Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2010-01-21-Speech-4-066"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2010-01-21"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Încălcarea drepturilor omului în China, în special în cazul lui Liu Xiaobao⁶
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20100121.5.4-066"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2010-01-21-Speech-4-067⁶
lpv:speaker	lp:Véronique De Keyser⁶
lpv:spoken text	". Monsieur le Président, les résolutions d’urgence sont toujours un exercice difficile parce que, bien souvent, plutôt que de traduire une urgence humanitaire, elles reflètent une impuissance politique. Le que nous pratiquons chaque mois est un recours ultime. Il signifie clairement que tous les autres instruments de dialogue et de pression se sont révélés inefficaces et que, faute de pouvoir agir, on dénonce. Dans le cas de la Chine, je ne suis pas sûre que multiplier les résolutions d’urgence comme nous le faisons – mars 2009, novembre 2009, janvier 2010, plus le projet d’une autre résolution en mars 2010 – soit productif. Non pas que je sous-estime la difficulté de ce pays à gérer sa transition vers la démocratie, mais parce que je crois que revenir sans cesse à la charge, ce n’est pas se tromper de cible, c’est se tromper de stratégie. Il y a d’autres instruments politiques plus convaincants. J’ai été la première à demander des résolutions sur les Ouïgours et à espérer éviter ainsi, en vain hélas, des exécutions capitales. Je soutiens, au nom de mon groupe, Liu Xiaobao, ce dissident de Tiananmen, condamné récemment, dont le seul crime est d’être épris de démocratie, mais je refuse de clouer tous les deux mois la Chine au pilori, tout simplement parce que cela ne la fera pas plier. Bien au contraire! Car cet acteur commercial incontournable, ce pays qui a un siège permanent au Conseil de sécurité des Nations unies, qui est en pleine croissance et en pleine évolution démocratique, dont nous avons besoin pour lutter contre le changement climatique, ce pays doit être un partenaire, à qui on dit ses quatre vérités, mais qu’on respecte pour les efforts qu’il engage. C’est ce respect qui manque dans la résolution. C’est pour ces raisons politiques que mon groupe a retiré sa signature. Mais pour qu’il n’y ait aucune ambiguïté sur la question des droits de l’homme, auxquels je tiens au moins autant que vous, mon groupe votera en faveur de tous les amendements qui s’y rapportent. Quant à l’issue finale du vote, elle dépendra des amendements que nous avons déposés."@fr⁸
lpv:spokenAs	vice-chair; S&D (2009-07-14--2012-01-18)²³ member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³ substitute; Delegation for relations with the Palestinian Legislative Council (2009-09-16--2014-06-30)²³ substitute; AFET (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; DEVE (2009-07-16--2012-01-18)²³ unknown; Parti Socialiste (2009-07-14--2014-06-30)²³ member; DROI (2009-07-16--2012-01-18)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, naléhavá usnesení jsou vždy obtížná, protože často odrážejí spíše politickou bezmoc než humanitární pohotovost. Strategie veřejného označování, kterou využíváme každý měsíc, je z nouze ctnost. To zjevně znamená, že všechny ostatní způsoby dialogu nebo uplatňování tlaku se ukázaly jako neúčinné a že jsme bezmocní, a proto soudíme. V případě Číny si nejsem jistá, zda zvyšování počtu naléhavých usnesení, která jsme předložili – v březnu 2009, v listopadu 2009, v lednu 2010 a další usnesení plánované na březen 2010 – je produktivní. Ne proto, že podceňuji obtíže, které Čína má při svém přechodu na demokracii; ale z toho důvodu, že jsem přesvědčena, že pokud jsme stále v ofenzivě, není špatný cíl, ale strategie. Existují jiné, přesvědčivější politické nástroje. Byla jsem první osobou, která žádala usnesení o Ujgurech a přechovávala bohužel marnou naději, že se tak vyhneme trestům smrti. Jménem naší skupiny bych ráda vyjádřila podporu panu Liou Siao-po, nedávno odsouzenému disidentovi, který se účastnil událostí na náměstí Tiananmen, jehož jediným zločinem je jeho vášeň pro demokracii. Odmítám však pranýřovat Čínu každé dva měsíce, prostě proto, že ji to stejně nepřinutí se vzdát. Právě naopak, protože Čína je klíčový obchodní partner, má stálé místo v Radě bezpečnosti OSN, zažívá intenzivní růst, nachází se uprostřed demokratického přerodu a my ji potřebujeme, abychom mohli bojovat proti změnám klimatu, musí tedy být partnerem, jemuž můžeme říci několik nepříjemných pravd, ale respektujeme jej za úsilí, jež vyvíjí. Z těchto politických důvodů má skupina od podpisu ustoupila. Nicméně, abychom zajistili, že v otázce lidských práv, kterých si cením stejně jako vy, nedojde k žádným nejasnostem, bude má skupina hlasovat ve prospěch všech pozměňovacích návrhů, které se k usnesení vztahují. Pokud jde o konečný výsledek hlasování, ten bude záviset na pozměňovacích návrzích, které jsme předložili."@cs¹ "Hr. formand! Uopsættelige beslutninger er altid vanskelige, fordi de ofte afspejler politisk afmagt snarere end humanitære nødsituationer. Den strategi med udhængning ved navns nævnelse, som vi anvender hver måned, er en sidste udvej. Den betyder tydeligvis, at alle de øvrige midler for dialog eller pres har været ineffektive, og at vi fordømmer, fordi vi er ude af stand til at handle. I tilfældet med Kina er jeg ikke sikker på, at vores stigende antal uopsættelige beslutninger – i marts 2009, november 2009, januar 2010 og marts 2010, med den anden planlagte beslutning – er produktiv. Det er ikke, fordi jeg undervurderer Kinas problemer med at forvalte overgangen til demokrati; det er, fordi jeg finder vores strategi med konstant at være i offensiven forkert, ikke målsætningen. Der findes andre mere overbevisende politiske redskaber. Jeg var den første til at kræve beslutninger om uygurerne og nære det desværre forgæves håb om, at man dermed kunne undgå dødsstraf. På vegne af vores gruppe vil jeg støtte Liu Xiaobo – den nyligt dømte Tiananmen-dissident, hvis eneste forbrydelse er hans passion for demokrati. Jeg nægter imidlertid at sætte Kina i gabestokken hver anden måned, ganske enkelt fordi det ikke vil få landet til at give efter. Snarere tværtimod, fordi denne vigtige handelspartner – dette land, der har et permanent sæde i FN's Sikkerhedsråd og en stærk vækst, og som befinder sig midt i demokratiske forandringer, der er nødvendige for at bekæmpe klimaændringer – dette land skal være en partner, som man fortæller nogle få drøje sandheder, men som man respekterer for dets indsats. Det er den respekt, der mangler i beslutningen. Det er de politiske grunde til, at min gruppe har trukket sin underskrift tilbage. Men for at undgå flertydigheder i menneskerettighedsspørgsmålet – som jeg værdsætter mindst lige så højt som Dem – vil min gruppe stemme for alle ændringsforslag vedrørende dette. Det endelige resultat af afstemningen vil afhænge af vores ændringsforslag."@da² "Herr Präsident, dringende Entschließungen sind immer eine schwierige Übung, weil sie eher politische Machtlosigkeit als humanitäre Dringlichkeit widerspiegeln. Die von uns jeden Monat angewandte Anprangerungsstrategie ist die letzte Zuflucht. Es bedeutet eindeutig, dass sich alle anderen Mittel des Dialogs oder der Druckausübung als wirkungslos erwiesen haben, und da wir machtlos sind, etwas zu unternehmen, verurteilen wir. Im Fall von China bin ich mir nicht sicher, ob die steigende Zahl dringender Entschließungen, im März 2009, im November 2009, im Januar 2010 und im März 2010 gemeinsam mit der anderen geplanten Entschließung produktiv ist. Der Grund liegt nicht daran, dass ich die Schwierigkeit unterschätze, die der Übergang zur Demokratie in China bedeutet; sondern ich glaube, dass eine Position der dauernden Offensive zeigt, dass die Strategie falsch ist und nicht das Ziel. Es gibt andere, überzeugendere politische Instrumente. Ich war die Erste, die Entschließungen bezüglich der Uiguren gefordert hat und die daran geglaubt hat, dass Hinrichtungen auf diesem Weg vermieden werden können. Im Namen unserer Fraktion möchte ich Liu Xiaobo unterstützen, den kürzlich verurteilten Tiananmen-Dissidenten, dessen einziges Verbrechen seine Leidenschaft für die Demokratie ist. Allerdings weigere ich mich, China alle zwei Monate an den Pranger zu stellen, weil es dadurch ganz einfach nicht zum Einlenken gebracht wird. Ganz im Gegenteil. Dieser wichtige Handelspartner, dieses Land, das über einen dauernden Sitz im UN-Sicherheitsrat verfügt, das intensives Wachstum erlebt und sich mitten im demokratischen Umbruch befindet, das wir im Kampf gegen den Klimawandel benötigen, dieses Land muss ein Partner sein, dem man einige Wahrheiten sagen kann, den man aber auch für seine Bemühungen respektieren muss. Dieser Respekt fehlt in der Entschließung. Aus diesen politischen Gründen hat meine Fraktion ihre Unterschrift zurückgezogen. Damit es keine Missverständnisse zum Problem der Menschenrechte gibt, die ich mindestens ebenso hoch schätze, wie Sie das tun, wird meine Fraktion für alle diesbezüglichen Änderungsanträge mit Ja stimmen. Was das Endergebnis der Abstimmung betrifft, so wird dies von den von uns eingebrachten Änderungsanträgen abhängen."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, τα ψηφίσματα επί επειγόντων θεμάτων αποτελούν πάντα ένα δύσκολο έργο, επειδή συνήθως αντικατοπτρίζουν πολιτική αδυναμία και όχι μια ανθρωπιστική κατάσταση έκτακτης ανάγκης. Η στρατηγική κατονομασίας και μομφής που ακολουθούμε κάθε μήνα αποτελεί έσχατη λύση. Καταδεικνύει σαφώς ότι όλα τα υπόλοιπα μέσα διαλόγου και άσκησης πίεσης αποδείχθηκαν αναποτελεσματικά και, όντας ανήμποροι να δράσουμε, καταδικάζουμε. Στην περίπτωση της Κίνας δεν είμαι σίγουρη ότι η αύξηση του αριθμού των ψηφισμάτων επί επειγόντων θεμάτων, στην οποία έχουμε προβεί –τον Μάρτιο του 2009, τον Νοέμβριο του 2009, τον Ιανουάριο του 2010 και τον Μάρτιο του 2010, με το επόμενο προγραμματισμένο ψήφισμα – είναι παραγωγική. Αυτό δεν το λέω επειδή υποτιμώ τη δυσκολία που αντιμετωπίζει η Κίνα στη διαχείριση της μετάβασής της στη δημοκρατία, αλλά επειδή πιστεύω πως, όταν τηρούμε διαρκώς επιθετική στάση, δεν έχουμε λανθασμένο στόχο, αλλά λανθασμένη στρατηγική. Υπάρχουν άλλα περισσότερο πειστικά πολιτικά εργαλεία. Ήμουν η πρώτη που ζήτησε ψηφίσματα για τους Ουιγούρους και που έτρεφε, δυστυχώς, μάταιες ελπίδες ότι με αυτόν τον τρόπο θα αποτρέπονταν οι θανατικές ποινές. Εξ ονόματος της Ομάδας μας, θα ήθελα να προσφέρω τη στήριξή μου στον Liu Xiaobo, τον πρόσφατα καταδικασθέντα αντιφρονούντα της πλατείας Tiananmen, του οποίου το μόνο έγκλημα είναι το πάθος του για τη δημοκρατία. Ωστόσο, αρνούμαι να διαπομπεύω την Κίνα κάθε δύο μήνες, πολύ απλά επειδή με αυτόν τον τρόπο δεν θα αναγκαστεί να υποκύψει. Το αντίθετο, μάλιστα, επειδή αυτός ο βασικός εταίρος, αυτή η χώρα η οποία αποτελεί μόνιμο μέλος του Συμβουλίου Ασφαλείας των Ηνωμένων Εθνών, η οποία σημειώνει εντατική ανάπτυξη και βρίσκεται εν μέσω δημοκρατικής αλλαγής, αυτή η χώρα την οποία χρειαζόμαστε προκειμένου να καταπολεμήσουμε την αλλαγή του κλίματος, πρέπει να αποτελεί εταίρο στον οποίο λέμε ορισμένες σκληρές αλήθειες, αλλά και τον οποίο σεβόμαστε για τις προσπάθειες που καταβάλλει. Αυτός ο σεβασμός λείπει από το ψήφισμα. Αυτοί είναι οι πολιτικοί λόγοι για τους οποίους η Ομάδα μου απέσυρε την υπογραφή της. Ωστόσο, προκειμένου να διασφαλιστεί ότι δεν υπάρχει καμία ασάφεια όσον αφορά το ζήτημα των ανθρωπίνων δικαιωμάτων, στο οποίο αποδίδω τουλάχιστον την ίδια σημασία που αποδίδεται και εσείς, η Ομάδα μου θα ψηφίσει υπέρ όλων των σχετικών τροποποιήσεων. Όσον αφορά το τελικό αποτέλεσμα της ψηφοφορίας, αυτό θα εξαρτηθεί από τις τροποποιήσεις που έχουμε καταθέσει. <BRK>"@el¹⁰ "Mr President, urgent resolutions are always a difficult exercise because more often than not, they reflect political impotence rather than a humanitarian emergency. The naming and shaming strategy that we apply every month is a last resort. It clearly means that all the other means of dialogue or of exerting pressure have proved ineffective and that, finding ourselves powerless to act, we condemn. In the case of China, I am not sure that increasing the number of urgent resolutions as we have been doing – in March 2009, in November 2009, in January 2010, and in March 2010, with the other planned resolution – is productive. This is not because I underestimate the difficulty that China is having in managing its transition towards democracy; it is because I believe that, in constantly being on the offensive, it is not the target that is wrong but the strategy. There are other more convincing political tools. I was the first person to request resolutions on the Uighurs and to harbour the sadly vain hope that capital punishments would in this way be avoided. On behalf of our group, I would like to give my support to Liu Xiaobo, the recently convicted Tiananmen dissident, whose only crime is his passion for democracy. However, I refuse to pillory China every two months, quite simply because that will not make it give in. Quite the contrary, in fact, because this key trade partner, this country which has a permanent seat on the United Nations Security Council, which is seeing intensive growth and is in the midst of democratic change, which we need in order to combat climate change, this country must be a partner to which one tells a few home truths but which one respects for the efforts that it undertakes. It is this respect that is missing in the resolution. It is for these political reasons that my group has withdrawn its signature. However, to ensure that there is no ambiguity on the issue of human rights, which I value at least as much as you do, my group will vote in favour of all the amendments that relate to it. As regards the final outcome of the vote, that will depend on the amendments that we have tabled."@en⁴ "Señor Presidente, las resoluciones urgentes son siempre un ejercicio difícil, ya que muy a menudo reflejan más la impotencia política que la urgencia humanitaria. La estrategia de nombrar y reprender que empleamos todos los meses es un último recurso. Significa, claramente, que el resto de medios para dialogar o para ejercer presión han resultado ineficaces y que, ante la imposibilidad de actuar, condenamos. En el caso de China, no estoy segura de que aumentar el número de resoluciones urgentes, tal y como venimos haciendo, en marzo de 2009, en noviembre de 2009, en enero de 2010 y en marzo de 2010 con otra resolución en proyecto, sea productivo. No es que subestime las dificultades que tiene China a la hora de gestionar su transición hacia la democracia; es porque creo que cuando se está constantemente a la ofensiva no falla el objetivo, sino la estrategia. Hay otras herramientas políticas más convincentes. Fui la primera persona que solicitó resoluciones sobre los Uighures y que albergó la tristemente vana esperanza de que de ese modo se evitaría la pena capital. En nombre de nuestro Grupo, quisiera brindar mi apoyo a Liu Xiaobao, el disidente de Tiananmen recientemente encarcelado y cuyo único delito es su pasión por la democracia. No obstante, me niego a poner en evidencia a China cada dos meses, simplemente porque no se va a lograr que ceda. Al contrario, es en realidad porque este socio comercial clave, este país que es miembro permanente del Consejo de Seguridad de las Naciones Unidas, que está registrando un crecimiento importante y que está en plena transición democrática, que necesitamos para combatir el cambio climático, porque este país debe ser un socio al que se le dicen verdades incómodas pero al que se respeta por los esfuerzos que realiza. Es ese respeto lo que falta en esta resolución. Por esas razones políticas mi Grupo ha retirado su firma. No obstante, a fin de garantizar que no haya ambigüedades en torno a la cuestión de los derechos humanos, que valoro por lo menos tanto como ustedes, mi Grupo sí votará a favor de todas las enmiendas. En cuanto al resultado final de la votación, todo dependerá de las enmiendas presentadas."@es²¹ "Austatud juhataja! Kiireloomulised resolutsioonid on alati raske ülesanne, sest sageli peegeldavad need pigem poliitilist võimetust kui erakorralist humanitaarolukorda. Nn nimetamise ja häbistamise strateegia, mida me igal kuul rakendamine, on viimane õlekõrs. See näitab selgelt, et kõik muud dialoogipidamise või surveavaldamise vahendid on osutunud ebaefektiivseks ja et kui leiame end tegutsemiseks võimetuna, mõistame asju hoopis hukka. Hiina puhul ei ole ma kindel, et kiireloomuliste resolutsioonide arvu suurendamine, nagu me teinud oleme – 2009. aasta märtsis, 2009. aasta novembris, 2010. aasta jaanuaris ja 2010. aasta märtsis koos teise kavandatud resolutsiooniga – on kasulik. Seda mitte selle tõttu, et alahindan Hiina raskusi demokraatiale ülemineku haldamisel, vaid seetõttu, et minu arvates ei ole pidevalt ründel olles vale mitte eesmärk, vaid strateegia. On teisigi veenvamaid poliitilisi vahendeid. Olin esimene, kes palus resolutsiooni uiguuride kohta ning lootis kurvalt ja asjatult, et niimoodi saaks surmanuhtlust vältida. Meie fraktsiooni nimel tahaksin avaldada toetust Liu Xiaobole, hiljuti süüdi mõistetud Tiananmeni dissidendile, kelle ainus kuritegu on tema kirg demokraatia vastu. Ent ma keeldun Hiinat iga kahe kuu järel häbiposti löömast, lihtsalt sellepärast, et see ei pane seda alla andma. Tegelikult hoopis vastupidi, sest kuna see põhiline kaubanduspartner, riik, millel on ÜRO julgeolekunõukogus alaline koht ja mis intensiivselt kasvab ning on demokraatlike muudatuste keskmes, mida vajame kliimamuutusega võitlemiseks, peab see riik olema partner, millele saab rääkida mõned põhitõed, ent mida austatakse tehtud pingutuste eest. See aspekt ongi resolutsioonist puudu. Nendel poliitilistel põhjustel ongi minu fraktsioon oma allkirja eemaldanud. Ent tagamaks, et inimõiguste teemas, mida mina hindan vähemalt sama palju kui teie, ei ole mingit kahemõttelisust, hääletab minu fraktsioon kõigi sellega seotud muudatusettepanekute poolt. Mis puutub hääletuse lõplikku tulemusse, siis see sõltub meie esitatud muudatusettepanekutest."@et⁵ ". Arvoisa puhemies, kiireelliset päätöslauselmat ovat aina vaikeita asioita, koska useimmiten ne heijastavat poliittista voimattomuutta pikemmin kuin humanitaarista hätätilannetta. Syyllisten nimeämisen strategia, jota käytämme joka kuukausi, on viimeinen keino. Se merkitsee selvästi sitä, että kaikki muut vuoropuhelun tai painostamisen keinot ovat osoittautuneet tehottomiksi ja että kun emme kykene toimimaan, me tuomitsemme. Kiinan tapauksessa en ole varma siitä, että kiireellisten päätöslauselmien määrän lisääminen, jota olemme harrastaneet – maaliskuussa 2009, marraskuussa 2009, tammikuussa 2010 ja suunniteltu päätöslauselma mukaan lukien myös maaliskuussa 2010 – on hyödyksi. Tämä ei johdu siitä, että aliarvioin Kiinan vaikeuksia sen siirtyessä kohti demokratiaa, vaan siitä, että kun ollaan jatkuvasti hyökkäyskannalla, maali on oikea mutta strategia väärä. On olemassa muita, vakuuttavampia poliittisia välineitä. Olin ensimmäisenä vaatimassa uiguureja käsitteleviä päätöslauselmia ja elättelin valitettavasti turhaa toivoa sitä, että kuolemanrangaistukset voitaisiin tällä tavoin välttää. Esitän ryhmäni puolesta tukeni Liu Xiaobaolle, äskettäin tuomitulle Taivaallisen rauhan aukion (Tiananmen) toisinajattelijalle, jonka ainoa rikos on hänen demokratian kaipuunsa. Kieltäydyn kuitenkin asettamasta Kiinaa häpeäpaaluun joka toinen kuukausi siitä yksinkertaisesta syystä, että se ei saa Kiinaa antamaan periksi. Päinvastoin, tämän keskeisen kauppakumppanin, tämän valtion, jolla on pysyvä paikka Yhdistyneiden kansakuntien turvallisuusneuvostossa, joka kasvaa voimakkaasti, joka on keskellä demokraattista muutosta ja jota me tarvitsemme torjuaksemme ilmastonmuutosta, on oltava kumppani, jolle voidaan sanoa suorat sanat mutta jota kunnioitetaan sen ponnistusten vuoksi. Tämä kunnioitus puuttuu päätöslauselmasta. Näistä poliittisista syistä ryhmäni ei allekirjoita päätöslauselmaa. Varmistaakseen kuitenkin, että ihmisoikeuksista, joita arvostan aivan yhtä paljon kuin tekin, ei jää mitään epäselvyyttä, ryhmäni äänestää kaikkien niitä koskevien tarkistusten puolesta. Äänestyksen lopullinen tulos riippuu jättämistämme tarkistuksista."@fi⁷ "Tisztelt elnök úr! Mindig nehéz dolog sürgősen állást foglalni, mivel az elég gyakran inkább a politikai tehetetlenséget tükrözi, semmint a humanitárius szükséghelyzetet. A havonta gyakorolt nyilvános megnevezés és megszégyenítés stratégiája az utolsó megoldás. Ez egyértelműen azt jelenti, hogy a párbeszéd és a nyomásgyakorlás valamennyi más eszköze hatástalannak bizonyult, és hogy tehetetlenségünkben elítéljük a másikat. Nem vagyok abban biztos, hogy Kína esetében eredményre vezet, ha növeljük a sürgős állásfoglalások számát – mint ahogy azt 2009 márciusában, 2009 novemberében, 2010 januárjában és 2010 márciusában tettük és tesszük. Nem azért mondom ezt, mert alábecsülöm azokat a nehézségeket, amelyekkel Kínának meg kell küzdenie a demokratikus átalakulás megvalósítása során, hanem azért, mert úgy vélem, hogy ha állandóan támadóállásba helyezkedünk, nem a célt tévesztjük el, hanem a stratégiát. Léteznek egyéb, meggyőzőbb politikai eszközök. Én elsőként kértem állásfoglalásokat az ujgurokról, és elsőként reméltem – végül is hiába –, hogy ily módon elérhetjük a halálbüntetés eltörlését. Képviselőcsoportunk nevében támogatásomról kívánom biztosítani Liu Hsziao-pót, a nemrég elítélt Tienanmen téri másként gondolkodót, akinek egyetlen bűne, hogy szenvedélyesen hisz a demokráciában. Mindazonáltal elutasítom, hogy Kínát kéthavonta pellengérre állítsuk, egész egyszerűen azért, mert ezzel nem fogjuk térdre kényszeríteni. Épp ellenkezőleg, mivel kikerülhetetlen kereskedelmi partnerről van szó, olyan országról, amely az ENSZ Biztonsági Tanácsának állandó tagja, amely intenzív növekedést mutat, amely a demokratikus változás útján jár, amelyre szükségünk van az éghajlatváltozás elleni küzdelemben, az országot olyan partnerként kell kezelni, akinek elmondjuk a kellemetlen igazságot, ugyanakkor tiszteljük az erőfeszítéseit. Ezt a tiszteletet hiányolom az állásfoglalásból. Képviselőcsoportom e politikai okok miatt vonta vissza aláírását. Azt biztosítandó azonban, hogy kétség ne férhessen az emberi jogok ügyéhez – amihez legalább annyira ragaszkodom, mint önök –, képviselőcsoportom valamennyi, arra vonatkozó módosítást meg fogja szavazni. Ami a szavazás végső kimenetelét illeti, az az általunk előterjesztett módosításoktól fog függni."@hu¹¹ "Signor Presidente, le risoluzioni d'urgenza rappresentano sempre un esercizio difficile, perché il più delle volte riflettono impotenza politica anziché una situazione di emergenza umanitaria. Il fare nomi e cognomi e la strategia della vergogna che applichiamo ogni mese sono l'ultima risorsa. Questo significa chiaramente che tutti gli altri mezzi di dialogo o di pressione si sono dimostrati inefficaci e che, trovandoci noi stessi impotenti ad agire, condanniamo. Nel caso della Cina, non sono sicura che l'aumento del numero di risoluzioni urgenti – marzo 2009, novembre 2009, gennaio 2010 e marzo 2010, con l’altra risoluzione prevista – sia produttivo. Questo non perché io sottovaluti la difficoltà che la Cina sta avendo nel gestire la transizione verso la democrazia, ma perché credo che, stando costantemente all'attacco, non sia l'obiettivo ad essere sbagliato ma la strategia. Ci sono altri strumenti politici più convincenti. Sono stata la prima a chiedere risoluzioni sugli uiguri e a nutrire la speranza, purtroppo vana, che in questo modo si sarebbero evitate le sentenze capitali. A nome del nostro gruppo, vorrei dare il mio sostegno a Liu Xiaobo, il dissidente di Tienanmen recentemente condannato, il cui unico crimine è la sua passione per la democrazia. Mi rifiuto tuttavia di mettere alla gogna la Cina ogni due mesi, semplicemente perché non la farà recedere. Al contrario, questo fondamentale partner commerciale, questo paese che ha un seggio permanente nel Consiglio di sicurezza delle Nazioni Unite, che ha una crescita tumultuosa e si trova nel bel mezzo di un cambiamento democratico, di cui abbiamo bisogno per combattere il cambiamento climatico, questo paese deve essere un interlocutore al quale si possono dire verità spiacevoli, ma che si rispetta per gli sforzi in cui si impegna. E’ questo rispetto che manca nella risoluzione. Per queste ragioni politiche il mio gruppo ha ritirato la propria firma. Tuttavia, per garantire che non vi sia alcuna ambiguità in merito alla questione dei diritti umani, alla quale attribuisco valore almeno quanto voi, il mio gruppo voterà a favore di tutti gli emendamenti che vi fanno riferimento. Per quanto riguarda l'esito finale del voto, dipenderà dagli emendamenti che abbiamo presentato."@it¹² "Pone pirmininke, visada sunku priimti skubias rezoliucijas, nes jos dažniau atskleidžia politikų nepajėgumą nei humanitarinę pagalbą ekstremaliomis aplinkybėmis. Įvardijimo ir sugėdinimo strategija, kurią mes naudojame, yra paskutinė išeitis. Akivaizdu, kad kitos kalbėjimo arba spaudimo priemonės buvo neveiksmingos ir kad būdami bejėgiai veikti smerkiame. Dėl Kinijos nesu tikra, kad didesnis priimamų skubių rezoliucijų skaičius (jas priėmėm 2009 m. kovo mėn., 2009 m. lapkričio mėn., 2010 m. sausio mėn. ir 2010 m. kovo mėn. ir dar vieną ketiname priimti) būtų veiksmingas kelias. Taip manau ne dėl to, kad neįvertinu, kaip sunku Kinijai pereiti prie demokratijos, o dėl to, kad tikiu, jog nuolatiniai agresyvūs veiksmai rodo, kad klaidinga strategija, o ne tikslas. Yra daug paveikesnių politinių priemonių. Buvau pirmoji, paprašiusi priimti rezoliucijas dėl uigūrų ir puoselėjusi, deja, tuščią viltį, kad taip galėtų būti išvengta mirties bausmių. Mūsų frakcijos vardu norėčiau palaikyti Liu Xiaobao, neseniai nuteistą Tiananmenio disidentą, kurio vienintelis nusižengimas – aistra demokratijai. Tačiau atsisakau kas du mėnesius viešai kritikuoti Kiniją, nes tai neprivers jos nusileisti. Be to, Kinija yra pagrindinė mūsų prekybos partnerė, ji turi nuolatinę vietą Jungtinių Tautų Nacionalinėje taryboje, ji intensyviai vystosi ir jau yra nužengusi pusę kelio link demokratijos, ji mums reikalinga kovojant su klimato kaita; ši šalis turi būti tas partneris, kuriam nesakoma daug karčios tiesos, bet kuri gerbiama už jos dedamas pastangas. Būtent šios pagarbos ir trūksta mūsų rezoliucijoje. Ir kaip tik dėl šių politinių priežasčių mano frakcija atsisakė pasirašyti šią rezoliuciją. Tačiau, siekdama užtikrinti žmogaus teisių klausimo vienareikšmiškumą – beje, žmogaus teises aš vertinu ne mažiau už jus –frakcija, kuriai priklausau, balsuos už visus rezoliucijos pakeitimus. Galutinio balsavimo rezultatus lems mūsų padaryti pakeitimai."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, steidzamas rezolūcijas vienmēr ir bijušas kaut kādu grūtību izpausmes, jo bieži vien tās drīzāk atspoguļo politisku nevarību, nevis ārkārtēju nepieciešamību humānajā jomā. Pārkāpumu nosaukšanas un kaunināšanas stratēģija, ko mēs katru mēnesi piemērojam, ir pēdējā cerība. Tā nepārprotami nozīmē to, ka visi pārējie dialoga vai spiediena izdarīšanas līdzekļi ir izrādījušies neefektīvi un ka, atzīdami savu nespēju rīkoties, mēs nosodām. Ķīnas gadījumā es neesmu pārliecināta, ka steidzamu rezolūciju skaita palielināšana — mēs tādas esam sagatavojuši 2009. gada martā, 2009. gada novembrī, 2010. gada janvārī, 2010. gada martā un plānojam vēl vienu rezolūciju — ir produktīva. Es atzīstu, ka Ķīnai ir grūtības pārejas uz demokrātiju vadībā, bet uzskatu, ka, izvirzot demokrātiju par mērķi, nemitīgi uzbrukumi nav pareiza stratēģija. Ir citi, pārliecinošāki, politiski instrumenti. Es biju pirmā, kas pieprasīja sagatavot rezolūciju par uiguriem un diemžēl loloja veltīgas cerības, ka šādā veidā varēs izvairīties no nāvessodiem. Mūsu grupas vārdā es vēlētos atbalstīt nesen notiesāto Tjaņaņmeņas disidentu, kura vienīgais noziegums ir viņa alkas pēc demokrātijas. Es tomēr noraidu tādu praksi, ka mēs Ķīnu ik pēc pāris mēnešiem kauninām, jo tādā veidā mēs nepiespiedīsim to padoties. Būtībā jārīkojas tieši pretēji, jo šai valstij, kura ir galvenā tirdzniecības partnere, kurai ir pastāvīga vieta ANO Drošības padomē, kurā notiek spraiga izaugsme un kura ir ceļā uz demokrātiskām pārmaiņām, kas mums nepieciešamas, lai apkarotu klimata pārmaiņas, jābūt partnerei, kurai gan jāpasaka dažas rūgtas patiesības, bet kura ir jāciena par tās pūliņiem. Lūk, šī cieņa ir tas aspekts, kas nav izlasāms rezolūcijā. Šo politisko iemeslu dēļ mana grupa atturējās parakstīt rezolūciju. Tomēr, lai izpaliktu neskaidrības jautājumā par cilvēktiesībām, kuras es vērtēju tikpat augsti, kā tās vērtējat jūs, mana grupa balsos par visiem grozījumiem, kas attiecas uz šo jautājumu. Balsojuma galīgais iznākums būs atkarīgs no mūsu iesniegtajiem grozījumiem."@lv¹³ "Monsieur le Président, les résolutions d'urgence sont toujours un exercice difficile parce que, bien souvent, plutôt que de traduire une urgence humanitaire, elles reflètent une impuissance politique. Le que nous pratiquons chaque mois est un recours ultime. Il signifie clairement que tous les autres instruments de dialogue et de pression se sont révélés inefficaces et que, faute de pouvoir agir, on dénonce. Dans le cas de la Chine, je ne suis pas sûre que multiplier les résolutions d'urgence comme nous le faisons – mars 2009, novembre 2009, janvier 2010, plus le projet d'une autre résolution en mars 2010 – soit productif. Non pas que je sous-estime la difficulté de ce pays à gérer sa transition vers la démocratie, mais parce que je crois que revenir sans cesse à la charge, ce n'est pas se tromper de cible, c'est se tromper de stratégie. Il y a d'autres instruments politiques plus convaincants. J'ai été la première à demander des résolutions sur les Ouïgours et à espérer éviter ainsi, en vain hélas, des exécutions capitales. Je soutiens, au nom de mon groupe, Liu Xiaobao, ce dissident de Tiananmen, condamné récemment, dont le seul crime est d'être épris de démocratie, mais je refuse de clouer tous les deux mois la Chine au pilori, tout simplement parce que cela ne la fera pas plier. Bien au contraire! Car cet acteur commercial incontournable, ce pays qui a un siège permanent au Conseil de sécurité des Nations unies, qui est en pleine croissance et en pleine évolution démocratique, dont nous avons besoin pour lutter contre le changement climatique, ce pays doit être un partenaire, à qui on dit ses quatre vérités, mais qu'on respecte pour les efforts qu'il engage. C'est ce respect qui manque dans la résolution. C'est pour ces raisons politiques que mon groupe a retiré sa signature. Mais pour qu'il n'y ait aucune ambiguïté sur la question des droits de l'homme, auxquels je tiens au moins autant que vous, mon groupe votera en faveur de tous les amendements qui s'y rapportent. Quant à l'issue finale du vote, elle dépendra des amendements que nous avons déposés."@mt¹⁵ ". Mijnheer de Voorzitter, urgente ontwerpresoluties zijn altijd lastig, omdat dergelijke resoluties vaak niet zozeer worden ingegeven door een humanitaire urgentie, maar door politieke onmacht. Het fenomeen waar we ons elke maand mee bezig houden is een uiterste redmiddel. Het laat duidelijk zien dat alle andere instrumenten die ons ter beschikking staan om een dialoog aan te gaan of druk uit te oefenen gefaald hebben en dat we, als we niks kunnen doen, dan maar overgaan tot veroordelen. Wat China betreft: ik weet niet of al die urgente resoluties van de afgelopen tijd - maart 2009, november 2009, januari 2010, plus de resolutie die voor maart 2010 gepland is - wel zo productief zijn. Niet omdat ik onderschat hoe moeizaam de transitie van dit land naar een democratie verloopt, maar omdat ik denk we door voortdurend in de aanval te gaan weliswaar niet een verkeerd doel kiezen, maar wel een verkeerde strategie. Er zijn andere, meer overtuigende, instrumenten. Ik heb als eerste om resoluties gevraagd over de Oeigoeren en hoopte, helaas tevergeefs, dat daarmee de uitvoering van de doodstraf kon worden voorkomen. Uit naam van mijn fractie schaar ik mij achter Liu Xiaobao, de onlangs veroordeelde dissident van Tiananmen, wiens enige misdaad zijn passie voor de democratie is, maar ik weiger China om de twee maanden aan de schandpaal te nagelen, simpelweg omdat het land daardoor echt niet zal omgaan. Integendeel zelfs. Deze belangrijke handelspartner, dit land dat een permanente zetel heeft in de VN-Veiligheidsraad, dat een explosieve economische groei doormaakt en dat zich midden in een proces van democratische verandering bevindt, een land ook dat wij nodig hebben bij de bestrijding van de klimaatverandering, dat land moet een partner zijn die wij onverbloemd de waarheid zeggen maar die wij ook respecteren voor de inspanning die het levert. En dat respect ontbreekt in deze ontwerpresolutie. Om die politieke redenen heeft mijn fractie haar handtekening ingetrokken. Maar om geen enkel misverstand te laten bestaan over de kwestie van de mensenrechten, die ik net zo belangrijk vind als u, stemt mijn fractie voor alle amendementen die daarover gaan. Wat de uitslag van de stemming betreft, die zal afhangen van de amendementen die we hebben ingediend."@nl³ "Panie przewodniczący! Rezolucje przyjmowane w trybie pilnym są zawsze trudnym zadaniem, ponieważ znacznie częściej odzwierciedlają polityczną bezsilność niż nadzwyczajną sytuację humanitarną. Strategia którą stosujemy co miesiąc, jest ostatecznością. Wyraźnie oznacza, że wszystkie inne możliwości dialogu lub wywoływania nacisku okazały się nieskuteczne oraz że, pozbawieni możliwości działania, potępiamy. W przypadku Chin nie jestem pewna, czy rosnąca liczba rezolucji przyjmowanych w trybie pilnym – w marcu 2009 roku, w listopadzie 2009 roku, w styczniu 2010 roku i w marcu 2010 roku wraz z kolejną planowaną rezolucją – jest skuteczna. Nie chodzi o to, że nie doceniam trudności, jakie Chiny mają z dążeniem ku demokracji w okresie transformacji, lecz ponieważ uważam, że ciągłe przyjmowanie ofensywnego stanowiska nie jest złym celem, lecz złą strategią. Są inne bardziej przekonujące narzędzia polityczne. Byłam pierwszą osobą, która domagała się rezolucji w sprawie Ujgurów i miałam nadzieję, próżną niestety, że w ten sposób będzie można uniknąć kary śmierci. W imieniu naszej grupy chciałabym przekazać moje poparcie dla Liu Xiaobo, niedawno skazanego dysydenta z Tiananmen, którego jedyną winą jest umiłowanie demokracji. Odmawiam jednak stawiania Chin pod pręgierzem co dwa miesiące, po prostu dlatego, że takie działania ich nie ugną. Raczej przeciwnie, ponieważ ten kluczowy partner handlowy, kraj, który jest stałym członkiem Rady Bezpieczeństwa ONZ, doświadczającym intensywnego wzrostu i znajdującym się w środku demokratycznych zmian, którego potrzebujemy, aby walczyć ze zmianami klimatu, musi być partnerem, któremu mówi się prawdę, lecz jednocześnie respektuje się jego wysiłki. Właśnie takiego respektu brakuje w rezolucji. Z tych politycznych względów moja grupa wycofała swój podpis. Aby jednak zapewnić, że nie ma żadnej dwuznaczności w kwestii praw człowieka, która jest dla mnie równie ważna jak dla was, moja grupa polityczna zagłosuje za przyjęciem wszystkich poprawek, które są z nią związane. Jeżeli chodzi o ostateczny wynik głosowania, będzie on zależał od poprawek, które zostaną złożone."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, as resoluções de urgência são sempre exercícios difíceis porque, na maior parte das vezes, reflectem mais impotência política do que emergência humanitária. A estratégia de apontar o dedo que aplicamos todos os meses é um último recurso. Significa claramente que todos os outros meios de diálogo ou de pressão se revelaram ineficazes e que, estando impotentes para actuar, condenamos. No caso da China, não tenho a certeza de que aumentar o número de resoluções urgentes, como temos feito – em Março de 2009, em Novembro de 2009, em Janeiro de 2010 e em Março de 2010, com a outra resolução prevista – seja produtivo. Não o digo por subestimar a dificuldade que a China encontra em gerir a sua transição para a democracia; digo-o porque entendo que, se estamos constantemente na ofensiva, não é o alvo que está errado, mas a estratégia. Há outros instrumentos políticos mais convincentes. Fui a primeira pessoa a solicitar resoluções sobre os uigures e a alimentar a esperança, infelizmente em vão, de que as penas capitais seriam, dessa forma, evitadas. Em nome do nosso grupo, gostaria de manifestar o meu apoio a Liu Xiaobo, o dissidente de Tiananmen recentemente condenado, cujo único crime é a paixão pela democracia. Todavia, recuso-me a colocar a China no pelourinho de dois em dois meses, simplesmente porque isso não a levará a ceder. Bem pelo contrário, aliás, porque este parceiro comercial indispensável, este país que tem um lugar permanente no Conselho de Segurança das Nações Unidas, que regista um forte crescimento e está em mudança democrática, de que necessitamos para combater as alterações climáticas, este país tem de ser um parceiro a quem dizemos algumas verdades incómodas mas que respeitamos pelos esforços que empreende. É este respeito que falta na resolução. Foi por estes motivos políticos que o meu grupo retirou a sua assinatura. Contudo, a fim de assegurar que não exista ambiguidade na questão dos direitos humanos, que valorizo pelo menos tanto como os colegas, o meu grupo irá votar a favor de todas as alterações que lhe dizem respeito. Quanto ao resultado final da votação, ele irá depender das alterações que apresentámos."@pt¹⁷ "Dle preşedinte, rezoluţiile urgente sunt întotdeauna o sarcină dificilă, pentru că, de cele mai multe ori, ele reflectă neputinţă politică, nu o urgenţă umanitară. Strategia de denunţare şi blamare pe care o aplicăm în fiecare lună este un ultim remediu. Acest lucru arată că toate celelalte mijloace de dialog sau de exercitare a presiunii s-au dovedit a fi ineficiente şi că, aflându-ne în imposibilitatea de a acţiona, condamnăm. În cazul Chinei, nu sunt sigur că este productivă creşterea numărului rezoluţiilor urgente, după cum am procedat noi în martie 2009, în noiembrie 2009, în ianuarie 2010 şi în martie 2010, când va fi adoptată cealaltă rezoluţie planificată. Nu fiindcă subestimez dificultăţile întâmpinate de China în a-şi gestiona tranziţia către democraţie: ci pentru că sunt de părere că, aflându-ne constant în ofensivă, nu obiectivul este cel eronat, ci strategia. Există şi alte instrumente politice mai convingătoare. Am fost prima persoană care a solicitat adoptarea unor rezoluţii privind situaţia uigurilor şi care a nutrit zadarnic speranţa că, astfel, se vor evita pedepsele cu moartea. În numele grupului nostru, doresc să-mi exprim sprijinul faţă de Liu Xiaobo, recent condamnatul disident de la Tiananmen, care este vinovat doar de dragoste pentru democraţie. Cu toate acestea, refuz să condamn China din două în două luni, pentru că acest lucru n-o va face să cedeze. Dimpotrivă, pentru că acest important partener comercial, această ţară care are un loc permanent în cadrul Consiliului de Securitate al ONU, care doreşte o dezvoltare intensivă şi în care au loc schimbări democratice, această ţară de care avem nevoie pentru a combate schimbările climatice trebuie să fie un partener căruia să-i putem spune câteva adevăruri, însă pe care să-l respectăm pentru eforturile pe care le face. Acest lucru lipseşte în rezoluţie: respectul. Din aceste raţiuni politice, grupul meu şi-a retras semnătura. Cu toate acestea, pentru a ne asigura că nu există ambiguităţi în ceea ce priveşte drepturile omului, pe care le preţuiesc la fel de mult ca dumneavoastră, grupul meu va vota în favoarea tuturor amendamentelor referitoare la acest subiect. În ceea ce priveşte rezultatul final al votului, acesta va depinde de amendamentele pe care le-am propus."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, naliehavé uznesenia sú vždy ťažkou úlohou, pretože často odrážajú politickú bezmocnosť a nie humanitárnu nutnosť. Stratégia „menovania a pranierovania“, ktorú každý mesiac uplatňujeme, je posledná možnosť. Jasne to znamená, že všetky ostatné spôsoby dialógu alebo vyvíjania nátlaku sa ukázali ako neúčinné a to, keďže sme bezmocní konať, odsudzujeme. V prípade Číny si nie som istá, či zvyšovanie počtu naliehavých uznesení, ktoré robíme – v marci 2009, v novembri 2009, v januári 2010 spolu s ďalším plánovaným uznesením v marci 2010 –, je produktívne. Týmto nechcem podceňovať problémy, ktoré má Čína so zvládaním svojho prechodu na demokraciu, ale verím, že v neustálej ofenzíve to nie je cieľ, ktorý je nesprávny, ale stratégia. Sú aj iné presvedčivejšie politické nástroje. Bola som prvou osobou, ktorá žiadala o uznesenia o Ujguroch a ktorá prechovávala žalostne márnu nádej, že sa tak predíde trestom smrti. V mene našej skupiny by som rada poskytla svoju podporu Liou Siao-paovi, nedávno odsúdenému tchien-an-menskému disidentovi, ktorého jediný zločin je jeho zanietenie pre demokraciu. Odmietam však každé dva mesiace pranierovať Čínu, jednoducho preto, že ju to neprinúti ustúpiť. V skutočnosti práve naopak, pretože tento kľúčový obchodný partner, táto krajina, ktorá má stále miesto v Bezpečnostnej rade Organizácie Spojených národov, ktorá dosahuje intenzívny rast a je uprostred demokratickej zmeny a ktorú potrebujeme na boj proti zmene klímy, táto krajina musí byť partnerom tomu, kto síce povie pár nepríjemných právd, ale rešpektuje úsilia, ktoré vynakladá. Práve tento rešpekt v uznesení chýba. Pre tieto politické dôvody naša skupina stiahla svoj podpis. Aby sme však predišli akejkoľvek nejednoznačnosti v otázke ľudských práv, ktoré si vážim aspoň tak ako vy, naša skupina bude hlasovať za všetky pozmeňujúce a doplňujúce návrhy s ňou spojené. Čo sa týka konečného výsledku hlasovania, bude závisieť od pozmeňujúcich a doplňujúcich návrhov, ktoré sme predložili."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, nujne resolucije so vedno težka vaja, saj pogosteje odražajo politično nemoč kakor humanitarno nujnost. Strategija imenovanja in sramotenja, ki jo uporabljamo vsak mesec, je zadnji izhod. Očitno pomeni, da so se vsa druga sredstva dialoga ali izražanja pritiska izkazala za neučinkovita in da obsojamo zato, ker smo ugotovili, da smo brez moči za ukrepanje. V primeru Kitajske nisem prepričana, da je povečanje števila nujnih resolucij, ki smo jih pripravili – marca 2009, novembra 2009, januarja 2010 in marca 2010, z naslednjo načrtovano resolucijo – produktivno. Ne gre za to, da bi podcenjevala težave, ki jih ima Kitajska pri obvladovanju svojega prehoda k demokraciji, gre za to, da sem prepričana, da pri nenehni napadalnosti ni napačen cilj, ampak strategija. Obstajajo druga prepričljivejša politična orodja. Bila sem prva, ki sem zahtevala resolucijo o Ujgurih in pokopala žalostne jalove upe, da bi se na ta način izognili smrtni kazni. V imenu naše skupine bi rada dala podporo Liu Xiaoboju, pred nedavnim obsojenim oporečnikom s Trga nebeškega miru, katerega edini zločin je njegova strast do demokracije. Vendar zavračam, da bi vsaka dva meseca zasramovali Kitajsko, preprosto zato, ker se zaradi tega ne bo vdala. Pravzaprav ravno nasprotno, kajti ta ključna trgovinska partnerica, ta država, ki ima stalni sedež v Varnostnem svetu Združenih narodov, ki doživlja intenzivno rast in je sredi demokratične spremembe, ki jo potrebujemo v boju proti podnebnim spremembam, ta država mora biti partnerica, ki ji človek pove nekaj domačih resnic, vendar jo spoštuje zaradi prizadevanj, ki se jih loteva. To je vidik, ki manjka v resoluciji. Zaradi teh političnih razlogov je moja skupina zavrnila svoj podpis. A, da bi zagotovili, da ne bo nobenega dvoma o vprašanju človekovih pravic, ki ga cenim vsaj tako močno kot vi, bo moja skupina glasovala za vse spremembe, ki se nanašajo nanj. Končni izid glasovanja bo odvisen od sprememb, ki jih bomo predložili."@sl²⁰ "Herr talman! Brådskande resolutioner är alltid en svår sak. Oftast speglar de politisk vanmakt snarare än en humanitär krissituation. Den strategi att peka ut de berörda som vi tillämpar varje månad är en sista utväg. Den är ett tydligt tecken på att alla andra vägar för dialog eller för att utöva påtryckningar har visat sig vara ineffektiva. När vi finner att vi inte kan agera, då fördömer vi. När det gäller Kina är jag inte säker på att det är produktivt att öka antalet resolutioner såsom vi har gjort – i mars 2009, november 2009, januari 2010 och mars 2010, tillsammans med den andra planerade resolutionen. Inte för att jag underskattar Kinas svårighet med att hantera landets övergång till demokrati. Om man konstant är på offensiven, menar jag att det inte är målet som är felaktigt utan strategin. Det finns andra mer övertygande politiska verktyg. Jag var den förste som begärde resolutioner om uigurerna och som hyste förhoppningen, tyvärr förgäves, om att dödsstraff på detta sätt skulle undvikas. För vår grupps räkning vill jag stödja Liu Xiaobo, den nyligen dömda dissidenten från Himmelska fridens torg, vars enda brott är hans passion för demokrati. Emellertid vägrar jag att ställa Kina vid skampålen varannan månad, helt enkelt eftersom det inte kommer att få Kina att ge med sig. Denna viktiga handelspartner, detta land som har en ständig plats i FN:s säkerhetsråd, som upplever intensiv tillväxt och som är mitt i en demokratisk förändring, som vi behöver för att bekämpa klimatförändringarna, detta land måste tvärtom vara en partner för vilken man säger några beska sanningar men som man respekterar för de insatser som det gör. Det är denna respekt som saknas i resolutionen. Av dessa politiska skäl har min grupp underlåtit att underteckna den. Men för att säkra att det inte finns någon tvetydighet i människorättsfrågan, som jag värdesätter minst lika mycket som ni, kommer min grupp att rösta för alla ändringsförslag i sammanhanget. När det gäller slutresultatet av omröstningen kommer detta att bero på de ändringsförslag som vi lagt fram."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Liu Xiaobo"¹³ "Véronique De Keyser,"^15,8 "auteur"¹⁵ "auteure"⁸ "name and shame"^15,8
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶