Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-10-21-Speech-4-331"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-10-21"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Caucazul de Nord, în special cazul lui Oleg Orlov⁶
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20101021.25.4-331"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-10-21-Speech-4-332⁶
lpv:speaker	lp:Marie-Christine Vergiat⁶
lpv:spoken text	"Monsieur le Président, je voudrais profiter de cette intervention pour nous interroger collectivement sur ce à quoi sert le prix Sakharov. Je voudrais tout d’abord remercier mes collègues, et notamment Mme Hautala, d’avoir répondu à ma demande concernant la situation de M. Orlov. En effet, M. Orlov est l’un des trois responsables de l’association Mémorial à laquelle nous avons décerné le prix Sakharov l’année dernière. En remettant ce prix, nous avons récompensé l’engagement de ceux qui osent encore dénoncer la situation en Tchétchénie. C’était un symbole car c’était quelques mois après l’assassinat de Mme Natalia Estemirova, assassinat que M. Orlov avait violemment dénoncé. Nous savions que le président tchétchène poursuivait de sa haine M. Orlov, qu’il avait porté plainte contre lui. En janvier 2010, M. Orlov et Mémorial ont été condamnés et nous n’avons rien dit. Le 6 juillet dernier, M. Orlov a de nouveau été inculpé et il encourt aujourd’hui une peine de trois ans de prison. Quand nous décernons le prix Sakharov, nous cherchons à valoriser le combat d’hommes et de femmes qui luttent pour la démocratie et les droits de l’homme et en leur attribuant le prix, nous les plaçons sous notre protection. Or, qu’avons-nous fait pour M. Orlov et pour tous ceux qui défendent les droits de l’homme en Russie et en Tchétchénie? Comment avons-nous fait évoluer le dialogue de l’Union européenne pour que les droits de l’homme soient enfin respectés dans le Caucase du Nord? Pouvons-nous tolérer sans rien dire que plus d’un an après le meurtre de Mme Estemirova aucune poursuite judiciaire ne soit engagée? Pouvons-nous tolérer que les défenseurs des droits de l’homme soient enlevés, molestés, disparaissent sans aucune réaction judiciaire? J’ai un peu envie de dire: à quoi servons-nous, si plénière après plénière nous dénonçons un certain nombre de violations des droits de l’homme sans que cela empêche la Commission de poursuivre ses dialogues dits constructifs et de nous dire que les choses progressent mais pas sur le terrain des droits de l’homme et de la justice? Quand cesserons-nous de renoncer à ces valeurs dites fondamentales au profit des intérêts économiques et politiques de certains États membres? Peut-être serions-nous plus crédibles, mes chers collègues, si nos séances n’étaient pas renvoyées au jeudi, en fin d’après-midi, et si nous étions un peu plus nombreux pour suivre ces débats?"@fr⁸
lpv:spokenAs	unknown; Front de gauche pour changer d’Europe (2009-07-14--2014-06-30)²³ member; CULT (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; Delegation for relations with the Maghreb countries and the Arab Maghreb Union (2009-09-16--2014-06-30)²³ substitute; LIBE (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; DROI (2010-01-18--2012-01-18)²³ substitute; Delegation to the Parliamentary Assembly of the Union for the Mediterranean (2009-09-16--2014-06-30)²³ treasurer; EUL/NGL (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³
lpv:translated text	". − Pane předsedající, ráda bych využila této možnosti a vyzvala, abychom se společně zamysleli nad tím, jakému účelu Sacharovova cena slouží. Nejdříve bych chtěla poděkovat svým kolegům, především paní Hautalaové, za jejich reakce na můj požadavek ohledně situace pana Orlova. Pan Orlov je skutečně jedním ze tří představitelů Memorialu, organizace, jíž jsme vloni udělili Sacharovovu cenu. Udělením této ceny jsme ocenili odhodlání těch, kdo mají stále odvahu situaci v Čečensku odsuzovat. Jednalo se o symbolický akt, neboť přišel několik měsíců po smrti Natálie Estemirové, po vraždě, kterou pan Orlov důrazně odsoudil. Víme, že čečenský prezident pana Orlova za jeho nenávist žaloval a vznášel proti němu obvinění. V lednu roku 2010 byl pan Orlov a sdružení Memorial uznáni vinnými a my jsme vůbec nereagovali. Dne 6. července byl pan Orlov obviněn znovu a nyní mu hrozí tříletý trest odnětí svobody. Když jsme udělovali Sacharovovu cenu, chtěli jsme zviditelnit práci mužů a žen bojujících za demokracii a lidská práva. Prostřednictvím tohoto ocenění jsme je také vzali pod naši ochranu. Co jsme však pro pana Orlova a všechny obránce lidských práv v Rusku a Čečensku opravdu udělali? Jak jsme rozvinuli vzájemný dialog, abychom zajistili, že budou lidská práva na Severním Kavkaze konečně respektována? Můžeme bez jakéhokoli komentáře tolerovat skutečnost, že ani více než rok po vraždě paní Estemirové nebyly učiněny žádné právní kroky? Můžeme tolerovat únosy, zneužívání a mizení obránců lidských práv bez jakéhokoli zásahu soudů? Chce se mi skoro říci, k čemu tu jsme, když zasedání za zasedáním odsuzujeme případy porušování lidských práv, aniž bychom Komisi zabránili v pokračování zdánlivě konstruktivních rozhovorů a tvrzení o pokroku dosaženém ve všech oblastech, jen ne v oblasti lidských práv a spravedlnosti? Kdy přestaneme tyto údajně základní hodnoty zapírat jenom kvůli hospodářským a politickým zájmům některých členských států? Mohli bychom být důvěryhodnější, dámy a pánové, kdybychom svá zasedání nekončili už ve čtvrtek odpoledne a kdyby tyto rozpravy sledovalo víc z nás."@cs¹ "− Hr. formand! Jeg vil gerne benytte denne lejlighed til at spørge os alle sammen, hvad formålet er med Sakharovprisen. Først tak til mine kolleger og især fru Hautala for at have reageret på min anmodning vedrørende hr. Orlovs situation. Hr. Orlov er en af de tre ledere i Memorial, den forening, som vi tildelte Sakharovprisen sidste år. Med denne pris belønnede vi dem, som stadig tør tage afstand fra situationen i Tjetjenien. Det var en symbolsk handling, fordi det skete et par måneder efter mordet på Natalia Estemirova, et mord, som hr. Orlov fordømte i kraftige vendinger. Vi vidste, at den tjetjenske præsident lagde sag an mod hr. Orlov på grund af hans had, at han anklagede ham. I januar 2010 blev hr. Orlov og Memorial dømt skyldige, og vi sagde ikke noget. Den 6. juli blev hr. Orlov anklaget igen, og nu risikerer han tre års fængsel. Når vi tildeler Sakharovprisen, sigter vi mod at profilere mænd og kvinder, der kæmper for demokrati og menneskerettigheder, og med denne pris giver vi dem vores beskyttelse. Men hvad har vi gjort for hr. Orlov og alle dem, der forsvarer menneskerettighederne i Rusland og Tjetjenien? Hvordan har vi udviklet EU's dialog for at sikre, at menneskerettighederne endelig overholdes i Nordkaukasus? Kan vi stiltiende acceptere, at der i over et år ikke er taget retlige skridt i forbindelse med mordet på fru Estemirova? Kan vi acceptere, at menneskerettighedsforkæmpere bliver kidnappet, mishandlet og forsvinder, uden at domstolene reagerer? Jeg fristes næsten til at spørge, hvad formålet er, hvis vi mødeperiode efter mødeperiode tager afstand fra en række overtrædelser af menneskerettighederne, uden at det hindrer Kommissionen i at indgå i de angiveligt konstruktive dialoger og i at fortælle os, at der sker fremskridt, men bare ikke på områder som menneskerettigheder og retfærdighed? Hvornår holder vi op med at give afkald på disse såkaldte grundlæggende værdier til fordel for visse medlemsstaters økonomiske og politiske interesser? Vi ville måske være mere troværdige, hvis vores møder ikke blev udskudt til det sidste punkt en torsdag eftermiddag, og hvis der var lidt flere af os, der deltog i disse forhandlinger."@da² "− Herr Präsident! Ich möchte diese Rede nutzen, um darum zu bitten, dass wir gemeinsam über den Zweck des Sacharow-Preises nachdenken. Zu Anfang möchte ich meinen Kolleginnen und Kollegen und insbesondere Frau Hautala dafür danken, dass sie auf meine Bitte hinsichtlich der Lage von Herrn Orlov reagiert haben. In der Tat gehört Herr Orlov zu den drei Personen, die Memorial, den Verband, dem im vergangenen Jahr der Sacharow-Preis verliehen wurde, leiten. Mit der Übergabe dieses Preises haben wir das Engagement jener honoriert, die es noch immer wagen, die Lage in Tschetschenien zu verurteilen. Sie war symbolisch, weil sie wenige Monate nach dem Mord an Nalia Estemirova stattfand, einem Mord, den Herr Orlov entschieden verurteilt. Wir wussten, dass der tschetschenische Präsident Herrn Orlov aus Hass verklagte, dass er gegen ihn Strafantrag gestellt hatte. Im Januar 2010 wurden Herr Orlov und Memorial für schuldig befunden und wir haben nichts gesagt. Am 6. Juli wurde Herr Orlov erneut angeklagt, und ihm droht nun eine dreijährige Haftstrafe. Wenn wir den Sacharow-Preis vergeben, wollen wir den Bekanntheitsgrad der Arbeit von Frauen und Männern anheben, die für Demokratie und Menschenrechte kämpfen, und indem wir sie mit dem Preis auszeichnen, stellen wir sie unter unseren Schutz. Was haben wir jedoch für Herrn Orlov und all jene, die Menschenrechte in Russland und Tschetschenien verteidigen, getan? Wie haben wir den Dialog der EU weiterentwickelt, um dafür zu sorgen, dass Menschenrechte im Nordkaukasus endlich geachtet werden? Können wir ohne ein Wort die Tatsache tolerieren, dass über ein Jahr nach Frau Estemirovas Mord keine gerichtlichen Schritte eingeleitet wurden? Können wir tolerieren, dass Menschenrechtsaktivisten entführt und misshandelt werden und dass sie ohne eine Reaktion seitens der Gerichtshöfe verschwinden? Ich möchte fast sagen, welchem Zweck dienen wir, wenn wir Sitzungsperiode für Sitzungsperiode eine Reihe von Menschenrechtsverletzungen anprangern, ohne dass dies die Kommission davon abhält, ihre angeblich konstruktiven Dialoge fortzusetzen und uns zu sagen, dass Fortschritte erzielt wurden, nur nicht im Bereich der Menschenrechte und der Gerechtigkeit? Wann werden wir aufhören, auf diese angeblich fundamentalen Werte zugunsten der wirtschaftlichen und politischen Interessen bestimmter Mitgliedstaaten zu verzichten? Wir wären vielleicht glaubwürdiger, meine Damen und Herren, wenn unsere Sitzungen nicht ganz auf das Ende des Donnerstag Nachmittags verschoben würden und ein paar mehr von uns hier dieser Aussprache folgen würden."@de⁹ "− Κύριε Πρόεδρε, θέλω να επωφεληθώ από αυτήν την παρέμβαση για να ζητήσω να συλλογιστούμε όλοι μαζί ποιον σκοπό εξυπηρετεί το Βραβείο Ζαχάρωφ. Θα ήθελα να ξεκινήσω ευχαριστώντας τους συναδέλφους μου, και ειδικότερα την κ. Hautala, που ανταποκρίθηκαν στο αίτημά μου όσον αφορά την κατάσταση του κ. Orlov. Πράγματι, ο κ. Orlov είναι ένας από τους τρεις επικεφαλής του Memorial, της ένωσης στην οποία απονείμαμε πέρυσι το Βραβείο Ζαχάρωφ. Παραδίδοντας αυτό το βραβείο, επιβραβεύσαμε τη δέσμευση εκείνων που τολμούν ακόμη να καταγγέλλουν την κατάσταση στην Τσετσενία. Ήταν μια συμβολική χειρονομία γιατί συνέβη λίγους μήνες μετά τη δολοφονία της Natalia Estemirova, την οποία ο κ. Orlov καταδίκασε απερίφραστα. Γνωρίζαμε ότι ο πρόεδρος της Τσετσενίας καταδίωκε τον κ. Orlov για το μίσος του, ότι είχε απαγγείλει κατηγορίες εναντίον του. Τον Ιανουάριο του 2010 ο κ. Orlov και το Memorial κρίθηκαν ένοχοι, και εμείς δεν είπαμε τίποτα. Στις 6 Ιουλίου απαγγέλθηκε και πάλι κατηγορία στον κ. Orlov και τώρα αντιμετωπίζει ποινή τριετούς φυλάκισης. Όταν απονέμουμε το Βραβείο Ζαχάρωφ, έχουμε ως στόχο να προβάλουμε και να αναδείξουμε το έργο ανδρών και γυναικών που αγωνίζονται για τη δημοκρατία και τα ανθρώπινα δικαιώματα και, απονέμοντάς τους το βραβείο, τους θέτουμε υπό την προστασία μας. Ωστόσο, τι έχουμε κάνει για τον κ. Orlov και για όλους εκείνους που υπερασπίζονται τα ανθρώπινα δικαιώματα στη Ρωσία και την Τσετσενία; Με ποιον τρόπο έχουμε αναπτύξει τον διάλογο της ΕΕ για να διασφαλίσουμε ότι τα ανθρώπινα δικαιώματα γίνονται επιτέλους σεβαστά στον Βόρειο Καύκασο; Μπορούμε να ανεχτούμε, χωρίς να πούμε τίποτα, το γεγονός ότι δεν έχει κινηθεί καμία νομική διαδικασία, ενώ έχει περάσει περισσότερος από ένας χρόνος από τη δολοφονία της κ. Estemirova; Μπορούμε να ανεχθούμε τις απαγωγές, την κακομεταχείριση και την εξαφάνιση υπερασπιστών των ανθρωπίνων δικαιωμάτων χωρίς καμία αντίδραση από τα δικαστήρια; Σχεδόν αισθάνομαι την ανάγκη να ρωτήσω ποιον σκοπό εξυπηρετούμε τελικά όταν σε κάθε περίοδο συνόδου καταδικάζουμε μια σειρά παραβιάσεων ανθρωπίνων δικαιωμάτων, χωρίς όμως αυτό να εμποδίζει την Επιτροπή να συνεχίζει τους υποθετικά εποικοδομητικούς διαλόγους και από το να μας λέει ότι έχει σημειωθεί πρόοδος αλλά όχι στα πεδία των ανθρωπίνων δικαιωμάτων και της δικαιοσύνης; Πότε θα σταματήσουμε να απαρνούμαστε αυτές τις υποθετικά θεμελιώδεις αξίες προς όφελος των οικονομικών και πολιτικών συμφερόντων ορισμένων κρατών μελών; Ίσως θα μπορούσαμε να γίνουμε πιο αξιόπιστοι, κυρίες και κύριοι, αν οι συνεδριάσεις μας δεν προγραμματίζονταν στο τέλος της ημερήσιας διάταξης το απόγευμα της Πέμπτης, και αν ήμασταν περισσότεροι εδώ για να παρακολουθήσουμε αυτές τις συζητήσεις."@el¹⁰ "− Mr President, I should like to take advantage of this speech to ask for us together to think about what purpose the Sakharov Prize serves. I should like to begin by thanking my colleagues, and Mrs Hautala in particular, for having responded to my request concerning the situation of Mr Orlov. Indeed, Mr Orlov is one of the three people in charge of Memorial, the association to which we awarded the Sakharov Prize last year. By handing over this prize, we rewarded the commitment of those who still dare to denounce the situation in Chechnya. It was symbolic because it came a few months after the murder of Natalia Estemirova, a murder that Mr Orlov strongly condemned. We knew that the Chechen President was suing Mr Orlov for his hatred, that he had pressed charges against him. In January 2010 Mr Orlov and Memorial were found guilty, and we did not say a thing. On 6 July Mr Orlov was charged once again, and he is now facing a three-year prison term. When we award the Sakharov Prize, we aim to raise the profile of the work of men and women who fight for democracy and human rights and, in awarding them the prize, we place them under our protection. However, what have we done for Mr Orlov and for all those who defend human rights in Russia and in Chechnya? In what way have we developed the EU’s dialogue to ensure that human rights are at last respected in the North Caucasus? Can we tolerate, without saying anything, the fact that no legal action has been taken more than a year after Mrs Estemirova’s murder? Can we tolerate human rights defenders being kidnapped, mistreated and disappearing without any reaction by the courts? I almost feel like saying, what purpose do we serve if, part-session after part-session, we denounce a number of human rights violations without it stopping the Commission from pursuing its supposedly constructive dialogues and from telling us that progress is being made, but just not in the fields of human rights and justice? When will we stop renouncing these supposedly fundamental values for the benefit of the economic and political interests of certain Member States? We might be more credible, ladies and gentlemen, if our sittings were not pushed back to last thing on Thursday afternoon, and if there were a few more of us here to follow these debates."@en⁴ "− Señor Presidente, me gustaría aprovechar esta intervención para pedirles que reflexionemos todos sobre cuál es el propósito del Premio Sájarov. Me gustaría comenzar agradeciendo a mis colegas, y a la señora Hautala en particular, que hayan respondido a mi solicitud relativa a la situación del señor Orlov. De hecho, el señor Orlov es una de las tres personas que dirigen Memorial, la asociación que fue galardonada con el Premio Sájarov el año pasado. Al conceder este premio, recompensamos el compromiso de todas las personas que todavía se atreven a denunciar la situación en Chechenia. Fue simbólico porque se produjo unos pocos meses después del asesinato de Natalia Estemirova, un asesinato que el señor Orlov condenó con firmeza. Sabemos que el Presidente checheno demandó al señor Orlov por odio y que había presentado cargos contra él. En enero de 2010, el señor Orlov y Memorial fueron declarados culpables y nosotros no dijimos nada. El 6 de julio el señor Orlov fue condenado de nuevo y ahora se enfrenta a una pena de treinta años de prisión. Cuando concedemos el Premio Sájarov, intentamos poner de relieve el trabajo de hombres y mujeres que luchan por la democracia y los derechos humanos y, al otorgarles el premio, les damos nuestra protección. No obstante, ¿qué hemos hecho por el señor Orlov y por todos aquellos que defienden los derechos humanos en Rusia y en Chechenia? ¿De qué manera hemos desarrollado el diálogo de la UE para garantizar que por fin se respeten los derechos humanos en el Cáucaso Septentrional? ¿Podemos tolerar, sin decir nada, el hecho de que no se hayan tomado medidas legales cuando ha pasado más de un año del asesinato de la señora Estemirova? ¿Podemos tolerar el secuestro, maltrato y desaparición de defensores de los derechos humanos sin que haya ninguna reacción por parte de los tribunales? Casi tengo ganas de decir, ¿para qué servimos si, un periodo parcial de sesiones tras otro, denunciamos varias violaciones de los derechos humanos sin que esto impida que la Comisión continúe con sus diálogos supuestamente constructivos y nos diga que se están haciendo progresos, pero no en los ámbitos de los derechos humanos y la justicia? ¿Cuándo dejaremos de renunciar a esos valores supuestamente fundamentales en aras de los intereses económicos y políticos de ciertos Estados miembros? Podríamos ser más creíbles, Señorías, si nuestras sesiones no se aplazaran a última hora de la tarde del jueves y si nos quedáramos aquí unos pocos más para seguir estos debates."@es²¹ "− Austatud juhataja! Tahaksin kasutada juhust ja paluda mõelda üheskoos, mis on Sahharovi auhinna eesmärk. Alustuseks tänan kolleege ja eelkõige Heidi Hautalat, kes reageerisid mu palvele seoses Oleg Orlovi olukorraga. Oleg Orlov on üks kolmest inimesest, kes juhib organisatsiooni Memorial, millele me eelmisel aastal andsime Sahharovi auhinna. Selle auhinna andmisega tunnustasime nende inimeste pühendumust, kes endiselt julgevad mõista hukka olukorra Tšetšeenias. See oli sümboolne, sest see toimus mõned kuud pärast Natalja Estemirova tapmist – mõrva, mille Oleg Orlov jõuliselt hukka mõistis. Teadsime, et Tšetšeenia president kaebas Oleg Orlovi tema süüdistamise eest kohtusse. 2010. aasta jaanuaris mõisteti Oleg Orlov ja Memorial süüdi, aga meie ei lausunud sõnagi. 6. juulil esitati Oleg Orlovile uus süüdistus ja nüüd ootab teda kolmeaastane vangistus. Sahharovi auhinnaga tahame esile tõsta nende meeste ja naiste tööd, kes võitlevad demokraatia ja inimõiguste eest, ning võtame nad selle auhinna andmisega oma kaitse alla. Aga mida me oleme Oleg Orlovi ning teiste Venemaal ja Tšetšeenias tegutsevate inimõiguslaste heaks teinud? Kuidas oleme arendanud ELi dialoogi, et tagada lõpuks ometi inimõiguste kaitse Põhja-Kaukaasias? Kas me suudame sõnagi lausumata taluda seda, et Natalja Estemirova tapmisest on möödas enam kui aasta, aga mingit ametlikku uurimist seoses sellega alustatud ei ole? Kas talume, et inimõiguste kaitsjaid röövitakse ja väärkoheldakse ning nad kaovad, ilma et kohtud midagi ette võtaks? Ütleksin isegi, et mis kasu meist on, kui mõistame osaistungjärk osaistungjärgu järel hukka paljud inimõiguste rikkumised, aga see ei takista komisjoni jätkamast nn konstruktiivset dialoogi ja ütlemast meile, et on saavutatud edusamme, ainult mitte inimõiguste ja õigluse valdkonnas? Millal me lõpetame nende väidetavalt põhiväärtuste mahasalgamise teatavate liikmesriikide majanduslike ja poliitiliste huvide heaks? Kallid kolleegid! Me võiksime olla tõsiselt võetavamad, kui meie kohtumisi ei lükataks neljapäeva pärastlõuna lõppu ja neil aruteludel oleks rohkem osalejaid."@et⁵ "− Arvoisa puhemies, haluan tässä puheenvuorossani pyytää, että mietimme yhdessä, mikä on Saharov-palkinnon tarkoitus. Haluan aluksi kiittää kollegojani, erityisesti Heidi Hautalaa, vastaamisesta Oleg Orlovin tilannetta koskeneeseen pyyntööni. Oleg Orlov on todellakin yksi viime vuoden Saharov-palkinnon saaneen Memorial-järjestön kolmesta vastuuhenkilöstä. Myöntämällä tämän palkinnon palkitsimme niiden sitoumuksellisen toiminnan, jotka vielä uskaltavat arvostella Tšetšenian tilannetta. Sillä oli symbolinen merkitys, koska se tapahtui muutaman kuukauden kuluttua Natalia Estemirovan murhasta, jonka Oleg Orlov voimakkaasti tuomitsi. Tiesimme, että Tšetšenian presidentti oli nostamassa Orlovia vastaan syytteen siitä, että tämä oli syyttänyt häntä. Tammikuussa 2010 Oleg Orlov ja Memorial todettiin syyllisiksi, emmekä sanoneet mitään. Oleg Orlovia vastaan nostettiin jälleen syyte 6. heinäkuuta, ja häntä uhkaa nyt kolmen vuoden vankeustuomio. Myöntäessämme Saharov-palkinnon pyrimme kohottamaan demokratiaa ja ihmisoikeuksia puolustavien profiilia ja otamme heidät suojelukseemme. Mitä olemme tehneet Oleg Orlovin ja kaikkien niiden hyväksi, jotka puolustavat ihmisoikeuksia Venäjällä ja Tšetšeniassa? Miten olemme kehittäneet EU:n vuoropuhelua varmistaaksemme, että Pohjois-Kaukasiassa vihdoinkin kunnioitetaan ihmisoikeuksia? Voimmeko mitään sanomatta hyväksyä sen, ettei oikeustoimiin ole vieläkään ryhdytty, vaikka Natalia Estemirovan murhasta on kulunut jo yli vuosi? Voimmeko sallia sen, että ihmisoikeuksien puolustajia kidnapataan ja pahoinpidellään ja että heitä katoaa ilman tuomioistuinten minkäänlaista reaktiota? Tekee mieli kysyä, mitä tarkoitusta oikein palvelemme, jos istuntojakso toisensa jälkeen tuomitsemme joitakin ihmisoikeusloukkauksia, mutta se ei estä komissiota jatkamasta muka rakentavia vuoropuhelujaan ja toteamasta meille, että edistystä kyllä tapahtuu, mutta ei ihmisoikeuksien ja oikeusjärjestelmän aloilla. Milloin lopetamme näiden väitettyjen perusarvojen kieltämisen tiettyjen jäsenvaltioiden taloudellisten ja poliittisten etujen vuoksi? Hyvät kollegat, saattaisimme olla uskottavampia, jos istuntojamme ei järjestettäisi myöhään torstai-iltapäivänä ja jos olisimme hieman runsaslukuisempina paikalla seuraamassa näitä keskusteluja."@fi⁷ "− Elnök úr! E hozzászólással szeretném kihasználni az alkalmat és azt kérni, hogy együtt gondoljuk végig, milyen célt is szolgál a Szaharov-díj. Elsőként szeretném megköszönni kollégáimnak, és különösen Hautala asszonynak, hogy válaszoltak az Orlov úr aggasztó helyzetével kapcsolatos kérésemre. Igen, Orlov úr a Memorial három vezetőjének egyike, és e szervezetnek ítéltük oda tavaly a Szaharov-díjat. A díj átadásával azoknak az elkötelezettségét jutalmaztuk, akiknek továbbra is van merszük a csecsenföldi helyzet feltárásához. A díj odaítélése szimbolikus volt, mivel néhány hónappal egy olyan gyilkosság, Natalja Esztyemirova meggyilkolása után történt, amelyet Orlov úr mélyen elítélt. Tudtuk, hogy a csecsen elnök az ellene indított eljárás miatti gyűlölettől hajtva perli Orlov urat. 2010 januárjában Orlov urat és a Memorialt bűnösnek találták, mi pedig semmit sem szóltunk. Július 6-án Orlov urat ismét megvádolták, most pedig hároméves börtönbüntetésnek néz elébe. A Szaharov-díj odaítélésével a demokráciáért és az emberi jogokért harcoló férfiak és nők munkáját szeretnénk kiemelten elismerni, és azzal, hogy nekik ítéljük a díjat, egyben a védelmünkbe is vesszük őket. De mit tettünk Orlov úrért és mindazokért, akik az emberi jogokat védik Oroszországban és Csecsenföldön? Hogyan alakítottuk az EU párbeszédét annak érdekében, hogy az Észak-Kaukázusban végre tiszteletben tartsák az emberi jogokat? Meddig tűrhetjük szó nélkül, hogy még egy évvel Esztyemirova asszony meggyilkolása után sem történtek jogi lépések? Meddig tűrhetjük az emberi jogok védelmezőinek elrablását, bántalmazását vagy eltűnését a bíróságok bármiféle reakciója nélkül? Már-már úgy érzem, azt kellene kérdeznem, hogy milyen célt is szolgálunk mi, ha ülésről ülésre anélkül ítéljük el az emberi jogok megsértésének eseteit, hogy azzal megakadályoznánk a Bizottságot feltételezetten konstruktív párbeszédeinek folytatásában, és tovább hallgatjuk a beszámolókat arról az előrehaladásról, amely csupán az emberi jogok és az igazságszolgáltatás terén nem érzékelhető? Mikor szakítunk ezeknek az állítólag alapvető értékeknek a bizonyos tagállamok gazdasági és politikai érdekeit szolgáló megtagadásával? Sokkal hitelesebbek lennénk, hölgyeim és uraim, ha üléseink nem szorulnának az utolsó helyre csütörtök délutánonként, és többen követnék az itt zajló vitákat."@hu¹¹ ". − Signor Presidente, vorrei approfittare di questo intervento per riflettere insieme sul reale proposito del Premio Sacharov. Ringrazio innanzi tutto i colleghi, in particolare l’onorevole Hautala, per aver risposto alla mia domanda sulla situazione del signor Orlov, uno dei tre responsabili di Memorial, l’associazione vincitrice del Premio Sacharov dell’anno scorso. Consegnando questo premio, abbiamo premiato l’impegno di quanti osano ancora denunciare la situazione in Cecenia. È stata una premiazione simbolica poiché è avvenuta qualche mese dopo l’omicidio di Natalia Estemirova, episodio fortemente condannato dal signor Orlov. Era risaputo che, mosso unicamente dall’odio, il Presidente ceceno aveva citato in giudizio il signor Orlov per averlo accusato. Nel gennaio del 2010, il signor Orlov e Memorial sono stati ritenuti colpevoli e noi non abbiamo espresso alcun giudizio. Il 6 luglio, il signor Orlov è stato nuovamente condannato e ora deve scontare tre anni di carcere. Quando assegniamo il Premio Sacharov, intendiamo mettere in luce il lavoro di uomini e donne che lottano per la democrazia e i diritti umani. Infatti, consegnando loro il premio, li poniamo sotto la nostra ala protettrice. Ma cosa abbiamo fatto per il signor Orlov e per quanti difendono i diritti umani in Russia e in Cecenia? In che modo abbiamo sviluppato il dialogo all’interno dell’Unione europea per assicurare il rispetto dei diritti umani nel Caucaso settentrionale? Possiamo tollerare, senza dire niente, il fatto che non sia stata intrapresa alcuna azione legale a più di un anno dall’omicidio della signora Estemirova? Possiamo tollerare che i difensori dei diritti umani vengano sequestrati, maltrattati e che scompaiano, senza che i tribunali reagiscano in alcun modo? Mi sento in dovere di chiedere: qual è la nostra funzione se, tornata dopo tornata, denunciamo numerose violazioni dei diritti umani, senza che questo fermi la Commissione dall’intrattenere dialoghi apparentemente costruttivi e dal riportarci i progressi compiuti, ma non in ambito di diritti umani e giustizia? Quando smetteremo di rinunciare a questi valori apparentemente fondamentali a beneficio degli interessi economici e politici di alcuni Stati membri? Potremmo acquistare maggiore credibilità, onorevoli colleghi, se le nostre sedute non fossero poste come ultimo punto del giovedì pomeriggio e se ci fosse un maggior numero di presenti alla discussione."@it¹² "− Pone pirmininke, norėčiau pasinaudoti šia proga ir paprašyti, kad visi kartu pagalvotume, kokiam tikslui tarnauja Sacharovo premija. Pirmiausia norėčiau padėkoti savo kolegoms, ypač H. Hautalai, už tai, kad jie sureagavo į mano prašymą dėl O. Orlovo padėties. Tiesą pasakius, O. Orlov yra vienas trijų asociacijos „Memorial“ vadovų, kuriems pernai įteikėme Sacharovo premiją. Įteikdami šią premiją, apdovanojome asmenų, kurie vis dar drįsta smerkti padėtį Čečėnijoje, ryžtą. Tai buvo simboliškas veiksmas, nes premija buvo įteikta praėjus keliems mėnesiams po Natalijos Estemirovos nužudymo, kurį griežtai smerkė O. Orlov. Žinojome, kad Čečėnijos prezidentas kelia bylą prieš O. Orlovą dėl jo neapykantos, kad prezidentas jam rengia kaltinimus. 2010 m. sausio mėn. O. Orlov ir asociacija „Memorial“ buvo pripažinti kaltais, o mes tylėjome. Liepos 6 d. jis buvo vėl apkaltintas ir dabar jam gresia treji metai kalėjimo. Įteikdami Sacharovo premiją siekiame pabrėžti už demokratiją ir žmogaus teises kovojančių vyrų ir moterų darbą ir įteikdami jiems premiją imame tuos žmones saugoti. Tačiau ką padarėme O. Orlovo ir visų žmogaus teisių gynėjų Rusijoje ir Čečėnijoje labui? Kokiu būdu plėtojome ES dialogą, kad pagaliau būtų užtikrintas žmogaus teisių laikymasis Šiaurės Kaukaze. Ar galime, nieko nesakydami, toleruoti faktą, kad praėjus daugiau nei vieniems metams nuo N. Estemirovos nužudymo nebuvo imtasi jokių teisinių veiksmų? Ar galime toleruoti žmogaus teisių gynėjų grobimus, blogą elgesį su jais ir dingimus be jokios teismų reakcijos? Beveik norėčiau paklausti, kokiam tikslui tarnaujame, jei viena mėnesinė sesija po kitos vis smerkiame žmogaus teisių pažeidimus ir netrukdome Komisijai plėtoti jos, manytina, konstruktyvių dialogų ir mums pasakoti apie padarytą pažangą, aplenkiant žmogaus teisių ir teisingumo sritis? Kada nutrauksime šių pagrindinių vertybių atsižadėjimą, kurį lemia tam tikrų valstybių narių ekonominiai ir politiniai interesai? Galime, ponios ir ponai, veikti rimčiau, jei mūsų posėdžiai nebūtų nustumiami į ketvirtadienio popietės pabaigą ir jei šioje diskusijoje dalyvautų šiek tiek daugiau mūsų."@lt¹⁴ "− Priekšsēdētāja kungs! Es gribētu izmantot šo runu, lai lūgtu visiem padomāt, ar kādu mērķi tiek piešķirta Saharova balva. Es gribētu sākt runu ar pateicību saviem kolēģiem un jo īpaši kundzei par to, ka viņa atsaucās uz manu lūgumu saistībā ar kunga situāciju. kungs patiesi ir viens no trim cilvēkiem, kas ir atbildīgi par organizāciju „Memoriāls” — asociāciju, kurai mēs piešķīrām Saharova balvu pagājušajā gadā. Piešķirot šo balvu, mēs apbalvojām to cilvēku pūles, kas joprojām uzdrošinās atmaskot situāciju Čečenijā. Simboliski bija tas, ka balva tika piešķirta dažus mēnešus pēc noslepkavošanas. Tā bija slepkavība, ko kungs asi nosodīja. Mēs zinājām, ka Čečenijas prezidents ir iesūdzējis tiesā kungu aiz naida par to, ka kungs apsūdzēja viņu. kungs un organizācija „Memoriāls” 2010. gada janvārī tika atzīti par vainīgiem, bet mēs neteicām ne vārda. kungu 6. jūlijā vēlreiz iesūdzēja, un tagad viņam ir piespriests trīs gadu ilgs cietumsods. Kad mēs piešķiram Saharova balvu, mēs gribam, lai cilvēki uzzina par tiem vīriešiem un sievietēm, kas cīnās par demokrātiju un cilvēktiesībām, un, piešķirot viņiem šo balvu, mēs viņus ņemam savā aizsardzībā. Tomēr sakiet, ko mēs esam paveikuši kunga un visu to cilvēku labā, kas aizstāv cilvēktiesības Krievijā un Čečenijā? Kādā veidā mēs esam izvērsuši ES dialogu, lai nodrošinātu cilvēktiesību ievērošanu vismaz Ziemeļkaukāzā? Kā mēs, neko nesakot, varam paciest to, ka ir pagājis jau vairāk nekā gads pēc kundzes slepkavības, bet vēl nav sācies nekāds tiesas process? Kā mēs varam paciest to, ka tiesas nekādi nereaģē uz cilvēktiesību aizsardzības aktīvistu nolaupīšanu, viņu aizskaršanu vai pazušanu? Man gandrīz gribas vaicāt, kāda gan ir jēga mūsu darbam, ja mēs dienu no dienas savās sesijās atmaskojam daudzus cilvēktiesību pārkāpumus, bet tas neattur Komisiju no iesaistīšanās tās šķietami konstruktīvajos dialogos, pēc kuriem mums tiek stāstīts, ka progress ir panākts, bet tikai ne cilvēktiesību un taisnīguma jomā? Kad mēs pārstāsim upurēt šīs pamatvērtības, lai tikai apmierinātu dažu dalībvalstu ekonomiskās un politiskās intereses? Dāmas un kungi! Mēs varētu būt uzticības cienīgāki, ja mūsu sēdes netiktu atliktas uz vēlu ceturtdienas pēcpusdienu un ja šeit atrastos mazliet vairāk deputātu, kas klausās debates."@lv¹³ "Monsieur le Président, je voudrais profiter de cette intervention pour nous interroger collectivement sur ce à quoi sert le prix Sakharov. Je voudrais tout d'abord remercier mes collègues, et notamment Mme Hautala, d'avoir répondu à ma demande concernant la situation de M. Orlov. En effet, M. Orlov est l'un des trois responsables de l'association Mémorial à laquelle nous avons décerné le prix Sakharov l'année dernière. En remettant ce prix, nous avons récompensé l'engagement de ceux qui osent encore dénoncer la situation en Tchétchénie. C'était un symbole car c'était quelques mois après l'assassinat de Mme Natalia Estemirova, assassinat que M. Orlov avait violemment dénoncé. Nous savions que le président tchétchène poursuivait de sa haine M. Orlov, qu'il avait porté plainte contre lui. En janvier 2010, M. Orlov et Mémorial ont été condamnés et nous n'avons rien dit. Le 6 juillet dernier, M. Orlov a de nouveau été inculpé et il encourt aujourd'hui une peine de trois ans de prison. Quand nous décernons le prix Sakharov, nous cherchons à valoriser le combat d'hommes et de femmes qui luttent pour la démocratie et les droits de l'homme et en leur attribuant le prix, nous les plaçons sous notre protection. Or, qu'avons-nous fait pour M. Orlov et pour tous ceux qui défendent les droits de l'homme en Russie et en Tchétchénie? Comment avons-nous fait évoluer le dialogue de l'Union européenne pour que les droits de l'homme soient enfin respectés dans le Caucase du Nord? Pouvons-nous tolérer sans rien dire que plus d'un an après le meurtre de Mme Estemirova aucune poursuite judiciaire ne soit engagée? Pouvons-nous tolérer que les défenseurs des droits de l'homme soient enlevés, molestés, disparaissent sans aucune réaction judiciaire? J'ai un peu envie de dire: à quoi servons-nous, si plénière après plénière nous dénonçons un certain nombre de violations des droits de l'homme sans que cela empêche la Commission de poursuivre ses dialogues dits constructifs et de nous dire que les choses progressent mais pas sur le terrain des droits de l'homme et de la justice? Quand cesserons-nous de renoncer à ces valeurs dites fondamentales au profit des intérêts économiques et politiques de certains États membres? Peut-être serions-nous plus crédibles, mes chers collègues, si nos séances n'étaient pas renvoyées au jeudi, en fin d'après-midi, et si nous étions un peu plus nombreux pour suivre ces débats?"@mt¹⁵ ". Mijnheer de Voorzitter, ik wil gebruik maken van deze toespraak om ons gezamenlijk af te vragen waar de Sacharov-prijs toe dient. Ik wil allereerst mijn collega´s bedanken, en in het bijzonder mevrouw Hautala, voor haar reactie op mijn vraag over de situatie van de heer Orlov. De heer Orlov is namelijk een van de drie leiders van de organisatie Memorial, waaraan wij vorig jaar de Sacharov-prijs hebben toegekend. Door deze prijs toe te kennen, hebben wij de inzet beloond van degenen die de situatie in Tsjetsjenië nog aan de kaak durven te stellen. Het was symbolisch, want het was enkele maanden na de moord op mevrouw Natalia Estemirova, een moord die de heer Orlov streng veroordeeld had. We wisten dat de Tsjetsjeense president haatgevoelens koesterde jegens de heer Orlov en dat hij een aanklacht tegen hem had ingediend. In januari 2010 zijn de heer Orlov en Memorial veroordeeld en wij hebben niets gezegd. Op 6 juli jongstleden is de heer Orlov opnieuw aangeklaagd en er hangt hem nu een gevangenisstraf van drie jaar boven het hoofd. Wanneer we de Sacharov-prijs uitreiken, dan proberen we de aandacht te vestigen op het werk van mannen en vrouwen die strijden voor democratie en mensenrechten, en door hun die prijs toe te kennen nemen we hen in bescherming. Maar wat hebben we gedaan voor de heer Orlov en voor al diegenen die de mensenrechten verdedigen in Rusland en Tsjetsjenië? Op welke wijze hebben we de dialoog van de Europese Unie ontwikkeld, zodat de mensenrechten eindelijk zouden worden nageleefd in de Noordelijke Kaukasus? Kunnen wij zonder iets te zeggen toestaan dat er, meer dan een jaar na de moord op mevrouw Estemirova, geen enkele gerechtelijke vervolging is ingesteld? Kunnen we toestaan dat verdedigers van mensenrechten worden opgepakt en gemolesteerd en dat zij verdwijnen zonder enige reactie van de rechtbanken? Ik zou bijna willen zeggen: "waar dienen wij nog voor, als wij vergadering na vergadering schendingen van de mensenrechten veroordelen, zonder dat dat de Commissie verhindert om gewoon door te gaan met zogenaamde constructieve dialogen, en zij ons blijft zeggen dat er vooruitgang is, maar niet op het gebied van de mensenrechten en de rechtspraak?" Wanneer houden wij eens op met het verloochenen van de zogenaamde fundamentele waarden ten gunste van economische en politieke belangen van bepaalde lidstaten? Misschien zouden we geloofwaardiger zijn, dames en heren, als onze bijeenkomsten niet naar het einde van de donderdagmiddag werden geschoven, en als wij met wat meer mensen aanwezig zouden zijn bij deze debatten."@nl³ "− Pani przewodnicząca! Chciałabym wykorzystać moje wystąpienie, by postawić nam wszystkim pytanie, jakim celom służy Nagroda im. Sacharowa. Na wstępie chcę podziękować moim koleżankom i kolegom, a szczególnie pani poseł Hautali, za zareagowanie na mój wniosek dotyczący sytuacji pana Orłowa. Rzeczywiście, pan Orłow jest jedną z trzech osób odpowiedzialnych za działalność Memoriału − stowarzyszenia, któremu przyznaliśmy w ubiegłym roku Nagrodę im. Sacharowa. Wręczając tę nagrodę uznaliśmy oddanie tych, którzy nadal mają odwagę potępiać sytuację panującą w Czeczenii. Miało to symboliczny charakter, ponieważ wydarzyło się kilka miesięcy po morderstwie Natalii Estemirowej, które pan Orłow zdecydowanie potępił. Wiedzieliśmy, że prezydent Czeczenii oskarżał pana Orłowa o jego nienawiść, że wniósł przeciwko niemu oskarżenia. W styczniu 2010 roku uznano pana Orłowa i Memoriał za winnych, a my nic na ten temat powiedzieliśmy. W dniu 6 lipca pan Orłow został ponownie oskarżony i obecnie odbywa wyrok 3 lat więzienia. Kiedy przyznajemy Nagrodę im. Sacharowa mamy na celu nadanie rozgłosu pracy osób, którzy walczą o demokrację i prawa człowieka, a poprzez przyznanie im tej nagrody udzielamy im tym samym naszej ochrony. Co jednak uczyniliśmy dla pana Orłowa i dla tych, którzy bronią praw człowieka w Rosji i w Czeczenii? W jaki sposób rozwinęliśmy dialog UE, by zapewnić w końcu poszanowanie praw człowieka na Północnym Kaukazie? Czy możemy bez słowa tolerować fakt, że przez ponad rok nie podjęto żadnych działań prawnych po morderstwie pani Estemirowej? Czy możemy tolerować uprowadzenia obrońców praw człowieka, ich złe traktowanie i zniknięcia bez jakiejkolwiek reakcji sądów? Mam omalże ochotę powiedzieć: jakim celom służymy, jeśli na kolejnych posiedzeniach potępiamy ileś naruszeń praw człowieka, co nie powstrzymuje Komisji przed prowadzeniem rzekomo konstruktywnego dialogu i opowiadaniem nam, że osiągnięto postęp, ale nie w dziedzinie praw człowieka i wymiaru sprawiedliwości? Kiedy przestaniemy wyrzekać się tych rzekomo fundamentalnych wartości na rzecz korzyści gospodarczych i politycznych niektórych państw członkowskich? Bylibyśmy bardziej wiarygodni, panie i panowie, gdyby naszych posiedzeń nie przesuwano na ostatnią pozycję w czwartek po południu i gdyby trochę więcej z nas było obecnych podczas tych obrad."@pl^16,16 "− Senhor Presidente, gostaria de aproveitar esta intervenção para pedir que reflictamos juntos na razão de ser do Prémio Sakharov. Começo por agradecer aos meus colegas, e à senhora deputada Hautala em particular, por terem respondido ao meu pedido relativo à situação do senhor Orlov. Oleg Orlov é um dos três dirigentes da “Memorial”, a organização à qual atribuímos o Prémio Sakharov no ano passado. Ao atribuirmos o prémio, recompensámos o empenho daqueles que ainda se atrevem a denunciar a situação que se vive na Chechénia. Teve um carácter simbólico porque aconteceu alguns meses depois do assassínio de Natalia Estemirova, um homicídio que o Oleg Orlov condenou com veemência. Sabíamos que, movido pelo ódio, o Presidente checheno tinha apresentado uma queixa contra o senhor Orlov. Em Janeiro de 2010, Oleg Orlov e a “Memorial” foram declarados culpados, e nós nada dissemos. Em 6 de Julho, o senhor Orlov foi de novo acusado e agora enfrenta uma sentença de três anos de prisão. Ao atribuirmos o Prémio Sakharov, procuramos valorizar o trabalho de homens e mulheres que lutam pela democracia e pelos direitos humanos e, ao fazê-lo, colocamo-los sob a nossa protecção. No entanto, que fizemos nós por Oleg Orlov e por todos aqueles que defendem os direitos humanos na Rússia e na Chechénia? Como fizemos evoluir o diálogo da UE para que os direitos humanos sejam finalmente respeitados no Cáucaso do Norte? Podemos tolerar em silêncio que, mais de um ano após o assassínio de Natalia Estemirova, a justiça ainda não tenha funcionado? Podemos tolerar que os defensores dos direitos humanos sejam raptados e agredidos, e que desapareçam, sem qualquer reacção judicial? Tenho vontade de dizer: de que servimos se, depois de denunciarmos repetidamente, em sucessivos plenários, determinadas violações dos direitos humanos, a Comissão prossegue os seus diálogos supostamente construtivos e diz-nos que se estão a conseguir progressos, mas não no domínio dos direitos humanos e da justiça? Quando deixaremos de renunciar aos valores ditos fundamentais em benefício dos interesses económicos e políticos de determinados Estados-Membros? Talvez fôssemos mais credíveis, caros Colegas, se as nossas sessões não fossem adiadas para o final da tarde de quinta-feira e se houvesse uma presença mais numerosa de deputados a acompanhar estes debates."@pt¹⁷ "− Dle președinte, aș vrea să profit de această intervenție pentru a ne întreba cu toții la ce servește Premiul Saharov. Doresc mai întâi să le mulțumesc colegilor și mai ales dnei Hautala pentru că mi-au răspuns la întrebarea legată de situația dlui Orlov. De fapt, dl Orlov este unul din cei trei responsabili ai asociației Memorial, căreia am decernat Premiul Saharov anul trecut. Dându-i acest premiu, am recompensat angajamentul celor care încă mai îndrăznesc să denunțe situația din Cecenia. A fost un premiu simbolic, pentru că venea la câteva luni de la asasinarea dnei Natalia Estemirova, o crimă pe care dl Orlov a condamnat-o vehement. Știam că președintele cecen îl urmărea pe dl Orlov pentru ostilitatea sa, că făcuse o plângere penală împotriva lui. În ianuarie 2010, dl Orlov și Memorial au fost condamnați, iar noi nu am spus nimic. La 6 iulie, dl Orlov a fost din nou inculpat și a primit o pedeapsă de trei ani de închisoare. Atunci când decernăm premiul Saharov, noi încercăm să evidențiem activitatea celor care luptă pentru democrație și drepturile omului și, atribuindu-le acest premiu, îi plasăm sub protecția noastră. Or, ce am făcut noi pentru dl Orlov și pentru toți cei care apără drepturile omului în Rusia și în Cecenia? Cum am încercat noi să facem să progreseze dialogul Uniunii Europene pentru ca drepturile omului să fie în sfârșit respectate în Caucazul de Nord? Putem tolera, fără să spunem nimic, faptul că după mai bine de un an de la asasinarea dnei Estemirova nu s-a deschis nicio anchetă judiciară? Putem tolera ca apărătorii drepturilor omului să fie răpiți, maltratați sau să dispară fără nicio reacție din partea justiției? Simt că trebuie să spun: la ce servim noi dacă, plenară după plenară, denunțăm o serie de încălcări ale drepturilor omului fără ca acest lucru să împiedice Comisia să-și continue așa-zisul dialog constructiv și să ne spună că se înregistrează progrese, dar nu în domeniul drepturilor omului și al justiției? Când oare vom înceta să renunțăm atât de ușor la așa-zisele valori fundamentale de dragul intereselor politice și economice ale anumitor state membre? Poate că am fi mai credibili, dragi colegi, dacă ședințele noastre nu ar fi amânate pentru joi după-amiază și dacă am fi mai numeroși pentru a urmări aceste dezbateri."@ro¹⁸ "− Vážený pán predsedajúci, chcela by som využiť tento prejav a požiadať vás, aby sme sa spoločne zamysleli nad tým, aký je účel Sacharovovej ceny. Na úvod by som chcela poďakovať svojim kolegom a najmä pani Hautalovej za to, že zareagovali na moju požiadavku týkajúcu sa situácie pána Orlova. Veď pán Orlov je jedným z troch ľudí, ktorí vedú organizáciu Memorial, teda združenie, ktorému sme minulý rok udelili Sacharovovu cenu. Udelením tejto ceny sme odmenili angažovanosť tých, ktorí majú stále odvahu odsudzovať situáciu v Čečensku. Bolo to symbolické, pretože to prišlo len niekoľko mesiacov po vražde Natalie Estemirovovej, vražde, ktorú pán Orlov dôrazne odsúdil. Vedeli sme, že čečenský prezident z nenávisti zažaloval pána Orlova, že proti nemu vzniesol obvinenia. V januári 2010 boli pán Orlov a združenie Memorial uznaní za vinných a my sme nič nepovedali. Dňa 6. júla bol pán Orlov znova obvinený a teraz mu hrozí trojročné väzenie. Udeľovaním Sacharovovej ceny chceme zvyšovať povedomie o práci mužov a žien, ktorí bojujú za demokraciu a ľudské práva, a udelením tejto ceny ich berieme pod svoju ochranu. Čo sme však urobili pre pána Orlova a pre všetkých tých, ktorí bránia ľudské práva v Rusku a v Čečensku? Akým spôsobom sme rozvinuli dialóg v EÚ, aby sme konečne zaistili dodržiavanie ľudských práv v Predkaukazsku? Môžeme bez slova tolerovať skutočnosť, že viac ako rok po vražde pani Estemirovovej neboli vykonané žiadne právne kroky? Môžeme tolerovať únosy ochrancov ľudských práv, zlé zaobchádzanie s nimi a zmiznutia bez akejkoľvek reakcie súdov? Skoro mám chuť spýtať sa, na čo vlastne sme, keď schôdzu za schôdzou odsudzujeme množstvá prípadov porušovania ľudských práv bez toho, aby to zastavilo Komisiu v pokračovaní údajne konštruktívnych dialógov, v ktorých, ako vraví, dosahuje pokroky, ibaže nie v oblastiach ľudských práv a spravodlivosti. Kedy sa prestaneme zriekať týchto údajne základných hodnôt v prospech hospodárskych a politických záujmov niektorých členských štátov? Mohli by sme byť dôveryhodnejší, dámy a páni, keby naše rokovania neboli odsunuté na posledné miesto programu vo štvrtok poobede a keby sa na týchto rozpravách zúčastnilo o niečo viac z nás."@sk¹⁹ "− Gospod predsednik, rada bi izkoristila ta govor in prosila, da skupaj premislimo, čemu je namenjena nagrada Saharova. Rada bi se najprej zahvalila svojim kolegom in zlasti gospe Hautala, ker se je odzvala na mojo zahtevo glede položaja gospoda Orlova. Seveda je gospod Orlov eden od treh ljudi, ki so zadolženi za organizacijo Memorial, združenje, kateremu smo lani podelili nagrado Saharova. S podelitvijo te nagrade smo nagradili zavezanost tistih, ki si še vedno drznejo javno obtožiti razmere v Čečeniji. Nagrada je bila simbolična, ker smo jo podelili nekaj mesecev po umoru Natalije Estemirove, umoru, ki ga je gospod Orlov ostro obsodil. Vedeli smo, da je čečenski predsednik tožil gospoda Orlova zaradi svojega sovraštva, da je zoper njega vložil tožbo. Januarja 2010 sta bila gospod Orlov in organizacija Memorial spoznana za kriva in nismo ničesar rekli. 6. julija je bil gospod Orlov ponovno obtožen in zdaj je pred njim triletna zaporna kazen. Ko dodelimo nagrado Saharova, je naš namen povišati profil dela moških in žensk, ki se borijo za demokracijo in človekove pravice, in s tem, ko jim dodelimo nagrado, jih vzamemo pod svojo zaščito. Vendar, kaj smo storili za gospoda Orlova in za vse tiste, ki zagovarjajo človekove pravice v Rusiji in Čečeniji? Kako smo razvili dialog EU, da bi zagotovili, da bodo človekove pravice na severnem Kavkazu končno spoštovane? Ali lahko prenašamo, ne da bi kaj rekli, dejstvo, da več kot leto dni po umoru gospe Estamirove ni bil sprejet noben pravni ukrep? Ali lahko prenašamo ugrabitve zagovornikov človekovih pravic, njihovo zlorabljanje in izginotja, ne da bi se kakor koli odzvala sodišča? Skoraj bi rada rekla, čemu smo namenjeni, če na enem delnem zasedanju za drugim javno obtožujemo številne kršitve človekovih pravic, ne da bi to Komisiji preprečilo prizadevanje za njen domnevno konstruktivni dialog in da bi nam povedala, da dosega napredek, a ne na področjih človekovih pravic in pravice? Kdaj se bomo prenehali odrekati tem domnevno temeljnim vrednotam v korist gospodarskih in političnih interesov nekaterih držav članic? Lahko bi bili bolj verodostojni, gospe in gospodje, če naša zasedanja ne bi bila prestavljena na zadnjo zadevo četrtkovega popoldneva in če nas bi še nekaj tu spremljalo te razprave."@sl²⁰ "− Herr talman! Jag vill ta tillfället i akt för att till oss alla ställa frågan vad Sacharovpriset syftar till. Jag vill börja med att tacka mina kolleger och Heidi Hautala i synnerhet för att de svarat på min fråga om Oleg Orlovs situation. Oleg Orlov är en av de tre ansvariga för människorättsorganisationen Memorial, som tilldelades Sacharovpriset förra året. Genom att överlämna priset erkände vi engagemanget hos dem som fortfarande vågar kritisera situationen i Tjetjenien. Det var symboliskt eftersom det kom några månader efter mordet på Natalja Estemirova, ett mord som Oleg Orlov kraftfullt fördömde. Vi visste att Tjetjeniens president förföljde Oleg Orlov med sitt hat, att han hade väckt åtal mot honom. I januari 2010 befanns Oleg Orlov och Memorial skyldiga och vi sade ingenting. Den 6 juli åtalades han igen och riskerar nu ett treårigt fängelsestraff. När vi tilldelar Sacharovpriset vill vi värdesätta det arbete som män och kvinnor som kämpar för demokrati och mänskliga rättigheter utför och genom att tilldela dem priset ställer vi dem under vårt beskydd. Men vad har vi gjort för Oleg Orlov och alla människorättsaktivister i Ryssland och Tjetjenien? Hur har vi utvecklat EU:s dialog för att se till att de mänskliga rättigheterna äntligen respekteras i Nordkaukasien? Kan vi tolerera – utan att säga något – att inga rättsliga åtgärder har vidtagits mer än ett år efter mordet på Natalja Estemirova? Kan vi tolerera att människorättsaktivister kidnappas, misshandlas och försvinner utan att rättsväsendet reagerar? Jag skulle nästan vilja fråga – vad tjänar det till, om vi i session efter session fördömer ett antal brott mot de mänskliga rättigheterna utan att kommissionen hindras från att fortsätta sina så kallade konstruktiva dialoger och från att säga att det går framåt, men inte inom de mänskliga rättigheterna och rättsväsendet? När kommer vi att upphöra med att göra avkall på dessa så kallade grundläggande värderingar, som ändå måste värderas högre än vissa medlemsstaters ekonomiska och politiska intressen? Mina damer och herrar! Vi kanske skulle vara mer trovärdiga om vi inte bara tog upp dessa frågor sent på torsdag eftermiddag och om fler av oss var närvarande för att följa debatterna."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Estemirova"¹³ "Hautala"¹³ "Marie-Christine Vergiat,"^15,8 "Natalia Estemirova"¹³ "Orlov"¹³ "auteur"¹⁵ "auteure"⁸
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶