Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-25-Speech-3-451"

PredicateValue (sorted: default)
rdf:type
dcterms:Date
dcterms:Is Part Of
dcterms:Language
lpv:document identification number
"en.20091125.27.3-451"6
lpv:hasSubsequent
lpv:speaker
lpv:spoken text
"Señora Presidenta, en primer lugar quisiera felicitar a la señora McGuinness por esta iniciativa, en la que se pone de manifiesto el importante papel que desempeña la PAC a la hora de hacer frente a las necesidades de suministro de alimentos a escala internacional. Ahora que la Comisión Europea parece querer reducir el peso de la PAC dentro del presupuesto comunitario, hay que decir muy alto y muy claro que la PAC ya no es una prioridad, pero la suficiencia alimentaria sí debería serlo, y en décadas pasadas se ha visto que sin la PAC la suficiencia alimentaria es muy difícil, por no decir imposible, de alcanzar. La agricultura no se puede comparar, por tanto, con otros sectores de la economía capaces de prosperar en un mercado libre, porque el mercado alimentario no es un mercado libre. El agricultor necesita el respaldo de la Unión Europea para poder sacar adelante su empresa y la Unión necesita, a su vez, al agricultor para mantener un modelo agrícola capaz de proveer alimentos suficientes y de calidad a un ciudadano cada vez más exigente. Creo, por tanto, que tendría que producirse un cambio de rumbo de la PAC, pero no desaparecer. Para ello, sería necesario garantizar las ayudas directas a los agricultores, además de restablecer una política de gestión de los mercados agrícolas que aporte mayor estabilidad a los precios, lo que repercutiría en beneficio no sólo de los agricultores sino también de los consumidores y de los países terceros. Sería necesario establecer un marco de buenas prácticas para favorecer unas relaciones equilibradas entre los diferentes agentes de la cadena alimentaria, evitando prácticas abusivas y promoviendo un reparto más justo de los márgenes comerciales. Además, hace falta una política de información al consumidor europeo que haga hincapié en los esfuerzos realizados por los productores comunitarios para cumplir la normativa de la Unión Europea en materia de medio ambiente, seguridad alimentaria y bienestar de los animales, porque los productores comunitarios tienen que competir con las producciones de países terceros, donde se aplican, a esas importaciones, unos estándares muy inferiores. Y esos productores de países terceros prefieren exportar a la Unión Europea que abastecer los mercados de sus propios países por una cuestión de rentabilidad, con el aval de las negociaciones de la OMC."@es21
lpv:spokenAs
lpv:translated text
"Paní předsedající, nejprve bych ráda pogratulovala paní McGuinessové k této iniciativě, která ukazuje, jak důležitou roli hraje společná zemědělská politika (SZP) při zajišťování potravin v mezinárodním měřítku. Když se nyní zdá, že Evropská komise chce snížit zátěž SZP na rozpočet Společenství, je důležité zdůraznit, že i když SZP možná není prioritou, potravinová soběstačnost ano. Během minulých desetiletí se ukázalo, že bez SZP je velmi těžké, ne-li nemožné dosáhnout potravinové soběstačnosti. Zemědělství se proto nemůže srovnávat s ostatními hospodářskými odvětvími, která mohou prosperovat na volném trhu, protože trh potravinový není trh volný. Zemědělci potřebují podporu Evropské unie, aby jejich podniky měly úspěch, a Evropská unie zase potřebuje zemědělce k udržování zemědělského modelu, který dokáže poskytovat dostatek kvalitních potravin svým čím dál náročnější občanům. Proto si myslím, že musíme změnit směr SZP, ale nezrušit ji. Proto musíme zajistit přímou podporu pro zemědělce a vzkřísit politiku řízení zemědělských trhů, abychom dosáhli vyšší cenové stability, která by přinesla prospěch nejen zemědělcům, ale i spotřebitelům a třetím zemím. Měl by být vytvořen rámec osvědčených postupů, aby se podpořily vyvážené vztahy mezi různými aktéry v potravním řetězci, přičemž bychom se vyhnuli nezákonným praktikám a podpořili spravedlivější distribuci obchodních marží. Dále potřebujeme evropskou politiku pro informovanost spotřebitelů, která by zdůraznila snahy výrobců ve Společenství o soulad s právními předpisy Evropské unie v oblasti životního prostředí, zajišťování potravin a dobrých životních podmínek zvířat, a to proto, že výrobci ve Společenství musejí soutěžit s dovozem ze třetích zemí, v nichž se uplatňují mnohem mírnější normy. Výrobci ze třetích zemí vyvážejí raději do Evropské unie, než aby zásobovali trhy vlastních zemí, protože takový vývoz je v rámci dohod Světové obchodní organizace (WTO) výnosnější."@cs1
"Fru formand! Jeg vil gerne begynde med at rose fru McGuinness for dette initiativ, der viser, hvor vigtig en rolle den fælles landbrugspolitik spiller for opfyldelsen af behovet for fødevareforsyning internationalt. Nu hvor det ser ud til, at Kommissionen ønsker at nedbringe den fælles landbrugspolitiks belastning af Fællesskabets budget, er det vigtigt at understrege, at selv om den fælles landbrugspolitik måske ikke er en prioritet, så skal selvforsyningen med fødevarer være det. I de forgangne årtier har det været klart, at det uden den fælles landbrugspolitik er meget vanskeligt, for ikke at sige ikke umuligt, at opnå selvforsyning med fødevarer. Landbruget kan derfor ikke sammenlignes med andre sektorer i økonomien, der kan blomstre på det frie marked, fordi fødevaremarkedet ikke er et frit marked. Landbrugerne har behov for EU-støtte, hvis deres virksomheder skal klare sig, og EU har også brug for landbrugerne med henblik på at opretholde en landbrugsmodel, der kan sikre tilstrækkelige fødevaremængder af tilstrækkelig kvalitet til sine stadig mere krævende borgere. Jeg mener derfor, at vi skal ændre kursen for den fælles landbrugspolitik, men ikke ophæve den. Med henblik herpå skal landbrugerne sikres direkte støtte, og der skal genindføres en forvaltningspolitik for markederne for landbrugsvarer for at skabe større prisstabilitet, som vil være til gavn for ikke bare landbrugerne, men også forbrugere og tredjelande. Der bør fastlægges rammer for god praksis med henblik på at fremme afbalancerede relationer mellem de forskellige aktører i fødevarekæden, så man dermed kan undgå misbrug og fremme en mere retfærdig fordeling af kommercielle avancer. Endvidere er der behov for en europæisk forbrugerinformationspolitik, der sætter fokus på Fællesskabets producenters bestræbelser på at overholde EU-forordningerne på miljø-, fødevaresikkerheds- og dyrevelfærdsområderne, eftersom Fællesskabets producenter skal konkurrere med import fra tredjelande, hvor standarderne er meget lavere. Producenter fra tredjelande foretrækker at eksportere til EU frem for at forsyne deres egne landes markeder, fordi en sådan eksport er mere lønsom i henhold til Verdenshandelsorganisationens (WTO's) aftaler."@da2
"Frau Präsidentin, ich möchte zu Beginn Frau McGuinness zu dieser Initiative gratulieren, die zeigt, welch wichtige Rolle die gemeinsame Agrarpolitik (GAP) spielt, um weltweit den Bedarf an Nahrungsmitteln zu decken. Nun, da die Europäische Kommission anscheinend versucht, die Belastung des Gemeinschaftshaushalts durch die GAP zu reduzieren, ist es wichtig zu betonen, dass, während die GAP vielleicht keine Priorität hat, die Ernährungssicherheit sehr wohl Priorität haben muss. In den letzten Jahrzehnten ist deutlich geworden, dass es ohne die GAP sehr schwierig, wenn nicht sogar unmöglich ist, Ernährungssicherheit zu gewährleisten. Die Landwirtschaft kann deshalb nicht mit anderen Wirtschaftssektoren verglichen werden, die auf dem freien Markt florieren, denn der Lebensmittelmarkt ist kein freier Markt. Landwirte brauchen die Unterstützung der Europäischen Union, um erfolgreich arbeiten zu können und die Europäische Union braucht im Gegenzug die Landwirte, um das landwirtschaftliche Modell aufrecht erhalten zu können, das in der Lage ist, genügend Nahrungsmittel ausreichender Qualität für ihre immer anspruchsvolleren Bürger zur Verfügung zu stellen. Deshalb bin ich der Ansicht, dass sich die GAP neu orientieren muss, wir sie aber nicht abschaffen sollten. Damit das möglich ist, muss Landwirten direkte Hilfe garantiert werden und eine Politik zur Steuerung landwirtschaftlicher Märkte muss wieder eingeführt werden, um bessere Preisstabilität zu gewährleisten, wovon nicht nur Landwirte sondern auch Verbraucher und Drittländer profitieren würden. Ein Rahmenwerk bewährter Praktiken sollte aufgestellt werden, um ein ausgewogenes Verhältnis zwischen den verschiedenen Akteuren in der Nahrungskette herzustellen, wobei missbräuchliche Praktiken vermieden und die fairere Verteilung von Handelsmargen gefördert werden sollten. Zusätzlich muss mithilfe einer europäischen Verbraucherinformationspolitik hervorgehoben werden, welche Bemühungen die europäischen Nahrungsmittelproduzenten unternehmen, um die Vorschriften der EU im Bereich Umwelt, Lebensmittelsicherheit und Tierschutz zu erfüllen. Schließlich müssen sie mit Importen aus Drittländern konkurrieren, in denen die angewandten Standards viel niedriger sind. Produzenten aus Drittländern ziehen es vor, ihre Produkte in die Europäische Union zu exportieren, anstatt die Märkte ihrer eigenen Länder zu beliefern, denn solche Exporte sind durch die Übereinkommen der WTO viel profitabler."@de9
"Κυρία Πρόεδρε, θα ήθελα να ξεκινήσω συγχαίροντας την κ. McGuinness για αυτήν την πρωτοβουλία, η οποία καταδεικνύει τον σημαντικό ρόλο που διαδραματίζει η κοινή γεωργική πολιτική (ΚΓΠ) όσον αφορά την ικανοποίηση των αναγκών επισιτιστικού εφοδιασμού σε διεθνές επίπεδο. Τώρα που η Ευρωπαϊκή Επιτροπή φαίνεται να θέλει να μειώσει το βάρος της ΚΓΠ στον κοινοτικό προϋπολογισμό, είναι σημαντικό να τονιστεί ότι, ενώ η ΚΓΠ μπορεί να μην αποτελεί προτεραιότητα, η επισιτιστική επάρκεια πρέπει να αποτελεί προτεραιότητα. Τις περασμένες δεκαετίες, κατέστη σαφές ότι χωρίς την ΚΓΠ είναι πολύ δύσκολο, εάν όχι αδύνατον, να επιτευχθεί επισιτιστική επάρκεια. Ως εκ τούτου, η γεωργία δεν μπορεί να συγκρίνεται με τους άλλους τομείς της οικονομίας που μπορούν να ευδοκιμούν στο πλαίσιο της ελεύθερης αγοράς, διότι η αγορά των τροφίμων δεν είναι μια ελεύθερη αγορά. Οι αγρότες χρειάζονται τη στήριξη της Ευρωπαϊκής Ένωσης προκειμένου να επιτύχουν οι επιχειρήσεις τους, και η Ευρωπαϊκή Ένωση, με τη σειρά της, χρειάζεται τους αγρότες προκειμένου να διατηρήσει ένα αγροτικό μοντέλο που είναι ικανό να παρέχει επαρκείς ποσότητες τροφίμων ικανοποιητικής ποιότητας στους ολοένα και περισσότερο απαιτητικούς πολίτες της. Ως εκ τούτου, πιστεύω ότι πρέπει να αλλάξουμε την πορεία της ΚΓΠ, αλλά όχι να την καταργήσουμε. Για να το κάνουμε αυτό, πρέπει να εξασφαλίσουμε τη χορήγηση άμεσης βοήθειας στους γεωργούς, ενώ πρέπει να αποκατασταθεί μια πολιτική διαχείρισης των αγροτικών αγορών, ούτως ώστε να επέλθει μεγαλύτερη σταθερότητα των τιμών, γεγονός που θα ωφελούσε όχι μόνο τους αγρότες, αλλά και τους καταναλωτές και τρίτες χώρες. Πρέπει να διαμορφωθεί ένα πλαίσιο βέλτιστων πρακτικών προκειμένου να ενθαρρυνθούν οι ισόρροπες σχέσεις μεταξύ των διαφόρων παραγόντων στη διατροφική αλυσίδα, αποφεύγοντας τις καταχρηστικές πρακτικές και προωθώντας τη δικαιότερη κατανομή των εμπορικών περιθωρίων. Επιπλέον, είναι απαραίτητη η διαμόρφωση μιας πολιτικής ενημέρωσης των ευρωπαίων καταναλωτών που θα επισημαίνει τις προσπάθειες που καταβάλλουν οι κοινοτικοί παραγωγοί, προκειμένου να συμμορφώνονται με τους κανονισμούς της Ευρωπαϊκής Ένωσης στους τομείς του περιβάλλοντος, της επισιτιστικής ασφάλειας και της καλής διαβίωσης των ζώων, δεδομένου ότι οι κοινοτικοί παραγωγοί πρέπει να ανταγωνιστούν τις εισαγωγές από τρίτες χώρες, όπου τα ισχύοντα πρότυπα είναι πολύ κατώτερης ποιότητας. Οι παραγωγοί των τρίτων χωρών προτιμούν τις εξαγωγές στην Ευρωπαϊκή Ένωση μάλλον παρά τη διάθεση των προϊόντων τους στις αγορές των δικών τους χωρών, διότι αυτού του είδους οι εξαγωγές είναι πιο επικερδείς στο πλαίσιο των συμφωνιών του Παγκόσμιου Οργανισμού Εμπορίου (ΠΟΕ)."@el10
"Madam President, I would like to begin by congratulating Mrs McGuinness on this initiative, which demonstrates the important role that the common agricultural policy (CAP) plays in meeting food provision needs internationally. Now that the European Commission seems to want to reduce the burden of the CAP on the Community budget, it is important to stress that while the CAP may not be a priority, food sufficiency must be. In past decades, it has been clear that without the CAP, it is very difficult, if not impossible, to achieve food sufficiency. Agriculture cannot, therefore, be compared with other sectors of the economy which are able to thrive in a free market, because the food market is not a free market. Farmers need the support of the European Union in order for their businesses to succeed, and the European Union, in turn, needs farmers in order to maintain an agricultural model that is capable of providing sufficient food of sufficient quality to its increasingly demanding citizens. I therefore believe that we must change the course of the CAP, but not abolish it. In order to do this, direct aid must be guaranteed to farmers and a policy of managing agricultural markets must be restored to bring about greater price stability, which would benefit not only farmers but also consumers and third countries. A framework of best practices should be established in order to encourage balanced relations between the different players in the food chain, avoiding abusive practices and promoting fairer distribution of commercial margins. In addition, a European consumer information policy that highlights efforts by Community producers to comply with European Union regulations in the areas of the environment, food security and animal welfare is needed, since Community producers have to compete with imports from third countries, where the standards applied are much lower. Third-country producers prefer to export to the European Union rather than supplying their own countries’ markets because such exports are more profitable under World Trade Organisation (WTO) agreements."@en4
"Lugupeetud juhataja! Tahaksin kõigepealt kiita Mairead McGuinnessi selle algatuse eest, mis näitab, kui tähtis on ühise põllumajanduspoliitika (ÜPP) osatähtsus toiduvajaduse rahuldamisel kogu maailmas. Nüüd, kui Euroopa Komisjon näib tahtvat vähendada ÜPP koormat ühenduse eelarvele, tuleb rõhutada, et kuigi ÜPP võib prioriteetsuse kaotada, ei tohi seda juhtuda toiduga kindlustatusega. Eelmistel kümnenditel oli selge, et ilma ÜPPta oleks toiduga kindlustatuse saavutamine väga keeruline, kui mitte võimatu. Seetõttu ei saa põllumajandust võrrelda teiste majandusharudega, mis suudavad vabal turul hästi toime tulla, sest toiduturg ei ole vaba turg. Põllumajandustootjad vajavad Euroopa Liidu toetust, et nende tegevus oleks edukas, ja Euroopa Liit omakorda vajab põllumajandustootjaid, et säilitada seda põllumajanduslikku mudelit, mis suudab toota piisavalt ja küllaldase kvaliteediga toitu üha nõudlikumatele inimestele. Sellepärast arvan, et peaksime ÜPP suunda muutma, mitte selle ära kaotama. Selleks tuleb põllumajandustootjatele tagada otsetoetus ja taastada põllumajandusturgude juhtimise poliitika, et muuta hinnad stabiilsemaks – see ei oleks kasulik mitte ainult põllumajandustootjatele, vaid ka tarbijatele ja kolmandatele riikidele. Tuleks luua heade tavade raamistik, et soodustada tasakaalus suhteid toidutarneahela eri osaliste vahel, vältides kuritarvitamist ja aidates kaasa kasumi õiglasemale jaotumisele. Lisaks on vaja Euroopa tarbijate teavitamise poliitikat, milles tõstetakse esile ühenduse tootjate jõupingutusi Euroopa Liidu keskkonna, toiduga kindlustatuse ja loomade heaolu valdkonna õigusaktide järgimisel, sest ühenduse tootjad peavad konkureerima impordiga kolmandatest riikidest, kus kohaldatakse palju leebemaid norme. Kolmandate riikide tootjad eelistavad Euroopa Liitu eksportimist oma riigi turu varustamisele, sest selline eksport on Maailma Kaubandusorganisatsiooni lepingute alusel tulusam."@et5
"Arvoisa puhemies, haluan aivan aluksi kiittää jäsen McGuinnessia tästä aloitteesta, joka osoittaa, miten tärkeä osa yhteisellä maatalouspolitiikalla on pyrittäessä täyttämään kansainväliset ruoan saantia koskevat tarpeet. Nyt, kun Euroopan komissio näyttää haluavan keventää taakkaa, jonka YMP aiheuttaa yhteisön talousarvioon, on tärkeää korostaa, että vaikka YMP ei ehkä olekaan painopistealue, ruoan riittävyyden pitäisi olla. Aiempina vuosikymmeninä on ollut selvää, että ruokaa on ollut vaikeaa ellei jopa mahdotonta saada riittävästi ilman YMP:tä. Siksi maataloutta ei voida verrata muihin taloudenaloihin, jotka voivat kukoistaa vapailla markkinoilla, koska elintarvikkeiden markkinat eivät ole vapaat markkinat. Viljelijät tarvitsevat EU:lta tukea, jotta heidän yrityksensä voivat menestyä, ja EU tarvitsee puolestaan viljelijöitä ylläpitääkseen maatalousmallia, joka tarjoaa riittävästi tarpeeksi laadukasta ruokaa yhä vaativammille kansalaisille. Siksi katson, että meidän on muutettava YMP:n suuntaa muttemme saa lakkauttaa sitä. Tätä varten viljelijöille on taattava suoraa tukea ja maatalousmarkkinoiden hallintapolitiikka on palautettava hintavakauden lisäämiseksi. Tämä hyödyttäisi paitsi viljelijöitä myös kuluttajia ja kolmansia maita. Siksi ruokaketjun eri toimijoiden välisten tasapainoisten suhteiden edistämiseksi, väärinkäytösten välttämiseksi ja katteiden tasapuolisemman jakautumisen edistämiseksi pitäisi laatia parhaita käytäntöjä koskevat puitteet. Lisäksi tarvitsemme eurooppalaisille kuluttajille suunnattuja tiedotustoimia, joissa korostetaan yhteisön tuottajien pyrkimyksiä noudattaa ympäristöön, elintarviketurvaan ja eläinten hyvinvointiin liittyviä EU:n säännöksiä, sillä yhteisön tuottajien on kilpailtava kolmansista maista tulevan tuonnin kanssa, ja näissä kolmansissa maissa vaatimukset ovat paljon vähäisempiä. Kolmansien maiden tuottajat vievät tuotteitaan mieluummin EU:hun kuin toimittavat niitä omien maidensa markkinoille, koska vienti on Maailman kauppajärjestön (WTO) sopimusten nojalla kannattavampaa."@fi7
"Madame la Présidente, je voudrais commencer par féliciter M McGuinness pour cette initiative qui prouve l’importance du rôle joué par la politique agricole commune (PAC) dans la satisfaction des besoins alimentaires mondiaux. Maintenant que la Commission européenne semble vouloir réduire le fardeau de la PAC qui pèse sur le budget communautaire, il est important de souligner que la PAC peut ne pas être une priorité, mais que la sécurité alimentaire doit l’être. Les dernières décennies ont montré clairement que sans la PAC il est très difficile, voire impossible, d’assurer la sécurité alimentaire. L’agriculture ne peut donc être comparée à d’autres secteurs de l’économie qui sont capables de prospérer sur un marché libre, parce que le marché alimentaire n’est pas un marché libre. Les agriculteurs ont besoin du soutien de l’Union européenne pour faire fonctionner rentablement leurs exploitations, et l’Union européenne, à son tour, a besoin des agriculteurs pour maintenir un modèle agricole qui soit capable de produire de la nourriture en quantité et en qualité suffisantes pour satisfaire la demande croissante de ses citoyens. Par conséquent, je pense que nous devons changer le fonctionnement de la PAC, mais non l’abolir. À cette fin, une aide directe doit être garantie aux agriculteurs et une politique de gestion des marchés agricoles doit être instaurée afin d’améliorer la stabilité des prix, ce qui bénéficierait non seulement aux agriculteurs, mais également aux consommateurs et aux pays tiers. Un cadre de bonnes pratiques devrait être établi afin d’encourager des relations équilibrées entre les différent acteurs de la chaîne alimentaire, tout en évitant les pratiques abusives et en favorisant une répartition plus équitable des marges commerciales. En outre, une politique d’information des consommateurs européens mettant en lumière les efforts des producteurs de la Communauté pour se conformer à la réglementation de l’Union européenne dans les domaines de l’environnement, de la sécurité alimentaire et du bien-être animal est nécessaire, puisque les producteurs de la Communauté doivent rivaliser avec les importations des pays tiers, où les normes appliquées sont beaucoup moins strictes. Les producteurs des pays tiers préfèrent exporter vers l’Union européenne plutôt que de fournir les marchés de leurs propres pays parce que, dans le cadre des accords de l’Organisation mondiale du commerce (OMC), ces exportations sont plus rentables."@fr8
"). Elnök asszony, először is szeretnék gratulálni McGuinness asszonynak ehhez a kezdeményezéshez, amely jól tükrözi, hogy milyen fontos szerepet játszik a közös agrárpolitika (KAP) a nemzetközi élelmiszer-szükséglet kielégítésében. Most, amikor úgy tűnik, hogy az Európai Bizottság csökkenteni akarja a közösségi költségvetésben a KAP költségvetését, fontos hangsúlyozni, hogy lehet, hogy a KAP nem prioritás, de az élelmiszer-ellátásnak mindenképpen annak kell lennie. Az elmúlt évtizedek során világossá vált, hogy a KAP nélkül nagyon nehéz vagy talán lehetetlen lenne elegendő élelmiszert termelni. Ezért a mezőgazdaságot nem lehet összehasonlítani a gazdaság egyéb – szabadpiacon jól működő – ágazataival, mivel az élelmiszerpiac nem szabadpiac. A mezőgazdasági termelőknek szükségük van az Európai Unió támogatására, hogy sikeresen gazdálkodhassanak, és az Európai Uniónak is szüksége van a mezőgazdasági termelőkre egy olyan mezőgazdasági modell fenntartása érdekében, amely a polgárok egyre növekvő igényeinek kielégítésére képes elegendő és megfelelő minőségű élelmiszert termelni. Ezért úgy gondolom, hogy változtatnunk kell a KAP-on, de nem kell megszüntetni. Közvetlen támogatást kell biztosítani a mezőgazdasági termelőknek, és a nagyobb árstabilitás érdekében vissza kell állítani a mezőgazdasági piacok irányításának politikáját, ami nemcsak a mezőgazdasági termelőknek, hanem a fogyasztóknak és a harmadik országoknak is hasznos lenne. Az élelmiszer-termelési lánc különböző szereplői közötti kiegyensúlyozott kapcsolatok előmozdítása érdekében létre kell hozni a legjobb gyakorlatok keretrendszerét, ezáltal elkerülve a káros gyakorlatokat és előmozdítva a kereskedelmi haszon igazságosabb elosztását. Ezenkívül szükség van egy olyan információs politikára is, amely az európai fogyasztókat tájékoztatja azokról az erőfeszítésekről, amelyeket a közösségi termelőknek az európai uniós szabályozások értelmében meg kell tenniük a környezetvédelem, az élelmezésbiztonság és az állategészségügy terén, mivel a közösségi termelőknek a harmadik országokból érkező importtal kell versenyezniük, ahol a vonatkozó szabványok sokkal alacsonyabb követelményeket támasztanak. A harmadik országok termelői szívesebben exportálnak az Európai Unióba, mint hogy saját országuk piacát lássák el, mivel a WTO-egyezmények következtében az export sokkal jövedelmezőbb számukra."@hu11
"Signora Presidente, vorrei esordire complimentandomi con l’onorevole McGuinness per l’iniziativa, che dimostra il ruolo importante svolto dalla politica agricola comune (PAC) nel rispondere alla domanda di approvvigionamento alimentare nel mondo. Ora che la Commissione europea pare intenzionata a ridurre l’onere della PAC sul bilancio comunitario, è importante sottolineare che sebbene la PAC possa non essere prioritaria, la sufficienza alimentare deve esserlo. Negli ultimi decenni, è risultato chiaro che senza la PAC è molto difficile, se non impossibile, raggiungere la sufficienza alimentare. L’agricoltura, pertanto, non può paragonarsi ad altri settori dell’economia, che possono prosperare su un mercato libero, perché il mercato alimentare non è un mercato libero. Gli agricoltori hanno bisogno del sostegno dell’Unione europea affinché le loro aziende possano prosperare e l’Unione europea, a sua volta, ha bisogno degli agricoltori per mantenere in essere un modello agricolo in grado di garantire cibo sufficiente di qualità sufficiente a cittadini sempre più esigenti. Ritengo pertanto che dobbiamo cambiare rotta nella PAC, non abolirla. Per farlo, occorre assicurare aiuti diretti agli agricoltori reintroducendo una politica di gestione dei mercati agricoli che crei maggiore stabilità di prezzi, a beneficio non solo degli agricoltori, bensì anche dei consumatori e dei paesi terzi. Per incoraggiare relazioni equilibrate tra i diversi anelli della catena alimentare, è necessario istituire un quadro di buone prassi, evitando pratiche abusive e promuovendo una distribuzione più equa dei margini commerciali. Occorre altresì una politica di informazione dei consumatori europei che metta in luce l’impegno profuso dai produttori comunitari per attenersi ai regolamenti dell’Unione nel campo dell’ambiente, della sicurezza alimentare e del benessere animale, perché i produttori comunitari devono competere con le importazioni dei paesi terzi, dove gli standard applicati sono nettamente inferiori. I produttori dei paesi terzi preferiscono infatti esportare nell’Unione europea anziché rifornire i mercati dei propri paesi perché tali esportazioni sono più redditizie nell’ambito degli accordi dell’Organizzazione mondiale del commercio (OMC)."@it12
"Gerb. pirmininke, norėčiau pirmiausia padėkoti M. McGuinness už šią iniciatyvą, kuri parodo, kokį svarbų vaidmenį vaidina bendroji žemės ūkio politika (BŽŪP) siekiant tarptautiniu mastu patenkinti maisto atsargų poreikį. Dabar, kai Komisija, atrodo, nori sumažinti BŽŪP naštą Bendrijos biudžetui, svarbu pabrėžti, kad nors BŽŪP ir gali nebūti prioritetu, maisto turi būti pakankamai. Pastaraisiais dešimtmečiais buvo akivaizdu, kad be BŽŪP būtų labai sunku, jei ne apskritai neįmanoma, užtikrinti pakankamą maisto kiekį. Todėl žemės ūkio negalima lyginti su kitais ekonomikos sektoriais, kurie gali klestėti laisvojoje rinkoje, nes maisto rinka nėra laisvoji rinka. Ūkininkams reikia Europos Sąjungos paramos, kad jų verslas būtų sėkmingas, o Europos Sąjungai reikia ūkininkų, kad galėtų išsaugoti žemės ūkio modelį, kurį taikant žemės ūkis gebėtų patiekti pakankamai pakankamos kokybės maisto savo vis daugiau jo reikalaujantiems piliečiams. Todėl manau, kad turime keisti BŽŪP kryptį, o ne panaikinti ją. Norint tai padaryti, turi būti užtikrinama tiesioginė pagalba ūkininkams ir atkuriama žemės ūkio rinkų valdymo politika siekiant garantuoti kainų stabilumą, kuris būtų naudingas ne tik ūkininkams, bet ir vartotojams bei trečiosioms šalims. Siekiant paskatinti subalansuotus įvairių maisto tiekimo grandinės dalyvių santykius, išvengti piktnaudžiavimo ir skatinti sąžiningiau paskirstyti prekybos maržas, turėtų būti nustatyta gerosios patirties sistema. Be to, reikalinga Europos vartotojų informavimo politika, kuri išryškintų Bendrijos gamintojų pastangas atitikti Europos Sąjungos reglamentus aplinkos, aprūpinimo maistu ir gyvūnų gerovės srityse, nes Bendrijos gamintojai turi konkuruoti su importu iš trečiųjų šalių, kuriose taikomi daug žemesnio lygio standartai. Trečiųjų šalių gamintojai yra labiau linkę eksportuoti į Europos Sąjungą, negu aprūpinti savo šalių rinkas, nes pagal Pasaulio prekybos organizacijos (PPO) susitarimus toks eksportas pelningesnis."@lt14
"Priekšsēdētājas kundze, vispirms es vēlētos apsveikt kundzi ar šo ierosmi, kas apliecina kopējās lauksaimniecības politikas (KLP) starptautisko nozīmi pārtikas nodrošinājumā. Tagad, kad Eiropas Komisija, šķiet, vēlas mazināt KLP radīto slogu Kopienas budžetam, ir svarīgi apzināties, ka KLP var nebūt prioritāte, bet tādai viennozīmīgi ir jābūt nodrošinājumam ar pārtiku. Pēdējās desmitgadēs ir kļuvis skaidrs, ka būs ļoti grūti vai pat neiespējami panākt vispārēju nodrošinātību ar pārtiku, ja netiks turpināta KLP īstenošana. Tādēļ lauksaimniecību nevar salīdzināt ar pārējām brīvajā tirgū konkurētspējīgajām ekonomikas nozarēm, jo pārtikas tirgus nav brīvais tirgus. Lai lauksaimnieki attīstītos, tiem ir vajadzīgs Eiropas Savienības atbalsts, savukārt Eiropas Savienībai ir vajadzīgi lauksaimnieki, lai saglabātu tādu lauksaimniecības modeli, kas spētu nodrošināt iedzīvotāju aizvien augošās prasības pēc atbilstīgas kvalitātes pārtikas, kā arī nodrošinātu tās nepieciešamo daudzumu. Tādēļ, manuprāt, mums nav jāpārtrauc KLP īstenošana, bet ir jāmaina tās virziens. Lai to izdarītu, ir jānodrošina tiešs atbalsts lauksaimniekiem un jāatjauno lauksaimniecības tirgu pārvaldības politika. Tādējādi tiks panākta lielāka cenu stabilitāte, no kuras ieguvēji būs gan lauksaimnieki, gan patērētāji, gan trešās valstis. Lai veicinātu līdzsvarotas attiecības starp dažādiem pārtikas ķēdes dalībniekiem, ir jāievieš labākās prakses sistēma, kas palīdzēs novērst ļaunprātīgu rīcību un veicinās peļņas godīgāku sadalījumu. Turklāt ir jāizstrādā Eiropas patērētāju informēšanas politika, kas palīdzēs Kopienas ražotājiem ievērot Eiropas Savienības noteikumus vides, pārtikas nodrošinātības un dzīvnieku labturības jomā, jo Kopienas ražotājiem ir jākonkurē ar importētājiem no trešām valstīm, kurās ir daudz zemāki standarti. Ražotāji trešās valstīs dod priekšroku eksportam uz Eiropas Savienību, nevis produktu realizācijai savu valstu tirgos, jo saskaņā ar Pasaules Tirdzniecības organizācijas (PTO) nolīgumiem šāds eksports nodrošina lielāku peļņu."@lv13
"Señora Presidenta, en primer lugar quisiera felicitar a la señora McGuinness por esta iniciativa, en la que se pone de manifiesto el importante papel que desempeña la PAC a la hora de hacer frente a las necesidades de suministro de alimentos a escala internacional. Ahora que la Comisión Europea parece querer reducir el peso de la PAC dentro del presupuesto comunitario, hay que decir muy alto y muy claro que la PAC ya no es una prioridad, pero la suficiencia alimentaria sí debería serlo, y en décadas pasadas se ha visto que sin la PAC la suficiencia alimentaria es muy difícil, por no decir imposible, de alcanzar. La agricultura no se puede comparar, por tanto, con otros sectores de la economía capaces de prosperar en un mercado libre, porque el mercado alimentario no es un mercado libre. El agricultor necesita el respaldo de la Unión Europea para poder sacar adelante su empresa y la Unión necesita, a su vez, al agricultor para mantener un modelo agrícola capaz de proveer alimentos suficientes y de calidad a un ciudadano cada vez más exigente. Creo, por tanto, que tendría que producirse un cambio de rumbo de la PAC, pero no desaparecer. Para ello, sería necesario garantizar las ayudas directas a los agricultores, además de restablecer una política de gestión de los mercados agrícolas que aporte mayor estabilidad a los precios, lo que repercutiría en beneficio no sólo de los agricultores sino también de los consumidores y de los países terceros. Sería necesario establecer un marco de buenas prácticas para favorecer unas relaciones equilibradas entre los diferentes agentes de la cadena alimentaria, evitando prácticas abusivas y promoviendo un reparto más justo de los márgenes comerciales. Además, hace falta una política de información al consumidor europeo que haga hincapié en los esfuerzos realizados por los productores comunitarios para cumplir la normativa de la Unión Europea en materia de medio ambiente, seguridad alimentaria y bienestar de los animales, porque los productores comunitarios tienen que competir con las producciones de países terceros, donde se aplican, a esas importaciones, unos estándares muy inferiores. Y esos productores de países terceros prefieren exportar a la Unión Europea que abastecer los mercados de sus propios países por una cuestión de rentabilidad, con el aval de las negociaciones de la OMC."@mt15
"Mevrouw de Voorzitter, om te beginnen wil ik mevrouw McGuinness feliciteren met dit initiatief, waarin de belangrijke rol van het gemeenschappelijk landbouwbeleid bij het voldoen aan de voedselbehoeften op internationale schaal duidelijk tot uiting komt. Nu de Europese Commissie het gewicht van het gemeenschappelijk landbouwbeleid in de communautaire begroting lijkt te willen verminderen, moet luid en duidelijk worden gezegd dat het gemeenschappelijk landbouwbeleid geen prioriteit meer is, maar dat voedselzekerheid dat wel zou moeten zijn. Maar in de afgelopen decennia hebben we gezien dat voedselzekerheid zonder het gemeenschappelijk landbouwbeleid moeilijk, zo niet onmogelijk te verwezenlijken is. De landbouw kan daarom niet worden vergeleken met andere sectoren van de economie die in een vrije markt kunnen bloeien, omdat de voedselmarkt geen vrije markt is. De landbouwer heeft steun van de Europese Unie nodig om zijn bedrijf in stand te kunnen houden, en de Europese Unie heeft op haar beurt de landbouwer nodig om een landbouwmodel in stand te houden dat in staat is voldoende voedsel van voldoende kwaliteit te leveren aan de steeds veeleisender wordende consument. Daarom denk ik dat de koers van het gemeenschappelijk landbouwbeleid weliswaar moet worden verlegd, maar dat het beleid zelf niet mag verdwijnen. De rechtstreekse betalingen aan de landbouwers moeten worden gehandhaafd, en er moet weer een model komen voor het beheer van de agrarische markten dat voor prijsstabiliteit zorgt, wat niet alleen ten goede zal komen aan de landbouwers, maar ook aan de consumenten en de derde landen. Er moet een kader van goede praktijken worden geschapen om evenwichtige relaties tussen de verschillende spelers binnen de voedselketen te bevorderen, waarbij oneerlijke praktijken worden vermeden en een meer rechtvaardige verdeling van de handelsmarges wordt gestimuleerd. Bovendien moet er een voorlichtingsbeleid voor de Europese consument komen waarin de nadruk wordt gelegd op de inspanningen die de communautaire producenten hebben verricht om te voldoen aan de regelgeving van de Europese Unie op het gebied van milieu, voedselveiligheid en dierenwelzijn. Want de communautaire producten moeten concurreren met producenten uit derde landen, op wier producten veel lagere normen worden toegepast. De producenten uit derde landen exporteren liever naar de Europese Unie dan dat ze hun eigen markten van voedsel voorzien, want dat is in het kader van de WTO-overeenkomsten en -onderhandelingen veel rendabeler."@nl3
"Pani przewodnicząca! Chciałabym zacząć od pogratulowania pani poseł McGuiness inicjatywy, która dowodzi ważnej roli wspólnej polityki rolnej (WPR) w zaspokajaniu międzynarodowych potrzeb w zakresie zaopatrzenia w żywność. Obecnie Komisja Europejska dąży do zredukowania obciążeń budżetu wynikających ze wspólnej polityki rolnej. Trzeba podkreślić, że o ile WPR może nie być priorytetem, o tyle zagwarantowanie wystarczającej ilości żywności musi nim być. W ciągu ostatnich dziesięcioleci okazało się, że bez WPR jest bardzo trudno − jeśli to w ogóle możliwe − zapewnić bezpieczeństwo żywnościowe. Nie można więc porównywać rolnictwa do innych sektorów gospodarki rozwijających się świetnie na wolnym rynku, ponieważ rynek żywności nie jest wolnym rynkiem. Rolnicy potrzebują wsparcia Unii Europejskiej, aby móc prowadzić swoje gospodarstwa, a Unia Europejska potrzebuje rolników, by utrzymać model rolniczy, który pozwoli zapewnić coraz bardziej wymagającym obywatelom wystarczającą ilość żywności dobrej jakości. Dlatego uważam, że musimy zmienić kierunek WPR, ale nie należy z niej rezygnować. W tym celu powinniśmy przyznać rolnikom pomoc bezpośrednią i ponownie wprowadzić politykę zarządzania rynkami rolnymi, aby doprowadzić do większej stabilności cen, na której skorzystają nie tylko rolnicy, ale też konsumenci i kraje trzecie. Należy ustanowić ramy dobrych praktyk, które stworzą sprzyjające warunki dla istnienia zrównoważonych relacji między różnymi uczestnikami łańcucha żywnościowego, pozwolą uniknąć nadużyć i wspierać sprawiedliwy podział marży handlowych. Ponadto potrzebujemy europejskiej polityki informacji dla konsumentów, w której będzie się zwracać uwagę na wysiłki producentów we Wspólnocie zmierzające do zastosowania się do przepisów Unii Europejskiej w zakresie środowiska, bezpieczeństwa żywnościowego i dobrostanu zwierząt. Jest to potrzebne, ponieważ producenci wspólnotowi muszą konkurować z krajami trzecimi, w których normy są o wiele mniej wymagające. Producenci w krajach trzecich wolą eksportować do Unii Europejskiej, zamiast zaopatrywać rynek krajowy, ponieważ wywóz jest bardziej opłacalny na mocy porozumień Światowej Organizacji Handlu (WTO)."@pl16
"Senhora Presidente, gostaria de começar por felicitar a senhora deputada McGuinness sobre esta iniciativa, na qual se demonstra o importante papel que desempenha a Política Agrícola Comum (PAC) na resposta às necessidades de fornecimento de alimentos a nível internacional. Agora que a Comissão Europeia parece querer reduzir o peso da PAC no orçamento comunitário, é importante salientar que, embora a PAC já não seja uma prioridade, a auto-suficiência alimentar deveria continuar a sê-lo. Nas últimas décadas ficou claro que, sem a PAC, a auto-suficiência alimentar é muito difícil, senão impossível, de alcançar. Portanto, a agricultura não pode ser comparada com outros sectores da economia capazes de prosperar num mercado livre, porque o mercado de alimentos não é um mercado livre. Os agricultores precisam do apoio da União Europeia a fim de que os seus negócios tenham sucesso, e a União Europeia, por sua vez, necessita dos agricultores a fim de manter um modelo agrícola capaz de fornecer alimentos suficientes e de qualidade a cidadãos cada vez mais exigentes. Creio, portanto, que temos de mudar o rumo da PAC, mas não de a abolir. Para tal, seria necessário garantir as ajudas directas aos agricultores e deveria ser restaurada uma política de gestão dos mercados agrícolas para conduzir a uma maior estabilidade de preços, o que beneficiaria não só os agricultores, mas também os consumidores e os países terceiros. Seria necessário estabelecer um quadro de boas práticas a fim de incentivar relações equilibradas entre os diferentes intervenientes na cadeia alimentar, evitando práticas abusivas e promovendo uma distribuição mais justa das margens comerciais. Além disso, é necessária uma política europeia de informação ao consumidor, que saliente os esforços dos produtores comunitários para cumprirem os regulamentos da União Europeia nos domínios do ambiente, da segurança alimentar e do bem-estar animal, pois os produtores comunitários têm de competir com as importações de países terceiros onde as normas aplicadas são muito menos exigentes. Os produtores dos países terceiros preferem exportar para a União Europeia em vez de abastecer os mercados de seus próprios países por uma questão de rentabilidade, com o aval da Organização Mundial do Comércio (OMC)."@pt17
"Doamnă preşedintă, aş dori să încep prin a o felicita pe dna McGuinness pentru această iniţiativă, care demonstrează rolul important pe care politica agricolă comună (PAC) îl joacă în satisfacerea necesităţilor de aprovizionare cu alimente la nivel internaţional. Acum, când Comisia Europeană pare să dorească să reducă povara PAC asupra bugetului comunitar, este important să subliniem că, dacă PAC nu este o prioritate, securitatea alimentară trebuie să fie. În ultimele decenii, a fost evident faptul că, fără PAC, este foarte dificil, dacă nu imposibil, să obţinem securitatea alimentară. Prin urmare, agricultura nu poate fi comparată cu alte sectoare ale economiei care pot prospera pe o piaţă liberă, deoarece piaţa produselor alimentare nu este o piaţă liberă. Agricultorii au nevoie de sprijinul Uniunii Europene pentru succesul afacerilor lor, iar Uniunea Europeană, la rândul său, are nevoie de agricultori pentru a menţine un model agricol care să fie capabil să asigure hrană suficientă de o calitate suficient de bună pentru cetăţenii săi din ce în ce mai exigenţi. Cred, aşadar, că trebuie să modificăm direcţia politicii agricole comune, dar aceasta nu trebuie abolită. În acest sens, trebuie să se garanteze ajutoare directe pentru agricultori şi trebuie să se restabilească o politică de gestionare a pieţelor agricole pentru a crea o mai mare stabilitate a preţurilor, care ar aduce beneficii nu numai agricultorilor, ci şi consumatorilor şi ţărilor terţe. Ar trebui să se stabilească un cadru de bune practici pentru a încuraja relaţiile echilibrate dintre diferiţii jucători din lanţul alimentar, evitând practicile abuzive şi promovând o distribuţie mai justă a marjelor comerciale. În plus, este necesară o politică de informare a consumatorilor europeni care să evidenţieze eforturile producătorilor comunitari de a respecta regulamentele Uniunii Europene în domeniile mediului înconjurător, al securităţii alimentare şi al bunăstării animalelor, întrucât producătorii comunitari trebuie să concureze cu importurile din ţările terţe, în care standardele aplicate sunt cu mult inferioare. Producătorii din ţările terţe preferă să exporte către Uniunea Europeană decât să aprovizioneze pieţele propriilor ţări, deoarece aceste exporturi sunt mai profitabile în baza acordurilor Organizaţiei Mondiale a Comerţului (OMC)."@ro18
"Vážená pani predsedajúca, chcela by som začať blahoželaním pani McGuinnessovej k tejto iniciatíve, ktorá dokazuje, akú významnú medzinárodnú úlohu zohráva spoločná poľnohospodárska politika (SPP) pri napĺňaní potrieb zásobovania potravinami. Teraz, keď chce Európska komisia zrejme znížiť záťaž SPP na rozpočet Spoločenstva, je dôležité zdôrazniť, že zatiaľ čo SPP nemusí byť prioritou, dostatok potravín ňou byť musí. Uplynulé desaťročia jasne ukázali, že bez SPP by bolo ťažké, ak nie nemožné, dosiahnuť stav dostatku potravín. Poľnohospodárstvo sa preto nedá porovnávať s inými odvetviami hospodárstva, ktoré môžu byť úspešné na voľnom trhu, pretože trh s potravinami nie je voľný trh. Poľnohospodári potrebujú na úspešné podnikanie pomoc Európskej únie. Európska únia zasa potrebuje poľnohospodárov, aby udržala model poľnohospodárstva, ktorý bude schopný poskytnúť dostatok potravín primeranej kvality na uspokojenie rastúceho dopytu občanov. Preto si myslím, že musíme zmeniť smerovanie SPP, ale nie zrušiť ju. Aby sme to dosiahli, poľnohospodári musia mať záruku priamych subvencií a musí sa obnoviť riadenie poľnohospodárskych trhov, aby sa zvýšila stabilita cien, čo bude výhodné nielen pre poľnohospodárov, ale aj pre spotrebiteľov a tretie krajiny. Treba zaviesť rámec pre osvedčené postupy, ktorý by udržiaval rovnováhu vo vzťahoch medzi jednotlivými aktérmi potravinového reťazca, zabránil by prípadom zneužívania a podporil by spravodlivejšie rozdelenie obchodných marží. Navyše je potrebná politika informovanosti európskeho spotrebiteľa, ktorá zdôrazní úsilie výrobcov v krajinách Spoločenstva o dodržiavanie nariadení Európskej únie v oblasti životného prostredia, potravinovej bezpečnosti a životných podmienok zvierat. Výrobcovia v krajinách Spoločenstva totiž musia čeliť konkurencii dovozu z tretích krajín, kde sa používajú oveľa miernejšie normy. Výrobcovia z tretích krajín uprednostňujú vývoz do Európskej únie pred zásobovaním trhov vo svojich krajinách, pretože na základe dohôd v rámci Svetovej obchodnej organizácie (WTO) prináša takýto vývoz vyšší zisk."@sk19
"Gospa predsednica, na začetku bi želela čestitati gospe McGuinness za to pobudo, ki kaže na pomembno vlogo skupne kmetijske politike (SKP) pri izpolnjevanju potreb pri preskrbi s hrano na mednarodni ravni. Zdaj ko Evropska komisija očitno želi zmanjšati breme, ki ga SKP predstavlja proračunu Skupnosti, je treba poudariti, da mora prehranska zadostnost ostati prednostna naloga, tudi če SKP to mogoče več ni. V preteklih desetletjih je bilo očitno, da je brez SKP zelo težko, če ne celo nemogoče, ustvariti prehransko zadostnost. Kmetijstva zato ni mogoče primerjati z drugimi sektorji gospodarstva, ki lahko cvetijo na prostem trgu, saj trg hrane ni prosti trg. Kmetovalci potrebujejo podporo Evropske unije, da bi njihov posel lahko uspel, Evropska unija pa potrebuje kmetovalce, da bi ohranila kmetijski model, ki lahko svojim čedalje bolj zahtevnim državljanom zagotovi dovolj hrane ustrezne kakovosti. Zato mislim, da moramo samo spremeniti tok SKP, ne pa je odpraviti. Da bi to storili, je treba kmetovalcem zagotoviti neposredno pomoč, politiko upravljanja kmetijskih trgov pa je treba obnoviti, da bi lahko ustvarila večjo stabilnost cen, kar bi prineslo ugodnosti tako kmetovalcem kot potrošnikom in tretjim državam. Vzpostaviti je treba okvir najboljših praks, da bi spodbudili uravnotežene odnose med različnimi akterji v prehranski verigi in se izognili nepoštenim praksam ter spodbudili pravičnejšo porazdelitev komercialnih marž. Poleg tega je potrebna tudi evropska politika o obveščanju potrošnikov, ki bo poudarila prizadevanja pridelovalcev Skupnosti, da se uskladijo s predpisi Evropske unije s področja okolja, varnosti preskrbe s hrano in dobrega počutja živali, saj morajo pridelovalci Skupnosti konkurirati uvozu iz tretjih držav, kjer so uporabljeni standardi precej nižji. Pridelovalci iz tretjih držav dajejo uvozu v Evropsko unijo prednost pred oskrbo trgov v njihovih državah, saj takšne izvoz ustvarja večji dobiček na podlagi sporazumov Svetovne trgovinske organizacije (STO)."@sl20
"Fru talman! Jag vill börja med att gratulera Mairead McGuinness till hennes initiativ, som visar vilken viktig roll den gemensamma jordbrukspolitiken spelar för att tillgodose livsmedelsbehov internationellt. Nu när kommissionen verkar vilja minska bördan av den gemensamma jordbrukspolitiken i EU:s budget, är det viktigt att betona att även om den gemensamma jordbrukspolitiken inte är en prioritet, så måste livsmedelsoberoende vara det. Under gångna årtionden har det varit tydligt att det är mycket svårt, om inte omöjligt, att uppnå livsmedelsoberoende utan en gemensam jordbrukspolitik. Eftersom livsmedelsmarknaden inte är en fri marknad, kan jordbruket inte jämföras med andra ekonomiska områden som kan frodas på en fri marknad. Jordbrukare behöver EU:s stöd för att lyckas med sin verksamhet, och EU i sin tur, behöver jordbrukare för att upprätthålla en jordbruksmodell som kan förse dess allt mer krävande medborgare med tillräckligt med mat av tillräckligt god kvalitet. Därför anser jag att vi måste ändra kurs på den gemensamma jordbrukspolitiken, inte avskaffa den. För att kunna göra det måste vi kunna garantera jordbrukarna direktstöd och återinföra en jordbruksmarknadspolitik för att skapa ökad prisstabilitet, vilket inte bara skulle gynna jordbrukarna utan även konsumenter och tredjeländer. Vi bör införa ett ramverk för bästa praxis för att främja välbalanserade relationer mellan de olika aktörerna i livsmedelskedjan, och för att undvika oegentliga metoder och främja en rättvisare distribution av handelsmarginaler. Dessutom behöver vi en informationspolicy för EU:s konsumenter, som belyser de insatser som EU:s producenter gör för att efterleva EU-regler när det gäller miljö, livsmedel, livsmedelstrygghet och djurrätt, eftersom EU:s producenter måste konkurrera med import från tredjeländer med mycket lägre standard. I stället för att förse de egna ländernas marknader med produkter föredrar producenter i tredjeländer att exportera till EU, eftersom WTO-avtal gör sådan export mer lönsam."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata
lpv:videoURI

Named graphs describing this resource:

1http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Czech.ttl.gz
2http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Danish.ttl.gz
3http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Dutch.ttl.gz
4http://purl.org/linkedpolitics/rdf/English.ttl.gz
5http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Estonian.ttl.gz
6http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Events_and_structure.ttl.gz
7http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Finnish.ttl.gz
8http://purl.org/linkedpolitics/rdf/French.ttl.gz
9http://purl.org/linkedpolitics/rdf/German.ttl.gz
10http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Greek.ttl.gz
11http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Hungarian.ttl.gz
12http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Italian.ttl.gz
13http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Latvian.ttl.gz
14http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Lithuanian.ttl.gz
15http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Maltese.ttl.gz
16http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Polish.ttl.gz
17http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Portuguese.ttl.gz
18http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Romanian.ttl.gz
19http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Slovak.ttl.gz
20http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Slovenian.ttl.gz
21http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Spanish.ttl.gz
22http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Swedish.ttl.gz
23http://purl.org/linkedpolitics/rdf/spokenAs.ttl.gz

The resource appears as object in 2 triples

Context graph