Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-12-15-Speech-2-213"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2009-12-15"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Concluzii ale Consiliului „Afacerilor Externe” privind procesul de pace din Orientul Mijlociu, în special situaţia din Ierusalimul de Est (dezbatere)6
dcterms:Language	"en"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20091215.14.2-213"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-12-15-Speech-2-2146
lpv:speaker	lp:Catherine Ashton6
lpv:spoken text	"Mr President, can I just say that the issue of where I sit, I suspect, will keep coming back. I am sitting here because the Council is over there. I may have to go and sit over there or you may have to build me a seat equidistant, because I assure you I will be in trouble somewhere for wherever I sit. It is a great delight, though, to be here with Cecilia and I look forward very much to working with her. What strikes me about the debate that we have just had is that pretty much – and I think, Mr Atkins, you may be the exception in what you said, though I listened with great care – there is a shared conviction that what we are looking for is a two-state solution. There is an enormous amount of passion from all parliamentarians, especially, if I may say, Mr De Rossa and those Members who have recently come back, and who have clearly seen for themselves the dreadful situation that exists on the ground. I believe what is significant about the Council conclusions is that they are very clear. They give me a real sense of the direction that we need to move in. What is also very clear – and I pay tribute to the Presidency for the work that they have done on this – is the frustration in this House that things are not moving, frustration borne of views that are sometimes quite different, but nonetheless converge on a desire to see a solution. The nuances are important. The views that you hold on the differences, as well as the similarities, matter to me as I navigate our future in these discussions and negotiations. There is no doubt to me that we have got to do two things. One is the rather political issues that you quite rightly raise. What is our relationship to be? I am at the beginning of that journey, and this debate is extremely important to me in listening to the views that have been put forward. What I take away from it is, first of all, that the Quartet must demonstrate that it is worth the money, that it is actually able to be reinvigorated. I have already talked with the staff by video link in Jerusalem, I have already talked to Mr Blair about his work and I have already talked to Secretary of State Clinton about the same things. It is very important, if it is going to work, that the word ‘reinvigorate’ is absolutely right. Secondly, there are the issues in the region which the Presidency has raised about the broader questions of those other countries that we need to engage with. I think most significant from today is: what is the EU itself going to be able to do? That brings me, in a sense, to what I call the practical. A number of colleagues have raised particular issues, whether it is a question of what the UK is doing on labelling, whether it is issues about the association agreement, whether this report – the Heads of Mission report – and the recommendations that I have not yet considered within it are there. We need to consider all of these issues carefully, but what we have got to do is demonstrate the practical support that we put on the ground. I described 1 200 classrooms that were needed and I described our work in health. We are very committed to Prime Minister Fayyad’s state-building plan and to enhancing the institutions, particularly in terms of the rule of law. We must be seen to be practically engaged on the ground and practically working to find ways in which we can make the situation better for the people who have to live there every day and who look to us for the help that they need. That is the most significant and practical thing I need to do first of all. I would describe the work that I want to do as this: we have the potential to do the political and the economic. What I want to do is draw those two things together, to find a way in which we can enhance what we do, to support the work that is going on, to make the Quartet more effective, to bring together what has been, in a sense, the Council and Commission operating side by side, and to meld it into one so that what we do on the ground really makes a difference. In the end, it is the two sides who come together to make the decision and to find the peace. But, on the way to the end, we have a significant role to play, and I am determined, on your behalf as well as on behalf of the Commission and the Council, that we play our full part in that."@en4
lpv:translated text	"Pane předsedající, ráda bych pouze podotkla, že otázka toho, ve kterém křesle sedím, se bude dle mého názoru stále vracet. Sedím zde, jelikož místo pro Radu je tam. Možná budu muset vstát a přejít na její místo, nebo mi budete muset vyhradit křeslo, které bude stejně vzdálené od obou, neboť vás ujišťuji, že ať si sednu kamkoli, bude to problém. Je mi však velkým potěšením být zde s Ceciliou a já se velmi těším na naši společnou práci. Z rozpravy, již jsme nyní vedli, mi nejvíce vyvstává skutečnost, že ve velké míře – a domnívám se, Roberte Atkinsi, že v tom, co jste uvedl, můžete být výjimkou, jakkoli pečlivě jsem vám naslouchala – panuje všeobecné přesvědčení o tom, že usilujeme o nalezení řešení, kdy budou vytvořeny dva státy. U všech poslanců je znát velké emotivní zanícení, především, mohu-li to říci, u Proinsiase De Rossa a ostatních poslanců, kteří se z regionu nedávno vrátili a kteří na vlastní oči viděli, jak hrozivá je situace na místě. Domnívám se, že významným charakteristickým rysem závěrů Rady je jejich naprostá jednoznačnost. Dávají mi skutečný pocit směru, jímž se musíme vydat. Další jasně vyjádřenou skutečností – a za to vděčíme práci předsednictví, již v tomto směru odvedlo – je frustrace, která v této sněmovně převládá nad tím, že se věci nehýbou, frustrace z toho, že názory se někdy docela liší, ale i přesto se spojí v přání nalézt řešení. Jemné rozdíly jsou důležité. Názory, které jste zaujali k rozdílům i k podobnostem, jsou pro mne důležité z hlediska směřování těchto rozprav a jednání v budoucnosti. Zcela nepochybuji o tom, že musíme udělat dvě věci. První z nich jsou záležitosti spíše politického rázu, které jste zcela oprávněně zmínili. Jaký bude náš vztah? Já jsem teprve na začátku cesty a tato rozprava je pro mě nesmírně významná v tom, že mohu naslouchat názorům, které jsou prosazovány. Vyvozuji z nich zaprvé, že blízkovýchodní kvartet musí prokázat, že stojí za to úsilí a že je schopen se znovu obnovit. Již jsem o tom hovořila pomocí videotelefonu s pracovníky v Jeruzalému, mluvila jsem i s Tonym Blairem o jeho práci a s ministryní zahraničí Spojených států amerických Hillary Clintonovou. Bude-li to fungovat, je to velmi důležité, a výraz „znovu obnovit“ („ “) je zcela na místě. Za druhé jsou tu témata týkající se dané oblasti, které předsednictví zmínilo v souvislosti se širšími otázkami ohledně ostatních zemí, s nimiž se musíme spojit. Dle mého názoru je z dnešního dne nejdůležitější: co bude EU schopna sama udělat? To mne v jistém slova smyslu přivádí k tomu, čemu říkám praxe. Řada kolegů zde nadnesla konkrétní záležitosti, které se to týkaly toho, co dělá Spojené království v oblasti označování, otázek ohledně dohody o přidružení, nebo zda tato zpráva – zpráva vedoucích misí – a její doporučení, která jsem ještě nezvážila, jsou tam přítomny. Musíme všechny tyto otázky pečlivě zvážit, avšak zároveň je třeba, abychom prokázali praktickou podporu na místě samotném. Popsala jsem skutečnost, že je třeba 1200 tříd, i naši práci v oblasti zdravotnictví. Ve velké míře se zasazujeme se o plán budování státu premiéra Saláma Fajjáda a o posilování orgánů, především co se týče právního státu. Je třeba, aby bylo vidět naše praktické zapojení na místě samotném, praktická práce na hledání způsobů, jimiž můžeme zlepšit situaci lidí, kteří tam musí každým dnem žít a kteří spoléhají na to, že jim poskytneme pomoc, kterou potřebují. A to je ta nejdůležitější a nepraktičtější věc, kterou musím udělat přede všemi ostatními. Práci, již bych chtěla udělat, bych popsala následujícím způsobem: máme potenciál ovlivnit oblast politickou a hospodářskou. Chtěla bych tyto dvě věci spojit, nalézt způsob, jímž můžeme posílit to, co již děláme, podpořit práci, která probíhá, zefektivnit činnost blízkovýchodního kvartetu, propojit to, co dříve bylo svým způsobem propojeno – aby Rada a Komise pracovali bok po boku – a učinit z nich jedno, tak, aby to, co budeme dělat na místě, skutečně přineslo výsledky. Na konci to budou pouze dvě strany, které se spojí, učiní rozhodnutí a naleznou mír. Avšak, než se dostaneme ke konci, máme významnou úlohu a já jsem odhodlána vaším jménem i jménem Komise a Rady zajistit, že tuto úlohu sehrajeme v plné míře."@cs1 "Hr. formand! Jeg vil bare sige, at spørgsmålet om min placering formentlig vil være tilbagevendende. Jeg sidder her, fordi Rådet er derovre. Jeg bliver måske nødt til at sætte mig derover, eller De bliver nødt til at give mig en plads lige i midten, for jeg kan forsikre Dem om, at jeg får problemer, uanset hvor jeg sidder. Det er mig imidlertid en stor glæde at være her sammen med Cecilia, og jeg ser meget frem til et samarbejde med hende. Som jeg hørte den netop overståede forhandling, synes der at være enighed om, at vi stræber efter en tostatsløsning – og hr. Atkins er måske undtagelsen, skønt jeg lyttede opmærksomt til hans indlæg. Alle parlamentsmedlemmerne er meget engagerede – måske specielt hr. De Rossa og de medlemmer, der for nylig er kommet tilbage, og som med egne øjne har set den frygtelige situation på stedet. Det bemærkelsesværdige ved Rådets konklusioner er det faktum, at de er meget tydelige. De giver mig en klar fornemmelse af den retning, vi skal bevæge os i. Det er også meget tydeligt for mig – og jeg takker formandskabet for dets arbejde hermed – at Parlamentet er frustreret over, at tingene ikke flytter sig; en frustration der bæres af synspunkter, der nogle gange er helt forskellige, men som ikke desto mindre konvergerer i ønsket om at finde en løsning. Nuancerne er vigtige. Deres synspunkter vedrørende forskelle såvel som ligheder har betydning for mig, når jeg forsøger at afstikke vores fremtidige kurs i disse drøftelser og forhandlinger. Det står klart for mig, at vi er nødt til at gøre to ting. Den ene ting handler om de temmelig politiske spørgsmål, som De med rette stiller. Hvordan skal vores forhold være? Jeg befinder mig i starten af denne rejse, og denne forhandling er meget vigtig for mig, idet jeg har lyttet til de forskellige synspunkter. Det, som jeg kan tage med mig herfra, er først og fremmest, at Kvartetten skal vise, at den er pengene værd, og at den faktisk kan styrkes. Jeg har allerede talt med personalet gennem en videoforbindelse til Jerusalem. Jeg har allerede talt med hr. Blair om hans arbejde, og jeg har også talt med USA's udenrigsminister Clinton om de samme ting. Hvis det skal fungere, er det meget vigtigt, at ordet "styrke" er helt rigtigt. For det andet er der de sager i regionen, som formandskabet har taget op om de mere vidtrækkende spørgsmål vedrørende de andre lande, vi skal samarbejde med. Efter min mening er det mest betydningsfulde fra i dag: Hvad kan EU selv gøre? Det fører mig i en vis forstand frem til det, jeg kalder det praktiske. En række af kollegerne har taget konkrete spørgsmål op – f.eks. om Storbritanniens indsats mht. mærkning, om associeringsaftalen, om denne rapport – missionschefernes rapport – og henstillingerne, som jeg endnu ikke har overvejet. Vi skal nøje overveje alle disse spørgsmål, men vi skal vise den praktiske støtte, vi leverer i marken. Jeg beskrev, de 1 200 klasseværelser, som der er brug for, og jeg beskrev vores arbejde med sundhed. Vi støtter fuldt ud premierminister Fayyads plan om at opbygge en stat samt tankerne om at forbedre institutionerne – specielt med hensyn til retsstatsprincipperne. Vi skal være praktisk engageret i marken og arbejde praktisk med at finde metoder til at forbedre situationen for de folk, der skal bo i området hver dag, og som beder os om den hjælp, de har brug for. Det er den mest betydningsfulde og praktiske ting, som jeg først og fremmest skal gøre. Jeg vil beskrive det arbejde, jeg vil gøre, på denne måde: Vi har potentialet til at gøre det politiske og det økonomiske. Jeg vil gerne rykke disse to ting tættere sammen og finde en måde, hvorpå vi kan yde en forbedret indsats, støtte det igangværende arbejde, gøre Kvartetten mere effektiv, og samle det arbejde, som Rådet og Kommissionen på en måde har udført side om side, og smelte det sammen, så vores indsats i marken virkelig gør en forskel. I sidste ende er det de to parter, der mødes for at træffe afgørelsen og skabe fred. Men på vejen derhen har vi en vigtig rolle at spille, og jeg er overbevist om – både på Parlamentets, Kommissionens og Rådets vegne – at vi spiller vores rolle fuldt ud."@da2 "Herr Präsident, lassen Sie mich bitte nur kurz bemerken, dass ich glaube, dass uns das Thema meines Sitzplatzes verfolgen wird. Ich sitze hier, weil der Rat da drüben sitzt. Ich muss mich vielleicht da drüben hinsetzen, oder Sie müssen mir einen Sitzplatz in gleichweiter Entfernung von allen bauen, denn ich kann Ihnen versichern: ich werde immer Ärger bekommen, egal wo ich sitze. Es ist mir aber eine große Freude, hier mit Cecilia zu sitzen, und ich freue mich sehr über unsere zukünftige Zusammenarbeit. Was mir an der gerade geführten Aussprache auffällt, ist die Übereinstimmung in diesem Parlament – und ich denke, Herr Atkins, dass Sie hier eine Ausnahme darstellen, aber ich habe Ihnen trotzdem genau zugehört – dass wir uns auf eine Zwei-Staaten-Lösung konzentrieren. Alle Abgeordneten des Parlaments empfinden ein hohes Maß an Leidenschaft für dieses Thema, besonders, wenn ich so sagen darf, Herr De Rossa und die kürzlich zurückgekehrten Abgeordneten, die sich mit eigenen Augen von der schrecklichen Situation vor Ort überzeugen konnten. Meiner Meinung nach liegt die Bedeutung der Schlussfolgerung des Rates in ihrer Klarheit. Sie vermitteln mir eine gute Vorstellung von der Richtung, in die wir uns bewegen müssen. Zudem zeigt sich sehr deutlich – und ich muss mich bei dem Ratsvorsitz für die zu diesem Thema geleistete Arbeit bedanken – die Frustration in diesem Parlament darüber, dass sich nichts bewegt. Eine Frustration, die manchmal aus ganz unterschiedlichen Ansichten herrührt, aber trotzdem in dem gemeinsamen Wunsch Ausdruck findet, zu einer Lösung zu gelangen. Die Nuancen sind von Wichtigkeit. Ihre Ansichten zu den Unterschieden und Gemeinsamkeiten sind mir wichtig, wenn ich für unsere Zukunft bei diesen Diskussionen und Verhandlungen eine Richtung einschlagen muss. Ich habe keine Zweifel darüber, dass wir zwei Dinge tun müssen. Das eine ist ein eher politisches Thema, das sie berechtigterweise zur Sprache gebracht haben. Wie soll unsere Beziehung aussehen? Ich befinde mich am Anfang dieser Reise, und ich nehme diese Aussprache sehr wichtig, indem ich allen vorgebrachten Meinungen Gehör schenke. Folgendes nehme ich mir mit: Zunächst muss das Nahost-Quartett nachweisen, dass es sein Geld wert ist und es tatsächlich wiederbelebt werden kann. Ich habe mich bereits per Videolink mit den Mitarbeitern in Jerusalem in Verbindung gesetzt. Zudem habe ich mit Herrn Blair über seine Arbeit gesprochen und auch mit der Außenministerin Frau Clinton über diese Angelegenheiten geredet. Es ist wichtig, sich vor Augen zu halten, dass – wenn die ganze Sache funktionieren soll –, das Wort „Wiederbeleben“ genau die richtige Wahl ist Zweitens geht es um weiter gefasste Themen in der Region und weitere Länder mit denen wir uns beschäftigen müssen. Diese Angelegenheit wurde auch schon vom Ratsvorsitz angesprochen. Ich denke, das Wichtigste, das wir heute mitnehmen, ist: Was ist die EU in der Lage zu erreichen? Damit möchte ich zum Praktischen überleiten. Eine Reihe von Kolleginnen und Kollegen haben spezielle Probleme zur Sprache gebracht: Großbritannien und sein System der Kennzeichnung, Fragen bezüglich der Assoziierungsvereinbarung, ob dieser Bericht – der Bericht der Missionsleiter – Empfehlungen enthält, die ich noch nicht in Erwägung gezogen habe. Wir müssen all diesen Themen sorgfältig abwägen, aber noch wichtiger ist, dass wir praktische Hilfe vor Ort spürbar werden lassen. Ich habe ihnen von 1 200 benötigten Klassenzimmern und unserer Arbeit im Gesundheitsbereich berichtet. Wir fühlen uns Premierministers Fayyads Plan zum Staatsaufbau und der Verbesserung der Behörden, besonders in Bezug auf Rechtsstaatlichkeit, verpflichtet. Wir müssen zeigen, dass wir uns praktisch vor Ort engagieren und nach Wegen suchen, wie wir die Situation der Menschen, die dort jeden Tag leben müssen und die von uns Hilfe erwarten, praktisch verbessern können. Dies ist die bedeutendste praktische Angelegenheit, die ich zuerst angehen muss. Ich möchte die Arbeit, die ich durchführen möchte, folgendermaßen beschreiben: Wir haben das Potential, sowohl politische wie auch wirtschaftliche Aufgaben zu erfüllen. Ich möchte diese beiden Dinge zusammenbringen und Möglichkeiten finden, unsere Aktionen zu verbessern, die bereits laufenden Arbeiten zu unterstützen sowie das Nahost-Quartett effektiver machen. Ich möchte die Arbeiten des Rates und der Kommission, die bisher nebeneinander agiert haben, zusammenführen, um so eine wirkliche Veränderung vor Ort zu erzielen. Letztendlich sind es die beiden Verhandlungspartner, die gemeinsam eine Entscheidung treffen und Frieden finden müssen. Aber letztendlich müssen wir eine bedeutende Rolle spielen, und ich bin entschlossen, in Ihrem Auftrag und im Auftrag der Kommission und des Rates, unsere Rolle voll und ganz wahrzunehmen."@de9 "Κύριε Πρόεδρε, θα ήθελα να αναφέρω ότι το ζήτημα που αφορά την πλευρά στην οποία κάθομαι, όπως υποπτεύομαι, θα συνεχίσει να ανακύπτει. Κάθομαι εδώ, επειδή το Συμβούλιο είναι εκεί. Μπορεί να χρειαστεί να πάω και να καθίσω εκεί ή μπορεί να χρειαστεί να μου φτιάξετε μια θέση που να απέχει ίση απόσταση από τα δύο όργανα, διότι σας διαβεβαιώνω ότι θα αντιμετωπίσω προβλήματα σχετικά με το πού κάθομαι. Ωστόσο, με μεγάλη μου ευχαρίστηση βρίσκομαι εδώ με τη Cecilia και ανυπομονώ να συνεργαστώ μαζί της. Αυτό που μου κάνει εντύπωση σχετικά με τη συζήτηση που μόλις διεξήχθη είναι ότι στο μεγαλύτερο βαθμό –και νομίζω, κύριε Atkins, ότι μπορεί να αποτελείτε την εξαίρεση με αυτά που είπατε, αν και άκουγα με μεγάλη προσοχή– υπάρχει η κοινή πεποίθηση ότι αυτό που αναζητούμε είναι μία λύση δύο κρατών. Υπάρχει μεγάλο πάθος από όλους τους βουλευτές, κυρίως, αν μου επιτρέπετε, από τον κ. De Rossa και τους βουλευτές εκείνους που επέστρεψαν πρόσφατα και που είδαν με τα μάτια τους τη φοβερή κατάσταση που επικρατεί στην περιοχή. Πιστεύω ότι το σημαντικό σε σχέση με τα συμπεράσματα του Συμβουλίου είναι η εξαιρετική τους σαφήνεια. Μου δίνουν μια πραγματική αίσθηση της κατεύθυνσης προς την οποία πρέπει να κινηθούμε. Αυτό που είναι επίσης σαφές –και θα ήθελα να συγχαρώ την Προεδρία για το έργο της επ’ αυτού– είναι η απογοήτευση που επικρατεί στο Κοινοβούλιο διότι τα πράγματα δεν προχωρούν, μια απογοήτευση που προέρχεται από απόψεις συχνά αρκετά διαφορετικές, αλλά που παρ’ όλα αυτά συγκλίνουν στην επιθυμία να βρεθεί λύση. Οι λεπτές διαφορές είναι σημαντικές. Θεωρώ σημαντικές τις απόψεις που έχετε τόσο για τις διαφορές όσο και για τις ομοιότητες, καθώς δρομολογείται το μέλλον μας στις εν λόγω συζητήσεις και διαπραγματεύσεις. Δεν υπάρχει αμφιβολία, κατά την άποψή μου, ότι πρέπει να κάνουμε δύο πράγματα. Το ένα αφορά τα μάλλον πολιτικά ζητήματα που πολύ σωστά αναφέρατε. Ποια θα είναι η σχέση μας; Βρίσκομαι στην αρχή αυτού του ταξιδιού, και η εν λόγω συζήτηση είναι εξαιρετικά σημαντική ώστε να ακούσω τις απόψεις που διατυπώθηκαν. Αυτό που μου μένει από τη συζήτηση είναι καταρχάς ότι η Τετραμερής Διάσκεψη πρέπει να αποδείξει ότι αξίζει τα χρήματά της, ότι μπορεί πραγματικά να αναζωογονηθεί. Μίλησα ήδη μέσω σύνδεσης με βίντεο με το προσωπικό στην Ιερουσαλήμ, με τον κ. Blair σχετικά με το έργο του και με την υπουργό Εξωτερικών, κ. Clinton, για τα ίδια πράγματα. Είναι πολύ σημαντικό, προκειμένου να υπάρξει αποτέλεσμα, να είναι απόλυτα σωστή η λέξη «αναζωογονώ». Δεύτερον, υπάρχουν στην περιοχή τα ζητήματα που έθεσε η Προεδρία σχετικά με τα ευρύτερα θέματα των άλλων χωρών με τις οποίες πρέπει να συνεργαστούμε. Νομίζω ότι από σήμερα το πιο σημαντικό είναι το εξής: τι είναι σε θέση να πράξει η ίδια η ΕΕ; Αυτό με οδηγεί υπό μία έννοια σε αυτό που ονομάζω «το πρακτικό μέρος». Ορισμένοι συνάδελφοι έθεσαν συγκεκριμένα ζητήματα, είτε σχετικά με το τι κάνει το Ηνωμένο Βασίλειο με την επισήμανση είτε για τη συμφωνία σύνδεσης είτε γι’ αυτήν την έκθεση –την έκθεση των επικεφαλής της αποστολής– και τις συστάσεις που υπάρχουν εκεί, τις οποίες δεν έχω ακόμη εξετάσει. Πρέπει να εξετάσουμε όλα αυτά τα ζητήματα με προσοχή, αλλά αυτό που πρέπει να κάνουμε είναι να επιδείξουμε την πρακτική μας υποστήριξη στην περιοχή. Περιέγραψα τις 1 200 αίθουσες διδασκαλίας που ήταν αναγκαίες, καθώς και το έργο μας στον τομέα της υγείας. Έχουμε δεσμευτεί όσον αφορά το σχέδιο ίδρυσης κράτους του πρωθυπουργού Fayyad και την ενίσχυση των θεσμών, ιδίως σε ό,τι αφορά το κράτος δικαίου. Πρέπει να δείξουμε ότι συμμετέχουμε πρακτικά στην περιοχή και ότι εργαζόμαστε πρακτικά για να βρούμε τρόπους με τους οποίους μπορούμε να βελτιώσουμε την κατάσταση για τους ανθρώπους που είναι υποχρεωμένοι να ζουν εκεί καθημερινά και οι οποίοι βασίζονται σε μας για τη βοήθεια που χρειάζονται. Αυτό είναι το πιο σημαντικό και πρακτικό πράγμα που πρέπει να κάνω αρχικά. Θα περιέγραφα το έργο που επιθυμώ να πραγματοποιήσω ως εξής: έχουμε τη δυνατότητα να φέρουμε εις πέρας πολιτικό και οικονομικό έργο. Αυτό που επιθυμώ να κάνω είναι να συνενώσω αυτά τα δύο, να βρω έναν τρόπο να ενισχύσουμε αυτό που κάνουμε, να στηρίξουμε το έργο που βρίσκεται σε εξέλιξη, να κάνουμε την Τετραμερή Διάσκεψη πιο αποτελεσματική, να συγκεντρώσουμε τις προσπάθειες του Συμβουλίου και της Επιτροπής που, κατά κάποιον τρόπο, ενεργούσαν παράλληλα και να τις συγχωνεύσουμε για να δράσουμε με τρόπο που θα κάνει τη διαφορά στην περιοχή. Τελικά, οι δύο πλευρές είναι αυτές που θα συνεργαστούν για να αποφασίσουν και να καταλήξουν στην ειρήνη. Όμως, κατά την πορεία προς τον σκοπό μας, έχουμε να διαδραματίσουμε σημαντικό ρόλο, και είμαι αποφασισμένη, εξ ονόματός σας καθώς και εξ ονόματος της Επιτροπής και του Συμβουλίου, να διαδραματίσουμε εν προκειμένω τον πλήρη ρόλο μας."@el10 "Señor Presidente, quisiera decir que la cuestión de dónde me siento seguramente será recurrente. Estoy aquí sentada porque el Consejo está allí. Voy a tener que ir y sentarme allí o tendrán que ponerme un escaño equidistante, porque estoy segura de que tendré problemas dondequiera que me siente. Sin embargo, es un auténtico placer estar aquí con Cecilia y espero poder trabajar con ella. Lo que me sorprende del debate que acabamos de celebrar es que haya tanta —y creo, señor Atkins, que puede ser la excepción por lo que ha dicho, aunque he escuchado con bastante atención— convicción compartida de que buscamos una solución de dos Estados. Hay una gran pasión por parte de todos los parlamentarios, sobre todo, si puedo decirlo, del señor De Rossa y los miembros de la delegación que han regresado hace poco y quienes han visto claramente con sus propios ojos la situación tan espantosa . Creo que lo significativo de las conclusiones de Consejo es que son muy claras. Me dan una verdadera idea del rumbo que tenemos que seguir. Lo que también está muy claro —y rindo tributo a la Presidencia por el trabajo que ha hecho a este respecto— es la frustración de esta Cámara con que las cosas no avanzan, la frustración transmitida por las opiniones que algunas veces son tan diferentes, pero que, sin embargo, comparten el deseo de llegar a una solución. Los matices son importantes. Las opiniones que tengan sobre las diferencias y también sobre las similitudes me importan bastante, pues seré yo la que lleve el timón del futuro en estas discusiones y negociaciones. No me cabe duda de que hay dos vertientes. Una se corresponde con las cuestiones políticas que han planteado de forma acertada. ¿Cuál va a ser nuestra relación? Estoy en el comienzo de ese viaje, y este debate es de suma importancia para mí a fin de que pueda hacerme una idea de lo que opinan a este respecto. Lo que saco como conclusión es, en primer lugar, que el Cuarteto tiene que demostrar que merece los fondos asignados, que realmente puede revitalizarse. Ya he hablado con el personal por videoconferencia en Jerusalén, ya he hablado con el señor Blair sobre su trabajo y también he hablado con el Secretario de Estado Clinton sobre las mismas cosas. Es muy importante, si esto va a funcionar, que la palabra «revitalizar» sea absolutamente acertada. En segundo lugar, están las cuestiones en la región que ha planteado la Presidencia sobre las preguntas más amplias de aquellos países con los que necesitamos comprometernos. Creo que lo más significativo a partir de ahora es: ¿qué puede hacer la UE por sí misma? Eso me lleva, hasta cierto punto, a lo que considero la vertiente práctica. Algunos colegas han planteado cuestiones específicas, ya sea la cuestión sobre lo que va a hacer el Reino Unido con el tema del etiquetado de los productos, ya sean las cuestiones relacionadas con el acuerdo de asociación, ya sea el informe —el informe de los Jefes de Misión— y las recomendaciones que aún no he considerado también están ahí. Tenemos que considerar todas estas cuestiones detenidamente, pero lo que tenemos que hacer es demostrar el apoyo práctico que prestamos . He descrito la cuestión de las 1 200 aulas que se necesitan y también he descrito nuestra labor en términos de sanidad. Estamos muy comprometidos con el programa de reconstrucción del Estado del Primer Ministro Fayyad y con mejorar las instituciones, sobre todo, en materia de Estado de Derecho. Nos tienen que ver como una institución práctica y trabajando de forma práctica para encontrar formas de mejorar la situación de las personas que viven allí día a día y que ponen sus esperanzas en nosotros para que les brindemos la ayuda que necesitan. Ese es el aspecto más práctico y significativo que necesito perseguir en principio. Describiría el trabajo que desearía realizar de la siguiente forma: tenemos el potencial para hacer lo político y lo económico. Lo que quiero hacer es enlazar esas dos cosas con la intención de encontrar una forma de mejorar lo que hacemos, de respaldar el trabajo que desarrollamos, para hacer que el Cuarteto sea más efectivo, para unir lo que, hasta cierto punto, ha sido el trabajo codo a codo de la Comisión y el Consejo, y para combinar todo en uno para que lo que hacemos realmente marque la diferencia. A la larga, se trata de dos partes que se unen para tomar la decisión y encontrar la paz. Sin embargo, a lo largo del camino que nos lleva al final, nos toca desempeñar un papel importante, y estoy decidida, tanto en su nombre como en nombre de la Comisión y el Consejo, a que hagamos todo lo posible para conseguir nuestros objetivos."@es21 "Austatud juhataja! Ma kardan, et küsimus sellest, kus ma istun, kerkib ka edaspidi. Ma istun siin, sest nõukogu istub seal. Ma võin ka sinna istuma minna ja võite mulle ka teistest eraldi istekoha paigaldada lasta, sest vahet pole, kus ma istun – niikuinii olen omadega hädas. Mul on hea meel istuda siin koos Ceciliaga ja ma loodan temaga tihedat koostööd teha. Mind üllatab käesoleva arutelu puhul see – ma kuulasin väga hoolikalt ja härra Atkins, mulle tundub, et teie olete ainus erand –, et enamus on veendunud, et ainsaks lahenduseks on kaksikriik. Kõik parlamendisaadikud, eriti härra De Rossa ja hiljuti naasnud liikmed, kes on oma silmaga näinud kohapeal valitsevat olukorda, on äärmiselt emotsionaalselt meelestatud. Nõukogu otsuste puhul on tähelepanuväärne see, et need on väga selged. Nad annavad mulle selge suuna, kuhu poole liikuda. Samuti on selge – siinkohal pean tänama eesistujat tehtud töö eest –, et parlament on masendunud, sest asjad ei edene kuigi kiiresti. Masendus tuleneb seisukohtadest, mis on mõnikord küll üsna erinevad, ent kõiki neid ühendab soov näha olukorra lahenemist. Pisiasjad on olulised. Teie seisukohtade erinevused ja sarnasused on minu jaoks väga olulised, sest ma juhin meie tulevikku neis aruteludes ja läbirääkimistes. Pole kahtlust, et peame tegema kaht asja. Üheks on need üsna poliitilised küsimused, mille õigusega tõstatasite. Missugused peaks olema meie suhted? Ma olen alles teekonna alguses ja see arutelu on minu ajaoks väga oluline, sest võimaldab mul saada ülevaate erinevatest seisukohtadest. Selle põhjal leian esiteks, et nelik peab näitama, et õigustab talle pandud ootusi, s.o nelik tuleb taaselustada. Ma olen vestelnud videokonverentsi teel Jeruusalemmas asuvate töötajatega, olen rääkinud härra Blairiga tema tööst ja olen rääkinud samadest asjadest ka välisminister Clintoniga. Sõna „taaselustama“ on selles kontekstis väga tähtis. Teiseks on piirkonnas eesistujariigi tõstatatud probleeme seoses piiriküsimustega, mis puudutavad riike, kellega peame suhtlema. Ma arvan, et hetkel on kõige olulisem küsimus see, mida EL ise suudab teha? See toob mind teatud mõttes praktiliste teemade juurde. Mitmed kolleegid on nimetatud konkreetseid asju, olgu siis seda, mida Ühendkuningriik teeb kaupade märgistamise vallas, assotsiatsioonilepinguga seotud probleeme, käesolevat missiooni juhtide raportit ja selle soovitusi, mida ma pole veel arvesse võtnud. Kõiki neid probleeme on vaja hoolikalt analüüsida, ent tegelikkuses meil on vaja toetada inimesi kohapeal. Ma mainisin juba, et on vaja 1200 klassiruumi ja kirjeldasin tervishoiuvaldkonnas tehtavat tööd. Me toetame peaminister Fayyadi riigi ülesehitamise ning institutsioonide võimekuse suurendamise, eeskätt õigusriigi rajamise kava. Meil on vaja tegeleda tõeliste probleemidega ja teha praktilist tööd, et leida viise, kuidas parandada nende inimeste olukorda, kes peavad seal oma igapäevaeluga toime tulema ja loodavad meie abile. See on kõige tähtsam ja praktilisem asi, millest me kohe alustama peame. Seda, mida ma teha tahan, kirjeldaksin järgnevalt: meil on võimalik teha poliitilisi ja majanduslikke asju. Ma tahan need kaks valdkonda ühendada, leida viise teha ära enamat, toetada käimasolevat tööd, muuta nelik tõhusamaks, ühendada nõukogu ja komisjoni paralleelsed jõupingutused, et see, mida me kohapeal teeme, tõesti muudaks midagi. Lõppkokkuvõttes on kaks poolt need, kes peavad otsuse tegemiseks kokku saama ja rahu leidma. Selle tulemuse saavutamisel on meil aga tähtis roll ja ma teen nii teie kui ka komisjoni ja nõukogu nimel kõik endast oleneva, et oleksime ülesannete kõrgusel."@et5 "Arvoisa puhemies, haluaisin vain sanoa, että tämä kysymys siitä, missä istun, vaikuttaa tulevan aina uudelleen esiin. Istun täällä, koska neuvosto istuu tuolla. Saattaa olla, että joudun menemään tuonne istumaan tai että te joudutte rakentamaan minulle istuimen samalle etäisyydelle, koska vakuutan teille, että olen jossakin asiassa vaikeuksissa, istuinpa missä tahansa. On kuitenkin suuri ilo olla täällä Cecilia Malmströmin kanssa, ja odotan kovasti, että saan tehdä työtä yhdessä hänen kanssaan. Eniten tässä juuri käydyssä keskustelussa minuun tekee vaikutuksen se, että melko pitkälti olemme yhtä mieltä siitä, että pyrimme saamaan aikaan kahden valtion ratkaisun. Jäsen Atkins, muodostatte kaiketi poikkeuksen siinä, mitä sanoitte, vaikka kuuntelin teitä kyllä tarkoin. Kaikki parlamentin jäsenet suhtautuvat asiaan valtavan intohimoisesti, erityisesti jäsen De Rossa, jos saan sanoa, ja ne jäsenet, jotka ovat hiljattain palanneet alueelta ja nähneet itse selvästi sen hirveän tilanteen siellä. Minusta neuvoston päätelmissä merkittävää on se, että ne ovat hyvin selkeät. Niistä saa todellisen tuntuman siitä, mihin suuntaan meidän on edettävä. Hyvin selkeästi nousee esiin myös – ylistän puheenjohtajavaltiota siitä työstä, jota se on tämän asian parissa tehnyt – parlamentin turhautuneisuus siitä, että asiat eivät etene. Tämä turhautuneisuuden taustalla ovat näkemykset, jotka ovat joskus varsin erilaisia, mutta samalla niitä kuitenkin yhdistää halu löytää ratkaisu. Eri merkitysvivahteet ovat tärkeitä. Näkemyksenne eroista samoin kuin yhtäläisyyksistä ovat minulle tärkeitä, koska suunnistan kohti tulevaisuuttamme näiden keskustelujen ja neuvottelujen pohjalta. Minulla ei ole epäilystäkään siitä, että meidän on tehtävä kaksi asiaa. Yksi liittyy melko poliittisiin kysymyksiin, jotka aivan perustellusti toitte esiin. Minkälaiseksi meidän suhteemme muodostuu? Olen tuon matkan alkutaipaleella, ja tämä keskustelu on minulle erittäin tärkeä, kun kuuntelen minulle esitettyjä näkemyksiä. Kiinnittäisin ensinnäkin huomiota siihen, että kvartetin on osoitettava, että se on rahan arvoinen ja että sen rooli kyetään todella elvyttämään. Olen jo keskustellut Jerusalemissa olevan henkilöstön kanssa videoyhteyden avulla, olen jo keskustellut Tony Blairin kanssa hänen työstään, ja olen jo keskustellut ulkoministeri Clintonin kanssa samoista asioista. On hyvin tärkeää, sana "elpyä" on täysin oikea, jos se toimii. Toiseksi totean, että on eräitä aluetta koskevia seikkoja, joita puheenjohtajavaltio on tuonut esiin. Ne liittyvät kysymyksiin niistä muista maista, joihin meidän on saatava yhteys. Katson, että kaikkein tärkein asia tästä hetkestä lähtien on se, mitä EU kykenee itse tekemään. Tästä tulenkin tavallaan asioiden käytännölliseen puoleen. Monet kollegat ovat esittäneet erityisiä kysymyksiä, jotka liittyvät siihen, mitä Yhdistynyt kuningaskunta aikoo tehdä tuotteiden merkintöjen kanssa, tai kysymyksiin assosiaatiosopimuksesta. Kysymykset koskivat myös edustuston päälliköiden raporttia ja suosituksia, joita en ole vielä ehtinyt pohtia. Meidän on pohdittava kaikkia näitä asioita huolellisesti, mutta meidän on osoitettava alueelle käytännöllistä tukea. Kerroin 1 200 luokkahuoneesta, joita tarvitaan, ja kerroin työstämme terveydenhuollon parissa. Olemme vahvasti sitoutuneet pääministeri Fayyadin valtionrakennussuunnitelmaan ja tehostamaan instituutioiden tilaa, erityisesti oikeusvaltiokysymyksissä. Meidän on osoitettava käytännön sitoutumistamme paikan päällä ja käytännön työskentelyämme löytääksemme keinoja, joilla voimme parantaa niiden ihmisten elämää, jotka elävät siellä päivittäin ja jotka kääntävät katseensa meidän suuntaamme tarvitsemaansa apua varten. Tämä on kaikkien merkityksellisin ja käytännöllisin asia, joka minun on ensimmäiseksi hoidettava. Kuvailisin seuraavasti sitä työtä, jonka haluan hoitaa: meillä on mahdollisuudet poliittisiin ja taloudellisiin toimiin. Haluan liittää nämä kaksi asiaa yhteen löytääksemme keinon tehostaa sitä, mitä teemme, jotta voisimme tukea parhaillaan tehtävää työtä, tehdä kvartetista entistä tehokkaamman sekä saattaa yhteen neuvoston ja komission tavallaan rinnakkain tekemä työ ja sulauttaa se yhteen niin, että voimme tehdä alueella todella jotakin konkreettista. Viime kädessä kaksi osapuolta liittyy yhteen tehdäkseen päätöksen ja saavuttaakseen rauhan. Matkalla päätöstä kohti meillä on kuitenkin tärkeä tehtävä, ja pyrin sekä teidän että komission ja neuvoston puolesta siihen, että hoidamme asiassa täyden osuutemme."@fi7 "Monsieur le Président, je tiens seulement à dire que la question de savoir où je siège reviendra, je le pense, sans cesse. Si je suis assise ici, c’est parce que le Conseil siège là-bas. Je pourrais aller m’asseoir là-bas, ou bien vous pourriez m’installer un siège à mi-distance, car je peux vous assurer que je serai en difficulté quelle que soit ma place. C’est une grande joie, cependant, d’être ici avec Cecilia et je me réjouis beaucoup de pouvoir collaborer avec elle. Ce qui me frappe dans le débat que nous venons d’avoir, c’est que l’on peut dire – et je pense, Monsieur Atkins, que vous faites peut-être exception par vos propos, même si j’ai écouté avec beaucoup d’attention – il y a ici une conviction partagée de ce que nous sommes à la recherche d’une solution à deux États. Il y a une part énorme de passion chez tous les parlementaires, en particulier, si je puis dire, chez M. De Rossa et chez les députés qui sont récemment revenus de mission, et qui ont pu constater par eux-mêmes la situation terrible qui existe sur le terrain. Je crois que ce qui est important, en ce qui concerne les conclusions du Conseil, c’est qu’elles sont très claires. Elles me donnent vraiment une idée de la direction dans laquelle nous devons nous engager. Ce qui est également très clair – et je rends hommage à la Présidence pour le travail qu’elle a accompli sur ce point – c’est la frustration ressentie par cette Assemblée parce que les choses ne bougent pas, une frustration née d’opinions parfois très différentes, mais qui convergent néanmoins sur un désir de voir une solution. Les nuances sont importantes. Les points de vue que vous défendez au sujet des différences, ainsi que des similitudes, sont importants à mes yeux, car c’est moi qui suis à la barre pour diriger notre avenir dans ces discussions et ces négociations. Il ne fait aucun doute pour moi que nous avons deux choses à faire. La première, ce sont les questions plutôt politiques que vous soulevez à juste titre. Que devra être notre future relation? J’en suis au tout début du parcours, et ce débat est extrêmement important pour moi, car j’écoute les opinions qui ont été avancées. Ce que j’en retire, c’est tout d’abord que le Quartette doit prouver qu’il vaut bien le prix qu’il coûte, et qu’il est réellement en mesure d’être redynamisé. J’ai déjà parlé avec le personnel, par liaison vidéo à Jérusalem, j’ai déjà parlé à M. Blair de son travail, et je me suis déjà entretenue des mêmes sujets avec la secrétaire d’État Clinton. Il est très important, si cela doit marcher, que le mot «redynamiser» se justifie pleinement. Deuxièmement, il y a les problèmes de la région, que la Présidence a soulevés, quant à la question plus générale de ces autres pays avec lesquels nous devons prendre contact. Je pense que le plus important, à partir d’aujourd’hui, est la question suivante: qu’est-ce que l’Union européenne elle-même sera capable de faire? Cela m’amène, en un sens, à ce que j’appelle l’aspect pratique. Un certain nombre de collègues ont soulevé des questions particulières, qu’il s’agisse de celle de savoir ce que fait le Royaume-Uni en matière d’étiquetage, qu’il s’agisse de questions relatives à l’accord d’association, ou de la question de savoir si ce rapport – celui des chefs de mission – ainsi que les recommandations qu’il contient et que je n’ai pas encore examinées sont bien respectés. Nous devons examiner attentivement toutes ces questions, mais ce que nous devons surtout faire, c’est la démonstration du soutien concret que nous apportons sur le terrain. J’ai évoqué les 1 200 salles de classe qui étaient nécessaires, et j’ai décrit notre travail dans le domaine de la santé. Nous sommes très attachés au plan de construction de l’État du Premier ministre Fayyad et à l’amélioration des institutions, notamment en ce qui concerne le respect de l’État de droit. Nous devons être perçus comme engagés concrètement sur le terrain et travaillant concrètement à trouver des façons d’améliorer la situation pour les personnes qui doivent vivre là-bas au quotidien, et qui se tournent vers nous pour obtenir l’aide dont elles ont besoin. C’est la chose la plus importante et la plus concrète, que je dois aborder avant toute autre chose. Je qualifierais ainsi le travail que je souhaite accomplir: nous avons le potentiel nécessaire pour réaliser le politique et l’économique. Ce que je veux faire, c’est réunir ces deux aspects, pour trouver un moyen d’améliorer ce que nous faisons déjà, soutenir les travaux en cours, rendre le Quartette plus efficace, et rassembler ce qui a été, en un sens, accompli par le Conseil et la Commission côte à côte pour le fondre en une seule action, afin que ce que nous faisons sur le terrain produise vraiment des résultats concrets. En définitive, ce sont les deux parties qui se retrouveront pour prendre la décision et parvenir à la paix. Mais, sur le chemin qui mène à ce but, nous avons un rôle important à jouer, et je tiens absolument, en votre nom ainsi qu’au nom de la Commission et du Conseil, à ce que nous jouions pleinement notre rôle dans cette perspective."@fr8 "Elnök úr, hadd mondjak csak annyit, hogy gyanítom, a helyemre vonatkozó kérdés folyamatosan vissza fog még térni. Azért ülök itt, mert a Tanács helye a túloldalon van. Vagy át kell mennem oda, vagy építeniük kell nekem egy azonos távolságra elhelyezkedő ülőhelyet, mert biztosíthatom, hogy bárhol is ülök, az mindig bajt fog okozni. Ugyanakkor nagy örömömre szolgál, hogy itt lehetek Ceciliával, és örömmel tekintek a közös munka elébe. Ami az éppen lezajlott vita során feltűnő volt számomra az az, hogy nagyjából egyetértés uralkodik abban – és úgy vélem, hogy véleményével talán Ön, Atkins úr az egyetlen kivétel, pedig nagyon figyelmesen hallgattam Önöket –, hogy kétállamos megoldást szeretnénk elérni. Valamennyi képviselő rendkívüli érzelmekkel közelíti meg a kérdést, különösen, ha mondhatom ezt, De Rossa úr és azok a képviselők, akik nemrégiben tértek haza, és maguk is világosan láthatták a térségben uralkodó rettenetes helyzetet. Úgy gondolom, hogy a Tanács következtetéseinek jelentősége abban áll, hogy rendkívül világosak. Jól érzékeltetik azt az irányt, amelybe el kellene mozdulnunk. Az is nagyon világos – és elismeréssel adózom a soros elnökségnek az ezzel kapcsolatban végzett munkájukért –, hogy az Európai Parlament csalódott amiatt, hogy a dolgok nem haladnak előre, a csalódottságot pedig az időnként igen eltérő nézetek szülik, amelyek azonban egyeznek abban, hogy megoldást szeretnének látni. Fontosak az árnyalatok. Az Önök nézetei akár a különbségek, akár a hasonlóságok tekintetében lényegesek számomra, mivel én irányítom a jövőnket ezekben a vitákban és a tárgyalásokon. Minden kétségen felül áll számomra, hogy két dolgot kell megtennünk. Az egyik azokkal az inkább politikai jellegű kérdésekkel kapcsolatos, amelyeket joggal vetettek fel. Milyen legyen a kapcsolatunk? Én ennek az útnak az elején állok, és ez a vita rendkívül fontos számomra abból a szempontból, hogy hallhatom az Önök által képviselt nézeteket. Amit mindebből leszűrtem az először is az, hogy a Kvartettnek bizonyítania kell, hogy megéri az árát, és hogy valóban újra meg tud erősödni. Már beszéltem a jeruzsálemi munkatársakkal videokapcsolaton keresztül, már beszéltem Blair úrral a munkájáról és beszéltem Clinton külügyminiszter asszonnyal is ugyanezekről a kérdésekről. Ha azt szeretnénk, hogy mindez működjön, akkor nagyon fontos, hogy az „újra megerősíteni” kifejezés valóban értelmet is nyerjen. Másodszor pedig ott vannak azok a térségbeli ügyek, amelyeket a soros elnökség is felvetett azoknak az országoknak a tágabb kérdéseivel kapcsolatban, amelyekkel szintén tárgyalásokat kell folytatnunk. Úgy vélem, hogy a mai nap leglényegesebb kérdése, hogy az EU maga mire lesz képes? Ezzel pedig bizonyos szempontból elérkeztünk ahhoz, amit én a gyakorlati résznek nevezek. Több kolléga is konkrét kérdéseket vetett fel, legyen akár szó arról, hogy mit tesz az Egyesült Királyság a címkézés ügyében, vagy a társulási megállapodással kapcsolatos kérdésekről, vagy arról, hogy ez a jelentés – a küldöttségi elnökök jelentése – és benne azok az ajánlások, amelyekre eddig nem tértem ki, napirenden vannak-e. Mindezeket a kérdéseket alaposan meg kell fontolnunk, de amit mindenképpen meg kell tennünk az az, hogy megmutassuk azt a gyakorlati támogatást, amelyet a helyszínen nyújtunk. Beszéltem arról az 1200 tanteremről, amelyre még szükség volt, és beszéltem az egészségügy területén végzett munkánkról. Határozottan elköteleztük magunkat Fajjád miniszterelnök államépítő terve mellett, valamint az intézmények megerősítése mellett, különösen a jogállamiság vonatkozásában. Láthatónak kell lennie a helyszínen végzett gyakorlati munkánknak, valamint annak, hogy a gyakorlatban is azon fáradozunk, hogy megtaláljuk a módját annak, hogyan javíthatunk azoknak az embereknek a helyzetén, akiknek nap mint nap ott kell élniük, és akik hozzánk fordulnak azért a segítségért, amelyre szükségük van. Ez a leglényegesebb és leggyakorlatiasabb dolog, amelyet mindenekelőtt meg kell tennem. A munkát, amelyet el kívánok végezni, a következőképpen jellemezném: képesek vagyunk politikai és gazdasági lépésekre is. Én szeretném ezt a kettőt összekapcsolni, szeretnék módot találni arra, hogy fokozzuk az eddigi lépéseinket, szeretném támogatni a már folyamatban lévő munkát, valamint hatékonyabbá tenni a Kvartettet és összekapcsolni azt, ami eddig a Tanács és a Bizottság részéről bizonyos szempontból párhuzamosan működött, szeretném ezt eggyé kovácsolni annak érdekében, hogy valóban érdemi munkát tudjunk végezni a helyszínen. Végső soron a két fél fog leülni egymással azért, hogy meghozzák a döntést és megtalálják a békét. De az oda vezető úton fontos szerepet töltünk be, és eltökélt szándékom, hogy mind az Önök, mind pedig a Bizottság és a Tanács nevében teljes mértékben kivegyük ebből a részünket."@hu11 "Signor Presidente, ho il sospetto che il problema del posto in cui deciderò di sedere sia destinato a ripresentarsi costantemente. Ho preso posto qui perché il Consiglio è dall’altra parte; forse dovrei andare a sedere tra le file del Consiglio, o magari potreste prepararmi un seggio a metà strada. Sono felice però di trovarmi qui con Cecilia, e attendo con impazienza di mettermi al lavoro con lei. L’aspetto a mio avviso più notevole del dibattito che si è appena svolto è la diffusissima convinzione – mi sembra, onorevole Atkins, che il suo intervento rappresenti in questo senso l’eccezione, e ho seguito la discussione con grande attenzione – che l’obiettivo a cui tendiamo sia la soluzione dei due Stati. Tutti gli onorevoli parlamentari si sono espressi con passione intensissima, e soprattutto, se posso notarlo, l’onorevole De Rossa e gli altri deputati appena tornati dalla Palestina, che hanno chiaramente constatato di persona la terribile situazione che si registra in concreto nella regione. La caratteristica più significativa delle conclusioni del Consiglio mi sembra la loro estrema chiarezza; esse riescono a indicarmi in maniera tangibile la direzione in cui dobbiamo muoverci. Un altro punto che emerge con grande evidenza – e rivolgo un elogio alla presidenza per il lavoro che ha svolto in merito – è la frustrazione del vostro Parlamento per l’immobilità della situazione; una frustrazione che nasce da opinioni talvolta profondamente diverse, ma in ogni caso convergenti nel desiderio di trovare una soluzione. Le sfumature sono importanti, e le vostre opinioni sulle differenze, come pure sulle affinità, sono assai importanti per il mio tentativo di trovare la nostra futura rotta nelle discussioni e nei negoziati in materia. Non nutro dubbi: dobbiamo agire in due direzioni. La prima riguarda le questioni essenzialmente politiche che voi giustamente sollevate. Quale relazione dobbiamo instaurare? Sono appena all’inizio di questo viaggio, e questo dibattito, nel quale ho potuto ascoltare i vari punti di vista presentati, ha rivestito per me grande importanza. L’insegnamento che ne traggo è in primo luogo che il Quartetto deve dimostrare di valere il denaro che in esso è stato investito, e che è possibile rinvigorirlo. Ho già parlato con il personale per videoconferenza a Gerusalemme, ho già parlato con il rappresentante speciale per il Medio Oriente, Tony Blair, in merito al suo operato, e ho già parlato degli stessi temi anche con il segretario di Stato Clinton. E’ importantissimo, se vogliamo che funzioni, che il termine “rinvigorire” si possa usare completamente a proposito. In secondo luogo, nella regione vi sono problemi che la presidenza ha sollevato nel quadro delle più vaste questioni degli altri paesi con cui dobbiamo impegnarci. A mio avviso, il dato più significativo a partire da oggi è il seguente: cos’è in grado di fare l’Unione europea da sé? Tutto questo mi porta, in un certo senso, a quello che vorrei chiamare il lato pratico della questione. Un certo numero di colleghi ha sollevato problemi specifici: dall’azione del Regno Unito in materia di etichettatura ai temi connessi all’Accordo di associazione, alla presenza della relazione dei capi missione e delle raccomandazioni che non ho ancora considerato in tale ambito. Sono tutti temi che dobbiamo esaminare con grande attenzione, ma soprattutto dobbiamo dimostrare il sostegno pratico che siamo in grado di dispiegare. Ho accennato alle 1 200 aule scolastiche necessarie e ho illustrato il nostro operato nel campo della sanità. Ci siamo intensamente impegnati a favore del piano di costruzione dello Stato del primo ministro Fayyad nonché dell’irrobustimento delle istituzioni, soprattutto dal punto di vista dello stato di diritto. Dobbiamo dimostrare che ci stiamo impegnando concretamente sul terreno, e che stiamo concretamente operando per individuare i metodi per migliorare la vita quotidiana della popolazione locale, che guarda a noi per chiedere aiuto. E’ questo il mio compito più urgente, significativo e concreto. Penso di poter descrivere nei termini seguenti il lavoro che mi propongo di fare: abbiamo il potenziale per agire sia dal punto di vista politico che da quello economico. Da parte mia intendo riunire questi due elementi, trovare un modo per valorizzare quello che facciamo, promuovere il lavoro che viene svolto, rendere più efficace il Quartetto, riunire quello che finora è stato, in un certo senso, l’operato parallelo del Consiglio e della Commissione per fonderlo in un elemento unico, in modo che il nostro operato pratico comporti veramente un salto di qualità. In ultima analisi sarà l’incontro fra le due parti in causa a produrre la decisione e a portarci alla pace. Ma nel cammino verso questo traguardo a noi tocca un ruolo significativo, e io sono fermamente intenzionata, a nome vostro così come della Commissione e del Consiglio, a far sì che l’Europa svolga fino in fondo la propria parte nel processo di pace."@it12 "Pone pirmininke, ar galiu pasakyti, kad nujaučiu, jog klausimas, kur aš sėdžiu, bus keliamas ir ateityje. Aš sėdžiu čia, nes Taryba yra ten. Man gali prireikti nueiti ir atsisėsti ten, arba turėsite pastatyti man kėdę per vidurį, nes, patikėkite, kad ir kur aš sėdėčiau, tai visuomet kam nors atrodys problemiška. Tačiau man labai malonu būti čia, šalia Cecilios Malmström, ir labai džiaugiuosi, kad dirbsiu su ja. Ką tik įvykusi diskusija man pasirodė įdomi tuo, kad atskleidė gana vieningą įsitikinimą, – o jūsų kalba, pone R. Atkinsai, čia, ko gero, yra išimtis, bet išklausiau jūsų labai atidžiai, – kad siekiame sprendimo, kuriuo numatomos dvi valstybės. Visų Parlamento narių kalbose buvo juntamas nepaprastas susijaudinimas, ypač, jei galėčiau pažymėti, P. De Rossa kalboje, taip pat tų narių, kurie neseniai sugrįžo iš Gazos ir kurie savo akimis aiškiai pamatė šiurpią padėtį, besiklostančią vietoje. Mano nuomone, Tarybos išvados labai aiškios. Jos man suteikia aiškų krypties suvokimą, kurio mums reikia, kad imtumėmės veiksmų. Čia, šiame Parlamente, taip pat labai akivaizdus nusivylimas tuo, kad dalykai nejuda pirmyn, ir čia aš atiduodu pagarbą Tarybai pirmininkaujančiai valstybei už darbą, kurį ji nuveikė šiuo klausimu; tą nusivylimą lemia tai, kad požiūriai kartais yra pakankamai skirtingi, tačiau jiems bendra viena: sprendimo troškimas. Niuansai yra reikšmingi. Ir jūsų požiūris į skirtumus, ir į panašumus man yra labai svarbus, kai šiose diskusijose ir derybose mėginu įžvelgti mūsų ateities kontūrus. Jokių abejonių man nekelia tai, kad privalome padaryti du dalykus. Vienas iš jų – tie labiau politiniai klausimai, kuriuos jūs visiškai pagrįstai keliate. Kokie turi būti mūsų santykiai? Šiuo klausimu aš esu tik kelio pradžioje, ir ši diskusija man be galo svarbi, nes leidžia įsiklausyti į čia siūlomus požiūrius. Iš šios diskusijos išsinešiu visų pirma štai ką: diplomatinis Ketvertas turi įrodyti, kad jis vertas tų pinigų, kurie į jį investuojami; ir: jį galima atgaivinti. Aš jau kalbėjausi vaizdo ryšio kanalais su personalu Jeruzalėje, jau kalbėjau su T. Blairu apie jo darbą, šiais klausimais jau kalbėjau ir su Valstybės Sekretore H. Clinton. Jeigu norima, kad Ketverto veikla būtų veiksminga, čia labai svarbus tas absoliučiai taiklus žodis „atgaivinti“. Antra, regione esama problemų, kurias iškėlė Tarybai pirmininkaujanti valstybė, kalbėdama apie platesnius klausimus, keliamus kitų šalių, su kuriomis turime tartis. Manau, pats aktualiausias klausimas šiandien yra šis: ką pati ES pajėgs nuveikti? Šitai, galima sakyti, nukreipia mane prie tos klausimų srities, kurią vadinu praktine. Nemažai kolegų iškėlė konkrečius klausmus, kad ir klausimą, kaip Jungtinė Karalystė sprendžia prekių žymėjimo problemą, arba klausimus, susijusius su asociacijos susitarimu, arba klausimą, ar ši ataskaita –Misijos vadovų ataskaita – ir jos rekomendacijos, į kurias aš dar netsižvelgiau, ar jos ten yra. Privalome atidžiai išnagrinėti visus šiuos klausimus, tačiau, svarbiausia, turime parodyti, kad teikiame praktinę paramą vietoje. Kalbėjau apie 1 200 klasių, kurių trūksta, ir papasakojau apie mūsų darbą sveikatos srityje. Mes esame griežtai įsipareigoję Ministro Pirmininko S. Fayyado valstybės kūrimo planui, įsipareigoję tobulinti institucijas, pirmiausia įstatymo valdžios stiprinimo atžvilgiu. Turi būti matoma, kad praktiškai veikiame vietoje ir dirbame ieškodami būdų, kaip galime pagerinti padėtį žmonių, kurie ten turi gyventi kiekvieną dieną ir kurie tikisi iš mūsų tos pagalbos, kurios jiems reikia. Tai – pats svarbiausias ir praktiškiausias dalykas, kurį turiu padaryti visų pirma. Darbą, kurį noriu nuveikti, apibūdinčiau taip: esame pajėgūs daug nuveikti politikos ir ekonomikos srityse. O aš, savo ruožtu, noriu suartinti tas kryptis, rasti būdų, kaip galime patobulinti tai, ką darome, remti jau dirbamą darbą, padaryti Ketvertą veiksmingesnį, sujungti tai, ką iki šiol, galima sakyti, Taryba ir Komisija darė lygia greta, ir sulydyti tai į visumą taip, kad mūsų darbas vietoje turėtų realų poveikį. Galiausiai ne kas kitas, o dvi šalys turės susėsti, kad galėtų priimti sprendimą ir siekti taikos. Tačiau kad priartėtume prie šio tikslo, privalome atlikti svarbų vaidmenį, ir aš esu pasiryžusi jūsų ir Komisijos bei Tarybos vardu užtikrinti, kad atliksime viską, kam įpareigoja mūsų vaidmuo."@lt14 "Priekšsēdētāja kungs, varu vienīgi paust savas aizdomas, ka jautājums par to, kur es sēžu, vēl tiks pieminēts. Es sēžu šeit, jo Padome sēž tur. Var gadīties, ka man nāksies pārcelties sēdēt uz turieni vai ka jums nāksies man uztaisīt sēdvietu tieši pa vidu, jo varu jums apliecināt, ka vienmēr būs kāds, kuram nepatiks, kur es sēžu. Tomēr man ir liels prieks atrasties šeit kopā ar un es ar nepacietību gaidu iespēju strādāt kopā ar viņu. Nupat notikušajās debatēs mani pārsteidz visai vienotais uzskats par to, ka mums jācenšas panākt divu valstu varianta īstenošana, un man liekas kungs, ka, pamatojoties uz to, ko jūs teicāt, jūs varētu būt vienīgais izņēmums šajā jautājumā, kaut gan es klausījos ļoti uzmanīgi. Visi deputāti šo problēmu uztver ļoti emocionāli, jo īpaši, ja tā var teikt kungs un tie deputāti, kuri nesen atgriezušies un savām acīm skaidri redzējuši reģionā pastāvošo šausmīgo situāciju. Es domāju, ka Padomes secinājumi ir svarīgi tādēļ, ka ir ļoti skaidri. Tie man sniedz skaidru sapratni par virzienu, kādā mums jārīkojas. Tāpat ir ļoti skaidrs, un es esmu pateicīga prezidentūrai par tās paveikto darbu šajā jomā, ka Parlamentā ir neapmierinātība par to, ka lietas nevirzās uz priekšu, neapmierinātība, ko rada dažkārt atšķirīgi viedokļi, bet kas tik un tā rada vēlmi rast risinājumu. Nianses ir svarīgas. Jūsu atšķirīgie viedokļi, tāpat kā līdzīgie viedokļi, man ir svarīgi, veidojot mūsu nākotni ar šo diskusiju un sarunu palīdzību. Es nešaubos, ka mums jādara divas lietas. Pirmā attiecas uz visai politiskajām problēmām, ko jūs pieminat, un pareizi darāt. Kādas būs mūsu attiecības? Es esmu šī ceļojuma sākumā, un šīs debates man ir ļoti nozīmīgas, lai uzklausītu visus izteiktos viedokļus. Pirmkārt, es no šīm debatēm secinu, ka Kvartetam ir jāpierāda, ka tas ir ieguldītās naudas vērts un ka tā iesaistīšanos ir vērts padarīt aktīvāku. Es jau esmu videokonferencē runājusi ar personālu Jeruzalemē, esmu jau runājusi ar kungu un arī ar valsts sekretāri kundzi par viņu darbu. Ja tas darbosies, tad ir ārkārtīgi svarīgi, lai aktīvākas iesaistīšanās princips būtu pilnīgi pareizs. Otrkārt, reģionā ir prezidentūras pieminētas plašākas problēmas saistībā ar citām valstīm, kuru risināšanā mums būtu jāiesaistās. Es domāju, ka visnozīmīgākais jautājums pēc šodienas debatēm ir: ko pati ES grasās būt spējīga darīt? Tā mēs nonākam pie tā, ko es saucu par praktisko aspektu. Vairāki kolēģi minēja konkrētas problēmas: vai tas būtu jautājums par Apvienotās Karalistes plāniem attiecībā uz marķēšanu, vai arī problēmas, kas saistītas ar asociācijas nolīgumu, vai arī šis misijas vadītāju ziņojums un ieteikumi, kurus es vēl neesmu izskatījusi. Mums rūpīgi jāapsver visas šīs problēmas, bet tas, kas mums jādara, ir — jāsniedz praktisks atbalsts reģionam. Es jau aprakstīju nepieciešamās 1200 klašu telpas, un es aprakstīju mūsu darbu veselības aprūpē. Mēs esam aktīvi iesaistījušies premjerministra valsts izveidošanas plāna īstenošanā un iestāžu atbalstīšanā, jo īpaši tiesiskuma jomā. Ir jāredz, ka mēs reģionā esam iesaistījušies problēmu praktiskā risināšanā un praktiski strādājam pie tā, lai rastu iespējas uzlabot situāciju, kādā ik dienas dzīvo šie cilvēki, kuri no mums sagaida nepieciešamo palīdzību. Tas ir visnozīmīgākais un praktiskākais uzdevums, kuram man jāpievēršas. To, ko es vēlos darīt, es aprakstītu šādi: mums ir potenciāls darboties gan politikā, gan ekonomikā. Es vēlos abas šīs jomas satuvināt, rast iespēju uzlabot mūsu darbību, atbalstīt pašreizējo darbu, padarīt Kvartetu efektīvāku, apvienot to, kas līdz šim bija savā ziņā Padomes un Komisijas paralēla darbība, un apvienot to visu tā, lai mūsu darbība reģionā būtu patiešām efektīva. Beigās kopā ir jāsanāk abām pusēm un savstarpēji jāvienojas un jānoslēdz miers. Bet līdz tam brīdim mums ir nozīmīga loma, un es esmu apņēmusies gan jūsu, gan Komisijas un Padomes vārdā to pilnībā uzņemties."@lv13 "Mr President, can I just say that the issue of where I sit, I suspect, will keep coming back. I am sitting here because the Council is over there. I may have to go and sit over there or you may have to build me a seat equidistant, because I assure you I will be in trouble somewhere for wherever I sit. It is a great delight, though, to be here with Cecilia and I look forward very much to working with her. What strikes me about the debate that we have just had is that pretty much – and I think, Mr Atkins, you may be the exception in what you said, though I listened with great care – there is a shared conviction that what we are looking for is a two-state solution. There is an enormous amount of passion from all parliamentarians, especially, if I may say, Mr De Rossa and those Members who have recently come back, and who have clearly seen for themselves the dreadful situation that exists on the ground. I believe what is significant about the Council conclusions is that they are very clear. They give me a real sense of the direction that we need to move in. What is also very clear – and I pay tribute to the Presidency for the work that they have done on this – is the frustration in this House that things are not moving, frustration borne of views that are sometimes quite different, but nonetheless converge on a desire to see a solution. The nuances are important. The views that you hold on the differences, as well as the similarities, matter to me as I navigate our future in these discussions and negotiations. There is no doubt to me that we have got to do two things. One is the rather political issues that you quite rightly raise. What is our relationship to be? I am at the beginning of that journey, and this debate is extremely important to me in listening to the views that have been put forward. What I take away from it is, first of all, that the Quartet must demonstrate that it is worth the money, that it is actually able to be reinvigorated. I have already talked with the staff by video link in Jerusalem, I have already talked to Mr Blair about his work and I have already talked to Secretary of State Clinton about the same things. It is very important, if it is going to work, that the word ‘reinvigorate’ is absolutely right. Secondly, there are the issues in the region which the Presidency has raised about the broader questions of those other countries that we need to engage with. I think most significantly from today is: what is the EU itself going to be able to do? That brings me, in a sense, to what I call the practical. A number of colleagues have raised particular issues, whether it is a question of what the UK is doing on labelling, whether it is issues about the association agreement, whether this report – the Heads of Mission report – and the recommendations that I have not yet considered within it are there. We need to consider all of these issues carefully, but what we have got to do is demonstrate the practical support that we put on the ground. I described 1 200 classrooms that were needed and I described our work in health. We are very committed to Prime Minister Fayed’s state-building plan and to enhancing the institutions, particularly in terms of the rule of law. We must be seen to be practically engaged on the ground and practically working to find ways in which we can make the situation better for the people who have to live there every day and who look to us for the help that they need. That is the most significant and practical thing I need to do first of all. I would describe the work that I want to do as this: we have the potential to do the political and the economic. What I want to do is draw those two things together, to find a way in which we can enhance what we do, to support the work that is going on, to make the Quartet more effective, to bring together what has been in a sense Council and Commission operating side by side, and to meld it into one so that what we do on the ground really makes a difference. In the end it is the two sides who come together to make the decision and to find the peace. But, on the way to the end, we have a significant role to play, and I am determined, on your behalf as well as on behalf of the Commission and the Council, that we play our full part in that."@mt15 ". − Mijnheer de Voorzitter, ik vermoed dat de vraag waar ik moet zitten zal blijven terugkomen. Ik zit hier omdat de Raad daar is. Misschien moet ik daar gaan zitten of misschien kunt u een plaats voor mij maken in het midden, want ik verzeker u dat er altijd wel iets mis is, waar ik ook zit. Toch is het mij een groot genoegen om hier te zijn met Cecilia en ik verheug me erg op de samenwerking met haar. Wat me opvalt aan het debat dat we zojuist hebben gevoerd, is dat er zo ongeveer – en ik denk, mijnheer Atkins, dat u met uw woorden misschien de uitzondering was, hoewel ik zeer goed heb geluisterd – een gedeelde overtuiging is dat een tweestatenoplossing de beste optie is. Er is een heleboel passie bij alle Parlementsleden, vooral, als ik dat zo mag zeggen, bij de heer De Rossa en de leden die onlangs zijn teruggekeerd en die zelf hebben gezien hoe erg de situatie ter plaatse is. Wat naar mijn mening significant is aan de conclusies van de Raad, is dat ze heel duidelijk zijn. Ze geven mij een duidelijk beeld van de richting die we op moeten. Wat ook heel duidelijk is – en ik dank het voorzitterschap voor het werk dat het op dat vlak heeft verricht – is de frustratie in dit Parlement over het feit dat er geen beweging in de zaak zit, frustratie die voortkomt uit soms tamelijk verschillende meningen, die elkaar echter vinden in de wens dat er een oplossing komt. De nuances zijn belangrijk. De meningen die u hebt over de verschillen en over de overeenkomsten zijn belangrijk voor mij als ik onze toekomst door deze besprekingen en onderhandelingen stuur. Ik twijfel er niet aan dat we twee dingen moeten doen. Ten eerste de eerder politieke kwesties, die u terecht ter sprake brengt. Hoe moet onze relatie worden? Ik sta aan het begin van die reis en dit debat is uiterst belangrijk voor mij. Ik heb geluisterd naar de hierin naar voren gebrachte standpunten en wat ik hiervan meeneem is allereerst dat het Kwartet moet laten zien dat het zijn geld waard is, dat we het daadwerkelijk nieuw leven kunnen inblazen. Ik heb in Jeruzalem al met de medewerkers gesproken via een videoverbinding; ik heb al met de heer Blair gesproken over zijn werk en ik heb al gesproken met minister van Buitenlandse Zaken Clinton over deze zaken. Wil dit werken, dan is het heel belangrijk dat de uitdrukking ‘nieuw leven inblazen’ absoluut juist is. Ten tweede zijn er de problemen in de regio die het voorzitterschap ter sprake heeft gebracht. Deze hebben betrekking op de bredere kwesties van de andere landen waarmee we ons bezig moeten houden. Ik denk dat de belangrijkste vraag van vandaag is: wat kan de EU zelf doen? Dat brengt me in zekere zin bij wat ik het praktische gedeelte noem. Enkele collega’s hebben specifieke vragen gesteld: over wat het Verenigd Koninkrijk doet op het gebied van etikettering, over aspecten van de associatieovereenkomst, over dit verslag – het verslag van de missiehoofden – en of de aanbevelingen die ik nog niet heb behandeld daarin staan. We moeten al deze kwesties zorgvuldig overwegen, maar we moeten ook aantonen dat wij praktische steun ter plekke geven. Ik heb het gehad over de 1 200 klaslokalen die nodig zijn en over ons werk op het gebied van gezondheid. We zijn nauw betrokken bij het plan van premier Fayyad voor de opbouw van de staat en bij het versterken van de instellingen, vooral als het gaat om de rechtsstaat. We moeten laten zien dat we ons ter plekke op een praktische manier inzetten en dat we op een praktische manier proberen uit te vinden hoe wij de situatie kunnen verbeteren van de mensen die daar elke dag moeten leven en die ons de hulp vragen die ze nodig hebben. Dat is het belangrijkste en meest praktische werk dat ik allereerst moet doen. Ik zou dit werk als volgt willen omschrijven: we hebben de mogelijkheid om zowel politiek als economisch op te treden. Wat ik wil doen is die twee dingen samenbrengen en een manier vinden om ons optreden te versterken, het gedane werk te ondersteunen, het Kwartet effectiever te maken, de Raad en de Commissie – die in feite naast elkaar werkten – samen te voegen, om er voor te zorgen dat hetgeen wij ter plaatse doen echt een verschil maakt. Uiteindelijk zijn het de twee partijen die samen moeten komen om een oplossing te vinden en vrede moeten sluiten. Maar in de aanloop daar naartoe hebben wij een belangrijke rol te spelen, en ik ben vastbesloten om, zowel namens u als namens de Commissie en de Raad, ervoor te zorgen dat we onze rol zo goed mogelijk vervullen."@nl3 "Panie przewodniczący! Jak mniemam, sprawa mojego miejsca siedzenia będzie powracać. Siedzę tu ponieważ Rada siedzi tam. Niewykluczone, że będę zmuszona zasiąść tam, lub też będziecie musieli zrobić mi miejsce siedzące w jednakowej odległości od Komisji i Rady, ponieważ ręczę, że gdziekolwiek usiądę, zawsze znajdę się z tego powodu w opałach. To czysta przyjemność być tu dziś z Cecilią. Nie mogę doczekać się współpracy z nią. Rzuciło mi się w oczy podczas debaty, którą odbyliśmy dość solidnie — i myślę, że pan, panie Atkins będzie tu wyjątkiem, choć słuchałam z wielką uwagą — że panuje przekonanie, iż poszukujemy rozwiązania dwupaństwowego. Wszyscy parlamentarzyści pokazali ogromną pasję, zwłaszcza , jeśli mogę zauważyć, Pan de la Rossa oraz posłowie, którzy właśnie wrócili z wizyty w regionie i wyraźnie widzieli, jak wstrząsająca sytuacja tam panuje. Uważam, że znamienna dla tych konkluzji jest ich wielka przejrzystość. Dały mi poczucie orientacji, w którym kierunku powinniśmy podążyć. Bardzo odczuwalna jest również — i chylę czoła przed prezydencją za pracę wykonaną w tej mierze — frustracja w Izbie, że sprawy nie posuwają się naprzód; frustracja niesiona czasem nieco odmiennymi poglądami, które jednakowoż przekładają się na pragnienie doczekania się rozwiązania. Niuanse są ważne. Wasze opinie zawierające różnice i podobieństwa są dla mnie ważne, ponieważ w toku tych dyskusji i negocjacji wyznaczam kurs na przyszłość. Bez wątpienia musimy zrobić dwie rzeczy. Pierwsza dotyczy raczej kwestii politycznych, które słusznie podnieśliście. Jak powinny wyglądać nasze stosunki? Znalazłam się na początku tej drogi, a owa debata jest dla mnie niezwykle ważna, mam bowiem możność wysłuchania prezentowanych opinii. Doszłam zatem do następujących wniosków: przede wszystkim kwartet musi pokazać, ile jest wart, że zdoła ożywić swoje działania. Rozmawiałam już z personelem w Jerozolimie za pośrednictwem łącza wideo, rozmawiałam z panem Blairem o jego pracy i mam nadzieję porozmawiać o tym samym z sekretarz stanu Hillary Clinton. To bardzo ważne, jeżeli się sprawdzi — słowo „ożywienie” jest absolutnie właściwe. Po drugie, istnieją w regionie kwestie, które podniosła prezydencja. Dotyczą one szerzej zakrojonych pytań ze strony tych państw, z którymi musimy zaangażować się w działania. uważam, że dziś najważniejsze z nich brzmi: co UE będzie w stanie samodzielnie zrobić? W istocie sprowadza się to do czegoś, co nazywam egzaminem praktycznym. Wielu kolegów posłów podniosło poszczególne kwestie, czy to dotyczące działań Zjednoczonego Królestwa w związku z etykietowaniem, czy to układu o stowarzyszeniu, czy też sprawozdania szefów misji — oraz zaleceń w nim zawartych, których jeszcze nie rozważyłam. Powinniśmy uważnie rozważyć wszystkie te zagadnienia, lecz w terenie musimy wykazać praktyczne poparcie. Opisałam, że potrzebujemy 1200 klas; opisałam również naszą pracę w służbie zdrowia. Jesteśmy bardzo zaangażowani w plan budowy państwowości premiera Fayyada oraz wzmocnienie instytucji, zwłaszcza w aspekcie rządów prawa. Musimy się angażować w terenie i pracować w praktyce w celu znalezienia sposobów na polepszenie sytuacji ludzi, którzy żyją tam każdego dnia i wyglądają od nas pomocy, której tak potrzebują. To najważniejsza praktyczna rzecz do zrobienia przede wszystkim. Pracę , która zamierzam wykonać, opisuję następująco: mamy potencjał działalności politycznej i gospodarczej. Chcę połączyć obie te sfery, aby znaleźć sposób na usprawnienie naszych działań, wsparcie trwających prac, poprawę efektywności Agencji, poprawę sprawności kwartetu, zgromadzenie tego, co już zostało zrobione, w sensie współpracy ramię w ramię Komisji z Radą oraz połączenia jej w jedno działanie , aby to, co robimy w terenie naprawdę robiło różnicę. Podsumowując, są dwie strony, które mają wspólnie podjąć decyzję i zaprowadzić pokój. Lecz na drodze do zakończenia konfliktu mamy znaczącą rolę do odegrania i jestem zdeterminowana w imieniu waszym, oraz Rady i Komisji, by w pełni odegrać tę rolę."@pl16 "Senhor Presidente, suspeito que a questão relativa ao lugar onde estou sentada continuará a surgir. Estou sentada aqui porque o Conselho está ali. Posso ter de me ir sentar ali ou poderão ter de me construir um assento equidistante, porque garanto que estarei em apuros onde quer que me sente. É um enorme prazer, apesar disso, estar aqui com a senhora Ministra Cecilia Malmström e aguardo com muita expectativa a colaboração com ela. O que me chama a atenção no debate que acabámos de realizar é que existe uma convicção partilhada – e penso, Senhor Deputado Atkins, que o senhor pode ser a excepção, embora tenha ouvido com muita atenção – de que o que pretendemos é uma solução baseada em dois Estados. Todos os deputados manifestam uma enorme paixão, especialmente, se me permitem dizer, o senhor deputado De Rossa e os membros que regressaram recentemente da região, que testemunharam claramente o cenário atroz que existe no terreno. Creio que o que é significativo nas conclusões do Conselho é serem muito claras. Elas fornecem-me uma noção real da direcção em que temos de avançar. O que também é muito claro – e louvo a Presidência pelo trabalho realizado nesta matéria – é a frustração desta Assembleia por o processo não estar a avançar, frustração motivada por opiniões que por vezes são muito diferentes, mas que no entanto convergem no desejo de ver uma solução. As nuances são importantes. As vossas opiniões sobre as diferenças, assim como sobre as semelhanças, são-me importantes na condução do nosso futuro nestes debates e nestas negociações. Não tenho dúvidas de que temos de fazer duas coisas. Uma são as questões bastante políticas que os senhores deputados suscitaram com razão. Como será a nossa relação? Estou no início desse percurso e este debate é extremamente importante para me dar a ouvir as opiniões que foram apresentadas. O que concluo, primeiro que tudo, é que o Quarteto tem de mostrar que vale o dinheiro nele investido, que é efectivamente capaz de ser revigorado. Já falei através de videoconferência com o pessoal que está em Jerusalém, já falei com Tony Blair sobre o seu trabalho e já falei com a Secretária de Estado Hillary Clinton sobre os mesmos assuntos. É muito importante, para que resulte, que a palavra "revigorado" esteja absolutamente certa. Em segundo lugar, existem as questões que a Presidência levantou sobre o problema mais vasto dos países da região com que é necessário colaborar. Penso que o que há a reter de hoje é: o que irá a própria UE ser capaz de fazer? O que me traz, em certo sentido, ao que chamo questões práticas. Vários colegas colocaram questões específicas, quer sobre o que o Reino Unido está a fazer no domínio da rotulagem, quer sobre o acordo de associação, quer sobre este relatório – o relatório dos chefes de missão – e as recomendações que dele constam e que ainda não analisei. Temos de estudar cuidadosamente todas estas questões, mas o que é necessário é mostrar o apoio prático que colocamos no terreno. Referi as 1 200 salas de aula que estão em falta e descrevi o nosso trabalho no domínio da saúde. Estamos muito empenhados no plano de edificação do Estado do Primeiro-Ministro Fayyad e no reforço das instituições, particularmente no que se refere ao Estado de direito. Temos de ser vistos a actuar no terreno e a trabalhar na prática para encontrar formas de melhorar as condições das pessoas que vivem na região e que procuram em nós a ajuda de que precisam. Esta é a tarefa mais importante e prática que tenho de realizar em primeiro lugar. Descreveria o trabalho que quero fazer da seguinte maneira: temos potencial para agir política e economicamente. Tenciono juntar estas duas vertentes, encontrar uma forma de reforçar as nossas acções, apoiar o trabalho que está a ser feito, tornar o Quarteto mais eficaz, tornar uno o trabalho do Conselho e da Comissão que, em certo sentido, têm trabalhado paralelamente, com vista a que as nossas acções no terreno façam realmente diferença. No fim, são as duas partes que se reúnem para decidir e para encontrar a paz. Mas, a caminho do fim, temos um papel importante a desempenhar e estou determinada, em vosso nome e em nome da Comissão e do Conselho, a assegurar a nossa plena participação nesse processo."@pt17 "Dle preşedinte, pot spune că problema legată de locul în care mă voi aşeza va fi ridicată adesea, cred. M-am aşezat aici deoarece Consiliul este aşezat acolo. S-ar putea să trebuiască să merg să mă aşez acolo sau să fie nevoie să-mi amplasaţi un loc echidistant, pentru că în mod sigur va exista undeva o problemă indiferent unde mă aşez. Însă este o mare plăcere să fiu aici alături de Cecilia şi aştept cu nerăbdare să lucrez împreună cu dumneaei. Ceea ce mă nedumereşte în privinţa dezbaterii desfăşurate până acum este că, în mare parte – şi cred, dle Atkins, că este posibil ca dumneavoastră să fiţi singura excepţie prin ceea ce aţi afirmat, deşi am ascultat cu mare atenţie – există convingerea împărtăşită că noi vizăm soluţia existenţei a două state. Există foarte multă pasiune din partea tuturor parlamentarilor, în special, dacă pot spune, a dlui De Rossa şi a acelor deputaţi care s-au întors recent şi care au văzut cu ochii lor situaţia gravă de la faţa locului. Consider că ceea ce este foarte semnificativ în ceea ce priveşte concluziile Consiliului este că acestea sunt foarte clare. Îmi conferă o înţelegere reală a direcţiei înspre care trebuie să ne îndreptăm. Este foarte clar, de asemenea – şi adresez felicitări Preşedinţiei pentru activitatea desfăşurată în acest sens – sentimentul de frustrare din această Cameră legat de faptul că lucrurile stau pe loc, sentiment care se simte în opiniile care sunt uneori destul de diferite, însă totuşi se îndreaptă spre dorinţa de a identifica o soluţie. Nuanţele sunt importante. Opiniile pe care le aveţi cu privire la neînţelegeri, precum şi similarităţile, sunt importante pentru mine pe măsură ce croiesc viitorul nostru în cadrul acestor discuţii şi negocieri. Nu am nicio îndoială că trebuie să facem două lucruri. Unul priveşte aspectele în mare parte de natură politică pe care le-aţi subliniat pe bună dreptate. Care vor fi relaţiile noastre? Sunt la început de drum, iar această dezbatere este extrem de importantă pentru mine, ascultând opiniile care au fost exprimate. Concluzia trasă în urma acesteia este că, în primul rând, Cvartetul trebuie să demonstreze că merită banii şi că poate fi cu adevărat revigorat. Am vorbit deja cu personalul din Ierusalim, prin comunicaţii video, am vorbit deja cu dl Blair despre activitatea dumnealui şi am vorbit deja cu secretarul de stat Clinton, cu privire la aceleaşi lucruri. Este foarte important ca, dacă dorim să funcţioneze, cuvântul „a revigora” să fie cel corect. În al doilea rând, există chestiuni în regiune pe care le-a subliniat Preşedinţia cu privire la problemele mai vaste ale celorlalte ţări cu care trebuie să ne asumăm angajamente. Cred că cea mai semnificativă de astăzi este: ce anume va fi în măsură să facă UE în sine? Într-un fel acest lucru mă aduce la ceea ce numesc pragmatism. Un număr de colegi au ridicat probleme specifice, fie că a fost vorba de măsurile pe care le întreprinde Regatul Unit în materie de etichetare, fie că a fost vorba de aspecte privind acordul de asociere, fie că a fost vorba de acest raport – Raportul şefilor de misiune – şi de recomandările din cadrul acestuia pe care nu le-am luat încă în considerare se înscriu aici. Trebuie să luăm în considerare toate aceste probleme cu atenţie, însă ceea ce trebuie să facem este să arătăm sprijinul concret pe care îl oferim pe teren. Am vorbit despre cele 1 200 de săli de clasă care sunt necesare şi am descris activitatea noastră în domeniul sănătăţii. Suntem angajaţi faţă de planul de constituire a statului şi de consolidare a instituţiilor al dlui prim-ministru Fayyad, în special în ceea ce priveşte statul de drept. Trebuie să se vadă că ne angajăm concret la faţa locului şi că ne desfăşurăm activităţi specifice pentru a identifica moduri în care putem îmbunătăţi situaţia pentru persoanele care trebuie să trăiască acolo zilnic şi care aşteaptă de la noi ajutorul de care au nevoie. Acesta este cel mai semnificativ şi concret lucru pe care trebuie să-l fac în primul rând. Aş descrie activitatea pe care o am în vedere astfel: avem posibilitatea să punem în practică aspecte politice şi economice. Ceea ce vreau să fac este să aduc aceste două lucruri laolaltă, să identific o cale prin care să consolidăm ceea ce facem, să sprijin activitatea în desfăşurare, să fac Cvartetul mai eficient, să unesc ceea ce poate fi văzut, într-un fel, ca modurile de operare ale Consiliului şi Comisiei care funcţionează unul pe lângă celălalt şi să le contopesc într-unul singur, astfel încât ceea ce întreprindem la faţa locului să conteze cu adevărat. În cele din urmă, cele două părţi sunt cele care vor colabora la luarea deciziei şi la instaurarea păcii. Însă, pe calea către final avem un rol semnificativ de jucat şi sunt hotărâtă, în numele dumneavoastră, precum şi în numele Comisiei şi Consiliului, să jucăm un rol decisiv în acest proces."@ro18 "Vážený pán predsedajúci, dovoľte mi povedať len toľko, že otázka týkajúca sa miesta, kde budem sedieť, sa, ako predpokladám, bude opakovať. Sedím na tomto mieste, pretože na druhej strane sedí Rada. Možno si budem musieť sadnúť tam alebo mi v rovnakej vzdialenosti budete musieť postaviť novú stoličku, pretože vás môžem uistiť, že kdekoľvek si sadnem, vždy budem mať problém. Som však veľmi rada, že som tu s Ceciliou a veľmi sa teším na spoluprácu s ňou. Čo ma udivuje na rozprave, ktorá práve prebehla, je skutočnosť, že – a myslím, pán Atkins, v tom, čo ste povedali, ste asi výnimka, hoci som pozorne počúvala – tu prevláda všeobecné presvedčenie, že o čo sa snažíme, je riešenie v podobe vytvorenia dvoch štátov. Prevláda tu obrovské množstvo silných emócií všetkých poslancov, predovšetkým však, ak to smiem takto povedať, pána De Rossu a tých, ktorí sa nedávno vrátili a ktorí jasne sami videli hroznú situáciu v tejto oblasti. Som presvedčená, že na záveroch je podstatné to, že sú veľmi jasné. Sú pre mňa skutočným ukazovateľom smeru, ktorým musíme ísť. Čo je tiež veľmi zrejmé – a tu chcem oceniť prácu predsedníctva –, je pocit frustrácie v tomto Parlamente v súvislosti s tým, že veci nenapredujú. Je to pocit frustrácie, ktorý vyplýva zo skutočnosti, že stanoviská sa niekedy značne líšia. Spája ich však túžba vidieť nejaké riešenie. Nuansy sú dôležité. Vaše názory na tieto rozdiely, ako aj na podobnosti sú pre mňa dôležité, keďže v týchto diskusiách a rokovaniach usmerňujem našu budúcnosť. Niet pochýb o tom, že musíme urobiť dve veci. Jedna sa týka skôr politických otázok, ktoré ste celkom oprávnene predložili. Aký bude náš vzťah? Som na začiatku tejto cesty a táto rozprava je pre mňa nesmierne dôležitá, pretože som si vypočula stanoviská, ktoré ste prezentovali. V prvom rade si z toho beriem to, že Kvarteto musí preukázať, že si zaslúži peniaze a že dokáže oživiť svoje aktivity. Prostredníctvom videospojenia som už hovorila so štábom v Jeruzaleme, hovorila som s pánom Blairom o jeho práci a o týchto veciach som tiež hovorila s ministerkou zahraničných vecí USA pani Clintonovou. Je to veľmi dôležité. Ak to bude fungovať, potom je slovo „oživiť“ úplne správne. Po druhé, v rámci tohto regiónu sú tu záležitosti, ktoré otvorilo predsedníctvo v súvislosti so širšími otázkami týkajúcimi sa krajín, s ktorými musíme spolupracovať. Myslím si, že to najpodstatnejšie z dnešného dňa je: čo dokáže urobiť samotná EÚ? V určitom zmysle ma to privádza k tomu, čo nazývam praktické otázky. Mnohí kolegovia nastolili konkrétne otázky: či ide o otázku toho, čo robí Spojené kráľovstvo v súvislosti s označovaním výrobkov, či ide o otázku týkajúcu sa dohody o pristúpení či o správu vedúcich predstaviteľov misie a jej odporúčania, ktoré som si zatiaľ nepreštudovala. Musíme dôkladne zvážiť všetky tieto otázky. Čo však musíme urobiť, je preukázať praktickú podporu priamo v teréne. Spomínala som 1 200 tried, ktoré potrebujeme, a spomínala som našu prácu v oblasti zdravotníctva. Sme pevne odhodlaní presadzovať plán budovania štátu, ktorý zostavil premiér Fajjád, ako aj skvalitňovať inštitúcie, a to najmä z hľadiska zásad právneho štátu. Musí byť viditeľné, že sa skutočne angažujeme v tejto oblasti a skutočne hľadáme spôsoby, akými zlepšiť situáciu ľudí, ktorí tam každý deň musia žiť a ktorí od nás očakávajú potrebnú pomoc. To je najdôležitejšia a najpraktickejšia vec, ktorú musím v prvom rade urobiť. Prácu, ktorú chcem robiť, by som opísala nasledovne: máme potenciál ponúkať politické a hospodárske riešenia. Chcela by som tieto dve veci spojiť, aby sme našli spôsob, akým môžeme skvalitniť našu prácu, podporovať prebiehajúce aktivity, zefektívniť úlohu Kvarteta, v istom zmysle dať dokopy vedľa seba fungujúcu Radu a Komisiu a spojiť to v jedno, aby sa naše aktivity v teréne zlepšili. Napokon, sú to dve strany, ktoré sa musia spojiť, aby prijali rozhodnutie a nastolili mier. Na ceste k tomuto záveru však zohrávame významnú úlohu a ja som vo vašom mene, ako aj mene Komisie a Rady rozhodnutá, že sa na tom budeme plne podieľať."@sk19 "Gospod predsednik, zdi se mi, da se bo vprašanje glede tega kje sedim, vedno znova pojavljalo. Tu sedim zaradi tega, ker je Svet tam čez. Lahko grem sedeti tudi tja, ali pa mi postavite sedež, ki je od obeh strani enako oddaljen in verjemite mi, da bom v težavah ne glede na to, kje sedim. Mi je pa v veselje, da sedim s Cecilio in veselim se najinega prihodnjega sodelovanja. Glede razprave, ki je pravkar potekala, me najbolj preseneča to, da na splošno – gospod Atkins, vi ste izjema in pozorno sem vam prisluhnila – obstaja prepričanje, da si prizadevamo za rešitev z dvema državama. Vsi poslanci strastno izražajo svoje mnenje, še posebej, če lahko povem, gospod De Rossa in tisti poslanci, ki so se nedavno vrnili in ki so se na lastne oči prepričali o groznih razmerah, ki tam vladajo. Sklepi Sveta so pomembni ravno zaradi tega, ker so zelo jasni. Resnično mi kažejo pot, po kateri moramo iti. Prav tako pa je očitno – pri tem se zahvaljujem predsedstvu za delo, ki ga je opravilo – razočaranje v Parlamentu, da se stvari ne premikajo, razočaranje, ki izhaja iz stališč, ki se včasih precej razlikujejo, kljub temu pa jim je skupna želja po rešitvi. Pomembne so malenkosti. Stališča, ki jih imate glede razlik, kot tud podobnosti, so zame zelo pomembne pri vodenju teh razprav in pogajanj v prihodnosti. Nobenega dvoma ni, da moramo storiti dve stvari. Ena so precej politična vprašanja, ki ste jih upravičeno izpostavili. Kakšni bodo naši odnosi? Sem na začetku tega procesa in ta razprava je zame zelo pomembna, saj lahko prisluhnem predstavljenim stališčem. Pri tem sem spoznala, da mora četverica dokazati, da je vredna denarja, da je dejansko mogoče ponovno oživiti njeno dejavnost. Z osebjem v Jeruzalemu sem se že pogovarjala po video zvezi, govorila sem z gospodom Blairom o njegovem delu, o istih zadevah pa sem se prav tako že pogovarjala z državno sekretarko Clintonovo. Zelo pomembno je, če bo delovalo, da je beseda „ponovna oživitev“ popolnoma prava. Drugič, v regiji obstajajo vprašanja, ki jih je izpostavilo predsedstvo glede mejnih vprašanj drugih držav, s katerimi moramo sodelovati. Najpomembnejše vprašanje danes je: kaj bo lahko EU storila sama? V mislih se mi poraja beseda praktičnost. Številni kolegi so zastavili posebna vprašanja, pa naj gre za vprašanje, kaj Združeno kraljestvo počne v zvezi z označevanjem, ali za vprašanje pridružitvenega sporazuma in ali obstaja poročilo – poročilo vodij misije – in priporočila, ki jih še nisem obravnavala. Vsa ta vprašanja moramo pozorno preučiti, prav tako pa moramo pokazati praktično podporo, ki se izvaja na kraju samem. Govorila sem o 1200 učilnicah, ki so bile potrebne in opisala sem naše delo na področju zdravstva. Zelo smo predani načrtu za vzpostavitev države predsednika vlade Fayyada in krepitvi institucij, predvsem z vidika pravne države. Na terenu moramo praktično ukrepati in si prizadevati, da bi našli načine, s katerimi bi lahko izboljšali razmere za ljudi, ki morajo tam vsak dan živeti in ki se obračajo k nam za pomoč, ki jo potrebujejo. To je najpomembnejša in najbolj praktična stvar, ki jo moram najprej izvesti. Delo, ki ga nameravam opraviti, bi opisala tako: na voljo nam je potencial da politično in gospodarsko ukrepamo. Ti dve stvari želim združiti, da bi bilo mogoče najti način, s katerim lahko to, kar počnemo, še okrepimo, podpremo delo, ki poteka, zagotovimo večjo učinkovitost četverice, združimo tisto, kar je na nek način predstavljajo vzporedno delo Sveta in Komisije in to spojimo v eno, s tem pa bomo lahko zagotovili, da bo vse, kar delamo na terenu prispevalo k spremembi. Na koncu se morata srečati obe stran, sprejeti odločitev in poiskati mir. Vendar pa moramo do konca te poti odigrati pomembno vlogo in odločena sem, da bomo v vašem imenu ter v imenu Komisije in Sveta svojo vlogo tudi do konca odigrali."@sl20 "Herr talman! Låt mig bara säga jag anar att frågan beträffande min plats kommer att tas upp igen. Jag sitter här eftersom rådet befinner sig där borta. Jag kanske måste förflytta mig dit bort, eller också måste ni ordna en sittplats mittemellan, för jag är säker på att det kommer att vara problematiskt för er oavsett var jag sitter. Det är dock ett stort nöje att få vara här tillsammans med Cecilia, och jag ser verkligen fram emot att få arbeta tillsammans med henne. Det som slår mig i den debatt vi precis har haft är att det i stort sett – och jag tror, herr Atkins, att ert uttalande utgör ett undantag, fast jag lyssnade mycket noga – finns en delad övertygelse om att det vi söker är en tvåstatslösning. Det finns oerhört starka känslor bland samtliga parlamentsledamöter, särskilt hos Proinsias De Rossa och bland de som nyligen har återvänt, och som själva tydligt har sett den fruktansvärda situation som råder i området. Jag anser att det viktiga med rådets slutsatser är att de är så tydliga. De ger mig en verklig känsla av vilken riktning vi måste röra oss i. Något som också är tydligt – och jag hyllar ordförandeskapet för det arbete man utfört i denna fråga – är den frustration som finns i denna kammare över att inget händer, en frustration som härrör från åsikter som ibland är ganska olika, men som likväl sammanstrålar i en önskan att finna en lösning. Betydelsenyanserna är viktiga. De åsikter som ni har angående olikheterna och likheterna är betydelsefulla för mig när jag banar väg för framtiden i dessa diskussioner och förhandlingar. För mig råder det inga tvivel om att det är två saker vi måste göra. Den ena gäller de tämligen politiska frågor som ni med rätta tar upp. Hur ska våra förbindelser se ut? Jag befinner mig i början av den resan, och denna debatt är oerhört viktig för mig då jag fått ta del av de åsikter som presenterats. Det jag framförallt tar med mig är att kvartetten måste visa att den gör skäl för pengarna, att den faktiskt är i stånd att stärkas. Jag har redan samtalat med personalen i Jerusalem via videolänk, jag har redan talat med Tony Blair om hans arbete, och jag har redan talat med utrikesminister Hillary Clinton i samma ärende. Om det ska fungera är det av yttersta vikt att ordet ”återuppliva” är helt korrekt. För det andra har vi problemen på området, som ordförandeskapet har tagit upp, beträffande de större frågeställningarna om de övriga länderna som vi bör föra samtal med. Jag anser att det mest betydelsefulla från i dag är: vad ska EU i sig självt kunna åstadkomma? Detta leder mig i viss mening till det jag kallar det praktiska. Många kolleger har tagit upp särskilda frågor, om Storbritanniens agerande beträffande märkning, om frågor som rör associeringsavtal, om denna rapport – EU:s beskickningschefers rapport – och de rekommendationer som jag ännu inte har tagit i betraktande finns bland dessa. Vi måste överväga alla dessa frågor noggrant, och vi måste påvisa det praktiska stöd som vi ställer till förfogande. Jag berättade om de 1 200 klassrum som behövs och om vårt arbete inom hälsovården. Vi är mycket engagerade i premiärminister Salam Fayyads plan för byggandet av en stat och för att stärka institutionerna, särskilt vad beträffar rättsstatsprincipen. Vi måste visa att vi är konkret involverade på området och arbetar på ett praktiskt sätt för att finna utvägar som förbättrar situationen för de människor som måste leva där dagligen och som söker vår hjälp. Det är den viktigaste praktiska åtgärden som jag först av allt måste uträtta. Så här skulle jag beskriva det arbete som jag vill utföra: vi har resurserna att klara av det politiska och det ekonomiska. Jag vill sammanföra dessa två saker, finna ett sätt där vi kan förbättra vår insats, stödja det arbete som pågår, stärka kvartetten, sammanställa det arbete som rådet och kommissionen utfört sida vid sida, och smälta samman detta så att det vi uträttar på området verkligen innebär en förändring. När allt kommer omkring är det båda sidor som ska komma till ett gemensamt beslut och finna fred. Men för att nå dit har vi en betydande roll att spela, och jag är fast besluten, på era vägnar och på kommissionens och rådets vägnar, att vi spelar vår roll fullt ut."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"Atkins"13 "Blair "13 "Catherine Ashton,"18,5,20,15,1,19,14,11,16,13,4,21,9 "Cecilia"13,13 "Clinton "13 "De Rossa"13 "Fayyad"13 "Komisijas priekšsēdētāja vietnieka amata kandidāte."13 "Vice-President designate of the Commission"15 "Vice-President designate of the Commission."4 "Vicepresidenta propuesta de la Comisión."21 "a Bizottság alelnökjelöltje."11 "designierte Vizepräsidentin der Kommission."9 "dezignovaná podpredsedníčka Komisie."19 "in situ"21 "kandidatka za podpredsednico Komisije."20 "kandidatė į Komisijos pirmininko pavaduotojus."14 "kandidátka na místopředsedkyni Komise."1 "komisjoni asepresident."5 "nominowana wiceprzewodnicząca Komisji."16 "reinvigorate"1 "vicepreşedintă desemnată a Comisiei."18
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph