Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-25-Speech-3-433"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-11-25"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Summitul mondial FAO privind securitatea alimentară - Lupta împotriva foametei în lume (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20091125.27.3-433"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-11-25-Speech-3-434⁶
lpv:speaker	lp:José Bové⁶
lpv:spoken text	". Madame la Présidente, Messieurs de la Commission, chers collègues, la lutte contre la faim nécessite un investissement politique et financier important, que la FAO n’a pas été en mesure de générer à Rome, la semaine dernière, et je le déplore. Plus d’un milliard de personnes souffrent de malnutrition et 40 millions d’enfants, de femmes et d’hommes meurent de faim chaque année. Ces chiffres dramatiques ont augmenté depuis 1996, année du premier sommet mondial de l’alimentation. La crise financière et économique mondiale a aggravé la situation, et les populations des pays du Sud en sont les premières victimes. 10 % du budget de la publicité dans le monde permettraient d’accorder le soutien nécessaire aux pays en développement pour garantir leurs infrastructures agricoles. La crise alimentaire est une des principales menaces qui pèsent sur la paix et la stabilité dans le monde. En 2050, les paysans devront nourrir plus de 9 milliards de personnes. La dégradation des sols, les atteintes à la biodiversité, la dépendance par rapport au pétrole, les émissions de gaz à effet de serre, l’épuisement des nappes phréatiques et l’évolution des modes de consommation nous placent dans une situation fragile, plus fragile qu’il y a quarante ans. La pauvreté et la dépendance vis-à-vis des importations sont la cause essentielle de l’insécurité alimentaire. La nécessité de soutenir les productions locales s’impose. Dès la fin des années 1950, l’Europe a mis en place la politique agricole commune pour produire l’alimentation dont elle avait besoin. Pour y parvenir, elle a protégé son marché intérieur et elle a soutenu ses consommateurs. Cette autonomie de choix, ce droit à la souveraineté alimentaire doit être maintenant accessible à l’ensemble des pays ou groupes de pays qui le souhaitent à travers le monde."@fr⁸
lpv:spokenAs	vice-chair; AGRI (2009-07-20--2012-01-18)²³ substitute; Delegation for relations with Australia and New Zealand (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2009-09-16--2012-07-01)²³ member; G/EFA (2009-07-14--2014-06-30)²³ unknown; Europe Écologie (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; INTA (2009-07-16--2012-01-18)²³
lpv:translated text	". Paní předsedající, členové Komise, dámy a pánové, boj proti hladu vyžaduje podstatné politické a finanční investice. Organizace pro výživu a zemědělství nebyla minulý týden v Římě této investice schopna a já toho lituji. Více než miliarda lidí trpí podvýživou a 40 milionů mužů, žen a dětí umírá každoročně hladem. Tato dramatická čísla stoupají od roku 1996, kdy proběhl první Světový potravinový summit. Celosvětová finanční a hospodářská krize tuto situaci zhoršila a obyvatelstvo jižních zemí je hlavní obětí. Deset procent rozpočtu na propagaci by rozvojovým zemím umožnilo získat potřebnou podporu k zabezpečení jejich zemědělských infrastruktur. Potravinová krize je jednou z hlavních hrozeb, které ohrožují mír a stabilitu ve světě. V roce 2050 budou muset malí zemědělci nakrmit více než 9 miliard lidí. Poškození půdy, škody v oblasti biologické rozmanitosti, závislost na ropě, emise skleníkových plynů, úbytek podzemní vody a rozvoj spotřebitelského chování nás staví do velmi křehké situace, křehčí, než jaká byla před 40 lety. Chudoba a závislost na dovozu jsou hlavní příčinou nezajišťování potravin. Nutnost podporovat místní výrobu je očividná. Na konci padesátých let 20. století zavedla Evropa společnou zemědělskou politiku, aby zajistila potřebné potraviny. Proto chránila svůj vnitřní trh a podporovala své spotřebitele. Tato autonomní volba, toto právo na potravinovou nezávislost musí být nyní přístupné všem zemím nebo skupinám zemí po celém světě, které o ně stojí."@cs¹ "Fru formand, kommissærer, mine damer og herrer! Kampen mod sult kræver betydelige politiske og økonomiske investeringer. FAO var ikke i stand til at tilvejebringe sådanne investeringer i sidste uge i Rom, og det beklager jeg. Mere end 1 mia. mennesker lider af underernæring, og 40 mio. mænd, kvinder og børn dør af sult hvert år. Disse dramatiske tal er steget siden 1996, året for det første verdensfødevaretopmøde. Den globale finans- og økonomiske krise har forværret situationen, og befolkningerne i landene mod syd lider mest under den. Med 10 % af reklamebudgetterne i verden ville udviklingslandene kunne få den nødvendige støtte til at sikre infrastrukturen i deres landbrug. Fødevarekrisen er én af de største trusler mod freden og stabiliteten i verden. I 2050 vil små landbrug skulle brødføde mere end 9 mia. mennesker. Jordbundsødelæggelser, ødelæggelse af biodiversitet, olieafhængighed, udledning af drivhusgasser, udtømning af grundvandsressourcer og udviklingen i forbrugermønstrene sætter os i en meget skrøbelig situation, mere skrøbelig end for 40 år siden. Fattigdom og importafhængighed er hovedårsagen til fødevareusikkerhed. Behovet for at støtte lokal produktion er indlysende. I slutningen af 1950'erne indførte EU den fælles landbrugspolitik for at producere de fødevarer, den havde brug for. For at gøre dét beskyttede den sit indre marked og støttede sine forbrugere. Dette autonome valg, denne ret til fødevaresuverænitet skal nu gøres tilgængelig for alle de lande eller grupper af lande i hele verden, der ønsker det."@da² "Frau Präsidentin, sehr verehrte Kommissare, meine Damen und Herren, der Kampf gegen den Hunger erfordert maßgebliches politisches sowie finanzielles Engagement. Die Ernährungs- und Landwirtschaftsorganisation war letzte Woche in Rom nicht in der Lage, derlei Engagement zu mobilisieren, was ich bedauere. Mehr als eine Milliarde Menschen leiden an Unterernährung und 40 Millionen Männer, Frauen und Kinder sterben jedes Jahr an Hunger. Diese dramatischen Zahlen sind seit 1996 gestiegen, dem Jahr, in dem der erste Welternährungsgipfel abgehalten wurde. Die weltweite Finanz- und Wirtschaftskrise hat die Lage noch verschlimmert und die Bevölkerungen der Länder des Südens sind die hauptsächlichen Leidtragenden. Zehn Prozent des weltweiten Werbebudgets könnte in den Entwicklungsländern die nötige Unterstützung leisten, um deren Agrarinfrastruktur zu wahren. Die Nahrungsmittelkrise ist eine der Hauptbedrohungen für den Frieden und die Stabilität in dieser Welt. Im Jahr 2050 werden mehr als neun Milliarden Menschen von kleinen Landwirten mit Lebensmitteln versorgt werden müssen. Durch Bodenschäden, Schäden der biologischen Vielfalt, Erdölabhängigkeit, Treibhausgase, mangelndes Grundwasser und die Entwicklung des Konsumverhaltens befinden wir uns in einer sehr prekären Lage, viel prekärer als noch vor 40 Jahren. Armut und Abhängigkeit von Importen sind der Hauptgrund für Ernährungsunsicherheit. Die Notwendigkeit, die lokale Produktion zu unterstützen, liegt auf der Hand. Ende der 50er Jahre hat Europa eine gemeinsame Agrarpolitik eingeführt, um die Lebensmittel produzieren zu können, die wir benötigen. Um das zu tun hat Europa den Binnenmarkt gestärkt und die Verbraucher unterstützt. Diese eigenständige Entscheidung, dieses Recht auf Ernährungssouveränität, muss jetzt für alle Länder oder Ländergruppen auf der Welt zugänglich sein, die das wünschen."@de⁹ "Κυρία Πρόεδρε, κύριοι Επίτροποι, κυρίες και κύριοι, για την καταπολέμηση της πείνας απαιτείται σημαντική πολιτική και οικονομική επένδυση. Ο Οργανισμός Τροφίμων και Γεωργίας δεν κατόρθωσε να πραγματοποιήσει αυτήν την επένδυση την περασμένη εβδομάδα στη Ρώμη, και εκφράζω τη λύπη μου γι’ αυτό. Πάνω από ένα δισεκατομμύριο άνθρωποι υποφέρουν από υποσιτισμό, ενώ 40 εκατομμύρια άνδρες, γυναίκες και παιδιά πεθαίνουν από την πείνα κάθε χρόνο. Αυτοί οι δραματικοί αριθμοί έχουν αυξηθεί από το 1996, το έτος της πρώτης παγκόσμιας διάσκεψης για την επισιτιστική ασφάλεια. Η παγκόσμια χρηματοπιστωτική και οικονομική κρίση επιδείνωσε την κατάσταση, και οι πληθυσμοί των χωρών του Νότου είναι τα κύρια θύματα. Το δέκα τοις εκατό του παγκόσμιου προϋπολογισμού για τη διαφήμιση θα έδινε τη δυνατότητα στις αναπτυσσόμενες χώρες να λάβουν την απαραίτητη στήριξη για να προστατεύσουν τις γεωργικές υποδομές τους. Η επισιτιστική κρίση είναι μία από τις κύριες απειλές για την ειρήνη και τη σταθερότητα στον κόσμο. Το 2050, οι μικροκαλλιεργητές θα πρέπει να θρέφουν πάνω από 9 δισεκατομμύρια ανθρώπους. Οι αρνητικές επιπτώσεις στο έδαφος και στη βιοποικιλότητα, η εξάρτηση από το πετρέλαιο, οι εκπομπές αερίων του θερμοκηπίου, η εξάντληση των υπόγειων υδάτινων πόρων και η εξέλιξη των τάσεων της κατανάλωσης δημιουργούν μια ιδιαίτερα εύθραυστη κατάσταση, πιο εύθραυστη από ό,τι πριν από 40 χρόνια. Η φτώχεια και η εξάρτηση από τις εισαγωγές είναι η κύρια αιτία της επισιτιστικής ανασφάλειας. Η ανάγκη στήριξης της τοπικής παραγωγής είναι προφανής. Στα τέλη της δεκαετίας του 1950, η Ευρώπη εφάρμοσε την κοινή γεωργική πολιτική προκειμένου να παράγει τα τρόφιμα που χρειαζόταν. Για να το κάνει αυτό, προστάτευσε την εσωτερική αγορά της και στήριξε τους καταναλωτές της. Αυτή η αυτόνομη επιλογή, αυτό το δικαίωμα στην επισιτιστική κυριαρχία πρέπει τώρα να είναι προσβάσιμο σε όλες τις χώρες ή τις ομάδες των χωρών που το επιθυμούν σε όλο τον κόσμο."@el¹⁰ "Madam President, Commissioners, ladies and gentlemen, the fight against hunger demands a substantial political and financial investment. The Food and Agricultural Organisation was unable to generate that investment last week in Rome, and I regret that. More than a billion people suffer from malnutrition and 40 million men, women and children die of hunger each year. These dramatic figures have risen since 1996, the year of the first World Food Summit. The global financial and economic crisis has aggravated the situation, and the populations of the countries of the South are the main victims. Ten per cent of the advertising budget worldwide would allow developing countries to be given the necessary support to safeguard their agricultural infrastructure. The food crisis is one of the main threats hanging over peace and stability in the world. In 2050, small farmers will have to feed more than 9 billion people. Soil damage, damage to biodiversity, oil dependency, greenhouse gas emissions, groundwater depletion and the development of consumption patterns put us in a very fragile situation, more fragile than 40 years ago. Poverty and dependence on imports are the main cause of food insecurity. The need to support local production is obvious. At the end of the 1950s, Europe introduced the common agricultural policy in order to produce the food it needed. To do this it protected its internal market and supported its consumers. This autonomous choice, this right to food sovereignty, must now be accessible to all the countries or groups of countries throughout the world that want it."@en⁴ "Señora Presidenta, señores Comisarios, Señorías, la lucha contra el hambre exige una considerable inversión política y financiera. La Organización para la Agricultura y los Alimentos fue incapaz de generar esa inversión la semana pasada en Roma, algo que lamento. Más de 1 000 millones de personas sufren malnutrición y 40 millones de hombres, mujeres y niños mueren anualmente de hambre. Estas dramáticas cifras han crecido desde 1996, el año de la primera Cumbre Mundial sobre Alimentación. La crisis financiera y económica global ha empeorado la situación, y los habitantes de los países del sur son sus víctimas principales. Un 10 % del presupuestario publicitario en todo el mundo serviría a los países en desarrollo para obtener el apoyo necesario para proteger sus infraestructuras agrícolas. La crisis alimentaria es una de las principales amenazas que se cierne sobre la paz y la estabilidad en el mundo. En 2050, los pequeños productores tendrán que alimentara más de 9 000 millones de personas. El daño al suelo, a la biodiversidad, la dependencia del petróleo, las emisiones de gases de efecto invernadero, el agotamiento de las reservas hídricas y el desarrollo de patrones de consumo nos coloca en una situación muy frágil, mucho más que hace cuarenta años. La pobreza y la dependencia de las importaciones son la causa principal de la inseguridad alimentaria. La necesidad de ayudar a la producción local resulta obvia. A finales de los años cincuenta, Europa introdujo la política agrícola común con el fin de producir los alimentos que necesitaba. Para hacerlo se protegía el mercado interno y se ayudaba a sus consumidores. Esta decantación por la autonomía, este derecho a la soberanía alimentaria, debe ser ahora accesible para todos los países del mundo que lo deseen."@es²¹ "Lugupeetud juhataja, volinikud, kallid kolleegid! Nälja vastu võitlemine nõuab suurt poliitilist ja rahalist panust. Toidu- ja Põllumajandusorganisatsioon ei suutnud eelmisel nädalal Roomas seda panust organiseerida ja mul on sellest kahju. Üle miljardi inimese kannatab alatoitumuse all ja 40 miljonit meest, naist ja last sureb igal aastal nälga. Need kohutavad arvud on suurenenud pärast 1996. aastat, kui toimus esimene toiduteemaline ülemaailmne tippkohtumine. Üleilmne finants- ja majanduskriis on olukorda raskendanud ning peamised ohvrid on lõunamaade elanikud. Kümme protsenti maailma reklaamieelarvest võimaldaks arengumaadele anda vajalikku abi põllumajanduse infrastruktuuri kindlustamiseks. Toidukriis on maailmas üks peamisi ohte rahule ja stabiilsusele. Aastal 2050 peavad väiketalunikud toitma ära üle üheksa miljardi inimese. Pinnase kahjustatus, bioloogilise mitmekesisuse vähenemine, sõltuvus naftast, kasvuhoonegaaside õhkupaiskamine, põhjavee ammendumine ja tarbimismallide areng on pannud meid väga haavatavasse olukorda, haavatavamasse kui 40 aastat tagasi. Vaesus ja sõltuvus impordist on toiduga kindlustatuse puudumise peamine põhjus. Kohaliku tootmise toetamise vajadus on ilmselge. 1950ndate lõpul juurutas Euroopa ühise põllumajanduspoliitika, et toota endale vajalikku toitu. Selleks kaitsti siseturgu ja toetati tarbijaid. Sellist autonoomset valikut, õigust sõltumatule toiduainetega varustamisele, peab nüüd võimaldama kogu maailmas kõikidele riikidele või riikide rühmadele, kes seda soovivad."@et⁵ "Arvoisa puhemies, arvoisat komission jäsenet, hyvät parlamentin jäsenet, nälän torjuminen edellyttää huomattavia poliittisia ja taloudellisia investointeja. On ikävää, ettei FAO onnistunut saamaan näitä investointeja aikaan viime viikolla Roomassa. Yli miljardi ihmistä kärsii aliravitsemuksesta, ja yli 40 miljoonaa miestä, naista ja lasta kuolee joka vuosi nälkään. Nämä dramaattiset luvut ovat kasvaneet vuodesta 1996, jolloin elintarviketurvaa koskeva huippukokous järjestettiin ensimmäisen kerran. Maailmanlaajuinen talous- ja rahoituskriisi on pahentanut tilannetta, ja eteläisten maiden kansat kärsivät asiasta eniten. Tuki, jonka kehitysmaat tarvitsisivat turvatakseen maatalousinfrastruktuurinsa, vastaa kymmentä prosenttia koko maailmassa mainostamiseen käytetyistä varoista. Ruokakriisi on yksi suurimmista maailman rauhaa ja vakautta varjostavista uhkakuvista. Vuonna 2050 pienviljelijöiden on ruokittava yli yhdeksän miljardia ihmistä. Maaperän pilaantuminen, biodiversiteetin hupeneminen, riippuvaisuus öljystä, kasvihuonekaasupäästöt, pohjavesien ehtyminen ja kulutustottumusten kehitys saattavat meidät hyvin vaikeaan tilanteeseen – vaikeampaan kuin 40 vuotta sitten. Köyhyys ja riippuvaisuus tuonnista ovat elintarvikepulan suurimmat syyt. On selvää, että paikallista tuotantoa on tuettava. EU alkoi toteuttaa 1950-luvun lopussa yhteistä maatalouspolitiikkaa tuottaakseen tarvitsemansa ruoan. Tätä varten se suojeli sisämarkkinoitaan ja tuki kuluttajiaan. Tämän itsenäisen valinnan, tämän oikeuden omavaraisuuteen ruoan suhteen, täytyy olla nyt maailman kaikkien maiden tai maaryhmien valittavissa, jos ne niin haluavat."@fi⁷ "Elnök asszony, biztos úr, hölgyeim és uraim, az éhínség elleni harc jelentős politikai és pénzügyi erőfeszítést kíván. Az Élelmezési és Mezőgazdasági Szervezet múlt héten Rómában képtelen volt megalapozni ezt az erőfeszítést, amit igen sajnálatosnak találok. Több mint 1 milliárd ember szenved az alultápláltságtól, és évente 40 millió férfi, nő és gyermek hal éhen. Ezek a drámai számok az 1996-os első csúcstalálkozó óta csak nőttek. A pénzügyi és gazdasági világválság tovább súlyosbította a helyzetet, és ennek áldozatai főképpen a déli félteke országainak lakosai. A világszerte reklámokra fordított költségek 10%-a lehetővé tenné, hogy megadjuk a fejlődő országoknak a mezőgazdasági infrastruktúrájuk biztosításához szükséges támogatást. Az élelmezési válság a világ békéjét és stabilitását leginkább fenyegető veszélyek egyike. 2050-ben a kistermelőknek több mint 9 milliárd embert kell majd ellátniuk élelemmel. A talajkárok, a biodiverzitásban okozott károk, az olajfüggőség, az üvegházhatást okozó gázok kibocsátása, a talajvízkészletek kimerülése és a fogyasztási szokások alakulása sokkal nehezebb helyzetet idéztek elő, mint amilyen a 40 évvel ezelőtti volt. A szegénység és az importfüggőség jelentik az élelmezési bizonytalanság fő okait. Nyilvánvaló, hogy támogatni kell a helyi termelést. Az ötvenes évek végén Európa bevezette a közös agrárpolitikát, hogy meg tudja termelni azt az élelmiszert, amelyre szüksége van. Ez a lépés megvédte Európa belső piacát és az európai fogyasztókat. Ez az autonóm döntés, az élelmezési szuverenitáshoz való jog most a világon minden olyan ország vagy országcsoport számára elérhető kell, hogy legyen, amely ezt akarja."@hu¹¹ "Signora Presidente, signori Commissari, onorevoli colleghi, la lotta alla fame richiede un notevole investimento politico e finanziario. L’Organizzazione per l’alimentazione e l’agricoltura non è stata in grado di generare tale investimento la scorsa settimana a Roma e me ne rammarico. Più di un miliardo di persone patisce la malnutrizione e 40 milioni di uomini, donne e bambini muoiono di fame ogni anno, cifre drammatiche aumentate dal 1996, anno del primo vertice mondiale sull’alimentazione. La crisi economica e finanziaria globale ha aggravato la situazione, di cui principali vittime sono le popolazioni dei paesi del sud. Il dieci per cento del bilancio pubblicitario nel mondo consentirebbe ai paesi in via di sviluppo di ottenere il sostegno necessario per salvaguardare la propria infrastruttura agricola. La crisi alimentare è una delle principali minacce che gravano sulla pace e la stabilità nel mondo. Nel 2050 i piccoli agricoltori dovranno nutrire oltre 9 miliardi di persone. Danni al suolo e alla biodiversità, dipendenza dal petrolio, emissioni di gas a effetto serra, esaurimento delle falde acquifere e sviluppi dei modelli di consumo ci pongono in una situazione estremamente fragile, più fragile di quella di 40 anni fa. Povertà e dipendenza dalle importazioni sono la causa primaria dell’insicurezza alimentare. La necessità di sostenere la produzione locale è ovvia. Alla fine degli anni Cinquanta, l’Europa ha introdotto la politica agricola comune per produrre il cibo che le occorreva. Per farlo, ha protetto il proprio mercato interno e sostenuto i propri consumatori. Questa scelta autonoma, questo diritto alla sovranità alimentare, ora deve essere accessibile a tutti i paesi o gruppi di paesi nel mondo che vi ambiscono."@it¹² "Gerb. pirmininke, Komisijos nary, ponios ir ponai, kovai su badu reikalingos didelės politinės ir finansinės investicijos. Praėjusią savaitę Romoje Maisto ir žemės ūkio organizacija nesugebėjo pritraukti tokių investicijų, ir aš apgailestauju dėl to. Daugiau nei milijardas gyventojų nukenčia dėl prastos mitybos ir 40 mln. vyrų, moterų ir vaikų kiekvienais metais miršta nuo bado. Šie neįtikėtini skaičiai nuo 1996 m. – pirmojo pasaulio aukščiausiojo lygio susitikimo maisto klausimais metų – padidėjo. Pasaulinė finansų ir ekonomikos krizė pablogino padėtį, ir pietinių šalių gyventojai yra pagrindinės aukos. Dešimt procentų pasaulio reklamos biudžeto leistų suteikti besivystančioms šalims paramą, kurios reikia jų žemės ūkio infrastruktūrai išsaugoti. Maisto krizė yra viena pagrindinių grėsmių, keliančių pavojų pasaulio taikai ir stabilumui. 2050 m. smukūs ūkininkai turės išmaitinti 9 mlrd. gyventojų. Dėl žalos dirvožemiui, dėl žalos biologinei įvairovei, priklausomybės nuo naftos, šiltnamio efektą sukeliančių dujų emisijos, požeminio vandens eikvojimo ir vartojimo įpročių pokyčių mūsų padėtis yra labai pažeidžiama – labiau pažeidžiama, negu prieš 40 metų. Skurdas ir priklausomybė nuo importo – pagrindinė apsirūpinimo maistu nepatikimumo priežastis. Akivaizdu, kad mums reikia remti vietos gamybą. Praėjusio šimtmečio šeštajame dešimtmetyje Europa, siekdama pasigaminti maistą, kurio jai reikėjo, įgyvendino bendrąją žemės ūkio politiką. To siekdama ji apsaugojo savo vidaus rinką ir palaikė savo vartotojus. Šis savarankiškas apsisprendimas, ši teisė į savarankišką apsirūpinimą maistu dabar turi būti prieinama visoms viso pasaulio šalims arba šalių grupėms, kurios to nori."@lt¹⁴ "Priekšsēdētājas kundze, komisāres kundze, dāmas un kungi, lai cīnītos pret badu, ir nepieciešams ievērojams politiskais un finansiālais ieguldījums. Es vēlos paust nožēlu par to, ka pagājušajā nedēļā Romā Pārtikas un lauksaimniecības organizācija nerada iespēju sniegt šādu ieguldījumu. Vairāk kā miljards cilvēku cieš no nepietiekama uztura un katru gadu 40 miljoni vīriešu, sieviešu un bērnu visā pasaulē mirst no bada. Šie dramatiskie skaitļi ir palielinājušies kopš 1996. gada, kad tika rīkota pirmā augstākā līmeņa sanāksme par nodrošinātību ar pārtiku. Pasaules finanšu un ekonomiskā krīze ir situāciju pasliktinājusi un lielākie upuri galvenokārt ir dienvidu valstu iedzīvotāji. Ja jaunattīstības valstīm tiktu piešķirts atbalsts 10 % apmērā no visā pasaulē reklāmai atvēlētā budžeta, ar to vien būtu pietiekami, lai šīs valstis varētu nodrošināt savas lauksaimniecības infrastruktūras uzturēšanu. Pārtikas krīze ir viens no galvenajiem draudiem mieram un stabilitātei visā pasaulē. 2050. gadā mazajiem lauksaimniekiem būs jānodrošina ar pārtiku vairāk nekā 9 miljardi cilvēku. Augsnes bojājumu, kaitējuma bioloģiskajai daudzveidībai, atkarības no naftas, siltumnīcefekta gāzu emisiju, gruntsūdeņu izsīkšanas, kā arī patēriņa tendenču attīstības dēļ situācija ir kļuvusi vēl nestabilāka kā pirms četrdesmit gadiem. Nabadzība un atkarība no importa ir nepietiekamas nodrošinātības ar pārtiku galvenais cēlonis, tādēļ ir ļoti būtiski atbalstīt vietējo ražošanu. Piecdesmito gadu beigās Eiropā tika uzsākta kopējās lauksaimniecības politikas īstenošana, lai saražotu šim reģionam nepieciešamo pārtikas daudzumu. Lai to izdarītu, bija jānodrošina iekšējā tirgus un patērētāju aizsardzība. Mūsdienās šāda izvēles autonomija un tiesības uz pārtikas suverenitāti ir jānodrošina visām pasaules valstīm vai valstu grupām, kuras to vēlas."@lv¹³ "Madame la Présidente, Messieurs de la Commission, chers collègues, la lutte contre la faim nécessite un investissement politique et financier important, que la FAO n'a pas été en mesure de générer à Rome, la semaine dernière, et je le déplore. Plus d'un milliard de personnes souffrent de malnutrition et 40 millions d'enfants, de femmes et d'hommes meurent de faim chaque année. Ces chiffres dramatiques ont augmenté depuis 1996, année du premier sommet mondial de l'alimentation. La crise financière et économique mondiale a aggravé la situation, et les populations des pays du Sud en sont les premières victimes. 10 % du budget de la publicité dans le monde permettraient d'accorder le soutien nécessaire aux pays en développement pour garantir leurs infrastructures agricoles. La crise alimentaire est une des principales menaces qui pèsent sur la paix et la stabilité dans le monde. En 2050, les paysans devront nourrir plus de 9 milliards de personnes. La dégradation des sols, les atteintes à la biodiversité, la dépendance par rapport au pétrole, les émissions de gaz à effet de serre, l'épuisement des nappes phréatiques et l'évolution des modes de consommation nous placent dans une situation fragile, plus fragile qu'il y a quarante ans. La pauvreté et la dépendance vis-à-vis des importations sont la cause essentielle de l'insécurité alimentaire. La nécessité de soutenir les productions locales s'impose. Dès la fin des années 1950, l'Europe a mis en place la politique agricole commune pour produire l'alimentation dont elle avait besoin. Pour y parvenir, elle a protégé son marché intérieur et elle a soutenu ses consommateurs. Cette autonomie de choix, ce droit à la souveraineté alimentaire doit être maintenant accessible à l'ensemble des pays ou groupes de pays qui le souhaitent à travers le monde."@mt¹⁵ ". Mevrouw de Voorzitter, commissarissen, dames en heren, de strijd tegen de honger vraagt om een belangrijke politieke en financiële investering, iets wat de FAO vorige week in Rome niet tot stand heeft kunnen brengen, en ik betreur dat. Meer dan een miljard mensen lijdt aan ondervoeding en elk jaar sterven veertig miljoen mannen, vrouwen en kinderen van de honger. Deze dramatische cijfers vertonen een stijgende lijn sinds 1996, het jaar waarin de eerste Wereldvoedseltop plaatsvond. De financiële en economische wereldcrisis heeft de situatie nog verergerd en de mensen in de zuidelijke landen zijn de eerste slachtoffers. 10 procent van de begroting voor reclame in de wereld zou voldoende zijn om de ontwikkelingslanden de steun te geven die nodig is om hun landbouwinfrastructuur op peil te houden. De voedselcrisis is een van de grootste bedreigingen van vrede en stabiliteit in de wereld. In 2050 zullen de boeren meer dan negen miljard mensen moeten voeden. Bodembederf, schade aan de biodiversiteit, afhankelijkheid van aardolie, uitstoot van broeikasgas, uitputting van grondwatervoorraden en veranderende consumptiepatronen maken onze situatie kwetsbaar, kwetsbaarder dan veertig jaar geleden. Armoede en afhankelijkheid van import zijn de voornaamste oorzaken van voedselonzekerheid. Steun aan productie op lokaal niveau is dringend noodzakelijk. Sinds eind jaren 1950 heeft Europa het gemeenschappelijke landbouwbeleid ingevoerd om het voedsel te produceren dat het nodig had. Daartoe heeft het zijn interne markt beschermd en zijn consumenten gesteund. Deze zelfstandige keuze, dit recht op een onafhankelijke voedselvoorziening, dient nu toegankelijk te zijn voor alle landen of groepen landen in de wereld die dat willen."@nl³ "Pani przewodnicząca! Pani komisarz i panie komisarz! Panie i panowie! Walka z głodem jest znaczną inwestycją finansową i polityczną. Bardzo żałuję, że w Rzymie, w zeszłym tygodniu, Organizacji ds. Wyżywienia i Rolnictwa nie udało się zainicjować tej inwestycji. Ponad miliard ludzi cierpi z powodu niedożywienia, a 40 milionów mężczyzn, kobiet i dzieci umiera co roku z powodu głodu. Te dramatyczne liczby wzrosły od 1996 roku, czyli od pierwszego światowego szczytu żywnościowego. Globalny kryzys ekonomiczny i finansowy pogorszył sytuację, której ofiarami są przede wszystkim mieszkańcy krajów południowych. Dziesięć procent budżetu przeznaczanego na reklamę na całym świecie pozwoliłoby zapewnić krajom rozwijającym się niezbędne wsparcie dla zabezpieczenia infrastruktury rolniczej. Kryzys żywnościowy jest największym zagrożeniem dla pokoju i stabilizacji na świecie. W 2050 roku małe gospodarstwa rolne będą musiały wyżywić 9 miliardów ludzi. Zanieczyszczenia gleby, utrata bioróżnorodności, uzależnienie od ropy naftowej, emisja gazów cieplarnianych, obniżenie poziomu wód gruntowych i kształtowanie się wzorców konsumpcyjnych – te wszystkie problemy powodują, że znaleźliśmy się w bardzo trudnej sytuacji, o wiele trudniejszej niż 40 lat temu. Głównymi przyczynami braku bezpieczeństwa żywnościowego są ubóstwo i uzależnienie od przywozu. Konieczność wspierania lokalnej produkcji żywności jest oczywista. Pod koniec lat 50. Europa wprowadziła wspólną politykę rolną, aby produkować żywność zgodnie ze swoim zapotrzebowaniem. W tym celu chroniła rynek wewnętrzny i wspierała swoich konsumentów. Ten autonomiczny wybór, to prawo do suwerenności żywnościowej, muszą teraz być osiągalne na całym świecie dla wszystkich krajów lub ich grup, które tego potrzebują."@pl¹⁶ "Senhora Presidente, Senhores Comissários, Senhoras e Senhores Deputados, a luta contra a fome exige um importante investimento político e financeiro, investimento esse que a Organização para a Alimentação e a Agricultura não conseguiu assegurar na semana passada, em Roma, o que eu lamento. Mais de mil milhões de pessoas no mundo sofrem de malnutrição, e 40 milhões de homens, mulheres e crianças morrem de fome todos os anos. Estes dramáticos números aumentaram desde 1996, ano em que foi realizada a primeira Cimeira Mundial da Alimentação. A crise financeira e económica mundial veio agravar a situação, da qual as populações dos países do Sul são as principais vítimas. Dez por cento do orçamento consagrado à publicidade no mundo permitiria prestar o auxílio necessário aos países em desenvolvimento para salvaguardarem as suas infra-estruturas agrícolas. A crise alimentar constitui uma das principais ameaças à paz e à estabilidade no mundo. Em 2050, os pequenos agricultores vão ter de alimentar mais de nove mil milhões de pessoas. A degradação dos solos, os atentados à biodiversidade, a dependência do petróleo, as emissões de gases com efeito de estufa, o esgotamento dos lençóis freáticos e a evolução dos modelos de consumo colocam-nos numa situação muito frágil, mais frágil do que há 40 anos a esta parte. A pobreza e a dependência das importações são as principais causas da insegurança alimentar. A necessidade de apoiar a produção local é uma evidência. No final da década de 1950, a Europa introduziu a política agrícola para produzir os alimentos de que necessitava. Para tal, protegeu o seu mercado interno e apoiou os seus consumidores. Esta autonomia de escolha, este direito à soberania alimentar tem agora de ser acessível a todos os países ou grupos de países do mundo que o desejem."@pt¹⁷ "Doamnă preşedintă, domnilor comisari, doamnelor şi domnilor, lupta împotriva foametei necesită o investiţie politică şi financiară substanţială. Organizaţia pentru Alimentaţie şi Agricultură nu a putut genera această investiţie săptămâna trecută la Roma, lucru pe care îl regret. Peste un miliard de oameni suferă de malnutriţie şi 40 de milioane de bărbaţi, femei şi copii mor din cauza foamei în fiecare an. Aceste cifre dramatice au crescut din 1996, anul primului summit mondiale privind alimentaţia. Criza financiară şi economică mondială a agravat situaţia, iar populaţiile ţărilor sudice sunt principalele victime. Zece la sută din bugetul pentru publicitate din întreaga lume ar permite acordarea sprijinului necesar ţărilor în curs de dezvoltare pentru a-şi proteja infrastructura agricolă. Criza alimentară este una dintre principalele ameninţări la adresa păcii şi a stabilităţii în lume. În 2050, micii agricultori vor trebui să hrănească peste 9 miliarde de oameni. Degradarea solului, deteriorarea biodiversităţii, dependenţa de petrol, emisiile de gaze cu efect de seră, epuizarea apelor subterane şi dezvoltarea unor modele de consum ne pun într-o situaţie foarte fragilă, mai fragilă decât în urmă cu 40 de ani. Sărăcia şi dependenţa de importuri sunt principala cauză a insecurităţii alimentare. Necesitatea de a sprijini producţia locală este evidentă. La sfârşitul anilor '50, Europa a introdus politica agricolă comună pentru a produce hrana de care avea nevoie. În acest scop, a protejat piaţa internă şi a sprijinit consumatorii. Această alegere autonomă, acest drept la suveranitatea alimentară trebuie să fie acum accesibil tuturor ţărilor sau grupurilor de ţări ale lumii care doresc acest lucru."@ro¹⁸ "Vážená pani predsedajúca, pán komisár, dámy a páni, boj proti hladu si vyžaduje značné politické a finančné investície. Organizácia pre výživu a poľnohospodárstvo nedokázala tieto investície minulý týždeň v Ríme vytvoriť a z toho som sklamaný. Viac ako miliarda ľudí trpí podvýživou a každý rok zomiera od hladu 40 miliónov mužov, žien a detí. Tieto dramatické čísla ešte vzrástli od roku 1996, keď sa konal prvý Svetový potravinový samit. Globálna finančná a hospodárska kríza zhoršila túto situáciu a jej hlavnými obeťami sú obyvatelia krajín južnej pologule. Desať percent celosvetových výdavkov na reklamu by umožnilo poskytnúť rozvojovým krajinám potrebnú pomoc na zabezpečenie ich poľnohospodárskej infraštruktúry. Potravinová kríza je jednou z hlavných hrozieb pre mier a stabilitu vo svete. V roku 2050 budú musieť drobní poľnohospodári uživiť viac ako 9 miliárd ľudí. Znehodnocovanie pôdy, znižovanie biodiverzity, závislosť od ropy, emisie skleníkových plynov, vyčerpávanie podzemnej vody a rozvoj modelov spotreby nás dostáva do veľmi nestabilnej situácie, menej stabilnej ako pred 40 rokmi. Hlavnými príčinami nedostatočnej potravinovej bezpečnosti sú chudoba a závislosť od dovozu. Potreba podporovať miestnu výrobu potravín je zrejmá. Koncom 50. rokov minulého storočia zaviedla Európa spoločnú poľnohospodársku politiku, aby bola schopná vyrábať potraviny pre vlastnú potrebu. S týmto cieľom si chránila svoj vnútorný trh a podporovala svojich spotrebiteľov. Túto možnosť slobodnej voľby, toto právo na potravinovú nezávislosť musia teraz dostať všetky krajiny alebo skupiny krajín na celom svete, ktoré o to majú záujem."@sk¹⁹ "Gospa predsednica, komisarji, gospe in gospodje, boj proti lahkoti zahteva precejšnjo politično in finančno naložbo. Organizacija za prehrano in kmetijstvo prejšnji teden v Rimu ni uspela zagotoviti te naložbe, kar obžalujem. Zaradi podhranjenosti trpi več kot milijarda ljudi, zaradi lakote pa vsako leto umre 40 milijonov moških, žensk in otrok. Te dramatične številke so se povečale po letu 1996, v katerem je potekal prvi svetovni vrh o prehrani. Svetovna finančna in gospodarska kriza je poslabšala razmere, prebivalci držav na jugu pa so glavne žrtve. Deset odstotkov svetovnega proračuna za oglaševanje bi državam v razvoju zagotovilo potrebno podporo, da bi zaščitili svojo kmetijsko infrastrukturo. Kriza preskrbe s hrano je ena izmed glavnih groženj, ki preti miru in stabilnosti v svetu. Leta 2050 bodo mali kmetovalci morali nahraniti več kot 9 milijard ljudi. Poškodbe tal, škoda, povzročena biotski raznovrstnosti, odvisnost od nafte, emisije toplogrednih plinov, izčrpavanje podtalnice in razvoj potrošniških vzorcev nas postavljajo v zelo negotov položaj, bolj negotov, kot je bil pred 40 leti. Revščina in odvisnost od uvoza sta vodilna razloga za nezanesljivo preskrbo s hrano. Očitno je, da je treba podpreti lokalno proizvodnjo. Konec petdesetih let prejšnjega stoletja je Evropa sprejel skupno kmetijsko politiko, da bi lahko pridelovala hrano, ki jo potrebuje. Za ta namen je zaščitila svoj notranji trg in podprla svoje potrošnike. Ta avtonomna izbira, ta pravica do neodvisnosti pri preskrbi s hrano, mora zdaj biti na voljo vsem državam ali skupinam držav po vsem svetu, ki jo želijo."@sl²⁰ "Fru talman, herr kommissionsledamot, mina damer och herrar! Kampen mot hungern förutsätter betydande politiska och finansiella investeringar. FN:s livsmedels- och jordbruksorganisation kunde inte få fram dessa investeringar förra veckan i Rom och jag beklagar detta. Över 1 miljard människor lider av undernäring och 40 miljoner män, kvinnor och barn dör av hunger varje år. Dessa dramatiska siffror har stigit sedan 1996, samma år som det första världstoppmötet om tryggad livsmedelsförsörjning hölls. Den globala finansiella och ekonomiska krisen har förvärrat situationen och det är befolkningen i länderna på södra halvklotet som är de främsta offren för detta. För motsvarande 10 procent av reklambudgeten i världen skulle utvecklingsländerna kunna få det stöd som de behöver för att säkra sin infrastruktur inom jordbruket. Livsmedelskrisen är ett av de största hoten för freden och stabiliteten i världen. Små jordbrukare kommer år 2050 att behöva förse över 9 miljarder människor med mat. Markförstöring, skador på den biologiska mångfalden, oljeberoende, växthusgasutsläpp, uttömning av grundvattenresurser och förändrade konsumtionsmönster försätter oss i en situation som är mycket sårbar, ännu mer sårbar än för 40 år sedan. Fattigdom och importberoende är de största orsakerna till otrygg livsmedelsförsörjning. Det finns ett uppenbart behov av att stödja den lokala produktionen. I slutet av 1950-talet införde EU den gemensamma jordbrukspolitiken för att producera de livsmedel som den behöver. EU skyddade därför den inre marknaden och gav stöd till konsumenterna. Detta självständiga val, denna rätt till självständig livsmedelsförsörjning, måste nu kunna göras av alla de länder eller grupper av länder i världen som så önskar."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"José Bové,"^15,8 "au nom du groupe Verts/ALE"^15,8
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶