Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-09-22-Speech-3-030"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-09-22"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Concluziile reuniunii Consiliului European (16 septembrie 2010) (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"nl"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20100922.3.3-030"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-09-22-Speech-3-031⁶
lpv:speaker	lp:Daniël van der Stoep⁶
lpv:spoken text	"Voorzitter, twee weken geleden heeft het Parlement hier een belachelijke resolutie aangenomen, een resolutie die Frankrijk van van alles beschuldigde en bij voorbaat al veroordeelde. Het was een curieuze situatie, waarbij het Europees Parlement op de stoel van de rechter is gaan zitten. Daarna kwam commissaris Reding met haar Tweede Wereldoorlogvergelijking, ook al voordat de feiten bekend waren. Er is iets grondig mis met de Europese Unie als de wetgevende en de controlerende macht de rechterlijke macht aan de kant schuiven en gaan oordelen, zonder de feiten te kennen. De Partij voor de Vrijheid had gehoopt dat de Europese instellingen op de uitzettingen hadden gereageerd met iets meer besef van juridische en democratische mores. Wat uiteindelijk de kern van de zaak is, is de juridische vraag: in hoeverre mogen EU-lidstaten EU-burgers uitzetten? En de institutionele vraag is: wie moet dat bewaken? Die bewakersvraag heeft de Commissie als hoeder van het Verdrag naar zich toe getrokken, maar ze behoort aan de lokale rechter en uiteindelijk het Europees Hof toe, de Gemeenschapsrechter. De Roma die vrijwillig zijn uitgezet met 300 euro in de binnenzak, kunnen dus gewoon naar de rechter. En tot die tijd moeten het Europees Parlement en de Commissie zich hiermee gewoon niet bemoeien. De juridische vraag draait niet om uitzetting of deportatie, maar om de vraag tot hoever gastvrijheid reikt, tot hoever je moet accepteren dat iemand je huis binnenkomt, de boel kort en klein slaat en je bezittingen wegneemt. Het is van de zotte dat er kennelijk geen duidelijke regels zijn over de manier waarop moet worden omgegaan met EU-burgers die zich misdragen in een andere EU-lidstaat. Het antwoord daarop: natuurlijk moeten EU-burgers die werkloos, uitkeringsverslindend en crimineel zijn, direct uit de lidstaat gegooid kunnen worden. Ik hoop dat de Raad dit oppikt, want de Europese Commissie en het Parlement bedienen de burger niet en daar hoeft deze dus niet op te rekenen."@nl³
lpv:spokenAs	member; Delegation for relations with the Palestinian Legislative Council (2010-06-23--2011-08-31)²³ substitute; Delegation for relations with Israel (2010-06-21--2011-08-31)²³ substitute; ITRE (2010-06-21--2011-08-31)²³ member; LIBE (2010-06-23--2011-08-31)²³ member; NA (2009-07-14--2011-08-31)²³ unknown; Partij voor de Vrijheid (2009-07-14--2011-08-31)²³
lpv:translated text	"Pane předsedo, před čtrnácti dny tato sněmovna přijala směšné usnesení v této věci, takové, v němž obvinila Francii ze všech možných věcí a shledala ji vinnou bez soudu. Byla to kuriózní situace, při níž se Evropský parlament postavil na místo soudce a poroty. Potom přišla komisařka Redingová se srovnáním s druhou světovou válkou, dokonce ještě předtím, než byla známa fakta. S Evropskou unií je něco v jádru špatně, když legislativní a výkonná moc takovým způsobem upozadí moc soudní a začne vynášet rozsudky, aniž by v celé záležitosti znala skutečná fakta. Nizozemská Strana pro svobodu (PVV) doufala, že evropské orgány odpoví na toto vyhoštění s poněkud větším povědomím o právních a demokratických zvycích. To, co skutečně leží v srdci tohoto problému, je právní otázka, do jaké míry mohou členské státy Evropské unie vyhošťovat občany EU, a institucionální otázka, kdo má právo nad touto záležitostí dohlížet. Jako strážkyně Smluv si na sebe Komise oblékla soudcovský plášť, ale tato pravomoc patří místním soudům a především Evropskému soudnímu dvoru a soudům Společenství. Romové, kteří byli dobrovolně deportování s 300 eury v kapse, proto měli možnost jít k soudu. Do té doby by se do celé věci Evropský parlament a Komise zkrátka neměly vměšovat. Právní otázka se netýká vyhoštění nebo deportace, ale mezí pohostinnosti a míry, do níž lze přijmout skutečnost, že vám někdo vejde do domu, převrátí jej naruby a odnese si váš majetek. Je šílené, že jsme v situaci, kdy zjevně nemáme žádná jasná pravidla, která by určila, jak zacházet s občany EU, kteří se chovají nevhodně v jiném členském státě EU. Odpovědí na tuto otázku samozřejmě je, že kterýkoli členský stát by měl mít možnost vyhodit ze země jakékoli občany EU, kteří nepracují, zneužívají dávek a porušují zákon. Doufám, že Rada se toho ujme, protože Evropské komisi ani Parlamentu se nedaří sloužit veřejnosti a veřejnost by se v tom tedy na ně neměla spoléhat."@cs¹ "Hr. formand! For to uger siden vedtog Parlamentet et latterligt beslutningsforslag, hvor man beskyldte Frankrig for alverdens ting, og Frankrig blev kendt skyldig uden en retssag. Det var en ejendommelig situation, hvor Parlamentet optrådte som både dommer og nævninge. Så kom fru Reding og sammenlignede med Anden Verdenskrig, også før man kendte de faktiske forhold. Der er noget grundlæggende galt ved EU, når den lovgivende og udøvende magt omgår den dømmende magt og begynder at afsige domme uden kendskab til sagens kendsgerninger. Det hollandske Frihedsparti (PPV) havde håbet, at de europæiske institutioner ville reagere på udvisningen med lidt mere kendskab til retlige og demokratiske skikke. Det, der i sidste ende er sagens kerne, er det retlige spørgsmål om, i hvilken udstrækning EU's medlemsstater har lov til at udvise EU-borgere. Og det institutionelle spørgsmål er, hvem der har ret til at kontrollere dette spørgsmål. Kommissionen har som traktatens vogter påtaget sig kontrolopgaven, men den opgave hører til i de lokale domstole og i sidste ende EU-Domstolen, fælleskabsdomstolene. De romaer, som frivilligt blev udvist med 300 EUR i lommen, har derfor mulighed for at gå til retten. Og indtil de gør det, bør Parlamentet og Kommissionen simpelt hen ikke blande sig. Det retlige spørgsmål drejer sig ikke om udvisning eller deportation, men om hvor grænserne går for gæstfrihed og for, i hvilket omfang man kan acceptere, at folk trænger ind i ens hjem, hærger det og løber med ens ejendele. Det er vanvittigt, at vi befinder os i en situation, hvor vi tydeligvis ikke har klare regler for, hvad vi skal gøre med EU-borgere, som opfører sig forkert i en anden EU-medlemsstat. Svaret er naturligvis, at en medlemsstat skal kunne smide en EU-borger ud, som ikke har arbejde, nasser sig til ydelser og bryder loven. Jeg håber, at Rådet vil tage dette op, for Kommissionen og Parlamentet svigter offentligheden, og offentligheden bør derfor ikke regne med dem."@da² "Herr Präsident! Vor zwei Wochen wurde in diesem Haus eine lächerliche Entschließung angenommen, die Frankreich vieler Dinge beschuldigte und die das Land ohne Verfahren schuldig sprach. Es war eine merkwürdige Situation, in der sich das Parlament die Rolle des Richters und der Jury aneignete. Dann kam Kommissarin Reding und stellte Vergleiche zum Zweiten Weltkrieg auf, noch bevor irgendwelche Tatsachen bekannt waren. In der Europäischen Union läuft etwas grundlegend schief, wenn die legislativen und exekutiven Gewalten die judikative Gewalt beiseite schieben und ohne die tatsächlichen Umstände zu kennen, Urteile erlassen. Die niederländische Partei für die Freiheit (PVV) hatte gehofft, dass die europäischen Institutionen der Abschiebung mit ein wenig mehr Verständnis für rechtliche und demokratische Sitten gegenübertreten würden. Was im Endeffekt im Kern der Sache steht, ist die rechtliche Frage, inwiefern Mitgliedstaaten Bürgerinnen und Bürger der EU ausweisen dürfen und die institutionelle Frage danach, wer die Befugnis hat, über dieses Thema zu wachen. Als Hüterin der Verträge hat sich die Kommission den Mantel der Überwachung angezogen, jedoch liegt diese Autorität bei den lokalen Gerichten und letztendlich beim Europäischen Gerichtshof, den Gerichten der Gemeinschaft. Die Roma, die freiwillig mit 300 EUR in ihren Taschen ausgewiesen wurden, haben daher die Möglichkeit, vor Gericht zu ziehen. Bis es soweit ist, sollten das Europäische Parlament und die Kommission sich einfach nicht einmischen. Bei der rechtlichen Frage geht es nicht um Abschiebung oder Ausweisung, sondern um die Grenzen der Gastfreundlichkeit und bis zu welchem Punkt man akzeptieren kann, dass jemand in Ihr Haus eindringt, alles verwüstet und Ihre Besitztümer stiehlt. Es ist verrückt, dass wir uns in einer Situation befinden, in der es keinen eindeutigen Regeln dafür gibt, wie man mit Bürgerinnen und Bürgern der EU verfahren sollte, die sich in einem anderen EU-Mitgliedstaat unangemessen verhalten. Die Antwort dazu ist natürlich, dass jeder Mitgliedstaat die Möglichkeit haben sollte, Bürgerinnen und Bürger der EU, die keine Arbeit haben, Sozialleistungen schmarotzen und das Gesetz brechen, rauszuwerfen. Ich hoffe der Rat wird dies aufgreifen, denn die Europäische Kommission und das Parlament sind nicht in der Lage, dem Volk zu dienen, und daher sollte das Volk sich nicht auf sie verlassen."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, πριν από ένα δεκαπενθήμερο, αυτό το Σώμα ενέκρινε ένα γελοίο ψήφισμα εδώ, το οποίο κατηγορούσε τη Γαλλία για πολλά πράγματα και το οποίο την καταδίκαζε χωρίς δίκη. Ήταν μια περίεργη κατάσταση όπου το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο έθεσε τον εαυτό του στη θέση του δικαστή και των ενόρκων. Έπειτα ήρθε η Επίτροπος Reding που έκανε συγκρίσεις με τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο, πριν καν ακόμα γίνουν γνωστά τα γεγονότα. Υπάρχει κάτι θεμελιωδώς εσφαλμένο στην Ευρωπαϊκή Ένωση όταν η νομοθετική και η εκτελεστική εξουσία παραγκωνίζουν τη δικαστική εξουσία και αρχίζουν να κρίνουν χωρίς να γνωρίζουν τα γεγονότα της υπόθεσης. Το Ολλανδικό Κόμμα για την Ελευθερία (PVV) ήλπιζε ότι τα ευρωπαϊκά θεσμικά όργανα θα ανταποκρίνονταν στην απομάκρυνση με λίγο περισσότερη επίγνωση των νομικών και δημοκρατικών ηθών. Αυτό που τελικά βρίσκεται στην καρδιά της υπόθεσης εδώ είναι το νομικό ερώτημα σχετικά με το κατά πόσο τα κράτη μέλη της ΕΕ επιτρέπεται να απομακρύνουν πολίτες της ΕΕ και το θεσμικό ερώτημα για το ποιος έχει το δικαίωμα να αστυνομεύει αυτό το θέμα. Ως θεματοφύλακας της Συνθήκης, η Επιτροπή φόρεσε τον μανδύα της αστυνόμευσης, αλλά αυτή η εξουσία ανήκει στα τοπικά δικαστήρια και, τελικά, στο Ευρωπαϊκό Δικαστήριο, στα κοινοτικά δικαστήρια. Συνεπώς, οι Ρομά που απελάθηκαν εθελοντικά με 300 ευρώ στις τσέπες τους έχουν την επιλογή να προσφύγουν στη δικαιοσύνη. Μέχρι εκείνη τη στιγμή, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο και η Επιτροπή πρέπει απλά να μην παρεμβαίνουν. Το νομικό ζήτημα δεν έχει να κάνει με την απομάκρυνση ή την απέλαση, αλλά με τα όρια της φιλοξενίας και τον βαθμό στον οποίο μπορείς να δεχθείς κάποιον που μπαίνει στο σπίτι σου, το διαλύει και παίρνει τα υπάρχοντά σου. Είναι τρελό να βρισκόμαστε σε μια κατάσταση όπου καθίσταται προφανές ότι δεν έχουμε σαφείς κανόνες που να προβλέπουν πώς πρέπει να αντιμετωπίζουμε τους πολίτες της ΕΕ οι οποίοι συμπεριφέρονται ανάρμοστα σε ένα άλλο κράτος μέλος της ΕΕ. Η απάντηση σε αυτό, φυσικά, είναι ότι κάθε κράτος μέλος πρέπει να μπορεί να απομακρύνει τους πολίτες της ΕΕ που είναι άνεργοι, ζητιανεύουν επιδόματα και παραβιάζουν τον νόμο. Ελπίζω ότι το Συμβούλιο θα το βελτιώσει αυτό διότι η Ευρωπαϊκή Επιτροπή και το Κοινοβούλιο αδυνατούν να υπηρετήσουν τους πολίτες και οι πολίτες, συνεπώς, δεν πρέπει να βασίζονται σε αυτούς."@el¹⁰ "Mr President, a fortnight ago, this House adopted a ridiculous resolution in this place, one which accused France of all sorts of things and which found it guilty without a trial. It was a curious situation where the European Parliament put itself in the place of judge and jury. Then came Commissioner Reding making comparisons with the Second World War, even before the facts were known. There is something fundamentally wrong with the European Union when the legislative and executive powers sideline the judicial powers and start passing judgments without knowing the facts of the matter. The Dutch Party for Freedom (PVV) had hoped that European institutions would respond to the expulsion with a little more awareness of legal and democratic mores. What is ultimately at the heart of the matter here is the legal question of to what extent EU Member States are allowed to expel EU citizens and the institutional question of who has the right to police this issue. As the guardian of the treaty, the Commission has taken on the policing mantle, but that authority belongs to the local courts and, ultimately, to the European Court of Justice, the Community courts. The Roma who were voluntarily deported with EUR 300 in their pockets therefore have the option of going to court. Until such time, the European Parliament and the Commission should simply not interfere. The legal question is not about expulsion or deportation, but about the limits of hospitality and the extent to which you can accept someone entering your home, tearing the place apart and taking away your possessions. It is crazy that we are in a situation where we obviously have no clear rules laying out how to deal with EU citizens who behave inappropriately in another EU Member State. The answer to that, of course, is that any Member State should be able to throw out any EU citizens who are out of work, scrounging benefits and who break the law. I hope the Council will pick this up because the European Commission and Parliament are failing to serve the public and the public should not, therefore, count on them."@en⁴ "Voorzitter, twee weken geleden heeft het Parlement hier een belachelijke resolutie aangenomen, een resolutie die Frankrijk van van alles beschuldigde en bij voorbaat al veroordeelde. Het was een curieuze situatie, waarbij het Europees Parlement op de stoel van de rechter is gaan zitten. Daarna kwam commissaris Reding met haar Tweede Wereldoorlogvergelijking, ook al voordat de feiten bekend waren. Er is iets grondig mis met de Europese Unie als de wetgevende en de controlerende macht de rechterlijke macht aan de kant schuiven en gaan oordelen, zonder de feiten te kennen. De Partij voor de Vrijheid had gehoopt dat de Europese instellingen op de uitzettingen hadden gereageerd met iets meer besef van juridische en democratische mores. Wat uiteindelijk de kern van de zaak is, is de juridische vraag: in hoeverre mogen EU-lidstaten EU-burgers uitzetten? En de institutionele vraag is: wie moet dat bewaken? Die bewakersvraag heeft de Commissie als hoeder van het Verdrag naar zich toe getrokken, maar ze behoort aan de lokale rechter en uiteindelijk het Europees Hof toe, de Gemeenschapsrechter. De Roma die vrijwillig zijn uitgezet met 300 euro in de binnenzak, kunnen dus gewoon naar de rechter. En tot die tijd moeten het Europees Parlement en de Commissie zich hiermee gewoon niet bemoeien. De juridische vraag draait niet om uitzetting of deportatie, maar om de vraag tot hoever gastvrijheid reikt, tot hoever je moet accepteren dat iemand je huis binnenkomt, de boel kort en klein slaat en je bezittingen wegneemt. Het is van de zotte dat er kennelijk geen duidelijke regels zijn over de manier waarop moet worden omgegaan met EU-burgers die zich misdragen in een andere EU-lidstaat. Het antwoord daarop: natuurlijk moeten EU-burgers die werkloos, uitkeringsverslindend en crimineel zijn, direct uit de lidstaat gegooid kunnen worden. Ik hoop dat de Raad dit oppikt, want de Europese Commissie en het Parlement bedienen de burger niet en daar hoeft deze dus niet op te rekenen."@es²¹ "Lugupeetud juhataja! Kaks nädalat tagasi võttis Euroopa Parlament vastu naeruväärse resolutsiooni, milles süüdistati Prantsusmaad igasugustes asjades ja mõisteti ta juba ette süüdi. See oli kummaline olukord, kus Euroopa Parlament seadis ennast kohtumõistja rolli. Siis tuli volinik Reding ja võrdles olukorda Teise maailmasõjaga juba enne faktide selgumist. Euroopa Liiduga on midagi põhimõtteliselt valesti, kui seadusandlik ja täidesaatev võim lükkab kõrvale kohtuvõimu ja hakkab asjaolusid teadmata hinnanguid andma. Hollandi Vabaduspartei (PVV) lootis, et Euroopa institutsioonid reageerivad väljasaatmisele veidi suurema teadlikkusega õiguslikest ja demokraatlikest tavadest. Probleemi keskmes on ju õiguslik küsimus, kui kaugele tohivad ELi liikmesriigid minna ELi kodanike väljasaatmisel, ja institutsiooniline küsimus, kellel on õigus seda kontrollida. Asutamislepingu täitmise järelevalvajana on komisjon tõmmanud ümber kontrollija rüü, kuid see kuulub kohalikele kohtutele ja lõppkokkuvõttes Euroopa Kohtule, ühenduse kohtutele. Romadel, kes saadeti välja vabatahtlikult koos 300 euroga taskus, on seega võimalus kohtusse pöörduda. Niikaua ei peaks Euroopa Parlament ja komisjon lihtsalt sekkuma. Õiguslik küsimus ei ole väljasaatmises, vaid külalislahkuse piirides ja selles, millisel määral võib aktsepteerida seda, kui keegi su koju siseneb, selle segamini lööb ja vara ära võtab. On absurdne, et oleme olukorras, kus silmanähtavalt puuduvad selged eeskirjad, mis sätestaksid, kuidas toimida ELi kodanikega, kes peavad end teises ELi liikmesriigis kohatult üleval. Vastus on loomulikult see, et kõikidel liikmesriikidel peaks olema võimalik heita välja kõik ELi kodanikud, kel puudub töö, kes lunivad toetusi ja rikuvad seadust. Loodan, et nõukogu võtab selle teema üles, sest Euroopa Komisjon ja Euroopa Parlament ei suuda avalikkuse huvisid teenida ja avalikkus ei peaks seega nende peale lootma."@et⁵ "Arvoisa puhemies, pari viikkoa sitten täällä parlamentissa hyväksyttiin naurettava päätöslauselma, jossa syytettiin Ranskaa kaikenlaisesta ja todettiin se syylliseksi ilman oikeudenkäyntiä. Se oli omituinen tilanne, jossa Euroopan parlamentti asetti itsensä sekä tuomarin että valamiehistön asemaan. Sitten komission jäsen Reding esitti vertauksia toiseen maailmansotaan, jo ennen kuin tosiseikat olivat tiedossa. Euroopan unionissa on jotain perustavanlaatuista vikaa, kun lainsäädäntövalta ja toimeenpanovalta sivuavat tuomiovaltaa ja alkavat jakaa tuomioita tuntematta tosiseikkoja. Alankomaiden vapauspuolue (PVV) toivoi yhteisön toimielinten vastaavan karkotuksiin hieman tietoisempina oikeudellisista ja demokraattisista tavoista. Viime kädessä asian ydin on oikeudellinen kysymys siitä, missä määrin EU:n jäsenvaltioilla on oikeus karkottaa EU:n kansalaisia, ja institutionaalinen kysymys siitä, kenellä on oikeus valvoa tätä. Perussopimuksen vartijana komissio on pukenut poliisin manttelin, mutta tuomiovalta kuuluu paikallisille tuomioistuimille ja viime kädessä unionin tuomioistuimelle, yhteisön tuomioistuimille. Vapaaehtoisesti 300 euroa taskuissaan karkotetuilla romaneilla on siis mahdollisuus mennä tuomioistuimeen. Siihen asti Euroopan parlamentin ja komission ei yksinkertaisesti pidä puuttua asiaan. Oikeudellisesti ei ole kysymys karkottamisesta, vaan vieraanvaraisuuden rajoista ja siitä, mihin asti voidaan hyväksyä, että joku tulee kotiin, tuhoaa paikat ja vie mukanaan omaisuuden. On hullua, että olemme tilanteessa, jossa meillä ei selvästikään ole selkeitä sääntöjä siitä, kuinka on kohdeltava EU:n kansalaisia, jotka käyttäytyvät sopimattomasti toisessa EU:n jäsenvaltiossa. Vastaus on tietenkin, että jäsenvaltioiden on voitava heittää ulos kaikki EU:n kansalaiset, jotka ovat vailla työtä, pummaavat etuuksia ja rikkovat lakia. Toivon neuvoston ottavan tästä vaarin, sillä Euroopan komission ja parlamentti eivät aja kansan asiaa, joten kansan ei pidä luottaa niihin."@fi⁷ "Monsieur le Président, il y a deux semaines, ce Parlement a adopté ici même une résolution ridicule, une résolution accusant la France de toutes sortes de choses et la condamnant sans procès. C’était une situation étrange, avec le Parlement européen qui se posait en juge et jury. Vint ensuite la commissaire Reding, qui s’est lancée dans des comparaisons avec la deuxième Guerre mondiale avant même que les faits soient connus. Il y a quelque chose de fondamental qui ne va pas dans l’Union européenne lorsque le pouvoir législatif et l’exécutif laissent le pouvoir judiciaire sur la touche et se mettent à prononcer des verdicts sans même connaître les faits du dossier. Le Parti néerlandais pour la liberté (PVV) avait espéré que les institutions européennes réagiraient à cette expulsion en ayant davantage conscience des usages juridiques et démocratiques. Au cœur du problème, en fin de compte, se trouvent la question juridique de savoir dans quelle mesure les États membres sont autorisés à expulser des citoyens de l’Union européenne, et la question institutionnelle de savoir qui a le droit de se poser en arbitre de ce problème. En tant que gardienne du traité, la Commission a joué le rôle d’arbitre, mais cette autorité revient aux tribunaux locaux et en fin de compte à la Cour de justice européenne, les tribunaux de la Communauté. Les Roms qui se sont laissé déporter volontairement avec 300 euros en poche ont donc la possibilité de faire appel devant les tribunaux. Entre-temps, le Parlement européen et la Commission n’ont pas à intervenir. La question juridique ne porte pas sur l’expulsion ou la déportation, mais plutôt sur les limites de l’hospitalité. Il s’agit de savoir jusqu’à quel point on peut accepter que quelqu’un vienne chez vous, saccage votre maison et reparte avec vos biens. Il est incroyable que nous nous trouvions dans une situation dans laquelle, manifestement, nous n’avons pas de règles claires sur la façon de faire face à des citoyens européens qui se comportent de façon inacceptable dans un autre État membre de l’Union. La réponse, évidemment, est que tout État membre devrait pouvoir expulser n’importe quel citoyen européen au chômage, qui vit des prestations de sécurité sociale et qui enfreint la loi. J’espère que le Conseil se penchera sur ce problème, parce que la Commission européenne et le Parlement ne servent pas les intérêts du public. Les citoyens ne devraient donc pas compter sur eux."@fr⁸ ". Elnök úr, két hete ezen a helyen a tisztelt Ház elfogadott egy nevetséges állásfoglalást, amely mindenfélével megvádolta Franciaországot, és tárgyalás nélkül bűnösnek találta. Furcsa helyzet volt, amelyben az Európai Parlament a bíró és az esküdtszék szerepébe helyezte magát. Aztán jött Reding biztos asszony, aki még a tények ismerete előtt a II. világháborúval vont párhuzamot. Valami alapvető gond van az Európai Unióval, amikor a jogalkotó és végrehajtó hatalom mellőzi a bírói hatalmat, és az ügy körülményeinek ismerete nélkül elkezd ítéletet hozni. A Holland Szabadságpárt (PVV) azt remélte, hogy az európai intézmények a jogi és demokratikus szokások tekintetében kissé nagyobb tájékozottsággal reagálnak majd a kiutasításra. Végső soron az ügy lényegét egyrészt az a jogi kérdés alkotja, hogy az uniós tagállamok számára milyen mértékben megengedett az uniós polgárok kiutasítása, másrészt az az intézményi kérdés, hogy kinek van joga rendezni ezt a kérdést. A Szerződés őreként a Bizottság vállalta fel a rendezést, de ez a hatáskör a helyi bíróságokat, valamint végső soron az Európai Bíróságot, a közösségi bíróságokat illeti. Tehát azok a romák, akiket 300 euróval a zsebükben önként kitoloncoltak, bírósághoz fordulhatnak. Mindaddig az Európai Parlament és a Bizottság egyszerűen nem avatkozhat be. A jogi kérdés nem arra vonatkozik, hogy kiutasításról vagy kitoloncolásról van szó, hanem arra, hogy a vendéglátásnak vannak határai, valamint arra, hogy mennyire elfogadható az, hogy behatolnak az emberek otthonába, feldúlják és elviszik a javaikat. Őrjítő, hogy olyan helyzetben vagyunk, hogy nyilvánvalóan nincsenek olyan szabályaink, amelyek megszabják, hogyan kell bánnunk azokkal az uniós polgárokkal, akik helytelenül viselkednek egy másik uniós tagállamban. Erre nyilvánvalóan az a válasz, hogy a tagállamoknak rendelkezniük kell azzal a lehetőséggel, hogy kiutasítsanak minden olyan uniós polgárt, aki munkanélküli, segélyekből él és megsérti a törvényt. Remélem, a Tanács elrendezi ezt, mert az Európai Bizottság és a Parlament nem szolgálják a közérdeket, így az emberek nem számíthatnak rájuk."@hu¹¹ "Signor Presidente, a questo proposito due settimane fa l’Assemblea ha adottato una risoluzione ridicola, che accusava la Francia di ogni genere di cose e che la proclamava colpevole senza nemmeno un processo. È stata una situazione bizzarra, in cui il Parlamento europeo ha fatto da magistrato e da giuria. Poi è arrivato il Commissario Reding, che ha fatto paragoni con la Seconda guerra mondiale ancor prima di conoscere i fatti. C’è qualcosa di fondamentalmente sbagliato nell’Unione europea quando i poteri legislativo ed esecutivo aggirano il potere esecutivo e iniziano a emettere sentenze senza conoscere i fatti della questione. Il Partij voor de Frijheid (PVV) (Partito per la Libertà) olandese sperava che le istituzioni europee rispondessero all’espulsione con un pizzico di maggiore consapevolezza delle consuetudini giuridiche e democratiche. In fin dei conti, il cuore della vicenda è la questione giuridica della misura in cui i paesi membri dell’UE sono autorizzati ad espellere cittadini comunitari e la questione istituzionale di chi abbia il diritto di vigilare sulla problematica. In qualità di custode dei trattati, la Commissione ha indossato il mantello dell’organo di vigilanza, ma tale autorità spetta ai tribunali locali e, in ultima istanza, alla Corte di giustizia europea, il tribunale comunitario. I rom che sono stati volontariamente rimpatriati con 300 euro in tasca hanno pertanto la possibilità di adire le vie legali. Fino ad allora, il Parlamento europeo e la Commissione dovrebbero semplicemente limitarsi a non interferire. La questione giuridica non riguarda l’espulsione o la deportazione, bensì i limiti dell’ospitalità e la misura in cui sia accettabile che qualcuno entri in casa nostra, distrugga tutto e si porti via le nostre cose. È assurdo non avere nessuna regola chiara che descriva come comportarsi con cittadini comunitari che si comportano in maniera sconveniente in un altro Stato membro. La risposta a questa domanda è ovviamente che ogni Stato membro dovrebbe essere autorizzato ad allontanare tutti i cittadini comunitari che sono senza lavoro, percepiscono sussidi a cui non hanno diritto e violano la legge. Mi auguro che il Consiglio raccolga queste osservazioni, visto che la Commissione europea e il Parlamento non stanno rendendo un buon servizio ai cittadini e questi ultimi non dovrebbero pertanto affidarsi a loro."@it¹² "Pone pirmininke, prieš dvi savaites šis Parlamentas šioje salėje priėmė absurdišką rezoliuciją, kuria įvairiais dalykais apkaltinta ir be teismo nuteista Prancūzija. Tai buvo keistas atvejis, kai Europos Parlamentas prisiėmė teisėjo ir prisiekusiųjų vaidmenį. Tada Komisijos narė V. Reding, dar net nepaaiškėjus faktams, pradėjo berti palyginimus su Antruoju pasauliniu karu. Kai teisės aktų leidėjai ir vykdomoji valdžia nustelbia teisminę valdžią ir pradeda priiminėti sprendimus nežinodami faktų, kažkas Europos Sąjungoje tikrai negerai. Nyderlandų laisvės partija (PVV) tikėjosi, kad Europos institucijos reaguos į išsiuntimą kur kas geriau žinodamos teisines ir demokratines normas. Svarbiausia šioje srityje – teisinis klausimas, kada ES valstybėms narėms leidžiama išsiųsti ES piliečius, ir institucinis klausimas, kas turi teisę prižiūrėti šių reikalų tvarkymą. Būdama Sutarčių sergėtoja, Komisija prisiėmė prižiūrėtojos funkciją, bet ta funkcija priklauso vietos teismams ir galiausiai Europos Teisingumo Teismui, Bendrijos teismams. Todėl romai, savavališkai deportuoti su 300 EUR kišenėje, turi teisę kreiptis į teismą. Iki to laiko Europos Parlamentas ir Komisija turėtų tiesiog nesikišti. Teisinis klausimas kyla ne dėl išsiuntimo ar deportacijos, o dėl svetingumo ribų ir dėl to, kiek galima priimti tuos, kurie įeina į jūsų namus, juos sujaukia ir pasiima jūsų daiktus. Keista, kad atsidūrėme padėtyje, kai akivaizdžiai neturime aiškių taisyklių, kaip elgtis su ES piliečiais, netinkamai besielgiančiais kitoje ES valstybėje narėje. Atsakymas, žinoma, toks: bet kuri valstybė narė turėtų turėti galimybę išsiųsti bet kuriuos ES piliečius, kurie nedirba, prašinėja išmokų ir pažeidžia teisės aktus. Tikiuosi, kad šio klausimo imsis Taryba, nes Europos Komisija ir Parlamentas visuomenei netarnauja ir todėl visuomenė neturėtų jais pasikliauti."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, pirms divām nedēļām Parlaments pieņēma smieklīgu rezolūciju, kurā Francija apsūdzēta par visu un kurā tā atzīta par vainīgu bez tiesas. Tā bija interesanta situācija, kurā Eiropas Parlaments iecēla sevi tiesneša un tiesas vietā. Tad uzstājās komisāre velkot paralēles ar Otro pasaules karu, pirms bija zināmi fakti. Kaut kas pašos pamatos nav kārtībā ar Eiropas Savienību, kad likumdošanas un izpildvara uzņemas tiesu varas blakusdarbu un sāk sludināt spriedumus, nezinot faktus šajā jautājumā. Nīderlandes Brīvības partija ( ) cerēja, ka Eiropas iestādes uz šo izraidīšanu reaģēs ar nedaudz lielāku informētību par tās juridiskajiem un demokrātiskajiem aspektiem. Galu galā, šīs lietas pamatā ir juridisks jautājums, kādā mērā ES dalībvalstīm ir atļauts izraidīt ES pilsoņus, un institucionāls jautājums par to, kam ir tiesības uzraudzīt šo procesu. Komisija kā Līguma aizstāve ir uzņēmusies kārtības uzraudzītājas funkcijas, bet šādas pilnvaras pieder vietējām tiesām un, visbeidzot, Eiropas Kopienu Tiesai, Kopienu tiesām. Romiem, kas tika brīvprātīgi deportēti ar EUR 300 kabatā, ir iespēja vērsties tiesā. Līdz tam Eiropas Parlamentam un Komisijai vienkārši nebūtu jāiejaucas. Juridiskais jautājums nav par izraidīšanu vai izsūtīšanu, bet par viesmīlības robežām un to, kādā mērā var pieņemt, ka kāds ienāk jūsu mājās, visu sajauc un aiznes jūsu mantu. Tas ir traki, ka mēs esam situācijā, kad mums acīmredzot nav skaidru noteikumu, kā izturēties pret ES pilsoņiem, kuri nepiedienīgi uzvedas citā ES dalībvalstī. Atbilde uz to, protams, ir, ka jebkura dalībvalsts var izraidīt jebkurus ES pilsoņus, kuri ir bez darba, ubago un pārkāpj likumu. Es ceru, ka Padome to sapratīs, jo Eiropas Komisija un Parlaments nespēj kalpot sabiedrībai, un tāpēc sabiedrība nevar uz tiem paļauties."@lv¹³ "Voorzitter, twee weken geleden heeft het Parlement hier een belachelijke resolutie aangenomen, een resolutie die Frankrijk van van alles beschuldigde en bij voorbaat al veroordeelde. Het was een curieuze situatie, waarbij het Europees Parlement op de stoel van de rechter is gaan zitten. Daarna kwam commissaris Reding met haar Tweede Wereldoorlogvergelijking, ook al voordat de feiten bekend waren. Er is iets grondig mis met de Europese Unie als de wetgevende en de controlerende macht de rechterlijke macht aan de kant schuiven en gaan oordelen, zonder de feiten te kennen. De Partij voor de Vrijheid had gehoopt dat de Europese instellingen op de uitzettingen hadden gereageerd met iets meer besef van juridische en democratische mores. Wat uiteindelijk de kern van de zaak is, is de juridische vraag: in hoeverre mogen EU-lidstaten EU-burgers uitzetten? En de institutionele vraag is: wie moet dat bewaken? Die bewakersvraag heeft de Commissie als hoeder van het Verdrag naar zich toe getrokken, maar ze behoort aan de lokale rechter en uiteindelijk het Europees Hof toe, de Gemeenschapsrechter. De Roma die vrijwillig zijn uitgezet met 300 euro in de binnenzak, kunnen dus gewoon naar de rechter. En tot die tijd moeten het Europees Parlement en de Commissie zich hiermee gewoon niet bemoeien. De juridische vraag draait niet om uitzetting of deportatie, maar om de vraag tot hoever gastvrijheid reikt, tot hoever je moet accepteren dat iemand je huis binnenkomt, de boel kort en klein slaat en je bezittingen wegneemt. Het is van de zotte dat er kennelijk geen duidelijke regels zijn over de manier waarop moet worden omgegaan met EU-burgers die zich misdragen in een andere EU-lidstaat. Het antwoord daarop: natuurlijk moeten EU-burgers die werkloos, uitkeringsverslindend en crimineel zijn, direct uit de lidstaat gegooid kunnen worden. Ik hoop dat de Raad dit oppikt, want de Europese Commissie en het Parlement bedienen de burger niet en daar hoeft deze dus niet op te rekenen."@mt¹⁵ "Panie przewodniczący! Dwa tygodnie temu Izba przyjęła niedorzeczną rezolucję, w której oskarżono Francję o straszne czyny i uznano ją winną bez procesu. Była to dziwna sytuacja, gdyż Parlament Europejski postawił się w roli sędziego i ławy przysięgłych. Następnie pojawiła się pani komisarz Reding, porównująca bieżącą sytuację do II wojny światowej, zanim jeszcze poznaliśmy fakty. Z Unią Europejską zdecydowanie coś jest nie w porządku, skoro władze prawodawcze i wykonawcze odpychają na bok władze sądownicze i ferują wyroki nie poznawszy faktów dotyczących sprawy. Holenderska Partia Wolności (PVV) miała nadzieję, że instytucje europejskie zareagują na wydalenie Romów z większą świadomością zwyczajów prawnych i demokratycznych. U podstaw tego problemu leży pytanie natury prawnej, do jakiego stopnia państwa członkowskie UE mają prawo wydalać obywateli UE oraz pytanie natury instytucjonalnej o to, kto ma prawo decydować w tej sprawie. Komisja, jako strażnik traktatów, wzięła na siebie odpowiedzialność za utrzymywanie porządku, ale ta władza należy do kompetencji sądów lokalnych i ostatecznie do Europejskiego Trybunału Sprawiedliwości, do sądów wspólnotowych. W związku z tym Romowie, którzy zostali deportowani z 300 euro w kieszeni, mają możliwość złożenia sprawy w sądzie. Do tego czasu Parlament Europejski i Komisja powinny po prostu nie interweniować. Pytanie natury prawnej nie dotyczy wydalenia czy deportacji, ale granic gościnności oraz punktu, w którym kończy się nasza tolerancja na czyjeś wejście do naszego domu, zdewastowanie go i zabranie naszej własności. To szaleństwo, że najwyraźniej nie dysponujemy żadnymi jasnymi zasadami mówiącymi w jaki sposób obchodzić się z obywatelami UE, którzy zachowują się niewłaściwie na terytorium innego państwa członkowskiego UE. Odpowiedź na to pytanie jest oczywiście taka, że każde państwo członkowskie powinno mieć prawo wyrzucenia każdego obywatela UE, który nie ma pracy, zajmuje się żebraniem i łamie prawo. Mam nadzieję, że Rada się tym zajmie, ponieważ Komisja Europejska i Parlament odnoszą porażkę w dziedzinie służby na rzecz społeczeństwa, a w związku z tym społeczeństwo nie powinno na te instytucje liczyć."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, há duas semanas, neste lugar, esta Assembleia aprovou uma resolução ridícula que acusou a França de todo o género de coisas e que a considerou culpada sem julgamento. Foi uma situação curiosa em que o Parlamento Europeu se colocou no lugar de juiz e de júri. Depois, a senhora Comissária Reding veio fazer comparações com a Segunda Guerra Mundial, mesmo antes de os factos serem conhecidos. Há algo fundamentalmente errado com a União Europeia quando os poderes legislativo e executivo relegam os poderes judiciais para segundo plano e começam a emitir juízos sem conhecer os factos. O Partido para a Liberdade neerlandês (PVV) esperava que as instituições europeias respondessem à expulsão com um pouco mais de consciência dos princípios jurídicos e democráticos. Em última análise, o que está aqui em causa é a questão jurídica de saber em que medida é permitido aos Estados-Membros da UE expulsar cidadãos da UE e a questão institucional de saber quem tem o direito de fiscalizar esta questão. Enquanto guardiã do Tratado, a Comissão assumiu as funções de fiscalização, mas essa autoridade pertence aos tribunais locais e, em última instância, ao Tribunal de Justiça Europeu, os tribunais da União. Os Roma que foram deportados voluntariamente com 300 euros no bolso, por conseguinte, têm a possibilidade recorrer aos tribunais. Até lá, o Parlamento Europeu e a Comissão deveriam simplesmente não interferir. A questão jurídica não diz respeito à expulsão ou à deportação, mas sim aos limites da hospitalidade e a até que ponto podemos aceitar que alguém entre na nossa casa, semeie a destruição e roube os nossos bens. É uma loucura que nos encontremos numa situação em que, obviamente, não dispomos de regras claras que estabeleçam o tratamento que deve ser conferido aos cidadãos da UE que incorrem em comportamentos inadequados noutro Estado-Membro da UE. A resposta a isso, evidentemente, é que qualquer Estado-Membro deve poder expulsar quaisquer cidadãos da UE que não trabalhem, vivam à custa de benefícios sociais e infrinjam a lei. Espero que o Conselho adopte esta via porque a Comissão Europeia e o Parlamento não estão a servir o público e o público não deve, por conseguinte, contar com eles."@pt¹⁷ "Domnule Preşedinte, în urmă cu două săptămâni, această Cameră a adoptat o moţiune ridicolă în acest loc, unul care a acuzat Franţa de tot felul de lucruri şi a găsit-o vinovată fără proces. A fost o situaţie stranie în care Parlamentul European a fost şi judecător şi juriu. Apoi a urmat doamna comisar Reding care a făcut comparaţii cu cel de-al doilea război mondial, chiar înainte de a cunoaşte faptele. Există ceva fundamental greşit în Uniunea Europeană când puterile legislativă şi executivă ţin pe tuşă puterile juridice şi încep să emită judecăţi fără a cunoaşte faptele. Partidul Flamand pentru Libertate (PVV) a sperat că instituţiile europene vor răspunde la această expulzare cu un pic mai multă cunoaştere a moravurilor juridice şi democratice. Ceea ce se află în cele din urmă în miezul problemei aici este chestiunea legală privind măsura în care statele membre UE au voie să expulzeze cetăţeni UE şi chestiunea instituţională referitoare la cine are dreptul să investigheze acest aspect. În calitate de gardian al tratatelor, Comisia a îmbrăcat mantaua judecării, însă această autoritate aparţine tribunalelor locale şi, în cele din urmă, Curţii Europene de justiţie, tribunalelor comunitare. Romii care au fost deportaţi de bună voie cu 300 de euro în buzunare au, prin urmare, opţiunea de a intenta proces. Până atunci, Parlamentul European şi Comisia ar trebui pur şi simplu să nu se amestece. Chestiunea juridică nu se referă la expulzare sau deportare, ci la limitele ospitalităţii şi la măsura în care acceptăm ca cineva să ne pătrundă în casă, să o devasteze şi să ne fure bunurile. Este absurd că ne aflăm într-o situaţie în care, în mod evident, nu avem reguli clare care să stipuleze cum să ne comportăm cu cetăţenii UE care se comportă în mod necorespunzător într-un alt stat membru UE. Răspunsul la această problemă, desigur, este că orice stat membru ar trebui să poată să dea afară orice cetăţeni UE care nu muncesc, trăiesc din ajutoare şi care încalcă legea. Sper că Consiliul va soluţiona această problemă deoarece Comisia Europeană şi Parlamentul nu reuşesc să slujească publicul şi, prin urmare, publicul nu ar trebui să conteze pe ele."@ro¹⁸ "Vážený pán predseda, pred dvoma týždňami tento Parlament prijal smiešne uznesenie, ktoré obviňovalo Francúzsko zo všetkého možného a ktoré ho odsúdilo bez akéhokoľvek procesu. Bola to zvláštna situácia, keď sa Európsky parlament postavil do úlohy sudcu a poroty. Potom prišla pani komisárka Redingová a robila porovnania s druhou svetovou vojnou ešte predtým, než vôbec boli známe nejaké fakty. S Európskou úniou je v základoch niečo zlé, keď legislatívne a výkonné právomoci sprevádzajú súdne právomoci a začínajú sa vydávať rozsudky bez poznania vecných faktov. Holandská Strana za slobodu (PVV) dúfala, že európske inštitúcie budú reagovať na vyhostenie s väčším uvedomením si zákonných a demokratických mravov. Jadrom celej veci je jednoznačne právna otázka, v akej miere môžu členské štáty vyhosťovať občanov EÚ, a inštitucionálna otázka, kto má právo dozerať na túto problematiku. Komisia ako ochranca zmluvy prevzala zodpovednosti za kontrolu, ale táto právomoc patrí miestnym súdom, Európskemu súdnemu dvoru a súdom Spoločenstva. Rómovia, ktorí dobrovoľne odišli z krajiny so sumou 300 EUR vo vrecku, preto mali možnosť obrátiť sa na súdy. A až do tej chvíle Európsky parlament ani Komisia jednoducho nemali zasahovať. Právna otázka sa netýka vyhostenia či deportácie, ale hraníc pohostinnosti a miery, do akej môžete pripustiť, že niekto vstúpi do vášho domova, zničí ho a odnesie si to, čo patrí vám. Je šialené, že sa ocitáme v situácii, keď zjavne nemáme žiadne jasné pravidlá stanovujúce, ako sa postaviť k občanom EÚ, ktorí sa neprimerane správajú v inom členskom štáte EÚ. Odpoveď je, samozrejme, taká, že každý členský štát by mal mať možnosť vyhodiť akýchkoľvek občanov EÚ, ktorí nepracujú, vyžobrú si výhody a porušujú zákony. Dúfam, že Rada sa toho chytí, pretože Európska komisia a Parlament neslúžia dobre verejnosti, a verejnosť by sa teda na nich nemala spoliehať."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, pred štirinajstimi dnevi je ta parlament na tem mestu sprejel smešno resolucijo, ki je Francijo obtožila vseh mogočih stvari in jo obsodila brez sojenja. Evropski parlament se je dokaj nenavadno postavil v položaj sodnika in porote. Nato je nastopila komisarka Reding s svojimi primerjavami z drugo svetovno vojno, še preden so bila znana vsa dejstva. Z Evropsko unijo mora biti nekaj hudo narobe, če zakonodajne in izvršilne oblasti potiskajo na rob pravosodne oblasti in začnejo izrekati sodbe, ne da bi se seznanili z dejstvi. Nizozemska Stranka za svobodo (PVV) je upala, da se bodo evropske institucije odzvale na izgon z nekoliko večjim poznavanjem pravnih in demokratičnih praks. Srž vse te zadeve sta na koncu pravno vprašanje o tem, v kolikšnem obsegu države članice EU smejo izgnati državljane EU, in institucionalno vprašanje o tem, kdo ima pravico, da to zadevo nadzoruje. Vlogo nadzora je prevzela Komisija kot varuhinja pogodbe, vendar pa te pristojnosti pripadajo lokalnim sodiščem in nenazadnje tudi Sodišču Evropskih skupnosti, sodiščem Skupnosti. Romi, ki so bili prostovoljno deportirani s 300 EUR v žepih imajo torej to možnost, da gredo na sodišče. Do takrat pa se Evropski parlament in Komisija preprosto ne smeta vmešavati. Pravno vprašanje se ne nanaša na izgon ali deportacijo, temveč na meje gostoljubnosti in na to, v kolikšni meri lahko sprejmete nekoga, ki stopi v vaš dom, vam naredi razdejanje in odnese vašo lastnino. Noro je, da smo se znašli v položaju, v katerem očitno nimamo nobenih jasnih pravil, kako ravnati z državljani EU, ki se v drugi državi članici EU neprimerno vedejo. Odgovor na to je seveda ta, da bi morala vsaka država članica imeti možnost, da izžene vsakega državljana EU, ki nima dela, ki prosjači za podporo in ki krši zakon. Upam, da bo Svet to spoznal, saj Evropska komisija in Parlament ne uspevata služiti javnosti, zato javnost nanju ne bi smela računati."@sl²⁰ "Herr talman! För två veckor sedan antog parlamentet en löjlig resolution i denna kammare som anklagade Frankrike för alla möjliga saker och som utan rättegång fann landet skyldigt. Det var en besynnerlig situation där Europaparlamentet uppträdde som domare och jury. Sedan kom kommissionsledamot Viviane Reding och gjorde jämförelser med andra världskriget redan innan fakta var kända. Det är något som är fundamentalt felaktigt med Europeiska unionen när de lagstiftande och verkställande makterna föregriper den juridiska makten och börjar avkunna domar utan att känna till fakta. Det nederländska Frihetspartiet (PVV) hade hoppats att EU-institutionerna skulle reagera på utvisningarna med lite större medvetenhet om juridiska och demokratiska konventioner. Slutligen är den springande punkten den juridiska frågan om i vilken mån EU-medlemsstater får lov att utvisa EU-medborgare och den institutionella frågan om vem som har rätt att kontrollera den saken. Som väktare av fördragen har kommissionen tagit på sig poliskontrollen, men den befogenheten har de lokala domstolarna och i sista hand Europeiska unionens domstol, unionsdomstolarna. Romerna som frivilligt deporterades med 300 euro på fickan har därför möjlighet att gå till domstol. Tills dess bör Europaparlamentet och kommissionen helt enkelt inte ingripa. Den juridiska frågan handlar inte om utvisning eller deportering utan om gästfrihetens gränser och i vilken utsträckning man kan acceptera att någon går in i ens hem, vänder upp och ner på allt och tar ens ägodelar. Det är inte klokt att vi har en situation där vi uppenbarligen inte har några tydliga bestämmelser för hur man ska behandla EU-medborgare som uppför sig olämpligt i en annan EU-medlemsstat. Svaret på det är naturligtvis att varje medlemsstat bör kunna kasta ut varje EU-medborgare som är utan arbete, lurar till sig förmåner och som bryter mot lagen. Jag hoppas att rådet kommer att ta upp detta eftersom Europeiska kommissionen och Europaparlamentet underlåter att tjäna allmänheten och allmänheten därför inte kan räkna med dem."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Daniël van der Stoep (NI ). -"^15,3,21 "PVV"¹³
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶