Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-25-Speech-3-440"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-11-25"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Summitul mondial FAO privind securitatea alimentară - Lupta împotriva foametei în lume (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"en"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20091125.27.3-440"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-11-25-Speech-3-441⁶
lpv:speaker	lp:Judith Sargentini⁶
lpv:spoken text	"Madam President, my colleagues Mr Bové and Mr Belder sketched the problem and the political reality, but there is a new trend in farming. Rich countries ensure their staple food or their biofuels by buying up land in poor countries – land grabbing or, as it is euphemistically called, ‘farmland acquisition’. It happens in Madagascar, for instance. This seems to be too sensitive for world leaders to discuss. Europe and its leaders have a moral duty to go against this new form of what I would call colonialism. The declaration of the FAO Food Summit did not touch upon the issue of land grabbing and in that respect, really missed out on an opportunity to target hunger in the world. Why did you not do that? Then there is the common agricultural policy of the EU. We produce a lot of food. Europeans have food to eat, but that CAP ruins chances for both small-scale farmers and industrial farmers in developing countries, and they lose the chance to earn a decent living. That causes food shortages and brings a need for food imports. When can we see a free and fair European agricultural policy?"@en⁴
lpv:spokenAs	vice-chair; Delegation for relations with South Africa (2009-09-30--2014-06-30)²³ member; LIBE (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; G/EFA (2009-07-14--2014-06-30)²³ unknown; GroenLinks (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; DEVE (2009-07-16--2012-01-18)²³
lpv:translated text	"Paní předsedající, moji kolegové, pánové Bové a Belder, načrtli problém a politickou realitu, ale v zemědělství je nový trend. Bohaté země si zajišťují základní potraviny nebo biopaliva skupováním půdy v chudých zemích – tj. loupením, anebo jak zní eufemistický název, „získáváním“ zemědělské půdy. Dochází k tomu např. na Madagaskaru. Zdá se, že pro světové představitele je tento problém příliš citlivý, než aby o něm diskutovali. Evropa a její představitelé mají morální povinnost postavit se tomuto novému druhu kolonialismu. Prohlášení Světového summitu Organizace pro zemědělství a výživu o zajišťování potravin opomnělo otázku loupení půdy a v tomto ohledu skutečně zahodilo možnost, jak si posvítit na hlad ve světě. Proč jste to neudělali? A pak tu máme společnou zemědělskou politiku EU. Vyprodukujeme hodně jídla. Evropané mají co jíst, ale tato společná zemědělská politika kazí příležitosti jak malým, tak i průmyslovým zemědělcům v rozvojových zemích, kteří tak přicházejí o možnost vydělat si na slušné živobytí. To způsobuje nedostatek potravin a nutnost je dovážet. Kdy se dočkáme svobodné a spravedlivé evropské zemědělské politiky?"@cs¹ "Fru formand! Mine kolleger, hr. Bové og hr. Belder, skitserede problemet og den politiske virkelighed, men der er en ny tendens i landbruget. De rige lande sikrer deres vigtigste fødevarer eller deres biobrændstoffer ved at opkøbe jord i fattige lande – de rager jord til sig eller, som det omskrives med en eufemisme, "erhverver landbrugsjord". Det sker f.eks. i Madagaskar. Dette lader til at være for følsomt et emne at drøfte for verdens ledere. Europa og dets ledere har en moralsk forpligtelse til at gå imod denne nye form for, hvad jeg ville kalde kolonialisme. I erklæringen fra FAO's fødevaretopmøde berørte man ikke spørgsmålet om at rage jord til sig og lod dermed den mulighed gå fra sig at sætte fokus på sulten i verden. Hvorfor gjorde De ikke dét? Så er der den fælles landbrugspolitik i EU. Vi producerer en masse fødevarer. Europæerne har mad at spise, men denne fælles landbrugspolitik ødelægger mulighederne for både små landmænd og industrielle landbrug i udviklingslandene, og de mister chancen for at få et rimeligt udkomme. Det giver mangel på fødevarer og brug for at importere fødevarer. Hvornår får vi en fri og fair landbrugspolitik i EU?"@da² "Frau Präsidentin, meine Kollegen, Herr Bové und Herr Belder, haben das Problem und die politische Realität umrissen, aber es gibt einen neuen Trend in der Landwirtschaft. Reiche Länder sichern sich ihre Grundnahrungsmittel und ihre Biokraftstoffe, indem sie in armen Ländern Land kaufen - das ist Landraub oder der „Erwerb von landwirtschaftlichen Nutzflächen“ wie es euphemistisch genannt wird. Betroffen ist zum Beispiel Madagaskar. Es scheint, als wäre dieses Thema zu heikel, als dass es von den Staatsoberhäuptern dieser Welt diskutiert werden könnte. Europa und die europäischen Staatsoberhäupter haben eine moralische Pflicht, diese neue Art von Kolonialismus, wie ich sie nennen würde, zu bekämpfen. Die Erklärung des FAO-Ernährungsgipfels greift das Thema des Landraubs nicht auf und hat in dieser Hinsicht wirklich eine Möglichkeit ausgelassen, den Hunger in der Welt zu bekämpfen. Warum haben Sie das nicht getan? Dann ist da das Thema der gemeinsamen Agrarpolitik der EU. Wir produzieren eine Menge an Nahrungsmitteln. Die Europäer haben genügend zu essen, aber die gemeinsame Agrarpolitik (GAP) ist fatal für kleine Landwirte und Industrielandwirte in Entwicklungsländern. Ihnen wird die Möglichkeit entzogen, einen menschenwürdigen Lebensunterhalt zu verdienen. Dadurch entsteht ein Mangel an Nahrungsmitteln und der Bedarf an Nahrungsmittelimporten steigt. Wann werden wir endlich eine freie und faire europäische Agrarpolitik haben?"@de⁹ "Κυρία Πρόεδρε, οι συνάδελφοί μου κκ. Bové και Belder σκιαγράφησαν το πρόβλημα και την πολιτική πραγματικότητα, αλλά υπάρχει μια νέα τάση στη γεωργία. Οι πλούσιες χώρες εξασφαλίζουν τα βασικά τρόφιμα ή τα βιοκαύσιμά τους εξαγοράζοντας εδάφη στις φτωχές χώρες – αρπάζουν γη ή, όπως το ονομάζουν κατ’ ευφημισμό, προβαίνουν σε «απόκτηση αγροτικής γης». Συμβαίνει στη Μαδαγασκάρη, για παράδειγμα. Αυτό το ζήτημα φαίνεται ότι είναι υπερβολικά ευαίσθητο ώστε να το συζητήσουν οι παγκόσμιοι ηγέτες. Η Ευρώπη και οι ηγέτες της έχουν ηθικό καθήκον να αντιταχθούν σε αυτήν τη νέα μορφή αποικιοκρατίας όπως θα την αποκαλούσα. Η δήλωση της παγκόσμιας διάσκεψης του FAO για την επισιτιστική ασφάλεια δεν έθιξε το ζήτημα της αρπαγής της γης και, από αυτήν την άποψη, απώλεσε πραγματικά μια ευκαιρία να στοχοποιήσει την πείνα στον κόσμο. Γιατί δεν το κάνατε αυτό; Επίσης, υπάρχει η κοινή γεωργική πολιτική της ΕΕ. Παράγουμε πολλά τρόφιμα, οι Ευρωπαίοι έχουν τρόφιμα να φάνε, αλλά η ΚΓΠ καταστρέφει τις ευκαιρίες τόσο για τους μικροκαλλιεργητές, όσο και για τους βιομηχανικούς καλλιεργητές στις αναπτυσσόμενες χώρες, και χάνουν την ευκαιρία να κερδίζουν με αξιοπρέπεια τα προς το ζην. Αυτό προκαλεί ελλείψεις στα τρόφιμα και δημιουργεί την ανάγκη εισαγωγών τροφίμων. Πότε θα μπορέσουμε να δούμε να δημιουργείται μια ελεύθερη και δίκαιη ευρωπαϊκή γεωργική πολιτική;"@el¹⁰ "Señora Presidenta, mis colegas los señores Bové y Belder han esbozado el problema y la realidad política, pero en la agricultura se registra una nueva tendencia. Los países ricos garantizar sus alimentos básicos o sus biocombustibles comprando tierras en países pobres; apropiación de parcelas o, como se conoce eufemísticamente, «adquisición de tierras de cultivo». Así ocurre, por ejemplo, en Madagascar. Discutir sobre esto parece ser demasiado delicado para los líderes mundiales. Europa y sus dirigentes tienen el deber moral de oponerse a esta nueva forma de lo que yo llamaría colonialismo. La declaración de la Cumbre Alimentaria de la FAO no se centró en la cuestión de la apropiación de terrenos y a ese respecto verdaderamente perdió una oportunidad de dirigirse contra el hambre en el mundo. ¿Por qué no lo hicieron? Luego tenemos la política agraria común de la UE. Producimos una gran cantidad de comida. Los europeos tienen alimentos que consumir, pero esa PAC arruina las posibilidades tanto de los productores a pequeña escala como de los agricultores industriales en los países en desarrollo, y pierden la oportunidad de obtener unos ingresos decentes. Eso provoca escasez de víveres y propicia la necesidad de importar alimentos. ¿Cuándo es posible ver una política agrícola europea libre y justa?"@es²¹ "Lugupeetud juhataja! Minu kolleegid José Bové ja Bastiaan Belder andsid ettekujutuse probleemist ja poliitilisest reaalsusest, aga põllumajanduses on üks uus suundumus. Rikkad riigid hoolitsevad oma põhitoiduse või biokütuste eest vaestest riikidest maad ostes – endale krabades, või nagu ilustatult öeldakse, põllumaad omandades. See toimub näiteks Madagaskaril. See tundub maailma liidritele arutamiseks liiga tundlik teema. Euroopal ja tema juhtidel on moraalne kohustus astuda vastu sellele, mis minu arvates on kolonialismi uus vorm. Toidu- ja Põllumajandusorganisatsiooni toiduteemalise tippkohtumise deklaratsioonis maakrabamise teemat ei puudutatud ja sellega seoses lasti käest võimalus nälg maailmas sihikule võtta. Miks te seda ei teinud? Siis on veel ELi ühine põllumajanduspoliitika. Me toodame palju toitu. Eurooplastel on toit laual, aga ühine põllumajanduspoliitika rikub nii väikeste põllumajandustootjate kui ka arengumaade suurte põllumajandustootjate võimalused ja nad kaotavad võimaluse inimväärset elatist teenida. See tekitab toidupuudust ja toidu importimise vajadust. Millal me ükskord näeme vaba ja õiglast Euroopa põllumajanduspoliitikat?"@et⁵ "Arvoisa puhemies, kollegani jäsenet Bové ja Belder kuvailivat ongelman ja poliittisen todellisuuden. Maataloudessa näkyy kuitenkin uusi suuntaus. Rikkaat maat turvaavat pääelintarvikkeidensa ja biopolttoaineen saannin ostamalla maata köyhistä maista. Tätä maan valtaamista kutsutaan kaunistellen "viljelymaan hankinnaksi", ja sitä tapahtuu esimerkiksi Madagaskarilla. Tämä aihe näyttää olevan maailman johtajille liian arkaluonteinen keskusteltavaksi. EU:lla ja sen johtajilla on poliittinen velvollisuus vastustaa tätä uutta ilmiötä, jota minä kutsuisin kolonialismiksi. FAO:n elintarviketurvaa koskevan huippukokouksen julkilausumassa ei käsitelty maan valtaamista. Siten kokouksessa todella menetettiin tilaisuus torjua maailman nälkää. Miksei julkilausumassa käsitelty tätä asiaa? Lisäksi haluan puhua EU:n yhteisestä maatalouspolitiikasta. Tuotamme paljon ruokaa. Eurooppalaisilla riittää ruokaa, mutta YMP pilaa kehitysmaiden pientilallisten ja teollisten viljelijöiden mahdollisuudet kehitysmaissa, ja he menettävät mahdollisuuden ansaita säällisen elannon. Tämä aiheuttaa ruokapulaa ja synnyttää tarpeen tuoda ruokaa. Milloin näemme EU:ssa vapaata ja oikeudenmukaista maatalouspolitiikkaa?"@fi⁷ "Madame la Présidente, mes collègues MM. Bové et Belder ont esquissé les grandes lignes du problème et de la réalité politiques, mais il y a une nouvelle tendance dans l’agriculture. Les pays riches assurent leur approvisionnement en produits alimentaires de base ou en biocarburant en achetant des terres dans les pays pauvres, c’est-à-dire en accaparant des terres ou, selon l’euphémisme utilisé, en «acquérant de terres agricoles». C’est ce qu’il se passe à Madagascar, par exemple. Il semble que cette question soit trop délicate pour que les leaders mondiaux en discutent. L’Europe et ses responsables ont le devoir moral de s’opposer à cette nouvelle forme de ce que j’appellerais du colonialisme. La déclaration du sommet de la FAO sur l’alimentation n’aborde pas la question de l’accaparement des terres et à cet égard, c’est réellement manquer une occasion de s’attaquer au problème de la faim dans le monde. Pourquoi ne l’avez-vous pas fait? Ensuite, il y a la politique agricole commune de l’UE. Nous produisons énormément de produits alimentaires. Les Européens mangent à leur faim, mais la PAC anéantit les chances des petits fermiers et des exploitations agricoles industrielles des pays en développement, qui perdent toute possibilité de gagner décemment leur vie. Cela provoque des pénuries alimentaires, d’où la nécessité d’importer des produits alimentaires. À quand la mise en œuvre d’une politique agricole européenne libre et équitable?"@fr⁸ "). – Elnök asszony, ugyan képviselőtársaim, Bové úr és Belder úr, vázolták a problémát és a politikai realitásokat, azonban a mezőgazdasági termelésben megjelent egy új tendencia. A gazdag országok úgy biztosítják maguknak az alapvető élelmiszereket vagy a bioüzemanyagot, hogy felvásárolják a földeket a szegény országokban – ezt földfoglalásnak vagy eufemisztikusan „termőföldvásárlásának” hívják. Ez történik például Madagaszkáron. A világ vezetői túl kényes témának tartják ezt ahhoz, hogy beszéljenek róla. Európának és az európai vezetőknek erkölcsi kötelességük, hogy felszólaljanak az ilyen tendenciák ellen, amelyet én gyarmatosításnak neveznék. A FAO élelmezésbiztonsági csúcstalálkozója sem érintette a szegény országok földjének tisztességtelen megszerzését, és ezáltal kihagyott egy lehetőséget arra, hogy enyhítse a világot sújtó éhínséget. Miért történt ez így? Aztán ott van az EU közös agrárpolitikája. Sok élelmiszert termelünk. Az európaiaknak van mit enniük, de a KAP a fejlődő országokban elveszi mind a kistermelők, mind az ipari méretekben termelők esélyeit, és így esélyük sincs tisztességes bevételre szert tenni. Ez élelmiszerhiányhoz vezet, ezért ezek az országok élelmiszerimportra szorulnak. Mikor láthatunk végre egy szabad és tisztességes európai agrárpolitikát?"@hu¹¹ "Signora Presidente, i colleghi Bové e Belder hanno delineato il problema e la realtà politica, ma in agricoltura si osserva una nuova tendenza. I paesi ricchi si garantiscono gli alimenti di base o i biocombustibili acquistando terreni nei paesi poveri, appropriandosene o, come eufemisticamente si dice, “acquisendoli”. Sta accadendo in Madagascar, per esempio. Ciò sembra fin troppo sensato perché i leader mondiali ne discutano. L’Europa e i suoi leader hanno il dovere morale di schierarsi contro questa nuova forma di quello che personalmente definirei colonialismo. La dichiarazione del vertice della FAO sull’alimentazione non accenna nemmeno alla questione dell’acquisizione dei terreni e in tal senso ha davvero mancato un’opportunità di occuparsi della fame nel mondo. Perché non vi è alcun riferimento? Nell’Unione esiste la politica agricola comune. Produciamo molto cibo. Gli europei hanno cibo da mangiare, ma la PAC priva di opportunità sia i piccoli agricoltori sia i produttori industriali dei paesi in via di sviluppo, che non hanno la possibilità di contare su un reddito decente. Ciò provoca carenze alimentari e crea la necessità di importare prodotti alimentari. Quando giungeremo a una politica agricola europea libera ed equa?"@it¹² "Gerb. pirmininke, mano kolegos J. Bové ir B. Belder apibūdino problemą ir politinę tikrovę, tačiau žemės ūkio srityje yra nauja tendencija. Turtingos šalys savo kasdienį maistą arba savo biokurą užsitikrina pirkdamos žemę skurstančiose šalyse – užsiima žemės grobimu arba, kaip tai švelniau vadinama, „žemės ūkio naudmenų įsigijimu“. Tai vyksta, pvz., Madagaskare. Atrodo, kad pasaulio lyderiams šį klausimą svarstyti būtų per daug įžeidu. Europos ir jos lyderių moralinė pareiga – pasipriešinti šiai naujai formai to, ką pavadinčiau kolonializmu. FAO aukščiausiojo lygio susitikimo maisto klausimais deklaracijoje žemės grobimo klausimas neaptariamas, ir tuo atžvilgiu susitikime iš tiesų praleista galimybė nusitaikyti į badą pasaulyje. Kodėl jūs to nepadarėte? Be to, yra ES bendroji žemės ūkio politika. Pagaminame labai daug maisto. Europiečiai turi ką valgyti, tačiau BŽŪP atimamos galimybės tiek besivystančių šalių smulkiesiems, tiek pramoniniams ūkininkams, todėl jie praranda galimybę užsidirbti padoriam gyvenimui. Dėl to atsiranda maisto trūkumas ir poreikis maistą importuoti. Kada galėsime pamatyti laisvą ir sąžiningą Europos žemės ūkio politiką?"@lt¹⁴ "Priekšsēdētājas kundze, mani kolēģi kungs un kungs jau ir ieskicējuši problēmu un politisko realitāti, tomēr lauksaimniecībā ir vērojama jauna tendence. Bagātās valstis nodrošina sev pārtikas pamatproduktus vai biodegvielu, izpērkot zemi nabadzīgajās valstīs, ko eifēmiski sauc par „lauksaimniecības zemju iegādi”, bet faktiski tā ir zemju sagrābšana. Tā, piemēram, tas notiek Madagaskarā. Tomēr pasaules lielāko valstu vadītājiem šis ir pārāk delikāts jautājums, lai to publiski apspriestu. Eiropai un tās vadītājiem ir morāls pienākums cīnīties pret šo jauno koloniālisma formu. ANO Pārtikas un lauksaimniecības organizācijas augstākā līmeņa sanāksmē pieņemtajā deklarācijā nav ietverts jautājums par zemju sagrābšanu, tādēļ tiek zaudēta iespēja rast risinājumu bada problēmai pasaulē. Kādēļ jūs to neietvērāt? Mums ir kopējā lauksaimniecības politika. Mēs ražojam pietiekami daudz pārtikas. Eiropas iedzīvotājiem ir ko ēst, bet KLP grauj gan jaunattīstības valstu mazo, gan arī lielo saimniecību izredzes, laupot šīm valstīm iespēju nodrošināt sev nepieciešamo pārtikas daudzumu. Tas rada pārtikas trūkumu un nepieciešamību importēt pārtikas preces. Kad mēs beidzot redzēsim brīvu un taisnīgu Eiropas lauksaimniecības politiku?"@lv¹³ "Madam President, my colleagues Mr Bové and Mr Belder sketched the problem and the political reality, but there is a new trend in farming. Rich countries ensure their staple food or their biofuels by buying up land in poor countries – land grabbing or, as it is euphemistically called, ‘farmland acquisition’. It happens in Madagascar, for instance. This seems to be too sensitive for world leaders to discuss. Europe and its leaders have a moral duty to go against this new form of what I would call colonialism. The declaration of the FAO Food Summit did not touch upon the issue of land grabbing and in that respect really missed out on an opportunity to target hunger in the world. Why did you not do that? Then there is the common agricultural policy of the EU. We produce a lot of food. Europeans have food to eat, but that CAP ruins chances for both small-scale farmers and industrial farmers in developing countries, and they lose the chance to earn a decent living. That causes food shortages and brings a need for food imports. When can we see a free and fair European agricultural policy?"@mt¹⁵ "Mevrouw de Voorzitter, mijn collega’s de heer Bové en de heer Belder hebben het probleem en de politieke werkelijkheid beschreven, maar er is een nieuwe trend in de landbouw. Rijke landen stellen hun basisvoedsel of hun biobrandstoffen veilig door land op te kopen in arme landen – het afpakken van land of het ‘verwerven van land’, zoals het eufemistisch wordt genoemd. Dit gebeurt bijvoorbeeld in Madagascar. Dit onderwerp lijkt voor de wereldleiders zo gevoelig te zijn dat er niet over wordt gesproken. Europa en zijn leiders hebben de morele plicht om deze nieuwe vorm van wat ik kolonialisme zou noemen, tegen te gaan. In de verklaring van de FAO-Wereldtop is niet over de kwestie van het afpakken van land gerept en op dat punt is er echt een kans gemist om de honger op aarde te bestrijden. Waarom hebt u hier niets over gezegd? Dan is er het gemeenschappelijk landbouwbeleid van de EU. Wij produceren veel voedsel. Europeanen hebben voldoende te eten, maar door dat GLB gaan in ontwikkelingslanden zowel voor kleinschalige boeren als voor industriële landbouwbedrijven kansen verloren en zij kunnen dan geen behoorlijke boterham meer verdienen. Dit leidt tot voedseltekorten en de noodzaak om voedsel te importeren. Wanneer krijgen we een vrij en eerlijk Europees landbouwbeleid?"@nl³ "Pani przewodnicząca! Panowie posłowie Bové i Belder przedstawili w zarysie problem oraz rzeczywistość polityczną, ale obecnie możemy zaobserwować w rolnictwie nową tendencję. Bogate państwa zapewniają sobie podstawowe produkty żywnościowe i dostęp do biopaliw poprzez wykupywanie ziemi w krajach biednych. Grabież ziemi, lub – mówiąc eufemistycznie – „przejmowanie gospodarstw rolnych” ma miejsce na przykład na Madagaskarze. Ten temat wydaje się zbyt drażliwy dla światowych liderów. Europa i jej przywódcy mają moralny obowiązek sprzeciwić się tej praktyce, którą nazwałabym nową formą kolonializmu. W deklaracjach szczytu żywnościowego FAO nie porusza się kwestii grabieży ziemi i pod tym względem nie wykorzystuje okazji do walki z głodem na świecie. Dlaczego ten temat został pominięty? Kolejnym zagadnieniem jest wspólna polityka rolna Unii Europejskiej. Produkujemy mnóstwo żywności. Europejczycy mają co jeść, ale WPR utrudnia działanie zarówno małym gospodarstwom rolnym, jak i gospodarstwom prowadzonym na skalę przemysłową w krajach rozwijających się, które tracą szansę na życie na godziwym poziomie. W ten sposób powstają niedobory żywności i konieczność jej przywozu. Czy kiedyś będziemy mieli w Europie wolną i uczciwą politykę rolną?"@pl¹⁶ "Senhora Presidente, os meus colegas, os senhores deputados Bové e Belder apresentaram o problema e a realidade política, mas existe uma nova tendência na agricultura. Os países ricos asseguram os alimentos de primeira necessidade ou os seus biocombustíveis comprando terra aos países pobres – usurpação de terras ou, como eufemisticamente se chama, “aquisição de terras agrícolas”. Acontece em Madagáscar, por exemplo. Este parece ser um assunto sensível para os líderes mundiais debaterem. A Europa e os seus dirigentes têm o dever moral de lutar contra esta nova forma a que chamaria de colonialismo. A declaração da Cimeira Mundial da FAO não tocou na questão da usurpação das terras e a esse respeito perdeu realmente, uma oportunidade de fazer face à fome no mundo. Por que não o fizeram? Depois existe a política agrícola comum da UE. Nós produzimos muitos alimentos. Os Europeus têm alimentos para se nutrirem, mas essa PAC arruína as oportunidades, quer dos agricultores em pequena escala, quer dos agricultores industriais nos países em desenvolvimento, e a verdade é que perdem a oportunidade de ganhar uma vida decente. Isso causa insuficiências ao nível de géneros alimentares e implica a necessidade de importar os alimentos. Quando é que podemos ter uma política agrícola europeia livre e justa?"@pt¹⁷ "Doamnă preşedintă, colegii mei, dl Bové şi dl Belder, au schiţat problema şi realitatea politică, însă există o nouă tendinţă în agricultură. Ţările bogate îşi asigură hrana de bază sau biocarburanţii prin cumpărarea tuturor terenurilor disponibile din ţările sărace – acapararea de terenuri sau, aşa cum este numită în mod eufemistic, „achiziţionarea de terenuri agricole”. Acest lucru se întâmplă în Madagascar, de exemplu. Acest aspect pare a fi prea sensibil pentru a fi discutat de liderii mondiali. Europa şi liderii săi au datoria morală de a se împotrivi acestei noi forme de ceea ce eu aş numi colonialism. Declaraţia summit-ului FAO privind alimentaţia nu a abordat chestiunea acaparării terenurilor şi, în această privinţă, a ratat o ocazie de a viza combaterea foametei în lume. De ce nu aţi făcut acest lucru? Apoi, există chestiunea privind politica agricolă comună a UE. Noi producem multă hrană. Europenii nu duc lipsă de mâncare, însă această PAC năruieşte şansele atât pentru micii agricultori, cât şi pentru marii fermieri, iar aceştia ratează şansa de a câştiga un trai decent. Acest lucru provoacă penurii alimentare şi creează nevoia de a importa alimente. Când vom putea vedea o politică agricolă europeană liberă şi echitabilă?"@ro¹⁸ "Vážená pani predsedajúca, moji kolegovia páni Bové a Belder načrtli problém a politickú realitu, ale v poľnohospodárstve je nový trend. Bohaté krajiny si zabezpečujú základné potraviny alebo biopalivá skupovaním pôdy v chudobných krajinách. Zmocňujú sa pôdy, alebo, ako to eufemisticky nazývajú, nadobúdajú poľnohospodársku pôdu. Deje sa to napríklad na Madagaskare. Táto téma je zrejme pre svetových predstaviteľov príliš citlivá na to, aby o nej diskutovali. Európa a jej predstavitelia majú morálnu povinnosť postaviť sa proti tejto novej forme toho, čo by som nazvala kolonializmom. Vyhlásenie samitu FAO o potravinovej bezpečnosti sa nedotklo témy zmocňovania sa pôdy a v tomto ohľade skutočne premeškalo príležitosť zamerať sa na hlad vo svete. Prečo ste to neurobili? Ďalej je tu spoločná poľnohospodárska politika EÚ. Vyrábame veľa potravín. Európania majú dostatok potravín, ale SPP ničí šance drobných poľnohospodárov aj poľnohospodárskych podnikov v rozvojových krajinách. Strácajú tým možnosť slušne sa uživiť. To vyvoláva nedostatok potravín a potrebu dovážať ich. Kedy uvidíme slobodnú a spravodlivú európsku poľnohospodársku politiku?"@sk¹⁹ "Gospa predsednica, moja kolega gospod Bové in gospod Belder sta orisala problem in politično realnost, vendar imamo v kmetijstvu nov trend. Bogate države si zagotavljajo osnovna živila in biogorivo s kupovanjem zemljišč v revnih državah – prisvajanjem zemljišč ali olepšano rečeno „pridobivanje kmetijskih zemljišč“. To se na primer dogaja na Madagaskarju. Zdi se, da je to preobčutljiva tema za svetovne voditelje. Moralna dolžnost Evrope in njenih voditeljev je, da se uprejo tej, kot bi to sama poimenovala, novi obliki kolonializma. Deklaracija svetovnega vrha FAO o prehrani se ni dotaknila vprašanja prisvajanja zemljišč in je v tem smislu izpustila priložnost za obravnavo lakote v svetu. Zakaj niste tega storili? Potem je tu še skupna kmetijska politika EU. Pridelujemo veliko hrane. Evropejci imajo hrano za uživanje, vendar SKP uničuje možnosti tako za male kmetovalce kot industrijske kmetovalce v državah v razvoju, zaradi česar nimajo možnosti, da bi zaslužili za dostojno življenje. Posledica tega je pomanjkanje hrane in potreba po uvozu hrane. Kdaj bomo dobili svobodno in pravično evropsko kmetijsko politiko?"@sl²⁰ "Fru talman! Mina kolleger Albert Bové och Baastian Belder summerade problemet och den politiska verkligheten, men det finns en ny tendens inom jordbruk. Rika länder garanterar sina baslivsmedel och biobränslen genom att köpa mark i fattiga länder, ”land grabbing” eller som det eufemistiskt kallas ”förvärv av jordbruksmark”. Det händer till exempel i Madagaskar Detta verkar vara ett för känsligt diskussionsämne för världens ledare. EU och dess ledare har en moralisk plikt att motsätta sig vad jag skulle kalla ett nytt slags kolonialism. I förklaringen från FAO:s världstoppmöte togs inte problemet med ”land grabbing” upp, och därmed gick man verkligen miste om en chans att göra något åt hungersnöden i världen. Varför gjorde ni inte det? Sen har vi EU:s gemensamma jordbrukspolitik. Vi producerar mycket livsmedel. Europas invånare har mat att äta, men denna politik förstör möjligheter för både små- och storskaliga jordbrukare i utvecklingsländer, som förlorar möjligheten till en dräglig försörjning. Detta orsakar livsmedelsbrist och skapar ett behov av livsmedelsimport. När kommer vi att få se en rättvis europeisk jordbrukspolitik?"@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"(ΕΝ)"¹⁰ "Belder"¹³ "Bové"¹³ "Judith Sargentini (Verts/ALE"¹¹ "Judith Sargentini (Verts/ALE )."^{18,5,20,1,19,14,16,10,13,4,9,21} "Judith Sargentini (Verts/ALE ). -"¹⁵
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶