Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-07-08-Speech-4-124"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-07-08"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Regimul de import al produselor pescărești și de acvacultură în UE în perspectiva reformei PCP (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"sv"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20100708.5.4-124"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-07-08-Speech-4-125⁶
lpv:speaker	lp:Isabella Lövin⁶
lpv:spoken text	". Herr talman! Ärade ledamöter! Jag välkomnar Alain Cadecs betänkande om EU:s import av fisk. Europas egna fångster har sjunkit med en skrämmande hastighet – bara sedan 1997 med 26 procent. Över 60 procent av all fisk som konsumeras i Europa i dag är importerad. Det skulle inte behöva vara så. Om vi förvaltade våra egna fiskresurser enligt åtminstone maximalt hållbar avkastning (MSY), skulle de europeiska fångsterna kunna öka till det dubbla, samtidigt som vi skulle ha livskraftiga och starka bestånd. Med det målet för ögonen måste vi nu se till att vi inte flyttar våra problem med överfisket till andra länder. I Cadecs betänkande nämns flera viktiga instrument som EU kan använda. Det första är IUU-förordningen All fisk som släpps in på EU:s marknad ska ha godkända papper som talar om var, när och av vem fisk är fiskad. Det är ett första steg, men det räcker inte hela vägen. I stora delar av världen är illegalt fiske ett problem som fattiga länder inte har tillräckliga resurser att göra någonting åt. I länder där korruptionen är hög är det inte svårt att skaffa de rätta pappren för en fiskexportör. Därför måste EU som världens största fiskimportör ta sitt ansvar med konkret och tekniskt ekonomiskt stöd och bidra med resurser som behövs för att möjliggöra efterlevnad och kontroll i utvecklingsländerna. Det andra instrumentet finns redan i FN. Vi har bra internationella avtal, men vi måste också genomföra dem. Under 2006 drev EU frågan om ett genomförandeavtal av bland annat FAO:s i FN. Vi måste fortsätta med det."@sv²²
lpv:spokenAs	member; Delegation for relations with the Pan-African Parliament (2009-09-16--2012-02-12)²³ unknown; Miljöpartiet de gröna (2009-07-14--2014-06-30)²³ member; PECH (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; G/EFA (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; DEVE (2009-07-16--2012-01-18)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, dámy a pánové, vítám zprávu pana Cadeca o dovozu ryb do Evropské unie. Vlastní evropská produkce se snížila alarmujícím tempem – jen od roku 1997 o 26 %. Více než 60 % všech ryb spotřebovaných dnes v Evropě pochází z dovozu. Tak by to ale nemuselo být. Pokud bychom hospodařili s našimi zdroji ryb alespoň podle maximálního udržitelného výnosu, mohly by se úlovky evropských rybářů oproti dnešnímu stavu zdvojnásobit a současně bychom přispěli k vytvoření silné a životaschopné populace ryb. S tímto cílem na mysli nyní musíme zajistit, abychom naše problémy s nadměrným rybolovem nepřenesli do dalších zemí. Zpráva poslance Cadeca zmiňuje několik důležitých nástrojů, které může Evropská unie použít. Prvním z nich je nařízení o nelegálním, neregulovaném a nehlášeném rybolovu (NNN). Všechny ryby na trhu EU musí být opatřeny schválenými dokumenty, které uvádějí, kde, kdy a kým byly uloveny. Jedná se o první krok, který ale nejde dostatečně daleko. Ve velké části světa je nelegální rybolov problémem, na jehož řešení nemají chudé země zdroje. V zemích s vysokou mírou korupce není pro vývozce ryb problém opatřit si potřebné dokumenty. Proto na sebe musí EU coby největší světový dovozce ryb vzít odpovědnost tím, že bude poskytovat hmotnou a technickou finanční podporu a zdroje, aby umožnila dodržování pravidel a jejich kontrolu v rozvojových zemích. Druhý nástroj již existuje na půdě Organizace spojených národů. Máme dobré mezinárodní dohody, ale je také potřeba je uvádět v praxi. V roce 2006 se EU věnovala mimo jiné otázce prováděcí dohody kodexu chování pro zodpovědný rybolov v rámci Organizace pro výživu a zemědělství OSN. V těchto aktivitách musíme pokračovat."@cs¹ "Hr. formand, mine damer og herrer! Jeg bifalder hr. Cadec's betænkning om import af fisk til EU. Europas egne fangster er dalet med en alarmerende hastighed – alene siden 1997 med 26 %. Mere end 60 % af al fisk, der forbruges i Europa i dag, importeres. Det burde ikke være nødvendigt. Hvis vi forvaltede vores egne fiskeressourcer i det mindste i henhold til det maksimale bæredygtige udbytte (MSY), kunne EU-fangsterne fordobles i forhold til i dag, samtidig med at vi ville få stærke og levedygtige bestande. Med dette mål in mente skal vi nu sikre, at vi ikke overfører vores problemer med overfiskning til andre lande. I Cadec-betænkningen nævnes der flere vigtige instrumenter, EU kan anvende. Det første er forordningen om ulovligt, urapporteret og ureguleret fiskeri. Al fisk, der bringes på markedet i EU, skal ledsages af godkendte dokumenter med angivelse af, hvor, hvornår og af hvem fisken er fanget. Det er det første skridt, men det er ikke vidtgående nok. I store dele af verden er illegalt fiskeri et problem, som fattige lande ikke har ressourcer til at gøre noget ved. I lande med udbredt korruption er det ikke svært at få fat i de rigtige dokumenter til en fiskeeksportør. Derfor må EU som verdens største fiskeimportør påtage sig et ansvar ved at yde håndgribelig og teknisk økonomisk støtte og bidrage med de nødvendige ressourcer til at fremme overholdelse og kontrol i udviklingslande. Det andet instrument er allerede på plads i FN. Vi har gode internationale aftaler, men vi skal også gennemføre dem. I FN-regi forfulgte EU i 2006 spørgsmålet om en gennemførelsesaftale for bl.a. FAO's adfærdskodeks for ansvarligt fiskeri. Det skal vi fortsat forfølge."@da² "Herr Präsident, meine Damen und Herren, ich begrüße Herrn Cadecs Bericht zum Import von Fisch in die EU. Die eigenen Fänge in Europa sind mit alarmierender Geschwindigkeit gesunken – um 26 % allein seit 1997. Mehr als 60 % des gesamten heute in Europa verzehrten Fischs ist importiert. Das sollte nicht erforderlich sein. Wenn wir unsere eigenen Fischressourcen mindestens gemäß der maximalen nachhaltigen Ausbeute bewirtschaften würden, sollten sich die europäischen Fänge auf das Doppelte des heutigen Niveaus steigern, während wir gleichzeitig starke und lebensfähige Bestände hätten. Im Hinblick auf dieses Ziel müssen wir jetzt sicherstellen, dass wir unsere Überfischungsprobleme nicht auf andere Länder übertragen. Der Cadec-Bericht erwähnt verschiedene wichtige Instrumente, die die EU nutzen kann. Das erste ist die Verordnung zur illegalen, nicht gemeldeten und unregulierten Fischerei. Alle Fische, die auf den EU-Markt gelangen, müssen genehmigte Dokumente haben, in denen angegeben ist, wo, wann und von wem die Fische gefangen wurden. Das ist ein erster Schritt, er geht aber nicht weit genug. In großen Teilen der Welt ist illegale Fischerei ein Problem, für dessen Bekämpfung arme Länder nicht die Ressourcen haben. In Ländern, in denen Korruption weit verbreitet ist, ist es nicht schwer, die richtigen Dokumente für einen Fischexporteur zu besorgen. Daher muss die EU als der weltgrößte Importeur von Fisch die Verantwortung übernehmen, indem sie konkrete und technische finanzielle Unterstützung gibt und die Ressourcen beiträgt, die benötigt werden, um die Einhaltung der Vorschriften und die Kontrolle in Entwicklungsländern zu ermöglichen. Das zweite Instrument wird in den Vereinten Nationen bereits angewandt. Wir haben gute internationale Abkommen, aber wir müssen sie auch umsetzen. 2006 hat die EU sich mit der Frage beschäftigt, ein Abkommen für, u. a., die FAOs in den Vereinten Nationen zu implementieren. Wir müssen das weiter verfolgen."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, επικροτώ την έκθεση του κ. Cadec σχετικά με την εισαγωγή ιχθύων στην ΕΕ. Τα αλιεύματα της Ευρώπης μειώνονται με ανησυχητικό ρυθμό – κατά 26% μόνο από το 1997. Επί του παρόντος, εισάγεται ποσοστό μεγαλύτερο του 60% όλων των ιχθύων που καταναλώνονται στην Ευρώπη. Δεν θα έπρεπε να συμβαίνει αυτό. Εάν διαχειριζόμασταν τους ιδίους αλιευτικούς πόρους μας τουλάχιστον σύμφωνα με τη μέγιστη βιώσιμη απόδοση (ΜΒΑ), τα υφιστάμενα ευρωπαϊκά αλιεύματα θα μπορούσαν να διπλασιαστούν, ενώ θα διαθέταμε, ταυτόχρονα, ισχυρά και βιώσιμα αποθέματα. Με γνώμονα αυτόν τον στόχο, πρέπει πλέον να διασφαλίσουμε ότι δεν θα μεταφέρουμε τα δικά μας προβλήματα υπεραλίευσης σε άλλες χώρες. Η έκθεση Cadec αναφέρει αρκετά σημαντικά μέσα που μπορεί να χρησιμοποιήσει η ΕΕ. Το πρώτο είναι ο κανονισμός περί της παράνομης, λαθραίας και άναρχης αλιείας. Όλα τα ψάρια που διατίθενται στην αγορά της ΕΕ πρέπει να συνοδεύονται από εγκεκριμένα έγγραφα, στα οποία θα αναφέρεται πού, πότε και από ποιον αλιεύτηκαν. Πρόκειται για ένα πρώτο βήμα, το οποίο όμως δεν σημειώνει επαρκή πρόοδο. Σε μεγάλες περιοχές του πλανήτη, η παράνομη αλιεία συνιστά ένα πρόβλημα, για την επίλυση του οποίου οι φτωχές χώρες δεν διαθέτουν τους ενδεδειγμένους πόρους. Σε χώρες όπου η διαφθορά είναι ευρέως διαδεδομένη, ένας εξαγωγέας ιχθύων δεν δυσκολεύεται να αποκτήσει τα κατάλληλα έγγραφα. Κατά συνέπεια, ως ο μεγαλύτερος εισαγωγέας ιχθύων παγκοσμίως, η ΕΕ πρέπει να αναλάβει την ευθύνη, παρέχοντας απτή τεχνική και οικονομική στήριξη, και να συνεισφέρει τους πόρους που απαιτούνται για τη διευκόλυνση της συμμόρφωσης και του ελέγχου στις αναπτυσσόμενες χώρες. Το δεύτερο μέσο έχει ήδη τεθεί σε εφαρμογή στο πλαίσιο των Ηνωμένων Εθνών. Διαθέτουμε μεν ικανοποιητικές διεθνείς συμφωνίες, αλλά πρέπει και να τις εφαρμόσουμε. Κατά τη διάρκεια του έτους 2006, η ΕΕ προώθησε το ζήτημα της εφαρμογής μίας συμφωνίας, μεταξύ άλλων, σχετικά με τον «Κώδικα ορθής συμπεριφοράς υπεύθυνης αλιείας» του FAO στο πλαίσιο των Ηνωμένων Εθνών. Πρέπει να συνεχίσουμε την προώθησή του εν λόγω ζητήματος."@el¹⁰ "Mr President, ladies and gentlemen, I welcome Mr Cadec’s report on the importing of fish into the EU. Europe’s own catches have diminished at an alarming rate – by 26% since 1997 alone. More than 60% of all fish consumed in Europe today is imported. This should not need to be the case. If we managed our own fish resources at least according to the maximum sustainable yield (MSY), European catches could increase to double what they are today, while at the same time we would have strong and viable stocks. With that goal in mind, we must now ensure that we do not transfer our problems of overfishing to other countries. The Cadec report mentions several important instruments that the EU can use. The first is the IUU Regulation. All fish that are placed on the EU market must have approved documents indicating where, when and by whom the fish were caught. That is a first step, but it does not go far enough. In large parts of the world, illegal fishing is a problem that poor countries do not have the resources to do anything about. In countries where corruption is rife, it is not difficult to acquire the right documents for a fish exporter. Therefore, the EU, as the world’s largest importer of fish, must take responsibility by providing tangible and technical financial support and contribute the resources that are needed to facilitate compliance and control in developing countries. The second instrument is already in place in the United Nations. We have good international agreements, but we also need to implement them. During 2006, the EU pursued the question of an implementing agreement for, among other things, the FAO’s in the United Nations. We must continue to pursue this."@en⁴ "Señor Presidente, Señorías, acojo con satisfacción el informe del señor Cadec sobre la importación de pescado a la UE. La captura de pescado propia de Europa ha disminuido a un ritmo alarmante —en un 26 % desde 1997—. Se importa más del 60 % del pescado que se consume actualmente en Europa. Este no tiene por qué ser el caso necesariamente. Si logramos que nuestros recursos pesqueros se encuentren al menos al nivel del rendimiento máximo sostenible (RMS), las capturas europeas podrían duplicar los niveles actuales, al mismo tiempo que podríamos contar con existencias potentes y viables. Con ese objetivo en mente, ahora debemos asegurarnos de que no se transfieren los problemas de exceso de pesca a otros países. En el informe Cadec se mencionan varios instrumentos importantes que la UE puede utilizar. El primero de ellos es el Reglamento sobre la pesca ilegal, no declarada y no reglamentada (INDNR). Todos los peces que se encuentran en el mercado de la UE deberán contar con documentos en los que se indique dónde, cuándo y quién los ha pescado. Ese es un primer paso, pero no va lo suficientemente lejos. En muchas partes del mundo, la pesca ilegal es un problema y los países pobres no cuentan con los recursos para hacer algo al respecto. En los países donde abunda la corrupción, no es difícil de adquirir los documentos correctos para un exportador de pescado. Por lo tanto, la UE, como el mayor importador mundial de pescado, debe asumir la responsabilidad mediante la prestación de apoyo financiero de carácter técnico y tangible y prestar los recursos necesarios para facilitar el cumplimiento y el control en los países en vías de desarrollo. El segundo instrumento ya está en vigor en las Naciones Unidas. Tenemos buenos acuerdos internacionales, pero también tenemos que ponerlos en práctica. Durante el año 2006, la UE persiguió la consecución de un acuerdo para, entre otras cosas, el de la FAO. Tenemos que seguir luchando por esto."@es²¹ "Lugupeetud juhataja, kallid kolleegid! Ma rõõmustan Alain Cadeci raporti üle, mis käsitleb kala importimist Euroopa Liitu. Euroopa enda püügimaht on vähenenud ärevusttekitava kiirusega – ainuüksi 1997. aastast saadik 26%. Enam kui 60% praegu Euroopas tarbitavast kalast on imporditud. See ei tohiks nii olla. Kui me majandaksime oma kalavarusid vähemalt maksimaalse jätkusuutliku saagikuse tasemel, võiks Euroopa püügimaht praegusega võrreldes kahekordistuda ning samal ajal oleksid meil olemas tugevad ja elujõulised kalavarud. Seda eesmärki silmas pidades peame nüüd tagama, et me ei kannaks oma ülepüügiprobleeme üle teistele riikidele. Cadeci raportis mainitakse mitmeid olulisi vahendeid, mida EL saab kasutada. Esimene neist on ebaseadusliku, teatamata ja reguleerimata kalapüügi tõkestamise määrus. Kogu kalal, mis ELi turule tuuakse, peavad olema kinnitatud dokumendid, milles on näidatud, kus, millal ja kelle poolt kala on püütud. See on esimene samm, aga see ei ole kaugeltki piisav. Suures osas maailmast on ebaseaduslik kalapüük probleem, millega võitlemiseks vaestel riikidel ressursid puuduvad. Riikides, kus lokkab korruptsioon, ei ole kalaeksportijal keeruline õigeid dokumente saada. Seetõttu peab EL kui maailma suurim kalaimportija võtma vastutuse ning andma käegakatsutavat tehnilist ja rahalist abi ja vahendeid, mida on vaja selleks, et lihtsustada nõuete täitmist ja kontrolli arenguriikides. Teine vahend on ÜROs juba olemas. Meil on head rahvusvahelised lepingud, kuid me peame neid ka rakendama. 2006. aastal tegeles EL ÜROs muu hulgas Toidu- ja Põllumajandusorganisatsiooni vastutustundliku kalapüügi juhendi rakenduslepingu küsimusega. Peame seda jätkama."@et⁵ ". Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, olen tyytyväinen Alain Cadec'in mietintöön, joka koskee kalantuontia EU:hun. Saalismäärät ovat Euroopassa vähentyneet hälyttävästi: 26 prosenttia pelkästään vuoden 1997 jälkeen. Eurooppaan tuodaan nykyään yli 60 prosenttia kaikesta siellä kulutettavasta kalasta. Näin ei pitäisi olla. Jos hallinnoisimme kalavarojamme edes kestävän enimmäistuoton mukaisesti, saaliit voisivat Euroopassa kasvaa kaksinkertaisiksi nykyiseen verrattuna, ja samanaikaisesti kalakannat säilyisivät vahvoina ja elinvoimaisina. Tätä päämäärää silmällä pitäen meidän on nyt varmistettava, että emme siirrä liikakalastuksen ongelmia muihin maihin. Alain Cadec'in mietinnössä mainitaan useita merkittäviä välineitä, joita EU:ssa voidaan käyttää. Ensimmäinen on laitonta, ilmoittamatonta ja sääntelemätöntä kalastusta (LIS-kalastus) koskeva asetus. Kaikella EU:n markkinoille saatettavalla kalalla on oltava hyväksytyt asiakirjat, joista ilmenevät kalan pyyntiaika ja -paikka sekä pyytäjä. Tämä on ensimmäinen askel, mutta se ei vielä riitä. Suuressa osassa maailmaa laiton kalastus on ongelma, johon köyhillä mailla ei ole voimavaroja puuttua. Niissä maissa, joissa korruptio rehottaa, kalan maastaviejän ei ole vaikeaa saada sopivia asiakirjoja. Tästä syystä EU:n on maailman suurimpana kalantuojana kannettava vastuu antamalla konkreettista ja teknistä rahoitustukea sekä myönnettävä voimavarat, joita tarvitaan noudattamisen valvonnan helpottamiseksi kehitysmaissa. Toinen väline on jo käytössä Yhdistyneissä Kansakunnissa. Meillä on hyviä kansainvälisiä sopimuksia, mutta ne on myös pantava täytäntöön. Vuonna 2006 EU jatkoi muun muassa YK:n elintarvike- ja maatalousjärjestö FAO:n vastuuntuntoisesta kalastuksesta laatimien menettelyohjeiden täytäntöönpanosopimusta koskevan kysymyksen käsittelyä. Sitä on edelleen pyrittävä jatkamaan."@fi⁷ "Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je salue le rapport de M. Cadec sur l’importation de poisson dans l’UE. Les captures ont diminué à un rythme alarmant en Europe – de 26 % rien que depuis 1997. Plus de 60 % du poisson consommé en Europe aujourd’hui est importé. Cela ne devrait pas être. l. Si nous gérions nos ressources halieutiques au moins en accord avec le principe de production maximale équilibrée, les prises européennes pourraient doubler et nous disposerions dans le même temps de stocks importants et viables. Dans cet esprit, nous devons à présent nous assurer que nous ne transférons pas nos problèmes de surpêche à d’autres pays. Le rapport Cadec mentionne plusieurs instruments importants à la disposition de l’UE. Le premier est le règlement sur la pêche illicite, non déclarée et non réglementée (INN). Tous les poissons qui sont mis sur le marché de l’UE doivent être accompagnés de documents agréés indiquant où, quand et par qui ils ont été capturés. C’est une première étape, mais elle n’est pas suffisante. Dans de nombreuses régions du monde, la pêche illicite est un problème que les pays pauvres ne peuvent régler par manque de ressources. Dans les pays où la corruption est courante, un exportateur de poisson peut facilement se procurer les documents requis. Par conséquent, l’UE, en tant que principal importateur de poisson dans le monde, doit prendre sa part de responsabilité en fournissant une aide financière technique et concrète et doit apporter sa part des ressources nécessaires pour faciliter la conformité et le contrôle dans les pays en développement. Le second instrument est déjà en place aux Nations unies. Nous avons de bons accords internationaux, mais nous devons également les appliquer. En 2006, l’UE a examiné un accord de mise en œuvre , entre autres, du de la FAO au sein des Nations unies. Nous devons poursuivre cet examen."@fr⁸ ". Elnök úr, hölgyeim és uraim, üdvözlöm Cadec úrnak az EU-ba való halbehozatalról szóló jelentését. Az európai fogások riasztó mértékben csökkentek – csak 1997 óta 26%-kal. Napjainkban az európai halfogyasztás több mint 60%-át az import teszi ki. Nem így kellene ennek lenni. Ha legalább a legnagyobb fenntartható hozam alapján kezelnénk a halállományainkat, az európai fogások a mai duplájára emelkedhetnének, és emellett erős és életképes halállományok lehetnének. E célt szem előtt tartva kell most biztosítanunk, hogy nem nyomjuk át a túlhalászással kapcsolatos problémáinkat más országokra. A Cadec-jelentés számos lényeges, az EU által alkalmazható eszközt említ. Az első az illegális halászatra vonatkozó szabályozás. Minden, az uniós piacon forgalomba hozott halhoz mellékelni kell a jóváhagyott dokumentumokat, amelyekben feltüntetik, hogy mikor és ki fogta a halat. Ez az első lépés, de nem elégséges. A világ nagy részén a jogellenes halászat olyan probléma, amely megoldásához a szegény országok nem rendelkeznek elegendő forrással. Az olyan országokban, ahol nagy a korrupció, nem nehéz egy halexportőrnek beszereznie a megfelelő dokumentumokat. Ezért az EU-nak, mint a világ legnagyobb halimportőrének, vállalnia kell a felelősséget, valamint és konkrét és technikai pénzügyi támogatást kell nyújtania, továbbá hozzá kell járulnia azokhoz az forrásokhoz, amelyek megkönnyítik a szabályok betartását és az ellenőrzést a fejlődő országokban. A második eszköz már működik az ENSZ-ben. Jók a nemzetközi megállapodásaink, de végre is kell hajtanunk őket. 2006 során az EU az ENSZ-ben felvetette egy végrehajtási megállapodás kérdését, többek között a FAO-nak „ ” vonatkozásában. Tovább kell lépnünk ebben az irányban."@hu¹¹ "Signor Presidente, onorevoli colleghi, accolgo con favore la relazione dell’onorevole Cadec sull’importazione di pesce nell’Unione europea. Solo a partire dal 1977 le catture europee sono diminuite del 26 per cento: un tasso allarmante. Più del 60 per cento di tutto il pesce consumato oggi in Europa viene importato, anche se la situazione potrebbe essere ben diversa. Se gestissimo le nostre risorse di pesca con l’intento di raggiungere il rendimento massimo sostenibile (RMS), le catture europee potrebbero aumentare fino a diventare il doppio dei valori odierni, e al contempo avremmo stock ittici forti e vitali. Mirando a questo obiettivo, non dobbiamo trasferire in altri paesi i nostri problemi legati allo sfruttamento eccessivo delle risorse ittiche. La relazione Cadec menziona vari strumenti importanti che l’Unione europea potrebbe usare. Innanzi tutto il regolamento sulla pesca illegale, non dichiarata e non regolamentata (INN). Tutto il pesce che entra nel mercato dell’Unione europea deve disporre di documenti approvati che indichino dove, quando e da chi è stato pescato. Si tratta di un primo passo, ma insufficiente. In molte regioni del mondo, la pesca illegale è un problema che i paesi poveri non sono in grado di risolvere per mancanza di risorse. Nei paesi dove la corruzione è diffusa, non è difficile per un esportatore di pesce acquistare i documenti giusti. Quindi l’Unione europea, in qualità di maggiore importatore di pesce al mondo, deve assumersi la responsabilità di offrire un sostegno tecnico e finanziario tangibile e di fornire le risorse necessarie a garantire il rispetto e il controllo nei paesi in via di sviluppo. Il secondo strumento è già stato realizzato nell’ambito delle Nazioni Unite. Disponiamo di buoni accordi internazionali ma dobbiamo attuarli. Nel 2006, l’Unione europea si è impegnata per raggiungere un accordo di attuazione, tra l’altro per il della FAO, nel contesto delle Nazioni Unite. Dobbiamo continuare a perseguire tale obiettivo."@it¹² "Pone pirmininke, ponios ir ponai, pritariu A. Cadeco pranešimui dėl žuvų įvežimo į ES. Pačios Europos sužvejojamų žuvų kiekis mažėjo nerimą keliančiu greičiu – vien nuo 1997 m. 26 proc. Šiandien importuojame daugiau nei 60 proc. visų Europoje suvartojamų žuvų. Taip neturėtų būti. Jeigu susitvarkėme su savo žuvų ištekliais bent jau pagal didžiausią tausią žvejybą užtikrinantį sužvejotų žuvų kiekį (MSY), Europos sugaunamų žuvų kiekį galėtume padvigubinti, palyginti su tuo, koks yra šiandien, o kartu turėtume didelius ir perspektyvius išteklius. Nepamiršdami šio tikslo dabar turime užtikrinti, kad neperkeltume savo žvejybos išteklių pereikvojimo problemų į kitas šalis. A. Cadeco pranešime minimos kelios svarbios priemonės, kurias ES gali naudoti. Pirmoji yra reglamentas dėl kovos su neteisėta, nedeklaruojama ir nereglamentuojama žvejyba. Visoms į ES rinką pateikiamoms žuvims privalo būti patvirtinti dokumentai, kuriuose būtų nurodoma, kur, kada ir kas sugavo šias žuvis. Tai pirmas žingsnis, tačiau jo tikrai nepakanka. Kitose didžiulėse pasaulio dalyse neteisėta žvejyba yra problema, dėl kurios ką nors padaryti neturtingos šalys neturi išteklių. Šalyse, kuriose korupcija yra įprastas dalykas, žuvų eksportuotojui nesunku gauti tinkamus dokumentus. Todėl ES, kaip didžiausia pasaulio žuvų importuotoja, privalo prisiimti atsakomybę už materialios ir techninės finansinės pagalbos suteikimą ir suteikti išteklius, kurių reikia norint padėti besivystančioms šalims laikytis reikalavimų ir užtikrinti kontrolę. Antra priemonė jau veikia Jungtinėse Tautose. Turime tinkamus tarptautinius susitarimus, tačiau mums taip pat reikia juos įgyvendinti. 2006 m. Jungtinėse Tautose ES siekė išspręsti įgyvendinimo susitarimo dėl, be kita ko, Maisto ir žemės ūkio organizacijos Atsakingos žuvininkystės kodekso klausimą. Turime to siekti ir toliau."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi! Es atzinīgi vērtēju ziņojumu par zivju importu ES. Eiropas nozveja ir samazinājusies līdz satraucošam līmenim — kopš 1997. gada vien tie ir 26 %! Patlaban no kopējā zivju patēriņa Eiropā importē vairāk nekā 60 %. Tomēr tā tam nevajadzētu būt. Ja mēs apsaimniekotu savus zivju resursus vismaz saskaņā ar maksimālo ilgtspējīgas ieguves apjomu, Eiropas nozvejas apjoms varētu divkāršoties, vienlaikus ļaujot mums saglabāt stabilus un dzīvotspējīgus krājumus. Šo mērķi paturot prātā, tagad mums jānodrošina, ka savas pārzvejas problēmas nenododam citām valstīm. kunga ziņojumā minēti vairāki svarīgi instrumenti, ko ES var izmantot. Pirmais ir regula par nelikumīgu, neziņotu un neregulētu zveju. Par visām zivīm, kas tiek laistas ES tirgū, jābūt izsniegtiem apstiprinātiem dokumentiem, kuros norādīts kur, kad un kas ir noķēris attiecīgās zivis. Tas ir pirmais solis, tomēr ar to vien ir par maz. Daudzviet pasaulē nelegālā zveja ir problēma, kuru nabadzīgās valstis nevar atrisināt līdzekļu trūkuma dēļ. Valstīs, kurās bieži sastopama korupcija, nav grūti iegūt vajadzīgos dokumentus zivju eksportēšanai. Tādējādi Eiropas Savienībai kā pasaules lielākajam zivju importētājam ir jāuzņemas atbildība, nodrošinot reālu un īpašu finansiālu atbalstu, un jāsekmē resursi, kas vajadzīgi, lai atvieglotu prasību ievērošanu un kontroli jaunattīstības valstīs. Otrais instruments jau ir ieviests Apvienoto Nāciju Organizācijā. Mums ir efektīvi starptautiski nolīgumi, tomēr tie arī jāīsteno. Eiropas Savienība 2006. gadā strādāja pie tā, lai īstenotu vienošanos cita starpā par ANO Pārtikas un lauksaimniecības organizācijas (FAO) Rīcības kodeksu atbildīgai zvejniecībai. Mums šis darbs ir jāturpina."@lv¹³ "Herr talman! Ärade ledamöter! Jag välkomnar Alain Cadecs betänkande om EU:s import av fisk. Europas egna fångster har sjunkit med en skrämmande hastighet – bara sedan 1997 med 26 procent. Över 60 procent av all fisk som konsumeras i Europa i dag är importerad. Det skulle inte behöva vara så. Om vi förvaltade våra egna fiskresurser enligt åtminstone maximalt hållbar avkastning (MSY), skulle de europeiska fångsterna kunna öka till det dubbla, samtidigt som vi skulle ha livskraftiga och starka bestånd. Med det målet för ögonen måste vi nu se till att vi inte flyttar våra problem med överfisket till andra länder. I Cadecs betänkande nämns flera viktiga instrument som EU kan använda. Det första är IUU-förordningen All fisk som släpps in på EU:s marknad ska ha godkända papper som talar om var, när och av vem fisk är fiskad. Det är ett första steg, men det räcker inte hela vägen. I stora delar av världen är illegalt fiske ett problem som fattiga länder inte har tillräckliga resurser att göra någonting åt. I länder där korruptionen är hög är det inte svårt att skaffa de rätta pappren för en fiskexportör. Därför måste EU som världens största fiskimportör ta sitt ansvar med konkret och tekniskt ekonomiskt stöd och bidra med resurser som behövs för att möjliggöra efterlevnad och kontroll i utvecklingsländerna. Det andra instrumentet finns redan i FN. Vi har bra internationella avtal, men vi måste också genomföra dem. Under 2006 drev EU frågan om ett genomförandeavtal av bland annat FAO:s i FN. Vi måste fortsätta med det."@mt¹⁵ ". Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik ben ingenomen met het verslag van de heer Cadec over de invoer van vis in de EU. De eigen vangsten van Europa zijn beangstigend snel gedaald – sinds 1997 alleen al met 26 procent. Meer dan 60 procent van alle vis die vandaag in Europa wordt geconsumeerd, is ingevoerd. Dat zou niet noodzakelijk moeten zijn. Als we onze eigen visbestanden op zijn minst overeenkomstig de maximaal duurzame opbrengst (MDO) zouden beheren, zouden we de Europese vangsten kunnen verdubbelen en tezelfdertijd levenskrachtige en sterke bestanden hebben. Met dat doel voor ogen moeten we verzekeren dat we onze overbevissingsproblemen niet naar andere landen exporteren. In het verslag van de heer Cadec staan meerdere belangrijke instrumenten die de EU kan gebruiken. Het eerste is de verordening inzake illegale, ongemelde en ongereglementeerde visserij. Alle vis die in de EU op de markt wordt gebracht moet over goedgekeurde documenten beschikken waarin staat waar, wanneer en door wie de vis werd gevangen. Dat is een eerste stap, maar dat volstaat nog niet. In grote delen van de wereld is illegale visserij een probleem dat door arme landen wegens gebrek aan middelen niet kan worden aangepakt. In landen waar corruptie hoogtij viert, is het voor een visexporteur niet moeilijk om de juiste papieren te pakken te krijgen. Daarom moet de EU, als 's werelds grootste visimporteur, haar verantwoordelijkheid nemen door concrete en technische financiële steun te geven en door de middelen bij te dragen die nodig zijn om naleving en controle in de ontwikkelingslanden te bevorderen. Het tweede instrument is al voorhanden in de Verenigde Naties. We hebben goede internationale overeenkomsten, maar moeten ze ook uitvoeren. In 2006 was de EU in de VN de drijvende kracht achter een uitvoeringsovereenkomst met betrekking tot, onder andere, de Gedragscode voor een verantwoorde visserij van de Voedsel- en Landbouworganisatie der Verenigde Naties. Daar moeten we mee blijven doorgaan."@nl³ "Panie przewodniczący, panie i panowie! Popieram sprawozdanie pana Cadeca w sprawie systemu przywozu produktów rybołówstwa i akwakultury do UE. Połowy w Europie alarmująco się zmniejszyły – o 26 % zaledwie od 1997 roku. Do Europy przywozi się ponad 60 % wszystkich spożywanych w niej ryb. Tak być nie musi. Gdybyśmy zdołali zapewnić nasze własne zasoby rybne przynajmniej na poziomie maksymalnego podtrzymywalnego połowu, wielkość europejskich połowów mogłaby się podwoić, a jednocześnie dysponowalibyśmy dużymi i zdolnymi do przeżycia zasobami. Mając na uwadze ten cel, musimy teraz uważać, aby nie przenieść naszych problemów przełowienia na inne kraje. Poseł Cadec wymienia w swoim sprawozdaniu kilka ważnych instrumentów, z których UE może skorzystać. Pierwszy z nich to rozporządzenie w sprawie nielegalnych, nieraportowanych i nieuregulowanych połowów. Wszystkim rybom wprowadzanym na rynek UE muszą towarzyszyć zatwierdzone dokumenty, wskazujące czas i miejsce połowu oraz podmiot, który go dokonał. To pierwszy krok, ale nie prowadzi on nas wystarczająco daleko. Problem nielegalnych połowów występuje w wielu miejscach na świecie, ale biedne kraje nie mają środków, żeby z tym cokolwiek zrobić. W krajach o rozpowszechnionej korupcji nie ma problemów z pozyskaniem dokumentów eksportera ryb. W związku z tym Unia Europejska, jako największy importer ryb na świecie, musi przyjąć na siebie odpowiedzialność, zapewniając rzeczowe i techniczne wsparcie finansowe i przyczyniając się tym samym do wypracowania środków ułatwiających przestrzeganie przepisów oraz kontrole w krajach rozwijających się. Kolejny instrument wdrożono już w Organizacji Narodów Zjednoczonych. Mamy dobre umowy międzynarodowe, ale musimy je również wdrożyć. W 2006 roku UE prowadziła między innymi sprawę umowy wykonawczej do Kodeksu odpowiedzialnego rybołówstwa FAO w ONZ. Musimy kontynuować tę sprawę."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, saúdo o relatório do senhor deputado Alain Cadec sobre a importação de peixe para a União Europeia. As capturas europeias diminuíram a uma taxa alarmante – em 26% desde 1997. Mais de 60% de todo o peixe hoje consumido na Europa é importado. Não precisa de ser assim. Se explorarmos os nossos próprios recursos piscícolas a um nível compatível com o rendimento máximo sustentável (RMS), as capturas europeias poderão duplicar em comparação com os valores de hoje, ao mesmo tempo que passaríamos a ter unidades populacionais de peixes vigorosas e viáveis. Com este objectivo presente, temos agora de assegurar que não transferimos os nossos problemas de sobreexploração dos recursos para outros países. O relatório Cadec refere vários instrumentos importantes que a União Europeia pode utilizar. O primeiro é o Regulamento INN. Todo o peixe colocado no mercado da União Europeia tem de estar certificado quanto ao local e ao momento da sua captura e a quem a levou a cabo. Este é um primeiro passo, mas é insuficiente. Em muitas zonas do globo, a pesca ilegal é um problema que os países pobres não têm recursos para enfrentar. Em países onde a corrupção está disseminada, não é difícil obter os documentos de que um exportador de peixe necessita. Por isso, a União Europeia, enquanto principal importador de peixe a nível mundial, tem de chamar a si a responsabilidade de fornecer apoio técnico e financeiro tangível e de contribuir com os recursos necessários para facilitar o cumprimento e o controlo nos países em desenvolvimento. O segundo instrumento já está pronto na ONU. Temos bons acordos internacionais, mas também precisamos de os executar. Durante o ano de 2006, a União Europeia diligenciou no âmbito da ONU no sentido da realização de um acordo de execução para, entre outras coisas, o da FAO. Continuaremos a acompanhar esta questão."@pt¹⁷ "Dle președinte, doamnelor și domnilor, salut raportul dlui Cadec privind importurile de pește în UE. Propriile capturi ale Europei s-au diminuat în mod alarmant – cu 26 % numai începând cu 1997. Astăzi, peste 60 % din peștele consumat în Europa este importat. Situația nu ar trebui să fie astfel. Dacă ne-am gestiona propriile resurse de pește cel puțin conform randamentului maxim durabil, capturile europene s-ar putea dubla față de nivelul actual și, în același timp, am avea rezerve puternice și viabile. Cu acest scop în minte, trebuie să ne asigurăm acum că nu transferăm altor țări problemele noastre legate de pescuitul excesiv. Raportul Cadec menționează o serie de instrumente importante pe care UE le poate utiliza. Primul este Regulamentul INN. Toţi peștii introduşi pe piața UE trebuie să aibă documente aprobate care să indice unde, când și de cine au fost prinşi. Acesta este un prim pas, însă nu merge suficient de departe. În multe regiuni ale lumii, pescuitul ilegal este o problemă, iar țările sărace nu au resursele necesare pentru a o soluționa. În țările în care corupția este răspândită, unui exportator de pește nu îi este greu să obțină documentele potrivite. Prin urmare, UE, în calitate de cel mai mare importator de pește din lume, trebuie să își asume răspunderea, oferind sprijin financiar tangibil și tehnic și să contribuie cu resursele necesare pentru a facilita respectarea regulilor și controlul în țările în curs de dezvoltare. Cel de-al doilea instrument este deja utilizat în cadrul Organizației Națiunilor Unite. Avem acorduri internaționale bune, însă trebuie să le și punem în aplicare. Pe parcursul anului 2006, UE a urmărit problema unui acord de punere în aplicare pentru, printre altele al FAO din cadrul Organizației Națiunilor Unite. Trebuie să urmărim în continuare acest lucru."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, vítam správu pána Cadeca o dovoze rýb do EÚ. Vlastné výlovy v Európe sa alarmujúco znížili – len od roku 1997 klesli o 26 %. Dnes sa dováža viac ako 60 % všetkých rýb spotrebovaných v Európe. Nemalo by to však tak byť. Ak sa nám podarí dosiahnuť, aby naše zdroje rybolovu mali úroveň, ktorá by bola aspoň zlučiteľná s maximálnym udržateľným výnosom, výlov v Európe by sa mohol dvojnásobne zvýšiť v porovnaní so súčasnou úrovňou, pričom by sme zároveň mali silné a životaschopné zásoby. S ohľadom na tento cieľ musíme teraz zabezpečiť, aby sme svoje problémy s nadmerným rybolovom neprenášali na iné krajiny. V správe pána Cadeca je uvedených niekoľko dôležitých nástrojov, ktoré EÚ môže použiť. Prvým z nich je nariadenie týkajúce sa neregulovaného, nezákonného a nehláseného rybolovu. Všetky ryby, ktoré sa dostanú na trh EÚ, musia mať schválené doklady, v ktorých je uvedené, kde, kedy a kým boli ryby ulovené. To je prvý krok, ale nestačí to. V mnohých častiach sveta nemajú chudobné krajiny zdroje na riešenie problémov nezákonného rybolovu. V krajinách s rozšírenou korupciou nie je pre vývozcu rýb ťažké získať príslušné doklady. EÚ ako najväčší svetový dovozca rýb musí preto niesť zodpovednosť za poskytnutie konkrétnej technickej a finančnej podpory a prispieť zdrojmi, ktoré sú potrebné na uľahčenie dodržiavania právnych predpisov a kontroly v rozvojových krajinách. Druhý nástroj je už zavedený v Organizácii Spojených národov. Máme dobré medzinárodné dohody, ale musíme ich aj vykonávať. EÚ sa v roku 2006 v OSN zaoberala otázkou týkajúcou sa okrem iného vykonávania dohody o Kódexe správania pre zodpovedný rybolov Organizácie OSN pre výživu a poľnohospodárstvo (FAO). Musíme sa tým naďalej zaoberať."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, gospe in gospodje, pozdravljam poročilo gospoda Cadeca o uvažanju rib v EU. Lastni ulov v Evropi se je nevarno zmanjševal – za 26 % samo od leta 1997. Več kot 60 % vseh rib, ki se danes potrošijo v Evropi, je uvoženih. Ne bi bilo treba, da je tako. Če bi sami upravljali svoje ribje vire, vsaj glede na največji trajnostni donos (MSY), bi se lahko evropski ulov povečal na dvakrat več, kot ga imamo danes, hkrati pa bi imeli močne in uspešne staleže. Z upoštevanjem tega cilja moramo sedaj zagotoviti, da ne bomo naših problemov presežnega ulova prenašali na druge države. V poročilu gospoda Cadeca je omenjenih več pomembnih instrumentov, ki jih lahko EU uporablja. Prvi je Uredba o nezakonitem, neprijavljenem in nereguliranem ribolovu. Vse ribe, ki se dajo na trg EU, morajo imeti priznane dokumente, v katerih je navedeno kje, kdaj in kdo je ulovil ribe. To je prvi korak, a ni dovolj daljnosežen. V velikih delih sveta je nezakonit ribolov problem, glede katerega revne države zaradi pomanjkanja sredstev ne morejo narediti ničesar. V državah, kjer je zelo razširjena korupcija, ni težko pridobiti pravih dokumentov za izvoznika rib. Zato mora EU kot največja uvoznica rib na svetu sprejeti odgovornost in zagotoviti otipljivo in tehnično finančno podporo ter prispevati sredstva, potrebna za pospešitev skladnosti in kontrole v državah v razvoju. Drugi instrument je že izdelan v Združenih narodih. Imamo dobre mednarodne sporazume, a moramo jih tudi izvajati. V letu 2006 si je EU prizadevala za sporazum o izvajanju, med drugim za kodeks vedenja za odgovorno ribištvo Organizacije Združenih narodov za prehrano in kmetijstvo. Za to si moramo še naprej prizadevati."@sl²⁰
lpv:unclassifiedMetadata	"A felelősségteljes halászat magatartási kódexe"¹¹ "Cadec "¹³ "Code of Conduct for Responsible Fisheries"^15,22,4 "Codice di condotta per una pesca responsabile"¹² "Codul de conduită pentru un pescuit responsabil"¹⁸ "Código de Conducta para la Pesca Responsable"²¹ "Código de Conduta da Pesca Responsável"¹⁷ "Isabella Lövin,"^15,22 "Verhaltenskodex für verantwortungsvolle Fischerei"⁹ "code de conduite pour une pêche responsable"⁸ "för Verts/ALE-gruppen"^15,22
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶