Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-03-10-Speech-3-175"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-03-10"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Explicaţii privind votul⁶
dcterms:Language	"es"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20100310.19.3-175"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-03-10-Speech-3-177⁶
lpv:speaker	lp:Daniel Hannan⁶
lpv:spoken text	"Señor Presidente, casi sin darnos cuenta, América Central y del Sur está deslizándose hacia una forma de autocracia —una especie de neo-caudillismo. En Nicaragua, Venezuela, Ecuador y Bolivia, hemos visto el alzamiento de regímenes que, si no exactamente dictatoriales, son ciertamente no partidarios de la democracia parlamentaria. Gente que, aunque ha sido legítimamente elegida, después habla de desmantelar todo control a su poder: la Comisión Electoral, el Tribunal Supremo, las Cámaras de sus Parlamentos y, en muchos casos, disolviendo sus constituciones reescribiendo —«refundiendo», como ellos lo llaman— sus estados según los principios socialistas. Mientras ocurre todo eso, ¿a quién elige criticar la Izquierda en esa parte del mundo? A uno de los pocos regímenes que disfruta auténticamente de apoyo popular; el de Álvaro Uribe en Colombia, que tiene el apoyo de las más de tres cuartas partes de la población porque ha restaurado el orden en ese país tan infeliz y ha tomado medidas enérgicas contra los paramilitares tanto de la Izquierda como de la Derecha. Muestra un extraordinario despliegue de prioridades el que algunas personas en esta Cámara lo hayan elegido para meterse con él. Debería darles vergüenza. Es una desgracia hacer el caldo gordo a los paramilitares. ¡Qué vergüenza!"@es²¹
lpv:spokenAs	substitute; Delegation for relations with the countries of the Andean Community (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; PECH (2009-07-14--2014-06-30)²³ member; JURI (2009-07-16--2011-02-01)²³ unknown; Conservative Party (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, Jižní a Střední Amerika sklouzávají téměř bez povšimnutí k jisté formě autokracie – jakémusi . V Nikaragui, Venezuele, Ekvádoru a Bolívii jsme byli svědky vzestupu režimů, které, i když nejsou přímo diktátorské, jistě nepodporují parlamentní demokracii – nástupu osob, které se po svém, byť legitimním, zvolení začínají zbavovat jakéhokoliv kontrolního orgánu své moci: volební komise, Nejvyššího soudu, komor parlamentu a v mnoha případech i ruší ústavu a mění – podle svých slov „znovu zakládají“ – své státní zřízení podle socialistických principů. Koho si při tom všem levice vybrala v této části světa pro svou kritiku? Jeden z mála režimů, který se těší skutečné všeobecné podpoře – režim Álvara Uribeho v Kolumbii, kterého podporují více než tři čtvrtiny obyvatel, protože v této nešťastné zemi opět nastolil pořádek a podniknul rázná opatření jak proti levicovým, tak proti pravicovým paramilitaristickým organizacím. Jestliže mají někteří členové tohoto Parlamentu spadeno právě na Álvara Uribeho, ukazuje to na jejich pozoruhodný žebříček hodnot. Hanba jim. Je špatné ulehčovat život paramilitaristickým organizacím, jaká ostuda!"@cs¹ "Hr. formand! Næsten ubemærket er Syd- og Centralamerika ved at glide over i en form for autokrati – en form for "neo-caudillismo". I Nicaragua, Venezuela, Ecuador og Bolivia har vi nu regimer, der, om end de ikke ligefrem er diktatoriske, bestemt ikke støtter parlamentarisk demokrati – mennesker, der – selv om de er legitimt valgte – derefter arbejder for at fjerne enhver kontrol af deres magt: valgkommissionen, højesteret, kamrene i deres parlamenter og i mange tilfælde ophævelse af deres forfatninger og ændring – "fornyet grundlæggelse", som de kalder det – af deres stater i overensstemmelse med socialistiske principper. Mens alt dette sker, hvem vælger venstrefløjen så at kritisere i den del af verden? En af de få regeringer, der oprigtigt støttes af befolkningen, nemlig Álvaru Uribes regering i Colombia, der støttes af mere end tre fjerdedele af befolkningen, fordi han har genoprettet roen i dette ulykkelige land og har slået ned på både venstrefløjens og højrefløjens paramilitære grupper. Det er et tegn på en mærkværdig prioritering, at han er den person, som visse medlemmer af Parlamentet har valgt at slå ned på. De burde skamme sig. Det er forkert at bane vejen for paramilitære grupper. Hvor skamfuldt!"@da² "Herr Präsident, fast unbemerkt gleiten Südamerika und Mittelamerika in eine Form der Autokratie – eine Art . In Nicaragua, Venezuela, Ecuador und Bolivien erleben wir eine Renaissance von Regimes, die zwar nicht unbedingt diktatorisch, aber definitiv keine Verfechter der parlamentarischen Demokratie sind – Menschen, die zwar rechtmäßig gewählt wurden, dann jedoch anfingen, jede mit der Kontrolle ihrer Macht betraute Institution zu demontieren: die Wahlkommission, den Obersten Gerichtshof und die Kammern ihres Parlaments. In vielen Fällen lösen sie ihre Verfassungen auf und gestalten ihre Länder nach sozialistischen Grundsätzen um – sie bezeichnen das als „Neugründung“. Vor dem Hintergrund all dieser Geschehnisse – wen suchen sich die Linken für ihre Kritik in diesem Teil der Welt aus?! Ausgerechnet eines der wenigen Regimes, das wirklich vom Volk getragen wird – das von Álvaru Uribe in Kolumbien, den über drei Viertel der Bevölkerung unterstützen, weil er in diesem unglückseligen Land die Ordnung wiederhergestellt und bei den Paramilitärs der Linken und Rechten hart durchgegriffen hat. Es lässt auf eine außergewöhnliche Prioritätenkombination schließen, dass ausgerechnet er von einigen in diesem Plenum kritisiert wird. Und die sollten sich schämen. Es ist falsch, den Paramilitärs unter die Arme zu greifen, was für eine Schande!"@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, χωρίς να γίνεται αισθητό, η Νότια Αμερική και η Κεντρική Αμερική περνούν σε μια μορφή απολυταρχίας – ένα είδος . Στη Νικαράγουα, τη Βενεζουέλα, τον Ισημερινό και τη Βολιβία είδαμε την εμφάνιση καθεστώτων που, αν δεν είναι ακριβώς δικτατορικά, σίγουρα δεν υποστηρίζουν την κοινοβουλευτική δημοκρατία –άνθρωποι που, αν και νόμιμα εκλεγμένοι, αρχίζουν στη συνέχεια να καταργούν κάθε έλεγχο της εξουσίας τους: την εκλογική επιτροπή, το Ανώτατο Δικαστήριο, τις βουλές του Κοινοβουλίου τους και, σε πολλές περιπτώσεις, καταργούν τα συντάγματά τους και τα ξαναγράφουν– «επανιδρύοντας», όπως λένε, τα κράτη τους σύμφωνα με σοσιαλιστικές αρχές. Καθώς συμβαίνουν όλα αυτά, ποιον επέλεξε να κατακρίνει η Αριστερά σε αυτή την περιοχή του κόσμου; Ένα από τα λίγα καθεστώτα που χαίρει πραγματικά λαϊκής υποστήριξης – αυτό του Álvaru Uribe στην Κολομβία, ο οποίος έχει την υποστήριξη άνω των τριών τετάρτων του πληθυσμού διότι επανέφερε την τάξη σε αυτή τη δυστυχή χώρα και πάταξε τους παραστρατιωτικούς τόσο της Αριστεράς όσο και της Δεξιάς. Το γεγονός ότι ορισμένοι σε αυτό το Σώμα επέλεξαν να τα βάλουν με αυτό το άτομο φανερώνει τις εξαιρετικές προτεραιότητές τους. Ντροπή τους. Είναι λάθος να διευκολύνουμε τους παραστρατιωτικούς, τι ντροπή!"@el^10,10 "Mr President, barely noticed, South America and Central America are sliding into a form of autocracy – a kind of . In Nicaragua, Venezuela, Ecuador and Bolivia, we have seen the rise of regimes which, if not exactly dictatorial, are certainly not supportive of parliamentary democracy – people who, although legitimately elected, then set about dismantling every check on their power: the Electoral Commission, the Supreme Court, the Chambers of their Parliament and, in many cases, dissolving their constitutions and rewriting – ‘refounding’, as they call it – their states along socialist principles. With all this going on, whom do the Left choose to criticise in that part of the world? One of the few regimes that genuinely enjoys popular support – that of Álvaru Uribe in Colombia, who has the support of more than three quarters of his population because he has restored order to that unhappy country and has cracked down on the paramilitaries of both Left and Right. It shows an extraordinary set of priorities that he should be the person that some in this Chamber have chosen to pick on. Shame on them. It is wrong to make things easy for the paramilitaries, how shameful!"@en⁴ "Lugupeetud juhataja! Lõuna- ja Kesk-Ameerikas võtab vaevu märgatavalt järjest enam võimust autokraatia – teatavat laadi Nicaraguas, Venezuelas, Ecuadoris ja Boliivias näeme tekkimas režiime, mis ei ole võib-olla päris diktaatorlikud, kuid mis kindlasti ei toeta ka parlamentaarset demokraatiat. Inimesed, kes valitakse küll riiki juhtima õiguspäraselt, hakkavad seejärel kaotama neile antud õiguste üle järelevalvet teostavaid asutusi – valimiskomisjoni, riigikohut, parlamendi kodasid – ja paljudel juhtudel tühistavad nad põhiseaduse ja muudavad riigikorda – või asutavad riigi uuesti, nagu nad selle kohta ütlevad – vastavalt sotsialistlikele põhimõtetele. Kui asjad nii lähevad, siis keda hakkavad vasakpoolsed maailma nendes osades kritiseerima? Üks väheseid režiime, millel on olemas enamuse toetus, on Álvaru Uribe režiim Colombias. Teda toetab kolm neljandikku elanikkonnast, sest ta suutis taastada korra selles õnnetus riigis ning laiali saata nii vasak- kui ka parempoolsed poolsõjalised rühmitused. Asjaolu, et mõned siinsest parlamendist otsustasid just nimelt teda hakata arvustama, näitab, kui erakordselt on neil prioriteedid seatud. Häbi neile! Vale on muuta asjad poolsõjaliste rühmituste jaoks lihtsaks. See on häbiväärne!"@et⁵ "Arvoisa puhemies, Etelä-Afrikka ja Keski-Amerikka ovat miltei huomaamatta liukumassa eräänlaiseen autokratian muotoon – yhdenlaiseen . Nicaraguassa, Venezuelassa, Ecuadorissa ja Boliviassa on nähty sellaisten hallintojärjestelmien nousu, jotka eivät ole aivan diktatuureja mutta eivät varmasti myöskään tue parlamentaarista demokratiaa – ihmisiä, jotka on tosin valittu legitiimisti vaaleilla mutta jotka ovat sitten ryhtyneet purkamaan kaikkia heidän valtansa esteitä: vaalilautakunnan, korkeimman oikeuden, parlamentin ja monissa tapauksissa lakkauttamaan perustuslain ja kirjoittamaan uudelleen – "perustamaan uudelleen", kuten he sanovat – valtionsa sosialististen periaatteiden mukaisesti. Kun tällaista tapahtuu, ketä vasemmisto voi arvostella tuossa osassa maapalloa? Yksi harvoista hallintojärjestelmistä, joita kansa aidosti tukee, on Álvaru Uriben hallinto Kolumbiassa, jolla on yli kolmen neljänneksen tuki, koska hän on palauttanut järjestyksen tähän onnettomaan maahan ja ryhtynyt toimenpiteisiin sekä vasemmiston että oikeiston puolisotilaallisia ryhmittymiä vastaan. Osoittaa erikoista tapaa arvottaa asioita, että jotkut tässä parlamentissa ovat päättäneet kiusata juuri häntä. Heidän on syytä hävetä. On väärin, että puolisotilaallisten ryhmittymien toimintaa helpotetaan, se on häpeällistä!"@fi⁷ "Monsieur le Président, sans qu’on le remarque ou presque, l’Amérique du sud et l’Amérique centrale sont en train de sombrer dans une forme d’autocratie - une espèce de . Au Nicaragua, au Venezuela, en Équateur et en Bolivie, nous avons assisté à l’émergence de régimes qui, sans être tout à fait des dictatures, ne sont certainement pas favorables à la démocratie parlementaire. Une fois élus, leurs dirigeants ont entrepris de démanteler tous les organes susceptibles de contrôler leur pouvoir: la commission électorale, la Cour suprême, les chambres du parlement... Dans de nombreux cas, ils ont aussi abrogé leurs constitutions et réécrit («refondé», selon leur propres termes) leurs États selon des principes socialistes. Et dans ce contexte, qui la gauche choisit-elle de critiquer dans cette partie du monde? L’un des rares régimes à bénéficier d’un réel soutien populaire, celui d’Álvaro Uribe en Colombie, qui a le soutien de plus de trois quarts de la population parce qu’il a rétabli l’ordre dans un pays malheureux et qu’il a réprimé les forces paramilitaires de gauche comme de droite. Le fait que certains députés de cette Assemblée aient choisi précisément de s’attaquer à lui en dit long sur leurs propres priorités. Honte à eux. Il est injuste de rendre la situation plus facile pour les forces paramilitaires, c’est une honte!"@fr⁸ ". – Elnök úr, Dél-Amerika és Közép-Amerika alig észrevehetően egyfajta autokráciába fordul át – egyfajta . Nikaraguában, Venezuelában, Ekvádorban és Bolíviában olyan rendszerek felemelkedését láthattuk, amelyek ha nem is teljesen diktatórikusak, egyértelműen nem támogatják a parlamenti demokráciát – emberek, akiket bár törvényesen választottak meg, megszüntetik hatalmuk ellenőrzésének minden módját: a választási bizottságot, a legfelsőbb bíróságot, parlamentjük kamaráit, és sok esetben megszüntetik és újraírják alkotmányukat – ahogy ők nevezik, „újraalapozzák” – államaikat szocialista elvek alapján. Mindezekkel együtt kit pécézett ki a baloldal a világnak azon a részén? Egyikét a kevés olyan rendszernek, amely tényleg élvezi a lakosság támogatását – Álvaru Uribe rendszerét Kolumbiában, amely a lakosság több mint háromnegyedének támogatását élvezi, mert visszaállította a rendet ebben a boldogtalan országban, és letörte mind a bal-, mind a jobboldali paramilitáris csoportokat. Nagyon különös prioritásokat takar, hogy ő az az ember, akit néhányan itt a Parlamentben kipécéztek. Szégyelljék magukat! Helytelen megkönnyíteni a paramilitáris csoportok dolgát, micsoda szégyen!"@hu¹¹ "Signor Presidente, quasi inosservati, il Sud America e l’America centrale stanno scivolando in una forma di autocrazia, una specie di . In Nicaragua, Venezuela, Ecuador e Bolivia abbiamo assistito all’ascesa di regimi che se non proprio dittatoriali di certo non sostengono la democrazia parlamentare. Si tratta di presidenti che, benché eletti legittimamente, iniziano poi a smantellare qualsiasi controllo sul loro potere: la commissione elettorale, la Corte suprema, le camere del parlamento e, in molti casi, sospendono la costituzione e la riscrivono ‘rifondando’ – come dicono loro – lo Stato in base a principi socialisti. Con tutto quello che sta succedendo, la Sinistra chi sceglie di criticare in quella parte del mondo? Uno dei pochi regimi che gode genuinamente del sostegno popolare, quello di Álvaru Uribe in Colombia, che gode del sostegno di più di tre quarti della popolazione perché egli ha ripristinato l’ordine in quell’infelice paese e ha represso i paramilitari sia di destra che di sinistra. Dimostrano di possedere uno straordinario senso delle priorità quei deputati di quest’Aula che hanno scelto di prenderlo di mira. Dovreste vergognarvi. E’ un errore facilitare il compito dei paramilitari, che vergogna!"@it¹² "Pone pirmininke, vos pastebimai Pietų Amerika ir Centrinė Amerika pereina prie autokratijos formos – tam tikro neokaudilizmo. Matėme, kaip Nikaragvoje, Venesueloje, Ekvadore ir Bolivijoje įsigalėjo režimai, kurie, jeigu ir nėra grynai diktatoriniai, tikrai nepalaiko parlamentinės demokratijos – asmenys, kurie nors ir išrinkti teisėtai, vėliau imasi atsikratyti bet kokios jų galios kontrolės: Rinkimų komisijos, Aukščiausiojo teismo, jų Parlamento rūmų, o daugeliu atvejų panaikinti konstitucijas ir perdaryti (kaip jie patys sako, iš naujo įkurti) savo valstybes pagal socialistinius principus. Nepaisant šių aplinkybių, ką kairieji nusprendžia kritikuoti toje pasaulio dalyje? Vieną iš nedaugelio režimų, kuris tikrai turi visuomenės palaikymą, t. y. Álvaro Uribe režimą Kolumbijoje; Á. Uribe palaiko daugiau kaip trys ketvirtadaliai gyventojų, kadangi jis vėl įvedė tvarką toje nelaimingoje šalyje ir ėmėsi griežtesnių veiksmų tiek prieš kairiąsias, tiek prieš dešiniąsias sukarintas organizacijas. Tai, kad kai kurie šių rūmų nariai pasirinko būtent jį užsipulti, rodo nepaprastus prioritetus. Kaip jiems ne gėda. Neteisinga palengvinti sąlygas sukarintoms organizacijoms, kokia gėda!"@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, gandrīz nemanāmi Dienvidamerika un Centrālamerika sāk īstenot sava veida autokrātismu — neokaudilismu. Mēs esam pieredzējuši, kā Nikaragvā, Venecuēlā, Ekvadorā un Bolīvijā uzplaukst režīmi, kuri, ja arī ne gluži diktatoriski, noteikti neatbalsta parlamentāru demokrātiju — cilvēki, kuri tiek likumīgi ievēlēti, pēc tam ķeras pie tā, lai likvidētu jebkādu savas varas pārbaudi: vēlēšanu komisiju, Augstāko tiesu, šo valstu parlamentu palātas, un daudzos gadījumos viņi anulē savas valsts konstitūciju un pārstrādā to — „dibina no jauna”, kā viņi to sauc, savu valsti saskaņā ar sociālisma principiem. Tam visam notiekot, kuru minētājā pasaules daļā kreisie izvēlas kritizēšanai? Vienu no nedaudzajiem režīmiem, kas guvis patiesu tautas atbalstu, — Kolumbijā, kuru atbalsta vairāk nekā trīs ceturtdaļas valsts iedzīvotāju, jo viņš ir atjaunojis kārtību šajā nelaimīgajā valstī un iegrožojis gan labējo, gan kreiso spēku paramilitāros grupējumus. Tas, ka viņš ir tā persona, kuru daži šajā sēžu zālē ir izvēlējušies izcelt, parāda ārkārtēju prioritāšu kopumu. Kauns viņiem! Ir nepareizi atbalstīt paramilitāros grupējumus, kāds apkaunojums!"@lv¹³ "Mr President, barely noticed, South America and Central America are sliding into a form of autocracy – a kind of . In Nicaragua, Venezuela, Ecuador and Bolivia we have seen the rise of regimes which, if not exactly dictatorial, are certainly not supportive of parliamentary democracy – people who, although legitimately elected, then set about dismantling every check on their power: the Electoral Commission, the Supreme Court, the Chambers of their Parliament and, in many cases, dissolving their constitutions and rewriting – ‘refounding’, as they call it –their states along socialist principles. With all this going on, whom do the Left choose to criticise in that part of the world? One of the few regimes that genuinely enjoys popular support – that of Álvaru Uribe in Colombia, who has the support of more than three quarters of his population because he has restored order to that unhappy country and has cracked down on the paramilitaries of both Left and Right. It shows an extraordinary set of priorities that he should be the person that some in this Chamber have chosen to pick on. Shame on them. Es una desgracia hacer el caldo gordo a los paramilitares. ¡Qué vergüenza!"@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, Zuid- en Midden-Amerika zakken bijna onopgemerkt weg in een vorm van autocratie – een soort . In Nicaragua, Venezuela, Ecuador en Bolivia hebben we regiems zien opkomen die, hoewel ze niet echt dictatoriaal zijn te noemen, beslist geen parlementaire democratie voorstaan. Het gaat om mensen die, hoewel ze rechtmatig gekozen zijn, vervolgens elke controle op hun macht beginnen af te breken: de verkiezingscommissie, de hoge raad, de kamers van hun parlement en in veel gevallen heffen ze hun grondwet op en werken ze hun land om – ‘heroprichten’ noemen ze dat – naar socialistische beginselen. En terwijl dit alles aan de orde is, wie wil links in dat deel van de wereld het liefst bekritiseren? Een van de weinige regiems die echt steun onder de bevolking hebben – van Álvaru Uribe in Colombia, die door ruim driekwart van zijn volk wordt gesteund omdat hij de orde in dat bedroevende land heeft hersteld en tegen de paramilitaire troepen van zowel links als rechts optreedt. Het feit dat sommigen in dit Parlement ervoor kiezen het nu juist op hem te munten, laat wel heel vreemde prioriteiten zien. Ze moesten zich schamen. Het is niet juist om de paramilitairen in de kaart te spelen, wat schandalig!"@nl³ "Panie przewodniczący! Ameryka Południowa i Środkowa niemal niedostrzegalnie zmierzają ku formie autokracji – rodzajowi W Nikaragui, Wenezueli, Ekwadorze i Boliwii jesteśmy świadkami wyrastania reżimów, które – jeżeli nawet nie są dyktaturami – z pewnością nie popierają demokracji parlamentarnej. Rządzą tam ludzie, którzy, pomimo iż wybrano ich legalnie, starają się następnie rozmontować wszystkie mechanizmy ograniczające ich władzę: Komisję Wyborczą, Sąd Najwyższy i izby parlamentu. W wielu przypadkach uchylają też konstytucje i piszą nowe, nazywając to budowaniem swoich krajów od nowa na socjalistycznych podstawach. Podczas gdy to następuje, kogo w tamtej części świata wybiera na obiekt krytyki lewica? Jeden z nielicznych gabinetów, który rzeczywiście cieszy się uznaniem ludzi – kolumbijski rząd Álvaro Uribe, którego popiera ponad trzy czwarte mieszkańców, przywrócił on bowiem porządek w tym nieszczęsnym kraju oraz ukrócił działania zarówno lewicowych, jak i prawicowych oddziałów paramilitarnych. Fakt, że to właśnie on stał się celem ataku, pokazuje, jak specyficzne priorytety ma część członków tej Izby. Powinni się wstydzić. Stawanie po stronie organizacji paramilitarnych jest rzeczą niewłaściwą i haniebną!"@pl¹⁶ "Senhor Presidente, quase sem se fazerem notar, a América do Sul e a América Central estão a transitar para uma forma de autocracia – uma espécie de neocaudilhismo. Na Nicarágua, na Venezuela, no Equador e na Bolívia assistimos à emergência de regimes que, embora não sejam exactamente ditatoriais, seguramente não apoiam a democracia parlamentar – pessoas que, apesar de legitimamente eleitas, começam a desmantelar todos os mecanismos de controlo do seu poder: a Comissão Eleitoral, o Supremo Tribunal de Justiça, as câmaras do Parlamento e que, em muitos casos, anulam as suas constituições e reescrevem – "refundam", como lhe chamam – os seus Estados segundo princípios socialistas. Com tudo isto a acontecer, quem escolhe a esquerda para criticar naquela parte do mundo? Um dos poucos regimes que verdadeiramente goza de apoio popular: o regime de Álvaro Uribe, na Colômbia, que tem o apoio de mais de três quartos da população porque restaurou a ordem naquele país desafortunado e adoptou medidas severas contra os grupos paramilitares da esquerda e da direita. O facto de Álvaro Uribe ser a pessoa que alguns membros desta Assembleia escolheram criticar demonstra uma definição de prioridades extraordinária. Tenham vergonha. É errado facilitar a vida aos grupos paramilitares, que vergonha!"@pt¹⁷ "Domnule preşedinte, abia observate, America de Sud şi America Centrală alunecă puţin câte puţin într-o formă de autocraţie – un tip de . În Nicaragua, Venezuela, Ecuador şi Bolivia, am observat o ascensiune a regimurilor care, dacă nu sunt exact dictatoriale, cu siguranţă nu susţin democraţia parlamentară – persoane care, deşi alese în mod legitim, încep apoi să desfiinţeze orice mijloc de verificare a puterii lor: comisia electorală, curtea supremă, camerele parlamentului lor şi, în multe cazuri, dizolvarea constituţiei şi rescrierea – „reinstituirea”, după cum o numesc ei – statelor după principii socialiste. Când se întâmplă toate acestea, pe cine alege stânga să critice în acea parte a lumii? Unul dintre puţinele regimuri care se bucură cu adevărat de susţinere populară – cel al lui Álvaru Uribe din Columbia, care are sprijinul a peste trei sferturi din populaţie deoarece a restabilit ordinea în această ţară nefericită şi a reprimat energic grupările paramilitare, atât de stânga, cât şi de dreapta. Aceasta demonstrează un set extraordinar de priorităţi dacă el este persoana pe care unii din această Cameră au ales să-l critice. Să le fie ruşine. Este greşit să le uşurăm viaţa paramilitarilor, ruşine!"@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, takmer sme nepostrehli, že južná a stredná Amerika smerujú k autokracii – k určitej forme neo-caudillismu. V Nikarague, Venezuele, Ekvádore a Bolívii vznikli režimy, ktoré – ak nie sú priamo diktátorské – určite nepodporujú parlamentnú demokraciu. Títo ľudia, hoci legitímne zvolení, potom likvidujú akúkoľvek kontrolu svojej moci: volebnú komisiu, najvyšší súd, komory parlamentu. V mnohých prípadoch rušia ústavu a menia, takzvane „znovu zakladajú“ štáty v súlade so socialistickými zásadami. Vychádzajúc z týchto skutočností sa chcem opýtať, koho bude ľavica kritizovať v tejto časti sveta. Jedným z mála režimov, ktoré majú skutočnú podporu verejnosti, je režim Álvara Uribeho v Kolumbii, ktorého podporujú viac ako tri štvrtiny obyvateľstva, pretože v tejto nepokojnej krajine nastolil poriadok a zasiahol proti ľavicovým i pravicovým polovojenským organizáciám. Chcem poukázať na čudné priority niektorých poslancov tohto Parlamentu, ktorí kritizujú práve jeho. Môžu sa hanbiť. Vyjadrovať podporu polovojenským silám považujem za nesprávne, je to hanba!"@sk¹⁹ "Gospod predsednik, južna Amerika in Srednja Amerika komaj opazno drsita v obliko avtokracije – vrsto V Nikaragvi, Venezueli, Ekvadorju in Boliviji smo videli dvig režimov, ki niso bili ravno diktatorski, zagotovo pa ne podpirajo parlamentarne demokracije – to so ljudje, ki so se, čeprav so bili legitimno izvoljeni, lotili odstranjevanje vsakega preverjanja njihovih pristojnosti: volilne komisije, vrhovnega sodišča, domov parlamenta in v številnih primerih razpustom ustave in ponovnim zapisom – „ponovno ustanovitvijo“, kot temu pravijo – svojih držav po socialističnih načelih. Koga bo v tem delu sveta ob vsem tem izbrala levica in ga kritizirala? Eden od redkih režimov, ki resnično uživa javno podporo – režim Álvaru Uribe v Kolumbiji, ki uživa podporo treh četrtin prebivalstva, ker je ponovno vzpostavil red v tej nesrečni državi in pregnal paravojaške sile tako levice kot desnice. To kaže na izreden sklop prednostnih nalog, glede na katere naj bi on bil oseba, ki so ga nekateri v tej dvorani izbrali. Sram naj jih bo. Ni prav, da paravojaškim silam stvari olajšamo Kako nečastno!"@sl²⁰ "Herr talman! Nästan omärkligt håller Syd- och Centralamerika på att glida in i en form av autokrati – en slags ny svågerpolitik – ”nycaudillism”. I Nicaragua, Venezuela, Ecuador och Bolivia har vi sett regimer uppkomma som inte är exakt diktatoriska, men sannerligen inte stöder parlamentarisk demokrati – personer som, även om de är legitimt valda, därefter börjar avskaffa all kontroll av deras makt: valkommissionen, högsta domstolen, parlamentskamrarna, och i många fall upplöser sina författningar och skriver om – ”omgrundar” som de kallar det – sina stater enligt socialistiska principer. När allt detta pågår, vem kritiserar vänstern i den delen av världen? En av de få regimer som verkligen har folkligt stöd –Álvaru Uribes regim i Colombia, som har stöd av mer än tre fjärdedelar av befolkningen eftersom han har återupprättat ordningen i detta olyckliga land och har slagit ned på paramilitärerna från både vänstern och högern. Detta visar på en utomordentlig uppsättning prioriteringar, och det är just den person som vissa här i kammaren har valt att hacka på. De borde skämmas. Det är fel att underlätta för paramilitärerna, vilken skam!"@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Daniel Hannan (ECR )"¹¹ "Daniel Hannan (ECR )."^{18,5,20,1,19,14,16,13,4,21,9} "Daniel Hannan (ECR ). -"¹⁵ "Neo-Gaullismus"⁹ "neo-caudilism"¹⁸ "neo-caudillismo"^15,4 "neo-caudillismo."^5,20,16 "neocaudillismu"¹ "Álvaru Uribe"¹³ "új-caudillizmusba"¹¹
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶