Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-03-10-Speech-3-386"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-03-10"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Cuba (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"es"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20100310.23.3-386"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-03-10-Speech-3-387⁶
lpv:speaker	lp:Francisco José Millán Mon⁶
lpv:spoken text	"Señor Presidente, entre los principios y objetivos de la acción exterior de la Unión, un lugar sobresaliente lo ocupan la democracia y la defensa de los derechos humanos —me remito al artículo 21 del Tratado de la Unión—. Este artículo también es aplicable a las relaciones con Cuba y con el querido pueblo cubano. Lamentablemente, en los últimos cinco años la acción del Consejo parece haberse regido esencialmente por el deseo de corregir la línea adoptada años anteriores, en especial en 2003 con ocasión de una durísima ola represiva en Cuba. En 2005 el Consejo suspendió las medidas de 2003. Posteriormente hubo viajes de ministros de exteriores a la isla, también de Comisarios. En junio de 2008 se suprimieron las medidas de 2003. Se estableció un diálogo político global —que nos ha recordado el señor López Garrido— y encuentros regulares a alto nivel. Hasta un Jefe de Estado de un país miembro viajó recientemente a La Habana. Desgraciadamente, los responsables políticos europeos que iban a la isla no tenían un momento para encontrarse con los representantes de la disidencia, que se siente así marginada. En todo este tiempo la represión en Cuba ha continuado. No ha habido cambios ni reformas. Y, sin embargo, se ha mantenido el diálogo político. Ahora bien, ahora estamos todos estremecidos con la cruel muerte del preso político Orlando Zapata. Señorías, como es sabido, algún Gobierno como el español ha repetido que quiere suprimir la Posición Común. Una Posición Común que dice algo muy lógico: el apoyo a la transición democrática; en esencia, lo mismo que exigen los principios y objetivos del artículo 21 del Tratado. Termino con dos consideraciones. La Posición Común no ha impedido el diálogo. Es evidente. Y, además, ha sido reconfirmada recientemente por los veintisiete ministros, en junio de 2009. En segundo lugar, la prioridad no puede ser cambiar la Posición Común —solo faltaba eso—. La prioridad hoy es pedir la inmediata, total e incondicional liberación de todos los presos políticos. Cuba y América Latina, para mí, son Occidente, y las señas de identidad de Occidente son la dignidad del ser humano y el respeto de sus derechos fundamentales. Una consideración final: quiero recordar al Consejo que, en sus propias conclusiones de junio de 2009, el futuro del diálogo político con las autoridades cubanas se hace depender de avances, en particular en materia de derechos humanos. ¿Puede alguien afirmar que estos avances se están produciendo hoy? ¿Puede alguien realmente afirmarlo?"@es²¹
lpv:spokenAs	member; Delegation for relations with the United States (2009-09-16--2014-06-30)²³ substitute; CULT (2009-07-16--2012-01-18)²³ member_of_the_bureau; EPP (2009-09-16--2014-06-30)²³ substitute; Delegation for relations with the Maghreb countries and the Arab Maghreb Union (2009-09-16--2014-06-30)²³ unknown; Partido Popular (2009-07-14--2014-06-30)²³ member; AFET (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; DROI (2009-07-16--2012-01-18)²³
lpv:translated text	"Paní předsedající, demokracie a ochrana lidských práv mají důležité místo mezi zásadami a cíli Unie týkajících se vnějších činností – odkazuji na článek 21 Smlouvy o Evropské unii. Tento článek se rovněž vztahuje na vztahy s Kubou a kubánskými občany, kteří nám jsou velmi drazí. Bohužel se zdá, že jednání Rady se v posledních pěti letech zásadně řídí touhou upravit linii přijatou v předchozích letech, zejména v roce 2003, kdy na Kubě došlo k velké vlně útlaku. Rada v roce 2005 pozastavila opatření z roku 2003. Následně proběhlo několik cesty zahraničních ministrů a komisařů na tento ostrov. V červnu 2008 byla opatření z roku 2003 zrušena a byl zahájen celosvětový politický dialog – jak nám připomněl pan López Garrida – společně s pravidelnými vrcholnými schůzkami. Vedoucí představitel členského státu nedávno navštívil Havanu. Evropské politické špičky, které tento ostrov navštívily, bohužel neměly čas na setkání se zástupci disidentů, kteří se proto cítili opomíjeni. Po celou tuto dobu útisk na Kubě pokračuje. Nedošlo k žádným změnám ani reformám. Politický dialog byl však zachován. Nyní jsme všichni otřeseni krutou smrtí politického vězně, Orlanda Zapaty. Jak je dobře známo, dámy a pánové, některé vlády, jako například španělská vláda, se opakovaně vyjádřily, že chtějí zrušit společný postoj. To znamená něco velmi logického: podporu přechodu k demokracii, v podstatě totéž, co vyžadují zásady a cíle článku 21 této smlouvy. Uzavřu dvěma body. Společný postoj nenarušil dialog. To je zřejmé. Navíc byl nedávno, v červnu 2009, potvrzen 27 ministry. Za druhé, změna společného postoje nemůže být prioritou – byla by to ta poslední kapka! Prioritou nyní je požádat o okamžité, úplné a bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů. Vidím Kubu a Latinskou Ameriku jako západ a symboly, které západ označují, jsou důstojnost lidské bytosti a dodržování lidských práv. Mou závěrečnou myšlenkou je toto: rád bych připomněl Radě, že v jejích vlastních závěrech z června 2009 řekla, že budoucnost politického dialogu s kubánskými úřady závisí na učiněném pokroku, zejména v oblasti lidských práv. Může někdo říci, že dnes tento pokrok probíhá? Může to opravdu někdo říci?"@cs¹ "Fru formand! Demokratiet og forsvaret af menneskerettigheder udgør en væsentlig del af Unionens principper og mål for udenrigspolitikken. Jeg henviser her til artikel 21 i traktaten om Den Europæiske Union. Artiklen finder også anvendelse på forbindelserne med Cuba og den cubanske befolkning, som betyder meget for os. Desværre virker det til, at Rådets handlinger i de sidste fem år hovedsageligt har været styret af et ønske om at rette op på den holdning, man havde indtaget i de foregående år, navnlig i 2003, da der var en særdeles brutal bølge af undertrykkelse i Cuba. I 2005 suspenderede Rådet foranstaltningerne fra 2003. Herefter aflagde udenrigsministre og kommissærer besøg på øen. I juni 2008 blev foranstaltningerne fra 2003 ophævet, og der blev etableret en global politisk dialog, som hr. López Garrido påpegede, med regelmæssige møder på højt niveau. En statschef fra en af medlemsstaterne aflagde endda for nylig Havana et besøg. Desværre tog de europæiske politiske ledere, som rejste til øen, sig ikke tid til at mødes med repræsentanterne for oppositionen, som derfor følte sig forbigået. I al den tid har der fortsat været undertrykkelse i Cuba. Der har ikke været ændringer eller reformer. Den politiske dialog er dog blevet opretholdt. Nu er vi alle rystede over den politiske fange Orlando Zapata Tamayos grusomme død. Det er velkendt, at nogle regeringer såsom den spanske regering gentagne gange har sagt, at de ønsker at annullere den fælles holdning. Det afspejler noget meget logisk, nemlig støtte til en demokratisk overgang, hvilket i bund og grund er i overensstemmelse med principperne og målene i traktatens artikel 21. Jeg vil slutte af med to punkter. Den fælles holdning har ikke hindret en dialog. Det er klart. Hvad mere er, blev den for nylig genbekræftet af de 27 ministre i juni 2009. For det andet kan det ikke være en prioritet at ændre den fælles holdning. Det ville være dråben, der fik bægeret til at flyde over! Prioriteten nu er at kræve en øjeblikkelig, fuldstændig og betingelsesløs frigivelse af alle politiske fanger. Jeg opfatter Cuba og Latinamerika som vestlige, og de symboler, der identificerer Vesten, er den menneskelige værdighed og respekten for de grundlæggende rettigheder. Jeg har en sidste betragtning. Jeg vil gerne minde Rådet om, at det i sine egne konklusioner fra juni 2009 sagde, at den politiske dialog med de cubanske myndigheder fremover afhang af, om der blev gjort fremskridt, navnlig med hensyn til menneskerettighederne. Er der nogen, der mener, at der sker fremskridt her i dag? Er der virkelig nogen, der mener det?"@da² "Frau Präsidentin, unter den außenpolitischen Prinzipien und Zielen der Union nehmen die Demokratie und die Verteidigung der Menschenrechte einen wichtigen Platz ein – ich beziehe mich hierbei auf Artikel 21 des Vertrags über die Europäische Union. Dieser Artikel gilt auch für die Beziehungen mit Kuba und dem von uns sehr geschätzten kubanischen Volk. In den vergangenen fünf Jahren schien das Handeln des Rates, leider von dem Wunsch geleitet zu sein, die in den vorangegangenen Jahren angenommene Linie zu korrigieren. Das war insbesondere im Jahr 2003 der Fall, als es in Kuba eine äußerst brutale Verfolgungswelle gab. Im Jahr 2005 setzte der Rat die Maßnahmen aus dem Jahr 2003 aus. Anschließend reisten Außenminister und Kommissare nach Kuba. Im Juni 2008 wurden die Maßnahmen aus dem Jahr 2003 aufgehoben und – wie uns Herr López Garrido in Erinnerung gerufen hat – ein globaler politischer Dialog eingeleitet, in Verbindung mit regelmäßigen Gesprächen auf höchster Ebene. Erst vor kurzem besuchte der Staatschef eines Mitgliedstaats Havanna. Leider fanden die politischen Führer Europas, die die Insel besuchten, keine Zeit, sich mit Dissidentenvertretern zu treffen, die sich dadurch ausgegrenzt fühlten. Gleichzeitig wurde die Unterdrückung in Kuba fortgesetzt. Es hat weder einen Umbruch noch Reformen gegeben. Dennoch wurde der politische Dialog beibehalten. Heute sind wir alle erschüttert über den grausamen Tod des politischen Häftlings Orlando Zapata. Meine Damen und Herren, es ist bekannt, dass einige Regierungen, wie die spanische, wiederholt erklärt haben, dass sie den Gemeinsamen Standpunkt abschaffen wollen. Er enthält etwas sehr Vernünftiges: die Unterstützung des demokratischen Umbruchs, im Grunde das Gleiche, was die Prinzipien und Ziele des Artikels 21 des Vertrages fordern. Ich möchte mit zwei Aspekten schließen. Der Gemeinsame Standpunkt hat den Dialog nicht behindert. Das ist ganz klar. Darüber hinaus wurde er vor kurzem, im Juni 2009, noch einmal von den 27 Ministern bestätigt. Zweitens, kann es nicht die Priorität sein, den Gemeinsamen Standpunkt zu ändern – das würde das Fass zum Überlaufen bringen! Die Priorität ist es jetzt, die unverzügliche, vollständige und bedingungslose Freilassung aller politischen Häftlinge zu fordern. Ich sehe Kuba und die südamerikanischen Staaten als westliche Staaten an. Die Symbole, die für den Westen stehen, sind die Würde des Menschen und die Achtung ihrer Grundrechte. Noch ein letzter Gedanke: Ich möchte den Rat daran erinnern, dass er in seinen eigenen Beschlüssen im Juni 2009 erklärte, dass die Zukunft des politischen Dialogs mit der kubanischen Regierung von erreichten Fortschritten, insbesondere bei den Menschenrechten, unabhängig sei. Kann irgendjemand behaupten, dass dieser Fortschritt heute stattfindet? Kann man das ernsthaft behaupten?"@de⁹ "Κυρία Πρόεδρε, η δημοκρατία και η υπεράσπιση των ανθρωπίνων δικαιωμάτων κατέχουν σημαντική θέση ανάμεσα στις αρχές και τους στόχους της Ένωσης για εξωτερική δράση – αναφέρομαι στο άρθρο 21 της Συνθήκης για την Ευρωπαϊκή Ένωση. Αυτό το άρθρο ισχύει επίσης για τις σχέσεις με την Κούβα και με τον λαό της Κούβας, ο οποίος μας είναι ιδιαίτερα αγαπητός. Δυστυχώς, τα τελευταία πέντε χρόνια οι ενέργειες του Συμβουλίου φαίνεται ότι διέπονταν ουσιαστικά από μια επιθυμία διόρθωσης της γραμμής που είχε υιοθετηθεί τα προηγούμενα χρόνια, ιδίως το 2003 όταν εκδηλώθηκε ένα ιδιαίτερα σκληρό κύμα καταπίεσης στην Κούβα. Το 2005 το Συμβούλιο ανέστειλε τα μέτρα του 2003. Στη συνέχεια, πραγματοποιήθηκαν ταξίδια στη νήσο από Υπουργούς Εξωτερικών και Επιτρόπους. Τον Ιούνιο του 2008, πραγματοποιήθηκε άρση των μέτρων του 2003 και θεσμοθετήθηκε παγκόσμιος πολιτικός διάλογος –όπως μας υπενθύμισε ο κ. López Garrido– μαζί με τακτικές συνεδριάσεις υψηλού επιπέδου. Μάλιστα ο αρχηγός κράτους ενός κράτους μέλους επισκέφθηκε πρόσφατα την Αβάνα. Δυστυχώς, οι ευρωπαίοι πολιτικοί ηγέτες που μετέβησαν στη νήσο δεν είχαν χρόνο να συναντηθούν με τους εκπροσώπους των αντιφρονούντων, οι οποίοι κατά συνέπεια ένιωσαν ότι περιθωριοποιούνται. Όλο αυτό το διάστημα η καταπίεση στην Κούβα συνεχίζεται. Δεν έχουν υπάρξει αλλαγές ή μεταρρυθμίσεις. Παρ’ όλα αυτά, ο πολιτικός διάλογος διατηρείται. Τώρα έχουμε συγκλονιστεί όλοι από τον σκληρό θάνατο του πολιτικού κρατουμένου Orlando Zapata. Όπως είναι ευρέως γνωστό, κυρίες και κύριοι, ορισμένες κυβερνήσεις, όπως η ισπανική κυβέρνηση, έχουν δηλώσει επανειλημμένως ότι επιθυμούν να ακυρώσουν την κοινή θέση. Λένε κάτι πολύ λογικό: υποστήριξη στη μετάβαση στη δημοκρατία, ουσιαστικά το ίδιο πράγμα που απαιτείται από τις αρχές και τους στόχους του άρθρου 21 της Συνθήκης. Θα ολοκληρώσω με δύο επισημάνσεις. Η κοινή θέση δεν παρεμπόδισε τον διάλογο. Αυτό είναι προφανές. Άλλωστε αυτό επαναβεβαιώθηκε πρόσφατα από τους 27 υπουργούς, τον Ιούνιο του 2009. Δεύτερον, προτεραιότητα δεν μπορεί να καταστεί η αλλαγή της κοινής θέσης – αυτό θα έκανε το ποτήρι να ξεχειλίσει! Η προτεραιότητα τώρα είναι να ζητηθεί η άμεση, πλήρης και άνευ όρων απελευθέρωση όλων των πολιτικών κρατουμένων. Θεωρώ ότι η Κούβα και η Λατινική Αμερική ανήκουν στη Δύση και τα σύμβολα που προσδιορίζουν τη Δύση είναι η αξιοπρέπεια των ανθρώπων και ο σεβασμός των θεμελιωδών δικαιωμάτων τους. Και μια τελευταία σκέψη: Θα ήθελα να υπενθυμίσω στο Συμβούλιο ότι, στα συμπεράσματά του τον Ιούνιο του 2009, ανέφερε πως το μέλλον του πολιτικού διαλόγου με τις αρχές της Κούβας εξαρτιόταν από την πρόοδο που θα σημειωνόταν συγκεκριμένα στον τομέα των ανθρωπίνων δικαιωμάτων. Μπορεί κανείς να ισχυριστεί ότι σήμερα έχει σημειωθεί αυτή η πρόοδος; Μπορεί πράγματι να το ισχυριστεί αυτό κανείς;"@el¹⁰ "Madam President, democracy and defending human rights have an important place among the Union’s principles and objectives for external action – I refer to Article 21 of the Treaty on European Union. This Article also applies to relations with Cuba and with the Cuban people, who are very dear to us. Unfortunately, in the last five years, the Council’s actions appear to have been essentially governed by a desire to correct the line adopted in previous years, especially in 2003 when there was an extremely harsh wave of oppression in Cuba. In 2005, the Council suspended the 2003 measures. Subsequently, there were trips to the island by foreign ministers and commissioners. In June 2008, the 2003 measures were lifted and a global political dialogue was established – as Mr López Garrido reminded us – along with regular high-level meetings. A Head of State of a Member State even recently visited Havana. Unfortunately, the European political leaders who went to the island did not have any time to meet with the representatives of the dissidents, who therefore felt marginalised. Over all this time, repression in Cuba has continued. There have been no changes or reforms. Nevertheless, political dialogue has been maintained. Now we are all shaken up by the cruel death of the political prisoner, Orlando Zapata. As is well known, ladies and gentlemen, some governments, such as the Spanish Government, have repeatedly said that they want to cancel the common position. It says something very logical: support for democratic transition, essentially the same thing that is required by the principles and objectives of Article 21 of the treaty. I will conclude with two points. The common position has not hindered dialogue. This is obvious. What is more, it was reconfirmed recently by the 27 ministers, in June 2009. Secondly, the priority cannot be to change the common position – that would be the last straw! The priority now is to ask for the immediate, complete and unconditional release of all political prisoners. I see Cuba and Latin America as Western, and the symbols that identify the West are the dignity of human beings and respect for their fundamental rights. I have a final thought: I would like to remind the Council that, in its own conclusions in June 2009, it said that the future of political dialogue with the Cuban authorities was dependent on progress being made, in particular, on human rights. Can anyone say that this progress is taking place today? Can anyone really say that?"@en⁴ "Austatud juhataja! Demokraatial ja inimõiguste kaitsmisel on oluline koht liidu põhimõtete ja välistegevuse eesmärkide seas – ma viitan Euroopa Liidu lepingu artiklile 21. Seda artiklit kohaldatakse ka suhetele Kuubaga ja Kuuba rahvaga, kellest me väga lugu peame. Kahjuks tundub, et viimasel viiel aastal on nõukogu oma meetmetes juhindunud eelkõige soovist parandada kurssi, mis on võetud varasematel aastatel, eriti 2003. aastal, kui Kuubas leidis aset eriti julm rõhumislaine. 2005. aastal peatas nõukogu 2003. aasta meetmed. Sellest tulenevalt külastasid saart välisministrid ja volinikud. 2008. aasta juunis 2003. aasta meetmed tühistati ja alustati üleilmset poliitilist dialoogi – nagu härra López Garrido meile meelde tuletas – koos korrapäraste kõrgetasemeliste kohtumistega. Isegi ühe liikmesriigi riigipea külastas hiljuti Havannat. Kahjuks ei olnud nendel Euroopa poliitilistel liidritel, kes saarele läksid, aega kohtuda dissidentide esindajatega, ja viimased tundsid end seetõttu kõrvalejäetuna. Kogu selle aja vältel on repressioonid Kuubas jätkunud. Ei ole toimunud muutusi ega reforme. Sellegipoolest on poliitiline dialoog alles jäänud. Nüüd raputas meid kõiki poliitvang Orlando Zapata julm hukkumine. Head kolleegid! Nagu hästi teada, on mõned valitsused, näiteks Hispaania valitsus, korduvalt öelnud, et nad soovivad ühist seisukoha tühistada. See ütleb midagi väga loogilist: toetada demokraatlikku üleminekut, põhimõtteliselt sama, mida nõutakse lepingu artikli 21 põhimõtete ja eesmärkidega. Ütlen kokkuvõtteks kaht asja. Ühine seisukoht ei ole dialoogi takistanud. See on ilmselge. Veelgi enam, seda taaskinnitasid hiljuti, 2009. aasta juunis 27 ministrit. Teiseks ei saa olla esmatähtis ühise seisukoha muutmine – see oleks viimane piisk karikasse! Praegu on esmatähtis nõuda kõikide poliitvangide viivitamatut, täielikku ja tingimusteta vabastamist. Ma näen Kuubat ja Ladina-Ameerikat läänelikena ning läänt iseloomustavad inimolendite väärikus ja nende põhiõiguste austamine. Lõpuks veel viimane mõte. Tahaksin tuletada nõukogule meelde, et oma 2009. aasta juuni järeldustes ütles ta, et Kuuba ametivõimudega peetava poliitilise dialoogi tulevik sõltub edusammudest, mida tehakse eelkõige inimõiguste vallas. Kas keegi saab öelda, et neid edusamme praegu tehakse? Kas keegi saab seda tegelikult öelda?"@et⁵ "Arvoisa puhemies, demokratialla ja ihmisoikeuksien puolustamisella on tärkeä paikka unionin ulkosuhteita koskevien periaatteiden ja tavoitteiden joukossa – viittaan Euroopan unionista tehdyn sopimuksen 21 artiklaan. Kyseistä artiklaa sovelletaan myös Kuuban suhteisiin ja kuubalaisiin, jotka ovat meille erittäin tärkeitä. Valitettavasti viiden viime vuoden aikana neuvoston toimia näyttää pohjimmiltaan hallinneen halu korjata linjaa, joka on omaksuttu aikaisempina vuosina, erityisesti vuonna 2003, jolloin Kuubassa oli erityisen ankara sorron aalto. Vuonna 2005 neuvosto keskeytti vuoden 2003 toimet. Sen jälkeen ulkoministerit ja komission jäsenet tekivät matkoja saarelle. Kesäkuussa 2008 vuoden 2003 toimet lopetettiin ja käynnistettiin maailmanlaajuinen poliittinen vuoropuhelu – kuten López Garrido meitä muistutti – sekä säännölliset korkean tason kokoukset. Erään jäsenvaltion valtionpäämies jopa vieraili Havannassa äskettäin. Valitettavasti saarella vierailleilla EU:n poliittisilla johtajilla ei ollut aikaa tavata toisinajattelijoiden edustajia, jotka tunsivat siksi itsensä syrjäytetyiksi. Koko tämän ajan sorto on jatkunut Kuubassa. Muutoksia tai uudistuksia ei ole ollut. Poliittista vuoropuhelua on kuitenkin ylläpidetty. Nyt poliittisen vangin Orlando Zapatan julma kuolema järkyttää meitä kaikkia. Kuten hyvin tiedetään, hyvät kuulijat, jotkut hallitukset, kuten Espanjan hallitus, ovat toistuvasti todenneet, etteivät ne halua perua yhteistä kantaa. Se kertoo jostain erittäin johdonmukaisesta: tuesta demokraattiselle muutokselle, pohjimmiltaan samasta asiasta, jota vaaditaan perussopimuksen 21 artiklan periaatteissa ja tavoitteissa. Käsittelen lopuksi kahta näkökohtaa. Yhteinen kanta ei ole estänyt vuoropuhelua. Se on selvää. Sen lisäksi 27 ministeriä vahvisti sen äskettäin, kesäkuussa 2009. Toiseksi, tavoitteena ei voi olla yhteisen kannan muuttaminen – se olisi viimeinen pisara! Tavoitteena nyt on pyytää kaikkien poliittisten vankien välitöntä, täydellistä ja ehdotonta vapauttamista. Pidän Kuubaa ja Latinalaista Amerikkaa länsimaina, ja lännelle tyypillisiä symboleita ovat ihmisarvo ja perusoikeuksien kunnioittaminen. Esitän vielä yhden ajatuksen: Muistutan neuvostoa siitä, että se sanoi omissa päätelmissään kesäkuussa 2009, että Kuuban viranomaisten kanssa käytävän poliittisen vuoropuhelun tulevaisuus riippuisi saavutetusta edistyksestä sekä erityisesti ihmisoikeuksista. Voiko kukaan sanoa, että kyseistä edistystä tapahtuu tänä päivänä? Voiko kukaan todella sanoa niin?"@fi⁷ "Madame la Présidente, la démocratie et la défense des droits de l’homme ont une place importante parmi les principes et objectifs de l’action extérieure de l’Union – je fais référence à l’article 21 du traité sur l’Union européenne. Cet article s’applique également aux relations avec Cuba et avec le peuple cubain, qui nous est très cher. Malheureusement, au cours de ces cinq dernières années, les actions du Conseil s’avèrent avoir été essentiellement régies par le désir de corriger la ligne adoptée les années précédentes, en particulier en 2003 quand il y a eu une vague de répression extrêmement dure à Cuba. En 2005, le Conseil a suspendu les mesures de 2003. Par la suite, des ministres des affaires étrangères et des commissaires se sont rendus sur l’île. En juin 2008, les mesures de 2003 ont été levées et un dialogue politique général a été établi – comme nous l’a rappelé M. López Garrido – et des réunions de haut niveau ont eu lieu régulièrement. Un chef d’État d’un État membre a même visité La Havane récemment. Malheureusement, les responsables politiques européens qui se sont rendus sur l’île n’ont pas eu un seul moment pour rencontrer les représentants des dissidents, qui se sont dès lors sentis marginalisés. Pendant tout ce temps, la répression à Cuba a continué. Il n’y a ni changements ni réformes. Néanmoins, le dialogue politique a été maintenu. Aujourd’hui, nous sommes tous bouleversés par la mort du prisonnier politique, Orlando Zapata. Comme tout le monde le sait, chers collègues, certains gouvernements, comme le gouvernement espagnol, ont déclaré à plusieurs reprises souhaiter l’annulation de la position commune. Celle-ci dit quelque chose de très logique: le soutien de la transition démocratique, essentiellement la même chose qu’exigent les principes et objectifs de l’article 21 du Traité. Je terminerai par deux points. La position commune n’a pas entravé le dialogue. C’est évident. Qui plus est, elle a été reconfirmée récemment par les 27 ministres en juin 2009. Deuxièmement, la priorité ne peut pas être le changement de la position commune – ce serait le comble! La priorité aujourd’hui est de demander la libération immédiate, totale et inconditionnelle de tous les prisonniers politiques. Je considère Cuba et l’Amérique latine comme faisant partie de l’Occident et les symboles qui identifient l’Occident sont la dignité des êtres humains et le respect de leurs droits fondamentaux. J’ai une réflexion finale: je voudrais rappeler au Conseil que, dans ses propres conclusions de juin 2009, il disait que l’avenir du dialogue politique avec les autorités cubaines dépendait des progrès réalisés, en particulier, dans le domaine des droits de l’homme. Quelqu’un peut-il affirmer que ces progrès ont lieu aujourd’hui? Quelqu’un peut-il réellement l’affirmer?"@fr⁸ ". Elnök asszony, a demokrácia és az emberi jogok védelme fontos helyet foglal el az Unió külső tevékenységeire vonatkozó elvek és célok között – az Európai Unióról szóló szerződés 21. cikkére utalok. Ez a cikk a Kubával és a számunkra nagyon kedves kubai emberekkel való kapcsolatunkra is vonatkozik. Sajnálatos módon az elmúlt öt évben a Tanács fellépéseit lényegében az a vágy vezérelte, hogy az előző években elfogadott irányt próbálja korrigálni, különösen a 2003-asat, amikor különösen kegyetlen elnyomás jellemezte Kubát. 2005-ben a Tanács felfüggesztette a 2003-as intézkedéseket. Ezután a szigetországba látogattak külügyminiszterek és biztosok. 2008 júniusában a 2003-as intézkedéseket megszüntették, és globális politikai párbeszéd – ahogy erre López Garrido úr is emlékeztetett minket –, valamint magas szintű tárgyalások kezdődtek. Ezenkívül az egyik tagállam államfője nemrég Havannába látogatott. Sajnálatos módon a szigetországba látogató európai politikai vezetőknek nem volt idejük a másként gondolkodók képviselőivel találkozni, akik emiatt marginalizálva érezték magukat. Mindeközben Kubában tovább folytatódik az elnyomás. Nincsenek változások vagy reformok. Azonban a politikai párbeszéd tovább folyik. Most Orlando Zapata politikai fogoly kegyetlen halála rázott fel minket. Hölgyeim és uraim, köztudott, hogy néhány kormány, pl. a spanyol kormány is, újra és újra elismételte, hogy érvényteleníteni akarja a közös álláspontot. A közös álláspont nagyon logikus dolgokat tartalmaz: a demokratikus átmenet támogatását, azaz lényegében ugyanazt, mint a Szerződés 21. cikke által előírt elvek és célok. Befejezésül két dolgot szeretnék elmondani. A közös álláspont nem akadályozta meg a párbeszédet. Ez nyilvánvaló. Ráadásul 2009 júniusában a 27 miniszter ismét elfogadta a közös álláspontot. Másodszor pedig, nem lehet az a prioritás, hogy megváltoztassuk a közös álláspontot – ez az utolsó szalmaszál lenne! Most az a prioritás, hogy az összes politikai fogoly haladéktalan és feltétel nélküli szabadon bocsátását követeljük. Nyugatiként tekintek Kubára és Latin-Amerikára, és a Nyugat legfőbb értékei az emberi méltóság és az alapvető jogok tiszteletben tartása. És még egy utolsó gondolat: szeretném emlékeztetni a Tanácsot, hogy 2009. júniusi következtetéseiben kijelentette, hogy a kubai hatóságokkal való politikai párbeszéd jövője az elért előrelépéstől, főleg az emberi jogi helyzet terén elért előrelépéstől fog függeni. Állíthatja-e bárki is, hogy előrelépés történik ezen a téren? Állíthat bárki is ilyesmit?"@hu¹¹ "Signora Presidente, la democrazia e la difesa dei diritti umani occupano un posto importante tra i principi e gli obiettivi dell’Unione per gli interventi esterni – mi riferisco all’articolo 21 del trattato che istituisce l’Unione europea. Tale articolo si applica anche ai rapporti con Cuba e il popolo cubano, che ci sta molto a cuore. Purtroppo, negli ultimi cinque anni le azioni del Consiglio sembrano essere state essenzialmente dominate dal desiderio di correggere la linea adottata negli anni precedenti, e soprattutto nel 2003, quando abbiamo assistito a un’ondata repressiva particolarmente dura a Cuba. Nel 2005 il Consiglio ha sospeso le misure del 2003. A questo sono seguite visite sull’isola da parte di ministri degli Esteri e commissari. Nel giugno 2008 sono state abolite le misure del 2003 ed è stato istituito un dialogo politico globale – come ci ha ricordato l’onorevole López Garrido – e incontri periodici di alto livello. Un capo di Stato di uno Stato membro si è persino recato in visita all’Avana recentemente. Purtroppo, i leader politici europei che si sono recati a Cuba non hanno avuto tempo di incontrare i rappresentanti dei dissidenti, che si sono pertanto sentiti messi da parte. Per tutto questo periodo la repressione a Cuba non si è arrestata. Non si sono verificati cambiamenti né riforme. Ciononostante, il dialogo politico è stato mantenuto. Ora siamo tutti scossi per la morte crudele del prigioniero politico Orlando Zapata. Come è risaputo, onorevoli colleghi, alcuni governi, tra cui quello spagnolo, hanno ribadito più volte di voler abolire la posizione comune, che contiene assunti molto logici: sostegno per la transizione democratica, in pratica lo stesso che esigono i principi e gli obiettivi dell’articolo 21 del trattato. Voglio concludere menzionando due punti. La posizione comune non ha ostacolato il dialogo. E’ ovvio. Per di più, è stata riconfermata di recente dai 27 ministri, nel giugno 2009. In secondo luogo, la nostra priorità non deve essere modificare la posizione comune: ci mancherebbe! La nostra priorità adesso deve essere esigere la liberazione immediata, completa e incondizionata di tutti i prigionieri politici. Guardo a Cuba e all’America Latina con gli occhi dell’occidentale, e i simboli che identificano l’occidente sono la dignità degli esseri umani e il rispetto per i loro diritti fondamentali. Un’ultima riflessione: vorrei rammentare al Consiglio che, nelle sue conclusioni del giugno 2009, dichiarava che il futuro del dialogo politico con le autorità cubane dipendeva dai progressi compiuti in particolare sul fronte dei diritti umani. Qualcuno può forse affermare oggi che sono stati compiuti dei progressi? Qualcuno lo può veramente sostenere?"@it¹² "Ponia pirmininke, demokratija ir žmogaus teisių gynimas užima svarbią vietą tarp Europos Sąjungos principų ir išorės veiksmų tikslų – turiu mintyje Europos Sąjungos sutarties 21 straipsnį. Šis straipsnis taip pat taikomas santykiams su Kuba ir Kubos žmonėms, kurie mums be galo brangūs. Deja, atrodo, per pastaruosius penkerius metus Tarybos veiksmus iš esmės lėmė noras ištaisyti per ankstesnius metus, ypač 2003 m., kai Kuboje nusirito nepaprastai žiaurių susidorojimų banga, patvirtintą politikos kursą. 2005 m. Taryba sustabdė 2003 m. patvirtintų priemonių galiojimą. Vėliau užsienio reikalų ministrai ir Komisijos nariai keliavo į salą. 2008 m. birželio mėn. panaikintos 2003 m. patvirtintos priemonės ir – kaip priminė D. López Garrido – kartu su nuolatiniais aukšto lygio susitikimais pradėtas vesti visuotinis politinis dialogas. Net valstybės narės vadovas neseniai lankėsi Havanoje. Deja, į salą nuvykę Europos politikos lyderiai nerado laiko susitikti su disidentų atstovais, kurie dėl tokio elgesio pasijuto socialiai atskirti. Per visą šį laikotarpį Kuboje tęsėsi represijos. Nevyko jokių pokyčių, nevykdytos reformos. Vis dėlto politinis dialogas išlaikytas. O dabar visus sukrėtė žiauri politinio kalinio Orlando Zapatos mirtis. Ponios ir ponai, kaip gerai žinoma, kai kurios vyriausybės (pvz., Ispanijos) ne kartą sakė, kad nori paskelbti bendrąją poziciją negaliojančia. Ji sako labai logišką dalyką: tai parama perėjimui prie demokratijos, iš esmės tas pats dalykas, kurio reikalaujama pagal Sutarties 21 straipsnio principus ir tikslus. Baigsiu pabrėždamas du aspektus. Bendroji pozicija netrukdė vesti dialogą. Tai akivaizdu. Be to, ją neseniai, 2009 m. birželio mėn., dar kartą patvirtino 27 ministrai. Antra, bendrosios pozicijos keitimas negali tapti prioritetu – tai būtų paskutinis lašas! Dabartinis prioritetas – reikalauti nedelsiant, visiškai ir besąlygiškai išlaisvinti visus politinius kalinius. Man Kuba ir Lotynų Amerika atrodo Vakarų šalys, o simboliai, pagal kuriuos atpažįstami Vakarai, yra žmonių orumas ir pagarba pagrindinėms jų teisėms. Pasakysiu paskutinę mintį: norėčiau priminti Tarybai, kad ji savo 2009 m. birželio mėn. išvadose teigia, jog politinio dialogo su Kubos valdžios institucijomis ateitis priklauso nuo pasiektos pažangos, ypač žmogaus teisių srityje. Ar kas nors gali pasakyti, kad šiandien daroma tokia pažanga? Ar kas nors iš tikrųjų gali tai pasakyti?"@lt¹⁴ "Priekšsēdētājas kundze! Demokrātijai un cilvēktiesību aizstāvībai ir svarīga vieta starp Eiropas Savienības principiem un ārējās darbības mērķiem — es atsaucos uz Līguma par Eiropas Savienību 21. pantu. Šis pants attiecas arī uz attiecībām ar Kubu un Kubas tautu, kas mums ir ļoti dārga. Diemžēl pēdējos piecos gados šķiet, ka Padomes rīcību galvenokārt nosaka vēlēšanās labot nostāju, kas pieņemta iepriekšējos gados, jo īpaši 2003. gadā, kad Kubā bija sevišķi smagi apspiešanas uzplūdi. Padome 2005. gadā apturēja 2003. gada pasākumus. Pēc tam uz Kubas salu ceļoja ārlietu ministri un komisāri. 2008. gada jūnijā 2003. gada pasākumus atcēla, un sākās globāls politiskais dialogs — kā kungs mums atgādināja —, kā arī regulāras augsta līmeņa sanāksmes. Pat nesen kādas dalībvalsts vadītājs apmeklēja Havanu. Diemžēl Eiropas politiskajiem līderiem, kas apmeklēja salu, nebija laika tikties ar disidentu pārstāvjiem, kas tāpēc jutās pamesti novārtā. Tomēr visu šo laiku represijas Kubā turpinājās. Nav ieviestas nekādas pārmaiņas vai reformas. Taču politiskais dialogs ir uzturēts. Tagad mēs visi esam satriekti par politieslodzītā nežēlīgo nāvi. Kā mēs visi zinām, dāmas un kungi, dažas valdības, kā, piemēram, Spānijas valdība, ir atkārtoti teikušas, ka tās vēlas atcelt kopējo nostāju. Tā vēsta kaut ko ļoti loģisku — atbalstu pārejai uz demokrātisku iekārtu, būtībā to pašu, ko prasa Līguma par Eiropas Savienību 21. pants. Es beigšu savu uzstāšanos ar diviem jautājumiem. Kopējā nostāja nav kavējusi dialogu. Tas ir acīmredzams. Pat vēl vairāk, nesen, 2009. gada jūnijā, to vēlreiz apliecināja 27 ministri. Otrkārt, mūsu prioritāte nevar būt kopējās nostājas maiņa — tas būtu pēdējais piliens, kas piepilda kausu. Prioritāte tagad ir pieprasīt tūlītēju, pilnīgu un beznosacījumu visu politieslodzīto atbrīvošanu. Es uzskatu, ka Kuba un Latīņamerika pieder pie Rietumiem, un simboli, pēc kuriem atpazīst Rietumus, ir cilvēku cieņa un viņu pamattiesību ievērošana. Mana pēdējā doma ir šāda — es vēlos atgādināt Padomei, ka tā savos 2009. gada jūnija secinājumos teica, ka turpmākais politiskais dialogs ar Kubas varas iestādēm ir atkarīgs no progresa, jo īpaši cilvēktiesību jautājumā. Vai kāds var teikt, ka šis progress šodien ir panākts? Vai kāds patiešām to var apgalvot?"@lv¹³ "Señor Presidente, entre los principios y objetivos de la acción exterior de la Unión, un lugar sobresaliente lo ocupan la democracia y la defensa de los derechos humanos —me remito al artículo 21 del Tratado de la Unión—. Este artículo también es aplicable a las relaciones con Cuba y con el querido pueblo cubano. Lamentablemente, en los últimos cinco años la acción del Consejo parece haberse regido esencialmente por el deseo de corregir la línea adoptada años anteriores, en especial en 2003 con ocasión de una durísima ola represiva en Cuba. En 2005 el Consejo suspendió las medidas de 2003. Posteriormente hubo viajes de ministros de exteriores a la isla, también de Comisarios. En junio de 2008 se suprimieron las medidas de 2003. Se estableció un diálogo político global —que nos ha recordado el señor López Garrido— y encuentros regulares a alto nivel. Hasta un Jefe de Estado de un país miembro viajó recientemente a La Habana. Desgraciadamente, los responsables políticos europeos que iban a la isla no tenían un momento para encontrarse con los representantes de la disidencia, que se siente así marginada. En todo este tiempo la represión en Cuba ha continuado. No ha habido cambios ni reformas. Y, sin embargo, se ha mantenido el diálogo político. Ahora bien, ahora estamos todos estremecidos con la cruel muerte del preso político Orlando Zapata. Señorías, como es sabido, algún Gobierno como el español ha repetido que quiere suprimir la Posición Común. Una Posición Común que dice algo muy lógico: el apoyo a la transición democrática; en esencia, lo mismo que exigen los principios y objetivos del artículo 21 del Tratado. Termino con dos consideraciones. La Posición Común no ha impedido el diálogo. Es evidente. Y, además, ha sido reconfirmada recientemente por los veintisiete ministros, en junio de 2009. En segundo lugar, la prioridad no puede ser cambiar la Posición Común —solo faltaba eso—. La prioridad hoy es pedir la inmediata, total e incondicional liberación de todos los presos políticos. Cuba y América Latina, para mí, son Occidente, y las señas de identidad de Occidente son la dignidad del ser humano y el respeto de sus derechos fundamentales. Una consideración final: quiero recordar al Consejo que, en sus propias conclusiones de junio de 2009, el futuro del diálogo político con las autoridades cubanas se hace depender de avances, en particular en materia de derechos humanos. ¿Puede alguien afirmar que estos avances se están produciendo hoy? ¿Puede alguien realmente afirmarlo?"@mt¹⁵ "Mevrouw de Voorzitter, het bevorderen van democratie en het verdedigen van mensenrechten neemt een zeer belangrijke plaats in onder de beginselen en doelstellingen van het externe optreden van de Unie – ik verwijs naar artikel 21 van het EU-Verdrag. Dit artikel geldt natuurlijk ook voor de betrekkingen met Cuba en het geliefde Cubaanse volk. Helaas lijkt het optreden van de Raad de laatste vijf jaar te zijn ingegeven door de wens de gedragslijn te corrigeren die in 2003 is vastgelegd naar aanleiding van de harde repressiegolf die dat jaar over het eiland sloeg. Zo trok de Raad de toen vastgestelde maatregelen in 2005 tijdelijk in. Vervolgens waren er de reisjes van ministers van Buitenlandse Zaken en ook van commissarissen naar het eiland. In juni werden de maatregelen uit 2003 definitief ingetrokken en kwam een algemene politieke dialoog op gang – wat de heer López Garrido nog eens in herinnering heeft gebracht – samen met regelmatige ontmoetingen op hoog niveau. Recentelijk is zelfs nog een staatshoofd van een lidstaat naar Havanna gereisd. Helaas hadden de Europese politieke vertegenwoordigers geen tijd voor een gesprek met de oppositie, die zich terecht aan de kant gezet voelde. Al die tijd is de repressie in Cuba doorgegaan. Er zijn nog veranderingen noch hervormingen doorgevoerd. Maar de politieke dialoog is gewoon doorgegaan. En nu zijn we allemaal geschokt over de wrede dood van de politieke gevangene Orlando Zapata. Dames en heren, zoals bekend hebben enkele regeringen, waaronder de Spaanse, bij herhaling om intrekking van het gemeenschappelijk standpunt gevraagd, een gemeenschappelijk standpunt waarin iets staat dat toch toch vrij redelijk is: de EU steunt de overgang naar een democratie wat in beginsel gewoon voortvloeit uit de beginselen en doelstellingen van artikel 21 van het Verdrag. Ik eindig met twee overwegingen. Ten eerste, het gemeenschappelijk standpunt heeft niet belet dat er een dialoog op gang kwam. Dat is duidelijk. Bovendien is het recentelijk, in juni 2009, opnieuw door de 27 ministers bekrachtigd. Ten tweede, onze prioriteit is toch zeker niet om het het gemeenschappelijk standpunt te veranderen – dat moest er nog bijkomen! Onze prioriteit is om de onmiddellijke, volledige en onvoorwaardelijke vrijlating van alle politieke gevangenen te eisen. Cuba en Latijns-Amerika behoren voor mij tot het Westen, en het Westen kenmerkt zich door het geloof in de menselijke waardigheid en het respect voor de fundamentele rechten van de mens. Nog een laatste overweging: ik herinner de Raad eraan dat hij zelf in zijn aanbevelingen van juni 2002 de toekomst van de politieke dialoog met de Cubaanse autoriteiten afhankelijk heeft gesteld van de vorderingen die op het eiland worden gemaakt, en dan met name de vorderingen op het terrein van de mensenrechten. Durft iemand te beweren dat die vorderingen worden gemaakt? Durft iemand dat echt te beweren?"@nl³ ". Pani przewodnicząca! Demokracja i obrona praw człowieka zajmują ważne miejsce wśród zasad, jakimi kieruje się Unia oraz jej celów dotyczących działań zewnętrznych – odnoszę się tu do art. 21 Traktatu o Unii Europejskiej. Artykuł ten ma również zastosowanie do stosunków z Kubą i Kubańczykami. Niestety w ciągu ostatnich pięciu lat działaniami Rady zdaje się zasadniczo kierować pragnienie zrewidowania linii przyjętej w poprzednich latach, a szczególnie w 2003 roku, kiedy to przez Kubę przetoczyła się fala niezwykle surowych prześladowań. W 2005 roku Rada zawiesiła instrumenty wprowadzone w 2003 roku. Później na tę wyspę wyjeżdżali ministrowie spraw zagranicznych i komisarze. W 2008 roku instrumenty z 2003 roku zostały uchylone i nawiązano globalny dialog polityczny – jak przypomniał nam poseł López Garrido – wraz z regularnymi spotkaniami na wysokim szczeblu. Ostatnio Hawanę odwiedził nawet szef państwa członkowskiego. Niestety, europejscy przywódcy polityczni, którzy pojechali na tą wyspę, nie znaleźli czasu, by spotkać się z przedstawicielami dysydentów, którzy w efekcie poczuli się zmarginalizowali. Przez cały ten czas na Kubie trwają represje. Nie było żadnych zmian ani reform. Niemniej utrzymywano dialog polityczny. Teraz wszyscy jesteśmy wstrząśnięci okrutną śmiercią więźnia politycznego, Orlando Zapaty. Panie i panowie! Jak dobrze wiadomo, niektóre rządy, takie jak rząd hiszpański, wielokrotnie powtarzały, że pragną unieważnienia wspólnego stanowiska. Wspólnego stanowiska, które zawiera pewien wysoce logiczny wywód: wspieranie przemian demokratycznych jest zasadniczo tym samym, czego wymagają zasady i cele art. 21 Traktatu. Zakończę dwiema uwagami. Wspólne stanowisko nie jest przeszkodą dla dialogu. To oczywiste. Co więcej, niedawno, w czerwcu 2009 roku zostało ono ponownie potwierdzone przez 27 ministrów. Po drugie, zmienianie wspólnego stanowiska nie powinno stanowić priorytetu – to będzie kropla, która przeleje czarę! Teraz priorytet jest taki, że trzeba żądać natychmiastowego, pełnego i bezwarunkowego zwolnienia wszystkich więźniów politycznych. Dla mnie, Kuba i Ameryka Łacińska są częścią świata zachodniego, a symbolami wyróżniającymi Zachód są godność człowieka i poszanowanie jego podstawowych praw. Na zakończenie chciałbym podzielić się pewną myślą: Chciałbym przypomnieć Radzie, że w swoich własnych konkluzjach z czerwca 2009 roku stwierdziła, że przyszłość dialogu politycznego z kubańskimi władzami jest uzależniona od postępów – szczególnie w dziedzinie praw człowieka. Czy ktokolwiek może powiedzieć, że taki postęp ma dziś miejsce? Czy ktoś może naprawdę to powiedzieć?"@pl¹⁶ "Senhora Presidente, a democracia e a defesa dos direitos humanos ocupam um lugar importante entre os princípios e objectivos da União para a acção externa – refiro-me ao artigo 21.º do Tratado da União Europeia. Este artigo é também aplicável às relações com Cuba e com o povo cubano, que nos é muito querido. Infelizmente, nos últimos cinco anos, as acções do Conselho parecem ter sido regidas essencialmente pela vontade de corrigir a linha adoptada nos anos anteriores, especialmente em 2003, quando se registou uma vaga extremamente dura de opressão em Cuba. Em 2005, o Conselho suspendeu as medidas aprovadas em 2003. Posteriormente, a ilha foi visitada por ministros dos negócios estrangeiros e por comissários. Em Junho de 2008, as medidas de 2003 foram suprimidas, estabeleceu-se um diálogo político global – tal como o senhor deputado López Garrido nos recordou – e realizaram-se reuniões regulares de alto nível. O Chefe de Estado de um Estado-Membro até visitou recentemente Havana. Infelizmente, os dirigentes políticos europeus que se deslocaram à ilha não tiveram tempo para se reunirem com os representantes dos dissidentes, que se sentiram, assim, marginalizados. Durante todo esse tempo, a repressão em Cuba continuou. Não houve mudanças nem reformas. Não obstante, o diálogo político manteve-se. Agora estamos todos abalados com a morte cruel do prisioneiro político, Orlando Zapata. Como é sabido, Senhoras e Senhores Deputados, alguns governos, como o Governo espanhol, afirmaram repetidamente que querem cancelar a posição comum. A posição comum diz algo que é muito lógico: o apoio à transição democrática, ou seja, essencialmente o mesmo que é exigido pelos princípios e objectivos do artigo 21.º do Tratado. Termino com duas considerações. A posição comum não impediu o diálogo. Isso é evidente. Aliás, foi reconfirmado recentemente pelos 27 ministros, em Junho de 2009. Em segundo lugar, a prioridade não pode ser a alteração da posição comum – isso seria a última gota! A prioridade agora é exigir a libertação imediata, total e incondicional de todos os prisioneiros políticos. Considero Cuba e a América Latina ocidentais e os símbolos que identificam o Ocidente são a dignidade dos seres humanos e o respeito dos seus direitos fundamentais. Uma consideração final: gostaria de recordar o Conselho que, nas suas próprias conclusões de Junho de 2009, afirmou que o futuro do diálogo político com as autoridades cubanas estava dependente dos progressos realizados, particularmente em matéria de direitos humanos. Poderá alguém afirmar que esses progressos estão a acontecer? Poderá alguém efectivamente afirmá-lo?"@pt¹⁷ "Doamnă preşedintă, democraţia şi apărarea drepturilor omului deţin un loc important printre principiile Uniunii şi obiectivele sale legate de acţiunea externă – fac trimitere la articolul 21 din Tratatul privind Uniunea Europeană. Acest articol se aplică relaţiilor cu Cuba şi cu poporul cubanez, care ne este foarte drag. Din nefericire, în ultimii cinci ani acţiunile Consiliului par să fie guvernate în mare măsură de o dorinţă de a corecta linia adoptată în anii anteriori, în special în 2003, când a existat un val de opresiune extrem de dur în Cuba. În 2005, Consiliul a suspendat măsurile luate în 2003. În consecinţă, au existat vizite pe insulă din partea miniştrilor de externe şi a comisarilor. În iunie 2008, au fost ridicate măsurile din 2003 şi a fost instituit un dialog politic global – aşa cum a amintit şi dl López Garrido – şi reuniuni periodice la nivel înalt. Chiar un şef de stat al unui stat membru a vizitat recent Havana. Din nefericire, liderii politici europeni care s-au deplasat pe insulă nu au avut timp să întâlnească reprezentanţi ai dizidenţilor, care, prin urmare, s-au simţit marginalizaţi. În tot acest timp, în Cuba a continuat represiunea. Nu au existat schimbări sau reforme. Cu toate acestea, dialogul politic a fost menţinut. Acum suntem toţi şocaţi de moartea crudă a prizonierului politic Orlando Zapata. După cum se ştie bine, doamnelor şi domnilor, unele guverne, cum ar fi guvernul spaniol, au afirmat în mod repetat că doresc să renunţe la poziţia comună. Afirmă un lucru foarte logic: sprijin pentru tranziţia democratică, practic acelaşi lucru cerut de principiile şi obiectivele articolului 21 din tratat. Voi încheia cu două aspecte. Poziţia comună nu a împiedicat dialogul. Acest lucru este evident. În plus, a fost reconfirmată recent de 27 de miniştri, în iunie 2009. În al doilea rând, prioritatea nu o poate constitui schimbarea poziţiei comune – acesta ar fi ultimul lucru! Prioritatea acum este să solicităm eliberarea imediată, definitivă şi necondiţionată a tuturor prizonierilor politici. Consider Cuba şi America Latină drept occidentale, iar simbolurile care identifică Occidentul sunt demnitatea fiinţelor umane şi respectarea drepturilor lor fundamentale. Şi un ultim gând: Doresc să reamintesc Consiliului că, în propriile sale concluzii din iunie 2009, a afirmat că viitorul dialogului politic cu autorităţile cubaneze depinde de progresele făcute în special în privinţa drepturilor omului. Poate afirma cineva că există astăzi un astfel de progres? Poate afirma cineva cu convingere acest lucru?"@ro¹⁸ "Vážená pani predsedajúca, demokracia a obrana ľudských práv majú dôležité miesto medzi zásadami a cieľmi vonkajšej činnosti Únie – hovorím o článku 21 Zmluvy o Európskej únii. Tento článok sa tiež uplatňuje vo vzťahoch s Kubou a kubánskym ľudom, ktorý je nám veľmi drahý. Bohužiaľ, v ostatných piatich rokoch sa zdá, že sa kroky Rady vo svojej podstate riadia úsilím opraviť líniu prijatú v predošlých rokoch, najmä v roku 2003, keď na Kube došlo k mimoriadne tvrdej vlne útlaku. V roku 2005 Rada pozastavila opatrenia z roku 2003. Následne sa na ostrov vydali ministri zahraničných vecí a komisári. V júni 2008 boli opatrenia z roku 2003 zrušené a nadviazali sme globálny politický dialóg – ako nám pripomenul pán López Garrido – spolu s pravidelnými stretnutiami na vysokej úrovni. Nedávno Havanu navštívil dokonca vedúci predstaviteľ členského štátu. Bohužiaľ, európski vedúci politickí predstavitelia, ktorí išli na ostrov, sa nemali čas stretnúť s disidentmi, ktorí sa tak cítili prehliadaní. Celý tento čas na Kube pokračovali represie. Nedošlo k žiadnym zmenám či reformám. Napriek tomu sme udržiavali politický dialóg. Teraz nami všetkými otriasla krutá smrť politického väzňa Orlanda Zapatu. Ako je známe, dámy a páni, niektoré vlády, ako napríklad španielska vláda, opakovane vyhlásili, že chcú zrušiť spoločnú pozíciu. Hovorí sa v nej čosi veľmi logické: podpora prechodu k demokracii, v zásade rovnaká vec, akú vyžadujú zásady a ciele článku 21 zmluvy. Na záver uvediem dve veci. Spoločná pozícia nebrzdí dialóg. O tom niet pochýb. A čo viac, v júni 2009 ju opätovne potvrdilo 27 ministrov. Po druhé, prioritou nemôže byť zmena spoločnej pozície – to by mala byť tá posledná možnosť. Súčasnou prioritou je žiadať okamžité, úplné a bezpodmienečné prepustenie všetkých politických väzňov. Kubu a Latinskú Ameriku vnímam ako Západ a symbolmi, ktoré určujú Západ, sú ľudská dôstojnosť a rešpektovanie základných práv človeka. Mám ešte jednu poslednú myšlienku. Rád by som pripomenul Rade, že v jej záveroch z júna 2009 sa hovorí, že budúcnosť politického dialógu s kubánskymi orgánmi závisí konkrétne od pokroku dosiahnutého v oblasti ľudských práv. Môže niekto povedať, že dnes skutočne dochádza k takémuto pokroku? Môže to skutočne niekto povedať?"@sk¹⁹ "─ Gospa predsednica, demokracija in varstvo človekovih pravic imata pomembno mesto med načeli in cilji zunanjepolitičnega delovanja Unije ─ sklicujem se na člen 21 Pogodbe o Evropski uniji. Ta člen ureja tudi odnose s Kubo in s kubanskim ljudstvom, ki nam je zelo pri srcu. Žal pa je videti, da je v zadnjih petih letih delovanje Sveta vodila predvsem želja popraviti usmeritev iz prejšnjih let, zlasti iz leta 2003, ko je Kuba doživela še posebej hud val zatiranja. Leta 2005 je Svet začasno odpravil ukrepe iz leta 2003. Temu so sledili obiski zunanjih ministrov in komisarjev na otoku. Junija 2008 so bili ukrepi iz leta 2003 dokončno odpravljeni in začel se je splošni politični dialog ─ kot nas je spomnil gospod López Garrido ─ ob rednih srečanjih na visoki ravni. Pred kratkim je Havano obiskal celo voditelj države članice. Žal pa evropski politični voditelji med svojimi obiski otoka niso imeli časa za srečanja s predstavniki disidentov, ki se zato čutijo odrinjene. Ves ta čas pa se zatiranje na Kubi nadaljuje. Nikakršne spremembe ali reforme ni mogoče opaziti. No, politični dialog vseeno poteka. Zdaj pa smo pretreseni nad kruto smrtjo političnega zapornika Orlanda Zapate. Znano je, gospe in gospodje, da nekatere vlade, kot je španska, izražajo želje po ukinitvi skupnega stališča. To skupno stališče izraža nekaj povsem naravnega: podporo prehodu v demokracijo, kar v bistvu zahtevajo tudi načela in cilji iz člena 21 Pogodbe. Zaključil bom z dvema točkama. Skupno stališče ne ovira dialoga. To je očitno. Še več, junija 2007 ga je 27 ministrov ponovno potrdilo. Drugič, spreminjanje skupnega stališča ne sme biti prednostna naloga ─ lahko je samo zadnja bilka. Prednostna naloga danes je zahtevati takojšnjo, popolno in brezpogojno izpustitev vseh političnih zapornikov. Na Kubo in Latinsko Ameriko gledam kot na del Zahoda, simbola Zahoda pa sta človekovo dostojanstvo in spoštovanje temeljnih pravic. Še zaključna misel: Rad bi spomnil Svet, da je v svojih sklepih junija 2009 izjavil, da je prihodnost političnega dialoga s kubanskimi oblastmi odvisna od doseženega napredka, še zlasti na področju človekovih pravic. Ali lahko kdo trdi, da smo danes priče napredku? Ali lahko kdo resno trdi kaj takega?"@sl²⁰ "Fru talman! Demokrati och försvar av mänskliga rättigheter har en viktig plats bland unionens principer och mål för yttre åtgärder – jag tänker på artikel 21 i EU-fördraget. Artikeln gäller även förbindelserna med Kuba och det kubanska folket, som vi bryr oss mycket om. Tyvärr tycks rådets agerande under de senaste fem åren väsentligen ha styrts av en önskan att korrigera linjen från föregående år, särskilt från 2003 då en ytterst hård våg av förtryck ägde rum på Kuba. År 2005 upphävde rådet tills vidare åtgärderna från 2003. Därefter reste utrikesministrar och kommissionsledamöter till ön. I juni 2008 hävdes åtgärderna från 2003. Som Diego López Garrido nämnde inleddes en övergripande politisk dialog, samt regelbundna högnivåmöten. Nyligen besökte en statschef i en medlemsstat till och med Havanna. Tyvärr hade de europeiska politiska ledare som besökte ön inte tid att träffa dissidenternas företrädare, som därför kände sig åsidosatta. Under hela denna tid har förtrycket på Kuba fortsatt. Det har inte genomförts några förändringar eller reformer. Ändå har den politiska dialogen fortsatt. Nu är vi alla bestörta över den politiske fången Orlando Zapatas grymma död. Det är välkänt att vissa regeringar, som den spanska regeringen, upprepade gånger har sagt att de vill upphäva den gemensamma ståndpunkten. Dess budskap är mycket logiskt: stöd till en demokratisk övergång, i grunden samma sak som krävs genom principerna och målen i artikel 21 i fördraget. Jag ska avsluta med två saker. Den gemensamma ståndpunkten har inte hindrat en dialog. Det är uppenbart. Dessutom bekräftades den nyligen – i juni 2009 – av EU:s 27 ministrar. För det andra kan prioriteringen inte vara att ändra den gemensamma ståndpunkten – det skulle vara droppen! Den nuvarande prioriteringen är att kräva ett omedelbart, fullständigt och ovillkorligt frigivande av alla politiska fångar. Jag betraktar Kuba och Latinamerika som Väst, och det som kännetecknar Väst är den mänskliga värdigheten och respekten för mänskliga rättigheter. En sista tanke: Jag vill påminna rådet om att det i sina egna slutsatser i juni 2009 slog fast att framtiden för den politiska dialogen med Kuba var avhängig av framstegen, särskilt i fråga om mänskliga rättigheter. Kan någon hävda att det görs framsteg i dag? Kan någon verkligen påstå det?"@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Francisco José Millán Mon (PPE ). -"¹⁵ "López Garrido"¹³ "Orlando Zapata"¹³
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶