Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-10-20-Speech-3-564"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-10-20"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Instrumentul de stabilitate - Instrumentul de finanțare a cooperării pentru dezvoltare - Instrumentul de finanțare pentru promovarea democrației și drepturilor omului la scară mondială - Instrumentul financiar pentru cooperarea cu țările industrializate - Instrumentul de finanțare a cooperării pentru dezvoltare (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"it"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20101020.24.3-564"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-10-20-Speech-3-565⁶
lpv:speaker	lp:Iva Zanicchi⁶
lpv:spoken text	"Signor Presidente, onorevoli colleghi, il relatore della commissione per lo sviluppo, onorevole Mitchell, mi ha chiesto di sostituirlo perché oggi non può essere presente. Lo ringrazio per il lavoro svolto con la puntualità che gli è consueta e per la qualità delle sue proposte, che hanno raccolto il parere favorevole – direi unanime – della commissione per lo sviluppo. Per quanto dirò, ma soprattutto per quanto il collega Mitchell ha fatto fino ad oggi, sono convinta che la relazione possa essere votata con un'ampia maggioranza. Vengo ora alla relazione. Nel corso del 2009 la Commissione europea ha presentato una proposta di modifica del regolamento 1905/2006, che istituisce uno strumento finanziario per la cooperazione allo sviluppo. Con questa proposta, la Commissione aveva chiesto al Parlamento di approvare un emendamento che permettesse alle organizzazioni non governative di poter usufruire di vantaggi fiscali quando operano nei paesi in via di sviluppo. La richiesta fu da noi accolta. Tuttavia, il regolamento "Cooperazione e sviluppo" contiene anche le norme di attuazione per la politica di sviluppo dell'Unione europea. Queste norme prevedono che quando la Commissione deva adottare la concessione di finanziamenti, sia tenuta a seguire le procedure di comitatologia. Ciò significa che il Parlamento ha la facoltà di esaminare queste proposte di finanziamento e, nel caso in cui la Commissione oltrepassi le proprie competenze, il Parlamento può adottare delle risoluzioni al fine di chiedere alla Commissione di cambiare le decisioni in questione. Solo dal 2006 ad oggi il Parlamento ha ritenuto che in almeno 12 casi la Commissione avesse oltrepassato le proprie competenze di esecuzione, ma soltanto in 3 di questi casi la Commissione ha di fatto modificato o ritirato la sua proposta di decisione. Dopo l'entrata in vigore del Trattato di Lisbona, la commissione per lo sviluppo ha proposto di applicare la procedura degli atti delegati prevista dall'articolo 290 del Trattato di Lisbona. L'adozione di questa procedura significherebbe che – almeno nelle decisioni strategiche di finanziamenti che la Commissione europea deve adottare – il Parlamento avrebbe un ruolo più rilevante. In effetti, secondo il Trattato di Lisbona, in alcuni casi ben definiti il Parlamento può delegare alla Commissione il potere di prendere delle decisioni strategiche. Ma quali potrebbero essere queste decisioni? A nostro avviso, compete al legislatore la scelta dei paesi cui l'Unione europea dovrebbe fornire aiuti per lo sviluppo. Vi è poi la questione circa i settori cui dare la priorità dei finanziamenti: l'educazione, la salute, la protezione dell'ambiente, la capacità del buongoverno o sviluppo delle piccole imprese? E come assicurare la trasparenza nella gestione degli aiuti allo sviluppo? Queste sono le scelte e le materie in cui il Parlamento europeo dovrebbe rivestire un ruolo più importante di quanto non abbia avuto in passato. In questi settori deve essere il legislatore a dare indicazioni precise all'Esecutivo. E credo sia proprio questa la direzione in cui vanno infine le richieste dei cittadini europei. Auspico sinceramente il maggior consenso possibile per questa relazione dell'onorevole Mitchell."@it¹²
lpv:spokenAs	vice-chair; DEVE (2009-07-20--2012-01-18)²³ substitute; Delegation for relations with the United States (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³ substitute; CULT (2009-10-12--2012-01-18)²³ member; EPP (2009-07-14--2014-06-30)²³ unknown; Il Popolo della Libertà (2009-07-14--2013-12-16)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, dámy a pánové, zpravodaj za Výbor pro rozvoj pan Mitchell mě požádal, abych ho zastoupila, protože dnes nemůže být přítomen. Chtěla bych mu poděkovat za práci, kterou odvedl se svou obvyklou přesností, a za velmi kvalitní návrhy, které se setkaly se souhlasným – řekla bych jednomyslným – názorem Výboru pro rozvoj. S ohledem na důvody, jež předložím, a především na práci, již dnes pan Mitchell odvedl, jsem přesvědčena, že může být tato zpráva odhlasována velkou většinou. Přejděme nyní k samotné zprávě. Evropská komise předložila v průběhu roku 2009 pozměňovací návrh k nařízení 1905/2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci. Komise tímto návrhem požádala Parlament, aby přijal pozměňovací návrh, jenž by umožnil nevládním organizacím využít výhodu daňových úlev při svém působení v rozvojových zemích. Tento požadavek jsme přijali. Nařízení o rozvojové spolupráci však také obsahuje prováděcí pravidla pro rozvojovou politiku Evropské unie. Tato pravidla stanoví, že pokud Komise přijme financování, musí dodržovat postupy projednávání ve výborech. To znamená, že Parlament může zkoumat tyto návrhy financování, a pokud Komise překročí své pravomoci, může Parlament přijmout usnesení, jímž požádá Komisi o změnu příslušných rozhodnutí. Jen v období od roku 2006 do dnešního dne došel Parlament minimálně ve 12 případech k přesvědčení, že Komise překročila své výkonné pravomoci, ale jen ve třech případech návrh svého rozhodnutí pozměnila nebo od něj odstoupila. Poté, co vešla v platnost Lisabonská smlouva, navrhl Výbor pro rozvoj uplatnit postupy pro akty v přenesené pravomoci stanovené v článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Přijetí tohoto postupu by znamenalo, že by měl Parlament významnější roli, minimálně pokud jde o rozhodnutí o strategickém financování, jež musí Evropská komise přijmout. Prakticky to znamená, že podle Lisabonské smlouvy může Parlament v některých přesně definovaných případech přenést pravomoci strategického rozhodování na Komisi. Ale jakých rozhodnutí by se to mělo týkat? Právo výběru zemí, jimž by měla Evropská unie poskytnout rozvojovou pomoc, podle našeho názoru náleží zákonodárnému sboru. Pak je tady také otázka, které oblasti v otázkách financování upřednostnit: vzdělávání, zdravotnictví, ochrana životního prostředí, kapacity pro řádnou správu nebo rozvoj malých podniků? A jak můžeme v řízení rozvojové pomoci zajistit transparentnost? V těchto otázkách a záležitostech by měl hrát Evropský parlament zásadnější roli než v minulosti. V těchto oblastech musí zákonodárná moc dávat moci výkonné přesné pokyny. A věřím, že právě tímto směrem jdou i přání evropských občanů. Upřímně doufám v co možná největší shodu na přijetí této zprávy pana Mitchella."@cs¹ "Hr. formand, mine damer og herrer! Ordføreren fra Udviklingsudvalget, hr. Mitchell, har bedt mig overtage hans fremlæggelse, fordi han ikke kan være til stede i dag. Jeg vil gerne takke ham for det arbejde, han har udført med sin sædvanlige grundighed og for kvaliteten af hans forslag, der blev vel modtaget – faktisk vedtaget enstemmigt – i Udviklingsudvalget. Af de grunde, jeg skal komme ind på, men frem for alt på grund af det arbejde, hr. Mitchell har udført indtil i dag, er jeg overbevist om, at betænkningen kan vedtages med stort flertal. Og nu til betænkningen. I løbet af 2009 fremlagde Kommissionen forslag til ændringer af forordning 1905/2006 om oprettelse af et instrument til finansiering af udviklingssamarbejde. Gennem dette forslag bad Kommissionen Parlamentet vedtage en ændring, således at ikkestatslige organisationer kunne opnå skattefritagelse for deres arbejde i udviklingslandene. Vi accepterede denne anmodning. Men forordningen om udviklingssamarbejde indeholder også gennemførelsesbestemmelser for EU's udviklingspolitik. I henhold til disse regler skal Kommissionen følge komitologiprocedurerne, når den godkender finansiering. Dette betyder, at Parlamentet kan gennemgå disse finansieringsforslag, og hvis Kommissionen overskrider sine beføjelser, kan Parlamentet vedtage beslutningsforslag for at bede Kommissionen ændre de pågældende beslutninger. Alene mellem 2006 og i dag har Parlamentet ment, at Kommissionen har overskredet sine udøvende beføjelser i mindst 12 tilfælde, men kun i tre af disse har Kommissionen rent faktisk ændret sit forslag til beslutning eller trukket det tilbage. Efter Lissabontraktatens ikrafttræden har Udviklingsudvalget foreslået, at man benytter proceduren for delegerede retsakter i henhold til artikel 290 i traktaten om Den Europæiske Unions funktionsmåde. Indførelsen af denne procedure ville betyde, at Parlamentet ville få en større rolle, i det mindste ved de strategiske finansieringsbeslutninger, som Kommissionen skal vedtage. I henhold til Lissabontraktaten kan Parlamentet i visse veldefinerede tilfælde uddelegere beføjelserne til at træffe strategiske beslutninger til Kommissionen, men hvilke beslutninger kan der være tale om? Efter vores mening har den lovgivende myndighed ansvaret for at beslutte, hvilke lande EU skal yde udviklingsbistand. Så er der spørgsmålet om, hvilke sektorer man skal prioritere at yde finansiering til. Uddannelse, sundhed, miljøbeskyttelse, kapacitet til forsvarlig regeringsførelse eller udvikling af små virksomheder? Og hvordan sikrer vi gennemsigtighed i forvaltningen af udviklingsbistanden? Det er de valg og de områder, hvor Europa-Parlamentet skal spille en større rolle end tidligere. Inden for disse sektorer er det den lovgivende magt, der udsteder præcise anvisninger til den udøvende magt. I sidste ende tror jeg på, at dette også er i henhold til de europæiske borgeres ønsker. Jeg håber virkelig, at der vil være den størst mulige enighed om hr. Mitchells betænkning."@da² "Herr Präsident, meine Damen und Herren, der Berichterstatter für den Entwicklungsausschuss, Herr Mitchell, bat mich, ihn zu vertreten, da er heute nicht anwesend sein kann. Ich möchte mich bei ihm für seine wie immer pünktliche Arbeit bedanken und für die Qualität seiner Vorschläge, die vom Entwicklungsausschuss eine - ich würde sagen einstimmige - befürwortende Stellungnahme erhalten haben. Die Gründe dafür werde ich noch darlegen, aber angesichts der Arbeit, die Herr Mitchell bis heute geleistet hat, bin ich überzeugt, dass der Bericht mit großer Mehrheit angenommen wird. Ich komme nun zu dem Bericht. Im Jahr 2009 legte die Europäische Kommission einen Änderungsantrag zur Verordnung 1905/2006 zur Schaffung eines Finanzierungsinstruments für die Entwicklungszusammenarbeit vor. In diesem Antrag forderte die Kommission das Parlament auf, einen Änderungsantrag anzunehmen, der Nichtregierungsorganisationen erlauben würde, von Steuererleichterungen zu profitieren, wenn sie in Entwicklungsländern tätig sind. Wir haben den Antrag angenommen. Die Verordnung zur Entwicklungszusammenarbeit enthält jedoch auch Durchführungsbestimmungen für die Entwicklungspolitik der Europäischen Union. Für den Fall, dass die Kommission die Finanzierung annimmt, sehen diese Bestimmungen vor, dass sie das Ausschussverfahren befolgen muss. Das bedeutet, dass das Parlament diese Finanzierungsvorschläge prüfen kann, und falls die Kommission ihre Befugnisse überschreitet, kann das Parlament Entschließungen annehmen, die die Kommission auffordern, die fraglichen Entscheidungen zu ändern. Allein von 2006 bis heute war das Parlament der Auffassung, dass die Kommission ihre Durchführungskompetenzen in mindestens 12 Fällen überschritten hatte, aber nur in drei von diesen Fällen hat die Kommission tatsächlich den Entwurf ihrer Entscheidung geändert oder zurückgezogen. Nach Inkrafttreten des Vertrags von Lissabon schlug der Entwicklungsausschuss die Anwendung des Verfahrens für delegierte Rechtsakte gemäß Artikel 290 des Vertrags über die Arbeitsweise der Europäischen Union vor. Die Annahme dieses Verfahrens würde bedeuten, dass das Parlament eine stärkere Rolle hätte, zumindest bei den strategischen Finanzierungsentscheidungen, die die Europäische Kommission annehmen muss. Gemäß dem Vertrag von Lissabon sowie in einigen klar definierten Fällen kann das Parlament die Befugnis zur Vornahme strategischer Entscheidungen an die Kommission delegieren, aber was könnten das für Entscheidungen sein? Nach unserer Auffassung ist der Gesetzgeber dafür verantwortlich zu entscheiden, welchen Ländern die Europäischen Union Entwicklungshilfe zuteil kommen lassen sollte. Dann stellt sich die Frage, welche Sektoren vorrangig bei der Verteilung von Finanzmitteln zu behandeln sind: Ausbildung, Gesundheit, Umweltschutz, Mittel für verantwortungsvolle Staatsführung oder die Entwicklung kleiner Unternehmen? Wie können wir außerdem Transparenz bei der Verteilung von Entwicklungshilfe gewährleisten? Dies sind die Bereiche und Themen, bei denen das Europäische Parlament eine wichtigere Rolle als in der Vergangenheit spielen muss. In diesen Bereichen muss es die Legislative sein, die der Exekutive genaue Vorgaben erteilt. Letztendlich glaube ich, dass die Forderungen der europäischen Bürgerinnen und Bürger in diese Richtung gehen. Ich hoffe sehr auf ein größtmögliches Einvernehmen zu diesem Bericht von Herrn Mitchell."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, ο εισηγητής της Επιτροπής Ανάπτυξης, κ. Mitchell, μου ζήτησε να τον αντικαταστήσω, διότι δεν μπορούσε να είναι παρών σήμερα. Θα ήθελα να τον ευχαριστήσω για το έργο που επιτέλεσε με τη γνωστή σχολαστικότητα που τον χαρακτηρίζει, καθώς και για την ποιότητα των προτάσεών του, οι οποίες έλαβαν θετική γνωμοδότηση –θα έλεγα δε ομόφωνα– από την Επιτροπή Ανάπτυξης. Για τους λόγους που θα αναφέρω, αλλά, πάνω από όλα, για το έργο που έχει επιτελέσει ο κ. Mitchell μέχρι σήμερα, είμαι πεπεισμένη ότι η έκθεση μπορεί να ψηφιστεί με ευρεία πλειοψηφία. Θα περάσω τώρα στην έκθεση. Κατά τη διάρκεια του 2009, η Ευρωπαϊκή Επιτροπή παρουσίασε πρόταση για την τροποποίηση του κανονισμού αριθ. 1905/2006, βάσει του οποίου θεσπίζεται χρηματοδοτικός μηχανισμός αναπτυξιακής συνεργασίας. Μέσω αυτής της πρότασης, η Επιτροπή ζήτησε από το Κοινοβούλιο να εγκρίνει μια τροποποίηση η οποία θα επέτρεπε στις μη κυβερνητικές οργανώσεις να επωφελούνται από φορολογικές ελαφρύνσεις όταν δραστηριοποιούνται σε αναπτυσσόμενες χώρες. Κάναμε δεκτό το αίτημα. Ωστόσο, ο κανονισμός για την αναπτυξιακή συνεργασία περιλαμβάνει επίσης την εφαρμογή κανόνων για την αναπτυξιακή πολιτική της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Οι εν λόγω κανόνες ορίζουν ότι, όταν η Επιτροπή δέχεται χρηματοδότηση, πρέπει να ακολουθεί διαδικασίες επιτροπολογίας. Αυτό σημαίνει ότι το Κοινοβούλιο δύναται να εξετάζει αυτές τις προτάσεις χρηματοδότησης και, αν η Επιτροπή υπερβεί των αρμοδιοτήτων της, το Κοινοβούλιο μπορεί να εγκρίνει ψηφίσματα, ζητώντας από την Επιτροπή να τροποποιήσει τις αντίστοιχες αποφάσεις. Ήδη από το 2006 μέχρι σήμερα, το Κοινοβούλιο πιστεύει ότι η Επιτροπή υπερέβη των εκτελεστικών εξουσιών της σε 12 τουλάχιστον περιπτώσεις, αλλά μόνο σε τρεις από αυτές η Επιτροπή τροποποίησε πραγματικά ή απέσυρε το σχέδιο απόφασής της. Μετά την έναρξη ισχύος της Συνθήκης της Λισαβόνας, η Επιτροπή Ανάπτυξης πρότεινε την εφαρμογή της διαδικασίας των πράξεων κατ’ εξουσιοδότηση που θεσπίζεται στο άρθρο 290 της Συνθήκης για τη λειτουργία της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Η έγκριση αυτής της διαδικασίας θα σήμαινε ότι το Κοινοβούλιο θα καλείτο να διαδραματίσει σημαντικότερο ρόλο, τουλάχιστον στις στρατηγικές αποφάσεις χρηματοδότησης που πρέπει να λαμβάνει η Ευρωπαϊκή Επιτροπή. Πράγματι, σύμφωνα με τη Συνθήκη της Λισαβόνας, σε ορισμένες σαφείς περιπτώσεις, το Κοινοβούλιο δύναται να μεταβιβάσει την εξουσία για τη λήψη στρατηγικών αποφάσεων στην Επιτροπή, αλλά ποιες θα μπορούσαν να είναι αυτές οι αποφάσεις; Κατά την άποψή μας, το νομοθετικό σώμα είναι αρμόδιο να επιλέγει σε ποιες χώρες πρέπει να παρέχει αναπτυξιακή βοήθεια η Ευρωπαϊκή Ένωση. Στη συνέχεια τίθεται το ερώτημα σε ποιους τομείς πρέπει να δοθεί χρηματοδοτική προτεραιότητα: στην παιδεία, την υγεία, την προστασία του περιβάλλοντος, τις ικανότητες χρηστής διακυβέρνησης ή την ανάπτυξη των μικρών επιχειρήσεων; Επιπλέον, με ποιον τρόπο αναμένεται να διασφαλίσουμε τη διαφάνεια στη διαχείριση της αναπτυξιακής βοήθειας; Αυτές είναι οι επιλογές και τα θέματα στα οποία το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο πρέπει να διαδραματίσει σημαντικότερο ρόλο από ό,τι στο παρελθόν. Σε αυτούς τους τομείς, η νομοθετική εξουσία πρέπει να παρέχει ακριβείς υποδείξεις στην εκτελεστική εξουσία. Τέλος, πιστεύω ότι προς αυτήν την κατεύθυνση κινούνται τα αιτήματα των ευρωπαίων πολιτών. Προσβλέπω ειλικρινά στην ευρύτερη δυνατή συναίνεση επί της παρούσας έκθεσης του κ. Mitchell."@el¹⁰ "Mr President, ladies and gentlemen, the rapporteur for the Committee on Development, Mr Mitchell, has asked me to substitute him because he could not be present today. I would like to thank him for the work he has carried out with his customary punctuality and for the quality of his proposals, which received a favourable opinion – I would say unanimously – from the Committee on Development. For the reasons I will state, but, above all, for the work that Mr Mitchell has carried out up to today, I am convinced that the report can be voted through with a broad majority. I now turn to the report. During 2009, the European Commission tabled a proposed amendment to Regulation 1905/2006, which establishes a financing instrument for development cooperation. Through this proposal, the Commission asked Parliament to adopt an amendment that would allow non-governmental organisations to benefit from tax relief when operating in developing countries. We accepted the request. However, the regulation for development cooperation also contains implementing rules for the European Union’s development policy. These rules provide that when the Commission accepts financing, it must follow comitology procedures. This means that Parliament can examine these financing proposals and, if the Commission oversteps its authority, Parliament may adopt resolutions to ask the Commission to change the decisions in question. Merely between 2006 and today, Parliament has felt that the Commission had exceeded its executive competences in at least 12 cases, but only in three of these did the Commission in fact amend or withdraw its draft decision. Following the entry into force of the Treaty of Lisbon, the Committee on Development proposed the application of the procedure for delegated acts established by Article 290 of the Treaty on the Functioning of the European Union. The adoption of this procedure would mean that Parliament would have a more significant role, at least in the strategic financing decisions that the European Commission has to adopt. In effect, according to the Treaty of Lisbon, in some well-defined cases, Parliament can delegate the power to take strategic decisions to the Commission, but what could these decisions be? In our opinion, the legislature is responsible for choosing which countries the European Union should supply with development aid. There is then this question over which sectors to give funding priority to: education, health, environmental protection, capacities for good government or development of small businesses? Also, how are we to ensure transparency in the management of development aid? These are the choices and the subjects in which the European Parliament must play a more important role than it has in the past. In these sectors, it must be the legislature that gives precise indications to the executive. In the end, I believe that this is the way that the requests of European citizens are going. I sincerely hope for the greatest possible consensus on this report by Mr Mitchell."@en⁴ "Señor Presidente, Señorías, el ponente de la Comisión de Desarrollo, el señor Mitchell, me ha pedido que le sustituya ya que no ha podido estar presente hoy. Me gustaría agradecerle el trabajo que ha realizado con la puntualidad que le caracteriza y por la calidad de sus propuestas, que han contado con la aceptación —diría que unánime— de la Comisión de Desarrollo. Por los motivos que a continuación me dispongo a exponer, pero, sobre todo, por el trabajo realizado por el señor Mitchell hasta el día de hoy, estoy convencida de que el informe se puede aprobar con una amplia mayoría. Paso a centrarme en el informe. Durante 2009, la Comisión Europea presentó una propuesta de enmienda al Reglamento 1905/2006, por el que se establece un Instrumento de Financiación de la Cooperación al Desarrollo. Con esta propuesta, la Comisión solicitó al Parlamento aprobar una enmienda que permitiría a las organizaciones no gubernamentales beneficiarse de una reducción fiscal en sus operaciones en países en desarrollo. Aceptamos aquella petición. Sin embargo, el reglamento para la cooperación al desarrollo también contiene la aplicación de normas a favor de la política de desarrollo de la Unión Europea. Estas normas establecen que cuando la Comisión acepta la financiación, debe seguir procedimientos de comitología. Esto significa que el Parlamento puede examinar estas propuestas de financiación y, si la Comisión se excede en los límites de su autoridad, el Parlamento puede aprobar resoluciones para solicitar a la Comisión que cambie las decisiones pertinentes. Tan solo entre 2006 y hoy, el Parlamento cree que la Comisión ha excedido sus competencias ejecutivas en al menos 12 casos, pero solamente en tres de ellos la Comisión enmendó o retiró efectivamente su proyecto de decisión. Tras la entrada en vigor del Tratado de Lisboa, la Comisión de Desarrollo propuso la aplicación del procedimiento para actos delegados establecida según el artículo 290 del Tratado de Funcionamiento de la Unión Europea. La aprobación de este procedimiento significaría que el Parlamento desempeñaría un papel más destacado, al menos en las decisiones de financiación estratégicas que la Comisión Europea debe adoptar. En efecto, según el Tratado de Lisboa, el Parlamento puede delegar el poder de adoptar decisiones estratégicas a la Comisión, pero, ¿cuáles podrían ser estas decisiones? A nuestro parecer, el poder legislativo es responsable de elegir a qué países debería destinar la ayuda al desarrollo la Unión Europea. Además, se plantea la cuestión de a qué ámbitos se debe asignar la financiación de manera prioritaria: ¿educación, salud, protección medioambiental, capacidad para la buena gobernanza o desarrollo de la pequeña empresa? Asimismo, ¿cómo podemos asegurar la transparencia en la gestión de la ayuda al desarrollo? Estas son las decisiones y los temas en los que el Parlamento Europeo debe desempeñar un papel más importante del que ha desempeñado en el pasado. Estos son los ámbitos sobre los cuales el poder legislativo debe ofrecer indicaciones precisas al poder ejecutivo. Para finalizar, creo que esta es la dirección que toman las peticiones de los ciudadanos europeos. Espero sinceramente poder obtener el mayor consenso posible sobre este informe realizado por el señor Mitchell."@es²¹ "Austatud juhataja, lugupeetud kolleegid! Arengukomisjoni raportöör Gay Mitchell palus mul teda asendada, sest ta ei saanud täna ise kohal olla. Ma tahaksin tänada teda töö eest, mida ta on teinud oma tavapärase täpsusega, ja tema kiiduväärt ettepanekute eest, mis pälvisid arengukomisjonis lausa ühehäälse toetuse. Põhjustel, mida ma edaspidi kirjeldan, kuid eelkõige kolleeg Mitchelli senise töö tõttu olen veendunud, et see raport võetakse suure häälteenamusega vastu. Asun nüüd raporti juurde. Euroopa Komisjon esitas 2009. aastal ettepaneku muuta määrust nr 1905/2006, millega loodi arengukoostöö rahastamisvahend. Oma ettepanekus palus komisjon Euroopa Parlamendil võtta vastu muudatusettepanek, mis võimaldaks arenguriikides tegutsevatel vabaühendustel saada maksusoodustust. Me nõustusime selle palvega. Kuid arengukoostööd käsitlev määrus sisaldab ka Euroopa Liidu arengupoliitika rakenduseeskirju. Nendes on sätestatud, et kui komisjon võtab vastu rahastamisotsuse, tuleb läbi viia komiteemenetlus. See tähendab, et Euroopa Parlament võib rahastamisettepanekuid kaaluda ja kui komisjon on ületanud oma pädevust, võib Euroopa Parlament võtta vastu resolutsiooni, milles palub komisjonil oma otsust muuta. Ainuüksi 2006. aasta ja tänase päeva vahelisel ajal on Euroopa Parlament vähemalt 12 juhul olnud seisukohal, et komisjon ületas oma rakenduspädevust, kuid komisjon on muutnud oma otsuse projekti või võtnud selle tagasi ainult kolmel korral. Pärast Lissaboni lepingu jõustumist tegi arengukomisjon ettepaneku kohaldada Euroopa Liidu toimimise lepingu artiklis 290 sätestatud delegeeritud õigusaktide menetlust. Selle menetluse kohaldamine tähendaks Euroopa Parlamendi rolli suurenemist, vähemalt strateegiliste rahastamisotsuste puhul, mille Euroopa Komisjon peab vastu võtma. Lissaboni lepingu järgi võib Euroopa Parlament mõnel täpselt määratletud juhtumil delegeerida strateegiliste otsuste vastuvõtmise pädevuse komisjonile. Kuid millised need otsused on? Meie arvates peab just seadusandja valima, millistele riikidele peaks Euroopa Liit arenguabi andma. Seejärel tekib küsimus, milliseid sektoreid tuleb rahastamisel kõige tähtsamaks pidada, kas haridust, tervishoidu, keskkonnakaitset, valitsemissuutlikkust või väikeettevõtete arengut? Ja kuidas me tagame arenguabi haldamise läbipaistvuse? Need on valikud ja teemad, mille puhul Euroopa Parlament peab etendama varasemast suuremat rolli. Neis valdkondades peab just seadusandja olema see, kes annab täidesaatvale võimule täpseid juhiseid. Lõppude lõpuks tahavad seda minu arvates ka Euroopa kodanikud. Ma loodan siiralt, et Mitchelli raport võetakse võimalikult üksmeelselt vastu."@et⁵ ". Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, kehitysyhteistyövaliokunnan esittelijä Gay Mitchell on pyytänyt minua toimimaan sijaisenaan, koska hän ei itse voi osallistua istuntoon tänään. Haluan kiittää häntä hänen aina yhtä täsmällisesti tekemästään työstä ja laadukkaista ehdotuksistaan, joihin suhtauduttiin myönteisesti – sanoisin, että yksimielisesti – kehitysyhteistyövaliokunnassa. Olen vakuuttunut siitä, että mietintö voidaan hyväksyä laajalla enemmistöllä ennen kaikkea jäsen Mitchellin tähän mennessä tekemän työn ansiosta ja muista syistä, joista kerron kohta. Seuraavaksi käsittelen mietintöä. Vuonna 2009 Euroopan komissio jätti ehdotuksen kehitysyhteistyön rahoitusvälineen perustamisesta annetun asetuksen (EY) N:o 1905/2006 muuttamisesta. Ehdotuksen myötä komissio pyysi parlamenttia hyväksymään tarkistuksen, jonka ansiosta kansalaisjärjestöt voivat hyötyä verohelpotuksesta toimiessaan kehitysmaissa. Me hyväksyimme pyynnön. Kehitysyhteistyötä koskevaan asetukseen sisältyvät kuitenkin myös Euroopan unionin kehitysyhteistyöpolitiikan soveltamissäännöt. Niissä määrätään, että hyväksyessään rahoitusta komission on noudatettava komiteamenettelyjä. Se tarkoittaa, että parlamentti voi tarkastella näitä rahoitusehdotuksia, ja mikäli komissio ylittää toimivaltansa, parlamentti voi antaa päätöslauselmia, joissa se pyytää komissiota muuttamaan kyseisiä päätöksiä. Pelkästään vuodesta 2006 nykyhetkeen asti parlamentti on katsonut, että komissio on ylittänyt täytäntöönpanovaltansa ainakin 12 tapauksessa, mutta vain kolmessa niistä komissio itse asiassa muutti päätösluonnostaan tai peruutti sen. Lissabonin sopimuksen voimaantulon jälkeen kehitysyhteistyövaliokunta ehdotti Euroopan unionin toiminnasta tehdyn sopimuksen 290 artiklan mukaisen delegoituja säädöksiä koskevan menettelyn soveltamista. Menettelyn soveltaminen tarkoittaisi sitä, että parlamentilla olisi merkittävämpi asema ainakin strategisissa rahoituspäätöksissä, joita Euroopan komission on hyväksyttävä. Itse asiassa Lissabonin sopimuksen mukaan parlamentti voi eräissä hyvin määritellyissä tapauksissa siirtää toimivallan strategisten päätösten tekemisestä komissiolle, mutta mitä tällaiset päätökset voisivat olla? Meidän mielestämme lainsäädäntöelin on vastuussa niiden maiden valitsemisesta, joille Euroopan unionin pitäisi antaa kehitysapua. Sitten on vielä kysymys siitä, minkä alojen rahoittamiselle annetaan etusija: koulutuksen, terveydenhuollon, ympäristönsuojelun, hyvän hallintotavan valmiuksien vai pienten yritysten kehittämisen? Entä miten meidän pitäisi varmistaa kehitysavun hallinnoinnin avoimuus? Nämä ovat valintoja ja aiheita, joiden suhteen Euroopan parlamentin on oltava tärkeämmässä asemassa kuin ennen. Näillä aloilla lainsäädäntöelimen on annettava tarkkoja ohjeita toimeenpanovallan käyttäjälle. Loppujen lopuksi uskon, että sitä EU:n kansalaiset haluavat. Toivon vilpittömästi, että jäsen Mitchellin mietintö hyväksytään mahdollisimman yksimielisesti."@fi⁷ "Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, le rapporteur au nom de la commission du développement, M. Mitchell, m’a demandé de le remplacer, car il ne pouvait être présent aujourd’hui. Je voudrais le remercier pour le travail qu’il a accompli avec sa ponctualité habituelle et pour la qualité de ses propositions, qui ont reçu un avis favorable, à l’unanimité, je dirais, de la commission du développement. Pour les raisons que je vais vous énoncer, mais surtout pour le travail que M. Mitchell a accompli à ce jour, je suis convaincue que le rapport peut être adopté à une large majorité. J’en viens à présent au rapport. En 2009, la Commission européenne a présenté une proposition de modification du règlement 1905/2006 portant établissement d’un instrument de financement de la coopération au développement. Par cette proposition, la Commission demandait au Parlement d’adopter un amendement qui permettrait aux organisations non gouvernementales de bénéficier d’un allègement fiscal lorsqu’elles opèrent dans des pays en développement. Nous avons accepté la demande. Cependant, le règlement pour la coopération au développement contient aussi des règles d’exécution pour la politique de développement de l’Union européenne. Ces règles prévoient que lorsque la Commission accepte de financer, elle doit suivre les procédures de comitologie. Cela signifie que le Parlement peut examiner ces propositions de financement et, si la Commission outrepasse son autorité, le Parlement peut adopter des résolutions en vue de demander à la Commission de modifier les décisions en question. Rien qu’entre 2006 et aujourd’hui, le Parlement a estimé que la Commission avait outrepassé ses compétences exécutives dans au moins 12 cas, mais la Commission n’a effectivement modifié ou retiré sa proposition de décision que dans trois de ces cas. Après l’entrée en vigueur du traité de Lisbonne, la commission du développement a proposé l’application de la procédure pour les actes délégués établie par l’article 290 du traité sur le fonctionnement de l’Union européenne. L’adoption de cette procédure signifierait que le Parlement jouerait un rôle plus significatif, du moins dans les décisions financières stratégiques que la Commission européenne doit adopter. En effet, en vertu du traité de Lisbonne, dans certains cas bien définis, le Parlement peut déléguer le pouvoir de prendre des décisions stratégiques à la Commission, mais quelles pourraient être ces décisions? Selon nous, le choix des pays auxquels l’Union européenne doit apporter une aide au développement incombe au corps législatif. Vient ensuite la question de savoir quels secteurs doivent être prioritaires dans l’attribution des financements: l’éducation, la santé, la protection de l’environnement, les aptitudes à la bonne gouvernance ou le développement des petites entreprises. En outre, comment allons-nous garantir la transparence dans la gestion de l’aide au développement? Voilà les choix et les domaines dans lesquels le Parlement européen doit jouer un rôle plus important qu’il ne l’a fait dans le passé. Dans ces secteurs, ce doit être le corps législatif qui donne des indications précises à l’exécutif. Finalement, je crois que c’est la direction que les requêtes des citoyens européens prennent. J’espère sincèrement que nous parviendrons au plus grand consensus possible sur ce rapport de M. Mitchell."@fr⁸ ". Elnök úr, hölgyeim és uraim! Mitchell úr, a Fejlesztési Bizottság előadója arra kért, hogy helyettesítsem ma, mert nem tud itt lenni. Szeretném megköszönni szokásos precizitásával végzett munkáját, színvonalas előterjesztéseit, amelyek a Fejlesztési Bizottság részéről – mondhatnám egyhangúlag – kedvező fogadtatásra találtak. A következőkben ismertetett okokból és, mindenekelőtt, a Mitchell úr által eddig elvégzett munka miatt, meggyőződésem, hogy a jelentés jelentős többséggel fogadható el. Nos, akkor a jelentés. 2009-ben az Európai Bizottság módosító javaslatot terjesztett be a fejlesztési együttműködés finanszírozási eszközének létrehozásáról szóló 1905/2006/EK rendelethez. A javaslatban a Bizottság arra kérte a Parlamentet, fogadja el azt a módosítást, amelynek értelmében a nem kormányzati szervezetek, ha fejlődő országban működnek, adókedvezményben részesülnének. Elfogadtuk a kérést. A fejlesztési együttműködésről szóló rendelet azonban az Európai Unió fejlesztéspolitikájára vonatkozó végrehajtási szabályokat is tartalmaz. E szabályok értelmében, amikor a Bizottság forrásokat kap, komitológiai eljárást kell lefolytatnia. Ez azt jelenti, hogy a Parlament megvizsgálhatja ezeket a finanszírozási javaslatokat, és – ha a Bizottság túllépi hatáskörét – a Parlament állásfoglalásban kérheti a Bizottságot, hogy változtassa meg a szóban forgó határozatot. Pusztán a 2006-tól máig terjedő időszak során a Parlament legalább 12 alkalommal vélte úgy, hogy a Bizottság túllépte végrehajtói hatáskörét; a Bizottság azonban mindössze három alkalommal módosította vagy vonta vissza határozattervezetét. A Lisszaboni Szerződés hatálybalépését követően, a Fejlesztési Bizottság az Európai Unió működéséről szóló szerződés 290. cikkében bevezetett, felhatalmazáson alapuló jogi aktusokra vonatkozó eljárás alkalmazását javasolta. Az eljárás alkalmazása azt jelentené, hogy a Parlament jelentősebb szerephez jutna, legalább is az Európai Bizottság részéről meghozandó stratégiai finanszírozási határozatok esetében. Tulajdonképpen, a Lisszaboni Szerződés értelmében, bizonyos jól körülhatárolt esetekben, a Parlament átruházhatja a Bizottságra stratégiai döntéshozatali hatáskörét. Azonban melyek is lehetnének ezek a határozatok? Véleményünk szerint a törvényalkotók feladata annak meghatározása, mely országoknak nyújtson fejlesztési támogatást az Unió. Azután itt van annak a kérdése is, hogy mely ágazatokat kell preferálni a finanszírozás tekintetében: az oktatás, az egészségügy, a környezetvédelem, a felelősségteljes kormányzáshoz szükséges kapacitások vagy a kisvállalkozások fejlesztése? Továbbá, hogyan biztosítsuk a fejlesztési támogatás kezelésének átláthatóságát? Ezek azok a választási lehetőségek és témák, amelyekben – a múltban játszott szerepéhez viszonyítva – az Európai Parlamentnek nagyobb szerepet kell kapnia a jövőben. E szektorokban a törvényalkotónak kell pontos iránymutatást nyújtania a végrehajtói ágnak. Végül pedig, úgy vélem, ebbe az irányba mutatnak az európai polgárok kérései is. Őszintén remélem, hogy a lehető legnagyobb konszenzus alakul ki Mitchell úr jelentéséről."@hu¹¹ "Pone pirmininke, ponios ir ponai, Vystymosi komiteto pranešėjas G. Mitchell paprašė manęs jį pavaduoti, nes negalėjo šiandien čia atvykti. Norėčiau padėkoti jam už jo įprastai punktualiai atliktą darbą ir jo kokybiškus pasiūlymus, kuriuos palankiai įvertinto Vystymosi komitetas – sakyčiau, vieningai. Dėl šių priežasčių, o pirmiausia dėl G.Mitchello iki šiol atlikto darbo esu įsitikinusi, kad už pranešimą galima balsuoti didžiule dauguma. Dabar kalbėsiu apie pranešimą. 2009 m. Europos Komisija pateikė pasiūlymą dėl Reglamento (EB) Nr. 1905/2006 pakeitimų, kuriais nustatoma vystomojo bendradarbiavimo finansinė priemonė. Šiuo pasiūlymu Komisija prašė Parlamento priimti pakeitimą, kurio pagrindu nevyriausybinės organizacijos būtų atleistos nuo mokesčių, kai vykdo veiklą besivystančiose šalyse. Mes pritarėme prašymui. Tačiau Vystomojo bendradarbiavimo reglamente pateikiamos ir Europos Sąjungos plėtros politikos įgyvendinimo taisyklės. Šiose taisyklėse nurodoma, kad kai Komisija pritaria finansavimui, ji turi remtis komitologijos procedūra. Tai reiškia, kad Parlamentas gali nagrinėti šiuos finansinius pasiūlymus ir, jeigu Komisija viršija savo įgaliojimus, gali priimti rezoliucijas, prašydamas Komisijos pakeisti atitinkamus sprendimus. Parlamentas mano, kad vien nuo 2006 m. iki dabar bent 12 atvejų Komisija viršijo savo vykdomuosius įgaliojimus, tačiau tik 3 atvejais Komisija iš tiesų pakeitė arba atsisakė savo sprendimo projekto. Įsigaliojus Lisabonos sutarčiai, Vystymosi komitetas pasiūlė taikyti Sutarties dėl Europos Sąjungos veikimo 290 straipsnyje nustatytą tvarką dėl deleguotų teisės aktų. Tai reikštų, kad, patvirtinus šią tvarką, Parlamentas atliktų svarbesnį vaidmenį, bent jau strateginių finansinių sprendimų, kuriuos turi priimti Europos Komisija, atveju. Iš esmės, remiantis Lisabonos sutartimi, kai kuriais aiškiai nustatytais atvejais Parlamentas gali perduoti Komisijai galią priimti strateginius sprendimus, tačiau kokie turėtų būti tie sprendimai? Mūsų nuomone, teisės aktų leidžiamoji valdžia yra atsakinga už tai, kurioms šalims Europos Sąjunga turėtų suteikti paramą vystymuisi. Tada kyla klausimas, kurioms sritims suteikti finansavimo prioritetą: švietimui, sveikatai, aplinkos apsaugai, tinkamo valdymo pajėgumams ar smulkiojo verslo plėtrai? Be to, kaip užtikrinsime paramos vystymuisi valdymo skaidrumą? Yra pasirinkimų ir temų, dėl kurių Europos Parlamentas turi atlikti svarbesnį vaidmenį nei anksčiau. Šiose srityse teisės aktų leidžiamoji valdžia turi duoti aiškius nurodymus vykdomajai valdžiai. Galiausiai manau, kad taip tenkinami Europos Sąjungos piliečių prašymai. Nuoširdžiai tikiuosi, kad bus pasiektas didžiausias įmanomas pritarimas G. Mitchello pranešimui."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi! Attīstības komitejas referents kungs ir lūdzis man viņu aizstāt, jo viņš šodien nevarēja piedalīties. Es vēlos viņam pateikties par darbu, ko viņš ir veicis ar savu ierasto precizitāti, un par viņa kvalitatīvajiem priekšlikumiem, kas, es teiktu, vienprātīgi saņēma Attīstības komitejas labvēlīgu atzinumu. To iemeslu dēļ, kurus es nosaukšu, bet galvenokārt, pateicoties darbam, ko līdz šim brīdim ir veicis kungs, es esmu pārliecināta, ka šo ziņojumu balsojumā atbalstīs pārliecinošs vairākums. Tagad pievēršos ziņojumam. 2009. gadā Eiropas Komisija iesniedza priekšlikumu par grozījumu Regulai Nr. 1905/2006, kas izveido finanšu instrumentu sadarbībai attīstības jomā. Izmantojot šo priekšlikumu, Komisija lūdza Parlamentu pieņemt grozījumu, kas nevalstiskajām organizācijām ļautu saņemt nodokļu atvieglojumus, darbojoties jaunattīstības valstīs. Mēs pieņēmām šo pieprasījumu. Tomēr regula par sadarbību attīstības jomā ietver arī Eiropas Savienības attīstības politikas īstenošanas noteikumus. Šie noteikumi nosaka, ka tad, kad Komisija apstiprina finansējumu, tai ir jāievēro komitoloģijas procedūras. Tas nozīmē, ka Parlaments var pārbaudīt šos finansēšanas priekšlikumus un, ja Komisija pārsniedz savas pilnvaras, Parlaments var pieņemt rezolūcijas, lai prasītu Komisijai mainīt attiecīgos lēmumus. Kopš 2006. gada līdz šodienai Parlamentam šķita, ka Komisija ir pārsniegusi savu izpildiestādes kompetenci vismaz 12 gadījumos, bet tikai trijos no tiem Komisija faktiski grozīja vai atsauca savu lēmuma projektu. Pēc Lisabonas līguma stāšanās spēkā Attīstības komiteja ierosināja piemērot deleģēto aktu procedūru, ko nosaka Līguma par Eiropas Savienības darbību 290. pants. Šīs procedūras piemērošana nozīmētu, ka Parlamentam būtu svarīgāka nozīme vismaz attiecībā uz stratēģiskajiem finanšu lēmumiem, kas ir jāpieņem Eiropas Komisijai. Faktiski saskaņā ar Lisabonas līgumu Parlaments dažos skaidri noteiktos gadījumos var piešķirt Komisijai pilnvaras pieņemt stratēģiskus lēmumus, bet kādi šie lēmumi varētu būt? Pēc mūsu domām, likumdevējs ir atbildīgs par izvēli, kurām valstīm jāsaņem attīstības palīdzība no Eiropas Savienības. Vēl ir arī jautājums par to, kurām jomām piešķirt finansēšanas prioritāti: izglītībai, veselībai, vides aizsardzībai, labas pārvaldības spējām vai mazo uzņēmumu attīstībai? Turklāt, kā lai mēs nodrošinām pārredzamību attīstības palīdzības pārvaldībā? Šīs ir tās izvēles, un šie ir tie temati, kuros Eiropas Parlamentam ir jābūt svarīgākai nozīmei nekā līdz šim. Šajās jomās tieši likumdevējam ir jābūt tam, kurš dod precīzas norādes izpildiestādei. Visbeidzot es uzskatu, ka šis ir veids, kā tiek paustas Eiropas pilsoņu prasības. Es patiesi ceru uz vislielāko vienprātību, kāda iespējama par šo kunga ziņojumu."@lv¹³ "Signor Presidente, onorevoli colleghi, il relatore della commissione per lo sviluppo, onorevole Mitchell, mi ha chiesto di sostituirlo perché oggi non può essere presente. Lo ringrazio per il lavoro svolto con la puntualità che gli è consueta e per la qualità delle sue proposte, che hanno raccolto il parere favorevole – direi unanime – della commissione per lo sviluppo. Per quanto dirò, ma soprattutto per quanto il collega Mitchell ha fatto fino ad oggi, sono convinta che la relazione possa essere votata con un'ampia maggioranza. Vengo ora alla relazione. Nel corso del 2009 la Commissione europea ha presentato una proposta di modifica del regolamento 1905/2006, che istituisce uno strumento finanziario per la cooperazione allo sviluppo. Con questa proposta, la Commissione aveva chiesto al Parlamento di approvare un emendamento che permettesse alle organizzazioni non governative di poter usufruire di vantaggi fiscali quando operano nei paesi in via di sviluppo. La richiesta fu da noi accolta. Tuttavia, il regolamento "Cooperazione e sviluppo" contiene anche le norme di attuazione per la politica di sviluppo dell'Unione europea. Queste norme prevedono che quando la Commissione deva adottare la concessione di finanziamenti, sia tenuta a seguire le procedure di comitatologia. Ciò significa che il Parlamento ha la facoltà di esaminare queste proposte di finanziamento e, nel caso in cui la Commissione oltrepassi le proprie competenze, il Parlamento può adottare delle risoluzioni al fine di chiedere alla Commissione di cambiare le decisioni in questione. Solo dal 2006 ad oggi il Parlamento ha ritenuto che in almeno 12 casi la Commissione avesse oltrepassato le proprie competenze di esecuzione, ma soltanto in 3 di questi casi la Commissione ha di fatto modificato o ritirato la sua proposta di decisione. Dopo l'entrata in vigore del Trattato di Lisbona, la commissione per lo sviluppo ha proposto di applicare la procedura degli atti delegati prevista dall'articolo 290 del Trattato di Lisbona. L'adozione di questa procedura significherebbe che – almeno nelle decisioni strategiche di finanziamenti che la Commissione europea deve adottare – il Parlamento avrebbe un ruolo più rilevante. In effetti, secondo il Trattato di Lisbona, in alcuni casi ben definiti il Parlamento può delegare alla Commissione il potere di prendere delle decisioni strategiche. Ma quali potrebbero essere queste decisioni? A nostro avviso, compete al legislatore la scelta dei paesi cui l'Unione europea dovrebbe fornire aiuti per lo sviluppo. Vi è poi la questione circa i settori cui dare la priorità dei finanziamenti: l'educazione, la salute, la protezione dell'ambiente, la capacità del buongoverno o sviluppo delle piccole imprese? E come assicurare la trasparenza nella gestione degli aiuti allo sviluppo? Queste sono le scelte e le materie in cui il Parlamento europeo dovrebbe rivestire un ruolo più importante di quanto non abbia avuto in passato. In questi settori deve essere il legislatore a dare indicazioni precise all'Esecutivo. E credo sia proprio questa la direzione in cui vanno infine le richieste dei cittadini europei. Auspico sinceramente il maggior consenso possibile per questa relazione dell'onorevole Mitchell."@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, de rapporteur van de Commissie ontwikkelingssamenwerking, de heer Mitchell, heeft mij gevraagd hem te vervangen, omdat hij zelf vandaag niet aanwezig kan zijn. Ik wil hem bedanken voor het werk dat hij heeft verzet met de voor hem gebruikelijke punctualiteit en voor de kwaliteit van zijn voorstellen, die zijn goedgekeurd – en zelfs unaniem – door de Commissie ontwikkelingssamenwerking. Vanwege de redenen die ik ga noemen, maar vooral vanwege het werk dat de heer Mitchell tot nu toe verzet heeft, ben ik ervan overtuigd dat er met een ruime meerderheid vóór dit verslag zal worden gestemd. Ik ga nu over tot het verslag. In de loop van 2009 heeft de Europese Commissie een voorstel ingediend tot wijziging van Verordening (EG) nr. 1905/2006 tot invoering van een financieringsinstrument voor ontwikkelingssamenwerking. Met dit voorstel heeft de Commissie het Parlement verzocht een amendement aan te nemen waardoor non-gouvernementele organisaties fiscale voordelen kunnen genieten als zij actief zijn in ontwikkelingslanden. Dit verzoek werd door ons ingewilligd. De regelgeving omtrent ontwikkelingssamenwerking bevat echter ook uitvoeringsbepalingen voor het beleid van de Europese Unie op het gebied van ontwikkelingssamenwerking. Volgens deze bepalingen moet de Commissie, bij het goedkeuren van financieringen, de comitéprocedures volgen. Dat houdt in dat het Parlement de mogelijkheid heeft om de financieringsvoorstellen te bestuderen en als de Commissie haar bevoegdheden overschrijdt, kan het Parlement resoluties aannemen om de Commissie te verzoeken de betreffende beslissingen te wijzigen. Alleen al in de periode van 2006 tot heden, is het Parlement in minstens twaalf gevallen van mening geweest dat de Commissie haar uitvoeringsbevoegdheden had overschreden, maar slechts in drie van deze gevallen heeft de Commissie daadwerkelijk haar ontwerpbesluit aangepast of ingetrokken. Na de inwerkingtreding van het Verdrag van Lissabon heeft de Commissie ontwikkelingssamenwerking voorgesteld de procedure voor gedelegeerde handelingen, die is opgenomen in artikel 290 van het Verdrag van Lissabon, toe te passen. Het toepassen van deze procedure zou betekenen dat het Parlement een belangrijkere rol krijgt, in ieder geval bij de strategische financieringsbesluiten die de Commissie moet nemen. Volgens het Verdrag van Lissabon, kan het Parlement in bepaalde, duidelijk omschreven gevallen de bevoegdheid om strategische besluiten te nemen delegeren aan de Commissie. Maar welke besluiten zijn dat? Volgens ons is het de verantwoordelijkheid van de wetgevende macht om te bepalen aan welke landen de Europese Unie ontwikkelinghulp moet verlenen. Daarnaast speelt de vraag welke sectoren prioriteit zouden moeten krijgen bij financieringen: onderwijs, gezondheid, milieubescherming, de capaciteit van goed bestuur of de ontwikkeling van kleine ondernemingen? En hoe kunnen we transparantie bij het beheer van ontwikkelingshulp waarborgen? Met betrekking tot deze keuzen en onderwerpen moet het Parlement een grotere rol spelen dan in het verleden. In deze sectoren moet de wetgevende macht nauwgezette aanwijzingen geven aan de uitvoerende macht. En ik denk dat de wensen van de Europese burgers uiteindelijk ook die richting op gaan. Ik hoop oprecht op een zo groot mogelijke consensus over het verslag van de heer Mitchell."@nl³ "Panie przewodniczący, panie i panowie! Sprawozdawca w imieniu Komisji Rozwoju, pan poseł Mitchell, poprosił mnie o zastępstwo, ponieważ nie mógł dziś przybyć. Pragnę podziękować mu za pracę, którą wykonał ze swą zwyczajową punktualnością oraz za jakość propozycji, które zostały jednogłośnie przychylnie zaopiniowane przez Komisję Rozwoju. Jestem przekonana, że sprawozdanie to może liczyć na przyjęcie zdecydowaną większością głosów z powodów, które zaraz podam, lecz przede wszystkim w reakcji na pracę, jaką poseł Mitchell dotychczas wykonał. Przejdę teraz do sprawozdania. W 2009 roku Komisja Europejska przedłożyła propozycję zmiany rozporządzenia 1905/2006 ustanawiającego instrument współpracy na rzecz rozwoju. Tym samym Komisja zwróciła się do Parlamentu o przyjęcie poprawki, która umożliwiłaby organizacjom pozarządowym działającym w krajach rozwijających się korzystanie z ulg podatkowych. Przychyliliśmy się do tego wniosku. Jednakowoż rozporządzenie w sprawie współpracy na rzecz rozwoju zawiera również przepisy wykonawcze dotyczące polityki rozwoju Unii Europejskiej. Przepisy te stanowią, że kiedy Komisja zatwierdza finansowanie, obowiązana jest stosować się do procedury komitologii. Oznacza to, że Parlament może badać owe projekty dotyczące finansowania i jeśli Komisja przekroczy swoje uprawnienia, to Parlament może, przyjmując stosowne rezolucje, zwrócić się do Komisji o zmianę przedmiotowych decyzji. Licząc zaledwie od 2006 roku do dziś, w odczuciu Parlamentu Komisja przekroczyła swoje kompetencje wykonawcze w co najmniej dwunastu przypadkach, lecz zalewie w trzech z nich Komisja faktycznie zmieniła lub wycofała swój projekt decyzji. Po wejściu w życie traktatu lizbońskiego Komisja Rozwoju zaproponowała stosowanie procedury przewidzianej dla aktów delegowanych, ustanowionej w art. 290 Traktatu o funkcjonowaniu Unii Europejskiej. Przyjęcie owej procedury oznaczałoby zwiększenie roli Parlamentu, przynajmniej na polu strategicznych decyzji finansowych, które przyjmuje Komisja Europejska. W efekcie, w myśl traktatu lizbońskiego, w ściśle określonych przypadkach Parlament może przekazać uprawnienia do podejmowania decyzji strategicznych Komisji, lecz jakiego rodzaju miałyby to być decyzje? Naszym zdaniem to na legislatywie spoczywa odpowiedzialność za wybór krajów, które Unia Europejska powinna zaopatrywać w pomoc na rzecz rozwoju. Pozostaje kwestia, które sektory uznać za priorytetowe do finansowania: edukacja, zdrowie, ochrona środowiska, możliwości dobrego rządzenia czy rozwój drobnej przedsiębiorczości? No i jak zapewnimy przejrzystość w zarządzaniu pomocą na rzecz rozwoju? Są to wybory oraz dziedziny, w których Parlament Europejski musi odegrać istotniejszą rolę niż w przeszłości. W tych sektorach to legislatywa winna dawać szczegółowe wytyczne egzekutywie. Wreszcie uważam, że pokrywa się to z życzeniem obywateli europejskich. Szczerze liczę na najlepszy możliwy konsensus w kwestii sprawozdania posła Mitchella."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, o relator da Comissão do Desenvolvimento, o senhor deputado Mitchell, pediu-me para o substituir, porque ele não pode estar hoje aqui presente. Gostaria de lhe agradecer o trabalho que realizou com a sua habitual pontualidade e a qualidade das suas propostas, que receberam um parecer favorável - e unânime - da Comissão do Desenvolvimento. Pelas razões que vou referir, mas, acima de tudo, pelo trabalho que o senhor deputado Mitchell efectuou até hoje, estou convencida de que o relatório poderá ser aprovado com uma ampla maioria. Analisando então o relatório, em 2009, a Comissão Europeia apresentou uma proposta de alteração ao Regulamento nº 1905/2006, que institui um instrumento de financiamento da cooperação para o desenvolvimento. Através desta proposta, a Comissão convidava o Parlamento a aprovar uma alteração que permitisse que as organizações não governamentais beneficiassem de benefícios fiscais quando operam em países em desenvolvimento. Nós aceitámos o pedido. No entanto, o regulamento relativo à cooperação para o desenvolvimento contém também normas de execução da política de desenvolvimento da União Europeia. Essas normas estabelecem que, quando a Comissão aceita o financiamento, tem de seguir os procedimentos de comitologia, o que significa que o Parlamento pode analisar as propostas de financiamento e, se a Comissão ultrapassar os limites das suas competências, o Parlamento poderá aprovar resoluções para solicitar à Comissão que altere as decisões em causa. Só entre 2006 e hoje, o Parlamento considerou que a Comissão ultrapassou as suas competências de execução em pelo menos 12 casos, mas apenas em três destes casos a Comissão alterou ou retirou, efectivamente, o seu projecto de decisão. No seguimento da entrada em vigor do Tratado de Lisboa, a Comissão do Desenvolvimento propôs a aplicação do procedimento de actos delegados, instituído pelo Artigo 290.º do Tratado sobre o Funcionamento da União Europeia. A adopção deste procedimento significaria que o Parlamento desempenharia um papel mais importante, pelo menos, nas decisões de financiamento estratégico que a Comissão Europeia tem de adoptar. Com efeito, de acordo com o Tratado de Lisboa, em alguns casos bem definidos, o Parlamento pode delegar o poder de tomar decisões estratégicas na Comissão. Quais poderão ser, todavia, essas decisões? Na nossa opinião, o legislador é responsável por escolher os países aos quais a União Europeia deve fornecer ajuda ao desenvolvimento. Há depois a questão de saber quais os sectores a que se deve dar prioridade de financiamento: educação, saúde, protecção ambiental, capacidade de boa governação ou desenvolvimento de pequenas empresas? Além disso, como poderemos nós garantir transparência na gestão da ajuda ao desenvolvimento? Estas são as escolhas e os temas em relação aos quais o Parlamento Europeu tem de desempenhar um papel mais importante do que no passado. Nestes sectores, deve ser o legislador a dar indicações precisas ao executivo. Afinal, julgo que é nesse sentido que vão os pedidos dos cidadãos europeus. Espero, sinceramente, o maior consenso possível em relação a este relatório do senhor deputado Mitchell."@pt¹⁷ "Dle președinte, doamnelor și domnilor, raportorul Comisiei pentru dezvoltare, dl Mitchell, m-a rugat să-l înlocuiesc deoarece nu a putut fi prezent astăzi. Aș dori să-i mulțumesc pentru activitatea desfășurată cu obișnuita promptitudine și pentru calitatea propunerilor care au primit aviz favorabil – aș spune în mod unanim – din partea Comisiei pentru dezvoltare. Din aceste motive, și mai presus de toate datorită activității pe care dl Mitchell a desfășurat-o până în prezent, sunt convinsă că raportul poate fi votat cu o mare majoritate. Îmi voi îndrepta acum atenția asupra raportului. În 2009, Comisia Europeană a propus o modificare a Regulamentului (CE) nr. 1905/2006 de stabilire a unui instrument de finanțare a cooperării pentru dezvoltare. Prin această propunere, Comisia a solicitat Parlamentului să adopte un amendament care să permită reducerea impozitului în cazul organizațiilor neguvernamentale care funcționează în țările în curs de dezvoltare. Am acceptat solicitarea. Totuși, regulamentul privind cooperarea pentru dezvoltare include, de asemenea, norme de aplicare a politicii de dezvoltare a Uniunii Europene. Aceste norme prevăd respectarea procedurilor de comitologie de către Comisie în momentul acceptării finanțării. Acest fapt înseamnă că Parlamentul poate examina propunerile de finanțare, iar în cazul în care Comisia își depășește autoritatea, Parlamentul poate adopta rezoluții pentru a solicita Comisiei modificarea deciziilor în cauză. Din 2006 până în prezent, Parlamentul a constatat depășirea competențelor executive de către Comisie în cel puțin 12 cazuri, însă doar în trei dintre acestea Comisia a modificat sau retras în mod efectiv proiectul de decizie. Ca urmare a intrării în vigoare a Tratatului de la Lisabona, Comisia pentru dezvoltare a propus aplicarea procedurii actelor delegate prevăzută la articolul 290 din Tratatul privind funcționarea Uniunii Europene. Adoptarea acestei proceduri ar însemna un rol mai semnificativ al Parlamentului, cel puțin în ceea ce privește deciziile strategice de finanțare pe care Comisia Europeană trebuie să le adopte. De fapt, conform Tratatului de la Lisabona, în unele cazuri bine stabilite, Parlamentul poate delega Comisiei puterea de a lua decizii strategice, însă care ar putea fi aceste decizii? În opinia noastră, legislativul este responsabil pentru desemnarea țărilor cărora Uniunea Europeană ar trebui să le acorde ajutor pentru dezvoltare. Se pune apoi întrebarea căror sectoare să li se acorde prioritate în ceea ce privește finanțarea: educația, sănătatea, protecția mediului, capacitățile pentru o bună guvernare sau dezvoltarea întreprinderilor mici? De asemenea, cum putem asigura transparența gestionării ajutorului pentru dezvoltare? Acestea sunt opțiunile și temele în cadrul cărora Parlamentul European trebuie să joace un rol mai important decât până în prezent. În aceste sectoare, legislativul trebuie să ofere executivului indicații precise. În cele din urmă, consider că aceasta este direcția solicitărilor cetățenilor europeni. Sper sincer că vom ajunge la cel mai puternic consens posibil în ceea ce privește raportul dlui Mitchell."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, pán spravodajca Mitchell z Výboru pre rozvoj ma požiadal, aby som ho zastúpila, keďže sa dnes nemohol zúčastniť rozpravy. Chcela by som mu poďakovať za prácu, ktorú odviedol so zvyčajnou presnosťou, a za kvalitu jeho návrhov, na ktoré Výbor pre rozvoj reagoval priaznivo a, povedala by som, jednohlasne. Z dôvodov, ktoré uvediem, ale najmä vďaka práci, ktorú pán Mitchell až do dnešného dňa odviedol, som presvedčená, že správu možno prijať drvivou väčšinou. Teraz prejdem k správe. V roku 2009 Európska komisia predložila pozmeňujúci a doplňujúci návrh k nariadeniu č. 1905/2006, ktorým sa ustanovuje nástroj financovania rozvojovej spolupráce. Komisia prostredníctvom tohto návrhu požiadala Parlament, aby prijal pozmeňujúci a doplňujúci návrh, ktorý by umožnil mimovládnym organizáciám využívať daňové úľavy pri ich pôsobení v rozvojových krajinách. Požiadavku sme prijali. Nariadenie o rozvojovej spolupráci však obsahuje aj vykonávacie pravidlá rozvojovej politiky Európskej únie. V týchto pravidlách sa uvádza, že Komisia pri schvaľovaní financovania musí postupovať podľa komitologických postupov. To znamená, že Parlament môže preskúmať tieto návrhy na financovanie a v prípade, že Komisia prekročí svoje právomoci, Parlament môže prijať uznesenia, v ktorých Komisiu požiada o zmenu sporných rozhodnutí. Len od roku 2006 do dnešného dňa sa Parlament minimálne v 12 prípadoch domnieval, že Komisia prekročila svoje výkonné právomoci, ale len v troch prípadoch Komisia skutočne zmenila a doplnila svoj návrh rozhodnutia alebo ho stiahla. Po nadobudnutí platnosti Lisabonskej zmluvy Výbor pre rozvoj navrhol uplatňovanie postupu delegovaných aktov ustanoveného článkom 290 Zmluvy o fungovaní Európskej únie. Prijatie tohto postupu by znamenalo, že Parlament by zohrával významnejšiu úlohu, a to prinajmenšom v strategických rozhodnutiach o financovaní, ktoré musí Európska komisia prijať. Podľa Lisabonskej zmluvy Parlament v skutočnosti môže v niekoľkých jasne definovaných prípadoch presunúť právomoc prijímať strategické rozhodnutia na Komisiu. O ktoré rozhodnutia však ide? Podľa nášho názoru sú za výber krajín, ktorým by Európska únia mala poskytovať rozvojovú pomoc, zodpovedné zákonodarné orgány. Potom tu je otázka, ktoré oblasti by mali mať prednosť pri financovaní: vzdelávanie, zdravotníctvo, ochrana životného prostredia, kapacity pre dobrú vládu alebo rozvoj malých podnikov? A ako zabezpečíme transparentnosť pri riadení rozvojovej pomoci? Ide o rozhodnutia a témy, v ktorých Európsky parlament musí zohrávať dôležitejšiu úlohu ako v minulosti. V týchto oblastiach to musí byť zákonodarný orgán, ktorý poskytuje presné údaje výkonnej moci. Nakoniec chcem povedať, že som presvedčená, že to je cesta, ktorou sa uberajú požiadavky európskych občanov. Úprimne dúfam, že čo sa týka správy pána Mitchella, dospejeme k čo najväčšiemu možnému konsenzu."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, gospe in gospodje, poročevalec Odbora za razvoj gospod Mitchell me je prosil, naj ga danes nadomeščam, ker ne more biti prisoten. Zahvalila bi se mu za delo, ki ga je opravil s svojo običajno točnostjo, in za kakovost njegovih predlogov, ki so prejeli pozitivno mnenje – rekla bi, da soglasno – Odbora za razvoj. Zaradi razlogov, ki jih bom navedla, toda predvsem zaradi dela, ki ga je do danes opravil gospod Mitchell, sem prepričana, da je lahko poročilo izglasovano z veliko večino. Zdaj se bom posvetila poročilu. V letu 2009 je Evropska komisija podala predlog spremembe k Uredbi 1905/2006, ki vzpostavlja instrument za financiranje razvojnega sodelovanja. S tem predlogom je Komisija od Parlamenta zahtevala sprejetje spremembe, ki bi nevladnim organizacijam omogočila imeti koristi od davčnih olajšav pri delovanju v državah v razvoju. Zahtevo sprejemamo. Vendar pa uredba o razvojnem sodelovanju vsebuje tudi izvedbene določbe za razvojno politiko Evropske unije. Te določbe zagotavljajo, da mora Komisija, ko sprejme financiranje, upoštevati komitološke postopke. To pomeni, da lahko Parlament preuči predloge za financiranje in lahko, če Komisija prekorači svoja pooblastila, sprejme resolucije z zahtevo Komisiji, da spremeni zadevne odločitve. Samo med leti 2006 in danes je Parlament menil, da je Komisija presegla svoje izvršilne pristojnosti v vsaj 12 primerih, vendar pa je samo v treh izmed njih Komisija dejansko spremenila ali umaknila svoj osnutek sklepa. Po uveljavitvi Lizbonske pogodbe je Odbor za razvoj predlagal uporabo postopka za delegirane akte, ki ga vzpostavlja člen 290 Pogodbe o delovanju Evropske unije. Sprejetje tega postopka bi pomenilo, da bo imel Parlament pomembnejšo vlogo vsaj pri sklepih glede strateškega financiranja, ki jih mora sprejeti Evropska komisija. Dejansko lahko Parlament v skladu z Lizbonsko pogodbo v nekaterih natančno opredeljenih primerih pristojnost za sprejetje strateških sklepov prenese na Komisijo, toda kateri sklepi bi to lahko bili? Po našem mnenju je zakonodajno telo odgovorno za izbiro, katere države Evropske unije morajo zagotoviti razvojno pomoč. Potem je tu še vprašanje, kateri sektorji bodo deležni prednostnega financiranja: izobraževanje, zdravje, varstvo okolja, zmogljivosti za dobro vodenje ali razvoj malih podjetij? Kako naj zagotovimo preglednost upravljanja razvojne pomoči? Obstajajo izbire in teme, v katerih mora Evropski parlament igrati pomembnejšo vlogo, kot jo je v preteklosti. V teh sektorjih mora biti zakonodajno telo tisto, ki daje natančna navodila izvršilnemu telesu. Menim, da so takšne tudi zahteve evropskih državljanov. Iskreno upam, da bo poročilo gospoda Mitchella prejelo največje možno soglasje."@sl²⁰ "Herr talman, mina damer och herrar! Föredraganden för utskottet för utveckling, Gay Mitchell, har bett mig att ersätta honom eftersom han inte kunde närvara i dag. Jag vill tacka honom för hans arbete som utförts med sedvanlig punktlighet och för kvaliteten hos hans förslag, som fått positivt gensvar från hela utskottet för utveckling skulle jag säga. Av skäl som jag kommer att ange, men framför allt för det arbete som Gay Mitchell hittills har utfört, är jag övertygad om att betänkandet kan antas i omröstningen med bred majoritet. Jag går nu över till betänkandet. Under 2009 lade kommissionen fram ett förslag om ändring av förordning (EG) nr 1905/2006 om inrättande av ett finansieringsinstrument för utvecklingssamarbete. Genom detta förslag bad kommissionen parlamentet att anta ett ändringsförslag som skulle möjliggöra skattelättnader för icke-statliga organisationer vid verksamhet i utvecklingsländer. Vi godkände den begäran. Förordningen om utvecklingssamarbete innehåller dock även genomföranderegler för EU:s utvecklingspolitik. Enligt dessa regler måste kommissionen följa kommittéförfarandet när den godkänner finansiering. Detta innebär att parlamentet kan granska dessa finansieringsförslag, och om kommissionen överträder sin auktoritet kan parlamentet anta resolutioner för att begära att kommissionen ska ändra de aktuella besluten. Bara från 2006 och fram till nu har parlamentet ansett att kommissionen har överträtt sina genomförandebefogenheter i minst 12 fall, men endast i tre av dessa ändrade eller drog kommissionen tillbaka sitt utkast till beslut. Efter Lissabonfördragets ikraftträdande föreslog utskottet för utveckling att det förfarande för delegerade rättsakter som inrättas genom artikel 290 i EUF-fördraget skulle tillämpas. Antagandet av detta förfarande skulle innebära att parlamentet får en viktigare roll, åtminstone i de strategiska finansieringsbeslut som kommissionen måste anta. Enligt Lissabonfördraget kan parlamentet nämligen i ett antal väldefinierade fall delegera befogenheten att fatta strategiska beslut till kommissionen, men vilka beslut kan detta gälla? Enligt vår åsikt är den lagstiftande makten ansvarig för att välja vilka länder EU ska ge utvecklingsstöd till. Sedan har vi frågan om vilka sektorer som ska prioriteras när det gäller finansiering: utbildning, hälsa, miljöskydd, kapacitetsuppbyggnad för god förvaltning eller utveckling av småföretag? Hur ska vi garantera insyn i förvaltningen av utvecklingsstödet? För dessa val och ämnen måste Europaparlamentet spela en större roll än tidigare. Parlamentet måste vara den lagstiftande makten som ger precisa riktlinjer till den verkställande makten inom dessa sektorer. Jag tror att det i slutändan är i denna riktning som EU-medborgarnas krav kommer att gå. Jag hoppas verkligen på största möjliga samförstånd om detta betänkande från Gay Mitchell."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Iva Zanicchi,"^15,12 "Mitchell"¹³ "relatore."¹² "relatrice"¹⁵
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶