Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-12-17-Speech-4-274"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-12-17"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Azerbaidjan: libertatea de exprimare⁶
dcterms:Language	"de"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20091217.22.4-274"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-12-17-Speech-4-276⁶
lpv:speaker	lp:Bernd Posselt⁶
lpv:spoken text	"Herr Präsident! Ich hatte nach der ersten Europawahl 1979 die Ehre, als Mitarbeiter von Otto von Habsburg, der schwer krank ist, diese Menschenrechtstradition des Europäischen Parlaments mit aufzubauen, einschließlich dieser Dringlichkeitsdebatten am Donnerstagnachmittag. 1994 ins Europaparlament gewählt, hatte ich die Ehre, mit dem Kollegen Schulz und einigen anderen diese Menschenrechtstradition weiter zu entwickeln, auf die wir mit Recht stolz sind. Deshalb war ich schockiert, als soeben der Kollege Provera sich unter Berufung auf Herrn Schulz, der das nicht verdient hat, so geäußert hat, dass man diesen Fall nicht aufgreifen dürfe und quasi die Drohungen des aserbaidschanischen Regimes gegen die aserbaidschanischen Bürgerrechtler hier vorgetragen hat und gesagt hat: Die werden darunter zu leiden haben. Es wurde heute schon vom Menschrechtspreis gesprochen. Ich erinnere mich gut daran, als wir uns hier für Andrej Sacharow eingesetzt haben oder für Vytautas Landsbergis oder andere Bürgerrechtler, dass man auch gesagt hat: Bitte, lasst die Finger davon, wir machen das auf diplomatischen Weg, Ihr schadet nur! Heute wissen wir, dass es gerade für diese Menschen entscheidend war, dass das Parlament klar seine Stimme erhoben hat. Deshalb bitte, lieber Herr Schulz und liebe Kollegen: Lasst uns diese Donnerstagsnachmittags-Unabhängigkeit weiter pflegen! Lasst uns lange Leine, sage ich an die Fraktionsvorsitzenden gerichtet. Das hat nichts mit Parteipolitik zu tun. In der letzten Sitzung hat ein Kollege gesagt, wir haben demnächst ein Treffen mit China, da können wir nicht über China reden. Heute war es ein anderes Thema, Westsahara. Vielleicht ist es im Einzelfall sogar berechtigt. Aber ich mache mir ernsthaft Sorgen um unsere Menschenrechtsarbeit. Und, liebe Kollegen: Gerade Aserbaidschan beweist, wie wichtig hier eine differenzierte Haltung ist. Das Land war eine sowjetische Kolonie. Man hat Monokulturen aufgebaut, man hat es zerstört und an ein brutales Regime ausgeliefert. Heute beginnt es mühsam, sich zu demokratisieren. Als Mitglied des Europarats hat es sich den Menschenrechten verpflichtet, und wir müssen ihm helfen, auf diesem Weg weiterzugehen!"@de⁹
lpv:spokenAs	member; Delegation to the EU-Croatia Joint Parliamentary Committee (2009-09-16--2013-06-30)²³ member; EPP (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; CULT (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; AFET (2009-07-16--2012-01-18)²³ unknown; Christlich-Soziale Union in Bayern e.V. (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; Delegation for relations with Albania, Bosnia and Herzegovina, Serbia, Montenegro and Kosovo (2009-09-16--2014-06-30)²³
lpv:translated text	"Pane předsedo, po prvních volbách do Evropského parlamentu v roce 1979 jsem měl tu čest pracovat s Ottou von Habsburg, jenž je nyní vážně nemocný, na vytvoření tradice Evropského parlamentu v oblasti lidských práv, včetně aktuálních a naléhavých rozprav o čtvrtečním odpoledni. V roce 1994 jsem byl zvolen poslancem Evropského parlamentu a měl jsem tu čest pracovat s panem Schulzem a dalšími a dále tuto tradici rozvíjet, na což jsme právem hrdí. Proto jsem byl šokován, když s odkazem na pana Schulze, který si to nezaslouží, pan Provera vyzval, aby se tento případ nevyzdvihoval, a téměř zopakoval výhružky, jichž ázerbájdžánský režim užil proti občanskoprávním aktivistům na svém území, když řekl, že se s tím budou muset smířit. Cena za lidská práva již dnes byla zmíněna. Dobře si pamatuji, že když jsme vyjádřili svou podporu Andreji Sacharovovi, Vytautasu Landsbergisovi a dalším aktivistům v oblasti lidských práv, lidé tenkrát říkali: Prosíme nezapojujte se. Využijeme diplomatických kanálů, a vy způsobíte více škody než užitku. Nyní víme, že pro tyto aktivisty bylo rozhodující, že se Evropský parlament jasně vyslovil v jejich prospěch. Proto pane Schulzi, dámy a pánové, dovolte nám pokračovat v naší tradici nezávislosti o čtvrtečním odpoledni. Rád bych předsedy politických skupin požádal, aby nám dali určitou volnost jednat. Zde nejde o stranickou politiku. Během minulého zasedání jeden poslanec řekl, že ve chvíli, kdy se měla uskutečnit schůzka s Čínou, jsme o ní nesměli hovořit. Dnes šlo o jiné téma, o Západní Saharu. Možná je to v jednotlivých případech odůvodněné, ale já jsem vážně znepokojen naší prací v oblasti lidských práv. Dámy a pánové, případ Ázerbájdžánu ukazuje, jak je důležité, abychom rozlišovali. Tato země byla sovětským satelitem. Byly zde monokultury, země byla zničena a podrobena krutému režimu. Nyní se pomalu demokratizuje. Jako člen Rady Evropy se Ázerbájdžán zavázal dodržovat lidská práva, a my mu musíme pomoci, aby touto cestou pokračoval."@cs¹ "Hr. formand! Jeg havde efter det første valg til Europa-Parlamentet i 1979 den ære at arbejde sammen med Otto von Habsburg, som nu er alvorligt syg, om at opbygge Parlamentets menneskerettighedstradition, herunder disse aktuelle og uopsættelige forhandlinger torsdag eftermiddag. Jeg blev valgt til Europa-Parlamentet i 1994 og har haft den ære at arbejde sammen med hr. Schulz og andre om at videreudvikle denne menneskerettighedstradition, som vi med rette er stolte af. Jeg blev derfor chokeret, da hr. Provera med henvisning til hr. Schulz, som ikke fortjente dette, sagde, at denne sag ikke burde tages op, og nærmest gentog det aserbajdsjanske styres trusler mod landets borgerrettighedsforkæmpere ved at sige, at de må finde sig i det. Menneskerettighedsprisen er allerede blevet nævnt i dag. Jeg husker tydeligt, hvad folk sagde, dengang vi støttede Andrej Sakharov, Vytautas Landsbergis og andre borgerrettighedsforkæmpere: "Lad venligst være med at blande Dem. Vi vil gøre brug af de diplomatiske kanaler, og De gør større skade end gavn." Nu ved vi, at det var afgørende for disse mennesker, at Parlamentet utvetydigt tog til orde for dem. Lad os derfor fortsætte vores uafhængighedstradition torsdag eftermiddag. Jeg vil gerne bede gruppeformændene om at give os lidt handlefrihed. Det har intet med partipolitik at gøre. På sidste møde sagde et medlem, at vi ikke kunne tale om Kina, fordi vi skulle til at afholde møder med Kina. I dag var det et andet emne, Vestsahara. Måske kan det i enkelte sager retfærdiggøres, men jeg er alvorligt bekymret for vores menneskerettighedsarbejde. Sagen om Aserbajdsjan viser, hvor vigtigt det i den forbindelse er at kunne skelne. Landet var en sovjetisk satellitstat. Der blev oprettet monokulturer, og landet blev ødelagt og underkastet et brutalt regime. Det begynder nu langsomt at blive mere demokratisk. Det har som medlem af Europarådet forpligtet sig til at respektere menneskerettighederne, og vi skal hjælpe Aserbajdsjan med at fortsætte ad denne vej."@da² "Κύριε Πρόεδρε, μετά τις πρώτες ευρωπαϊκές εκλογές το 1979, είχα την τιμή να συνεργαστώ με τον Otto von Habsburg, ο οποίος νοσεί σοβαρά επί του παρόντος, για την καθιέρωση της παράδοσης των ανθρωπίνων δικαιωμάτων του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου, περιλαμβανομένων των συζητήσεων επί επικαίρων και επειγόντων θεμάτων που διεξάγονται σήμερα, απόγευμα Πέμπτης. Εκλέχθηκα στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο το 1994 και είχα την τιμή να συνεργαστώ με τον κ. Schulz και άλλους συναδέλφους, προκειμένου να αναπτύξουμε περαιτέρω αυτήν την παράδοση των ανθρωπίνων δικαιωμάτων, για την οποία δικαιολογημένα είμαστε υπερήφανοι. Για αυτόν τον λόγο δοκίμασα ζωηρή έκπληξη όταν ο κ. Provera δήλωσε, αναφερόμενος, αδίκως, στον κ. Schulz, ότι η υπόθεση δεν έπρεπε να συζητηθεί και σχεδόν επανέλαβε τις απειλές που εκτόξευσε το καθεστώς του Αζερμπαϊτζάν στους ακτιβιστές για τα πολιτικά δικαιώματα στη χώρα λέγοντας ότι οφείλουν να το ανέχονται. Το βραβείο για τα ανθρώπινα δικαιώματα έχει ήδη αναφερθεί σήμερα. Θυμάμαι πολύ καλά ότι, όταν εκφράσαμε τη στήριξή μας στον Αντρέι Ζαχάρωφ, τον Vytautas Landsbergis και άλλους ακτιβιστές για τα ανθρώπινα δικαιώματα, οι άνθρωποι έλεγαν τότε: «Παρακαλούμε μην αναμιγνύεστε. Θα προσφύγουμε στους διπλωματικούς διαύλους και εσείς προκαλείτε μεγαλύτερο κακό παρά καλό». Τώρα πλέον γνωρίζουμε ότι ήταν καθοριστικό για εκείνους τους ανθρώπους το γεγονός ότι το Κοινοβούλιο τάχθηκε στο πλευρό τους. Για τον λόγο αυτόν, κ. Schulz, κυρίες και κύριοι, ας συνεχίσουμε τη δική μας παράδοση ανεξαρτησίας σήμερα, απόγευμα Πέμπτης. Θα ήθελα να ζητήσω από τους προέδρους των πολιτικών ομάδων να μας εκχωρήσουν κάποια ελευθερία κινήσεων. Αυτό δεν έχει καμία σχέση με κομματική πολιτική. Κατά τη διάρκεια της τελευταίας περιόδου συνόδου, ένας βουλευτής είπε ότι, ενώ ετοιμαζόμασταν να πραγματοποιήσουμε συναντήσεις με την Κίνα, δεν μπορούσαμε να μιλήσουμε για την Κίνα. Σήμερα το θέμα ήταν διαφορετικό: η δυτική Σαχάρα. Ίσως αυτό δικαιολογείται σε μεμονωμένες περιπτώσεις, αλλά ανησυχώ σοβαρά για το δικό μας έργο όσον αφορά τα ανθρώπινα δικαιώματα. Κυρίες και κύριοι, η υπόθεση του Αζερμπαϊτζάν καταδεικνύει πόσο σημαντικό είναι να είμαστε διορατικοί σε αυτό το ζήτημα. Η χώρα ήταν σοβιετικό κράτος δορυφόρος. Καθιερώθηκαν μονοκαλλιέργειες, η χώρα καταστράφηκε και τελούσε υπό καθεστώς βίας. Τώρα πλέον αρχίζει να εκδημοκρατίζεται με αργούς ρυθμούς. Ως μέλος του Συμβουλίου της Ευρώπης, η χώρα διαθέτει επιτροπή για τα ανθρώπινα δικαιώματα και πρέπει να την βοηθήσουμε να διατηρήσει αυτήν την πορεία."@el¹⁰ "Mr President, following the first European elections in 1979, I had the honour of working with Otto von Habsburg, who is now seriously ill, to establish the human rights tradition of the European Parliament, including these topical and urgent debates on a Thursday afternoon. I was elected to the European Parliament in 1994 and I had the honour of working with Mr Schulz and others to further develop this human rights tradition, which we are rightly proud of. For this reason I was shocked when Mr Provera said with reference to Mr Schulz, who did not deserve this, that the case should not be taken up and almost repeated the threats made by the regime in Azerbaijan to civil rights activists in the country by saying that they will have to put up with it. The human rights prize has already been mentioned today. I remember well that when we expressed our support for Andrei Sakharov, Vytautas Landsbergis and other campaigners for civil rights, people said at the time: Please do not get involved. We will make use of the diplomatic channels and you are causing more harm than good. Now we know that it was decisive for these people that Parliament spoke out clearly on their behalf. Therefore, Mr Schulz, ladies and gentlemen, let us continue our tradition of independence on a Thursday afternoon. I would like to ask the group chairs to give us some freedom to act. This has nothing to do with party politics. During the last session, one Member said that as we were just about to hold meetings with China, we could not talk about China. Today it was a different subject, the Western Sahara. Perhaps this is justified in individual cases, but I am seriously concerned about our human rights work. Ladies and gentlemen, the case of Azerbaijan demonstrates how important it is to be discerning here. The country was a Soviet satellite state. Monocultures were established, the country was destroyed and subjected to a brutal regime. Now it is slowly beginning to become more democratic. As a member of the Council of Europe, it has committed to human rights and we must help it to continue along this route."@en⁴ "Señor Presidente, tras las primeras elecciones europeas en 1979, tuve el honor de trabajar con Otto von Habsburg, que ahora se halla gravemente enfermo, en el establecimiento de la tradición del Parlamento Europeo respecto a los derechos humanos, situando los jueves por la tarde estos debates recurrentes y urgentes. Fui elegido para el Parlamento Europeo en 1994 y tuve el honor de trabajar con el señor Schulz y otras personas para desarrollar más esta tradición acerca de los derechos humanos, de la que nos hallamos orgullosos con toda la razón. Por este motivo, me estremecí cuando el señor Provera dijo, citando al señor Schulz, quien no lo merecía, que no debíamos asumir el caso, y prácticamente repitió las amenazas hechas por el régimen de Azerbaiyán a los activistas de derechos humanos en el país diciendo que deberían soportarlas. Ya se ha mencionado hoy el premio a los derechos humanos. Recuerdo perfectamente que cuando expresamos nuestro apoyo a Andrei Sakharov, Vytautas Landsbergis y otros luchadores por los derechos civiles, la gente dijo en aquel momento: por favor no os metáis. Utilizaremos los canales diplomáticos y están haciendo ustedes más daño que beneficio. Hoy sabemos que para esta gente fue decisivo que el Parlamento se manifestara claramente a su favor. Por tanto, señor Schulz, Señorías, déjennos continuar nuestra tradición de independencia los jueves por la tarde. Quisiera pedirles a los presidentes de grupo que nos dieran alguna libertad para actuar. Esto no tiene nada que ver con políticas de partido. Durante la última sesión, un diputado dijo que como íbamos a tener en breve reuniones con China, no podíamos hablar sobre China. Hoy fue una cuestión diferente, el Sahara Occidental. Quizás esto esté justificado en algunos casos individuales, pero estoy seriamente preocupado acerca de nuestra labor en el campo de los derechos humanos. Señorías, el caso de Azerbaiyán demuestra lo importante que es ser exigentes en este punto. El país fue un satélite soviético. Se establecieron monocultivos, se destruyó el país y fue sometido a un régimen brutal. Ahora está empezando a ser más democrático. Como miembro del Consejo de Europa, se ha comprometido con los derechos humanos y debemos ayudarlo a continuar por esa vía."@es²¹ "Lugupeetud juhataja! Pärast esimesi Euroopa Parlamendi valimisi 1979. aastal oli mul au töötada koos Otto von Habsburgiga, kes on praegu väga haige. Selle töö eesmärk oli luua alus Euroopa Parlamendi inimõiguste traditsioonile, sealhulgas nendele päevakajalistele ja kiireloomulistele neljapäeva pärastlõunal toimuvatele aruteludele. Mind valiti Euroopa Parlamenti 1994. aastal ning mul oli au töötada kolleeg Schulzi ja teistega, et arendada edasi seda inimõiguste traditsiooni, mille üle me uhked oleme. Sellepärast olin ma vapustatud, kui kolleeg Provera ütles, et seda küsimust ei oleks pidanud üldse tõstatama, viidates sealjuures kolleeg Schulzile, kes ei ole seda ära teeninud, ning peaaegu kordas Aserbaidžaani valitsejate ähvardusi selle riigi kodanikuõiguste aktivistide suhtes, öeldes, et nad peavad selle ära kannatama. Inimõiguste auhinda on täna juba nimetatud. Ma mäletan hästi, et kui me väljendasime toetust Andrei Sahharovile, Vytautas Landsbergisele ja teistele kodanikuõiguste eest võitlejatele, ütlesid inimesed, et me ei tohiks sekkuda, et nad kasutavad diplomaatilisi kanaleid ja et meie põhjustame oma tegevusega rohkem kahju kui kasu. Nüüd me teame, et nende inimeste jaoks oli see otsustav, kui parlament võttis nende toetuseks häälekalt sõna. Seepärast, härra Schulz ja kolleegid, jätkakem neljapäeva pärastlõunati oma sõltumatuse traditsiooni. Ma palun fraktsioonide esimeestel anda meile veidi tegutsemisvabadust. Sellel ei ole midagi pistmist parteipoliitikaga. Viimasel osaistungjärgul ütles üks parlamendiliige, et me ei tohiks Hiinast rääkida, sest meil olid parajasti ees kohtumised Hiinaga. Täna oli teine teema – Lääne-Sahara. Võib-olla on see üksikute juhtumite puhul õigustatud, kuid ma olen siiski tõsiselt mures meie inimõigusi käsitleva töö pärast. Kallid kolleegid! Aserbaidžaani juhtum näitab, kui oluline on asju eristada. See riik oli nõukogude satelliitriik. Ta ehitati üles monokultuuridele, siis süsteem hävitati ja kehtestati julm riigikord. Nüüd hakkab Aserbaidžaan tasapisi demokraatlikumaks muutuma. Euroopa Nõukogu liikmena on ta kohustatud kaitsma inimõigusi ja meie peame aitama tal seda kurssi jätkata."@et⁵ "Arvoisa puhemies, vuonna 1979 pidettyjen ensimmäisten europarlamenttivaalien jälkeen minulla oli kunnia työskennellä yhdessä nyt vakavasti sairaan Otto von Habsburgin kanssa Euroopan parlamentin ihmisoikeusperinteiden, kuten näiden torstai-iltapäivän ajankohtaisten kiireellisten keskusteluiden, käynnistämiseksi. Minut valittiin Euroopan parlamenttiin vuonna 1994, ja sain kunnian työskennellä yhdessä muun muassa jäsen Schulzin kanssa kehittääkseni edelleen näitä ihmisoikeusperinteitä, joista voimme olla ylpeitä. Tästä syystä järkytyin, kun jäsen Provera totesi viitaten jäsen Schulziin, joka ei ansainnut tätä, että tätä tapausta ei pitäisi käsitellä, ja kun hän melkeinpä toisti Azerbaidžanin hallituksen kansalaisaktivisteille esittämät uhkaukset sanoen, että he joutuvat kestämään tätä. Aiemmissa puheenvuoroissa on jo viitattu ihmisoikeuspalkintoon. Muistan hyvin, kun me ilmaisimme tukemme Andrei Saharoville, Vytautas Landsbergisille ja muille kansalaisoikeuksien puolustajille, meille sanottiin silloin: "Älkää puuttuko tähän asiaan. Me käytämme diplomaattisia kanavia, teidän toimistanne on enemmän haittaa kuin hyötyä." Me tiedämme nyt, että näiden kansalaisten kannalta oli ratkaisevan tärkeää, että Euroopan parlamentti otti tilanteeseen yksiselitteisesti kantaa heidän puolestaan. Siispä, hyvä jäsen Schulz, hyvät parlamentin jäsenet, jatkakaamme riippumattomia torstai-iltapäivän perinteitämme. Pyydän ryhmien puheenjohtajia antamaan meille hiukan toimintavapauksia. Tämä ei liity mitenkään puoluepolitiikkaan. Viime istuntokaudella eräs jäsen sanoi, että me emme voi keskustella Kiinasta juuri EU:n ja Kiinan välisten tapaamisten alla. Tänään aiheena oli Länsi-Sahara. Tämä on kenties perusteltua yksittäistapauksissa, mutta olen erittäin huolissani Euroopan parlamentin ihmisoikeustyöstä. Hyvät parlamentin jäsenet, Azerbaidžanin tapaus osoittaa, kuinka tärkeää on olla tarkkanäköinen. Azerbaidžan on entinen Neuvostoliiton satelliittivaltio. Maassa alettiin harjoittaa yksipuolista viljelyä, maa tuhottiin ja alistettiin julman järjestelmän alaisuuteen. Nyt Azerbaidžan on vähitellen kasvamassa kohti demokratiaa. Euroopan neuvoston jäsenenä se on sitoutunut kunnioittamaan ihmisoikeuksia, ja meidän on tuettava sitä näissä pyrkimyksissä."@fi⁷ "Monsieur le Président, à la suite des premières élections européennes de 1979, j’ai eu l’honneur de travailler avec Otto von Habsburg, qui est aujourd’hui gravement malade, afin de mettre en place le rôle traditionnel de défenseur des droits de l’homme du Parlement européen, notamment par le biais de ces débats thématiques urgents qui ont lieu le jeudi après-midi. J’ai été élu au Parlement européen en 1994 et j’ai eu l’honneur de travailler avec M. Schulz et d’autres personnes en vue de développer davantage la tradition des droits de l’homme, dont nous sommes, à juste titre, fiers. C’est pourquoi j’ai été choqué lorsque M. Provera a dit, en faisant référence à M. Schulz, qui n’a pas mérité cela, que nous ne devons pas nous occuper de cette affaire, et lorsqu’il a presque reproduit les menaces faites par le régime azerbaïdjanais aux militants de la société civile en déclarant qu’ils devront faire avec. Le prix des droits de l’homme a déjà été mentionné aujourd’hui. Je me rappelle très bien que, lorsque nous avons témoigné notre soutien à Andrei Sakharov, à Vytautas Landsbergis et à d’autres défenseurs des droits de l’homme, les gens ont dit, à l’époque: «Ne vous mêlez pas de cela. Nous utiliserons les voies diplomatiques, vous faites plus de mal que de bien». Or, nous le savons aujourd’hui, le fait que le Parlement ait clairement pris position pour ces gens-là a été décisif pour eux. C’est pourquoi, Monsieur Schulz, Mesdames et Messieurs, perpétuons notre tradition d’indépendance du jeudi après-midi. Je voudrais demander aux présidents des groupes de nous laisser une certaine marge de manœuvre. Cela n’a rien à voir avec les politiques de partis. Pendant la session précédente, un député a dit, alors que nous allions entamer une série de réunions avec la Chine, que nous ne pouvions pas parler de la Chine. Aujourd’hui, il s’agissait d’un sujet différent, le Sahara occidental. Peut-être que dans certains cas, cette attitude est justifiée, mais je suis sérieusement préoccupé au sujet de nos activités de défense des droits de l’homme. Mesdames et Messieurs, le cas de l’Azerbaïdjan prouve à quel point il est important, ici, de faire preuve de discernement. Cet État était un pays satellite de l’Union soviétique. Des monocultures ont été créées, le pays a été détruit et soumis à un régime brutal. Aujourd’hui, il commence doucement à se démocratiser. En tant que membre du Conseil de l’Europe, il s’est engagé à respecter les droits de l’homme et nous devons l’aider à persévérer sur cette voie."@fr⁸ "Elnök úr, az első, 1979-es európai választásokat követően abban a megtiszteltetésben volt részem, hogy a jelenleg súlyos beteg Otto von Habsburggal dolgozhattam együtt az Európai Parlament emberi jogi hagyományainak megalapozásán, többek között e csütörtök délutáni, aktuális és sürgős viták bevezetésén is. 1994-ben európai parlamenti képviselőnek választottak, és abban a megtiszteltetésben volt részem, hogy Schulz úrral és másokkal dolgozhattam ezen emberi jogi hagyományok továbbfejlesztésén, amely hagyományokra joggal lehetünk büszkék. Ezért megdöbbentett, hogy Provera úr Schulz úrral kapcsolatban azt mondta, hogy ezt a témát nem kellett volna felvenni a sürgős viták közé. Povera úr szerint bele kell nyugodnunk a helyzetbe – nos, az azerbajdzsáni kormány is pont ezt mondja a polgári jogi aktivistáknak. Ma már szóba került az emberi jogok védelméért járó díj. Jól emlékszem, hogy amikor Andrej Szaharov, Vytautas Landsbergis és a polgári jogokért küzdő többi harcostársuk iránti szolidaritásunknak adtunk hangot, sokan azt mondták: ne keveredjünk bele! Majd diplomáciai úton megoldjuk, máskülönben csak többet ártunk, mint használunk. Most már tudjuk, hogy ezen emberek számára döntő volt, hogy a Parlament nyíltan kiállt mellettük. Ezért Schulz úr, hölgyeim és uraim, folytassuk a szabadsággal kapcsolatos hagyományunkat csütörtök délutánonként! Arra szeretném kérni a képviselőcsoportok elnökeit, hogy adjanak nekünk némi cselekvési szabadságot. Ennek semmi köze a pártpolitikához. Az előző ülésszakon az egyik képviselő azt mondta, hogy nem beszélhetünk Kínáról, mivel éppen tárgyalásokra készülünk vele. Ma Nyugat-Szaharáról hangzott el hasonló. Talán egyes esetekben ez még igaz is lehet, mégis komolyan aggódom emberi jogi munkánk miatt. Hölgyeim és uraim, Azerbajdzsán esete azt mutatja, milyen fontos ezekben az ügyekben a józan ítélőképesség. Azerbajdzsán a Szovjetunió része volt. A mezőgazdaságban monokultúrát vezettek be, az országot tönkretették, ki volt szolgáltatva egy kegyetlen rezsimnek. Most lassanként kezd demokratikusabbá válni. Az Európa Tanács tagjaként elkötelezte magát az emberi jogok mellett, és nekünk segítenünk kell, hogy ebben az irányban haladhasson tovább."@hu¹¹ "Signor Presidente, in seguito alle prime elezioni europee nel 1979, ho avuto l’onore di lavorare con Otto von Habsburg, che ora è gravemente malato, per avviare la tradizione dei diritti umani del Parlamento europeo, comprendente anche i dibattiti importanti e urgenti del giovedì pomeriggio. Sono stato eletto al Parlamento europeo nel 1994 e ho avuto l’onore di collaborare con l’onorevole Schulz e altri per sviluppare ulteriormente questa tradizione dei diritti umani, di cui andiamo giustamente orgogliosi. Per questo motivo sono rimasto scioccato all’affermazione dell’onorevole Provera nei confronti dell’onorevole Schulz, che non lo meritava, in merito al fatto che il caso non dovesse essere preso in considerazione. Così facendo ha quasi ribadito le minacce del regime azerbaigiano agli attivisti dei diritti civili nel paese, dicendo che devono rassegnarsi. Il premio per i diritti umani è già stato menzionato oggi. Ricordo bene che quando abbiamo espresso il nostro sostegno per Andrei Sakharov, Vytautas Landsbergis e altri attivisti dei diritti civili, molti allora dicevano: per favore, non fatevi coinvolgere. Faremo uso dei canali diplomatici, state causando più danni che benefici. Ora sappiamo che è stato decisivo per queste persone che il Parlamento abbia parlato chiaramente a loro nome. Pertanto, onorevole Schulz, onorevoli colleghi, portiamo avanti la nostra tradizione di indipendenza del giovedì pomeriggio. Vorrei chiedere ai presidenti di gruppo di concederci la libertà di agire. Ciò non ha nulla a che vedere con le politiche di partito. Durante l’ultima sessione un deputato ha affermato che, poiché si sarebbe tenuto a breve un incontro con la Cina, non avremmo dovuto parlare della Cina. Oggi il tema era diverso, il Sahara occidentale. Forse queste richieste si limitano a singoli casi, ma sono seriamente preoccupato per il nostro lavoro sui diritti umani. Onorevoli colleghi, il caso dell’Azerbaigian dimostra l’importanza di saper discernere. Il paese era uno stato satellite sovietico, sono state introdotte monoculture, il paese è stato distrutto e soggetto a un regime brutale. Ora sta iniziando lentamente a diventare più democratico, in qualità di membro del Consiglio d’Europa ha deciso di impegnarsi per i diritti umani e dobbiamo aiutarlo a proseguire su questa strada."@it¹² "Pone pirmininke, po pirmųjų rinkimų į Europos Parlamentą 1979 m. man teko garbė dirbti su Otto von Habsburgu, kuris dabar sunkiai serga, kuriant šią Europos Parlamento žmogaus teisių tradiciją, įskaitant šią aktualią ir skubią diskusiją ketvirtadienio popietę. 1994 m. buvau išrinktas į Europos Parlamentą ir man teko garbė dirbti su M. Schulzu ir kitais toliau plėtojant šią žmogaus teisių tradiciją, kuria teisėtai didžiuojamės. Dėl to buvau sukrėstas, kai ponas F. Provera, remdamasis M. Schulzu, kuris to nenusipelnė, pareiškė, kad nederėtų užsiimti šiuo atveju, ir beveik pakartojo Azerbaidžano režimo grasinimus šalies piliečių teisių aktyvistų atžvilgiu pasakydamas, kad jie dėl to nukentės. Šiandien paminėta žmogaus teisių premija. Gerai prisimenu, kad mums išreiškiant paramą Andrejui Sacharovui, Vytautui Landsbergiui ir kitiems kovotojams už pilietines teises irgi buvo sakoma: prašom nesikišti; mes pasinaudosime diplomatiniais kanalais, o jūs padarysite daugiau žalos, nei naudos. Dabar žinome, kad šiems žmonėms lemiamą reikšmę turėjo tai, kad Parlamentas aiškiai išsakė savo nuomonę. Todėl, pone M. Schulzai, ponios ir ponai, tęskime šią mūsų nepriklausomumo tradiciją ir ketvirtadienio popietę. Norėčiau paprašyti frakcijų vadovų suteikti mums laisvę veikti. Tai neturi nieko bendra su frakcijų politika. Paskutiniame posėdyje vienas narys pareiškė, kad rengiamės susitikimams su Kinija, taigi negalime apie Kiniją kalbėti. Šiandien buvo kita tema, Vakarų Sachara. Galbūt atskirais atvejais tai pateisinama, bet esu labai susirūpinęs dėl mūsų darbo žmogaus teisių srityje. Ponios ir ponai, Azerbaidžano atvejis rodo, koks svarbus šiuo atveju kitoks požiūris. Ši šalis buvo sovietinė respublika. Buvo auginamos monokultūros, vėliau šalis buvo sunaikinta ir įvestas žiaurus režimas. Dabar ji pamažu pradeda tapti demokratiškesnė. Kaip Europos Tarybos narė, ji įsipareigojo laikytis žmogaus teisių, ir mes turime padėti jai toliau eiti šiuo keliu."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs! Pēc pirmajām Eiropas Parlamenta vēlēšanām, kas notika 1979. gadā, man bija tas gods strādāt kopā ar kungu, kurš tagad ir nopietni slims, lai iedibinātu Eiropas Parlamentā cilvēktiesību tradīcijas, tostarp šīs aktuālās un steidzamās debates ceturtdienas pēcpusdienā. Mani ievēlēja Eiropas Parlamentā 1994. gadā un man bija tas gods strādāt kopā gan ar kungu, gan ar pārējiem, lai turpinātu pilnveidot šo cilvēktiesību tradīciju, ar ko mēs pamatoti lepojamies. Tāpēc es esmu satriekts par to, ka kungs, atsaucoties uz kungu, kurš gan nebija to pelnījis, pateica, ka mums ar šo lietu nav jānodarbojas, un gandrīz atkārtoja draudus, ko Azerbaidžānas režīms vērsa pret savas valsts cilvēktiesību aktīvistiem, sakot, ka viņiem ar to būs jāsamierinās. Šodien jau tika pieminēta balva cilvēktiesību jomā. Es labi atceros, ka laikā, kad mēs izteicām savu atbalstu Andrejam Saharovam, Vītautam Landsberģim un citiem cilvēktiesību aizstāvjiem, cilvēki teica: lūdzu, neiesaistieties. Mēs izmantosim diplomātiskos kanālus, bet jūs nodarīsiet vairāk ļaunuma nekā labuma. Tagad mēs zinām, ka šiem cilvēkiem bija ļoti svarīgi, ka Parlaments viņu vārdā pauda pārliecinošu nostāju. Tādēļ kungs, dāmas un kungi, turpināsim mūsu neatkarības tradīciju ceturtdienu pēcpusdienās. Es gribētu lūgt grupu priekšsēdētājus dot mums zināmu rīcības brīvību. Tam nav nekāda sakara ar partiju politiku. Pagājušās plenārsēdes laikā kāds deputāts teica, ka, tā kā mēs gatavojamies sanāksmei ar Ķīnu, mums nevajadzētu runāt par Ķīnu. Šodien tā bija cita tēma — Rietumsahāra. Varbūt atsevišķos gadījumos tas ir pamatoti, bet es esmu nopietni noraizējies par mūsu darbu cilvēktiesību jomā. Dāmas un kungi, Azerbaidžānas jautājums parāda, cik liela nozīme ir izpratnei. Šī valsts bija PSRS satelītvalsts. Tika ieviesta monokultūra, valsts tika iznīcināta un pakļauta brutālam režīmam. Tagad tā pamazām kļūst demokrātiskāka. Azerbaidžāna, kā Eiropas Padomes dalībvalsts, ir apņēmusies ievērot cilvēktiesības, un mums ir jāpalīdz tai turpināt šo ceļu."@lv¹³ "Herr Präsident! Ich hatte nach der ersten Europawahl 1979 die Ehre, als Mitarbeiter von Otto von Habsburg, der schwer krank ist, diese Menschenrechtstradition des Europäischen Parlaments mit aufzubauen, einschließlich dieser Dringlichkeitsdebatten am Donnerstagnachmittag. 1994 ins Europaparlament gewählt, hatte ich die Ehre, mit dem Kollegen Schulz und einigen anderen diese Menschenrechtstradition weiter zu entwickeln, auf die wir mit Recht stolz sind. Deshalb war ich schockiert, als soeben der Kollege Provera sich unter Berufung auf Herrn Schulz, der das nicht verdient hat, so geäußert hat, dass man diesen Fall nicht aufgreifen dürfe und quasi die Drohungen des aserbaidschanischen Regimes gegen die aserbaidschanischen Bürgerrechtler hier vorgetragen hat und gesagt hat: Die werden darunter zu leiden haben. Es wurde heute schon vom Menschrechtspreis gesprochen. Ich erinnere mich gut daran, als wir uns hier für Andrej Sacharow eingesetzt haben oder für Vytautas Landsbergis oder andere Bürgerrechtler, dass man auch gesagt hat: Bitte, lasst die Finger davon, wir machen das auf diplomatischen Weg, Ihr schadet nur! Heute wissen wir, dass es gerade für diese Menschen entscheidend war, dass das Parlament klar seine Stimme erhoben hat. Deshalb bitte, lieber Herr Schulz und liebe Kollegen: Lasst uns diese Donnerstagsnachmittags-Unabhängigkeit weiter pflegen! Lasst uns lange Leine, sage ich an die Fraktionsvorsitzenden gerichtet. Das hat nichts mit Parteipolitik zu tun. In der letzten Sitzung hat ein Kollege gesagt, wir haben demnächst ein Treffen mit China, da können wir nicht über China reden. Heute war es ein anderes Thema, Westsahara. Vielleicht ist es im Einzelfall sogar berechtigt. Aber ich mache mir ernsthaft Sorgen um unsere Menschenrechtsarbeit. Und, liebe Kollegen: Gerade Aserbaidschan beweist, wie wichtig hier eine differenzierte Haltung ist. Das Land war eine sowjetische Kolonie. Man hat Monokulturen aufgebaut, man hat es zerstört und an ein brutales Regime ausgeliefert. Heute beginnt es mühsam, sich zu demokratisieren. Als Mitglied des Europarats hat es sich den Menschenrechten verpflichtet, und wir müssen ihm helfen, auf diesem Weg weiterzugehen!"@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, na de eerste verkiezingen voor het Europees Parlement, in 1979, had ik de eer om als medewerker van Otto von Habsburg, die nu ernstig ziek is, bij te dragen aan het opbouwen van de mensenrechtentraditie van het Europees Parlement, waaronder begrepen de spoeddebatten die op donderdagmiddag worden gehouden. In 1994 werd ik zelf tot lid van het Europees Parlement verkozen en had de eer om samen met afgevaardigde Schulz en enkele anderen deze traditie verder uit te werken, een traditie waar we terecht trots op zijn. Daarom was ik geschokt toen zo-even afgevaardigde Provera onder verwijzing naar de heer Schulz, die dat niet verdient, zei dat we ons van deze zaak afzijdig moesten houden en het dreigement van het regime van Azerbeidzjan aan de burgerrechtenactivisten feitelijk herhaalde toen hij opmerkte dat ze er de gevolgen van zouden ondervinden. De mensenrechtenprijs is vandaag al genoemd. Ik kan me goed herinneren dat toen we hier onze steun betuigden aan Andrei Sacharov, Vytautas Landsbergis en andere burgerrechtenactivisten, ook gezegd werd dat we ons daar niet in moesten mengen, dat het langs diplomatieke weg zou worden opgelost en de betrokkenheid van het Parlement alleen maar schaadde. Nu weten we dat het juist voor die mensen van doorslaggevend belang was dat het Parlement hun zaak luid en duidelijk verdedigde. Vandaar mijn oproep aan u, collega Schulz, en aan de overige afgevaardigden, om deze traditie van onafhankelijkheid die we op donderdagmiddag volgen, voort te zetten, en het verzoek aan de fractievoorzitters ons de nodige vrijheid te geven om die traditie in ere te houden. Dit heeft niets te maken met partijpolitiek. In de laatste zitting zei een afgevaardigde dat we niet over China konden praten omdat spoedig een ontmoeting met dat land zou plaatsvinden. Vandaag is het weer een ander onderwerp: de Westelijke Sahara. Misschien is dit in een enkel geval te rechtvaardigen. Maar ik maak me ernstig zorgen over ons mensenrechtenwerk. Juist de zaak Azerbeidzjan laat zien hoe belangrijk het is om op dit punt onderscheid te maken. Dat land was een satellietstaat van de Sovjet-Unie. Er werd ten dienste van de Sovjet-Unie een monocultuur gecreëerd. Het land werd verwoest en was aan een meedogenloos regime overgeleverd. Tegenwoordig doorloopt het een moeizaam democratiseringsproces en heeft het zich als lid van de Raad van Europa aan de mensenrechten verbonden. We moeten het helpen om op deze weg door te gaan."@nl³ "Panie przewodniczący! Po pierwszych europejskich wyborach w 1979 roku, miałem zaszczyt pracować z Ottonem von Habsburgiem, który jest obecnie poważnie chory, na rzecz zbudowania tradycji praw człowieka w Parlamencie Europejskim, włączając w to te jakże aktualne i pilne debaty czwartkowe. Zostałem wybrany do Parlamentu Europejskiego w 1994 roku i miałem zaszczyt pracować z panem posłem Schulzem i innymi, na rzecz dalszego rozwijania tej tradycji praw człowieka, z której słusznie jesteśmy dumni. Dlatego też byłem wstrząśnięty, kiedy pan poseł Provera powiedział, nawiązując do pana posła Schulza, który na to nie zasłużył, że sprawa nie powinna zostać podjęta, i prawie powtórzył pogróżki wypowiadane przez reżim w Azerbejdżanie wobec działaczy na rzecz praw obywatelskich w tym kraju, że będą musieli znosić tę sytuację. Wspomniano już dziś o nagrodzie w dziedzinie praw człowieka. Dobrze pamiętam, że kiedy wyrażaliśmy nasze poparcie dla Andrieja Sacharowa, Vytautasa Landsbergisa i innych bojowników na rzecz praw obywatelskich, mówiono wówczas: prosimy, nie mieszajcie się. Wykorzystamy kanały dyplomatyczne, a wy robicie więcej złego niż dobrego. Teraz wiemy, że to, że Parlament wypowiadał się wyraźnie w ich imieniu było dla nich decydujące. Dlatego też, panie pośle Schulz, panie i panowie, kontynuujmy naszą tradycję niezależności w to czwartkowe popołudnie. Chciałbym zwrócić się do przewodniczących grup, żeby dali nam swobodę działania. Nie ma to nic wspólnego z polityką partyjną. Podczas ostatniej sesji jeden z posłów powiedział, że kiedy mieliśmy odbyć spotkania z Chinami, o Chinach nie mogliśmy mówić. Dziś temat był inny, a mianowicie Sahara Zachodnia. Być może jest to uzasadnione w indywidualnych przypadkach, ale nasza praca na rzecz praw człowieka budzi moje poważne zaniepokojenie. Panie i panowie! Sprawa Azerbejdżanu pokazuje, jak istotne jest, aby podejść do tego rozważnie. Kraj ten był sowieckim państwem satelickim. Ustanowiono monokultury, kraj był zniszczony i poddany brutalnemu reżimowi. Teraz powoli zaczyna stawać się bardziej demokratyczny. Jak członek Rady Europy, zobowiązał się do przestrzegania praw człowieka i musimy mu pomóc podążać tą ścieżką."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, na sequência das primeiras eleições europeias de 1979, tive a honra de trabalhar com Otto von Habsburg, que se encontra hoje gravemente doente, no sentido de estabelecer uma tradição do Parlamento Europeu em matéria de direitos humanos, incluindo estes debates sobre questões actuais e de urgência à Quinta-feira tarde. Fui leito para o Parlamento Europeu em 1994 e tive a honra de trabalhar com o senhor deputado Schulz e outros, desenvolvendo ainda mais essa tradição, da qual, com toda a razão, nos orgulhamos. Por isso, fiquei chocado quando o senhor deputado Fiorello Provera afirmou, aludindo injustamente ao senhor deputado Schulz, que este caso não deveria ser debatido e reiterou praticamente as ameaças feitas pelo regime do Azerbaijão aos activistas dos direitos civis do país, dizendo que terão de o suportar. Já hoje aqui se falou do prémio "direitos humanos". Lembro-me bem que, quando na altura manifestámos o nosso apoio a Andrei Sakharov, Vytautas Landsbergis e outros defensores dos direitos civis, houve quem dissesse: por favor não se envolvam; faremos uso dos nossos canais diplomáticos, e a vossa intervenção fará mais mal do que bem. Hoje sabemos que, para estas pessoas, foi decisivo o facto de o Parlamento ter erguido claramente a sua voz em seu favor. Por conseguinte, Senhor Deputado Schulz, Senhoras e Senhores Deputados, é preciso dar continuidade à nossa tradição de independência, à Quinta-feira à tarde. Gostaria de solicitar aos líderes dos Grupos que nos dessem alguma liberdade de movimentos. Não estão aqui em causa questões partidárias. Durante o ultimo período de sessões, um dos senhores deputados afirmou que, numa altura em que estávamos prestes a realizar reuniões com a China, não podíamos falar da China. Hoje o tema é diferente, o Sara Ocidental. É possível que essa postura se justifique em casos pontuais, mas estou profundamente preocupado com o nosso trabalho em matéria de direitos humanos. Senhoras e Senhores Deputados, o caso do Azerbaijão demonstra a importância de actuarmos com prudência. O país foi um satélite soviético. Foram estabelecidas monoculturas, o país foi destruído e sujeito a um regime brutal. Está hoje lentamente a começar a tornar-se mais democrático. Na qualidade de membro do Conselho da Europa, comprometeu-se com os direitos humanos, e é preciso que o ajudemos a prosseguir nessa via."@pt¹⁷ "Dle preşedinte, în urma primelor alegeri europene din 1979, am avut onoarea de a lucra cu Otto von Habsburg, care acum este grav bolnav, pentru a stabili tradiţia drepturilor omului în Parlamentul European, inclusiv aceste dezbateri actuale şi urgente dintr-o joi după-amiază. Am fost ales în Parlamentul European în 1994 şi am avut onoarea de a lucra alături de dl Schulz şi alţii pentru a dezvolta în continuare această tradiţie a drepturilor omului, de care suntem pe bună dreptate mândri. Din acest motiv, am fost şocat când dl Provera a afirmat, referindu-se la dl Schulz, care nu a meritat asemenea tratament, că nu ar trebui să abordăm cazul şi aproape a repetat ameninţările regimului din Azerbaidjan destinate activiştilor drepturilor civile din ţara în cauză, spunându-le că vor trebui să se împace cu situaţia. Premiul pentru drepturile omului a fost deja menţionat astăzi. Îmi amintesc bine că, atunci când ne-am exprimat sprijinul faţă de Andrei Sakharov, Vytautas Landsbergis şi alţi militanţi pentru drepturile civile, oamenii spuneau la acea vreme: Vă rugăm să nu vă implicaţi. Vom folosi canalele diplomatice şi dumneavoastră provocaţi mai mult rău decât bine. Acum ştim că a fost decisiv pentru aceşti oameni că Parlamentul i-a sprijinit în mod deschis şi clar. Prin urmare, dle Schulz, doamnelor şi domnilor, haideţi să ne continuăm tradiţia de independenţă într-o după-amiază de joi. Aş dori să le solicit preşedinţilor de grupuri să ne acorde libertate de acţiune. Acest lucru nu are nicio legătură cu politica de partid. În ultima şedinţă, un deputat a afirmat că nu putem vorbi despre China, întrucât în curând urma să avem reuniuni cu China. Astăzi a existat un alt subiect, Sahara Occidentală. Poate că aceasta se justifică în cazuri individuale, dar mă declar foarte îngrijorat pentru activitatea noastră în domeniul drepturilor omului. Doamnelor şi domnilor, cazul Azerbaidjanului demonstrează cât de important este discernământul aici. Ţara a fost un stat satelit al Uniunii Sovietice. S-au instituit monoculturi, ţara a fost distrusă şi a fost supusă unui regim brutal. Acum începe încet-încet să devină o ţară mai democratică. Ca membră în Consiliul Europei, şi-a asumat angajamentul de a respecta drepturile omului şi trebuie să o ajutăm să continue pe această cale."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, po prvých európskych voľbách v roku 1979 som mal česť spolupracovať s Ottom von Habsburgom, ktorý je v súčasnosti vážne chorý, pri budovaní tradície ľudských práv v Európskom parlamente, s ktorou súvisia aj tieto aktuálne a naliehavé rozpravy, ktoré pripadli na štvrtok poobede. Do Európskeho parlamentu som bol zvolený v roku 1994 a mal som česť spolupracovať s pánom Schulzom a inými poslancami na ďalšom vývoji tejto tradície ľudských práv, na ktorú sme právom hrdí. Z tohto dôvodu ma šokovalo, keď pán Provera s odvolaním na pána Schulza, ktorý si také niečo nezaslúžil, povedal, že týmto prípadom by sme sa nemali zaoberať, a takmer zopakoval hrozby, ktoré uvalil režim v Azerbajdžane na aktivistov za ľudské práva v tejto krajine, keď vyhlásil, že sa s tým budú musieť vyrovnať. Cena za ľudské práva už dnes bola spomenutá. Dobre si pamätám, že v čase, keď sme vyjadrili podporu Andrejovi Sacharovovi, Vytautasovi Landsbergisovi a iným bojovníkom za občianske práva, ľudia hovorili: nemiešajte sa do toho, prosím. Využijeme diplomatické kontakty a vy spôsobíte viac škody ako úžitku. Teraz vieme, že pre týchto ľudí bolo rozhodujúce, že Parlament v ich mene hovoril zreteľne. Pán Schulz, dámy a páni, pokračujme preto v toto štvrtkové popoludnie v tradícii nezávislosti. Chcel by som poprosiť predsedov skupín, aby nám poskytli slobodu konať. Nemá to nič spoločné so straníckou politikou. Na ostatnom zasadnutí sa istý poslanec vyjadril, že nemôžeme hovoriť o Číne, keďže sme sa s ňou následne mali stretnúť na spoločných rokovaniach. Dnes išlo o inú tému, o Západnú Saharu. Možno je to v niektorých prípadoch odôvodnené, mám však vážne obavy o našu činnosť v oblasti ľudských práv. Dámy a páni, z prípadu Azerbajdžan vyplýva, aký význam má v tejto súvislosti kritika. Táto krajina bola sovietskym satelitným štátom. Zaviedli sa monokultúry, krajina bola zničená a podrobená krutému režimu. Teraz sa z nej pomaly stáva demokratickejšia krajina. Ako člen Rady Európy sa zaviazala presadzovať ľudské práva a musíme jej pomôcť, aby sa na tejto ceste udržala."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, po prvih evropskih volitvah leta 1979 sem imel čast sodelovati z Ottom von Habsburgom, ki je zdaj hudo bolan, pri vzpostavitvi tradicije človekovih pravic v Evropskem parlamentu, vključno s temi aktualnimi in nujnimi razpravami ob četrtkih popoldne. V Evropski parlament sem bil izvoljen leta 1994 in imel sem čast sodelovati z gospodom Schulzem in drugimi pri nadaljnjem razvoju te tradicije človekovih pravic, na katero smo upravičeno ponosni. Zaradi tega sem osupnil, ko je gospod Provera ob sklicevanju na gospoda Schulza, ki si tega ni zaslužil, rekel, da tega primera ne bi smeli obravnavati, in skorajda ponovil grožnje, s katerimi azerbajdžanski režim grozi borcem za državljanske pravice v tej državi, ko je rekel, da se bodo pač morali sprijazniti s tem. Nagrada za človekove pravice je bila danes že omenjena. Dobro se spominjam, da so ljudje, ko smo izrazili podporo Andreju Saharovu, Vytautasu Landsbergisu in drugim borcem za državljanske pravice, rekli: „Prosimo, ne vmešavajte se. Uporabili bomo diplomatske poti, vi pa delate več škode kot koristi.“ Zdaj vemo, da je bilo za te ljudi odločilno, da je Parlament odkrito in jasno spregovoril v njihovem imenu. Zato, gospod Schulz, gospe in gospodje, nadaljujmo našo tradicijo neodvisnosti ob četrtkih popoldne. Predsednike skupin bi rad prosil, naj nam dajo nekaj svobode delovanja. To nima nič opraviti s strankarsko politiko. Na zadnjem zasedanju je eden od poslancev rekel, da zato, ker bodo kmalu potekala srečanja s Kitajsko, ne smemo govoriti o Kitajski. Danes je bila druga tema, Zahodna Sahara. Morda je to v posameznih primerih upravičeno, vendar sem zelo zaskrbljen zaradi našega dela na področju človekovih pravic. Gospe in gospodje, primer Azerbajdžana dokazuje, kako pomembno je pri tem razlikovati. To je bila sovjetska satelitska država. Vzpostavile so se monokulture, država je propadla in postala žrtev okrutnega režima. Zdaj se počasi začenja demokratizirati. Kot članica Sveta Evrope se je zavezala človekovim pravicam in pomagati ji moramo, da nadaljuje v tej smeri."@sl²⁰ "Herr talman! Efter det första EU-valet 1979 hade jag nöjet att tillsammans med Otto von Habsburg, som nu är allvarligt sjuk, arbeta med att fastställa Europaparlamentets principer för de mänskliga rättigheterna, och även dessa aktuella och viktiga debatter på torsdagseftermiddagarna. Jag valdes in i Europaparlamentet 1994 och hade då nöjet att arbeta med bl.a. Martin Schulz för att ytterligare utveckla principerna för de mänskliga rättigheterna som vi, med rätta, är stolta över. Därför blev jag chockad när Fiorello Provera hänvisade till Martin Schulz, som inte förtjänar detta, och sade att fallet inte borde tas upp. Han återupprepade i princip det som Azerbajdzjans regim hotat medborgarrättsaktivisterna i landet med, nämligen att de helt enkelt är tvungna att acceptera faktum. Sacharovpriset har redan nämnts här i dag. När vi stödde Andrej Sacharov, Vytautas Landsbergis och andra medborgarrättskämpar fick vi höra att vi inte skulle lägga oss i, att vi gjorde mer skada än nytta och att det var bättre att använda de diplomatiska kanalerna. Nu vet vi att det var avgörande för dessa personer att parlamentet tydligt tog ställning för dem. Låt oss därför fortsätta med vår tradition att vara oberoende på torsdagseftermiddagarna. Jag vill be ordförandena för grupperna att ge oss en viss rörelsefrihet. Det här handlar inte om partipolitik. Vid det förra sammanträdet sade en ledamot att eftersom vi snart skulle ha möten med Kina kunde vi inte diskutera Kina. I dag var det ett annat ämne, Västsahara. Detta kanske går att motivera i enskilda fall, men jag är allvarligt oroad över vårt arbete med de mänskliga rättigheterna. Fallet Azerbajdzjan visar hur viktigt det är att ha en viss urskillningsförmåga här. Landet var en sovjetisk satellitstat. Monokulturer utvecklades och landet förstördes och underkastades en brutal regim. Nu börjar det långsamt bli mer demokratiskt. Som medlem av Europarådet har landet åtagit sig att följa de mänskliga rättigheter och vi måste hjälpa dem på vägen."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"(Aplaus)"⁵ "(Aplausi)"¹³ "(Aplausos)"^21,17 "(Aplauze)"¹⁸ "(Aplavz)"²⁰ "(Applaudissements)"⁸ "(Applaus)"³ "(Applause)"⁴ "(Applauso)"¹² "(Applåder)"²² "(Beifall)"^15,9 "(Bifald)"² "(Oklaski)"¹⁶ "(Plojimai)"¹⁴ "(Potlesk)"¹ "(Suosionosoituksia)"⁷ "(Taps)"¹¹ "(potlesk)"¹⁹ "(Χειροκροτήματα)"¹⁰ "Bernd Posselt (PPE ). -"^15,9 "Schulz"¹³
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶