.
Por último, mas não menos importante, gostaria de abordar a relação entre comércio internacional e alterações climáticas. O comércio é um instrumento importante para transferir tecnologia para os países em desenvolvimento. Assim, há que remover as barreiras ao "comércio verde". Isso pode ser feito abolindo as taxas sobre os "produtos verdes", pelo menos no quadro da Organização Mundial do Comércio. Ao mesmo tempo, temos de ter presente a divisão mundial do trabalho e da produção baseada no transporte, criada pelo actual sistema de comércio. Termino, pois, apelando ao fomento da produção local na União Europeia."@pt17
"Vážený pán predsedajúci, chcel by som zablahoželať Yannickovi Jadotovi k ambicióznym návrhom, ktoré predstavil v tejto správe, a najmä k pripravenosti dosiahnuť kompromis so všetkými poslaneckými skupinami, ktoré predložili pozmeňujúce a doplňujúce návrhy.
Musíme priznať, že sme už zažili kľúčové okamihy, keď Európska únia mala možnosť hovoriť jednohlasne. Samit v Kodani bol jednou z takýchto príležitostí, keď celá planéta očakávala, že Európska únia prevezme vedúcu úlohu v boji proti zmene klímy a že rovnakým smerom bude tlačiť aj opatrné štáty. Očakávania sa, žiaľ, nenaplnili, čomu bolo priamo úmerné aj sklamanie.
Možno z toho vyvodiť záver, že v rámci Únie neexistoval dostatočný konsenzus. Poznáme vnútroštátne vlády, ktoré naozaj nie sú pripravené prevziať udržateľné záväzky, pokiaľ ide o znižovanie emisií skleníkových plynov. Jednoznačným vysvetlením tejto situácie by mohla byť hospodárska a finančná kríza, ktorá oslabila ich nadšenie týkajúce sa záväzkov navrhnúť ambicióznu politiku v oblasti klímy.
Boj proti zmene klímy na miestnej aj globálnej úrovni musí byť záležitosťou trvalého záujmu všetkých krajín vo svete. Nejde len o ohrozenie budúcnosti nasledujúcich generácií, ale aj o svetovú spravodlivosť.
Nie je spravodlivé, že rozvojové krajiny nemusia platiť za globálne otepľovanie, zatiaľ čo priemyselné krajiny sa pokúšajú pragmaticky rozmýšľať o svojich vlastných potrebách. Je potrebná skutočná solidarita medzi severom a juhom.
Z tohto dôvodu považujem samit v Kankúne za príležitosť dosiahnuť viac ako pracovnú dohodu. Dohoda z Kankúnu musí znamenať globálnu, právne záväznú dohodu, ktorá pomôže udržať globálne otepľovanie pod hranicou dvoch stupňov Celzia.
Potrebný je aj postup overovania, ktorý bude jasnejšie definovaný ako postup stanovený v Kodani. Okrem toho úsilie samotnej Európskej únie bojovať proti zmene klímy nemôže zaručiť úspech dohody v období po roku 2012. Musíme úspešne presvedčiť ďalšie strany a tiež prijať ambicióznejšie záväzky týkajúce sa zníženia emisií plynov vrátane skleníkových plynov.
V neposlednom rade by som rád spomenul súvislosť medzi medzinárodným obchodom a zmenou klímy. Obchod je dôležitý nástroj na prenos technológie do rozvojových krajín. Preto je potrebné odstrániť prekážky brániace ekologickému obchodu. Mohlo by sa to udiať formou odstránenia sadzieb za ekologické produkty aspoň v rámci Svetovej obchodnej organizácie. Zároveň si musíme uvedomiť rozštiepenosť, ktorú globálne spôsobil súčasný systém obchodovania v súvislosti s prácou a výrobou založenou na doprave. Z tohto dôvodu na záver prosím o podporu miestnej výroby v Európskej únii."@sk19
"Gospod predsednik, rad bi čestital Yannicku Jadotu za velikopotezne predloge, ki jih je podal v tem poročilu, in predvsem za pripravljenost za doseganje kompromisa z vsemi političnimi skupinami, ki so predložile spremembe.
Moramo priznati, da so bili ključni trenutki, ko je imela Evropska unija možnost, da spregovori enoglasno. København je bil eden izmed njih, ko je celoten planet pričakoval, da bo Evropska unija prevzela vodilno vlogo v boju proti podnebnim spremembam in v isto smer delovanja za seboj potegnila previdne države. Žal pričakovanja niso bila uresničena in neposredno s tem je bilo sorazmerno tudi razočaranje.
Zaključek, do katerega lahko pridemo je, da je bilo znotraj Unije pomanjkanje soglasja. Obstajajo nacionalne vlade, ki se resnično niso pripravljene znatneje zavezati k zmanjševanju emisij toplogrednih plinov. Nedvomen razlog za to bi lahko bila gospodarska in finančna kriza, zaradi katere je uplahnilo njihovo navdušenje za zavezo k oblikovanju visokopotezne podnebne politike.
Kljub temu mora biti boj proti podnebnim spremembam stalna skrb vseh držav sveta, v lokalnem in tudi globalnem smislu. Ogrožena ni samo prihodnost naslednjih generacij, temveč tudi globalna pravičnost.
Ni pošteno, da morajo države v razvoju plačati ceno globalnega segrevanja, medtem ko industrializirane države pragmatično razmišljajo le o lastnih potrebah. Potrebna je prava solidarnost med severom in jugom.
Zato gledam na vrh v Cancunu kot možnost, da se stori več kot le operativni sporazum. Cancun mora predstavljati globalen, pravno zavezujoč sporazum, ki bo pomagal ohraniti globalno segrevanje pod dvema stopinjama Celzija.
Potreben je tudi postopek preverjanja, ki je bolj natančno opredeljen kot postopek, vzpostavljen v Københavnu. Poleg tega pa prizadevanja zgolj Evropske unije ne morejo zagotoviti uspeha sporazuma v obdobju po letu 2012. Tudi druge akterje moramo uspešno prepričati, da sprejmejo bolj ambiciozne zaveze za zmanjšanje emisij plinov, vključno s toplogrednimi plini.
Za konec bi se rad dotaknil odnosa med mednarodno trgovino in podnebnimi spremembami. Trgovina je pomemben instrument za prenos tehnologije v države v razvoju. Zato je treba odstraniti ovire v zeleni trgovini. To bi lahko bilo v obliki odprave davčne stopnje na zelene proizvode na ravni Svetovne trgovinske organizacije. Obenem se moramo zavedati razcepa, ki ga je na globalni ravni povzročil sedanji trgovinski sistem v zvezi z delom in proizvodnjo, ki temeljita na prometu. Zaradi tega bom zaključil s pozivom k spodbuditvi lokalne proizvodnje v Evropski uniji."@sl20
"Herr talman! Jag vill gratulera Yannick Jadot till de ambitiösa förslag som han har lagt fram i betänkandet och framför allt till hans villighet att uppnå en kompromiss med alla de politiska grupper som lade fram ändringsförslag.
Vi måste erkänna att det har funnits några viktiga tidpunkter då EU har haft möjlighet att tala med en gemensam röst. Köpenhamnskonferensen var ett av dem och då förväntade sig hela världen att EU skulle spela den ledande rollen i kampen mot klimatförändringarna och dra med sig försiktiga stater i samma riktning. Tyvärr infriades inte förväntningarna och besvikelsen stod i direkt proportion till dem.
Man kan dra slutsatsen att det rådde brist på enighet inom EU. Det finns nationella regeringar som inte alls är beredda att ingå omfattande åtaganden för att minska utsläppen av växthusgaser. En orsak till detta kan utan tvekan vara att den ekonomiska och finansiella krisen har minskat medlemsstaternas vilja att åta sig att utarbeta en ambitiös klimatpolitik.
Kampen mot klimatförändringarna på lokal och global nivå bör dock alltid vara en angelägenhet för alla länder i världen. Det handlar inte bara om att kommande generationers framtid äventyras utan också om global rättvisa.
Det är inte rättvist att utvecklingsländerna tvingas stå för kostnaderna för den globala uppvärmningen medan de industrialiserade länderna bara tänker på sina egna behov. Det krävs verklig solidaritet mellan nord och syd.
Därför ser jag toppmötet i Cancún som en möjlighet att gå längre än en operativ överenskommelse. Cancúnmötet bör leda till en globalt, juridiskt bindande överenskommelse som kan göra det möjligt att tydligt begränsa den globala uppvärmningen till högst 2 °C.
Det krävs också ett kontrollförfarande som är mycket tydligare definierat än det förfarande som inrättades i Köpenhamn. Dessutom kan inte enbart EU:s insatser för att bekämpa klimatförändringarna garantera att man lyckas ingå en överenskommelse efter 2012. Vi måste också lyckas övertala andra parter att ingå mer ambitiösa åtaganden för att minska gasutsläppen, däribland utsläppen av växthusgaser.
Sist men inte minst vill jag kortfattat ta upp förhållandet mellan internationell handel och klimatförändringar. Handel är ett viktigt instrument för tekniköverföring till utvecklingsländerna. Därför måste hindren för grön handel upphävas. Det kan ske genom ett avskaffande av avgifterna för gröna produkter, åtminstone inom Världshandelsorganisationen. Samtidigt bör vi vara medvetna om den globala splittring som har orsakats av det nuvarande handelssystemet när det gäller arbete och tillverkning som kräver transporter. Därför avslutar jag med en vädjan om att man ska uppmuntra lokal produktion i EU."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata | |
| lpv:videoURI |
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples