Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-25-Speech-3-450"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-11-25"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Summitul mondial FAO privind securitatea alimentară - Lupta împotriva foametei în lume (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"ro"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20091125.27.3-450"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-11-25-Speech-3-451⁶
lpv:speaker	lp:Corina Crețu⁶
lpv:spoken text	"Cifra persoanelor subnutrite în lume a trecut de un miliard, ajungându-se la dramatica situaţie ca unul din şase oameni să sufere de foame. Din păcate, aşa cum s-a spus mai devreme, liderii principalilor puteri industrializate au tratat cu indiferenţă un summit atât de important şi necesar, precum cel organizat de FAO la Roma zilele trecute. Conducătorii statelor membre ale G8 au considerat oportun să nu participe la această reuniune, excepţie făcând premierul italian. Nu pot să nu constat discrepanţa enormă şi injustă între atenţia maximă a reprezentanţilor acestui grup de ţări care însumează 60% din produsul intern brut la nivel mondial faţă de salvarea sistemului bancar, în comparaţie cu neglijarea realităţii dramatice a foametei ce afectează tot mai mulţi semeni ai noştri, iar criza de care nu sunt vinovate ţările sărace, le afectează cel mai tare tocmai pe acestea. Am ajuns în cel mai grav punct al foametei globale din 1970 încoace. La fiecare 6 secunde, un copil moare de foame. Din păcate, ţările dezvoltate ale lumii închid ochii în faţa unei tragedii care ne va afecta prin implicaţiile sale complexe pe noi toţi. Cel mai bun exemplu şi, totodată, avertisment îl reprezintă neglijarea agriculturii, timp de peste două decenii, până când s-a ajuns la actuala criză alimentară. Din totalul ajutorului oficial pentru dezvoltare, sumele destinate agriculturii au scăzut ca pondere de la 17% în 1980 la 3,8% în 2006. Securitatea alimentară reprezintă o provocare extrem de serioasă care necesită soluţii urgent, în primul rând prin deschiderea pieţelor şi ajutorarea fermierilor din ţările în curs de dezvoltare pentru asigurarea hranei şi eradicare cât mai rapidă a foametei."@ro¹⁸
lpv:spokenAs	substitute; Delegation for relations with Israel (2009-09-16--2014-06-30)²³ unknown; Partidul Social Democrat (2009-07-14--2014-06-30)²³ member; Special Committee on the Financial, Economic and Social Crisis (2009-10-08--2011-07-31)²³ member; S&D (2009-07-14--2012-06-06)²³ vice-chair; DEVE (2009-07-20--2012-01-18)²³ member; Delegation for relations with the United States (2009-09-16--2014-06-30)²³ substitute; EMPL (2009-07-16--2012-01-18)²³
lpv:translated text	"Počet podvyživených lidí ve světě překročil hranici jedné miliardy, takže se tragická situace, kdy každý šestý člověk trpí hladem, ještě zhoršila. Jak bylo již řečeno, představitelé předních průmyslových velmocí bohužel ignorují summity, které jsou tak důležité a nezbytné jako ten, jejž nedávno uspořádala Organizace pro výživu a zemědělství v Římě. Představitelé členských států G8, s výjimkou italského premiéra, nepovažovali za nezbytné účastnit se této schůzky. Nemohu nezmínit nesmírný a nespravedlivý rozpor mezi maximální pozorností, kterou představitelé této skupiny zemí, jež představuje 60 % celosvětového HDP, věnovali záchraně bankovního systému, a jejich lhostejnost vůči tragické skutečnosti, že hladomor trápí čím dál více našich bližních. Tuto krizi nezavinily chudé země, ale jsou jí nejsilněji postižené. Dosáhli jsme nejvyšší úrovně celosvětového hladomoru od roku 1970. Každých šest vteřin zemře hladem jedno dítě. Rozvinuté země však bohužel zavírají oči před tragédií, která nás ve svých složitých důsledcích postihne všechny. Jako nejlepším příklad a zároveň varování nechť je nám to, jak se během posledních dvaceti let zanedbávalo zemědělství, což pak vyústilo v současnou potravinovou krizi. Z celkového množství oficiální rozvojové pomoci klesl poměr financí vyčleněných zemědělství ze 17 % v roce 1980 na 3,8 % v roce 2006. Zajišťování potravin je nesmírně vážným problémem, který vyžaduje okamžité řešení, primárně tak, že otevřeme trhy a poskytneme pomoc zemědělcům v rozvojových zemích, aby potraviny byly poskytnuty a hladomor vymýcen co nejrychleji."@cs¹ "Fru formand! Antallet af underernærede mennesker i verden har passeret en milliard, hvilket forværrer den tragiske situation, at hver sjette lider af sult. Som det er blevet nævnt tidligere, har lederne fra de største industrimagter desværre udvist en ligegyldig holdning over for et topmøde, der er så vigtigt og nødvendigt som det, der blev afholdt af FAO i Rom for ganske kort tid siden. Med undtagelse af den italienske premierminister følte lederne af G8-medlemsstaterne ikke, det var nødvendigt at deltage i dette møde. Denne gruppe af lande tegner sig for 60 % af verdens samlede BNP, og jeg kan ikke lade være med at nævne den enorme uretfærdige uoverensstemmelse mellem den maksimale opmærksomhed, repræsentanter for denne gruppe lægger for dagen i forbindelse med redningen af banksystemet, og deres tilsidesættelse af sultens tragiske virkelighed, der rammer et stadig stigende antal af vores medmennesker. Det er faktisk en krise, som de fattige lande ikke selv er skyld i, men det er dem, som rammes hårdest. Den globale sult har nået det alvorligste omfang siden 1970. Et barn dør af sult hvert sjette sekund. Desværre lukker verdens udviklede lande øjnene for en tragedie, som vil påvirke os alle gennem sine komplekse følger. Det bedste eksempel herpå – og også en advarsel til os – er den ligegyldighed over for landbruget, som er udvist i løbet af de sidste to årtier, og som er endt med den nuværende fødevarekrise. Ud af det samlede officielle støttebeløb til udvikling er andelen af midler til landbruget faldet fra 17 % i 1980 til 3,8 % i 2006. Fødevaresikkerhed er en særdeles alvorlig udfordring, som kræver omgående løsninger, primært ved at åbne markeder og sikre støtte til landbrugere i udviklingslandene, således at der kan skaffes mad, og sulten kan udryddes så hurtigt som muligt."@da² "Die Zahl unterernährter Menschen in der Welt hat die Marke von einer Milliarde Menschen passiert und verschlimmert die tragische Tatsache, dass eine von sechs Personen Hunger leidet. Leider haben die Staatsoberhäupter der großen Industriestaaten, wie bereits vorher angemerkt wurde, gezeigt, dass sie einem Gipfel, der so wichtig und notwendig wie derjenige ist, der vor kurzem von der FAO in Rom veranstaltet wurde, eher gleichgültig gegenüberstehen. Die Staats- und Regierungschefs der G8-Staaten haben es nicht für notwendig gehalten, an diesem Treffen teilzunehmen, mit Ausnahme des italienischen Premierministers. Ich kann nicht umhin anzumerken, wie riesig und unfair die Diskrepanz ist, zwischen der enormen Aufmerksamkeit, die die Vertreter dieser Gruppe von Ländern, die für 60 % des weltweiten BIP aufkommen, der Rettung des Bankensystems schenken, und der Ignoranz, mit der sie der tragischen Realität des Hungers begegnen, unter dem immer mehr Menschen leiden. Diese Krise wurde nicht von den ärmsten Ländern der Welt verursacht, aber sie sind diejenigen, die am stärksten davon betroffen sind. Der Hunger hat das seit 1970 dramatischste Ausmaß angenommen. Alle sechs Sekunden stirbt ein Kind an Hunger. Leider verschließen die Industrieländer die Augen vor so einer Tragödie, die uns durch ihre komplexen Auswirkungen alle betreffen wird. Das beste Beispiel und auch Warnsignal dafür, ist die Vernachlässigung, die der Landwirtschaft in den letzten zwei Jahrzehnten entgegengebracht wurde, und die zu der aktuellen Nahrungsmittelkrise geführt hat. Der Anteil der Gesamtsumme der offiziellen Entwicklungshilfe, der für die Landwirtschaft zur Verfügung gestellt wird, ist von 17 % im Jahr 1980 auf 3,8 % im Jahr 2006 gefallen. Ernährungssicherheit ist eine sehr ernste Herausforderung, die dringende Maßnahmen erfordert, hauptsächlich durch die Öffnung der Märkte und durch die Bereitstellung von Hilfe für Landwirte in Entwicklungsländern, damit Nahrungsmittel produziert werden können und der Hunger so schnell wie möglich besiegt wird."@de⁹ "Ο αριθμός των υποσιτιζόμενων ανθρώπων στον κόσμο έχει ξεπεράσει το ορόσημο του ενός δισεκατομμυρίου, επιδεινώνοντας την τραγική κατάσταση του ότι ένα άτομο στα έξι υποφέρει από την πείνα. Δυστυχώς, όπως αναφέρθηκε νωρίτερα, οι ηγέτες των κύριων βιομηχανικών δυνάμεων έχουν τηρήσει αδιάφορη στάση έναντι μιας διάσκεψης που είναι τόσο σημαντική και απαραίτητη, όπως αυτή που διοργάνωσε ο FAO στη Ρώμη πολύ πρόσφατα. Οι ηγέτες των κρατών μελών της ομάδας G8 δεν θεώρησαν απαραίτητο να παραστούν σε αυτήν τη συνεδρίαση, με την εξαίρεση του ιταλού πρωθυπουργού. Δεν μπορώ παρά να αναφερθώ στην τεράστια, άδικη αντίθεση μεταξύ του μέγιστου επιπέδου προσοχής που δίνεται από τους εκπροσώπους αυτής της ομάδας χωρών, στις οποίες αντιστοιχεί το 60% του παγκόσμιου ΑΕΠ, στη διάσωση του τραπεζικού συστήματος και στην αδιαφορία τους για την τραγική πραγματικότητα του λιμού που επηρεάζει έναν ολοένα αυξανόμενο αριθμό συνανθρώπων μας. Στην πραγματικότητα, αυτή είναι μια κρίση για την οποία δεν ευθύνονται οι φτωχές χώρες, αλλά είναι αυτές που πλήττονται περισσότερο από αυτήν. Έχουμε φθάσει στο σοβαρότερο επίπεδο παγκόσμιου λιμού από το 1970. Ένα παιδί πεθαίνει από την πείνα κάθε έξι δευτερόλεπτα. Δυστυχώς, οι ανεπτυγμένες χώρες του κόσμου κλείνουν τα μάτια τους μπροστά σε μια τραγωδία που θα μας επηρεάσει όλους μέσω των περίπλοκων συνεπειών της. Το καλύτερο παράδειγμα για αυτό, και μια προειδοποίηση για εμάς, είναι η παραμέληση της γεωργίας τις τελευταίες δύο δεκαετίες, η οποία οδήγησε στην παρούσα επισιτιστική κρίση. Από το συνολικό ποσό της επίσημης αναπτυξιακής βοήθειας, τα κονδύλια που κατανέμονται στη γεωργία έχουν μειωθεί αναλογικά από 17% το 1980 σε 3,8% το 2006. Η επισιτιστική ασφάλεια αποτελεί μια εξαιρετικά σοβαρή πρόκληση που απαιτεί επείγουσες λύσεις, κυρίως μέσω του ανοίγματος των αγορών και της παροχής βοήθειας προς τους γεωργούς στις αναπτυσσόμενες χώρες, ούτως ώστε να είναι εφικτή η παροχή τροφίμων και η εξάλειψη του λιμού το συντομότερο δυνατόν."@el¹⁰ "The number of undernourished people in the world has passed the one-billion mark, exacerbating the tragic situation that one person in six suffers from hunger. Unfortunately, as has been mentioned earlier, the leaders of the main industrialised powers have shown an indifferent attitude to a summit which is so important and necessary like the one organised by the FAO in Rome very recently. The leaders of the G8 Member States did not feel it necessary to attend this meeting, with the exception of the Italian Prime Minister. I cannot help but mention the huge, unfair discrepancy between the maximum level of attention given by the representatives of this group of countries, which account for 60% of global GDP, to saving the banking system and their disregard for the tragic reality of famine affecting an ever-increasing number of our fellow human beings. In fact, this is a crisis which is not of the poor countries’ own making, but they are the ones being hardest hit by it. We have reached the most serious level of global famine since 1970. A child dies of hunger every six seconds. Unfortunately, the world’s developed countries are closing their eyes to a tragedy which will affect us all through its complex implications. The best example of this, and also a warning to us, is the neglect shown to agriculture over the last two decades, which has ended up at the current food crisis. Out of the total amount of official aid for development, the funds allocated to agriculture have fallen as a proportion from 17% in 1980 to 3.8% in 2006. Food security is an extremely serious challenge which requires urgent solutions, primarily through opening up markets and providing aid to farmers in developing countries so that food can be provided and famine eradicated as soon as possible."@en⁴ "el número de personas desnutridas en el mundo ha superado la cota de los 1 000 millones, agravando la trágica situación de que una de cada seis personas pasan hambre. Por desgracia, como se ha mencionado con anterioridad, los líderes de las grandes potencias industrializadas han mostrado una actitud indiferente hacia una cumbre importante y necesaria, como la organizada por la FAO en Roma recientemente. Los líderes de los Estados miembros del G8 no consideraron necesario asistir a dicha reunión, con la excepción del Primer Ministro italiano. No puedo evitar referirme a la enorme e injusta diferencia entre el grado máximo de atención concedido por los representantes de este grupo de países, que conforman el 60 % del PIB global, al rescate del sistema bancario y su indiferencia por la trágica situación de hambruna que cada vez a afecta a más seres humanos en nuestro planeta. De hecho, ésta no es una crisis que haya sido responsabilidad de los países pobres, aunque sean los más afectados por ella. Hemos alcanzado el grado más preocupante de hambre global desde 1970. Cada seis segundos un niño muere de hambre. Por desgracia, los países desarrollados cierran sus ojos ante una tragedia que nos afecta a todo a través de sus complejas implicaciones. El mejor ejemplo de esto, y también una advertencia para todos nosotros, es la desatención mostrada hacia la agricultura durante las dos últimas décadas y que ha desembocado en la actual crisis alimentaria. Del total de la ayuda oficial al desarrollo, los fondos destinados a la agricultura han caído del 17 % en 1989 al 3,8 % en 2006. La seguridad alimentaria es un desafío extremadamente serio que exige soluciones urgentes, principalmente abrir los mercados y proporcionar ayuda a los granjeros de los países en desarrollo para que pueda producirse suministro de alimentos y para que el hambre sea erradicada lo antes posible."@es²¹ "Alatoitumuses inimeste arv maailmas on ületanud miljardi künnise ja loonud kohutava olukorra, et iga kuues inimene kannatab nälga. Kahjuks, nagu enne mainiti, on peamiste tööstusriikide juhid näidanud üles ükskõiksust tippkohtumise suhtes, mis on nii oluline ja vajalik nagu see, mille Toidu- ja Põllumajandusorganisatsioon hiljuti Roomas organiseeris. G8 riikide juhid peale Itaalia peaministri ei pidanud vajalikuks sellel osaleda. Ma ei saa teisiti, kui pean ütlema, milline tohutu ebaõiglane erinevus on selle, maailma SKTst 60% andva riikiderühma esindajate suurimal tähelepanul pangandussektori päästmisele ja üha enam meie kaasinimesi puudutava näljahäda traagilise reaalsuse eiramisel. Õigupoolest ei ole vaesed riigid seda kriisi ise tekitanud, aga neid tabab see kõige rängemalt. Praegu on maailma näljahäda kõige tõsisem pärast 1970. aastat. Iga kuue sekundi järel sureb üks laps. Kahjuks pigistavad maailma arenenud riigid selle tragöödia koha pealt, mis oma keerulise mõju tõttu puudutab meid kõiki, silma kinni. Parim näide sellest ja samuti hoiatus meile on põllumajanduse eiramine viimase kahe kümnendi jooksul, mis ongi tekitanud praeguse toidukriisi. Ametliku arenguabi kogusummast põllumajandusele eraldatud vahendid on vähenenud 1980. aasta 17%-lt 2006. aasta 3,8%-le. Toiduga kindlustatus on äärmiselt tõsine probleem, mis nõuab koheseid lahendusi. Selleks tuleb eelkõige avada turud ja anda arengumaade põllumajandustootjatele abi, et saaks toitu pakkuda ja nälja kaotada nii ruttu kui võimalik."@et⁵ "Arvoisa puhemies, aliravittujen ihmisten määrä on ylittänyt maailmassa yhden miljardin rajan, toisin sanoen tilanne on pahentunut ja yksi kuudesta näkee nälkää. Kuten täällä on jo mainittu, suurimpien teollisuusmahtien johtajat ovat valitettavasti suhtautuneet välinpitämättömästi niinkin tärkeään ja tarpeelliseen kokoukseen kuin Roomassa hiljattain järjestettyyn FAO:n huippukokoukseen. Italian pääministeriä lukuun ottamatta G8-maiden johtajat eivät katsoneet tarpeelliseksi osallistua tähän kokoukseen. Minun on pakko tuoda esiin valtava, epäoikeudenmukainen ristiriita, joka koskee sitä, miten paljon tämä maaryhmä, jonka osuus maailman BKT:stä on 60 prosenttia, käytti pankkijärjestelmän pelastamiseen ja miten välinpitämättömästi näiden maiden edustajat suhtautuvat nälänhätään – järkyttävään todellisuuteen, jossa yhä useampi ihminen elää. Tämä kriisi ei ole köyhien maiden omaa aikaansaannosta, mutta se vaikuttaa niihin voimakkaimmin. Maailman nälkätilanne on pahimmillaan sitten vuoden 1970. Joka kuudes sekunti lapsi kuolee nälkään. Valitettavasti maailman kehittyneet valtiot sulkevat silmänsä tragedialta, jonka monimutkaiset seuraukset vaikuttavat meihin kaikkiin. Paras esimerkki tästä ja myös varoitus meille on se, miten piittaamattomasti maatalouteen on suhtauduttu viimeisten parinkymmenen vuoden ajan ja miten piittaamaton suhtautumistapa on johtanut nykyiseen ruokakriisiin. Maatalouteen kohdennettujen varojen osuus virallisen kehitysavun kokonaismäärästä on pudonnut 17 prosentista 3,8 prosenttiin vuosina 1980–2006. Elintarviketurva on äärimmäisen suuri haaste, johon on löydettävä kiireesti ratkaisuja ennen kaikkea avaamalla markkinoita ja tarjoamalla tukea kehitysmaiden viljelijöille, jotta nämä voisivat tuottaa ruokaa ja nälänhätä voitaisiin kitkeä mahdollisimman pian."@fi⁷ "Le nombre de personnes sous-alimentées dans le monde a dépassé la barre du milliard; une personne sur six souffre de la faim et cette situation déjà tragique ne fait que s’exacerber. Malheureusement, comme on l’a déjà mentionné, les leaders des principales puissances industrialisées se sont montrés indifférents à l’égard d’un sommet aussi important et nécessaire que celui organisé très récemment par la FAO à Rome. Les leaders des États membres du G8 n’ont pas jugé nécessaire d’assister à cette réunion, à l’exception du Premier ministre italien. Je ne puis m’empêcher de faire observer l’énorme et injuste différence entre le niveau maximal d’attention accordé par les représentants de ce groupe de pays, qui représente 60 % du PIB mondial, au sauvetage de leur système bancaire et leur mépris pour la réalité tragique de la famine qui accable un nombre toujours plus considérable de nos frères humains. Or, les pays pauvres ne sont pour rien dans cette crise, mais ce sont eux qui sont le plus affectés. La famine mondiale a atteint son niveau le plus grave depuis 1970. Un enfant meurt de faim toutes les six secondes. Malheureusement, les pays développés ferment les yeux devant cette tragédie qui nous affectera tous du fait de ses implications complexes. Le meilleur exemple - et c’est également un avertissement pour nous - en est notre négligence à l’égard de l’agriculture au cours des deux dernières décennies, qui a conduit à la crise alimentaire actuelle. Sur le montant total de l’aide publique au développement, la proportion de fonds alloués à l’agriculture est tombée de 17 % en 1980 à 3,8 % en 2006. La sécurité alimentaire est un défi extrêmement grave qui exige que des solutions soient trouvées d’urgence. Tout d’abord, il faut ouvrir les marchés et fournir de l’aide aux agriculteurs des pays en développement, afin qu’ils puissent produire de la nourriture et que la faim soit éradiquée le plus rapidement possible."@fr⁸ ". Az alultáplált emberek száma átlépte az egymilliárdos határt, tovább súlyosbítva azt a tragikus helyzetet, hogy a világon minden hatodik ember éhezik. Ahogy azt már mások is említették, a fő ipari nagyhatalmak vezetői sajnálatos módon közönyösen álltak hozzá egy olyan fontos és nélkülözhetetlen csúcstalálkozóhoz, mint amilyen a FAO nemrégiben megrendezett, római csúcstalálkozója volt. A G8-országok vezetői – az olasz miniszterelnök kivételével – nem érezték szükségesnek, hogy részt vegyenek ezen a találkozón. Nem tudom nem megemlíteni, milyen tisztességtelen az, hogy ezen országok – amelyek a világ GDP-jének 60%-át tudhatják magukénak – vezetői maximális figyelmet szentelnek a bankrendszer megmentésének, viszont teljesen figyelmen kívül hagyják az éhínség tragikus tényét, amely egyre több embertársunkat érinti. Ezt a válságot nem a szegény országok idézték elő, mégis ők szenvednek tőle a leginkább. 1970 óta nem volt ilyen mértékű éhínség a Földön. Minden hatodik másodpercben éhen hal egy gyermek. A világ fejlett országai sajnálatos módon nem vesznek tudomást erről a tragédiáról, amely összetett következményei révén mindnyájunkra ki fog hatni. A legjobb példa erre – és egyben intő jel is a számunkra – az a nemtörődömség, amellyel az elmúlt két évtizedben a mezőgazdaságot kezelték, és amely a jelenlegi élelmezési válsághoz vezetett. A hivatalos fejlesztési támogatások teljes összegét tekintve a mezőgazdaság számára juttatott alapok 1980 és 2006 között 17%-ról 3,8%-ra csökkentek. Az élelmezésbiztonság nagyon komoly kihívás, amelyre sürgős megoldást kell találni, elsődlegesen a piacok megnyitása és a fejlődő országok mezőgazdasági termelőinek juttatott támogatások által, hogy elő tudják állítani az élelmet, és az éhínséget mihamarabb fel tudjuk számolni."@hu¹¹ "Signora Presidente, il numero di persone sottonutrite al mondo ha superato la soglia del miliardo, esasperando una già tragica situazione in cui una persona su sei patisce la fame. Purtroppo, come è già stato rammentato in precedenza, i leader delle principali potenze industrializzate hanno dato prova di un atteggiamento di indifferenza a un vertice tanto importante e necessario quanto quello organizzato dalla FAO a Roma di recente. I leader degli Stati membri del G8 non hanno ritenuto necessario presenziare alla riunione, eccezion fatta per il primo ministro italiano. Non posso fare a meno di citare il profondo, iniquo divario tra il massimo livello di attenzione accordato dai rappresentanti di questo gruppo di paesi, che rappresentano il 60 per cento del PIL mondiale, al salvataggio del sistema bancario e il loro disinteresse per la tragica realtà della fame che colpisce un numero crescente di esseri umani come noi. Questa è infatti una crisi che non è stata generata dai paesi poveri, che però ne sono i più colpiti. Abbiamo raggiunto il livello più grave di fame dal 1970. Un bambino muore di fame ogni sei secondi. Purtroppo, i paesi sviluppati del mondo stanno chiudendo gli occhi su una tragedia che ci toccherà tutti con le sue complesse ripercussioni. L’esempio più eloquente, e anche più allarmante, è rappresentato dall’indifferenza dimostrata nei confronti dell’agricoltura negli ultimi due decenni, sfociata nell’attuale crisi alimentare. Rispetto all’ammontare complessivo degli aiuti ufficiali allo sviluppo, i fondi stanziati per l’agricoltura sono scelti dal 17 per cento nel 1980 al 3,8 per cento nel 2006. La sicurezza alimentare è una sfida estremamente seria che richiede soluzioni urgenti, in primo luogo attraverso l’apertura dei mercati e l’erogazione di aiuti agli agricoltori dei paesi in via di sviluppo in maniera che si possa fornire cibo e sradicare la fame quanto prima."@it¹² "Gyventojų, kurie nepakankamai maitinasi, skaičius pasaulyje perkopė vieno milijardo ribą, todėl pablogėjo ir taip katastrofiška padėtis, kurioje vienas iš šešių asmenų kenčia badą. Deja, kaip buvo minėta anksčiau, pagrindinių pramonės valstybių lyderiai parodė, kad jų nedomina tokie svarbūs ir būtini aukščiausiojo lygio susitikimai, kaip tas, kurį labai neseniai Romoje surengė FAO. G8 valstybių narių vadovai, išskyrus Italijos ministrą pirmininką, nematė reikalo dalyvauti šiame susitikime. Negaliu susilaikyti nepaminėjusi didžiulio ir nesąžiningo skirtumo tarp maksimalaus šios šalių grupės atstovų dėmesio lygio, kuris prilygsta 60 proc. pasaulio BVP, siekiant išsaugoti bankų sistemą ir jų abejingumo tragiškai tikrovei – badui, su kuria susiduria vis daugiau tokių pat kaip mes žmonių. Tiesą sakant, šią krizę sukėlė ne pačios skurdžiosios šalys, tačiau būtent jos daugiausia nukenčia dėl krizės. Nuo 1970 m. pasiekėme didžiausią bado pasaulyje lygį. Kas šešios sekundės nuo bado miršta po vaiką. Deja, išsivysčiusios pasaulio šalys stengiasi nematyti tragedijos, kuri dėl savo sunkių padarinių turi poveikį mums visiems. Geriausias to pavyzdys, taip pat įspėjimas mums, yra abejingumas, rodomas žemės ūkiui pastaruosius du dešimtmečius, dėl kurio kilo dabartinė maisto krizė. Bendros oficialios pagalbos vystymuisi sumos dalis, skiriama žemės ūkiui, sumažėjo nuo 17 proc. 1980 m. iki 3,8 proc. 2006 m. Aprūpinimas maistu yra itin rimta problema, kuriai reikia skubių sprendimų, pirmiausia atveriant rinkas ir suteikiant pagalbą besivystančių šalių ūkininkams, kad būtų galima kuo greičiau apsirūpinti maistu ir panaikinti badą."@lt¹⁴ "To cilvēku skaits, kuri cieš no nepietiekama uztura, jau ir pārsniedzis vienu miljardu, tādējādi vēl vairāk saasinot traģisko situāciju, jo katrs sestais iedzīvotājs pasaulē ir bada cietējs. Diemžēl, kā jau iepriekš tika minēts, lielāko rūpnieciski attīstīto valstu pārstāvji ir pauduši vienaldzīgu attieksmi pret tādu pasākumu, kā nesen rīkotā ANO Pārtikas un lauksaimniecības organizācijas augstākā līmeņa sanāksme Romā, kura bija ļoti nozīmīga un vajadzīga. Izņemot Itālijas premjerministru, pārējie G8 valstu vadītāji neuzskatīja par vajadzīgu tajā piedalīties. Nevar nepieminēt, cik netaisnīgi liela bija atšķirība starp to uzmanību, kuru šīs valstu grupas, kas nodrošina 60 % no pasaules IKP, pārstāvji veltīja banku sistēmas glābšanai un uzmanību, kas tika veltīta traģiskajai bada realitātei, ar kuru saskaras arvien lielāks skaits mūsu līdzcilvēku visā pasaulē. Būtībā šajā krīzē nav vainojamas nabadzīgās valstis. Gluži otrādi – viņi ir tie, kurus šī krīze ir skārusi vissmagāk. Kopš 1970. gada mēs esam sasnieguši visaugstāko bada līmeni pasaulē. Katrās sešās sekundēs kāds bērns mirst no bada. Diemžēl pasaules attīstītākās valstis piever acis uz šo traģēdiju, kuras sekas reiz skars mūs visus. Labākais piemērs tam, kas vienlaikus mums ir arī brīdinājums, ir pēdējos divdesmit gados piekoptā nevērīgā attieksme pret lauksaimniecību, kas ir izraisījusi pašreizējo pārtikas krīzi. No oficiālās attīstības palīdzībai paredzētā kopējā līdzekļu apjoma lauksaimniecībai piešķirtais finansējums ir samazinājies no 17 % 1980. gadā līdz 3,8 % 2006. gadā. Nodrošinātība ar pārtiku ir ļoti nopietna problēma, kurai nepieciešams steidzams risinājums. Lai to panāktu, vispirms ir jāatver tirgi un jāsniedz atbalsts jaunattīstības valstu lauksaimniekiem, lai iespējami drīzāk nodrošinātu šīs valstis ar pārtiku un izskaustu tajās badu."@lv¹³ "Cifra persoanelor subnutrite în lume a trecut de un miliard, ajungându-se la dramatica situaţie ca unul din şase oameni să sufere de foame. Din păcate, aşa cum s-a spus mai devreme, liderii principalilor puteri industrializate au tratat cu indiferenţă un summit atât de important şi necesar, precum cel organizat de FAO la Roma zilele trecute. Conducătorii statelor membre ale G8 au considerat oportun să nu participe la această reuniune, excepţie făcând premierul italian. Nu pot să nu constat discrepanţa enormă şi injustă între atenţia maximă a reprezentanţilor acestui grup de ţări care însumează 60% din produsul intern brut la nivel mondial faţă de salvarea sistemului bancar, în comparaţie cu neglijarea realităţii dramatice a foametei ce afectează tot mai mulţi semeni ai noştri, iar criza de care nu sunt vinovate ţările sărace, le afectează cel mai tare tocmai pe acestea. Am ajuns în cel mai grav punct al foametei globale din 1970 încoace. La fiecare 6 secunde, un copil moare de foame. Din păcate, ţările dezvoltate ale lumii închid ochii în faţa unei tragedii care ne va afecta prin implicaţiile sale complexe pe noi toţi. Cel mai bun exemplu şi, totodată, avertisment îl reprezintă neglijarea agriculturii, timp de peste două decenii, până când s-a ajuns la actuala criză alimentară. Din totalul ajutorului oficial pentru dezvoltare, sumele destinate agriculturii au scăzut ca pondere de la 17% în 1980 la 3,8% în 2006. Securitatea alimentară reprezintă o provocare extrem de serioasă care necesită soluţii urgent, în primul rând prin deschiderea pieţelor şi ajutorarea fermierilor din ţările în curs de dezvoltare pentru asigurarea hranei şi eradicare cât mai rapidă a foametei."@mt¹⁵ "Het aantal ondervoede mensen in de wereld is nu groter dan een miljard. We verkeren dus in de tragische situatie dat een op de zes mensen honger lijdt. Helaas hebben de leiders van de grootste geïndustrialiseerde landen zich onverschillig getoond voor een topbijeenkomst die zo belangrijk en nodig is als de bijeenkomst van de FAO onlangs in Rome. De leiders van de G8-lidstaten vonden het niet nodig om deze bijeenkomst bij te wonen, met uitzondering van de Italiaanse premier. Ik moet hier melding maken van de grote, oneerlijke discrepantie tussen de grote aandacht van deze groep landen, die verantwoordelijk zijn voor 60 procent van het mondiale bruto product, voor het redden van het banksysteem en het gebrek aan aandacht voor de tragische realiteit van hongersnood, die een steeds groter aantal medemensen treft. Dit is een crisis die de arme landen niet zelf hebben veroorzaakt, maar zij worden er wel het hardst door getroffen. De hongersnood is wereldwijd op het hoogste punt sinds 1970. Iedere zes seconden sterft er een kind van honger. Helaas sluiten de ontwikkelde landen in de wereld de ogen voor deze tragedie, die vanwege de complexe implicaties ons allen beïnvloedt. Het beste voorbeeld hiervan, en ook een waarschuwing voor ons, is de verwaarlozing van de landbouw in de laatste twintig jaar, die heeft geleid tot de huidige voedselcrisis. Van de totale hoeveelheid officiële ontwikkelingshulp is het percentage gedaald tot 3,8 procent in 2006 in vergelijking met 17 procent in 1980. Voedselzekerheid is een zeer grote uitdaging die om urgente oplossingen vraagt. In de eerste plaats moeten de markten worden geopend en moeten de boeren in ontwikkelingslanden hulp krijgen, zodat zij voedsel kunnen produceren en de honger zo snel mogelijk uitroeien."@nl³ "Liczba niedożywionych ludzi na świecie przekroczyła jeden miliard. Oznacza to tragiczną sytuację, w której jedna na sześć osób cierpi z powodu głodu. Niestety, jak już zostało powiedziane, przywódcy największych uprzemysłowionych państw pozostają obojętni wobec tak ważnych wydarzeń jak ostatni szczyt FAO w Rzymie. Przywódcy państw członkowskich G-8 – z wyjątkiem włoskiego premiera – uznali, że ich udział w szczycie nie jest konieczny. Muszę wspomnieć o ogromnej, niesprawiedliwej rozbieżności między wielką uwagą, jaką przywódcy państw generujących ponad 60 % światowego PKB poświęcili ratowaniu systemu bankowego, a lekceważeniem tragicznego losu coraz większej liczby ludzi cierpiących z powodu głodu. W rzeczywistości to nie biedne państwa spowodowały kryzys, ale właśnie one w największym stopniu odczuwają jego skutki. Osiągnęliśmy najpoważniejszy od 1970 roku poziom głodu na świecie. Co sześć sekund umiera z głodu dziecko. Niestety najlepiej rozwinięte państwa nie wykazują zainteresowania tragedią, której równe konsekwencje będą miały wpływ na nas wszystkich. Najlepszym przykładem i ostrzeżeniem jest zaniedbanie rolnictwa w ciągu ostatnich dwudziestu lat, które doprowadziło do obecnego kryzysu żywnościowego. Udział funduszy przeznaczonych na rolnictwo w całkowitej kwocie pomocy rozwojowej spadł z 17 % w 1980 roku do poziomu 3,8 % w 2006 roku. Bezpieczeństwo żywnościowe jest niezwykle poważnym wyzwaniem wymagającym natychmiastowych rozwiązań, przede wszystkim otwarcia rynków i zapewnienia pomocy rolnikom w krajach rozwijających się, żeby można było zapewnić im żywność i jak najszybciej wyeliminować problem głodu."@pl¹⁶ "O número de pessoas malnutridas no mundo ultrapassou os mil milhões, exacerbando um quadro trágico em que uma em cada seis pessoas sofre de fome. Infelizmente, e tal como já referido, os líderes das principais potências industrializadas mostraram-se indiferentes para com uma cimeira que é tão importante e tão necessária como a organizada pela FAO em Roma muito recentemente. Os líderes dos Estados-Membros do G8 não consideraram que era necessário estarem nesta reunião, com excepção do Primeiro-Ministro italiano. Não posso deixar de referir a tremenda e injusta discrepância entre o nível máximo de atenção dedicado pelos representantes deste grupo de países, que representam 60% do PIB mundial, à salvação do sistema bancário e a forma como ignoraram a trágica realidade da fome, que afecta um número cada vez maior de seres humanos como nós. De facto, esta crise não é uma crise provocada pelos países pobres mas são eles os mais duramente atingidos por ela. Atingimos o nível mais grave de fome global desde 1970 e a cada seis segundos uma criança morre de fome. Infelizmente, os países desenvolvidos do mundo fecham os olhos a uma tragédia que nos irá afectar a todos em virtude das suas complexas implicações, e o melhor exemplo deste facto, que constitui também um aviso para nós, é o abandono da agricultura nas duas últimas décadas, que acabou por levar à actual crise alimentar. No montante total da ajuda oficial ao desenvolvimento, as verbas dedicadas à agricultura caíram de 17% do total em 1980 para 3,8% em 2006. A segurança alimentar é um desafio extremamente sério que requer soluções urgentes, primordialmente através da abertura dos mercados e da prestação de ajuda aos agricultores nos países em desenvolvimento, de modo a que haja alimentos e a fome seja erradicada tão rapidamente quanto possível."@pt¹⁷ "Počet podvyživených ľudí vo svete prekročil hranicu jednej miliardy, čím sa ešte zhoršila tragická situácia, keď hladom trpí jeden človek zo šiestich. Nanešťastie, ako už bolo predtým povedané, vedúci predstavitelia hlavných priemyselných veľmocí ukázali ľahostajný prístup k takému dôležitému a potrebnému samitu, aký nedávno zorganizovala FAO v Ríme. S výnimkou talianskeho premiéra necítili predstavitelia členských štátov skupiny G8 potrebu zúčastniť sa tejto schôdzky. Nemôžem si pomôcť a musím sa zmieniť o obrovskom, nespravodlivom rozpore medzi maximálnou pozornosťou, ktorú predstavitelia tejto skupiny štátov produkujúcich 60 % celosvetového HDP venovali záchrane bankového systému, a ich nezáujmom o tragickú realitu hladomoru, ktorý postihuje stále rastúci počet našich blížnych, ľudských bytostí. Toto je skutočne kríza, ktorú nespôsobili samotné chudobné krajiny, ale ktorá má práve na ne najhorší dosah. Dosiahli sme najvážnejšiu úroveň celosvetového hladomoru od roku 1970. Každých šesť sekúnd umiera od hladu jedno dieťa. Nanešťastie, rozvinuté krajiny sveta zatvárajú oči pred tragédiou, ktorá nás svojimi celkovými dôsledkami postihne všetkých. Najlepším príkladom toho a zároveň varovaním pre nás všetkých je zanedbávanie poľnohospodárstva v uplynulých dvoch desaťročiach, ktoré sa skončilo súčasnou potravinovou krízou. Z celkovej sumy oficiálnej rozvojovej pomoci klesol podiel finančných prostriedkov pridelených poľnohospodárstvu zo 17 % v roku 1980 na 3,8 % v roku 2006. Potravinová bezpečnosť je mimoriadne vážnou úlohou, ktorá si vyžaduje neodkladné riešenia, v prvom rade otvorenie trhov a poskytovanie pomoci poľnohospodárom v rozvojových krajinách tak, aby sa čo najskôr vyrábal dostatok potravín a odstránil sa hlad."@sk¹⁹ "Število podhranjenih ljudi v svetu je preseglo eno milijardo, kar zaostruje tragične razmere, v katerih eden izmed šestih ljudi trpi lakoto. Na žalost, kot je bilo omenjeno prej, voditelji glavnih industrializiranih sil kažejo ravnodušnost do vrha, ki je tako pomemben in potreben, kot je bil vrh, ki ga je pred kratkim organizirala FAO v Rimu. Voditeljem držav članic G8, z izjemo italijanskega predsednika vlade, se ni zdelo potrebno, da bi se udeležili tega zasedanja. Pri tem preprosto moram omeniti ogromno, nepravično neskladje med najvišjo ravnjo pozornosti, ki so jo reševanju bančnega sistema namenili predstavniki te skupine držav in ki znaša 60 % svetovnega BDP, ter njihovo ravnodušnostjo do tragične realnosti, ki jo predstavlja lakota, zaradi katere trpi čedalje večje število naših soljudi. V resnici je to kriza, ki je revne države niso povzročile same, vendar pa so prav one tiste, ki jih je najbolj prizadela. Dosegli smo najbolj zaskrbljujočo raven svetovne lakote po letu 1970. Vsakih šest sekund zaradi lakote umre en otrok. Na žalost si razvite države sveta zatiskajo oči pred tragedijo, ki bo s svojimi večplastnimi posledicami prizadela vse nas. Najboljši primer za to in hkrati tudi svarilo vsem nam je zapostavljanje kmetijstva v zadnjih dveh desetletjih, kar je na koncu povzročilo sedanjo krizo preskrbe s hrano. Od skupnega zneska uradne razvojne pomoči so se sredstva za kmetijstvo sorazmerno zmanjšala od 17 % v letu 1980 na 3,8 % v letu 2006. Varnost preskrbe s hrano je izredno resen izziv, ki zahteva takojšnje rešitve, predvsem z odpiranjem trgov in zagotavljanjem pomoči kmetovalcem v državah v razvoju, da bi bilo mogoče čim prej priskrbeti hrano in izkoreniniti lakoto."@sl²⁰ "Antalet undernärda människor i världen har passerat miljardstrecket, vilket tragiskt nog innebär att en av sex personer lider av hungersnöd. Olyckligtvis, vilket tidigare har nämnts, har ledarna för världens industrialiserade stormakter visat en likgiltig attityd för något så viktigt som FAO:s världstoppmöte i Rom nyligen. G8-ländernas ledare kände inte att det var nödvändigt att närvara vid mötet, med undantag av Italiens premiärminister. Jag kan inte låta bli att nämna den omfattande, orättvisa skillnaden mellan den enorma uppmärksamhet som representanterna för dessa länder, som står för 60 procent av världens BNP, har ägnat åt att rädda banksystemet, och deras nonchalerande av svältens tragiska verklighet som påverkar ett ständigt ökande antal av våra medmänniskor. Det här är faktiskt en kris som de fattiga länderna inte rår för, men som drabbar dem hårdast. Vi har nått den allvarligaste nivån av global svält sedan 1970. Ett barn dör av hungersnöd var sjätte sekund. Beklagligtvis blundar världens industriländer inför en tragedi som kommer att påverka oss alla genom dess komplexa konsekvenser. Det bästa exemplet på detta, och även en varning till oss, är den försummelse av jordbruket under de två senaste årtiondena som har lett till den aktuella livsmedelskrisen. Av den totala summan av officiellt utvecklingsbistånd, har jordbruksstödet fallit från 17 procent 1980 till 3,8 procent 2006. Livsmedelstrygghet är en oerhört allvarlig utmaning som kräver brådskande lösningar, huvudsakligen genom att öppna marknader och förse jordbrukare i utvecklingsländer med stöd så att de kan producera livsmedel, och så att svält kan utrotas så snart som möjligt."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Corina Creţu (S&D ). -"^18,15
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶