Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-11-23-Speech-2-456"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-11-23"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Bugetul 2011 (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20101123.37.2-456"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-11-23-Speech-2-457⁶
lpv:speaker	lp:Melchior Wathelet⁶
lpv:spoken text	"Monsieur Schulz, j’ai aussi entendu votre question. Qui sont ceux qu’il ne vole pas? Je crois que soit on choisit la logique de se pointer l’un l’autre du doigt - votre faute, notre faute -, soit on essaie de se dire qu’on prend une autre logique et qu’on essaie chacun de notre côté de faire un certain nombre d’avancées pour aller dans cette logique d’accord. On peut aussi rester dans la logique qui, malheureusement, a conduit à un désaccord le 15 novembre. À qui la faute? J’aurais pu vous dire qu’au départ, le Parlement allait certainement dire que c’était la faute du Conseil et que le Conseil allait certainement dire que c’était la faute du Parlement, tous les deux remerciant la Commission d’avoir fait des efforts de conciliation. On doit essayer de sortir de cette logique-là et mettre à profit ces dernières semaines et ces derniers jours pour entrer dans une autre logique. Est-ce que - pour répondre à la question du président - il peut y avoir des avancées? Oui, il peut y en avoir, parce qu’on sait qu’en restant sur ce qu’on a vécu le 15 novembre, on ne ferait que répéter le désaccord qu’on a dû constater le 15 novembre, notamment sur une question importante qui est celle de la flexibilité. Pourquoi est-elle importante? Parce qu’elle répond, me semble-t-il, à une des préoccupations importantes du Parlement, qui est d’avoir un certain nombre de perspectives, en tout cas pour 2012-2013, fin du cadre pluriannuel actuel. Telle est la raison pour laquelle, sur ce point, la Présidence belge, le lendemain du 15 novembre, a directement renoué des contacts pour essayer d’avancer sur ces autres éléments également. Oui, il y a des possibilités d’accord dans ce cadre-là, mais il faudra que de part et d’autre, on inverse la logique et qu’on rentre dans une logique d’accord, pour aboutir, sinon, nous devrons malheureusement constater un nouvel échec et j’ai donné tout à l’heure les conséquences néfastes qu’un échec engendrerait, essentiellement sur la réalisation de nos politiques. Or, je pense que les citoyens européens méritent mieux que cela."@fr⁸
lpv:translated text	"Vážený pane Schulzi, vaši otázku jsem slyšel. Jsem přesvědčen, že nikdo nebyl ušetřen. Myslím si, že buď můžeme zvolit přístup spočívající v tom, že budeme na sebe navzájem ukazovat prsty – vaše chyba, naše chyba – nebo se můžeme snažit a přesvědčit sami sebe, abychom zaujali přístup jiný, přičemž obě strany se budou snažit o pozitivní posun směrem k tomuto smírnému přístupu. Další možností je, že zůstaneme u těch postojů, které nás dne 15. listopadu bohužel k vzájemné shodě nedovedly. Kdo za to může? Mohl bych vám říci, že Parlament od samého počátku bude zcela jistě tvrdit, že za to může Rada, a Rada bude zcela jistě tvrdit, že na vině je Parlament, a obě pak poděkují Komisi, že vyvinula úsilí směřující ke smírnému řešení. Musíme se snažit oprostit se od tohoto typu přístupu a maximálně využít posledních několika týdnů a dnů k tomu, abychom začali přemýšlet jiným způsobem. Abych odpověděl na otázku pana předsedy, jestli lze docílit nějakého pozitivního posunu. Ano, lze, protože víme, že pokud budeme jednat stejným způsobem jako dne 15. listopadu, jenom bychom znovu přivodili kontroverzi, k níž toho dne došlo v souvislosti s mimořádně důležitou otázkou pružnosti. Proč je tato otázka tak důležitá? Je důležitá, protože podle mého názoru se týká jednoho ze zásadních zřetelů Parlamentu, který spočívá v tom, mít řadu výhledů, nejméně na období 20122013, tedy v době, kdy končí současný víceletý rámec. Proto také belgické předsednictví v této záležitosti v návaznosti na jednání ze dne 15. listopadu okamžitě obnovilo kontakty s cílem usilovat o dosažení pozitivního posunu i v těchto dalších bodech. Ano, v této souvislosti existují možnosti dohody, ale obě strany budou muset změnit své postoje a zaujmout smírný přístup, chtějí-li dospět k pozitivním výsledkům. Jinak budeme bohužel svědky dalšího nezdaru a ve svém předchozím projevu jsem se již zmínil o neblahých důsledcích, které by tento nezdar měl, zejména na provádění našich politik. Myslím si, že evropští občané si zaslouží lepší řešení ."@cs¹ "Hr. formand! Jeg hørte godt hr. Schulz' spørgsmål. Efter min mening er ingen blevet skånet. Jeg mener, at vi enten kan vælge en tilgang, hvor vi peger fingre af hinanden, eller vi kan forsøge at overbevise os selv om at anvende en anden tilgang, hvor begge sider forsøger at sikre fremskridt i retning mod denne forsonlige tilgang. Vi kunne også blive i den tankegang, der desværre førte til uoverensstemmelser den 15. november. Hvis skyld er det? Jeg kunne have fortalt medlemmerne fra starten, at Parlamentet helt sikkert ville sige, at det var Rådets skyld, og at Rådet helt sikkert ville sige, at det var Parlamentets skyld, mens begge institutioner ville takke Kommissionen for dens indsats i forbindelse med forligsproceduren. Vi må forsøge at bevæge os væk fra denne tilgang og få mest muligt ud af de sidste par uger og dage med henblik på at begynde at tænke i nye baner. For at besvare formandens spørgsmål om, hvorvidt der kan opnås fremskridt. Ja, der kan opnås fremskridt, for vi ved, at hvis vi opfører os på samme måde som den 15. november, ville vi blot gentage uoverensstemmelserne den dag, særlig for så vidt angår det vigtige spørgsmål om fleksibilitet. Hvorfor er dette spørgsmål så vigtigt? Det er vigtigt, fordi det efter min mening tackler en af Parlamentets vigtigste overvejelser, nemlig at opnå en række udsigter i det mindste for 2012-2013, som er det tidspunkt, hvor den nuværende flerårige finansielle ramme udløber. Det er årsagen til, at det belgiske formandskab vedrørende dette spørgsmål efter den 15. november straks genoptog kontakterne med henblik på også at sikre fremskridt inden for disse andre punkter. Ja, der er mulighed for enighed i den sammenhæng, men begge sider vil skulle foretage en kovending og anvende en forsonlig tilgang, hvis der skal opnås resultater. Ellers vil vi desværre blive vidne til endnu en fiasko, og jeg har tidligere nævnt de skadelige konsekvenser, en sådan fiasko ville få, hovedsagelig for gennemførelsen af vores politikker. Jeg mener, at de europæiske borgere fortjener mere end det."@da² "Herr Schulz! Ich habe Ihre Frage gehört. Ich glaube, dass niemand ausgelassen wurde. Meiner Meinung nach können wir uns entweder für den Ansatz entscheiden, mit dem Finger auf andere zu zeigen – Ihre Schuld, unsere Schuld – oder versuchen, uns von einem anderen Ansatz zu überzeugen, bei dem beide Seiten um Fortschritte zu einer versöhnlichen Herangehensweise bemüht sind. Wir könnten auch bei der Geisteshaltung verbleiben, die uns am 15. November leider eine Einigung versagte. Wer ist schuld? Ich hätte Ihnen erzählen können, dass, von Beginn an, das Parlament natürlich die Schuld auf den Rat, und der Rat natürlich die Schuld auf das Parlament schieben wollte, während beide der Kommission danken, sich um eine Vermittlung bemüht zu haben. Wir müssen versuchen, uns von diesem Ansatz wegzubewegen, und das Beste aus den letzten Wochen und Tagen zu machen, um unterschiedliche Denkrichtungen einzuschlagen. Um die Frage des Präsidenten zu beantworten, ob Fortschritte erzielt werden können: Ja, es können Fortschritte erzielt werden, weil wir wissen, dass das gleiche Verhalten wie am 15. November lediglich die gleiche Uneinigkeit vom 15. November zur Folge hätte, vor allem bei dem wichtigen Thema Flexibilität. Warum ist dieses Thema wichtig? Es ist wichtig, weil es meiner Ansicht nach einer der Hauptsorgen des Parlaments Rechnung trägt, das einige Aussichten haben muss, zumindest für 2012-2013, wenn der derzeitige mehrjährige Rahmen endet. Aus diesem Grund hat der belgische Ratsvorsitz diesbezüglich nach dem 15. November unverzüglich Kontakte aufgenommen, um auch in den anderen Punkten voranzukommen. Ja, eine Einigung ist in diesem Zusammenhang möglich, aber beide Seiten müssen ihren Standpunkt umkehren und einen versöhnlichen Ansatz anstreben, um Ergebnisse zu erzielen. Anderenfalls werden wir leider Zeuge einer weiteren Niederlage, und ich habe zuvor die negativen Folgen erwähnt, die eine Niederlage mit sich bringen würde, ganz besonders, was die Umsetzung unserer Strategien angeht. Ich denke, dass die Bürgerinnen und Bürger Europas etwas Besseres verdient haben."@de⁹ "Κύριε Schulz, άκουσα την ερώτησή σας. Πιστεύω ότι δεν χαριστήκαμε σε κανέναν. Θεωρώ ότι μπορούμε είτε να επιλέξουμε την προσέγγιση της αλληλοκατηγορίας –εσείς φταίτε, εμείς φταίμε– είτε να προσπαθήσουμε να πείσουμε τους εαυτούς μας να ακολουθήσουμε άλλη προσέγγιση, με τις δύο πλευρές να προσπαθούν να σημειώσουν πρόοδο ακολουθώντας την προσέγγιση της συνδιαλλαγής. Θα μπορούσαμε, επίσης, να επιμείνουμε στη νοοτροπία η οποία δυστυχώς μας οδήγησε σε διαφωνία στις 15 Νοεμβρίου. Ποιος φταίει; Θα μπορούσα να σας το πω από την αρχή, το Κοινοβούλιο, βεβαίως, θα ισχυριζόταν ότι φταίει το Συμβούλιο και το Συμβούλιο, βεβαίως, θα ισχυριζόταν ότι φταίει το Κοινοβούλιο, ενώ και οι δύο πλευρές θα ευχαριστούσαν την Επιτροπή για τις προσπάθειες που κατέβαλε στη συνδιαλλαγή. Πρέπει να προσπαθήσουμε να απομακρυνθούμε από τέτοιου είδους προσέγγιση και να αξιοποιήσουμε στο μέγιστο βαθμό τις τελευταίες εβδομάδες και ημέρες για να ξεκινήσουμε να σκεφτόμαστε διαφορετικά. Για να απαντήσω στην ερώτηση του Προέδρου, μπορεί να σημειωθεί πρόοδος; Ναι, μπορεί να σημειωθεί πρόοδος, επειδή γνωρίζουμε ότι εάν ενεργήσουμε όπως ενεργήσαμε στις 15 Νοεμβρίου, απλώς θα επαναλάβουμε τη διαφωνία της 15ης Νοεμβρίου, ιδίως όσον αφορά το σημαντικό ζήτημα της ευελιξίας. Γιατί είναι σημαντικό αυτό το ζήτημα; Είναι σημαντικό, επειδή, κατά την άποψή μου, θίγει μία από τις μεγαλύτερες ανησυχίες του Κοινοβουλίου, δηλαδή την ύπαρξη προοπτικών, τουλάχιστον για το διάστημα 2012-2013, όταν λήγει το τρέχον πολυετές δημοσιονομικό πλαίσιο. Για τον λόγο αυτόν, η βελγική Προεδρία μετά την 15η Νοεμβρίου άρχισε και πάλι τις επαφές, σχετικά με αυτό το ζήτημα, προκειμένου να προσπαθήσει να σημειώσει πρόοδο και σε αυτά τα υπόλοιπα σημεία. Ναι, υπάρχουν δυνατότητες συμφωνίας εν προκειμένω, αλλά και οι δύο πλευρές θα πρέπει να αντιστρέψουν το σκεπτικό τους και να αγκαλιάσουν την προσέγγιση της συνδιαλλαγής με σκοπό να επιτύχουν αποτελέσματα. Διαφορετικά, θα βιώσουμε, δυστυχώς, άλλη μία αποτυχία, και προηγουμένως έθιξα τις βλαβερές συνέπειες που θα μπορούσε να έχει η αποτυχία, κυρίως στην εφαρμογή των πολιτικών μας. Πιστεύω ότι οι πολίτες της Ευρώπης αξίζουν περισσότερα."@el¹⁰ "Mr Schulz, I did hear your question. I believe no one has been spared. I think that we can either choose the approach of pointing fingers at each other – your fault, our fault – or we can try and convince ourselves to take another approach, with both sides trying to make progress towards this conciliatory approach. We could also remain in the state of mind that unfortunately led to a disagreement on 15 November. Who is to blame? I could have told you that from the outset, Parliament was certainly going to say that the Council was to blame and the Council was certainly going to say that Parliament was to blame, while both would thank the Commission for having made efforts at conciliation. We must try to move away from that kind of approach and make the most of the last few weeks and days in order to start thinking along different lines. To answer the President’s question, can any progress be made? Yes, progress can be made, because we know that if we act in the same way as we did on 15 November, we would only repeat the disagreement that occurred on 15 November, particularly on the important issue of flexibility. Why is this issue important? It is important because in my view, it addresses one of Parliament's major concerns which is to have a number of prospects, at least for 2012-2013, which is when the current multiannual framework ends. This is the reason why, on this matter, the Belgian Presidency, following on from 15 November, immediately resumed contacts to try and make progress on these other points too. Yes, there are possibilities for agreement in this context, but both sides will have to reverse their rationale and embrace a conciliatory approach in order to achieve results. Otherwise, we will unfortunately witness another failure, and I previously touched on the harmful consequences that a failure would have, mainly on the implementation of our policies. I think that the citizens of Europe deserve better than that."@en⁴ "Señor Schulz, he oído su pregunta. Creo que todos la han oído. En mi opinión, podemos elegir el enfoque de señalarnos mutuamente con el dedo —su culpa, nuestra culpa— o podemos intentar convencernos de adoptar otro enfoque, con ambas partes intentando avanzar hacia ese enfoque conciliador. También podemos mantener la actitud que lamentablemente nos llevó a un desacuerdo el 15 de noviembre. ¿Quién tiene la culpa? Podría decirle que desde el principio el Parlamento sin duda diría que la culpa es del Consejo y el Consejo sin duda diría que la culpa es del Parlamento, mientras ambos agradeceríamos a la Comisión el haber realizado el esfuerzo de conciliación. Debemos procurar alejarnos de esa clase de planteamientos y sacar el máximo provecho de las últimas semanas y días para empezar a pensar de manera diferente. Respondiendo a la pregunta del Presidente ¿se puede lograr algún progreso? Sí, se puede lograr, porque sabemos que si actuamos del mismo modo en que lo hicimos el 15 de noviembre, sólo repetiremos el desacuerdo que se produjo en esa fecha, especialmente con respecto a la importante cuestión de la flexibilidad. ¿Por qué es importante esta cuestión? Es importante porque, en mi opinión, aborda una de las mayores preocupaciones del Parlamento, que es tener una serie de perspectivas, al menos para 2012-2013, fecha en que finaliza el actual marco plurianual. Este es el motivo de que, en este asunto, después del 15 de noviembre la Presidencia belga reanudara inmediatamente los contactos para intentar realizar avances sobre estos otros puntos también. Sí, hay posibilidades de acuerdo en este contexto, pero ambas partes tendrán que invertir su razonamiento y adoptar un enfoque conciliador para poder obtener resultados. En caso contrario, lamentablemente seremos testigos de otro fracaso, y previamente he mencionado las consecuencias perjudiciales que tendría un fracaso, principalmente para la aplicación de nuestras políticas. Creo que los ciudadanos europeos se merecen algo mejor que eso."@es²¹ "Lugupeetud Martin Schulz! Ma kuulsin teie küsimust. Usun, et keegi ei ole kokkuleppe vastu. Minu arvates võime kas üksteisele näpuga näidata – sinu süü, meie süü –, või teha katset ja veenda end lahendama asja mõlemapoolsete lepituspüüdluste abil. Võime jääda ka senise mõtteviisi juurde, mis kahjuks viis 15. novembril lahkarvamusteni. Kes on süüdi? Võiksin öelda, et alguses oleks Euroopa Parlament kindlasti nimetanud süüdlaseks nõukogu ning nõukogu oleks kindlasti nimetanud süüdlaseks parlamenti. Mõlemad tänaksid komisjoni lepitamiskatsete eest. Peame püüdma sellisest käsitusviisist loobuda ja kasutama maksimaalselt ära viimaseid nädalaid ja päevi, et hakata mõtlema teistmoodi. Vastuseks juhataja küsimusele, kas mingitki edu on loota: jah, edu on võimalik saavutada, sest teame, et kui toimime samamoodi kui 15. novembril, korduksid ainult 15. novembri lahkarvamused, eeskätt suure tähtsusega paindlikkuse probleemi puhul. Miks see probleem oluline on? Probleem on oluline, sest minu arvates käsitleb see üht Euroopa Parlamendi suurt huviküsimust: arvukalt väljavaateid, vähemalt 2012.–2013. aastaks, mil kehtiv mitmeaastane finantsraamistik läbi saab. Just see on põhjus, miks eesistujariik Belgia kõnealuse küsimusega seoses pärast 15. novembrit viivitamata kontaktid taastas ning püüdis edasi liikuda ka kahes teises punktis. Jah, kokkuleppe saavutamiseks selles olukorras on võimalusi, kuid mõlemad pooled peavad tulemuste nimel siiski oma mõtteviisi muutma ja võtma omaks lepitusmeetodi. Muidu oleme kahjuks tunnistajaks veel ühele ebaõnnestumisele ning eespool käsitlesin juba ebaõnnestumise ohtlikke tagajärgi, eeskätt meie poliitikameetmete elluviimisele. Minu arvates väärivad Euroopa kodanikud paremat kui see."@et⁵ "Hyvä Martin Schulz, kuulin kyllä kysymyksemme. Luulen, että kukaan ei säästynyt siltä. Mielestäni voimme joko valita lähestymistavan, jossa osoittelemme toisiamme sormella – teidän vikanne, meidän vikamme – tai voimme yrittää saada itsemme valitsemaan toisen lähestymistavan, jossa molemmat osapuolet pyrkivät etenemään kohti tätä sovittelumallia. Voisimme myös pysytellä mielialassa, joka valitettavasti johti meidät erimielisyyksiin 15. marraskuuta. Kuka on syyllinen? Olisin voinut kertoa teille, että alussa parlamentti aikoi varmasti sanoa, että neuvosto on syyllinen ja että neuvosto aikoi varmasti sanoa, että parlamentti on syyllinen, ja molemmat osapuolet olisivat kiittäneet komissiota sovitteluponnisteluista. Meidän on yritettävä välttää tuollaista lähestymistapaa ja tehtävä muutamana viimeisenä viikkona ja päivänä kaikkemme alkaaksemme ajatella uudella tavalla. Vastatakseni puhemiehen kysymykseen, onko edistyminen mahdollista? Kyllä, edistyminen on mahdollista, koska tiedämme, että jos toimimme samoin kuin 15. marraskuuta, toistaisimme vain 15. marraskuuta puhjenneen erimielisyyden, erityisesti joustoa koskevasta tärkeästä kysymyksestä. Miksi tämä kysymys on tärkeä? Se on tärkeä, koska minun mielestäni siinä käsitellään yhtä parlamentin suurimmista huolista, joka on monien kehitysnäkymien saaminen, ainakin kaudeksi 2012–2013, jolloin nykyinen monivuotinen kehys päättyy. Se on syy siihen, miksi puheenjohtajavaltio palautti tämän asian osalta heti marraskuun 15. päivän jälkeen yhteydet yrittääkseen edetä myös näissä muissa kohdissa. Kyllä, sopimukseen on mahdollisuuksia näissä puitteissa, mutta molempien osapuolten on muutettava järkeilyään ja omaksuttava sovitteleva lähestymistapa tulosten aikaansaamiseksi. Muuten todistamme valitettavasti toista epäonnistumista, ja käsittelin aiemmin hieman haitallisia seurauksia, joita epäonnistumisella olisi, pääasiassa toimiemme täytäntöönpanon osalta. Mielestäni EU:n kansalaiset ansaitsevat parempaa."@fi⁷ "Schulz úr, hallottam a kérdéseit. Úgy vélem, senkit sem kíméltek. Azt gondolom, választhatunk, hogy mutogathatunk ujjal egymásra — te hibád, mi hibánk —, vagy megpróbálhatjuk rávenni magunkat egy másik megközelítésre, amely során mindkét fél próbál haladni az egyeztető megközelítés felé. De megőrizhetjük szerencsétlen hozzáállásunkat is, amely november 15-én nem vezetett megállapodásra. Kit okoljunk? Mondhattam volna Önöknek, hogy a Parlament a kezdetektől azt akarta mondani, hogy a Tanácsot kell okolni és a Tanács azt akarta mondani, hogy a Parlamentet kell okolni, miközben mindketten köszönetet mondanának a Bizottságnak az egyeztető erőfeszítésekért. Meg kell próbálnunk túllépni ezen a megközelítésen, és a legtöbbet kihozni az utolsó néhány hétből és napból, hogy különböző irányokban gondolkodhassunk. A válasz a Parlament kérdésére, hogy lehet-e előrelépést elérni – igen, lehet előrelépést elérni, mivel tudjuk, hogy ha ugyanúgy viselkedünk, mint november 15-én tettük, csupán megismételjük a november 15-i kudarcot, különösen a rugalmasság igen fontos kérdésében. Miért fontos ez? Azért fontos, mert – álláspontom szerint – a Parlament egyik fontos aggodalmát érinti, hogy legalább 2012-2013-ra – a jelenlegi többéves keret végéig – rendelkezzünk bizonyos kilátásokkal. Ez az ok, amiért e kérdésben a belga elnökség november 15-e után haladéktalanul felvette a kapcsolatot, hogy megpróbáljon előrelépést elérni e más kérdésekben is. Igen, vannak lehetőségek a megállapodásra ebben a kontextusban, ugyanakkor mindkét félnek újra kell gondolnia az indokait és az eredmények elérése érdekében fel kell vállalnia az egyeztető megközelítést. Máskülönben újabb szerencsétlen bukás tanúi leszünk, korábban pedig már érintettem egy esetleges bukás ártalmas következményeit, különösen a politikáink végrehajtása tekintetében. Úgy vélem, Európa polgárai ennél jobbat érdemelnek."@hu^11,11 "Signor Presidente, onorevole Schulz, ho sentito bene la sia domanda. Credo che non sia stato risparmiato nessuno. A mio parere, possiamo scegliere l’approccio del puntare il dito l’uno contro l’altro – è colpa vostra, è colpa nostra – oppure possiamo cercare di convincerci ad adottare un altro approccio, con entrambe le parti che tentano di avvicinarsi a tale approccio conciliatorio. Potremmo anche mantenere l’atteggiamento che è sfortunatamente sfociato nel disaccordo del 15 novembre. Di chi è la colpa? Vi avrei potuto dire che, fin dall’inizio, il Parlamento avrebbe sicuramente incolpato il Consiglio e il Consiglio avrebbe fatto lo stesso col Parlamento, mentre entrambi avremmo ringraziato la Commissione per gli sforzi conciliatori. Dobbiamo cercare di abbandonare tale approccio e sfruttare al massimo le ultime settimane e giorni per cominciare ad adottare una linea diversa. Per rispondere alla domanda del Presidente sulla possibilità di fare dei progressi, sì, si possono fare dei progressi, perché sappiamo che se mantenessimo l’atteggiamento del 15 novembre, non faremmo che arrivare allo stesso risultato del 15 novembre, soprattutto sulla questione importante della flessibilità. Perché è una questione importante? È importante perché, a mio parere, risponde a una delle preoccupazioni principali del Parlamento, che consiste nell’avere un certo numero di prospettive, per lo meno per il periodo 2012-2013, che coincide con la scadenza dell’attuale quadro pluriennale. Per tale ragione la Presidenza belga, alla luce di quanto accaduto il 15 novembre, ha subito ripreso i contatti sulla questione, per cercare di progredire anche su questi altri punti. Sì, ci sono possibilità di accordo in questo contesto, ma entrambe le parti dovranno invertire la logica e adottare un approccio conciliatorio per conseguire dei risultati. Altrimenti assisteremo a un altro fallimento, e nel mio intervento precedente ho accennato brevemente alle gravi conseguenze che tale fallimento comporterebbe, soprattutto per l’attuazione delle nostre politiche. Credo che i cittadini europei meritino di meglio."@it¹² "Monsieur Schulz, j'ai aussi entendu votre question. Qui sont ceux qu'il ne vole pas? Je crois que soit on choisit la logique de se pointer l'un l'autre du doigt – votre faute, notre faute –, soit on essaie de se dire qu'on prend une autre logique et qu'on essaie chacun de notre côté de faire un certain nombre d'avancées pour aller dans cette logique d'accord. On peut aussi rester dans la logique qui, malheureusement, a conduit à un désaccord le 15 novembre. À qui la faute? J'aurais pu vous dire qu'au départ, le Parlement allait certainement dire que c'était la faute du Conseil et que le Conseil allait certainement dire que c'était la faute du Parlement, tous les deux remerciant la Commission d'avoir fait des efforts de conciliation. On doit essayer de sortir de cette logique-là et mettre à profit ces dernières semaines et ces derniers jours pour entrer dans une autre logique. Est-ce que – pour répondre à la question du Président – il peut y avoir des avancées? Oui, il peut y en avoir, parce qu'on sait qu'en restant sur ce qu'on a vécu le 15 novembre, on ne ferait que répéter le désaccord qu'on a dû constater le 15 novembre, notamment sur une question importante qui est celle de la flexibilité. Pourquoi est-elle importante? Parce qu'elle répond, me semble-t-il, à une des préoccupations importantes du Parlement, qui est d'avoir un certain nombre de perspectives, en tout cas pour 2012-2013, fin du cadre pluriannuel actuel. Telle est la raison pour laquelle, sur ce point, la Présidence belge, le lendemain du 15 novembre, a directement renoué des contacts pour essayer d'avancer sur ces autres éléments également. Oui, il y a des possibilités d'accord dans ce cadre-là, mais il faudra que de part et d'autre, on inverse la logique et qu'on rentre dans une logique d'accord, pour aboutir, sinon, nous devrons malheureusement constater un nouvel échec et j'ai donné tout à l'heure les conséquences néfastes qu'un échec engendrerait, essentiellement sur la réalisation de nos politiques. Or, je pense que les citoyens européens méritent mieux que cela."@lt¹⁴ "kungs, es dzirdēju jūsu jautājumu. Manuprāt, neviens nav bijis pasargāts. Manuprāt, mēs varam bakstīt cits citam ar pirkstu acī — tā ir jūsu vaina, mūsu vaina — , vai arī mēs varam mēģināt pārliecināt sevi izvēlēties citu pieeju, kurā abas puses cenšas virzīties uz priekšu un pieņemt samierinošu nostāju. Mēs varam arī saglabāt domāšanas veidu, kas diemžēl mūs 15. novembrī noveda pie domstarpībām. Kas ir vainīgs? Es to būtu varējis jums pateikt jau pašā sākumā — Parlaments noteikti teiks, ka vainīga ir Padome, un Padome noteikti teiks, ka vainīgs ir Parlaments, bet abi pateiksies Komisijai par centieniem panākt samierināšanos. Mums ir jāatsakās no šādas pieejas un pēc iespējas labāk jāizmanto dažas pēdējās nedēļas un dienas, lai mainītu domāšanas veidu. Atbildot uz priekšsēdētāja jautājumu, vai progress ir iespējams, teikšu, ka tas ir iespējams, jo mēs zinām, ka rīkojoties tā, kā to darījām 15. novembrī, mēs tikai atkārtosim domstarpības, kas radās 15. novembrī, jo īpaši par svarīgo elastības jautājumu. Kāpēc šis jautājums ir tik svarīgs? Tas ir tik svarīgs tāpēc, ka, manuprāt, tas atbilst Parlamenta galvenajām interesēm — proti, saglabāt vairākas iespējas, vismaz 2012. un 2013. gadā, kad beigsies pašreizējās daudzgadu finanšu shēmas īstenošana. Šā iemesla dēļ Beļģijas prezidentūra tūlīt pēc 15. novembra atjaunoja kontaktus, lai panāktu progresu pārējos šā jautājuma punktos. Jā, šajos apstākļos ir iespējams panākt vienošanos, bet abām pusēm būs jāmaina loģiskais pamats un jāpieņem samierinoša nostāja, lai sasniegtu labākus rezultātus. Citādi mēs diemžēl piedzīvosim vēl vienu neveiksmi, un es jau iepriekš minēju kaitīgās sekas, kādas būs neveiksmei attiecībā uz mūsu politikas īstenošanu. Manuprāt, Eiropas iedzīvotāji ir pelnījuši labāku likteni."@lv¹³ "Monsieur Schulz, j'ai aussi entendu votre question. Qui sont ceux qu'il ne vole pas? Je crois que soit on choisit la logique de se pointer l'un l'autre du doigt – votre faute, notre faute –, soit on essaie de se dire qu'on prend une autre logique et qu'on essaie chacun de notre côté de faire un certain nombre d'avancées pour aller dans cette logique d'accord. On peut aussi rester dans la logique qui, malheureusement, a conduit à un désaccord le 15 novembre. À qui la faute? J'aurais pu vous dire qu'au départ, le Parlement allait certainement dire que c'était la faute du Conseil et que le Conseil allait certainement dire que c'était la faute du Parlement, tous les deux remerciant la Commission d'avoir fait des efforts de conciliation. On doit essayer de sortir de cette logique-là et mettre à profit ces dernières semaines et ces derniers jours pour entrer dans une autre logique. Est-ce que – pour répondre à la question du Président – il peut y avoir des avancées? Oui, il peut y en avoir, parce qu'on sait qu'en restant sur ce qu'on a vécu le 15 novembre, on ne ferait que répéter le désaccord qu'on a dû constater le 15 novembre, notamment sur une question importante qui est celle de la flexibilité. Pourquoi est-elle importante? Parce qu'elle répond, me semble-t-il, à une des préoccupations importantes du Parlement, qui est d'avoir un certain nombre de perspectives, en tout cas pour 2012-2013, fin du cadre pluriannuel actuel. Telle est la raison pour laquelle, sur ce point, la Présidence belge, le lendemain du 15 novembre, a directement renoué des contacts pour essayer d'avancer sur ces autres éléments également. Oui, il y a des possibilités d'accord dans ce cadre-là, mais il faudra que de part et d'autre, on inverse la logique et qu'on rentre dans une logique d'accord, pour aboutir, sinon, nous devrons malheureusement constater un nouvel échec et j'ai donné tout à l'heure les conséquences néfastes qu'un échec engendrerait, essentiellement sur la réalisation de nos politiques. Or, je pense que les citoyens européens méritent mieux que cela."@mt¹⁵ "Mijnheer Schulz, ik heb ook uw vraag gehoord. Ik geloof dat niemand is gespaard. Ik denk dat we òf ervoor kunnen kiezen om met de vinger naar elkaar te wijzen – uw schuld, onze schuld – òf kunnen proberen een andere weg in te slaan en aan beide kanten water bij de wijn te doen om dichter bij een akkoord te kunnen komen. We kunnen ook blijven vasthouden aan de benadering die op 15 november helaas heeft geleid tot onenigheid. Wiens schuld is het? Ik had u van meet af aan kunnen voorspellen dat het Parlement zou zeggen dat het de schuld van de Raad was, en dat de Raad zou zeggen dat het de schuld van het Parlement was, en dat zij beiden de Commissie zouden bedanken voor haar bemiddelingspogingen. We moeten uit deze logica zien te komen en de laatste weken en dagen gebruiken om het over een andere boeg te gooien. De Voorzitter vroeg of er vooruitgang mogelijk was. Ik denk van wel, want het is bekend dat als we de koers van 15 november blijven varen, de onenigheid die zich op 15 november voordeed enkel zal worden herhaald, met name over de belangrijke kwestie van de flexibiliteit. Waarom is dit thema zo belangrijk? Omdat het mijns inziens inspeelt op een van de belangrijke zorgen van het Parlement, namelijk het bieden van een aantal perspectieven, althans voor 2012-2013, wanneer het huidige meerjarige kader afloopt. Dat is de reden waarom het Belgische voorzitterschap op dit punt daags na 15 november direct weer contact heeft gelegd om te trachten ook bij deze andere elementen vooruitgang te boeken. Ja, er zijn mogelijkheden voor een akkoord in dit kader, maar dan moeten beide zijden een andere koers varen en moeten zij zich verzoenend opstellen om de zaken tot een goed einde te brengen. Anders zullen we opnieuw getuige zijn van een fiasco, en ik heb zojuist al gewezen op de desastreuze uitwerking die een dergelijk fiasco zou hebben op hoofdzakelijk de tenuitvoerlegging van ons beleid. Ik denk dat de Europese burgers beter verdienen."@nl³ "Panie Pośle Schulz! Słyszałem Pana pytanie. Myślę, że nie oszczędzono nikogo. Sądzę, że możemy wybrać jedną z dwóch postaw: albo wskazywać na siebie palcem – twoja wina, moja wina – albo przekonywać się wzajemnie do swoich racji, dzięki czemu obie strony zbliżą się do zgody. Możemy również pozostać w tym stanie ducha, który niestety doprowadził do niezgody w dniu 15 listopada. Kogo mamy winić? Mógłbym powiedzieć, że od samego początku Parlament z pewnością zamierzał utrzymywać, iż winić należy Radę, a Rada z pewnością zamierzała twierdzić, iż wina leży po stronie Parlamentu, i obie strony dziękowałyby Komisji za jej starania na rzecz pojednania. Musimy starać się odejść od tego typu podejścia i jak najlepiej wykorzystać te kilka ostatnich tygodni i dni na wzbudzenie w sobie odmiennego sposobu rozumowania. Cóż mam odpowiedzieć na pytanie pana przewodniczącego – czy postęp jest możliwy? Tak, jest możliwy, ponieważ wiemy, że gdybyśmy postępowali w taki sposób, jak 15 listopada, efektem końcowym byłby ponownie brak zgody, zwłaszcza w ważnej kwestii elastyczności. Dlaczego kwestia ta jest istotna? Jest istotna, ponieważ w mojej ocenie dotyczy jednej z głównych trosk Parlamentu, którą są liczne plany – przynajmniej w odniesieniu do lat 2012-2013, czyli okresu, w którym kończą się obecne ramy wieloletnie. Właśnie dlatego począwszy od 15 listopada prezydencja belgijska nawiązała kontakt w omawianej sprawie, próbując osiągnąć postęp również w zakresie tych punktów. Otóż tak – istnieją możliwości uzyskania porozumienia w tym kontekście, ale obydwie strony będą musiały całkowicie zmienić swoje rozumowanie i przyjąć podejście pojednawcze, by uzyskać rezultaty. Inaczej będziemy świadkami kolejnej porażki, a wcześniej mówiłem o szkodliwych konsekwencjach ewentualnej porażki, głównie w zakresie realizacji naszej polityki w różnych dziedzinach. Sądzę, że obywatele europejscy zasługują na coś lepszego."@pl¹⁶ "Senhor Deputado Schulz, ouvi a sua pergunta. Julgo mesmo que ninguém foi poupado. Penso que podemos optar por apontar o dedo uns aos outros – culpa sua, culpa nossa –, ou podemos procurar convencer-nos a nós próprios a escolher outra lógica em que ambos os lados procurem avançar para uma abordagem conciliatória. Poderíamos também insistir na lógica que, lamentavelmente conduziu, a um desacordo em 15 de Novembro. De quem é a culpa? Eu poderia ter-lhe dito logo à partida que o Parlamento iria dizer que a culpa era do Conselho e o Conselho iria por certo dizer que a culpa era do Parlamento, e ambos agradeceriam à Comissão por se ter esforçado na conciliação. Temos de procurar afastar-nos desse tipo de abordagem e de tirar o máximo partido das últimas semanas e dias para começarmos a pensar de outra maneira. Para responder à pergunta do Presidente: é possível fazer progressos? Sim, é possível fazer progressos, uma vez que agora sabemos que se agirmos como agimos em 15 de Novembro estaremos apenas a retomar a via do desacordo que ocorreu em 15 de Novembro, especialmente no que respeita à importante questão da flexibilidade. Por que razão é esta questão importante? É importante porque vai ao encontro, julgo eu, de uma das principais preocupações do Parlamento, a saber, a de ter um certo número de perspectivas, pelo menos para 2012-2013, que é quando termina o actual quadro plurianual. É essa razão pela qual, nesta matéria, a Presidência belga, logo após 15 de Novembro, reatou imediatamente os contactos no sentido de tentar progredir também nestes outros pontos. Sim, é possível chegar a um acordo neste âmbito, mas, para isso, é necessário que ambas as partes invertam a sua lógica e adoptem uma abordagem conciliatória a fim de obter resultados. De outro modo, iremos infelizmente assistir a um novo fracasso, e já falei há pouco das consequências nefastas que esse fracasso teria, sobretudo na implementação das nossas políticas. Eu penso que os cidadãos da Europa merecem melhor do que isso."@pt¹⁷ "Dle Schulz, v-am auzit întrebarea. Cred că nimeni nu a fost cruțat. Cred că putem alege ori abordarea de a ne arăta cu degetul unii pe alții - e vina voastră, e vina noastră - sau putem încerca să ne convingem să avem o altă abordare, ambele părți încercând să avanseze spre această atitudine conciliantă. Am putea, de asemenea, să rămânem la starea psihică care ne-a condus din nefericire la un dezacord la data de 15 noiembrie. Cine este vinovat? V-aș fi putut spune asta de la început, Parlamentul avea cu siguranță să spună că este vina Consiliului, iar Consiliul avea cu siguranță să spună că este vina Parlamentului, amândouă instituțiile mulțumind Comisiei pentru eforturile făcute în vederea concilierii. Trebuie să încercăm să ne îndepărtăm de o astfel de abordare și să profităm de ultimele săptămâni și zile pentru a începe să gândim altfel. Pentru a răspunde la întrebarea Președintelui: se poate avansa? Da, se poate avansa, deoarece știm că, dacă acționăm la fel ca la 15 noiembrie, dezacordul de la acea dată se va repeta, mai ales în ceea ce privește problema importantă a flexibilității. De ce este această problemă importantă? Este important, deoarece, din punctul meu de vedere, se referă la una dintre preocupările majore ale Parlamentului, și anume a avea un număr de perspective, cel puțin pentru perioada 2012-2013, adică sfârșitul cadrului actual multianual. Acesta este motivul pentru care, în această privință, Președinția belgiană a reluat imediat legăturile, după data de 15 noiembrie, pentru a încerca să avanseze și în aceste puncte. Da, există posibilități de a se ajunge la un acord în acest context, însă ambele părți vor trebui să își inverseze raționamentul și să adopte o poziție conciliantă pentru a avea rezultate. Altminteri, vom fi, din păcate, martorii unui alt eșec, iar mai devreme am menționat consecințele dăunătoare pe care le-ar avea un eșec, mai ales asupra derulării politicilor noastre. Cred că cetățenii Europei merită mai mult de atât."@ro¹⁸ "Pán Schulz, počul som vašu otázku. Myslím si, že nikto toho nebol ušetrený. Myslím si, že buď si môžeme zvoliť prístup, keď budeme jeden na druhého ukazovať prstom – tvoja chyba, tvoja chyba –, alebo sa môžeme pokúsiť presvedčiť samých seba a zvoliť si iný prístup, keď sa obe strany pokúsia dosiahnuť pokrok smerom k tomuto zmierovaciemu prístupu. Môžeme tiež zostať v rozpoložení, ktoré, bohužiaľ, viedlo k nezhode 15. novembra. Koho je to vina? Hneď na začiatku som vám mohol povedať, že Parlament určite povie, že je to vina Rady, a Rada určite povie, že je to vina Parlamentu, a obaja budú ďakovať Komisii za to, že sa snažila o zmierenie. Musíme sa snažiť skoncovať s takýmto prístupom a čo najlepšie využiť posledných niekoľko týždňov a dní a začať myslieť inak. Odpoviem teda na otázku pána predsedu, či je možné dosiahnuť nejaký pokrok. Áno, je možné dosiahnuť pokrok, pretože vieme, že ak sa budeme správať rovnako ako 15. novembra, len sa zopakujú nezhody, ku ktorým vtedy došlo, najmä v dôležitej otázke flexibility. Prečo je táto otázka dôležitá? Je dôležitá, pretože sa podľa môjho názoru týka jedného z hlavných záujmov Parlamentu v súvislosti s viacerými výhľadmi aspoň na roky 2012 – 2013, kedy končí súčasný viacročný rámec. To je dôvod, prečo belgické predsedníctvo v tejto veci po 15. novembri okamžite obnovilo kontakty s cieľom pokúsiť sa dosiahnuť pokrok aj v týchto ďalších bodoch. Áno, v tejto veci je možná dohoda, ale obe strany budú musieť zmeniť svoju argumentáciu a prijať zmierovací prístup, aby sme dosiahli výsledky. V opačnom prípade budeme, bohužiaľ, svedkami ďalšieho neúspechu a už som hovoril o škodlivých dôsledkoch, ktoré by takýto neúspech mal najmä na vykonávanie našich politík. Myslím si, že občania Európy si zaslúžia niečo lepšie."@sk¹⁹ "Gospod Schulz, slišal sem vaše vprašanje. Prepričan sem, da so ga slišali vsi. Mislim, da lahko bodisi izberemo pristop, po katerem bomo s prsti kazali drug v drugega – ti si kriv, ti si kriv – ali pa se bomo poskusili prepričati, da sprejmemo drug pristop, po katerem si bosta obe strani prizadevali za napredek v smeri proti temu usklajevalnemu pristopu. Lahko ohranimo tudi stanje duha, ki je na žalost 15. novembra pripeljalo do nestrinjanja. Kdo je kriv za to? Lahko bi vam že na začetku rekel, da bo Parlament zagotovo trdil, da je krivda na strani Sveta, in da bo Svet zagotovo trdil, da je krivda na strani Parlamenta, medtem ko se bosta oba zahvalila Komisiji, ker si je prizadevala pri usklajevanju. Moramo se odmakniti od takšnega pristopa in kar najbolj izkoristiti zadnjih nekaj tednov in dni, da bi začeli razmišljati drugače. Če odgovorim predsedniku glede možnosti za kakršen koli napredek: da, napredek je mogoč, saj vemo, da bi z enakim ravnanjem, ki smo ga pokazali 15. novembra, samo ponovili nestrinjanje, ki se je ta dan zgodilo, zlasti v zvezi s pomembnim vprašanjem prilagodljivosti. Zakaj je to vprašanje pomembno? Po mojem mnenju je pomembno zato, ker govori o enem izmed največjih skrbi Parlamenta, ki se nanaša na številne možnosti, vsaj za obdobje 2012–2013, ko se bo končal sedanji večletni finančni okvir. To je razlog, zakaj je belgijsko predsedstvo pri tej zadevi, glede na to, kar se je zgodilo 15. novembra, nemudoma obnovilo stike, da bi poskusilo doseči napredek tudi pri teh drugih točkah. Da, obstajajo možnosti za sporazum v tem okviru, vendar bosta obe strani morali spremeniti svoje razloge in sprejeti usklajevalni postopke, da bi dosegli rezultate. V nasprotnem primeru bomo žal priča še enemu neuspehu, pred tem pa sem že govoril o škodljivih posledicah, ki bi jih neuspeh lahko imel predvsem pri izvajanju naših politik. Mislim, da si državljani Evrope zaslužijo več."@sl²⁰ "Herr Schulz! Jag uppfattade din fråga. Jag tror inte att den har undgått någon. Jag anser att vi antingen kan välja strategin att peka finger åt varandra – ert fel, vårt fel – eller så kan vi försöka övertyga oss själva om att inta en annan inställning, där båda sidor försöker att närma sig denna försonande strategi. Vi skulle också kunna ha kvar den inställning som tyvärr ledde till oenighet den 15 november. Vem ska man klandra? Jag skulle ha kunnat tala om för er att från början skulle parlamentet säkert ha sagt att rådet var skyldigt, och rådet skulle säkert ha sagt att parlamentet var skyldigt, samtidigt som båda parter skulle tacka kommissionen för att ha ansträngt sig och medlat. Vi måste försöka undvika denna inställning och utnyttja de sista veckorna och dagarna till fullo för att börja tänka annorlunda. För att svara på talmannens fråga, kan några framsteg göras? Ja, framsteg kan göras, för vi vet att om vi agerar på samma sätt som vi gjorde den 15 november upprepar vi bara den oenighet som uppstod den 15 november, särskilt om den viktiga frågan om flexibilitet. Varför är denna fråga viktig? Enligt min mening är den viktig för den tar upp en av parlamentets största farhågor, det vill säga att ha ett antal framtidsutsikter, åtminstone för 2012–2013, med andra ord då den gällande fleråriga budgetramen löper ut. Det är av denna anledning som det belgiska ordförandeskapet i denna fråga, och mot bakgrund av den 15 november, omedelbart återupptog kontakterna för att försöka göra framsteg inom dessa andra punkter också. Ja, det finns möjligheter till en överenskommelse mot denna bakgrund, men båda sidor måste ändra sin logiska grund och anta en försonande strategi för att uppnå resultat. I annat fall kommer vi tyvärr att bevittna ytterligare ett misslyckande, och jag berörde tidigare de ofördelaktiga konsekvenser som ett misslyckande skulle få, huvudsakligen för genomförandet av vår politik. Jag anser att EU-medborgarna förtjänar bättre än så."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Melchior Wathelet,"^15,14,8 "président en exercice du Conseil"^15,14 "président en exercice du Conseil."⁸
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶