Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-07-08-Speech-4-117"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2010-07-08"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Regimul de import al produselor pescărești și de acvacultură în UE în perspectiva reformei PCP (dezbatere)6
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20100708.5.4-117"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-07-08-Speech-4-1186
lpv:speaker	lp:Alain Cadec6
lpv:spoken text	"Monsieur le Président, Madame la Commissaire, Monsieur le Commissaire, mes chers collègues, l’une des idées fortes de ce rapport est la nécessité d’arriver à une indispensable cohérence entre la politique commerciale commune et la politique commune de la pêche. Ceci commence, selon moi, par une véritable prise en compte, par la Commission et le Conseil, des recommandations contenues dans ce rapport. En tout cas, nous serons très vigilants dans les mois qui viennent et, à titre personnel, je compte bien continuer à travailler sur ces thèmes. Dans cette perspective, nous ne pouvons que nous réjouir de voir aujourd’hui, réunis sur le banc de la Commission, le commissaire à la pêche, Maria Damanaki, notre interlocutrice habituelle d’ailleurs, et le commissaire au commerce, Karel De Gucht. Deux commissaires pour un seul rapport, quel honneur! Permettez-moi quand même de considérer comme surprenante et flatteuse cette double représentation de la Commission, qui est d’ailleurs assez inhabituelle. Revenons-en au rapport lui-même. Les importations de produits de la pêche et de l’aquaculture en provenance des pays tiers représentent plus de 60 % de la consommation communautaire. Ce niveau très préoccupant de dépendance de l’Union européenne à l’égard des importations est le résultat d’un double phénomène: d’une part, une baisse de la production communautaire et, d’autre part, une ouverture toujours plus grande du marché communautaire aux importations, à travers les politiques commerciales menées par la Commission au cours des dix dernières années. Ces évolutions mettent en difficulté les pêcheurs communautaires qui, paradoxalement, ont du mal à écouler leurs prises à des prix suffisamment rémunérateurs, alors que l’offre est inférieure à la demande pour la plupart des espèces. Les pêcheurs européens acceptent de se voir imposer des contraintes environnementales, sociales et sanitaires, mais ressentent avec amertume le fait qu’elles ne s’appliquent pas de la même manière aux produits importés massivement des pays tiers. Ce qui est en jeu ici, c’est tout simplement la survie d’un secteur européen de la pêche économiquement viable, pourvoyeur d’emplois tout au long de la filière, fournisseur d’aliments sûrs et de bonne qualité et contribuant au maintien de l’identité culturelle de nos régions littorales. Mes chers collègues, la survie de la pêche européenne n’est pas négociable. Nous demandons pour l’essentiel: premièrement, le maintien par l’Union européenne d’une protection tarifaire significative pour les produits de la pêche et de l’aquaculture, qui permette de maintenir la valeur des préférences accordées à certains pays tiers, notamment les pays en développement, ainsi que l’efficacité des mécanismes de l’OMC pour assurer l’approvisionnement de notre industrie de transformation. Nous devons soustraire ces produits aux véritables laminoirs à tarifs, selon la formule suisse, en exigeant leur traitement comme des produits sensibles. Deuxièmement, il faut conditionner les préférences commerciales accordées à certains pays tiers au respect de normes environnementales, sociales et sanitaires strictes, c’est un minimum. Troisièmement, nous demandons le transfert de la responsabilité principale, pour mener les négociations commerciales portant sur les produits de la pêche et de l’aquaculture, du commissaire au commerce au commissaire à la pêche. Ceci permettra une meilleure prise en compte de la spécificité des produits de la pêche et de l’aquaculture. Le moment me semble particulièrement bien choisi pour revoir les termes de ce débat fondamental. En effet, nous sommes à la veille d’une importante réforme de la PCP. D’autre part, nous constatons un enlisement du cycle de Doha à l’OMC, qui nous permet de reconsidérer certaines concessions inopportunes que la Commission s’apprêtait à faire au nom de l’Union européenne. De plus, à l’initiative du commissaire De Gucht ici présent, la Commission européenne vient d’ouvrir un délai de consultation publique en vue de la formulation de nouvelles lignes directrices pour la politique commerciale commune, dans le cadre de la stratégie Europe 2020. Le Parlement européen est désormais codécideur, tant en matière de politique commerciale qu’en matière de politique de la pêche, et il entend bien faire entendre sa voix et faire respecter son point de vue dans ces matières."@fr8
lpv:spokenAs	member; EPP (2009-07-14--2014-06-30)23 member; Delegation for relations with South Africa (2009-09-16--2014-06-30)23 substitute; Delegation for relations with Albania, Bosnia and Herzegovina, Serbia, Montenegro and Kosovo (2009-09-16--2014-06-30)23 vice-chair; PECH (2009-10-07--2012-01-18)23 unknown; Union pour un Mouvement Populaire (2009-07-14--2014-06-30)23 member; REGI (2009-07-16--2012-01-18)23
lpv:translated text	"− Pane předsedající, komisaři, dámy a pánové, jednou ze základních myšlenek této zprávy je zásadní propojení společné obchodní politiky a společné rybářské politiky. Podle mého názoru by prvním takovým projevem mělo být to, že Komise i Rada skutečně vezmou v potaz doporučení obsažená v této zprávě. V každém případě budeme v nadcházejících měsících velmi pozorní a já osobně hodlám pokračovat v práci na této problematice. S ohledem na tuto skutečnost můžeme jenom uvítat, že komisařka pro námořní záležitosti a rybolov, paní Damanakiová, se kterou jsme v pravidelném kontaktu, a komisař pro obchod, pan De Gucht, se sešli v lavicích Komise. Jaká čest, dva komisaři přítomní jednání o jedné zprávě! Musím říct, že toto dvojnásobné zastoupení Komise je překvapivé a lichotivé, a navíc i poněkud neobvyklé. Vraťme se ale k samotné zprávě. Dovoz produktů rybolovu a akvakultury ze třetích zemí představuje více než 60 % spotřeby v Evropské unii. Tato znepokojivá míra závislosti EU na dovozu je výsledkem dvou faktorů: za prvé došlo k poklesu produkce EU a za druhé se trh EU stále více otevírá dovozu v důsledku obchodní politiky praktikované Komisí během posledního desetiletí. Tento vývoj znepříjemňuje život rybářům v EU, pro které je paradoxně stále těžší prodávat své úlovky za lukrativní ceny i přesto, že poptávka u většiny druhů převyšuje nabídku. Evropští rybáři přijímají různá ekologická, sociální a hygienická omezení, která jsou na ně uvalena, ale velmi nelibě nesou skutečnost, že tato omezení se neuplatňují stejným způsobem i na obrovské množství produktů dovážených ze třetích zemí. V sázce je zde prostě a jednoduše přežití ekonomicky životaschopného evropského odvětví rybolovu coby poskytovatele pracovních příležitostí v rámci celého odvětví a dodavatele bezpečných a kvalitních potravin, který přispívá k zachování kulturní identity našich pobřežních regionů. Dámy a pánové, o přežití evropského rybolovu nelze diskutovat. Naše požadavky jsou v podstatě následující: Za prvé zachování významné celní ochrany produktů rybolovu a akvakultury ze strany Evropské unie tak, aby výhody udělené určitým třetím zemím, zejména těm rozvojovým, měly stále význam a aby mechanismy Světové obchodní organizace stále účinně zajišťovaly dodávky pro náš zpracovatelský průmysl. Tyto výrobky musíme ochránit před minovým polem cel pomocí švýcarského vzorce a požadovat, aby se k nim přistupovalo jako k citlivým produktům. Za druhé obchodní výhody udělené určitým třetím zemím musí být přinejmenším závislé na jejich dodržování přísných ekologických, sociálních a hygienických norem. Za třetí požadujeme, aby zodpovědnost za vedení jednání o obchodu s produkty rybolovu a akvakultury přešla z kompetence komisaře pro obchod pod komisařku pro námořní záležitosti a rybolov. To umožní lépe zohlednit specifické vlastnosti těchto produktů. Myslím, že teď je ideální doba k revizi základních bodů této zásadní debaty. Nacházíme se vskutku na prahu důležité reformy společné rybářské politiky (SRP). Dále musíme poznamenat, že jednací kolo z Dohá v rámci Světové obchodní organizace dospělo do mrtvého bodu, což nám dává příležitost přehodnotit některé špatně načasované ústupky, ke kterým se chystala Komise jménem Evropské unie přistoupit. Navíc z podnětu zde přítomného komisaře De Guchta Evropská komise právě otevřela období veřejných konzultací s cílem vytvořit nové pokyny pro společnou obchodní politiku v rámci strategie Evropa 2020. Evropský parlament má od nynějška spolurozhodovací pravomoc ve vztahu k obchodní i rybářské politice a má v úmyslu zajistit, aby byl jeho hlas vyslyšen a jeho názor v těchto otázkách respektován."@cs1 "Hr. formand, kommissærer, mine damer og herrer! En af de væsentlige tanker bag denne betænkning er behovet for at danne en afgørende forbindelse mellem den fælles handelspolitik og den fælles fiskeripolitik. Efter min opfattelse bør et første bevis på dette være, at Kommissionen og Rådet oprigtigt tager hensyn til de anbefalinger, denne betænkning indeholder. Under alle omstændigheder vil vi være yderst årvågne de kommende måneder, og personligt agter jeg fortsat at arbejde med disse spørgsmål. Med det i baghovedet kan vi kun bifalde, at kommissæren for maritime anliggender og fiskeri, fru Damanaki, som er vores sædvanlige kontaktperson, og kommissæren for handel, hr. De Gucht, er genforenet på Kommissionens bænk. To kommissærer til én betænkning, hvilken ære! Jeg må sige, at denne dobbelte tilstedeværelse fra Kommissionen er overraskende og smigrende og desuden temmelig usædvanlig. Lad os vende tilbage til selve betænkningen. Import af fiskevarer og akvakulturprodukter fra tredjelande udgør mere end 60 % af EU's forbrug. Denne bekymrende afhængighed i EU af importvarer er et resultat af et toleddet fænomen, nemlig for det første at der er sket et fald i produktionen i EU, og for det andet at markedet i EU i stigende grad er blevet åbnet for importvarer som følge af de handelspolitikker, Kommissionen har ført de seneste 10 år. Disse udviklingstendenser vanskeliggør livet for fiskerne i EU, som paradoksalt nok finder det svært at sælge deres fangster til tilstrækkelig fordelagtige priser, selv om efterspørgslen overstiger udbuddet for de fleste arters vedkommende. De europæiske fiskere accepterer at få pålagt miljømæssige, sociale og sundhedsmæssige begrænsninger, men de er bitre og vrede over, at disse begrænsninger ikke på samme måde gælder for produkter, der importeres i enorme mængder fra tredjelande. Det, der er på spil her, er ganske enkelt overlevelsen for en økonomisk levedygtig, europæisk fiskerisektor, som skaber job i hele industrien og leverer sikre fødevarer af god kvalitet, samtidig med at den bidrager til at bevare den kulturelle identitet i vores kystområder. Det europæiske fiskeris overlevelse er ikke til forhandling. I bund og grund forlanger vi følgende. For det første skal EU opretholde en betydelig toldbeskyttelse for fiskerivarer og akvakulturprodukter, således at de præferencer, der er givet til visse tredjelande, navnlig udviklingslande, stadig giver mening, og således at WTO-mekanismerne stadig er effektive med hensyn til at sikre, at vores forarbejdningsindustri modtager forsyninger. Vi skal skærme disse produkter mod toldminefeltet ved at anvende den schweiziske formel og kræve, at de behandles som følsomme produkter. For det andet skal de handelspræferencer, der er givet til visse tredjelande, være afhængige af, at landene som absolut minimum overholder strenge miljømæssige, sociale og sundhedsmæssige standarder. For det tredje opfordrer vi til, at ansvaret for handelsdrøftelser om fiskerivarer og akvakulturprodukter flyttes fra kommissæren for handel til kommissæren for maritime anliggender og fiskeri. Det vil betyde, at der tages større hensyn til de specifikke forhold, der gør sig gældende for fiskerivarer og akvakulturprodukter. Jeg mener, tidspunktet er perfekt til at gennemgå betingelserne for denne grundlæggende forhandling. Faktisk står vi på tærsklen til en vigtig reform af den fælles fiskeripolitik. Desuden bemærker vi, at Doha-runden i WTO er gået i stå, og det giver os mulighed for at genoverveje nogle uheldige indrømmelser, som Kommissionen var ved at forberede på vegne af EU. Herudover har Kommissionen på foranledning af kommissær De Gucht, som er her i dag, netop åbnet for en offentlig høringsperiode med henblik på at skabe nye retningslinjer for den fælles handelspolitik inden for rammerne af Europa 2020-strategien. Parlamentet har for fremtiden beføjelser med hensyn til fælles beslutningstagning i både handelspolitikken og fiskeripolitikken, og det agter at give sit fulde besyv med og sikre, at dets synspunkter bliver respekteret i disse anliggender."@da2 "− Herr Präsident, Frau Kommissarin, Herr Kommissar, meine Damen und Herren, eine der wesentlichen Ideen dieses Berichts ist die Notwendigkeit, eine notwendige Verbindung zwischen der gemeinsamen Handelspolitik und der gemeinsamen Fischereipolitik herzustellen. Meiner Ansicht nach sollte der erste Beweis dafür sein, dass die Kommission und der Rat die in diesem Bericht enthaltenen Empfehlungen wirklich berücksichtigen. In jedem Fall werden wir in den kommenden Monaten besonders aufmerksam sein, und ich persönlich beabsichtige, weiter an diesen Fragen zu arbeiten. Unter diesem Aspekt können wir die Tatsache nur begrüßen, dass die Kommissarin für Maritime Angelegenheiten und Fischerei, Frau Damanaki, die unsere reguläre Ansprechpartnerin ist, und der Kommissar für Handel, Herr De Gucht, gemeinsam auf der Bank der Kommission sitzen. Zwei Kommissare für einen Bericht, welch eine Ehre! Ich muss sagen, dass diese zweifache Vertretung der Kommission überraschend und schmeichelnd und darüber hinaus ziemlich ungewöhnlich ist. Lassen Sie uns zum Bericht selbst zurückkehren. Die Importe von Fischerei- und Aquakulturerzeugnissen aus Drittländern machen mehr als 60 % des EU-Verbrauchs aus. Dieser beunruhigende Grad der Abhängigkeit der EU von Importen ist das Ergebnis eines zweifachen Phänomens: Erstens gab es einen Rückgang der EU-Produktion und zweitens wurde der EU-Markt infolge der Handelsstrategien, die von der Kommission im Laufe des letzten Jahrzehnts verfolgt wurden, zunehmend für Importe geöffnet. Diese Entwicklungen machen den EU-Fischern das Leben schwer, denen es paradoxerweise schwer fällt, ihren Fang zu ausreichend lukrativen Preisen zu verkaufen, auch wenn die Nachfrage für die meisten Arten das Angebot übersteigt. Europäische Fischer akzeptieren, dass ihnen ökologische, soziale und gesundheitliche Einschränkungen auferlegt werden, aber sie sind extrem verärgert darüber, dass diese nicht in gleicher Weise auf Produkte angewandt werden, die in großer Zahl aus Drittländern importiert werden. Was hier auf dem Spiel steht, ist ganz einfach das Überleben eines wirtschaftlich lebensfähigen europäischen Fischereisektors, eines Anbieters von Arbeitsplätzen in der ganzen Industrie, eines Anbieters von sicheren und qualitativ hochwertigen Lebensmitteln, der zur Bewahrung der kulturellen Identität unserer Küstenregionen beiträgt. Meine Damen und Herren, das Überleben der europäischen Fischerei ist nicht verhandelbar. Im Wesentlichen fordern wir Folgendes: Erstens, dass die Europäische Union einen wesentlichen Zollschutz für Fischerei- und Aquakulturerzeugnisse aufrechterhält, so dass die gewissen Drittländern, insbesondere Entwicklungsländern, gewährten Vorzüge immer noch etwas bedeuten und so dass die WTO-Mechanismen immer noch effektiv sind, um sicherzustellen, dass unsere verarbeitende Industrie versorgt wird. Wir müssen diese Produkte vor dem Minenfeld der Zölle schützen, indem wir die Schweizer Formel anwenden und fordern, dass sie als empfindliche Waren behandelt werden. Zweitens müssen die Handelsbegünstigungen, die gewissen Drittländern gewährt werden, mindestens davon abhängig sein, dass sie strenge ökologische, soziale und gesundheitliche Standards einhalten. Drittens fordern wir, dass die Verantwortung für die Durchführung von Handelsgesprächen zu Fischerei- und Aquakulturerzeugnissen vom Kommissar für Handel auf die Kommissarin für Maritime Angelegenheiten und Fischerei übertragen wird. Das bedeutet, dass die besonderen Eigenschaften von Fischerei- und Aquakulturerzeugnissen besser berücksichtigt werden. Ich denke, dass dies der ideale Zeitpunkt ist, die Bedingungen dieser grundsätzlichen Debatte zu überprüfen. Tatsächlich stehen wir am Vorabend einer wichtigen Reform der gemeinsamen Fischereipolitik. Außerdem stellen wir fest, dass die Doha-Runde bei der WTO zum Stillstand gekommen ist, was uns Gelegenheit gibt, einige der unzeitigen Zugeständnisse, die die Kommission im Namen der Europäischen Union machen wollte, zu überdenken. Darüber hinaus hat die Europäische Kommission auf Initiative von Kommissar De Gucht hin, der hier bei uns ist, gerade eine öffentliche Anhörungsperiode im Hinblick auf die Erstellung neuer Leitlinien für die gemeinsame Handelspolitik innerhalb der Strategie Europa 2020 eröffnet. Das Europäische Parlament hat fortan Mitentscheidungsrechte in Bezug auf Handelspolitik sowie Fischereipolitik, und es ist fest entschlossen, seiner Stimme Gehör zu verschaffen und sicherzustellen, dass sein Standpunkt in diesen Angelegenheiten respektiert wird."@de9 "− Κύριε Πρόεδρε, κυρία και κύριε Επίτροπε, κυρίες και κύριοι, μία από τις βασικές ιδέες της παρούσας έκθεσης είναι η ανάγκη εδραίωσης ενός ζωτικού συνδέσμου μεταξύ της κοινής εμπορικής πολιτικής και της κοινής αλιευτικής πολιτικής. Κατά την άποψή μου, εν είδει μίας πρώτης απόδειξης αυτής της πρόθεσης, θα πρέπει η Επιτροπή και το Συμβούλιο να λάβουν πραγματικά υπόψη τις συστάσεις που περιλαμβάνονται στην παρούσα έκθεση. Εν πάση περιπτώσει, θα επαγρυπνούμε ιδιαιτέρως κατά τους προσεχείς μήνες, και εγώ, προσωπικά, σκοπεύω να συνεχίσω να εργάζομαι επί των εν λόγω ζητημάτων. Έχοντας αυτό κατά νου, οφείλουμε να επικροτήσουμε το γεγονός ότι η αρμόδια Επίτροπος σε θέματα θαλάσσιας πολιτικής και αλιείας, κ. Δαμανάκη, με τη οποία διατηρούμε τακτική επαφή, και ο αρμόδιος Επίτροπος σε θέματα εμπορίου, κ. De Gucht, βρίσκονται αμφότεροι στα έδρανα της Επιτροπής. Δύο Επίτροποι για μία έκθεση, τι τιμή! Πρέπει να δηλώσω ότι αυτή η διπλή εκπροσώπηση της Επιτροπής προκαλεί έκπληξη, είναι κολακευτική και, επιπλέον, μάλλον ασυνήθιστη. Ας επανέλθουμε στην έκθεση αυτή καθαυτή. Οι εισαγωγές των προϊόντων αλιείας και υδατοκαλλιέργειας από τρίτες χώρες αντιστοιχούν σε ποσοστό άνω του 60% της κοινοτικής κατανάλωσης. Αυτό το ανησυχητικό επίπεδο της ευρωπαϊκής εξάρτησης από τις εισαγωγές είναι αποτέλεσμα ενός διπλού φαινομένου: πρώτον, παρουσιάστηκε πτώση της παραγωγής της ΕΕ και, δεύτερον, η αγορά της ΕΕ ανοίγεται ολοένα περισσότερο στις εισαγωγές, συνεπεία των εμπορικών πολιτικών που ακολουθεί η Επιτροπή κατά την τελευταία δεκαετία. Οι εν λόγω εξελίξεις δυσχεραίνουν τον βιοπορισμό των ευρωπαίων αλιέων, οι οποίοι δυσκολεύονται, παραδόξως, να πουλήσουν τα αλιεύματά τους σε αρκούντως επικερδείς τιμές, μολονότι η ζήτηση υπερβαίνει την προσφορά για την πλειονότητα των ειδών. Οι ευρωπαίοι αλιείς δέχονται τους περιβαλλοντικούς, κοινωνικούς και υγειονομικούς περιορισμούς που τους επιβάλλονται, αλλά εκφράζουν με πικρία τη δυσαρέσκειά τους για το γεγονός ότι οι περιορισμοί αυτοί δεν εφαρμόζονται κατά τον ίδιο τρόπο στα προϊόντα που εισάγονται σε τεράστιες ποσότητες από τρίτες χώρες. Αυτό που διακυβεύεται εν προκειμένω είναι πολύ απλά η επιβίωση ενός οικονομικά βιώσιμου ευρωπαϊκού τομέα αλιείας, ο οποίος προσφέρει θέσεις εργασίας σε ολόκληρο τον κλάδο, εφοδιάζει με ασφαλή τρόφιμα καλής ποιότητας και συμβάλλει στη διατήρηση της πολιτιστικής ταυτότητας των παράκτιων περιφερειών μας. Κυρίες και κύριοι, η επιβίωση της ευρωπαϊκής αλιείας είναι αδιαπραγμάτευτη. Στην ουσία, απαιτούμε τα εξής: πρώτον, τη διατήρηση εκ μέρους της Ευρωπαϊκής Ένωσης σημαντικής δασμολογικής προστασίας για τα προϊόντα αλιείας και υδατοκαλλιέργειας, ούτως ώστε να εξακολουθήσει να έχει νόημα το καθεστώς εμπορικών προτιμήσεων που χορηγείται σε ορισμένες τρίτες χώρες, και, ιδίως, σε αναπτυσσόμενες χώρες, και να συνεχίσουν να είναι αποτελεσματικοί οι μηχανισμοί του ΠΟΕ για την εξασφάλιση του εφοδιασμού της μεταποιητικής βιομηχανίας. Πρέπει να θωρακίσουμε αυτά τα προϊόντα έναντι του δασμολογικού «ναρκοπεδίου», εφαρμόζοντας την «ελβετική φόρμουλα» και απαιτώντας την αντιμετώπισή τους ως ευαίσθητων προϊόντων. Δεύτερον, το καθεστώς εμπορικών προτιμήσεων που χορηγείται σε ορισμένες τρίτες χώρες πρέπει, αν μη τι άλλο, να εξαρτάται από τη συμμόρφωση τους προς αυστηρά περιβαλλοντικά, κοινωνικά και υγειονομικά πρότυπα. Τρίτον, ζητούμε τη μετάθεση της αρμοδιότητας για τη διεξαγωγή των εμπορικών συνομιλιών σχετικά με τα προϊόντα αλιείας και υδατοκαλλιέργειας από τον αρμόδιο Επίτροπο σε θέματα εμπορίου στην αρμόδια Επίτροπο σε θέματα θαλάσσιας πολιτικής και αλιείας. Αυτό θα σημάνει ότι θα ληφθούν καλύτερα υπόψη τα ειδικά χαρακτηριστικά των προϊόντων αλιείας και υδατοκαλλιέργειας. Θεωρώ ότι είναι η κατάλληλη στιγμή για την αναθεώρηση των όρων αυτής της θεμελιώδους συζήτησης. Πράγματι, βρισκόμαστε στο κατώφλι μίας σημαντικής μεταρρύθμισης της ΚΑΠ. Επιπλέον, επισημαίνουμε ότι ο γύρος της Ντόχα στο πλαίσιο του ΠΟΕ έχει περιπέσει σε τέλμα, παρέχοντάς μας τη δυνατότητα να επανεξετάσουμε ορισμένες άκαιρες παραχωρήσεις, στις οποίες προτίθετο να προβεί η Επιτροπή εξ ονόματος της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Επιπροσθέτως, με πρωτοβουλία του Επιτρόπου De Gucht –ο οποίος παρίσταται στην Αίθουσα–, η Ευρωπαϊκή Επιτροπή μόλις ξεκίνησε περίοδο δημόσιας διαβούλευσης, με στόχο την κατάρτιση νέων κατευθυντήριων γραμμών για την κοινή εμπορική πολιτική, εντός του πλαισίου της στρατηγικής «Ευρώπη 2020». Εφεξής, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο διαθέτει αρμοδιότητες συναπόφασης επί αμφότερων των πολιτικών για το εμπόριο και την αλιεία, και προτίθεται σαφώς να διατυπώσει σθεναρά τη γνώμη του και να διασφαλίσει ότι τούτη θα γίνει σεβαστή στα συγκεκριμένα ζητήματα."@el10 "− Mr President, Commissioners, ladies and gentlemen, one of the strong ideas of this report is the need to establish a vital link between the common commercial policy and the common fisheries policy. In my view the first demonstration of this should be the Commission and the Council genuinely taking into account the recommendations contained in this report. In any case, we will be extremely vigilant in the coming months, and I personally intend to keep working on these issues. With this in mind, we can only welcome the fact that the Commissioner for Maritime Affairs and Fisheries, Mrs Damanaki, who is our regular contact, and the Commissioner for Trade, Mr De Gucht, are reunited on the Commission’s bench. Two Commissioners for one report, what an honour! I must say that this dual representation of the Commission is surprising and flattering, and moreover, rather unusual. Let us return to the report itself. Imports of fishery and aquaculture products from third countries account for more than 60% of EU consumption. This worrying level of EU dependence on imports is the result of a double phenomenon: firstly, there has been a decline in EU production, and, secondly, the EU market has been increasingly opened up to imports, as a result of the trade policies conducted by the Commission in the course of the last decade. These developments are making life difficult for EU fishermen who, paradoxically, are finding it hard to sell their catches at sufficiently lucrative prices, even though demand exceeds supply for most species. European fishermen accept having environmental, social and health restrictions imposed on them, but bitterly resent the fact that they are not applied in the same way to products imported in huge numbers from third countries. What is at stake here is quite simply the survival of an economically viable European fisheries sector, a supplier of jobs right across the industry, a provider of safe and good quality food, contributing to the preservation of the cultural identity of our coastal regions. Ladies and gentlemen, the survival of European fisheries is non-negotiable. In essence, we are demanding the following. Firstly, the preservation by the European Union of significant tariff protection for fishery and aquaculture products, so that the preferences granted to certain third countries, in particular developing countries, still mean something, and so that the WTO mechanisms are still effective in ensuring that our processing industry receives supplies. We must shield these products from the tariff minefield by using the Swiss formula and demanding that they be treated as sensitive products. Secondly, the trade preferences granted to certain third countries must be dependent on their complying with strict environmental, social and health standards, at the very least. Thirdly, we call for the responsibility for conducting trade talks on fishery and aquaculture products to be transferred from the Trade Commissioner to the Commissioner for Maritime Affairs and Fisheries. This will mean that better account is taken of the specific characteristics of fishery and aquaculture products. I think this is the perfect time to review the terms of this fundamental debate. Indeed, we are on the eve of an important reform of the CFP. Furthermore, we note that the Doha Round at the WTO has come to a standstill, giving us an opportunity to reconsider some ill-timed concessions that the Commission was preparing to make on behalf of the European Union. Furthermore, on the initiative of Commissioner De Gucht, who is here with us, the European Commission has just opened a public consultation period with a view to creating new guidelines for the common commercial policy, within the framework of the Europe 2020 strategy. The European Parliament henceforth has powers of codecision in relation to both trade policy and fisheries policy, and it fully intends to make its voice heard and to ensure that its point of view is respected in these matters."@en4 "− Señor Presidente, señores Comisarios, Señorías, una de las ideas fuertes de este informe es la necesidad de establecer un vínculo vital entre la política comercial común y la política pesquera común. En mi opinión, la primera demostración de esto debe ser que la Comisión y el Consejo tengan en cuenta de forma genuina las recomendaciones contenidas en el informe. En cualquier caso, estaremos muy atentos en los próximos meses, y yo personalmente tengo la intención de seguir trabajando en estas cuestiones. Con esto en mente, no puede sino celebrar el hecho de que la Comisaria de Asuntos Marítimos y Pesca, la señora Damanaki, quien es nuestro contacto regular, y el Comisario de Comercio, el señor De Gucht, se hayan reunido en el banco de la Comisión. Es un honor tener dos comisarios para un informe. Debo decir que esta doble representación de la Comisión es sorprendente y halagadora, y por otra parte, bastante inusual. Volvamos al informe en sí. Las importaciones de productos pesqueros y acuícolas procedentes de terceros países representan más del 60 % de consumo de la UE. Este preocupante nivel de dependencia de la UE sobre las importaciones es el resultado de un doble fenómeno: por un lado, ha habido una disminución en la producción de la UE, y, en segundo lugar, el mercado de la UE cada vez se ha abierto más a las importaciones, como resultado de las políticas comerciales elaboradas por la Comisión en el transcurso de la última década. Estos desarrollos están haciendo la vida difícil a los pescadores de la UE que, paradójicamente, tienen dificultades para vender sus capturas a precios suficientemente lucrativos, a pesar de que la demanda supera la oferta para la mayoría de las especies. Los pescadores europeos aceptan las restricciones ambientales, sociales y de salud que se les impone, pero se resienten amargamente al hecho de que no se apliquen de la misma manera a los productos importados en grandes cantidades procedentes de terceros países. Lo que está en juego es nada menos que la supervivencia de un sector europeo de la pesca económicamente viable, un proveedor de puestos de trabajo en toda la industria, un distribuidor de alimentos inocuos y de buena calidad, contribuyendo a la preservación de la identidad cultural de nuestras regiones costeras. Señorías, la supervivencia de la pesca europea no es negociable. En esencia, exigimos lo siguiente. En primer lugar, la preservación por parte de la Unión Europea de la protección arancelaria significativa para los productos pesqueros y acuícolas, de modo que las preferencias otorgadas a determinados terceros países, en particular, a los países en vías de desarrollo, aún signifiquen algo, y para que los mecanismos de la OMC sigan siendo eficaces para garantizar que nuestra industria de procesamiento recibe suministros. Debemos proteger estos productos del campo de minas arancelarias mediante la fórmula suiza y exigiendo que se les considere como productos sensibles. En segundo lugar, las preferencias otorgadas a determinados terceros países deben depender de que cumplan, como mínimo, con las estrictas normas medioambientales, sociales y de salud. En tercer lugar, pedimos que se transfiera la responsabilidad de entablar conversaciones sobre el comercio de productos pesqueros y acuícolas del Comisario de Comercio a la Comisaria de Asuntos Marítimos y Pesca. Esto significará tener más en cuenta las características específicas de los productos pesqueros y acuícolas. Creo que este es el momento perfecto para revisar los términos de este debate fundamental. De hecho, estamos en vísperas de una importante reforma de la PPC. Además, observamos que la Ronda de Doha en la OMC ha llegado a un punto muerto, brindándonos la oportunidad de reconsiderar algunas concesiones a destiempo que la Comisión estaba preparando para hacerlas en nombre de la Unión Europea. Además, por iniciativa del Comisario De Gucht, quien se encuentra aquí con nosotros, la Comisión Europea acaba de abrir un periodo de consulta pública con miras a la elaboración de nuevas directrices para la política comercial común, en el marco de la Estrategia Europa 2020. El Parlamento Europeo, a partir de ahora, tiene competencias de codecisión en relación con la política comercial y la política pesquera, y realmente pretende hacer oír su voz y garantizar que se respete su punto de vista sobre estas cuestiones."@es21 "− Austatud juhataja, lugupeetud volinikud, kallid kolleegid! Üks selles raportis sisalduv jõuline idee on vajadus luua hädavajalik side ühise kaubanduspoliitika ja ühise kalanduspoliitika vahel. Minu arvates peaks selle esimene tõendus olema asjaolu, et komisjon ja nõukogu võtavad raportis sisalduvaid soovitusi tõepoolest arvesse. Igal juhul oleme eelseisvatel kuudel vägagi valvel ja mina isiklikult kavatsen nende küsimuste kallal tööd jätkata. Sellest vaatepunktist võime üksnes väljendada heameelt, et merenduse ja kalanduse volinik Maria Damanaki, kellega me pidevalt suhtleme, ja kaubandusvolinik Karel De Gucht on komisjoni pingil taas kokku saanud. Kaks volinikku ühe raporti pärast! Milline au! Pean ütlema, et selline komisjoni kahekordne esindatus on üllatav ja meelitav ning pealegi üsna ebatavaline. Tulgem nüüd tagasi raporti enda juurde. Kolmandatest riikidest imporditavad kalandus- ja vesiviljelustooted moodustavad enam kui 60% ELis tarbitavast kogusest. ELi nii murettekitavalt suur sõltuvus impordist on kahe ilmingu tulemus: esiteks on ELi tootmises toimunud langus ja teiseks on ELi turg impordile järjest rohkem avanenud tulenevalt kaubanduspoliitikast, mida komisjon on viimasel kümnendil rakendanud. Need suundumused muudavad elu raskeks ELi kaluritel, kellel on paradoksaalsel kombel keeruline müüa oma saaki piisavalt tasuvate hindadega, kuigi enamiku liikide puhul ületab nõudlus pakkumise. Euroopa kalurid lepivad sellega, et neile on kehtestatud sotsiaalsed, keskkonna- ja tervisekaitsepiirangud, kuid nad panevad kibestunult pahaks, et selliseid piiranguid ei kohaldata samal moel kolmandatest riikidest tohututes kogustes imporditavate toodete suhtes. Siin on lihtsalt kaalul majanduslikult elujõulise Euroopa kalandussektori püsimajäämine. Kogu selle sektori ulatuses luuakse töökohti, seal toodetakse ohutuid ja kvaliteetseid toiduaineid ning see aitab kaasa meie rannikualade kultuurilise identiteedi säilitamisele. Kallid kolleegid! Euroopa kalanduse püsimajäämine ei ole küsimus, mille üle vaielda. Põhimõtteliselt nõuame järgmist. Esiteks peab Euroopa Liit säilitama olulise kalandus- ja vesiviljelustoodete tollikaitse, nii et teatud kolmandatele riikidele, eelkõige arenguriikidele antud soodustused tähendaksid siiski midagi ja WTO mehhanismid tagaksid endiselt tõhusalt meie töötleva tööstuse varustatuse. Peame neid tooteid tollimaksude ohu eest kaitsma, kasutades selleks nn Šveitsi skeemi ja nõudes nende käsitamist tundlike toodetena. Teiseks peab kaubandussoodustuste andmine teatud kolmandatele riikidele sõltuma sellest, kas seal järgitakse rangeid sotsiaalseid, keskkonna- ja vähemalt tervisekaitsestandardeid. Kolmandaks nõuame, et kalandus- ja vesiviljelustooteid käsitlevate kaubandusläbirääkimiste pidamise volitused antaks kaubandusvolinikult üle merenduse ja kalanduse volinikule. See tähendab, et kalandus- ja vesiviljelustoodete eripära võetaks siis rohkem arvesse. Arvan, et praegu on parim aeg selle põhjapaneva arutelu tingimused läbi vaadata. Oleme tõepoolest tähtsa ühise kalanduspoliitika reformi eel. Lisaks märgime, et WTO Doha voor on seiskunud ja see annab meile võimaluse kaaluda uuesti läbi mõned halvasti ajastatud järeleandmised, mida komisjon valmistus Euroopa Liidu nimel tegema. Peale selle alustas komisjon täna siin koos meiega viibiva volinik De Guchti algatusel just avalikku arutelu, et luua Euroopa 2020. aasta strateegia raames ühise kaubanduspoliitika jaoks uusi suuniseid. Euroopa Parlamendil on nüüdsest peale kaasotsustusõigus nii kaubandus- kui ka kalanduspoliitika valdkonnas ning ta kavatseb teha oma hääle igati kuuldavaks ja veenduda, et tema seisukohti neis küsimustes austataks."@et5 "− Arvoisa puhemies, arvoisa komission jäsen, hyvät kollegat, yksi tämän mietinnön kantavista ajatuksista on se, että yhteisen kauppapolitiikan ja yhteisen kalastuspolitiikan välille on välttämättä luotava yhteys. Mielestäni tästä pitäisi saada ensimmäinen osoitus siten, että komissio ja neuvosto todella ottavat huomioon mietinnössä annetut suositukset. Olemme joka tapauksessa äärimmäisen tarkkaavaisia lähikuukausina, ja aion itse jatkaa näiden asioiden työstämistä. Näin ollen on pelkästään myönteistä, että meri- ja kalastusasioista vastaava komission jäsen Maria Damanaki, johon olemme säännöllisesti yhteydessä, ja kauppapolitiikasta vastaava komission jäsen Karel De Gucht ovat yhdessä paikalla komission edustajina. On suuri kunnia, että yhtä mietintöä varten paikalla on kaksi komission jäsentä! Täytyy sanoa, että komission kaksoisedustus on yllättävää ja imartelevaa ja vieläpä melko epätavallista. Siirrymme nyt käsittelemään mietintöä. Kolmansista maista peräisin olevien kalastus- ja vesiviljelytuotteiden tuonnin osuus EU:n kulutuksesta on yli 60 prosenttia. EU:n huolestuttavaan tuontiriippuvuuteen on syynä kahtalainen ilmiö: ensinnäkin EU:n tuotanto on vähentynyt ja toiseksi EU:n markkinat on kuluneen vuosikymmenen aikana avattu yhä kasvavassa määrin tuonnille komission kauppapolitiikan seurauksena. Tämä kehityssuunta vaikeuttaa EU:n kalastajien elämää. Ristiriitaista kyllä, heidän on vaikea saada saaliistaan riittävän korkeaa myyntihintaa, vaikka useimpien lajien kysyntä ylittää tarjonnan. Eurooppalaiset kalastajat hyväksyvät heille asetetut ympäristölliset, sosiaaliset ja terveydelliset rajoitukset, mutta ovat äärimmäisen katkeria siitä, ettei näitä rajoituksia sovelleta samalla tavalla valtavaan määrään kolmansista maista peräisin olevia tuontituotteita. Tässä on aivan yksinkertaisesti kyse taloudellisesti kannattavan eurooppalaisen kalatalousalan säilymisestä – se luo työpaikkoja koko toimialalle, tuottaa turvallisia ja laadultaan moitteettomia elintarvikkeita ja myötävaikuttaa EU:n rannikkoalueiden kulttuuri-identiteetin säilymiseen. Hyvät kollegat, eurooppalaisen kalatalousalan säilyttäminen ei ole neuvottelukysymys. Olennaiset vaatimuksemme ovat seuraavat: Ensinnäkin vaadimme Euroopan unionia säilyttämään kalastus- ja vesiviljelytuotteiden kannalta merkittävän tullisuojelun, jotta määrätyille kolmansille maille, etenkin kehitysmaille, myönnetyillä eduilla olisi edelleen merkitystä ja jotta WTO-mekanismeilla pystytään edelleen tehokkaasti turvaamaan jalostusteollisuuden hankinnat. Meidän on suojattava kalastus- ja vesiviljelytuotteet tullimaksujen sudenkuopilta soveltamalla "sveitsiläismallia" ja vaatimalla, että niitä käsitellään arkoina tuotteina. Toiseksi tietyille kolmansille maille myönnettävien kauppaetujen ehdoksi on asetettava ainakin tiukkojen ympäristöllisten, terveydellisten ja sosiaalialan normien noudattaminen. Kolmanneksi vaadimme, että kauppapolitiikasta vastaavan komission jäsenen kalastus- ja vesiviljelytuotteita koskeva neuvottelutoimivalta siirretään meri- ja kalastusasioista vastaavan komission jäsenen toimivaltaan. Tämän ansiosta kalastus- ja vesiviljelytuotteiden ominaislaatu otetaan paremmin huomioon. Mielestäni nyt on juuri oikea aika arvioida uudelleen tämän olennaisen tärkeän keskustelun ehtoja. Olemmehan merkittävän YKP:n uudistuksen kynnyksellä. Lisäksi toteamme, että WTO:n Dohan kierros on pysähdyksissä, mikä antaa meille tilaisuuden harkita uudelleen joitakin huonosti ajoitettuja myönnytyksiä, joita komissio aikoi tehdä Euroopan unionin nimissä. Lisäksi Euroopan komissio on juuri käynnistänyt täällä paikalla olevan komission jäsenen Karel De Guchtin aloitteesta julkisen kuulemisvaiheen laatiakseen yhteiselle kauppapolitiikalle Eurooppa 2020 -strategian mukaiset uudet suuntaviivat. Euroopan parlamentilla on tästedes sekä kauppapolitiikkaa että kalastuspolitiikkaa koskevat yhteispäätösvaltuudet, ja sillä on vakaa aikomus saada äänensä kuuluviin ja varmistaa, että sen näkemyksiä kunnioitetaan näissä asioissa."@fi7 ". Elnök úr, biztos asszony és biztos úr, hölgyeim és uraim, e jelentés egyik jelentős elképzelése, hogy lényegi kapcsolatot kell kialakítani a közös kereskedelempolitika és a közös halászati politika között. Szerintem ennek az első megnyilvánulásaként a Bizottságnak és a Tanácsnak valóban figyelembe kellene vennie az e jelentésben szereplő ajánlásokat. Mindenesetre különösen oda fogunk figyelni az elkövetkező hónapokban, és jómagam személyesen továbbra is dolgozni szándékozom ezeken a kérdéseken. Ezt szem előtt tartva csak is üdvözölni tudjuk a tényt, hogy a tengerügyi és halászati biztos, Damanaki asszony – akivel rendszeres kapcsolatot tartunk fenn – és a kereskedelmi biztos, De Gucht úr, újra összefogtak a Bizottságban. Két biztos egy jelentéshez, micsoda megtiszteltetés! Meg kell mondanom, hogy a Bizottság e kettős képviselete meglepő és hízelgő, ezenfelül eléggé szokatlan. Hadd térjünk vissza magára a jelentésre! A halászati és akvakultúra-termékek harmadik országokból történő behozatala az EU fogyasztásának több mint 60%-át teszi ki. Az EU importfüggőségének ilyen aggasztó mértéke egy kettős jelenség következménye: először is visszaesés történt az európai uniós termelésben, másodszor, az EU piaca egyre inkább megnyílt a behozatal előtt a Bizottság által az elmúlt évtizedben folytatott kereskedelempolitikák következtében. E fejlemények megnehezítik az uniós halászok életét, akik – paradox módon – nehéznek találják az általuk kifogott hal kellő haszonnal történő értékesítését, bár a kereslet a legtöbb fajta esetében meghaladja a kínálatot. Az európai halászok elfogadják a rájuk rótt környezetvédelmi, társadalmi és egészségügyi korlátozásokat, de keserűen tiltakoznak az ellen, hogy ezek nem vonatkoznak ugyanúgy a harmadik országokból hatalmas mennyiségben importált termékekre. Most egész egyszerűen az a tét, hogy fennmarad-e egy gazdaságilag életképes európai halászati ágazat, amely munkahelyeket biztosít éppen az ágazaton keresztül, biztonságos és jó minőségű élelmiszerrel látja el a piacot, hozzájárul a part menti régióink kulturális identitásának megőrzéséhez. Hölgyeim és uraim, az európai halászat túlélése nem képezi vita tárgyát. Alapvetően az alábbiakat követeljük. Először is az Európai Unió továbbra is tartsa fenn a halászati és akvakultúra-termékek komoly tarifális védelemét, hogy egyes harmadik országoknak – különösen a fejlődő országoknak –nyújtott kedvezmények még jelentőséggel bírjanak, valamint hogy a WTO-mechanizmusok továbbra is hatékonyan biztosítsák feldolgozóiparunk ellátását. A svájci képlet alkalmazásával meg kell védenünk ezeket a termékeket a tarifális aknamezőtől, és meg kell követelnünk, hogy érzékeny terméknek tekintsék őket. Másodszor, az egyes harmadik országoknak nyújtott kereskedelmi kedvezményeket legalább is attól kell függővé tenni, hogy megfelelnek-e a szigorú környezetvédelmi, társadalmi és egészségügyi követelményeknek. Harmadszor, kérjük, hogy a halászati és akvakultúra-termékekre vonatkozó kereskedelmi tárgyalásokkal kapcsolatos hatáskör kerüljön át a kereskedelmi biztostól a tengerügyi és halászati biztoshoz. Ez azt jelenti, hogy jobban figyelembe vennék a halászati és akvakultúra-termékek sajátos jellemzőit. Azt hiszem, ez a legalkalmasabb időpont ezen alapvető vita feltételeinek felülvizsgálatára. Valójában a KHP lényegi reformjának küszöbén állunk. Megjegyezzük továbbá, hogy a WTO dohai fordulója holtpontra jutott, ami alkalmat biztosít számunkra, hogy felülvizsgáljunk néhány rosszul időzített engedményt, amelyet a Bizottság az Európai Unió nevében nyújtani készült. Továbbá De Gucht biztos kezdeményezése alapján – aki most itt van velünk – az Európai Bizottság most indított nyilvános konzultációt azzal a céllal, hogy új iránymutatásokat alakítson ki a közös kereskedelempolitikára vonatkozóan az Európa 2020 stratégia keretében. Az Európai Parlamentnek mától fogva együttdöntési jogköre van mind a kereskedelempolitikával, mind a halászati politikával kapcsolatban, és teljes mértékben hallatni kívánja hangját annak biztosítása érdekében, hogy álláspontját figyelembe vegyék ezekben az ügyekben."@hu11 "− Signor Presidente, signori Commissari, onorevoli colleghi, una delle idee principali di questa relazione è la necessità di stabilire una coerenza fondamentale tra la politica commerciale comune e la politica comune della pesca. Per cominciare, secondo me, la Commissione e il Consiglio devono tenere effettivamente conto delle raccomandazioni contenute in questa relazione. In ogni caso, nei mesi a venire eserciteremo una rigorosa sorveglianza e, a titolo personale, intendo continuare a lavorare su questi temi. In tale prospettiva, non possiamo che rallegrarci nel vedere oggi presenti sui banchi della Commissione il Commissario per gli Affari marittimi e la pesca signora Damanaki, che è la nostra interlocutrice abituale, e il Commissario per il Commercio De Gucht. Due Commissari per un’unica relazione, che onore! Devo dire che questa duplice rappresentanza della Commissione, molto insolita peraltro, ci sorprende e ci lusinga. Ma torniamo alla relazione. Le importazioni di prodotti della pesca e dell’acquacoltura provenienti da paesi terzi coprono più del 60 per cento del consumo comunitario; questa dipendenza dell’Unione europea dalle importazioni è il risultato di un duplice fenomeno: da una parte, un calo della produzione comunitaria, e dall’altra, un’apertura sempre crescente del mercato comunitario alle importazioni, attraverso le politiche commerciali adottate dalla Commissione nel corso degli ultimi dieci anni. Tali sviluppi mettono in difficoltà i pescatori comunitari che, paradossalmente, hanno difficoltà a vendere le proprie catture a prezzi sufficientemente remunerativi, benché l’offerta sia inferiore alla domanda per gran parte delle specie. I pescatori europei accettano i vincoli ambientali, sociali e sanitari che vengono imposti loro, ma sono amareggiati dal fatto che tali vincoli non vengono applicati alla stessa stregua ai prodotti importati in grandi quantità da paesi terzi. É in gioco la sopravvivenza del settore europeo della pesca, un settore economicamente vitale, che offre posti di lavoro nell’intera filiera, fornisce alimenti sicuri e di buona qualità e contribuisce al mantenimento dell’identità culturale delle nostre regioni costiere. Onorevoli colleghi, la sopravvivenza della pesca europea non è negoziabile. Le nostre richieste sono essenzialmente queste: in primo luogo, l’Unione europea deve continuare a garantire una protezione tariffaria significativa ai prodotti della pesca e dell’acquacoltura, che consenta di mantenere un certo valore alle preferenze concesse ad alcuni paesi terzi, in particolare i paesi in via di sviluppo, nonché l’efficacia dei meccanismi dell’OMC per assicurare le forniture alla nostra industria di trasformazione. Dobbiamo sottrarre questi prodotti al pericolo delle tariffe, secondo la formula svizzera, ed esigere che vengano considerati prodotti sensibili. In secondo luogo, le preferenze commerciali concesse ad alcuni paesi terzi devono essere subordinate almeno al rigoroso rispetto delle norme ambientali, sociali e sanitarie. In terzo luogo, chiediamo di trasferire la responsabilità principale dei negoziati commerciali sui prodotti della pesca e dell’acquacoltura dal Commissario per il Commercio al Commissario per gli Affari marittimi e la pesca, affinché la specificità dei prodotti della pesca e dell’acquacoltura riceva maggiore attenzione. Mi sembra che questo momento sia particolarmente opportuno per rivedere le condizioni di questo fondamentale dibattito. In effetti, sta per prendere il via un’importante riforma della PCP. D’altra parte, constatiamo che il Doha round in seno all’OMC è in una situazione di stallo, e questo ci spinge a riconsiderare alcune concessioni inopportune che la Commissione si preparava a fare in nome dell’Unione europea. Inoltre, su iniziativa del qui presente Commissario De Gucht, la Commissione europea ha appena avviato un periodo di consultazione pubblica in vista della formulazione di nuovi orientamenti per la politica commerciale comune, nell’ambito della strategia Europa 2020. Il Parlamento europeo ha quindi poteri di codecisione, sia in materia di politica commerciale che in materia di politica della pesca, e si propone di far sentire la propria voce e far rispettare il proprio punto di vista in tali questioni."@it12 "− Pone pirmininke, ponios ir ponai, viena tvirčiausių šio pranešimo idėjų yra būtinybė nustatyti itin svarbų bendros prekybos politikos ir bendros žuvininkystės politikos ryšį. Mano nuomone, pirmas to įrodymas turėtų būti faktas, kad Komisija ir Taryba tikrai atsižvelgia į šiame pranešime pateikiamas rekomendacijas. Bet kuriuo atveju artimiausiais mėnesiais būsime nepaprastai budrūs, todėl pats ketinu toliau dirbti šiais klausimais. Atsižvelgdami į tai galime tik pasidžiaugti, kad už jūros reikalus ir žuvininkystę atsakinga Komisijos narė M. Damanaki, su kuria palaikome reguliarius ryšius, ir už prekybą atsakingas Komisijos narys K. De Gucht vėl kartu sėdi Komisijai skirtoje vietoje. Du Komisijos nariai vienam pranešimui, kokia garbė! Turiu pasakyti, kad šis dvigubas atstovavimas Komisijai yra stebinantis ir malonus, o be to, jis gana neįprastas. Grįžkime prie paties pranešimo. Iš trečiųjų šalių importuojami žuvininkystės ir akvakultūros produktai sudaro daugiau nei 60 proc. ES vartojimo. Šis nerimą keliantis ES priklausomybės nuo importo lygis yra šio dvejopo reiškinio rezultatas: dėl per pastarąjį dešimtmetį Komisijos vykdytos prekybos politikos, pirma, mažėjo ES gamyba ir, antra, ES rinka buvo vis labiau atveriama importui. Dėl šių pokyčių pasunkėja gyvenimas ES žvejams, kuriems, paradoksalu, sunku parduoti savo laimikį pakankamai naudingomis kainomis, nors daugelio rūšių paklausa viršija pasiūlą. Europos žvejai sutinka su jiems taikomais aplinkosauginiais, socialiniais ir sveikatos apribojimais, tačiau labai piktinasi, kad jie nėra vienodai taikomi produktams, dideliais kiekiais importuojamiems iš trečiųjų šalių. Šiuo atveju paprasčiausiai kalbama apie tai, ar išliks ekonomiškai gyvybingas Europos žuvininkystės sektorius, darbo vietų teikėjas visoje pramonėje ir saugaus bei kokybiško maisto, padedančio išsaugoti mūsų pakrančių regionų kultūrinį tapatumą, teikėjas. Ponios ir ponai, Europos žuvininkystės išlikimas nesvarstytinas. Iš esmės reikalaujame tam tikrų dalykų. Pirma, reikalaujame, kad Europos Sąjunga išsaugotų patikimą muitų tarifų apsaugą žuvininkystės ir akvakultūros produktams tam, kad dar kažką reikštų pirmenybė, teikiama tam tikroms trečiosioms šalims, ypač besivystančioms šalims, ir kad PPO mechanizmai tebebūtų veiksmingi užtikrinant, kad mūsų perdirbamoji pramonė gautų išteklius. Šiuos produktus turime pasaugoti nuo užslėptų su tarifais susijusių pavojų naudodami Šveicarijos siūlomą tarifų mažinimo formulę ir reikalaudami juos laikyti jautriais produktais. Antra, tam tikroms trečiosioms šalims suteikiamos prekybos lengvatos turi priklausyti bent jau nuo to, kaip jos laikosi griežtų aplinkos, socialinių ir sveikatos standartų. Trečia, prašome iš Komisijos nario, atsakingo už prekybą, perimti kompetenciją vesti prekybos derybas dėl žuvininkystės ir akvakultūros produktų ir ją suteikti už jūros reikalus ir žuvininkystę atsakingam Komisijos nariui. Tai reikš, kad bus labiau atsižvelgiama į specifines žuvininkystės ir akvakultūros produktų savybes. Manau, kad tai puiki proga persvarstyti šios esminės diskusijos sąlygas. Iš tiesų diskutuojame svarbios BŽŪP reformos išvakarėse. Be to, pažymime, kad PPO Dohos derybų raundas pateko į aklavietę ir kad taip mums buvo suteikta galimybė persvarstyti tam tikras netinkamas nuolaidas, kurias Komisija buvo pasirengusi daryti Europos Sąjungos vardu. Be to, čia su mumis dalyvaujančio Komisijos nario K. De Guchto iniciatyva Europos Komisija ką tik įžengė į viešųjų konsultacijų laikotarpį, siekdama parengti naujas gaires bendrai prekybos politikai pagal strategiją „Europa 2020“. Nuo šiol Europos Parlamentas turi bendro sprendimo įgaliojimus tiek prekybos politikos, tiek žuvininkystės politikos klausimais, ir tikrai ketina siekti, kad jo nuomonė būtų išgirsta, bei užtikrinti, kad būtų gerbiamas jo požiūris šiais klausimais."@lt14 "− Priekšsēdētāja kungs, komisāres kundze, komisāra kungs, dāmas un kungi! Viena no šajā ziņojumā izteiktajām galvenajām idejām paredz ievērojami saskaņot kopējo tirdzniecības politiku un kopējo zivsaimniecības politiku. Manuprāt, vispirms tas jāapliecina Komisijai un Padomei, kurām patiesi jāņem vērā šajā ziņojumā izklāstītie ieteikumi. Jebkurā gadījumā turpmākajos mēnešos mēs būsim ārkārtīgi piesardzīgi, un es pats personīgi esmu paredzējis strādāt pie šiem jautājumiem. Ņemot to vērā, mēs varam tikai atzinīgi novērtēt to, ka jūrlietu un zivsaimniecības komisāre ar kuru mēs regulāri sazināmies, un tirdzniecības komisārs ir sākuši kopīgu darbu Komisijā. Vienam ziņojumam piesaistīti divi komisāri — tas nu gan ir liels gods! Jāsaka, ka šāda dubultā pārstāvība no Komisijas puses ir pārsteidzoša un glaimojoša, turklāt tas ir diezgan neparasti. Bet atgriezīsimies pie paša ziņojuma! Zivsaimniecības un akvakultūras produktu imports no trešām valstīm ir vairāk nekā 60 % no ES patēriņa. Satraucoši augsto ES atkarību no importa ir radījis duāls fenomens — pirmkārt, ES produkcijas apjoms ir samazinājies, un, otrkārt, ES tirgus ir kļuvis aizvien atvērtāks importam, jo šādu situāciju sekmējusi pēdējā desmitgadē Komisijas īstenotā tirdzniecības politika. Šāda situācija sarežģī dzīvi ES zvejniekiem, kuriem paradoksālā kārtā ir grūti pārdot savu lomu par pietiekami izdevīgu cenu, lai arī attiecībā uz lielāko daļu sugu pieprasījums ir lielāks par piedāvājumu. Eiropas zvejnieki piekrīt ierobežojumiem, kas vides, sociālajā un sanitārajā jomā uzlikti viņu darbībai, bet jūtas ārkārtīgi aizskarti par to, ka viņu produkcijai nepiemēro tādus pašus nosacījumus kā tiem produktiem, kurus milzīgā apjomā importē no trešām valstīm. Šajā situācijā gluži vienkārši uz spēles ir likta ekonomiski dzīvotspējīgās Eiropas zivsaimniecības nozares izdzīvošana, lai arī tajā ir nodrošinātas darbavietas visos ražošanas posmos un droša un kvalitatīva pārtika, sekmējot kultūras identitātes saglabāšanu mūsu piekrastes reģionos. Dāmas un kungi! Eiropas zivsaimniecību izdzīvošana nav apspriežama. Būtībā mēs pieprasām, lūk, ko. Pirmkārt, Eiropas Savienībai jāsaglabā būtiska muitas aizsardzība attiecībā uz zivsaimniecības un akvakultūras produktiem, lai atsevišķām trešām valstīm, jo īpaši jaunattīstības valstīm, piešķirtās preferences joprojām kaut ko nozīmētu un lai arī turpmāk PTO mehānismi nodrošinātu apgādi mūsu pārstrādes rūpniecībai. Šie produkti mums jāaizsargā pret neparedzētiem tarifiem, izmantojot Šveices formulu un pieprasot tos klasificēt kā paaugstināta riska produktus. Otrkārt, atsevišķām trešām valstīm tirdzniecības preferences jāpiešķir atkarībā no tā, vai tās ir panākušas vismaz atbilstību stingriem standartiem vides, sociālajā un sanitārajā jomā. Treškārt, mēs prasām pārcelt tirdzniecības komisāra pienākumu vadīt tirdzniecības sarunas par ZAP jūrlietu un zivsaimniecības komisārei. Tas nozīmē, ka vairāk tiks ņemtas vērā zivsaimniecības un akvakultūras produktu īpašās iezīmes. Manuprāt, šis ir īstais laiks, lai pārskatītu šo būtisko debašu nosacījumus. Patiešām, patlaban mēs esam būtiskas KZP reformas priekšvakarā. Jāatzīmē, ka PTO Dohas sarunu kārtas dalībnieki ir nonākuši strupceļā, ļaujot mums pārvērtēt dažas nelaikā paredzētas koncesijas, ko Komisija gatavojās piešķirt Eiropas Savienības vārdā. Turklāt pēc komisāra iniciatīvas — viņš šodien ir kopā ar mums — Eiropas Komisija tikko ir uzsākusi sabiedriskās apspriešanas ciklu, lai izstrādātu jaunas pamatnostādnes kopējā tirdzniecības politikā saistībā ar stratēģiju „Eiropa 2002”. Turpmāk Eiropas Parlamentam būs koplēmuma pilnvaras gan tirdzniecības, gan zivsaimniecības politikā, un šī iestāde ir pilnībā apņēmusies paust savu viedokli un nodrošināt, ka tās viedoklis tiek ņemts vērā attiecībā uz šiem jautājumiem."@lv13 "Monsieur le Président, Madame la Commissaire, Monsieur le Commissaire, mes chers collègues, l'une des idées fortes de ce rapport est la nécessité d'arriver à une indispensable cohérence entre la politique commerciale commune et la politique commune de la pêche. Ceci commence, selon moi, par une véritable prise en compte, par la Commission et le Conseil, des recommandations contenues dans ce rapport. En tout cas, nous serons très vigilants dans les mois qui viennent et, à titre personnel, je compte bien continuer à travailler sur ces thèmes. Dans cette perspective, nous ne pouvons que nous réjouir de voir aujourd'hui, réunis sur le banc de la Commission, le commissaire à la pêche, Maria Damanaki, notre interlocutrice habituelle d'ailleurs, et le commissaire au commerce, Karel De Gucht. Deux commissaires pour un seul rapport, quel honneur! Permettez-moi quand même de considérer comme surprenante et flatteuse cette double représentation de la Commission, qui est d'ailleurs assez inhabituelle. Revenons-en au rapport lui-même. Les importations de produits de la pêche et de l'aquaculture en provenance des pays tiers représentent plus de 60 % de la consommation communautaire. Ce niveau très préoccupant de dépendance de l'Union européenne à l'égard des importations est le résultat d'un double phénomène: d'une part, une baisse de la production communautaire et, d'autre part, une ouverture toujours plus grande du marché communautaire aux importations, à travers les politiques commerciales menées par la Commission au cours des dix dernières années. Ces évolutions mettent en difficulté les pêcheurs communautaires qui, paradoxalement, ont du mal à écouler leurs prises à des prix suffisamment rémunérateurs, alors que l'offre est inférieure à la demande pour la plupart des espèces. Les pêcheurs européens acceptent de se voir imposer des contraintes environnementales, sociales et sanitaires, mais ressentent avec amertume le fait qu'elles ne s'appliquent pas de la même manière aux produits importés massivement des pays tiers. Ce qui est en jeu ici, c'est tout simplement la survie d'un secteur européen de la pêche économiquement viable, pourvoyeur d'emplois tout au long de la filière, fournisseur d'aliments sûrs et de bonne qualité et contribuant au maintien de l'identité culturelle de nos régions littorales. Mes chers collègues, la survie de la pêche européenne n'est pas négociable. Nous demandons pour l'essentiel: premièrement, le maintien par l'Union européenne d'une protection tarifaire significative pour les produits de la pêche et de l'aquaculture, qui permette de maintenir la valeur des préférences accordées à certains pays tiers, notamment les pays en développement, ainsi que l'efficacité des mécanismes de l'OMC pour assurer l'approvisionnement de notre industrie de transformation. Nous devons soustraire ces produits aux véritables laminoirs à tarifs, selon la formule suisse, en exigeant leur traitement comme des produits sensibles. Deuxièmement, il faut conditionner les préférences commerciales accordées à certains pays tiers au respect de normes environnementales, sociales et sanitaires strictes, c'est un minimum. Troisièmement, nous demandons le transfert de la responsabilité principale, pour mener les négociations commerciales portant sur les produits de la pêche et de l'aquaculture, du commissaire au commerce au commissaire à la pêche. Ceci permettra une meilleure prise en compte de la spécificité des produits de la pêche et de l'aquaculture. Le moment me semble particulièrement bien choisi pour revoir les termes de ce débat fondamental. En effet, nous sommes à la veille d'une importante réforme de la PCP. D'autre part, nous constatons un enlisement du cycle de Doha à l'OMC, qui nous permet de reconsidérer certaines concessions inopportunes que la Commission s'apprêtait à faire au nom de l'Union européenne. De plus, à l'initiative du commissaire De Gucht ici présent, la Commission européenne vient d'ouvrir un délai de consultation publique en vue de la formulation de nouvelles lignes directrices pour la politique commerciale commune, dans le cadre de la stratégie Europe 2020. Le Parlement européen est désormais codécideur, tant en matière de politique commerciale qu'en matière de politique de la pêche, et il entend bien faire entendre sa voix et faire respecter son point de vue dans ces matières."@mt15 "Mijnheer de Voorzitter, mevrouw de commissaris, mijnheer de commissaris, beste collega’s, één van de sterkste punten van dit verslag is de stelling dat het van vitaal belang is het gemeenschappelijk handelsbeleid en het gemeenschappelijk visserijbeleid op elkaar af te stemmen. De Commissie en de Raad kunnen hiervan volgens mij een eerste proeve geven door rekening te houden met de aanbevelingen die in dit verslag worden gedaan. We zullen hoe dan ook deze eerst volgende maanden heel oplettend zijn. Ik persoonlijk ben beslist van plan verder te werken aan deze kwestie. We kunnen het daarom alleen maar toejuichen dat de commissaris voor visserij, mevrouw Damanaki, onze gewoonlijke gesprekspartner, en de commissaris voor handel, de heer De Gucht, samen op de bank voor de Commissie zitten. Twee commissarissen voor één verslag - wat een eer! Ik moet u beslist zeggen dat ik deze nogal ongewone dubbele vertegenwoordiging van de Commissie verassend en zelfs flatteus vind. Laat ons dan nu terugkeren tot het verslag. Meer dan 60 procent van de Europese consumptie wordt gedekt door ingevoerde vis en aquacultuurproducten uit derde landen. Het feit dat de EU in zulk een verontrustende mate afhankelijk is van invoer heeft te maken met twee verschijnselen. Om te beginnen neemt de eigen productie af, en daar komt bij dat de EU haar markten als gevolg van het handelsbeleid van de Commissie over het afgelopen decennium in steeds grotere mate voor invoer heeft opengesteld. Door deze ontwikkelingen zijn de vissers in de EU in de problemen geraakt. Het mag paradoxaal klinken, maar het is voor hen niet gemakkelijk hun vangsten tegen een voldoend hoge prijs te verkopen, terwijl voor de meeste soorten de vraag groter is dan het aanbod. De Europese vissers zijn bereid te aanvaarden dat men hun beperkingen oplegt die te maken hebben met milieu, gezondheid en sociale wetgeving, maar ze kunnen het moeilijk verkroppen dat diezelfde normen niet op gelijke wijze worden toegepast op producten die in enorme hoeveelheden uit derde landen worden ingevoerd. Waar het hier uiteindelijk om gaat is het overleven van de Europese visserij als een economisch levensvatbare sector, die mensen in de hele bedrijfstak werk verschaft, kwalitatief goed en veilig voedsel biedt en ook nog eens bijdraagt tot het behoud van de culturele identiteit van onze kustgebieden. Over het overleven de Europese visserij kan niet onderhandeld worden. Wat we verlangen komt in wezen op het volgende neer. Om te beginnen moet de Europese Unie een sterke tariefbescherming handhaven voor visserij- en aquacultuurproducten, zodat de aan derde landen en met name ontwikkelingslanden toegekende preferenties ook werkelijk iets blijven betekenen en de WTO-mechanismen de bevoorrading van onze verwerkende industrie op een effectieve wijze kunnen blijven verzekeren. We moeten deze producten beschermen tegen het tarifaire mijnenveld, en dat kunnen we doen door de Zwitserse formule te aanvaarden en te eisen dat visserij- en aquacultuurproducten als gevoelige producten worden behandeld. Het tweede punt is dat de aan derde landen toegekende preferenties afhankelijk moeten worden gemaakt van de naleving van strikte sociale, milieu- en gezondheidsvereisten, en dat is wel het minste. Ten derde dringen we erop aan dat de hoofdverantwoordelijkheid voor het voeren van onderhandelingen over visserij- en aquacultuurproducten wordt overgeheveld van de commissaris voor handel naar de commissaris voor visserij. Dan kan er beter rekening worden met de specificiteit van de visserij- en aquacultuurproducten. Ik geloof dat dit een uitzonderlijk goed moment is om de voorwaarden voor dit fundamentele debat te herzien. We staan nu immers op het punt om een belangrijke hervorming van het gemeenschappelijk visserijbeleid door te voeren. We zien verder dat de onderhandelingen in het kader van de Doha-ronde in de WTO zijn vastgelopen. Dat geeft ons enige tijd om eens goed na te denken over een aantal slecht getimede concessies die de Commissie namens de Europese Unie overwoog te doen. Wat het initiatief van de hier aanwezige mijnheer De Gucht betreft: de Commissie heeft zojuist een openbare raadplegingsprocedure in gang gezet met de bedoeling nieuwe richtsnoeren te ontwikkelen voor het gemeenschappelijk handelsbeleid binnen het kader van de EU 2020-Strategie. Het Europees Parlement heeft nu medebeslissingsbevoegdheden op het gebied van zowel het handels- als het visserijbeleid, en we zijn van plan onze stem te laten horen en ervoor te zorgen dat er met betrekking tot deze onderwerpen rekening wordt gehouden met ons standpunt."@nl3 "− Panie przewodniczący, pani komisarz, panie komisarzu, panie i panowie! Jednym z najważniejszych przesłań tego sprawozdania jest konieczność wypracowania silnych powiązań między wspólną polityką handlową a wspólną polityką rybołówstwa. Uważam, że pierwszym przejawem takiego stanowiska będzie odpowiednie uwzględnienie przez Komisję i Radę zaleceń zawartych w przedmiotowym sprawozdaniu. W każdym razie, w nadchodzących miesiącach zachowamy najdalej idącą czujność, a osobiście zamierzam nadal pracować nad tymi zagadnieniami. Mając to na uwadze, możemy jedynie cieszyć się, że komisarz ds. gospodarki morskiej i rybołówstwa – pani Damanaki, z którą jesteśmy w stałym kontakcie, oraz komisarz ds. handlu – pan De Gucht, zasiadają razem w ławie Komisji. Dwóch komisarzy do jednego sprawozdania – co za zaszczyt! Muszę przyznać, że taka podwójna reprezentacja Komisji cieszy i schlebia, a ponadto jest to widok raczej niecodzienny. Wróćmy do samego sprawozdania. Przywóz produktów rybołówstwa i akwakultury z państw trzecich pokrywa ponad 60 % konsumpcji w UE. Ten niepokojący poziom uzależnienia UE od przywozu wynika z dwóch zjawisk: po pierwsze nastąpił spadek produkcji w UE, a po drugie rynek UE coraz bardziej otwierał się na przywóz wskutek polityki handlowej, jaką Komisja realizowała w ostatnim dziesięcioleciu. Sytuacja ta utrudnia życie rybakom z UE, którzy paradoksalnie mają trudności ze sprzedażą swoich połowów po wystarczająco korzystnych cenach, nawet mimo faktu, że w przypadku wielu gatunków popyt przewyższa podaż. Europejscy rybacy godzą się z nałożonymi na nich ograniczeniami środowiskowymi, socjalnymi i zdrowotnymi, ale mają ogromną pretensję, że ograniczeń takich nie stosuje się w równym stopniu do produktów przywożonych w ogromnych ilościach z państw trzecich. W sytuacji tej zagrożony jest po prostu europejski sektor gospodarki rybnej, który może nie przetrwać z ekonomicznego punktu widzenia, a dostarcza on miejsc pracy w całej gałęzi gospodarki, zapewnia bezpieczną i wysokiej jakości żywność, przyczyniając się do zachowania kulturowej tożsamości regionów przybrzeżnych. Panie i panowie! Przetrwanie europejskiego rybołówstwa nie podlega negocjacjom. Wymienię, czego domagamy się merytorycznie. Po pierwsze chcemy, aby Unia Europejska zapewniła produktom rybołówstwa i akwakultury znaczną ochronę celną, aby preferencje przyznane niektórym państwom trzecim, zwłaszcza rozwijającym się, nadal coś znaczyły, a mechanizmy WTO skutecznie zapewniały dostawy na potrzeby naszego przemysłu przetwórczego. Musimy ochronić te produkty przed zaporą celną, stosując „metodę szwajcarską” i domagając się, by traktowano je jako produkty delikatne. Po drugie, preferencje handlowe przyznane niektórym państwom trzecim muszą zależeć przynajmniej od spełnienia przez te państwa surowych standardów w obszarze środowiska, socjalnym i zdrowia. Po trzecie wzywamy do odpowiedzialności, jeśli chodzi o przekazywanie rozmów handlowych w sprawie produktów rybołówstwa i akwakultury komisarzowi ds. gospodarki morskiej i rybołówstwa przez komisarza ds. handlu. Będzie to oznaczało lepsze uwzględnienie szczególnych cech produktów rybołówstwa i akwakultury. Uważam, że to najlepszy czas, by dokonać przeglądu warunków tej debaty o zasadniczym znaczeniu. W istocie znajdujemy się w przededniu ważnej reformy WPRyb. Ponadto zwracamy uwagę na zastój dauhańskiej rundy WTO, co daje nam możliwość ponownego rozważenia niektórych niefortunnych koncesji, które Komisja przygotowywała w imieniu Unii Europejskiej. Oprócz tego, z inicjatywy komisarza De Guchta, który jest tu dzisiaj z nami, Komisja właśnie zainicjowała publiczne konsultacje w celu opracowania nowych wytycznych dla wspólnej polityki handlowej w ramach strategii „UE 2020”. Parlament Europejski ma teraz prawo do współdecydowania zarówno w sprawach dotyczących polityki handlowej, jak i polityki rybołówstwa, w związku z czym zdecydowanie zamierza głośno się wypowiedzieć oraz zapewnić, by uwzględniono jego punkt widzenia w tych sprawach."@pl16 "− Senhor Presidente, Senhores Comissários, Senhoras e Senhores Deputados, uma das ideias fortes deste relatório é a necessidade de estabelecer uma ligação essencial entre a política comercial comum e a Política Comum das Pescas. Na minha opinião, a primeira demonstração do que acabo de dizer deveria passar por a Comissão e o Conselho tomarem na devida consideração as recomendações constantes deste relatório. De qualquer modo, estaremos extremamente vigilantes nos próximos meses e pessoalmente pretendo continuar a trabalhar nestas matérias. Nesta perspectiva, só podemos saudar o facto de a senhora Comissária para os Assuntos Marítimos e Pescas, Maria Damanaki, que é a nossa interlocutora habitual, e o Comissário do Comércio, Karel de Gucht, estarem hoje juntos na bancada da Comissão. Dois comissários para um só relatório, quanta honra! Devo dizer que esta dupla representação da Comissão é surpreendente e lisonjeira e, além disso, bastante invulgar. Voltemos ao relatório. As importações de produtos da pesca e da aquicultura provenientes de países terceiros representam mais de 60% do consumo da União Europeia. Este preocupante nível de dependência da União Europeia em relação às importações resulta de um duplo fenómeno: em primeiro lugar, houve um decréscimo na produção da União Europeia e, em segundo lugar, o mercado da União Europeia tem estado crescentemente aberto às importações, como consequência das políticas comerciais levadas a cabo pela Comissão na última década. Esta evolução está a dificultar a vida aos pescadores da União Europeia, que, paradoxalmente, estão a encontrar dificuldades para vender as suas capturas a preços suficientemente remuneradores, ainda que para muitas espécies a procura exceda a oferta. Os pescadores europeus aceitam sofrer restrições ambientais, sociais e sanitárias, mas ressentem-se amargamente de estas não se aplicarem em igual medida aos produtos massivamente importados de países terceiros. O que está aqui em causa é muito simplesmente a sobrevivência de um sector europeu das pescas economicamente viável, que emprega muitas pessoas em toda a indústria, que disponibiliza alimentação segura e de boa qualidade e que contribui para a preservação da identidade cultural das nossas regiões litorais. Senhoras e Senhores Deputados, a sobrevivência do sector europeu das pescas não é negociável. Essencialmente, pedimos o seguinte. Em primeiro lugar, a manutenção por parte da União Europeia de uma importante protecção pautal para os produtos da pesca e da aquicultura, de forma a que as vantagens concedidas a determinados países terceiros, em particular os países em desenvolvimento, continuem a ter conteúdo e a que os mecanismos da OMC possam continuar a assegurar o abastecimento da nossa indústria transformadora. Temos de manter estes produtos ao abrigo da delicada questão pautal aplicando a fórmula suíça e exigindo que sejam tratados como produtos sensíveis. Em segundo lugar, as preferências comerciais concedidas a determinados países terceiros devem, no mínimo, depender do respectivo cumprimento em termos estritos das normas ambientais, sociais e sanitárias. Em terceiro lugar, apelamos a que a responsabilidade pela condução das negociações relativas aos produtos da pesca e da aquicultura seja transferida do Comissário para o Comércio para o Comissário para os Assuntos Marítimos e Pescas. Isso permitiria que as características específicas dos produtos da pesca e da aquicultura fossem melhor consideradas. Penso que esta é a altura certa para rever os termos deste debate fundamental. De facto, estamos à beira de uma importante reforma da Política Comum das Pescas. Além disso, constatamos que a Ronda de Doha no quadro da OMC está parada, o que nos dá a oportunidade para repensar algumas concessões inoportunas que a Comissão se preparava para fazer em nome da União Europeia. Além disso, por iniciativa do senhor Comissário Karel De Gucht, hoje aqui presente, a Comissão Europeia está a abrir um período de consultas públicas tendo em vista o estabelecimento de novas directrizes para a política comercial comum no quadro da Estratégia “UE 2020”. O Parlamento Europeu dispõe agora de poderes de co-decisão no que respeita quer à política comercial quer à política das pescas e tem a plena intenção de fazer com que a sua voz seja escutada e de assegurar que o seu ponto de vista nestas matérias seja respeitado."@pt17 "− Dle președinte, stimați comisari, doamnelor și domnilor, una dintre ideile solide ale acestui raport este nevoia de a stabili o legătură vitală între politica comercială comună și politica comună în domeniul pescuitului. În opinia mea, prima dovadă a acestui lucru ar trebui să fie faptul că atât Comisia, cât și Consiliul țin cont în mod real de recomandările din acest raport. În orice caz, vom fi extrem de vigilenți în lunile următoare și personal, am de gând să lucrez în continuare la aceste aspecte. Ținând cont de acest lucru, nu putem decât să salutăm faptul că dna comisar pentru afaceri maritime și pescuit, dna Damanaki, care este persoana noastră de contact, și dl comisar pentru comerț, dl De Gucht, s-au reunit în cadrul Comisiei. Doi comisari pentru un raport, ce onoare! Trebuie să spun că această dublă reprezentare a Comisiei este surprinzătoare și măgulitoare, precum și destul de neobișnuită. Să ne întoarcem la raport. Importurile de produse pescăreşti și de acvacultură din țări terțe reprezintă peste 60 % din consumul UE. Acest nivel îngrijorător al dependenței UE este rezultatul unui fenomen dublu: în primul rând, s-a înregistrat o scădere a producției UE și, în al doilea rând, piața UE a fost tot mai deschisă către importuri, ca urmare a politicilor comerciale practicate de Comisie în ultimul deceniu. Aceste evoluții le îngreunează viața pescarilor cărora, în mod paradoxal, le este greu să își vândă capturile la prețuri suficient de profitabile, deși cererea depășește oferta în cazul majorității speciilor. Pescarii europeni acceptă să li se impună restricții ecologice, sociale și sanitare, însă nu sunt de acord că acestea nu sunt aplicate în același mod pentru produsele importate în număr mare din țările terțe. Aici este în joc pur și simplu supraviețuirea unui sector european al pescuitului care să fie viabil din punct de vedere economic, furnizor de locuri de muncă în acest domeniu, furnizor al unor alimente sigure și de calitate, care contribuie la conservarea identității culturale a regiunilor noastre costale. Doamnelor și domnilor, supraviețuirea pescuitului european nu se negociază. În esență, solicităm următoarele: în primul rând, menținerea, de către Uniunea Europeană, a unei protecții tarifare semnificative pentru produsele pescăreşti și de acvacultură, care să permită conservarea valorii preferințelor acordate unor țări terțe, mai ales țări în curs de dezvoltare, precum şi asigurarea eficienţei mecanismelor OMC, pentru a garanta aprovizionarea industriei noastră de prelucrare. Trebuie să protejăm aceste produse de câmpul minat al tarifelor, utilizând formula elvețiană și solicitând să fie tratate drept produse sensibile. În al doilea rând, preferințele comerciale acordate unor țări terțe trebuie să depindă cel puțin de respectarea unor standarde ecologice, sociale și sanitare stricte. În al treilea rând, solicităm ca responsabilitatea organizării de negocieri comerciale privind produsele pescăreşti și acvacultură să fie transferată de la comisarul pentru comerț la comisarul pentru afaceri maritime și pescuit. Acest lucru va însemna că se iau mai bine în considerare caracteristicile specifice ale produselor piscicole și de acvacultură. Consider că acesta este momentul potrivit pentru a revizui termenii acestei dezbateri fundamentale. Într-adevăr, suntem în pragul unei reforme importante a PCP. În plus, observăm că Runda de la Doha din cadrul OMC stagnează, oferindu-ne ocazia de a reexamina unele concesii inoportune pe care Comisia era dispusă să le facă în numele Uniunii Europene. În plus, la inițiativa dlui comisar De Gucht, care se află aici cu noi, Comisia Europeană tocmai a inițiat o perioadă de consultare publică în vederea creării unor noi orientări pentru politica comercială comună, în cadrul strategiei Europa 2020. De acum încolo, Parlamentul European are puteri de codecizie privind atât politica comercială, cât și politica în domeniul pescuitului și intenționează pe deplin să își facă auzită vocea și să se asigure că punctul său de vedere este respectat în aceste domenii."@ro18 "− Vážený pán predsedajúci, pani komisárka, pán komisár, dámy a páni, jednou z nosných myšlienok tejto správy je potreba vytvoriť veľmi dôležité prepojenie medzi spoločnou obchodnou politikou a spoločnou politikou rybného hospodárstva. Podľa môjho názoru by malo byť prvým dôkazom to, že Komisia a Rada skutočne vezmú do úvahy odporúčania, ktoré obsahuje táto správa. V každom prípade budeme v nadchádzajúcich mesiacoch mimoriadne ostražití a ja osobne sa chystám pokračovať v práci na týchto veciach. Vzhľadom na to môžeme len privítať to, že komisárka pre námorné záležitosti a rybné hospodárstvo pani Damanakiová, s ktorou sme v pravidelnom kontakte, a komisár pre obchod pán De Gucht, sa stretli na mieste vyhradenom pre Komisiu. Dvaja komisári na jednu správu, aká česť! Musím povedať, že toto dvojité zastúpenie Komisie je prekvapivé, lichotivé a okrem toho aj dosť nezvyčajné. Vráťme sa však k samotnej správe. Dovoz produktov rybolovu a akvakultúry z tretích krajín predstavuje viac ako 60 % spotreby EÚ. Táto znepokojivá úroveň závislosti EÚ od dovozu je výsledkom dvoch vecí: po prvé, produkcia v EÚ poklesla a po druhé, trh EÚ je čoraz otvorenejší dovozu v dôsledku obchodných politík vykonávaných Komisiou v poslednom desaťročí. Tento vývoj komplikuje život rybárom v EÚ, ktorí paradoxne majú ťažkosti s predajom úlovku za dostatočne výnosné ceny, hoci dopyt po väčšine druhov prevyšuje ponuku. Európski rybári akceptujú environmentálne, sociálne a zdravotné obmedzenia, ktoré im boli uložené, ale zle znášajú to, že tieto obmedzenia sa rovnakým spôsobom neuplatňujú na produkty dovážané v obrovskom množstve z tretích krajín. V stávke je jednoducho prežitie hospodársky životaschopného európskeho odvetvia rybného hospodárstva, ktoré poskytuje pracovné miesta vo všetkých oblastiach priemyslu, ako aj bezpečné a kvalitné potraviny, pričom prispieva k ochrane kultúrnej identity našich pobrežných regiónov. Dámy a páni, o prežití európskeho rybného hospodárstva nebudeme vyjednávať. V podstate požadujeme toto: po prvé, Európska únia by mala zachovať významnú colnú ochranu produktov rybolovu a akvakultúry, aby preferencie udelené niektorým tretím krajinám, predovšetkým rozvojových krajinám, mali naďalej význam a aby mechanizmy WTO naďalej účinne zabezpečovali dodávky pre náš spracovateľský priemysel. Tieto produkty musíme chrániť pred colným mínovým poľom prostredníctvom tzv. švajčiarskeho vzorca a musíme požadovať, aby sa k nim pristupovalo ako k citlivým produktom. Po druhé, obchodné preferencie udelené niektorým tretím krajinám musia závisieť prinajmenšom od toho, ako dodržiavajú prísne environmentálne, sociálne a zdravotné normy. Po tretie, žiadame, aby sa zodpovednosť za vedenie obchodných rokovaní o produktoch rybolovu a akvakultúry preniesla z komisára zodpovedného za obchod na komisárku zodpovednú za námorné záležitosti a rybné hospodárstvo. To bude znamenať, že sa lepšie zohľadnia špecifické vlastnosti produktov rybolovu a akvakultúry. Myslím si, že je výborný čas na preskúmanie podmienok tejto zásadnej rozpravy. Naozaj stojíme pred dôležitou reformou SPRH. Okrem toho sme si všimli, že kolo rokovaní WTO v Dauhe uviazlo na mŕtvom bode, a to nám dáva príležitosť prehodnotiť niektoré zle načasované ústupky, ktoré sa Komisia chystala urobiť v mene Európskej únie. Európska komisia navyše z iniciatívy komisára De Guchta, ktorý je tu s nami, začala verejné konzultačné obdobie so zámerom vytvoriť nové usmernenia pre spoločnú obchodnú politiku v rámci stratégie Európa 2020. Európsky parlament má odteraz spolurozhodovaciu právomoc vo vzťahu k obchodnej politike aj k politike rybného hospodárstva a má pevný zámer nechať sa počuť a zabezpečiť, že jeho stanovisko sa bude v týchto záležitostiach rešpektovať."@sk19 "− Gospod predsednik, komisarja, gospe in gospodje, ena od močnih zamisli tega poročila je potreba, da se ustvari nujna povezava med skupno trgovinsko politiko in skupno ribiško politiko. Po mojem mnenju bi morala kot prvi dokaz tega Komisija in Svet resnično upoštevati priporočila, ki jih vsebuje to poročilo. V vsakem primeru bomo v prihodnjih mesecih izredno pazljivi in sam osebno se nameravam še naprej ukvarjati s temi vprašanji. Ob upoštevanju tega lahko le pozdravimo dejstvo, da sta komisarka za pomorske zadeve in ribištvo, gospa Damanaki, s katero smo redno v stiku, in komisar za trgovino, gospod De Gucht, spet skupaj na klopi Komisije. Dva komisarja za eno poročilo, kakšna čast! Povedati moram, da je ta dvojna zastopanost Komisije presenetljiva in laskava in povrh dokaj nenavadna. Vrnimo se k samemu poročilu. Uvoz ribiških proizvodov in proizvodov iz ribogojstva iz tretjih držav predstavlja več kot 60 % potrošnje EU. Ta zaskrbljujoča raven odvisnosti EU od uvoza je rezultat dvojnega pojava: najprej, proizvodnja EU se zmanjšuje, in drugič, trg EU se zaradi trgovinskih politik Komisije v zadnjem desetletju vedno bolj odpira za uvoz. Ta razvoj otežuje življenje ribičem EU, ki presenetljivo težko prodajajo svoj ulov po zadosti donosnih cenah, čeprav povpraševanje presega oskrbo za večino vrst. Evropski ribiči sprejemajo, da se jim uveljavljajo okoljske, družbene in zdravstvene omejitve, a ogorčeno zamerijo dejstvo, da se ne uporabljajo enako za proizvode, ki se v velikih količinah uvažajo iz tretjih držav. Tu je preprosto na kocki preživetje gospodarsko uspešnega evropskega ribiškega sektorja, ki zagotavlja delovna mesta po vsej industriji, ki zagotavlja varno in kakovostno hrano, ki prispeva k ohranitvi kulturne identitete naših obalnih regij. Gospe in gospodje, o preživetju evropskega ribištva se ne da pogajati. V osnovi zahtevamo naslednje. Najprej, ohranitev pomembne tarifne zaščite ribiških proizvodov in proizvodov iz ribogojstva s strani Evropske unije, da bodo preference, zagotovljene nekaterim tretjim državam, zlasti državam v razvoju, še vedno nekaj pomenile, in da bodo mehanizmi STO še vedno učinkoviti pri zagotavljanju, da bo naša predelovalna industrija oskrbovana. Te proizvode moramo zaščititi pred tarifnim minskim poljem z uporabo švicarske formule in zahtevanjem, da se z njimi ravna kot z občutljivimi proizvodi. Drugič, trgovinske preference, dodeljene določenim tretjim državam, morajo biti odvisne od njihovega ravnanja najmanj v skladu s strogimi okoljskimi, družbenimi in zdravstvenimi standardi. Tretjič, pozivamo, da se odgovornost za izvajanje trgovinskih pogajanj o ribiških proizvodih in proizvodih iz ribogojstva prenese s komisarja za trgovino na komisarko za pomorske zadeve in ribištvo. To bo pomenilo, da bodo bolj upoštevane posebne značilnosti ribiških proizvodov in proizvodov iz ribogojstva. Mislim, da je sedaj odličen čas za revizijo pogojev te temelje razprave. Seveda, smo pred pomembno reformo skupne ribiške politike. Dalje, ugotavljamo, da se je krog pogajanj v Dohi v STO ustavil, kar nam daje možnost, da ponovno premislimo o nekaterih nepravočasnih koncesijah, ki jih je Komisija nameravala izvesti v imenu Evropske unije. Dalje, na pobudo komisarja De Guchta, ki je tu z nami, je Evropska komisija ravno začela z obdobjem javnega posvetovanja z namenom, da izdela nove smernice za skupno trgovinsko politiko v okviru strategije Evropa 2020. Evropski parlament ima odslej pristojnosti soodločanja v zvezi s trgovinsko politiko in tudi z ribiško politiko in v celoti namerava poskrbeti, da bo slišan, in zagotoviti, da se v teh zadevah spoštuje njegov glas."@sl20 "− Herr talman, kommissionsledamöter, mina damer och herrar! En av de starkaste idéerna i detta betänkande är behovet av att skapa en viktig länk mellan den gemensamma handelspolitiken och den gemensamma fiskeripolitiken. Som ett första tecken på detta borde kommissionen och rådet enligt min uppfattning verkligen ta hänsyn till de rekommendationer som betänkandet innehåller. Vi kommer i vilket fall som helst att vara ytterst vaksamma under de kommande månaderna och jag tänker personligen fortsätta att arbeta med dessa frågor. Med detta i åtanke kan vi inte annat än glädja oss över att kommissionsledamoten för havsfrågor och fiske, Maria Damanaki, som är vår reguljära samtalspartner, och kommissionsledamoten för handel, Karel De Gucht, båda sitter på kommissionens bänk i dag. Två kommissionsledamöter för ett betänkande, vilken ära! Jag måsta säga att denna dubbla representation av kommissionen är överraskande och smickrande, och dessutom ovanlig. Låt oss återgå till själva betänkandet. Import av fiskeri- och vattenbruksprodukter från tredjeländer utgör mer än 60 procent av EU:s konsumtion. EU:s oroväckande stora importberoende beror på två saker: för det första har EU:s produktion minskat och för det andra har EU:s marknad öppnats upp mer och mer som ett resultat av den handelspolitik som kommissionen har fört under de senaste tio åren. Denna utveckling gör livet svårare för europeiska fiskare som paradoxalt nog har svårt att sälja sina fångster till tillräckligt lönsamma priser, trots att efterfrågan översktider utbudet för de flesta arterna. Europeiska fiskare accepterar de restriktioner avseende miljö, socialt ansvar och hälsa som ställs på dem men är förbittrade över att samma restriktioner inte tillämpas på samma sätt på de produkter som importeras i stora mänger från tredjeländer. Det som står på spel här är helt enkelt överlevnaden av en ekonomiskt hållbar europeisk fiskerisektor, som skapar arbetstillfällen i hela industrin, levererar säkra livsmedel av god kvalitet och bidrar till att bevara den kulturella identiteten i våra kustregioner. Det europeiska fiskets överlevnad är inte förhandlingsbart. Vi kräver egentligen följande. För det första kräver vi att EU behåller tillräckligt tullskydd för fiskeri- och vattenbruksprodukter så att de förmåner som har beviljats vissa tredjeländer, i synnerhet utvecklingsländer, fortfarande ska betyda något och så att WTO-mekanismerna fortfarande ska kunna garantera försörjningen av vår bearbetningsindustri. Vi måste skydda dessa produkter från taxornas minfält genom att använda oss av den schweiziska modellen och kräva att de behandlas som känsliga produkter. För det andra måste de handelsförmåner som beviljats vissa tredjeländer åtminstone vara beroende av ländernas respekt för stränga sociala normer samt miljö- och hälsonormer. För det tredje kräver vi att ansvaret för att bedriva handelsförhandlingar om fiskeri- och vattenbruksprodukter flyttas från kommissionsledamoten för handel till kommissionsledamoten för havsfrågor och fiske. Därmed kommer större hänsyn att tas till fiskeri- och vattenbruksprodukternas specifika egenskaper. Jag anser att detta är ett utmärkt tillfälle att se över villkoren för denna grundläggande debatt. Vi står ju faktiskt inför en viktig reform av den gemensamma fiskeripolitiken. Vi ser dessutom att Doharundan i WTO har stannat av, vilket ger oss möjlighet att se över vissa olägliga medgivanden som kommissionen var beredd att göra för EU:s räkning. Dessutom har kommissionen på kommissionsledamot Karel De Guchts initiativ, som är här med oss i dag, inlett ett offentligt samråd i syfte att ta fram nya riktlinjer för den gemensamma handelspolitiken inom ramen för Europa 2020-strategin. Europaparlamentet har hädanefter medbeslutandemakt över både handelspolitiken och fiskeripolitiken och det har för avsikt att göra sin röst hörd och se till att parlamentets åsikt i dessa frågor respekteras."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"Alain Cadec,"15,8 "K. De Gucht"13 "M. Damanaki"13 "rapporteur"15,8
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph