Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-02-25-Speech-4-158"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-02-25"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Explicaţii privind votul⁶
dcterms:Language	"en"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20100225.15.4-158"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-02-25-Speech-4-159⁶
lpv:speaker	lp:Daniel Hannan⁶
lpv:spoken text	"Mr President, for 11 years in this House, I have been protesting about the common fisheries policy’s negative impacts on my home country: under international law, the United Kingdom had 65% of the fish stocks in North Sea waters covered by the CFP but we were allocated 25% by volume or 15% by value under the quota system. That argument is becoming academic because the fish have effectively disappeared. Even in the time that I have been in this House, there has been a calamitous decline in what ought to have been a renewable resource. In other countries which found a way to incentivise ownership, to give the fishermen a reason to treat the seas as a renewable harvest, they managed to sustain their fish levels: in Iceland, in Norway, in New Zealand, in the Falkland Islands. But in Europe, we had the tragedy of ‘the commons’, where we said it was a common resource to which all vessels had equal access. You cannot persuade a skipper to tie up his boat when he knows that the waters are being plundered by someone else. As I said, the argument is now effectively academic. It is over. Our boats are grounded. Our fishing ports are sterile. Our oceans are empty."@en⁴
lpv:spokenAs	substitute; Delegation for relations with the countries of the Andean Community (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; PECH (2009-07-14--2014-06-30)²³ member; JURI (2009-07-16--2011-02-01)²³ unknown; Conservative Party (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, během svého jedenáctiletého působení v této sněmovně jsem protestoval proti negativním dopadům společné rybářské politiky na moji vlast: podle mezinárodního práva mělo Spojené království ve vodách Severního moře 65 % rybí populace zahrnuté do SRP, ale na základě systému kvót nám bylo přiděleno jen 25 % tohoto objemu nebo 15 % této hodnoty. Tento spor se stává akademickou záležitostí, protože ryb výrazně ubylo. Dokonce i za mého působení v této sněmovně došlo ke katastrofickému úbytku tohoto zdroje, který měl být obnovitelný. V ostatních zemích, které přešly k motivačnímu systému vlastnictví, aby daly rybářům důvod chovat se k moři jako ke zdroji obnovitelné sklizně, dokázaly udržet úroveň rybích populací: na Islandu, v Norsku, na Novém Zélandu, na Falklandských ostrovech. V Evropě jsme se však vydali tragickou cestou „společných vod“, o nichž se tvrdilo, že jsou společným zdrojem, k němuž mají všechna plavidla rovný přístup. Nelze přesvědčit kapitána, aby zůstal v přístavu, když ví, že moře drancuje někdo jiný. Jak už jsem zmínil, tento spor je již jen akademickou otázkou. Už je po všem. Naše lodě kotví v přístavech. Naše rybářské přístavy jsou mrtvé. Naše oceány jsou opuštěné."@cs¹ "Hr. formand! I 11 år har jeg her i Parlamentet protesteret over den fælles fiskeripolitiks negative indvirkninger på mit eget hjemland. I henhold til international ret blev 65 % af fiskebestandene i Nordsøen for Det Forenede Kongerige omfattet af den fælles fiskeripolitik, men vi fik under kvoteordningen kun tildelt 25 % målt i mængder eller 15 % målt i værdi. Argumentet er nu ved at blive akademisk, fordi fiskene rent faktisk er forsvundet. Bare i den tid, jeg har været her i Parlamentet, har der været en katastrofal nedgang i det, der burde have været en vedvarende ressource. I andre lande, der har fundet en måde, hvorpå man kunne gøre ejerskabstanken tillokkende, hvor man har givet fiskerne en grund til at behandle havene som en vedvarende ressource, har man formået at opretholde fiskebestandene – i Island, i Norge, i New Zealand og på Falklandsøerne. Men i Europa har vi haft den tragiske "fællesskabssituation", hvor vi sagde, at fisk var en fælles ressource, som alle fiskerfartøjer havde lige adgang til. Man kan ikke overtale en skipper til at holde båden i havn, når han ved, at farvandene bliver udplyndret af nogen andre. Som sagt er striden nu rent faktisk akademisk. Det er slut. Vores både er trukket op på land. Vores fiskerihavne står gabende tomme. Vores have er tomme."@da² "Herr Präsident, seit elf Jahren protestiere ich in diesem Haus gegen die negativen Auswirkungen der Gemeinsamen Fischereipolitik auf mein Heimatland: Gemäß internationalem Recht wurden 65 % des Fischbestands von Großbritannien in den Gewässern der Nordsee von der GFP abgedeckt, aber uns wurden nur 25 % nach Volumen oder 15 % nach Wert nach dem Quotensystem zugewiesen. Diese Diskussion wird hypothetisch, da die Fische mittlerweile ausgestorben sind. Sogar seit Beginn meines Mandats hier im Parlament hat es eine katastrophalen Rückgang dessen gegeben, was eine erneuerbare Ressource hätte sein sollen. In anderen Ländern, die einen Weg gefunden haben, Anreize für das Übernehmen von Verantwortung zu schaffen und den Fischern einen Grund zu geben, Fischbestände als nachwachsenden Rohstoff anzusehen, hat man es geschafft, die Fischbestände zu erhalten: in Island, Norwegen, Neuseeland und auf den Falklandinseln. Aber in Europa hat sich die Tragödie der „Allgemeinheiten“ abgespielt, da gesagt wurde, dass Fischbestände eine allgemeine Ressource wären und dass alle Schiffe gleichberechtigt darauf zugreifen dürften. Man kann einen Kapitän nicht überzeugen, mit seinem Schiff im Hafen zu bleiben, wenn er weiß, dass die Gewässer von jemand anderem geplündert werden. Wie schon gesagt, ist die Debatte nun quasi hypothetisch. Es ist vorbei. Unsere Boote sind auf Grund gelaufen. Unsere Fischereihäfen bringen nichts mehr ein. Unsere Ozeane sind leer."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, επί έντεκα χρόνια διαμαρτύρομαι στο παρόν Σώμα για τον αρνητικό αντίκτυπο της κοινής αλιευτικής πολιτικής στη χώρα μου: βάσει του διεθνούς δικαίου, το Ηνωμένο Βασίλειο είχε τον έλεγχο του 65% των αλιευτικών αποθεμάτων στα ύδατα της Βόρειας Θάλασσας που καλύπτονται από την ΚΑλΠ, σύμφωνα όμως με το σύστημα των ποσοστώσεων μας δόθηκε ο έλεγχος του 25% με βάση τον όγκο ή του 15% με βάση το σύστημα των ποσοστώσεων. Η συζήτηση αυτή είναι πλέον θεωρητική, μιας και τα ψάρια έχουν ουσιαστικά εξαφανιστεί. Ακόμη και την περίοδο κατά την οποία είμαι μέλος αυτού του Σώματος, έχει σημειωθεί ολέθρια μείωση ενός φυσικού πόρου που θα έπρεπε να είναι ανανεώσιμος. Άλλες χώρες, οι οποίες βρήκαν τρόπους παροχής κινήτρων σε σχέση με την κυριότητα, έτσι ώστε να έχουν λόγους οι αλιείς να αντιμετωπίζουν τις θάλασσες ως ανανεώσιμο έσοδο, κατάφεραν να διατηρήσουν τα επίπεδα των αλιευμάτων τους: τέτοιες χώρες είναι η Ισλανδία, η Νορβηγία, η Νέα Ζηλανδία και οι Νήσοι Φώκλαντ. Στην Ευρώπη, όμως, είχαμε την τραγωδία των «κοινών πολιτικών», σύμφωνα με τις οποίες αντιμετωπίσαμε τα αλιεύματα ως κοινό φυσικό πόρο στον οποίο είχαν ίση πρόσβαση όλα τα αλιευτικά σκάφη. Δεν μπορείτε να πείσετε έναν καπετάνιο να δέσει το καράβι του στο λιμάνι όταν γνωρίζει ότι τα ύδατα στα οποία αλιεύει λεηλατούνται από άλλους. Όπως προανέφερα, ουσιαστικά αυτή η συζήτηση έχει πλέον καταστεί θεωρητική. Το θέμα έχει λήξει. Τα αλιευτικά μας σκάφη έχουν παροπλιστεί. Τα αλιευτικά μας λιμάνια είναι άγονα. Οι ωκεανοί μας είναι άδειοι."@el¹⁰ "Señor Presidente, llevo once años de pertenencia a esta cámara advirtiendo sobre el impacto negativo de la política pesquera común en mi país: de conformidad con el derecho internacional, el Reino Unido poseía el 65 % de las poblaciones de peces en aguas del Mar del Norte incluidas en la PPC pero, según el sistema de cuotas, se nos asignó un 25 % en términos de volumen y un 15 % en términos de valor. Este contencioso se está volviendo eminentemente teórico porque los peces están verdaderamente desapareciendo. Incluso durante el tiempo que he sido diputado al Parlamento Europeo, se ha producido una desastrosa reducción de lo que debería haber sido un recurso renovable. En otros países que encontraron la manera de incentivar el sentido de responsabilidad, de dar a los pescadores una razón para tratar el mar como una fuente de cosechas renovables, han logrado mantener los niveles de las poblaciones: en Islandia, en Noruega, en Nueva Zelanda, en las Islas Malvinas. En cambio en Europa hemos sufrido la tragedia de los «comunes» al establecer que la pesca era un recurso común al que todas las embarcaciones tenían el mismo acceso. No se puede convencer a un patrón de barco de que lo deje en puerto cuando sabe a ciencia cierta que otros se están dedicando a saquear las aguas. Como ya he dicho, la discusión ha pasado a ser puramente teórica en realidad. Se acabó. Nuestra flota está varada; nuestros puertos pesqueros, desiertos; nuestros océanos, vacíos."@es²¹ "Austatud juhataja! Olen siin täiskogul juba 11 aastat protesteerinud ühise kalanduspoliitika negatiivsete mõjude pärast minu kodumaale: rahvusvaheliste seaduste kohaselt kattis 65% Ühendkuningriigi kalavarudest Põhjameres ühine kalanduspoliitika, kuid meile eraldati kvoodisüsteemiga 25% mahust või 15% väärtusest. Argument on muutumas puhtakadeemiliseks, sest kalavarud on juba põhimõtteliselt kadunud. Isegi selle aja jooksul, mis ma siin täiskogul olnud olen, on ressurss, mis oleks pidanud isetaastuv olema, hukatuslikult vähenenud. Teistes riikides, Islandil, Norras, Uus-Meremaal ja Falklandi saartel, kus leiti viis, kuidas anda kalavarude omamise stimuleerimisega kaluritele põhjus kohelda merd kui isetaastuvat ressurssi, on suudetud kalavarusid jätkusuutlikul tasemel hoida. Euroopas aga tuli meile see traagiline ühise omandi idee, kui ütlesime, et need on ühised ressursid, millele kõigil laevadel on võrdne juurdepääs. Te ei saa oodata, et kapten oma laeva sadamas hoiab, kui ta teab, et keegi teine samal ajal merd rüüstab. Nagu ma ütlesin, on argument nüüdseks puhtakadeemiline. Kõik on läbi! Meie laevad on kuivale tõmmatud. Meie sadamad on puhtad. Meie ookeanid tühjad."@et⁵ "Arvoisa puhemies, olen vastustanut tässä parlamentissa 11 vuoden ajan kielteisiä vaikutuksia, joita yhteinen kalastuspolitiikka on aiheuttanut kotimaalleni. Kansainvälisen oikeuden mukaan yhteisellä kalastuspolitiikalla katettiin 65 prosenttia Yhdistyneen kuningaskunnan Pohjanmeren-kalavaroista, mutta meille myönnettiin kiintiöjärjestelmän mukaisesti 25 prosenttia määrän perusteella tai 15 prosenttia arvon perusteella. Väittelystä on tulossa teoreettinen, koska kalat ovat tosiaan kadonneet. Jopa sinä aikana, kun olen toiminut parlamentin jäsenenä, niin sanotusti uusiutuva luonnonvara on vähentynyt kohtalokkaalla tavalla. Kalavaroja on onnistuttu ylläpitämään muissa valtioissa, joissa on kannustettu omistajuutta ja joissa kalastajat ovat saaneet syyn kohdella meriä uusiutuvana varana. Tarkoitan tällä Islantia, Norjaa, Uutta-Seelantia ja Falklandinsaaria. Yhteisössä ongelmana oli "yhteisyys", mikä tarkoitti, että kyse oli yhteisestä varasta, johon kaikilla aluksilla oli yhtäläinen oikeus. Kipparia on mahdoton saada pysymään maissa, kun hän tietää, että joku muu harjoittaa kalastusta vesillä. Kuten sanoin, väittely on nyt todellakin teoreettista. Kaikki on ohi. Aluksemme on hylätty maihin. Kalasatamamme eivät tuota tulosta. Valtameremme on tyhjennetty."@fi⁷ ". Monsieur le Président, cela fait 11 ans que je proteste au sein de cette assemblée contre les impacts négatifs de la politique commune de la pêche sur mon pays natal: en vertu du droit international, le Royaume-Uni possède 65 % des stocks de poissons dans les eaux de la mer du Nord couvertes par la PCP, mais 25 % nous ont été alloués en volume c’est-à-dire 15 % en valeur, en vertu du système de quotas. Cet argument devient académique puisque les poissons ont en fait disparu. Et même, au cours de la période que j’ai passée dans cette assemblée, il y a eu un déclin calamiteux de ce qui aurait dû être une ressource renouvelable. D’autres pays, qui ont trouvé un moyen d’inciter à l’accès à la propriété, pour donner une raison aux pêcheurs de traiter la mer comme une ressource renouvelable, sont parvenus à maintenir le niveau de leurs stocks de poissons: c’est le cas en Islande, en Norvège, en Nouvelle-Zélande, aux Malouines. Mais en Europe, nous avons été confrontés à la tragédie des biens communs: les ressources étaient considérées comme communes et libres d’accès pour tous les navires. Vous ne pouvez pas persuader le capitaine d’un navire d’amarrer son bateau lorsqu’il sait que les eaux sont pillées par quelqu’un d’autre. Comme je l’ai dit, l’argument est à présent purement académique. C’est fini. Nos bateaux sont échoués. Nos ports de pêche sont stériles. Nos océans sont vides."@fr⁸ ". – Elnök úr, e Házban 11 éve tiltakozom a közös halászati politika hazámra gyakorolt negatív hatásai miatt: a nemzetközi jog alapján a közös halászati politika alá tartozó északi-tengeri vizek halállományának 65%-a az Egyesült Királyságé, de a kvótarendszer felosztása alapján mennyiségben annak 25%-át, értékben pedig 15%-át kaptuk. Ez az érv elméletivé vált, mivel a halállomány valójában eltűnt. Még abban az időben is, amikor e Házban voltam, végzetes hanyatlás ment végbe abban, aminek megújuló erőforrásnak kellett volna lennie. Más országokban, amelyek megtalálták a tulajdonosi ösztönzés módját, hogy a halászok értelmét lássák, hogy a tengereket megújuló forrásként kezeljék, sikerült fenntartani a halállomány szintjét: Izlandon, Norvégiában, Új-Zélandon és a Falkland-szigeteken. Európában azonban „a közös” tragédiája érvényesült, amely esetében azt mondták, hogy ez közös erőforrás, amelyhez minden hajónak egyenlő hozzáférése van. Lehetetlen meggyőzni a hajóparancsnokot, hogy kösse ki a hajóját, amikor tudja, hogy valaki más fosztogatja a vizeket. Amint mondtam, az érvelés most valójában elméleti. Elmúlt. Hajóink megfeneklettek. Halászkikötőink sterilek. Óceánjaink üresek."@hu¹¹ "Signor Presidente, da ormai 11 anni continuo a denunciare le ripercussioni negative della politica comune della pesca sul mio paese: in base al diritto internazionale, la politica comune della pesca avrebbe dovuto riguardare il 65 per cento degli stock ittici del Regno Unito nel Mare del Nord, ma in base ai sistema dei contingenti abbiamo ottenuto solamente il 25 per cento in termini di volume e il 15 per cento in termini di valore. Quell’accordo sta diventando puramente teorico dal momento che la popolazione ittica è effettivamente scomparsa. Anche nel periodo che ho trascorso in quest'Aula ho assistito a un calo spaventoso di una risorsa che dovrebbe essere teoricamente rinnovabile. I paesi che sono riusciti a promuovere la partecipazione, a offrire ai pescatori un buon motivo per trattare i mari come una risorsa rinnovabile, sono riusciti anche a mantenere viva la popolazione ittica: mi riferisco all’Islanda, alla Norvegia, alla Nuova Zelanda e alle Isole Falkland. Ma in Europa abbiamo assistito alla “tragedia dei beni comuni”, che ha offerto a tutti i pescherecci parità di accesso alla risorsa ittica comune. E’ impossibile convincere il comandante di un peschereccio a rientrare in porto quando egli è consapevole che quelle acque verranno comunque depredate da qualcun altro. Come ho già detto, si tratta di un’argomentazione ormai puramente teorica. E’ finita. I nostri pescherecci non possono salpare. I nostri porti di pesca sono abbandonati. I nostri oceani sono vuoti."@it¹² "Pone pirmininke, jau vienuolika metų šiame Parlamente protestuoju prieš bendrosios žuvininkystės politikos neigiamą poveikį mano šaliai: pagal tarptautinę teisę Jungtinė Karalystė Šiaurės jūros vandenyse, kuriems taikoma BŽP, turėjo 65 proc. žuvų išteklių, o pagal kvotų sistemą mums buvo skirta tik 25 proc. pagal kiekį arba 15 proc. pagal vertę. Tas argumentas tampa akademinis, nes žuvys praktiškai išnyko. Net ir mano, kaip EP nario, veiklos laikotarpiu žuvų išteklių katastrofiškai sumažėjo, o juk jie turėjo būti atsinaujinantieji ištekliai. Kitose šalyse, kurios rado būdų skatinti atsakomybę, suteikti žvejams priežastį jūras laikyti atsinaujinančiu derliumi, žvejai sugebėjo išsaugoti savo žuvų išteklių lygį: Islandijoje, Norvegijoje, Naujojoje Zelandijoje, Folklando salose. Bet Europoje mes patyrėme „bendros nuosavybės“ tragediją, kai pasakėme, kad tai bendras išteklius, kuriuo naudotis gali visi laivai. Jūs neįtikinsite kapitono pririšti savo laivą, kai jis žino, kad jo vandenų išteklius grobsto kiti. Kaip jau sakiau, šis argumentas dabar praktiškai akademinis. Viskas baigta. Mūsų laivai prišvartuoti. Mūsų žvejybos uostai sterilūs. Mūsų vandenynai tušti."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, jau 11 gadus es Parlamentā esmu protestējis pret kopējās zivsaimniecības politikas negatīvo ietekmi uz manu valsti: saskaņā ar starptautiskajiem tiesību aktiem kopējā zivsaimniecības politika ietvēra 65 % Apvienotās Karalistes zivju krājumu Ziemeļjūrā, bet saskaņā ar kvotu sistēmu mums tika piešķirti 25 % daudzuma ziņā vai 15 % vērtības ziņā. Šis arguments kļūst teorētisks, jo zivis ir reāli pazudušas. Pat tolaik, kad es strādāju šajā Parlamentā, postošu samazinājumu ir piedzīvojis tas, kam vajadzētu būt neizsīkstošam resursam. Citām valstīm, kuras atrada veidu, kā stimulēt īpašumtiesības, lai zvejniekiem būtu iemesls attiekties pret jūrām kā pret atjaunojamu zvejas vietu, izdevās saglabāt savu zivju krājumu līmeni: Īslandei, Norvēģijai, Jaunzēlandei, Folklenda salām. Bet mums Eiropā bija „kopīguma” traģēdija; mēs pateicām, ka jūras ir kopējs resurss un visiem kuģiem ir vienāda piekļuve šim resursam. Nav iespējams pierunāt kapteini pietauvot savu kuģi, ja viņš labi zina, ka kāds cits šajā laikā izlaupa ūdeņus. Kā es jau teicu, tagad šis arguments ir tīri teorētisks. Tas ir pagājis. Mūsu kuģi ir uzskrējuši uz sēkļa. Mūsu zvejas ostas ir neauglīgas. Mūsu okeāni ir tukši."@lv¹³ "Mr President, for 11 years in this House I have been protesting about the common fisheries policy’s negative impacts on my home country: under international law the United Kingdom had 65% of the fish stocks in North Sea waters covered by the CFP but we were allocated 25% by volume or 15% by value under the quota system. That argument is becoming academic because the fish have effectively disappeared. Even in the time that I have been in this House there has been a calamitous decline in what ought to have been a renewable resource. In other countries which found a way to incentivise ownership, to give the fishermen a reason to treat the seas as a renewable harvest, they managed to sustain their fish levels: in Iceland, in Norway, in New Zealand, in the Falkland Islands. But in Europe we had the tragedy of ‘the commons’, where we said it was a common resource to which all vessels had equal access. You cannot persuade a skipper to tie up his boat when he knows that the waters are being plundered by someone else. As I said, the argument is now effectively academic. It is over. Our boats are grounded. Our fishing ports are sterile. Our oceans are empty."@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, in dit Parlement protesteer ik nu al elf jaar tegen de negatieve effecten van het gemeenschappelijk visserijbeleid op mijn vaderland. Krachtens internationale wetgeving viel 65 procent van de visvoorraden van het Verenigd Koninkrijk in de Noordzee onder het GVB, maar onder het quotumstelsel kregen we qua volume maar 25 procent en qua waarde maar 15 procent toegewezen. Dat is nu een academisch argument geworden, want de vis is in feite verdwenen. Zelfs in de tijd waarin ik nu lid van dit Parlement ben, is er een rampzalige afname opgetreden van iets wat een hernieuwbare hulpbron had moeten zijn. In andere landen, waar men manieren heeft gevonden om eigendom te stimuleren, zodat de vissers gemotiveerd werden de zee als een duurzame voedselbron te behandelen, is men erin geslaagd de visstand op hetzelfde niveau te houden: in IJsland, in Noorwegen, in Nieuw-Zeeland en op de Falklandeilanden. Maar in Europa hadden we de tragedie van ‘de gemeenschappelijke hulpbron’, waarvan we zeiden dat alle schepen er gelijkelijk toegang toe hadden. Je kunt van een schipper niet verwachten dat hij zijn boot afmeert als hij weet dat anderen de viswateren leegroven. Maar zoals ik al zei: dit is nu eigenlijk een theoretisch argument. Het is voorbij. Onze vissersboten zijn aan de grond gezet. Onze vissershavens zien er levenloos uit. Onze oceanen zijn leeg."@nl³ "Panie przewodniczący! Od 11 lat protestuję w tej Izbie przeciwko negatywnym skutkom wspólnej polityki rybołówstwa dla mojej ojczyzny: na mocy prawa międzynarodowego Wielkiej Brytanii przysługuje 65 % zasobów rybnych w Morzu Północnym objętych WPRyb, ale w ramach systemu kwot przyznano nam tylko 25 % w ujęciu ilościowym i 15 % w ujęciu wartościowym. Ten spór staje się akademicki, ponieważ ryby praktycznie zniknęły. Już za mojej kadencji jako posła do PE doszło do katastrofalnego spadku tego, co powinno być zasobem odnawialnym. W innych krajach, które znalazły sposób na zachęcenie do przejmowania gospodarki rybnej przez rybaków, by dać im powód do traktowania mórz jako odnawialnego zasobu, udało się utrzymać poziom zasobów ryb: na Islandii, w Norwegii, Nowej Zelandii, na Wyspach Falklandzkich. Ale w Europie mieliśmy do czynienia z tragedią „wspólnoty”, kiedy powiedzieliśmy, że są to wspólne zasoby, do których wszystkie statki mają równy dostęp. Nie można przekonać szypra, by zacumował swój statek, kiedy wie, że wody są plądrowane przez kogoś innego. Jak już powiedziałem, spór ma obecnie charakter czysto akademicki. To koniec. Nasze łodzie zostały uziemione. Nasze porty rybackie są puste. Nasze oceany zieją pustką."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, há 11 anos que, nesta Assembleia, protesto contra os impactos negativos da política comum das pescas no meu país: ao abrigo do direito internacional, o Reino Unido tem 65% das unidades populacionais de peixes no mar do Norte abrangidas pela PCP, mas só nos foram atribuídas 25% em volume ou 15% em valor de acordo com o sistema de quotas. Esse argumento torna-se académico porque o peixe, na verdade, desapareceu. Mesmo no período que passei nesta Assembleia, houve um declínio calamitoso do que deveria ter sido um recurso renovável. Noutros países que encontraram uma forma de incentivar a propriedade, de proporcionar aos pescadores um motivo para tratarem os mares como um meio renovável, foi possível manter os níveis de peixe: na Islândia, na Noruega, na Nova Zelândia, nas Ilhas Falkland. Contudo, na Europa, tivemos a tragédia dos “comuns”, em que declarámos que o peixe era um recurso comum, ao qual todos os navios tinham igual acesso. Não se pode persuadir um capitão a ancorar o seu navio quando ele sabe que as águas são saqueadas por outros. Como referi, o argumento é agora, na verdade, académico. Tudo acabou. Os nossos navios estão presos a terra. Os nossos portos de pesca são estéreis. Os nossos oceanos estão vazios."@pt^17,17 "Dle preşedinte, timp de 11 ani, în acest Parlament, am protestat împotriva efectelor negative ale politicii comune în domeniul pescuitului asupra ţării mele natale: în conformitate cu dreptul internaţional, pentru Regatul Unit, 65 % din resursele halieutice din apele Mării Nordului erau acoperite de politica comună în domeniul pescuitului, însă ni s-au alocat 25 % în funcţie de volum sau 15 % în funcţie de valoare în temeiul sistemului de cote. Acest argument devine academic deoarece peştii au dispărut, efectiv. Chiar pe perioada cât am fost în Parlament, s-a înregistrat o scădere dezastruoasă a ceea ce ar fi trebuit să fie o resursă regenerabilă. Alte ţări, care au găsit o modalitate de a stimula proprietatea, de a oferi pescarilor un motiv să considere mările ca o recoltă regenerabilă, au reuşit să îşi menţină nivelurile de peşte: Islanda, Norvegia, Noua Zeelandă, Insulele Falkland. Însă în Europa a existat tragedia aspectelor „comune”, prin care am spus că este o resursă comună la care toate navele au acces egal. Nu poţi convinge un căpitan să îşi lege barca dacă ştie că apele sunt prădate de altcineva. După cum am spus, argumentul este acum efectiv academic. S-a terminat. Bărcile noastre sunt blocate. Porturile noastre de pescuit sunt sterile. Oceanele noastre sunt goale."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, už 11 rokov protestujem v tomto Parlamente proti negatívnym vplyvom spoločnej politiky rybného hospodárstva na moju rodnú krajinu. Podľa medzinárodného práva má Spojené kráľovstvo 65 % populácie rýb vo vodách Severného mora, na ktoré sa vzťahuje spoločná politika rybného hospodárstva, ale podľa systému kvót nám bolo pridelených 25 % z hľadiska ich objemu alebo 15 % z hľadiska ich hodnoty. Tento spor sa dostáva do akademickej roviny, pretože ryby v podstate vyhynuli. Dokonca aj v čase, keď som v tomto Parlamente, došlo ku katastrofálnemu úbytku toho, čo malo byť obnoviteľným zdrojom. V iných krajinách, ktoré našli spôsob, ako motivovať k vlastníctvu, ako poskytnúť rybárom dôvod na to, aby s morami zaobchádzali ako s obnoviteľnou úrodou, sa im podarilo udržať svoje úrovne rýb. Na Islande, v Nórsku, na Novom Zélande a na Falklandoch. V Európe sme však zažili tragédiu „spoločenstva“, keď sme povedali, že je to spoločný zdroj, ku ktorému majú všetky plavidlá rovnaký prístup. Nemôžete presvedčiť kapitána, aby priviazal svoju loď, ak vie, že vody drancuje niekto iný. Ako som povedal, spor sa v podstate dostal do akademickej roviny. Je koniec. Naše lode stroskotali. Naše rybárske prístavy sú nevyužité. Naše oceány sú prázdne."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, 11 let sem v tem parlamentu protestiral zaradi negativnih vplivov skupne ribiške politike na mojo domovino: v skladu z mednarodnim pravom je Združeno kraljestvo imelo 65 % staležev rib v vodah Severnega morja, zajetih s SRP, v skladu s sistemom kvot pa nam je bilo po količini dodeljenih 25 % ali po vrednosti 15 % teh staležev. Ta argument postaja teoretičen, ker so ribe dejansko izginile. Celo v času, od kar sem jaz v tem parlamentu, se je vir, ki naj bi bil obnovljiv, katastrofalno zmanjšal. V drugih državah, ki so znale spodbuditi lastništvo, dati ribičem razlog, da z morji ravnajo kot z obnovljivim pridelkom, jim je uspelo ohraniti ravni populacij rib: na Islandiji, na Norveškem, na Novi Zelandiji, na Falklandskem otočju. V Evropi pa smo doživeli „tragedijo skupne lastnine“, ko smo rekli, da je to skupni vir, do katerega imajo enak dostop vsa plovila. Ne morete prepričati kapitana, da bo zasidral svojo barko, ko pa ve, da vode pleni nekdo drug. Kakor sem rekel, argument je zdaj dejansko teoretičen. Konec je. Naše barke so nasedle. Naša ribiška pristanišča so jalova. Naši oceani so prazni."@sl²⁰ "Herr talman! Under 11 år här i parlamentet har jag protesterat mot den gemensamma fiskeripolitikens negativa konsekvenser för mitt hemland. Enligt internationell lag omfattades 65 procent av Storbritanniens fiskbestånd i Nordsjön av den gemensamma fiskeripolitiken, men vi tilldelades endast 25 procent av volymen eller 15 procent av värdet enligt kvotsystemet. Diskussionen håller på att bli teoretisk eftersom fisken i själva verket har försvunnit. Till och med under den tid jag har suttit i parlamentet har det som skulle vara en förnybar resurs minskat katastrofalt. I andra länder som hittade ett sätt att främja egenansvar och att ge fiskare anledning att behandla haven som en förnybar skörd lyckades man upprätthålla sina fiskenivåer: på Island, i Norge, på Nya Zeeland och på Falklandsöarna. Men i EU hade vi det ”gemensammas” tragedi och vi sade att fisket var en gemensam resurs som alla fartyg hade lika stor tillgång till. Ni kan inte övertala en kapten att förtöja sin båt när han vet att vattnen plundras av någon annan. Som jag sade är diskussionen numera verkligen teoretisk. Det är över. Våra båtar har gått på grund. Våra fiskehamnar är livlösa. Våra hav är tomma."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Daniel Hannan (ECR )"¹¹ "Daniel Hannan (ECR )."^{18,5,20,1,19,14,16,13,4,21,9} "Daniel Hannan (ECR ). -"¹⁵
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶