Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-25-Speech-3-332"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-11-25"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Eliminarea violenţei împotriva femeilor (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20091125.22.3-332"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-11-25-Speech-3-333⁶
lpv:speaker	lp:Benita Ferrero-Waldner⁶
lpv:spoken text	". − Monsieur le Président, chers et honorables parlementaires, comme vous le savez tous, je me suis toujours – naturellement en tant que femme moi-même – engagée dans la lutte contre la violence envers les femmes, mais aussi dans la question de l’ des femmes en général, non seulement pendant les cinq dernières années de mon mandat en tant que commissaire chargée des affaires étrangères, mais aussi avant, en tant que ministre. C’est pourquoi je voudrais ajouter quelques mots sur ce point. Sur le plan extérieur, au-delà des interventions spécifiques dans les pays en voie de développement, dont mon collègue parlera un peu plus tard, la lutte contre la violence envers les femmes est devenue un axe important de la politique des droits de l’homme de l’Union, dont l’action est renforcée par les lignes directrices spécifiques adoptées en décembre 2008. La mise en œuvre de ces lignes directrices s’articule notamment au niveau local, dans les pays tiers où l’Union européenne est présente. Dans environ 90 pays tiers, les ambassades des pays membres de l’Union européenne et les délégations de la Commission européenne ont développé leurs propres plans d’action, qui visent à mettre en œuvre ces lignes directrices, et prévoient toute une liste d’initiatives à mener dans la période comprise entre 2009 et 2010. Nous y portons systématiquement un message clair: la violation des droits des femmes ne peut pas se justifier au nom du relativisme culturel ou des traditions. Dans le contexte de ces dialogues, nous offrons aussi l’assistance de notre coopération afin, par exemple, de mettre en œuvre les recommandations du rapporteur spécial sur la violence contre les femmes, de renforcer les institutions nationales en charge des questions d’égalité des genres ou bien de soutenir la modification des législations qui prévoient des discriminations envers les femmes. Le thème «Femmes, paix et sécurité» sur lequel portent les résolutions 1325 et 1820 du Conseil de sécurité des Nations unies retient toute notre attention. D’ailleurs, l’Union européenne a également adopté, en décembre 2008, une approche globale pour la mise en œuvre de ces résolutions. Ceci, je crois, fournit un socle de principes communs, tant pour les opérations relevant de la politique européenne de sécurité et de défense que pour les interventions des instruments communautaires. Ces activités devraient nous permettre d’intégrer plus efficacement la dimension «femmes» dans l’ensemble du cycle des conflits, depuis la prévention, la gestion et la résolution des crises, jusqu’à la consolidation de la paix et la reconstruction à plus long terme. Personnellement, j’ai sollicité le soutien de 40 femmes dirigeantes du monde entier pour donner un nouvel élan à la mise en œuvre de la résolution 1325 en proposant, comme vous le savez, d’organiser une conférence ministérielle dix ans après son adoption historique. Et cette idée – et j’en suis très fière – a été retenue par le Secrétaire général des Nations unies, Ban Ki-moon. Mais ce qui est peut-être plus remarquable encore, c’est le fait qu’en préparation de cette conférence ministérielle, un nombre croissant d’États et d’organisations internationales, telles que l’Union africaine, ont décidé de renforcer leurs efforts pour la promotion de la résolution 1325, notamment à travers le développement de plans d’action nationaux. Laissez-moi, Monsieur le Président, conclure sur une touche personnelle. J’ai beaucoup apprécié les possibilités que les politiques de l’Union européenne, qu’elles soient internes ou externes, ont offertes pour la lutte contre la violence envers les femmes, et je me réjouis de leur appui en général. Je suis très heureuse de voir que l’action, qui était, dans le passé, souvent un peu restreinte à un engagement personnel, s’inscrit maintenant dans un effort totalement commun."@fr⁸
lpv:translated text	"Paní předsedající, vážení poslanci, jak asi všichni víte, vždy jsem se – jakožto sama žena – aktivně účastnila boje proti násilí na ženách a usilovala o posílení postavení žen obecně, nejen za posledních pět let ve funkci komisařky pro zahraniční věci, ale i předtím jako ministryně. Proto bych se k tomuto tématu ráda vyjádřila. Co se týče okolního světa, kromě konkrétních zásahů, o nichž bude můj kolega zanedlouho hovořit, se boj proti násilí na ženách stal důležitým centrálním bodem politiky lidských práv EU a tyto kroky mají oporu v konkrétních pokynech přijatých v prosinci 2008. Realizace těchto pokynů je zvláště výrazná na místní úrovni ve třetích zemích, kde Evropská unie působí. V přibližně 90 zemích třetího světa vytvořila velvyslanectví členských států EU a delegace Evropské komise své vlastní akční plány, jejichž cílem je realizovat tyto pokyny a vypracovat úplný seznam iniciativ, které mají být uskutečněny v období 2009-2010. Vysíláme pořád totéž jasné poselství: porušování práv žen nelze ospravedlnit ve jménu kulturního relativismu nebo tradic. V souvislosti s těmito jednáními také nabídneme pomoc ve formě spolupráce, abychom např. zrealizovali doporučení zvláštní zpravodajky pro násilí na ženách, posílili vnitrostátní instituce odpovědné za záležitosti týkající se rovnosti pohlaví a samozřejmě podpořili změny právních předpisů, které upravují diskriminaci žen. Předmět „Ženy, mír a bezpečnost”, o kterém pojednávají usnesení 1325 a 1820 Rady bezpečnosti OSN, leží v centru naší pozornosti. Nadto v prosinci 2008 Evropská unie přijala globální přístup pro realizaci těchto usnesení. Domnívám se, že tím je vytvořena základna společných zásad, jak pro činnosti týkající se evropské bezpečnostní a obranné politiky, tak pro zásahy zahrnující využití nástrojů Společenství. Tyto aktivity by nám měly umožnit začlenění „ženské” otázky účinněji do celého cyklu konfliktu, od prevence, zvládání a řešení krizí k upevňování míru a dlouhodobé rekonstrukci. Já osobně jsem sehnala podporu od 40 žen na vrcholných postech na celém světě, abych dala nový impulz k realizaci usnesení 1325 prostřednictvím, jak víte, zorganizování ministerské konference 10 let po přijetí tohoto usnesení. Tato myšlenka byla schválena generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem, na což jsem velice hrdá. Avšak ještě pozoruhodnější je skutečnost, že během přípravy této ministerské konference se mnoho států a mezinárodních organizací, jako je Africká unie, rozhodlo zesílit svoje snahy o prosazení usnesení 1325, především prostřednictvím rozvoje národních akčních plánů. Paní předsedající, ráda bych zakončila svůj projev osobní poznámkou. Velice si cením možností, které politiky EU, ať vnitřní či vnější, nabídly v boji proti násilí na ženách, a těší mě podpora, které se jim obecně dostalo. Jsem velice ráda, že činnost, která byla v minulosti jaksi omezena na osobní odhodlání, se nyní stává naprosto společným úsilím."@cs¹ "Fru formand, mine damer og herrer! Som De alle er bekendt med, har jeg i min åbenlyse egenskab af kvinde altid været engageret i kampen mod vold mod kvinder, men også i arbejdet for at styrke kvinder generelt, ikke kun i de sidste fem år, hvor jeg har været kommissær for udenrigsanliggender, men før det som minister. Derfor vil jeg gerne sige et par ord om dette punkt. Hvad angår verden udenfor EU, er kampen mod vold mod kvinder, bortset fra specifikke interventioner i udviklingslandene, som min kollega vil tale om lidt senere, blevet et vigtigt fokuspunkt for EU's menneskerettighedspolitik, og indsatsen styrkes af de specifikke retningslinjer, der blev vedtaget i december 2008. Gennemførelsen af disse retningslinjer er særlig markant på lokalt plan i tredjelande, hvor EU er til stede. I omkring 90 tredjelande har ambassaderne for EU's medlemsstater og Kommissionens delegationer udviklet deres egne handlingsplaner, der har til formål at gennemføre disse retningslinjer og opstille en hel liste over initiativer, som skal gennemføres i perioden 2009-2010. Vi udsender systematisk et klart budskab om dette: Krænkelsen af kvinders rettigheder kan ikke retfærdiggøres ud fra kulturel relativisme eller traditioner. I forbindelse med disse drøftelser yder vi også hjælp gennem vores samarbejde, der har til formål at gennemføre henstillingerne fra den særlige rapportør om vold mod kvinder, at styrke de nationale institutioner, som er ansvarlige for ligestillingsspørgsmål, eller at støtte ændring af love, som tillader forskelsbehandling af kvinder. Emnet "Kvinder, fred og sikkerhed", som er omhandlet i resolution 1325 og 1820 fra FN's Sikkerhedsråd, har vores fulde opmærksomhed. I december 2008 vedtog EU desuden en global tilgang til gennemførelsen af disse resolutioner. Det sikrer efter min mening et fundament af fælles principper, både for operationer vedrørende den europæiske sikkerheds- og forsvarspolitik og for interventioner, som involverer brugen af fællesskabsinstrumenter. Disse aktiviteter vil sætte os i stand til mere effektivt at integrere den "kvindelige" dimension i hele konfliktcyklussen lige fra forebyggelse, håndtering og løsning af kriser til konsolidering af fred og langsigtet genopbygning. Personligt har jeg søgt støtte fra 40 ledende kvinder i hele verden for at sætte nyt skub i gennemførelsen af resolution 1325 og har, som De er bekendt med, foreslået, at der afholdes en ministerkonference 10 år efter den historiske vedtagelse af resolutionen. Denne idé er blevet godkendt af FN's generalsekretær Ban Ki-moon, og det er jeg meget stolt af. Hvad der måske er endnu mere bemærkelsesværdigt er dog, at flere og flere lande og internationale organisationer, f.eks. Den Afrikanske Union, under forberedelserne til denne ministerkonference har besluttet at intensivere deres indsats for at fremme resolution 1325, navnlig gennem udvikling af nationale handlingsplaner. Jeg vil afslutte med en personlig bemærkning. Jeg sætter stor pris på de muligheder, som EU's politikker, både interne og eksterne, har tilført kampen mod vold mod kvinder, og jeg glæder mig over den støtte, de generelt har modtaget. Det glæder mig meget at se, at handling som tidligere ofte i en vis grad var begrænset til personligt engagement, nu bliver en fuldstændig fælles indsats."@da² "Frau Präsidentin, ehrenwerte Abgeordnete, wie Ihnen allen bewusst ist, war ich stets – natürlich als Frau – in den Kampf zur Beseitigung der Gewalt gegen Frauen involviert, jedoch auch in die Stärkung der Rolle der Frau im Allgemeinen, nicht nur in den letzten fünf Jahren meiner Arbeit als Kommissarin für Auswärtige Angelegenheiten, sondern auch zuvor als Ministerin. Deshalb möchte ich mich diesbezüglich kurz äußern. Was die Außenwelt anbelangt, ist der Kampf gegen die Gewalt gegen Frauen über spezielle Interventionen in Entwicklungsländer hinaus, über die mein Kollege später noch reden wird, zu einem wichtigen Schwerpunkt in der EU-Menschenrechtspolitik geworden, und die Handlungen werden durch die speziellen Richtlinien, die im Dezember 2008 angenommen wurden, bestärkt. Die Implementierung dieser Richtlinien ist besonders auf lokaler Ebene in Drittländern, in denen die Europäische Union präsent ist, stark ausgeprägt. In etwa 90 Drittländern haben die Botschaften der EU-Mitgliedstaaten sowie die Delegationen der Europäischen Kommission ihre eigenen Aktionspläne entwickelt, die auf die Implementierung dieser Richtlinien abzielen und eine ganze Liste mit Initiativen enthalten, die im Zeitraum 2009-2010 durchgeführt werden sollen. Wir senden dazu systematisch eine eindeutige Botschaft aus: Die Verletzung der Rechte der Frau kann nicht im Namen von kulturellem Relativismus oder von Traditionen gerechtfertigt werden. Im Kontext dieser Gespräche bieten wir darüber hinaus Hilfe in Form unserer Zusammenarbeit an, um beispielsweise die Empfehlungen der Sonderberichterstatter zu Gewalt gegen Frauen zu implementieren, die für Angelegenheiten der Gleichstellung der Geschlechter zuständigen nationalen Institutionen zu stärken oder um tatsächlich Änderungen an einer Gesetzgebung zu unterstützen, die Frauen diskriminiert. Dem Thema „Frauen, Frieden und Sicherheit“, um das es in den Entschließungen 1325 und 1820 des Sicherheitsrates der Vereinten Nationen geht, gilt unsere ganze Aufmerksamkeit. Darüber hinaus hat die Europäische Union im Dezember 2008 eine globale Herangehensweise an die Implementierung dieser Entschließungen angenommen. Dies liefert meiner Ansicht nach die Grundlage für gemeinsame Grundsätze, sowohl für Operationen in Bezug auf die europäische Sicherheits- und Verteidigungspolitik als auch für Interventionen, die die Anwendung von Gemeinschaftsinstrumenten beinhalten. Diese Aktivitäten sollten uns ermöglichen, die „weibliche“ Dimension effektiver in den gesamten Konfliktzyklus zu integrieren, angefangen von der Prävention, dem Management und der Lösung von Krisen bis hin zur Konsolidierung des Friedens und zum langfristigen Wiederaufbau. Ich persönlich habe mir die Unterstützung von 40 führenden Frauen auf der ganzen Welt gesichert, um der Implementierung der Entschließung 1325 durch den ihnen bekannten Vorschlag zur Organisierung einer Ministerkonferenz 10 Jahre nach der historischen Annahme neue Impulse zu verleihen. Dieses Konzept wurde vom Generalsekretär Ben Ki-moon angenommen und ich bin darauf sehr stolz. Vielleicht noch bemerkenswerter ist jedoch die Tatsache, dass bei der Vorbereitung dieser Ministerkonferenz eine wachsende Anzahl von Staaten und internationalen Organisationen, wie beispielsweise die Afrikanische Union, beschlossen haben, ihre Bemühungen zur Förderung der Entschließung 1325, insbesondere durch die Entwicklung nationaler Aktionspläne, voranzutreiben. Frau Präsidentin, ich möchte mit einer persönlichen Bemerkung schließen. Ich weiß die Möglichkeiten, die die EU-Richtlinien, egal ob intern oder extern, mir im Kampf gegen Gewalt gegen Frauen geboten haben, zu schätzen und ich bin über die Unterstützung, die sie allgemein erhalten haben, hocherfreut. Ich bin sehr froh zu sehen, dass die Aktion, die sich in der Vergangenheit häufig auf eine persönliche Verpflichtung beschränkte, jetzt zu einer umfassenden gemeinschaftlichen Anstrengung wird."@de⁹ "Κυρία Πρόεδρε, αξιότιμοι κύριοι βουλευτές, όπως όλοι γνωρίζετε, συμμετέχω –φυσικά προφανώς και εγώ ως γυναίκα– στην καταπολέμηση της βίας κατά των γυναικών, αλλά επίσης και στο ζήτημα της χειραφέτησης των γυναικών γενικά, όχι μόνο τα τελευταία πέντε χρόνια της θητείας μου ως Επίτροπος Εξωτερικών Υποθέσεων, αλλά πριν από αυτήν ως υπουργός. Αυτός είναι ο λόγος για τον οποίο θα ήθελα να προσθέσω λίγες λέξεις για το θέμα αυτό. Όσον αφορά τον υπόλοιπο κόσμο, πέρα από συγκεκριμένες παρεμβάσεις στις αναπτυσσόμενες χώρες, σχετικά με τις οποίες η συνάδελφός μου θα μιλήσει αργότερα, η καταπολέμηση της βίας κατά των γυναικών έχει καταστεί σημαντικό κεντρικό σημείο στην πολιτική για τα ανθρώπινα δικαιώματα της ΕΕ, και η δράση ενισχύεται με τις ειδικές κατευθυντήριες γραμμές που εγκρίθηκαν τον Δεκέμβριο του 2008. Η εφαρμογή αυτών των κατευθυντήριων γραμμών είναι ιδιαίτερα εμφανής σε εθνικό επίπεδο σε τρίτες χώρες στις οποίες η Ευρωπαϊκή Ένωση είναι παρούσα. Σε περίπου 90 τρίτες χώρες οι πρεσβείες των κρατών μελών της ΕΕ και οι αντιπροσωπείες της Ευρωπαϊκής Επιτροπής έχουν αναπτύξει τα δικά τους σχέδια δράσης, τα οποία στοχεύουν στην εφαρμογή αυτών των κατευθυντήριων γραμμών και έχουν καταρτίσει ολόκληρη λίστα προτεραιοτήτων, οι οποίες πρόκειται να υλοποιηθούν την περίοδο 2009-2010. Στέλνουμε συστηματικά σαφές μήνυμα για το εξής: η παραβίαση των δικαιωμάτων των γυναικών δεν μπορεί να δικαιολογείται στο όνομα πολιτισμικού σχετικισμού ή παραδόσεων. Στο πλαίσιο αυτών των συζητήσεων, προσφέρουμε επίσης βοήθεια με τη μορφή της συνεργασίας μας προκειμένου, για παράδειγμα, να εφαρμόζονται οι συστάσεις του Ειδικού Εισηγητή των Ηνωμένων Εθνών για τη βία κατά των γυναικών, να ενισχυθούν τα εθνικά όργανα τα οποία είναι επιφορτισμένα με τα θέματα ισότητας των φύλων, ή ακόμη και να υποστηριχθούν αλλαγές στη νομοθεσία η οποία προβλέπει διακρίσεις εις βάρος των γυναικών. Το θέμα «Γυναίκες, ειρήνη και ασφάλεια», στο οποίο αναφέρονται τα ψηφίσματα 1325 και 1820 του Συμβουλίου Ασφαλείας των Ηνωμένων Εθνών, έχει προσελκύσει την προσοχή όλων μας. Επιπλέον, τον Δεκέμβριο του 2008, η Ευρωπαϊκή Ένωση υιοθέτησε επίσης συνολική προσέγγιση για την εφαρμογή αυτών των ψηφισμάτων. Αυτό, πιστεύω, παρέχει μια βάση για κοινές αρχές, τόσο για επιχειρήσεις σχετικά με την ευρωπαϊκή πολιτική ασφάλειας και άμυνας όσο και για παρεμβάσεις που συνεπάγονται τη χρήση κοινοτικών μέσων. Αυτές οι δραστηριότητες πρέπει να μας παρέχουν τη δυνατότητα να εντάσσουμε αποτελεσματικότερα τη «γυναικεία» διάσταση σε ολόκληρο τον κύκλο της σύγκρουσης, από την πρόληψη, τη διαχείριση και την επίλυση κρίσεων έως την εδραίωση της ειρήνης και της μακροπρόθεσμης ανοικοδόμησης. Προσωπικά, έχω επιδιώξει την υποστήριξη από 40 εξέχουσες γυναίκες από ολόκληρο τον κόσμο για να προσδώσουν νέα ώθηση στην εφαρμογή του ψηφίσματος 1325 προτείνοντας, όπως γνωρίζετε, τη διοργάνωση υπουργικής διάσκεψης δέκα χρόνια μετά την ιστορική έγκρισή του. Αυτή η ιδέα έχει εγκριθεί από τον Γενικό Γραμματέα των Ηνωμένων Εθνών Ban Ki-moon, και είμαι ιδιαίτερα υπερήφανη γι’ αυτό. Ωστόσο, αυτό το οποίο ίσως είναι ακόμη πιο αξιοσημείωτο είναι το γεγονός ότι, κατά την προετοιμασία αυτής της υπουργικής διάσκεψης, ένας αυξανόμενος αριθμός κρατών και διεθνών οργανώσεων, όπως η Αφρικανική Ένωση, αποφάσισαν να εντείνουν τις προσπάθειές τους για την προώθηση του ψηφίσματος 1325, κυρίως μέσω της ανάπτυξης εθνικών σχεδίων δράσης. Κυρία Πρόεδρε, θα ήθελα να ολοκληρώσω με μια προσωπική σημείωση. Εκτιμώ ιδιαίτερα τις δυνατότητες τις οποίες οι πολιτικές της ΕΕ, είτε εσωτερικές είτε εξωτερικές, έχουν προσφέρει στην καταπολέμηση της βίας κατά των γυναικών, και είμαι ευτυχής με την υποστήριξη που έχουν λάβει γενικά. Είμαι πολύ ευτυχής που βλέπω ότι αυτή η δράση η οποία, στο παρελθόν, κατά κάποιο τρόπο περιοριζόταν σε μια προσωπική δέσμευση τώρα γίνεται μια πλήρως κοινή προσπάθεια."@el¹⁰ "Madam President, honourable Members, as you are all aware, I have always – obviously as a woman myself – been involved in the fight against violence against women, but also in the matter of the empowerment of women in general, not just in the last five years of my term as Commissioner for Foreign Affairs, but prior to that as a minister. This is why I would like to add a few words on this point. As far as the outside world is concerned, beyond specific interventions in developing countries, about which my colleague will speak a little later, the fight against violence against women has become an important focal point in the EU’s human rights policy, and the action is reinforced by the specific guidelines adopted in December 2008. The implementation of these guidelines is particularly pronounced at local level in third countries where the European Union is present. In around 90 third countries the embassies of EU Member States and the delegations of the European Commission have developed their own action plans, which aim to implement these guidelines and set out a whole list of initiatives to be carried out in the period 2009-2010. We are systematically sending out a clear message on this: the violation of women’s rights cannot be justified in the name of cultural relativism or traditions. In the context of these talks, we will also offer assistance in the form of our cooperation in order, for example, to implement the recommendations of the Special Rapporteur on Violence Against Women, to strengthen the national institutions in charge of matters of gender equality or indeed to support changes in legislation that provides for discrimination against women. The subject ‘Women, peace and security’, which is what Resolutions 1325 and 1820 of the Security Council of the United Nations are about, has captured our full attention. Moreover, in December 2008, the European Union also adopted a global approach for the implementation of these resolutions. This, I believe, provides a base of common principles, both for operations concerning European security and defence policy and for interventions involving the use of Community instruments. These activities should enable us to integrate the ‘female’ dimension more effectively in the whole cycle of conflict, from the prevention, management and resolution of crises to the consolidation of peace and long-term reconstruction. Personally, I have sought support from 40 leading women throughout the world to give new impetus to the implementation of Resolution 1325 by proposing, as you know, the organisation of a ministerial conference 10 years after its historic adoption. This idea has been approved by UN Secretary-General Ban Ki-moon, and I am very proud of that. What is perhaps even more remarkable, however, is the fact that, in preparation for this ministerial conference, a growing number of states and international organisations, such as the African Union, have decided to step up their efforts to promote Resolution 1325, notably through the development of national action plans. Madam President, I would like to finish on a personal note. I value greatly the possibilities that EU policies, whether internal or external, have offered the fight against violence against women, and I am delighted with the support they have received in general. I am very happy to see that action which, in the past, was often somewhat limited to a personal commitment is now becoming a completely joint effort."@en⁴ "Señora Presidenta, Señorías, como todos ustedes serán conscientes, yo —obviamente como mujer que soy— siempre he participado en la lucha contra la violencia ejercida contra la mujer, pero también en la cuestión de la emancipación de la mujer en general, no sólo en los cinco últimos años de mi mandato como Comisaria de Asuntos Exteriores, sino antes de asumir dicha función, cuando era ministra. Por eso me gustaría añadir unas pocas palabras sobre este punto. Por cuanto respecta al mundo exterior, más allá de intervenciones específicas en países en desarrollo, sobre las cuales mi colega hablará un poco más tarde, la lucha contra la violencia ejercida contra la mujer se ha convertido en un importante centro de atención en la política de derechos humanos de la UE, y la acción se ve reforzada por las directrices específicas adoptadas en diciembre de 2008. La aplicación de estas directrices es particularmente notoria a escala local en terceros países en los que la Unión Europea tiene presencia. En unos 90 terceros países, las embajadas de los Estados miembros de la UE y las delegaciones de la Comisión Europea han desarrollado sus propios planes de acción, que tienen por objeto aplicar estas directrices y establecer una lista completa de iniciativas para llevar a cabo en el período 2009-2010. Estamos enviando sistemáticamente un mensaje claro sobre lo siguiente: la vulneración de los derechos de la mujer no puede justificarse en nombre del relativismo cultural o de las tradiciones. En el contexto de estas conversaciones, también ofreceremos asistencia a través de nuestra cooperación con el fin, por ejemplo, de aplicar las recomendaciones del Relator Especial sobre la violencia contra la mujer, fortalecer las instituciones nacionales responsables de asuntos de igualdad de género o incluso favorecer cambios en la legislación que prevé la discriminación contra la mujer. El tema «Mujer, paz y seguridad», del que tratan las resoluciones 1325 y 1820 del Consejo de Seguridad de las Naciones Unidas, ha captado toda nuestra atención. Además, en diciembre de 2008, la Unión Europea también adoptó un enfoque mundial para la aplicación de estas resoluciones. Creo que esto proporciona una base de principios comunes, tanto para las operaciones relacionadas con la política europea de seguridad y defensa como para las intervenciones que implican el uso de instrumentos comunitarios. Estas actividades deberían permitirnos integrar la dimensión «femenina» con más eficacia en todo el ciclo de conflicto, desde la prevención, gestión y resolución de las crisis hasta la consolidación de la paz y la reconstrucción a largo plazo. Personalmente, he buscado el apoyo de 40 mujeres destacadas de todo el mundo para dar un nuevo ímpetu a la aplicación de la Resolución 1325 proponiendo, como ustedes saben, la organización de una conferencia ministerial diez años después de su histórica adopción. Esta idea cuenta con la aprobación del Secretario General de las Naciones Unidas Ban Ki-moon, algo que me enorgullece enormemente. No obstante, más destacable aún sea quizás el hecho de que, en los preparativos para esta conferencia ministerial, cada vez más Estados y organizaciones internacionales, como la Unión Africana, han decidido intensificar sus esfuerzos para promover la Resolución 1325, en particular mediante el desarrollo de planes de acción nacionales. Señora Presidenta, me gustaría concluir mi intervención con un apunte personal. Valoro enormemente las posibilidades que las políticas de la UE, ya sean internas o externas, han ofrecido a la lucha contra la violencia ejercida contra la mujer, y también me llena de alegría el apoyo que las mujeres han recibido en general. Estoy muy contenta de ver que la acción que, en el pasado, solía estar un tanto limitada a un compromiso personal ahora esté convirtiéndose en un esfuerzo totalmente conjunto."@es²¹ "Lugupeetud juhataja, austatud parlamendiliikmed! Nagu te kõik teate, olen alati – muidugi ka sellepärast, et olen ise naine – osalenud võitluses naistevastase vägivalla vastu, aga ka tegelnud üldiselt naiste mõjuvõimu suurendamise küsimusega, ja seda mitte vaid viimasel viiel aastal välissuhete voliniku ametiajal, vaid ka enne seda ministrina. Seetõttu tahaksin sel teemal mõne sõna öelda. Mis puutub välismaailma, siis lisaks teatud sekkumisele arengumaades, mille kohta minu kolleeg räägib veidi hiljem, on võitlus naistevastase vägivallaga muutunud oluliseks keskseks punktiks ELi inimõiguste poliitikas ning seda tegevust toetavad konkreetsed suunised, mis võeti vastu 2008. aasta detsembris. Nende suuniste rakendamine on eriti tähtis kohalikul tasandil kolmandates riikides, kus Euroopa Liit on esindatud. Ligikaudu üheksakümnes kolmandas riigis on ELi liikmesriikide saatkonnad ja Euroopa Komisjoni delegatsioonid töötanud välja enda tegevuskavad, mille eesmärk on rakendada neid suuniseid ja koostada loetelu algatustest, mis viiakse ellu aastatel 2009−2010. Meie sõnum on järjekindel: naiste õiguste rikkumist ei saa õigustada kultuurirelativismi ega tavadega. Selle suhtluse käigus pakume abina ka koostööd näiteks selleks, et rakendada naistevastase vägivalla eriraportööri soovitusi, tugevdada soolise võrdõiguslikkuse eest vastutavaid riiklikke institutsioone või siis toetada naiste diskrimineerimist käsitlevate õigusnormide muudatusi. Naised, rahu ja julgeolek, mis on ÜRO Julgeolekunõukogu resolutsioonide 1325 ja 1820 teemaks, on pälvinud meie põhjaliku tähelepanu. Lisaks võttis Euroopa Liit 2008. aasta detsembris vastu üldise lähenemisviisi nende resolutsioonide rakendamiseks. Usun, et see loob aluse ühistele põhimõtetele nii Euroopa julgeoleku- ja kaitsepoliitikat puudutavateks operatsioonideks kui ka sekkumiseks, millega kaasneb ühenduse vahendite kasutamine. Need meetmed peaksid võimaldama meil integreerida nii-öelda naissoo mõõdet muudesse valdkondadesse tõhusamalt kogu konflikti käigus alates kriiside ärahoidmisest, ohjamisest ja lahendamisest kuni rahu kindlustamiseni ja pikaajalise ülesehitustööni. Ma isiklikult saavutasin 40 juhtiva naise toetuse kogu maailmas, et anda uus hoog resolutsiooni 1325 rakendamisele, kui tegin ettepaneku, nagu te teate, korraldada kümne aasta möödumisel resolutsiooni vastuvõtmisest ministrite konverents. ÜRO peasekretär Ban Ki-moon on selle mõtte heaks kiitnud ja ma olen selle üle väga uhke. Veelgi märkimisväärsem on seejuures ehk asjaolu, et selle ministrite konverentsi ettevalmistamise käigus on aina rohkem riike ja rahvusvahelisi organisatsioone, näiteks Aafrika Liit, otsustanud suurendada pingutusi resolutsiooni 1325 toetamiseks eelkõige riiklike tegevuskavade loomise kaudu. Austatud juhataja! Tahaksin lõpetada isikliku pöördumisega. Väärtustan väga võimalusi, mida ELi poliitika, olgu siis sise- või välispoliitika, on naistevastase vägivallaga võitlemiseks pakkunud, ning mul on hea meel toetuse üle, mida see on üldiselt leidnud. Mul on väga hea meel näha, et see, mis varem piirdus sageli mõnes mõttes isiklike pingutustega, on nüüd muutumas täiesti ühiseks püüdeks."@et⁵ "Arvoisa puhemies, arvoisat parlamentin jäsenet, kuten tiedätte, olen – itsekin naisena – aina osallistunut naisiin kohdistuvan väkivallan torjumiseen mutta myös yleisemmin naisten vaikutusmahdollisuuksien lisäämiseen, en vain viiden viime vuoden aikana ulkosuhteista vastaavana komission jäsenenä, vaan myös ennen sitä ministerinä. Siksi haluaisin sanoa tästä aiheesta muutaman sanan. Ulkomaailman silmissä naisiin kohdistuvan väkivallan torjunnasta on – kehitysmaissa toteutettavien erityistoimien lisäksi, joista kollegani puhuu hieman myöhemmin – tullut EU:n ihmisoikeuspolitiikan keskeinen kysymys, ja joulukuussa 2008 hyväksytyt erityiset suuntaviivat vahvistavat tätä toimintaa. Näiden suuntaviivojen toimeenpano korostuu etenkin paikallistasolla niissä kolmansissa maissa, joissa Euroopan unioni on läsnä. EU:n jäsenvaltioiden suurlähetystöt ja Euroopan komission lähetystöt noin 90:ssä unionin ulkopuolisessa maassa ovat laatineet omia toimintasuunnitelmiaan, joiden tavoitteena on panna nämä suuntaviivat täytäntöön, ja laatineet luettelon aloitteista, jotka on määrä toteuttaa vuosina 2009–2010. Lähetämme järjestelmällisesti tätä koskevaa selvää viestiä: naisten oikeuksien rikkomista ei voida perustella kulttuurirelativismilla tai perinteillä. Näiden keskustelujen yhteydessä tarjoamme myös yhteistyön muodossa annettavaa apua esimerkiksi naisiin kohdistuvaa väkivaltaa käsittelevän erityisraportoijan suositusten toimeenpanemiseksi, tasa-arvokysymyksistä vastaavien kansallisten instituutioiden vahvistamiseksi tai naisten syrjintää torjuvien lainsäädäntömuutosten tukemiseksi. Yhdistyneiden Kansakuntien turvallisuusneuvoston päätöslauselmien 1325 ja 1820 aihe "Naiset, rauha ja turvallisuus" on saanut täyden huomiomme. Lisäksi Euroopan unioni hyväksyi joulukuussa 2008 kokonaisvaltaisen lähestymistavan näiden päätöslauselmien täytäntöönpanoon. Tämä tarjoaa nähdäkseni yhteisten periaatteiden perustan sekä Euroopan turvallisuus- ja puolustuspolitiikkaan liittyville operaatioille että yhteisön välineiden käyttöä edellyttäville toimenpiteille. Näiden toimien avulla voinemme sisällyttää "naisulottuvuuden" nykyistä tehokkaammin koko konfliktisykliin kriisien ehkäisystä, hallinnasta ja ratkaisusta rauhan vakauttamiseen ja pitkän aikavälin jälleenrakentamiseen. Henkilökohtaisesti olen hakenut tukea 40 johtavassa asemassa olevalta naiselta koko maailmasta antaakseni päätöslauselman 1325 täytäntöönpanolle uutta pontta ehdottamalla ministerikonferenssin järjestämistä kymmenen vuotta päätöslauselman historiallisen hyväksymisen jälkeen. YK:n pääsihteeri Ban Ki-moon on hyväksynyt ajatuksen, ja olen siitä hyvin ylpeä. Ehkä vielä huomattavampaa on kuitenkin se, että tätä ministerikonferenssia valmisteltaessa yhä useammat valtiot ja kansainväliset organisaatiot, kuten Afrikan unioni, ovat päättäneet tehostaa ponnistuksiaan päätöslauselman 1325 toimeenpanon edistämiseksi etenkin laatimalla kansallisia toimintasuunnitelmia. Arvoisa puhemies, päätän puheenvuorooni erääseen henkilökohtaiseen huomioon. Arvostan suuresti niitä mahdollisuuksia, joita EU:n toimet, niin sisäiset kuin ulkoiset, ovat tarjonneet naisiin kohdistuvan väkivallan torjunnassa, ja olen iloinen niiden yleisesti saamasta tuesta. Olen hyvin tyytyväinen nähdessäni, että toiminta, joka aiemmin paljolti rajoittui henkilökohtaiseen sitoutumiseen, on nyt muuttumassa yhteiseksi ponnisteluksi."@fi⁷ ". Elnök asszony, tisztelt képviselők, ahogy azt mindannyian tudják, én – magam is nő lévén – mindig aktívan részt vettem a nőkkel szembeni erőszak elleni küzdelemben és általában a női egyenjogúság ügyében is, nemcsak az utóbbi öt évben, amióta külügyi biztos vagyok, hanem azt megelőzően miniszterként is. Ezért szeretnék néhány szót szólni a témáról. Ami az Unión kívüli világot illeti, a fejlődő országokban való beavatkozáson kívül, amiről egy kicsivel később képviselőtársam fog beszélni, a nőkkel szembeni erőszak elleni küzdelem fontos fókuszpont lett az EU emberi jogi politikájában, és az intézkedést a 2008 decemberében elfogadott különleges iránymutatások is megerősítik. Ezen iránymutatások végrehajtása különösen kifejezésre jut helyi szinten, azon harmadik országokban, ahol az Európai Unió jelen van. Az EU tagállamainak nagykövetségei és az Európai Bizottság küldöttségei körülbelül 90 harmadik országban dolgozták ki saját cselekvési terveiket, amelyek célja ezen iránymutatások végrehajtása és a 2009-2010-es időszakban végrehajtandó kezdeményezések jegyzékének összeállítása. Következetesen azt az üzenetet közvetítjük, hogy a nők jogainak megsértését nem lehet igazolni a kulturális relativizmussal vagy a hagyományokkal. Együttműködés formájában is fel fogjuk ajánlani segítségünket, például a nők elleni erőszakkal foglalkozó különleges előadó ajánlásainak végrehajtása, a nemek közötti egyenlőségért felelős nemzeti intézmények megerősítése, illetve a nőkkel szembeni megkülönböztetésről rendelkező jogszabályok módosítása érdekében. Nagy figyelmet szentelünk a „Nők, béke és biztonság” témának, amelyről az ENSZ Biztonsági Tanácsának 1325. és 1821. állásfoglalása szól. Ezenkívül 2008 decemberében az Európai Unió általános megközelítést fogadott el ezen iránymutatások végrehajtására vonatkozóan. Úgy gondolom, hogy ez egységes elvi alapot teremt mind az európai biztonság- és védelempolitikai műveleteket illetően, mind a közösségi eszközök alkalmazásával járó beavatkozásokat illetően. Ezek a tevékenységek lehetővé fogják tenni számunkra, hogy a konfliktus egész folyamatába – a válságok megelőzésétől, kezelésétől és megoldásától kezdve egészen a béke megszilárdításáig és a hosszú távú újjáépítésig – hatékonyabban integráljuk a „női” dimenziót. Én magam kértem segítséget 40 vezető szerepet játszó asszonytól világszerte, hogy azzal adjanak új ösztönzést a 1325. állásfoglalás végrehajtásához, hogy – amint azt Önök is tudják – javasolják egy miniszteri konferencia összehívását az állásfoglalás történelmi jelentőségű elfogadásának 10 éves évfordulóján. Ban Ki-moon ENSZ-főtitkár jóváhagyta ezt az elképzelést, és erre nagyon büszke vagyok. Azonban talán még figyelemreméltóbb az a tény, hogy e miniszteri konferenciára készülvén egyre több állam és nemzetközi szervezet – pl. az Afrikai Unió – dönt úgy, hogy fokozza a 1325. állásfoglalás támogatására tett erőfeszítéseit, különösképpen nemzeti cselekvési tervek kidolgozásával. Elnök asszony, egy személyes megjegyzéssel szeretném befejezni. Nagyra értékelem azokat a lehetőségeket, amelyeket az uniós politikák – legyen az bel- vagy külpolitika – nyújtanak a nőkkel szembeni erőszak elleni küzdelemben, és örülök minden támogatásnak, amelyet ez a küzdelem általában kapott és kap. Nagy örömmel látom, hogy az a tevékenység, amely a múltban inkább csak személyes elkötelezettségből fakadt, most teljes mértékben közös erőfeszítéssé válik."@hu¹¹ "Signora Presidente, onorevoli deputati, come tutti sapete, mi sono sempre impegnata – naturalmente perché sono una donna – nella lotta contro la violenza sulle donne, ma anche sulla questione dell’ delle donne, in generale, non soltanto durante gli ultimi cinque anni del mio mandato, come commissario agli Affari esteri, ma anche prima, come ministro. E’ per questo che vorrei aggiungere alcune parole su questo punto. Per quanto riguarda il mondo esterno, al di là degli interventi specifici nei paesi in via di sviluppo, di cui la mia collega vi parlerà più avanti, la lotta contro la violenza sulle donne è diventata un asse importante della politica dell’Unione per i diritti umani, la cui azione è rafforzata dalle linee guida specifiche adottate nel dicembre del 2008. L’attuazione di tali linee guida si articola, in particolar modo, a livello locale nei paesi terzi in cui è presente l’Unione europea. In circa 90 paesi terzi, le ambasciate degli Stati membri dell’Unione europea e le delegazioni della Commissione europea hanno sviluppato propri piani d’azione volti all’attuazione delle linee guida, che prevedono tutta una serie di iniziative da realizzare nel periodo compreso tra il 2009 e il 2010. Stiamo sistematicamente inviando un messaggio chiaro: la violazione dei diritti delle donne non può essere giustificata con il relativismo culturale e le tradizioni. Nell’ambito di questi colloqui, offriremo anche la nostra assistenza sotto forma di cooperazione al fine di attuare, per esempio, le raccomandazioni del relatore speciale sulla violenza contro le donne, al fine di rafforzare le istituzioni nazionali che si occupano di parità di genere e al fine di sostenere la modifica delle normative che prevedono discriminazioni nei confronti delle donne. Il tema “Donne, pace e sicurezza” su cui vertono le risoluzioni nn. 1325 e 1820 del Consiglio di sicurezza delle Nazioni Unite è al centro della nostra attenzione. Del resto, nel dicembre del 2008 l’Unione europea ha anche adottato un approccio globale per l’attuazione di queste risoluzioni. Credo che tutto ciò costituisca una base di principi comuni, sia per le operazioni della politica europea di sicurezza e di difesa che per gli interventi degli strumenti comunitari. Tali attività dovrebbero permetterci di integrare la dimensione “femminile” in modo più efficace in tutto il ciclo del conflitto, dalla prevenzione, gestione e risoluzione delle crisi fino al consolidamento della pace e alla ricostruzione di lungo termine. Personalmente, ho cercato il sostegno di 40 donne della classe dirigente in tutto il mondo per dare nuovo slancio all’attuazione della risoluzione n. 1325, proponendo, come sapete, l’organizzazione di una conferenza ministeriale dieci anni dopo la storica adozione della risoluzione. Questa idea è stata approvata dal segretario generale delle Nazioni Unite Ban Ki-moon, cosa di cui vado molto fiera. Ma ciò che è ancor più degno di nota, forse, è il fatto che, preparando questa conferenza ministeriale, un numero crescente di paesi e di organizzazioni internazionali, come l’Unione africana, hanno deciso di ampliare gli sforzi per la promozione della risoluzione n. 1325, soprattutto con lo sviluppo di piani d’azione nazionali. Signora Presidente, mi permetta di concludere con una nota personale. Ho molto apprezzato le opportunità offerte dalle politiche dell’Unione europea, interne o esterne, per la lotta contro la violenza sulle donne e mi rallegro del sostegno generale di cui esse godono. Sono molto felice nel vedere che un’azione che, in passato, è stata spesso un po’ limitata all’impegno personale stia diventando adesso il fulcro di uno sforzo comune da tutti i punti di vista."@it¹² "Gerb. pirmininke, gerbiamieji nariai, kaip visi žinote, visada – aišku, pati būdama moteris, – buvau įsitraukusi į kovą su smurtu prieš moteris, taip pat apskritai į reikalus, susijusius su didesnių galių suteikimu moterims, – ne tik pastaruosius penkerius savo, kaip Komisijos narės, atsakingos už užsienio reikalus, kadencijos metus, bet ir pirma, kai buvau ministrė. Todėl norėčiau pridurti keletą žodžių šiuo klausimu. Kalbant apie išorės pasaulį, – be konkrečių įsikišimų besivystančiose šalyse, apie kuriuos šiek tiek vėliau kalbės mano kolega, – kova su smurtu prieš moteris tampa svarbiausiu ES žmogaus teisių politikos klausimu, o veiksmai sustiprinami konkrečiomis 2008 m. gruodžio mėn. patvirtintomis gairėmis. Šių gairių įgyvendinimas ypač pastebimas vietos lygiu trečiosiose šalyse, kuriose atstovaujama Europos Sąjungai. Apytikriai 90-yje trečiųjų šalių ES valstybių narių ambasados ir Europos Komisijos delegacijos parengė savo veiksmų planus, kuriais siekiama įgyvendinti šias gaires ir pasiūlyti visą sąrašą iniciatyvų, kurios turi būti įgyvendintos 2009–2010 m. Sistemingai siunčiame aiškią žinią šiuo klausimu: moterų teisių pažeidinėjimo negalima pateisinti prisidengiant kultūriniu reliatyvizmu ar tradicijomis. Atsižvelgdami į šias derybas taip pat pasiūlysime pagalbą – mūsų bendradarbiavimą siekiant, pvz., įgyvendinti ypatingosios pranešėjos smurto prieš moteris klausimais rekomendacijas, stiprinti nacionalines institucijas, atsakingas už lyčių lygybės reikalus, arba iš tiesų paremti teisės aktų, kuriais numatoma moterų diskriminacija, pakeitimus. Visą mūsų dėmesį prikaustė tema „Moterys, taika ir saugumas“ – būtent ta tema, apie kurią kalbama Jungtinių Tautų Saugumo Tarybos 1325-ojoje ir 1820-ojoje rezoliucijose. Be to, 2008 m. gruodžio mėn. Europos Sąjunga taip pat patvirtino visa apimantį požiūrį į šių rezoliucijų įgyvendinimą. Taip, manau, numatomas bendrųjų principų, skirtų tiek operacijoms, susijusioms su Europos saugumo ir gynybos politika, tiek intervencijoms, susijusioms su Bendrijos priemonių naudojimu, pagrindas. Šiais veiksmais mums turėtų būti suteiktos galimybės veiksmingiau integruoti aspektą „moteris“ į visą konflikto ciklą, pradedant krizės prevencija, valdymu ir sprendimu ir baigiant taikos konsolidavimu ir ilgalaikiu atkūrimu. Aš pati prašau 40 viso pasaulio vadovaujančiųjų moterų paramos tam, kad būtų suteikta nauja paskata įgyvendinti 1325-ąją rezoliuciją, – tuo tikslu, kaip žinote, siūloma, praėjus 10 metų nuo istorinio jos patvirtinimo, suorganizuoti ministrų konferenciją. Šiam sumanymui pritarė JT Generalinis Sekretorius Ban Ki-moon, todėl labai didžiuojuosi tuo. Tačiau galbūt dar nuostabiau yra tai, kad rengiantis šiai ministrų konferencijai vis daugiau valstybių ir tarptautinių organizacijų, pvz., Afrikos Sąjunga, nusprendžia dėti daugiau pastangų siekdama paremti 1325-ąją rezoliuciją, ypač rengiant nacionalinius veiksmų planus. Gerb. pirmininke, norėčiau baigti asmenine pastaba. Labai vertinu galimybes, kurias ES politika, vidaus arba išorės, suteikė kovoje su smurtu prieš moteris, ir esu patenkinta parama, kurios jos iš esmės sulaukė. Esu labai patenkinta, kad veiksmai, praeityje dažnai apsiribodavę asmeniniais įsipareigojimais, dabar tampa bendromis pastangomis."@lt¹⁴ "Priekšsēdētājas kundze, godājamie deputāti, kā jūs visi zināt, es vienmēr — acīmredzami pati būdama sieviete — esmu bijusi iesaistīta pret sievietēm vērstas vardarbības apkarošanā, bet arī sieviešu lomas palielināšanā kopumā ne tikai pēdējos piecos gados, būdama ārlietu komisāre, bet arī pirms tam būdama ministre. Tādēļ es gribētu piebilst dažus vārdus par šo jautājumu. Kas attiecas uz pārējās pasaules iesaistīšanos, bez īpašiem pasākumiem attīstības valstīs, par kuriem nedaudz vēlāk pastāstīs mani kolēģi, vardarbības pret sievietēm apkarošana ir kļuvusi par būtisku aspektu ES politikā cilvēktiesību jomā, un šī darbība ir pastiprināta, ievērojot īpašas pamatnostādnes, kas pieņemtas 2008. gada decembrī. Šo pamatnostādņu īstenošana īpaši izpaužas vietējā līmenī trešās valstīs, kurās ir pārstāvēta Eiropas Savienība. Apmēram 90 trešās valstīs ES dalībvalstu vēstniecības un Eiropas Komisijas delegācijas ir izstrādājušas pašas savus rīcības plānus, kuru mērķis ir īstenot šīs pamatnostādnes, kā arī izvirzījušas veselu sarakstu iniciatīvu, kas jāveic 2009.-2010. gadā. Mēs sistemātiski raidām skaidru signālu: sieviešu tiesību pārkāpumus nevar attaisnot, aizbildinoties ar kultūras relatīvismu vai tradīcijām. Šo sarunu kontekstā mēs piedāvāsim arī palīdzību sadarbības veidā, lai, piemēram, īstenotu īpašā referenta par vardarbību pret sievietēm ieteikumus stiprināt valsts iestādes, kuras atbild par dzimumu līdztiesības jautājumiem, vai patiesi atbalstīt izmaiņas tajos tiesību aktos, kas nodrošina sieviešu diskrimināciju. Mūsu nedalītu uzmanību ir piesaistījis temats „Sievietes, miers un drošība”, kam veltītas Apvienoto Nāciju Organizācijas Drošības padomes Rezolūcijas Nr. 1325 un 1820. Turklāt 2008. gada decembrī Eiropas Savienība pieņēma arī vispārēju pieeju šo rezolūciju īstenošanai. Es uzskatu, ka tas nodrošinās kopēju principu pamatu gan darbībām saistībā ar Eiropas drošības un aizsardzības politiku, gan arī intervencēm, iesaistot Kopienas instrumentu izmantošanu. Šīm darbībām būtu jārada iespēja daudz efektīvāk integrēt „sieviešu” dimensiju visā konflikta ciklā, sākot no novēršanas, pārvaldības un krīžu atrisināšanas līdz miera konsolidācijai un atjaunošanai ilgtermiņā. Es personīgi esmu saņēmusi atbalstu no 40 vadošām sievietēm visā pasaulē, lai dotu jaunu stimulu Rezolūcijas Nr. 1325 īstenošanai, 10 gadus pēc tās vēsturiskās pieņemšanas ierosinot, kā jūs zināt, ministru konferences organizēšanu. Šo ideju ir apstiprinājis ANO ģenerālsekretārs kungs, un es ar to ļoti lepojos. Taču, iespējams, vēl ievērības cienīgāk ir tas, ka, gatavojoties šai ministru konferencei, aizvien lielāks skaits valstu un starptautisko organizāciju, tādu kā Āfrikas Savienība, ir nolēmušas pastiprināt centienus, lai veicinātu Rezolūcijas Nr. 1325 īstenošanu, galvenokārt, izstrādājot savus valsts rīcības plānus. Priekšsēdētājas kundze, noslēgumā es vēlos izteikt kādu personīgu piezīmi. Es augstu vērtēju iespējas, ko ES politikas jomas, gan iekšējās, gan ārējās, ir sniegušas vardarbības pret sievietēm apkarošanā, un es priecājos par atbalstu, ko tās kopumā ir saņēmušas. Es jūtos ļoti laimīga, redzot, ka rīcība, kas agrāk bieži vien bija tikai personīga apņemšanās, tagad pilnībā kļūst par kopīgiem centieniem."@lv¹³ "Monsieur le Président, chers et honorables parlementaires, comme vous le savez tous, je me suis toujours – naturellement en tant que femme moi-même – engagée dans la lutte contre la violence envers les femmes, mais aussi dans la question de l' des femmes en général, non seulement pendant les cinq dernières années de mon mandat en tant que commissaire chargée des affaires étrangères, mais aussi avant, en tant que ministre. C'est pourquoi je voudrais ajouter quelques mots sur ce point. Sur le plan extérieur, au-delà des interventions spécifiques dans les pays en voie de développement, dont mon collègue parlera un peu plus tard, la lutte contre la violence envers les femmes est devenue un axe important de la politique des droits de l'homme de l'Union, dont l'action est renforcée par les lignes directrices spécifiques adoptées en décembre 2008. La mise en œuvre de ces lignes directrices s'articule notamment au niveau local, dans les pays tiers où l'Union européenne est présente. Dans environ 90 pays tiers, les ambassades des pays membres de l'Union européenne et les délégations de la Commission européenne ont développé leurs propres plans d'action, qui visent à mettre en œuvre ces lignes directrices, et prévoient toute une liste d'initiatives à mener dans la période comprise entre 2009 et 2010. Nous y portons systématiquement un message clair: la violation des droits des femmes ne peut pas se justifier au nom du relativisme culturel ou des traditions. Dans le contexte de ces dialogues, nous offrons aussi l'assistance de notre coopération afin, par exemple, de mettre en œuvre les recommandations du rapporteur spécial sur la violence contre les femmes, de renforcer les institutions nationales en charge des questions d'égalité des genres ou bien de soutenir la modification des législations qui prévoient des discriminations envers les femmes. Le thème "Femmes, paix et sécurité" sur lequel portent les résolutions 1325 et 1820 du Conseil de sécurité des Nations unies retient toute notre attention. D'ailleurs, l'Union européenne a également adopté, en décembre 2008, une approche globale pour la mise en œuvre de ces résolutions. Ceci, je crois, fournit un socle de principes communs, tant pour les opérations relevant de la politique européenne de sécurité et de défense que pour les interventions des instruments communautaires. Ces activités devraient nous permettre d'intégrer plus efficacement la dimension "femmes" dans l'ensemble du cycle des conflits, depuis la prévention, la gestion et la résolution des crises, jusqu'à la consolidation de la paix et la reconstruction à plus long terme. Personnellement, j'ai sollicité le soutien de 40 femmes dirigeantes du monde entier pour donner un nouvel élan à la mise en œuvre de la résolution 1325 en proposant, comme vous le savez, d'organiser une conférence ministérielle dix ans après son adoption historique. Et cette idée – et j'en suis très fière – a été retenue par le Secrétaire général des Nations unies, Ban Ki-moon. Mais ce qui est peut-être plus remarquable encore, c'est le fait qu'en préparation de cette conférence ministérielle, un nombre croissant d'États et d'organisations internationales, telles que l'Union africaine, ont décidé de renforcer leurs efforts pour la promotion de la résolution 1325, notamment à travers le développement de plans d'action nationaux. Laissez-moi, Monsieur le Président, conclure sur une touche personnelle. J'ai beaucoup apprécié les possibilités que les politiques de l'Union européenne, qu'elles soient internes ou externes, ont offertes pour la lutte contre la violence envers les femmes, et je me réjouis de leur appui en général. Je suis très heureuse de voir que l'action, qui était, dans le passé, souvent un peu restreinte à un engagement personnel, s'inscrit maintenant dans un effort totalement commun."@mt¹⁵ ". Mevrouw de Voorzitter, geachte leden van het Parlement, zoals u allen weet, heb ik me altijd – natuurlijk omdat ik zelf vrouw ben – ingezet voor de bestrijding van geweld tegen vrouwen, maar ook voor de kwestie van de van vrouwen in het algemeen, niet alleen tijdens de laatste vijf jaar van mijn mandaat als commissaris voor buitenlandse betrekkingen, maar ook daarvoor al als minister. Daarom wil ik in dit verband nog graag het volgende naar voren brengen. Naar buiten toe is de bestrijding van geweld tegen vrouwen, naast de specifieke interventies in ontwikkelingslanden, waarop mijn collega straks nader zal ingaan, een belangrijk punt van aandacht geworden in het mensenrechtenbeleid van de Europese Unie, waarvan het optreden wordt versterkt door de specifieke richtsnoeren die in december 2008 zijn goedgekeurd. De tenuitvoerlegging van deze richtsnoeren vindt vooral plaats op plaatselijk niveau, in derde landen, waar de Europese Unie aanwezig is. In ongeveer negentig derde landen hebben de ambassades van de EU-lidstaten en de delegaties van de Europese Commissie hun eigen actieplannen ontwikkeld, die de tenuitvoerlegging van deze richtsnoeren beogen en voorzien in een lange lijst van initiatieven die in de periode 2009-2010 moeten worden genomen. Wij geven daarmee steeds dezelfde duidelijke boodschap af: schending van de rechten van vrouwen valt niet te rechtvaardigen uit hoofde van cultureel relativisme of traditie. In het kader van deze dialogen bieden wij ook bijstand aan in de vorm van onze samenwerking, om bijvoorbeeld de aanbevelingen van de speciale rapporteur inzake geweld tegen vrouwen ten uitvoer te leggen, de nationale instellingen te versterken die zich met genderproblematiek bezighouden, of steun te geven aan wijzigingen in de wetgeving op het gebied van discriminatie van vrouwen. Het thema “Vrouwen, vrede en veiligheid”, waarop de resoluties 1325 en 1820 van de Veiligheidsraad van de Verenigde Naties betrekking hebben, heeft onze volledige aandacht. Bovendien heeft de Europese Unie, ook in december 2008, een globale aanpak voor de tenuitvoerlegging van deze resoluties goedgekeurd. Naar mijn mening vormt dit een basis van gemeenschappelijke beginselen, zowel voor activiteiten in het kader van het Europese veiligheids- en defensiebeleid als voor optredens waarbij communautaire instrumenten worden ingezet. Deze activiteiten moeten ons in staat stellen het aspect “vrouwen” op efficiëntere wijze in de gehele cyclus van conflicten op te nemen, vanaf preventie, bestrijding en oplossing van een crisis tot consolidering van vrede en wederopbouw op langere termijn. Persoonlijk heb ik veertig vrouwen op leidinggevende posities uit de hele wereld gevraagd om de tenuitvoerlegging van resolutie 1325 een nieuwe impuls te geven door, zoals u weet, voor te stellen tien jaar na de historische goedkeuring ervan een ministersconferentie te beleggen. Dit idee is door de secretaris-generaal van de Verenigde Naties, Ban Ki-moon, overgenomen, en daar ben ik erg trots op. Maar misschien is nog veel opmerkelijker het feit dat ter voorbereiding van deze ministersconferentie een toenemend aantal landen en internationale organisaties, zoals de Afrikaanse Unie, heeft besloten hun inspanningen ter bevordering van de tenuitvoerlegging van resolutie 1325 te vergroten, met name door het opzetten van nationale actieplannen. Mijnheer de Voorzitter, ik wil graag eindigen met een persoonlijke noot. Ik heb grote waardering voor de mogelijkheden die zowel het interne als het externe beleid van de Europese Unie biedt voor de bestrijding van geweld tegen vrouwen, en ik ben verheugd over de steun die het beleid in het algemeen heeft ontvangen. Het stemt me zeer tevreden te zien dat het optreden dat in het verleden nogal eens beperkt bleef tot een persoonlijk engagement, nu deel uitmaakt van een volledig gezamenlijke inspanning."@nl³ "Pani przewodnicząca, szanowni posłowie! Jak państwu wiadomo, zawsze, oczywiście sama będąc kobietą, angażowałam się w zwalczanie przemocy wobec kobiet, a także ogólnie w kwestię równouprawnienia kobiet, nie tylko w ostatnich pięciu latach kadencji, jako komisarz ds. stosunków zewnętrznych, ale również wcześniej, jako minister. Dlatego w tym miejscu chciałabym dodać kilka słów. Co się tyczy świata zewnętrznego, to oprócz konkretnych interwencji w krajach rozwijających się, o których moi koledzy powiedzą nieco później, walka z przemocą wobec kobiet stała się ważnym punktem centralnym w unijnej polityce przestrzegania praw człowieka i działanie to umocniły specjalne wytyczne przyjęte w grudniu 2008 roku. Realizacja tych wytycznych jest szczególnie widoczna w państwach trzecich, gdzie Unia Europejska jest obecna. W około 90 krajach trzeciego świata ambasady państw członkowskich UE i delegacje Komisji Europejskiej stworzyły swoje własne plany działania, których celem jest realizacja tych wytycznych i ustalenie pełnej listy inicjatyw, jakie mają zostać podjęte w latach 2009-2010. Systematycznie głosimy jasne przesłanie w tej kwestii: kulturowy relatywizm czy tradycja nie mogą usprawiedliwiać naruszania praw kobiet. W kontekście tego dialogu zaproponujemy również pomoc w formie współpracy z naszej strony, aby m.in. wdrożyć zalecenia specjalnego sprawozdawcy ds. przemocy wobec kobiet, wzmocnić krajowe instytucje odpowiedzialne za sprawy równości płci lub popierać zmiany prawodawstwa w kwestii dyskryminacji kobiet. Temat ,,Kobiety, pokój i bezpieczeństwo”, o którym mówią rezolucje 1325 i 1820 Komisji Bezpieczeństwa Narodów Zjednoczonych, skupił na sobie całą naszą uwagę. Co więcej, w grudniu 2008 roku również Unia Europejska przyjęła ogólne podejście do wdrożenia tych rezolucji. Stanowi to moim zdaniem podstawę wspólnych zasad, zarówno dla operacji dotyczących europejskiej polityki bezpieczeństwa i obrony, jak i interwencji z wykorzystaniem instrumentów wspólnotowych. Działania te powinny umożliwić nam efektywniejszą integrację „żeńskiego” wymiaru w całym cyklu konfliktu, poczynając od zapobiegania kryzysom, zarządzania nimi i ich rozwiązywania, po umocnienie pokoju i długofalową odbudowę. Osobiście starałam się o poparcie 40 kobiet przywódców z całego świata, by dać nowy bodziec wdrażaniu rezolucji 1325, proponując, jak państwu wiadomo, zorganizowanie konferencji ministerialnej 10 lat po jej historycznym przyjęciu. Pomysł ten poparł Sekretarz Generalny ONZ – Ban Ki-moon, z czego jestem ogromnie dumna. Co jest być może nawet bardziej niezwykłe to fakt, że w trakcie przygotowań do tej konferencji na szczeblu ministrów, szereg państw oraz organizacji międzynarodowych takich jak Unia Afrykańska zdecydowało się wzmocnić wysiłki w celu promowania rezolucji 1325, szczególnie poprzez opracowywanie krajowych planów działania. Pani przewodnicząca! Na koniec pragnę poczynić osobistą uwagę. Wysoko cenię możliwości, jakie wewnętrzna i zagraniczna polityka UE zapewniła w kwestii walki z przemocą wobec kobiet i cieszę się z poparcia, jakie ta polityka otrzymała. Jestem szczęśliwa widząc, że działania, które w przeszłości często polegały na osobistym zaangażowaniu, przekształcają się we wspólne dążenie."@pl¹⁶ "Senhora Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, como é do conhecimento de todos – e sendo eu própria uma mulher, claro -, estive sempre envolvida no combate à violência contras as mulheres, mas também na questão da capacitação das mulheres em geral, não só nos últimos cinco anos do meu mandato como Comissária responsável pelos Assuntos Externos, mas também antes, na qualidade de Ministra. Essa a razão por que gostaria de acrescentar algumas palavras sobre este ponto. No que se refere ao plano externo, para além das intervenções específicas nos países em desenvolvimento, sobre as quais o meu colega irá falar um pouco mais tarde, o combate à violência contras as mulheres passou a ser um ponto central da política de direitos humanos da União, cuja acção foi reforçada por um conjunto de directrizes específicas adoptadas em Dezembro de 2008. A implementação dessas directrizes desenrola-se principalmente a nível local, nos países terceiros onde a União Europeia está presente. Em cerca de 90 países, as embaixadas dos Estados-Membros da UE e as delegações da Comissão Europeia desenvolveram os seus próprios programas de acção, que visam implementar estas directrizes e que prevêem toda uma série de iniciativas a empreender no período compreendido entre 2009 e 2010. Transmitimos nesse quadro, sistematicamente, uma mensagem clara: a violação dos direitos das mulheres não pode ser justificada em nome do relativismo cultural ou das tradições. No contexto destes diálogos, oferecemos também assistência sob a forma da nossa cooperação, no sentido, por exemplo, da implementação as recomendações do Relator Especial da ONU sobre a Violência contra as Mulheres, do reforço das instituições nacionais responsáveis pelas questões relacionadas com a igualdade dos géneros ou do apoio à modificação das legislações que prevêem a discriminação das mulheres. O tema "Mulheres, paz e segurança", que é o tema tratado nas Resoluções 1325 e 1820 do Conselho de Segurança das Nações Unidas, captou toda a nossa atenção. Além disso, em Dezembro de 2008, a União Europeia adoptou também uma abordagem global para a implementação dessas resoluções. Isto proporciona, do meu ponto de vista, uma base de princípios comuns para as acções que relevam da política europeia de segurança e defesa e para as intervenções que envolvem a utilização de instrumentos comunitários. Tais actividades deveriam permitir-nos integrar mais eficazmente a dimensão "feminina" em todo o ciclo de conflitos, desde a prevenção, gestão e resolução de crises até à consolidação da paz e da reconstrução a longo prazo. Pessoalmente, solicitei o apoio de 40 mulheres que exercem cargos dirigentes oriundas de todas as partes mundo, a fim de imprimir um novo impulso à implementação da Resolução 1325, e propus, como é do vosso conhecimento, a organização de uma conferência ministerial dez anos após a sua histórica adopção. Esta ideia mereceu a aprovação do Secretário-Geral da ONU, Ban Ki-moon, o que muito me orgulha. Porém, o que é porventura ainda mais importante é o facto de, na preparação desta conferência ministerial, um número crescente de Estados e de organizações internacionais, como a União Africana, terem decidido intensificar os seus esforços na promoção da Resolução 1325, especialmente através do desenvolvimento de planos de acção nacionais. Senhora Presidente, gostaria de concluir com uma nota pessoal. Valorizo muito as possibilidades proporcionadas pelas políticas da UE, tanto externas como internas, para combater a violência contra as mulheres, e congratulo-me com o apoio que estas mereceram em geral. Estou muito satisfeita por ver que esta acção, que no passado se limitava um pouco a um compromisso pessoal, está a agora tornar-se um esforço totalmente conjunto."@pt¹⁷ "Doamnă preşedintă, onorabili deputaţi, după cum ştiţi, am fost întotdeauna implicată – evident, eu însămi femeie – în lupta împotriva violenţei împotriva femeilor, dar şi în problema emancipării femeii în general, nu doar în ultimii cinci ani al mandatului meu de comisar pentru afaceri externe, ci şi înainte de acesta, în calitate de ministru. De aceea, aş vrea să adaug câteva cuvinte despre acest subiect. În ceea ce priveşte lumea din afară, pe lângă intervenţiile specifice din ţările în curs de dezvoltare, despre care colegul meu va vorbi puţin mai târziu, combaterea violenţei împotriva femeilor a devenit un punct important al politicii drepturilor omului profesate de UE, iar acţiunile sunt întărite prin recomandările specifice adoptate în decembrie 2008. Implementarea acestor recomandări este deosebit de pronunţată la nivel local în ţările terţe în care este prezentă Uniunea Europeană. În aproape 90 de ţări terţe, ambasadele statelor membre ale UE şi delegaţiile Comisiei Europene au dezvoltat propriile planuri de acţiune, care au ca obiectiv implementarea acestor recomandări şi stabilesc o întreagă listă de iniţiative de realizat în perioada 2009-2010. Trimitem în mod sistematic un mesaj clar în această privinţă: violarea drepturilor femeii nu poate fi justificată în numele relativismul cultural al tradiţiilor. În contextul acestor convorbiri, vom oferi, de asemenea, asistenţă sub forma cooperării noastre pentru a implementa, de exemplu, recomandările raportorul special pentru violenţa faţă de femei, pentru a consolida instituţiile naţionale însărcinate cu problemele egalităţii de gen sau pentru a sprijini schimbarea legislaţiei care prevede discriminarea femeilor. Subiectul rezoluţiilor 1325 şi 1820, „Femeile, pacea şi securitatea”, adoptate de Consiliul pentru securitate al Organizaţiei Naţiunilor Unite, a captat întreaga noastră atenţie. Mai mult decât atât, în decembrie 2008, Uniunea Europeană a adoptat, de asemenea, o abordare globală pentru implementarea acestor rezoluţii. Consider că aceasta oferă o bază de principii comune, atât pentru operaţiunile ce ţin de securitatea şi de politica de apărare europeană, cât şi pentru intervenţiile care implică utilizarea instrumentelor comunitare. Aceste activităţi ar trebui să ne permită să integrăm dimensiunea „feminină” într-un mod mai eficient în întregul ciclu al conflictului, de la prevenirea, gestionarea şi rezolvarea situaţiilor de criză la consolidarea păcii şi a reconstrucţiei pe termen lung. Personal, am căutat sprijinul a 40 de femei în funcţii de conducere din toată lumea pentru a da un nou avânt implementării Rezoluţiei 1325m propunând, după cum ştiţi, organizarea unei conferinţe ministeriale la 10 ani după adoptarea istorică a acesteia. Această idee a fost aprobată de Secretarul General ONU, dl Ban Ki-moon, şi sunt foarte mândră de acest lucru. Însă ceea ce este şi mai remarcabil este faptul că, în timpul pregătirilor pentru această conferinţă ministerială, un număr din ce în ce mai mare de state şi de organizaţii internaţionale, precum Uniunea Africană, au decis să îşi intensifice eforturile pentru promovarea Rezoluţiei 1325, mai ales prin dezvoltarea unor planuri de acţiune naţionale. Doamnă preşedintă, aş dori să închei cu o observaţie personală. Apreciez foarte mult posibilităţile pe care politicile UE, fie ele interne sau externe, le-au oferit luptei împotriva violenţei faţă de femei şi sunt încântată de sprijinul pe care l-au primit în general. Sunt foarte mulţumită să văd că acţiunile care în trecut erau oarecum limitate la un angajament personal devin în prezent un efort absolut comun."@ro¹⁸ "Vážená pani predsedajúca, vážené poslankyne, vážení poslanci, ako všetci viete, vždy som sa angažovala – samozrejme preto, lebo som žena – v boji proti násiliu páchanému na ženách, ale tiež v otázkach postavenia žien všeobecne, nielen v posledných piatich rokoch svojho funkčného obdobia ako komisárka pre zahraničné veci, ale aj predtým ako ministerka. Preto by som chcela k tejto téme pridať niekoľko slov. Pokiaľ ide o vonkajší svet, okrem špecifických zásahov v rozvojových krajinách, o ktorých bude môj kolega hovoriť o niečo neskôr, boj proti násiliu páchanému na ženách sa stal stredobodom záujmu politiky EÚ v oblasti ľudských práv a túto činnosť posilňujú konkrétne usmernenia prijaté v decembri 2008. Vykonávanie týchto usmernení v tretích krajinách, v ktorých je Európska únia prítomná, je zreteľné najmä na miestnej úrovni. Veľvyslanectvá členských štátov EÚ a delegácie Európskej komisie vypracovali približne v 90 tretích krajinách svoje vlastné akčné plány, ktoré sa zameriavajú na vykonávanie týchto usmernení a stanovujú úplný zoznam iniciatív, ktoré sa majú realizovať v období rokov 2009 – 2010. Neustále vysielame tento jasný signál: porušovanie práv žien nemožno ospravedlniť v mene kultúrneho relativizmu ani v mene tradícií. V rámci týchto rozhovorov ponúkame tiež pomoc vo forme spolupráce, napríklad s cieľom zaviesť odporúčania osobitného spravodajcu pre násilie páchané na ženách, posilniť vnútroštátne inštitúcie zodpovedné za otázky rodovej rovnosti alebo skutočne podporiť zmeny právnych predpisov, ktoré sú diskriminačné vo vzťahu k ženám. Našu pozornosť plne upútali rezolúcie Bezpečnostnej rady OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, mieri a bezpečnosti. Európska únia okrem toho v decembri 2008 prijala tiež globálny prístup na realizáciu týchto rezolúcií. Som presvedčená, že to poskytuje východiskový bod spoločných zásad pre operácie týkajúce sa Európskej bezpečnostnej a obrannej politiky aj pre zásahy, ktoré si vyžadujú použitie nástrojov Spoločenstva. Tieto činnosti by nám mali umožniť efektívnejšie začleniť „ženský“ rozmer do celého cyklu konfliktu od prevencie, krízového manažmentu a riešenia kríz až po zabezpečenie mieru a dlhodobú obnovu. Ako viete, osobne som sa usilovala získať podporu 40 žien vo vedúcich pozíciách na celom svete pre nový podnet na realizáciu rezolúcie č. 1325 prostredníctvom návrhu na usporiadanie ministerskej konferencie po 10 rokoch jej historického prijatia. Veľmi ma potešilo, že túto myšlienku schválil generálny tajomník OSN Pan Ki-mun. Možno ešte pozoruhodnejšia je skutočnosť, že počas prípravy tejto ministerskej konferencie rástol počet štátov a medzinárodných organizácií, napríklad Africkej únie, ktoré sa rozhodli zintenzívniť svoje úsilie na podporu rezolúcie č. 1325 predovšetkým prostredníctvom vypracovania národných akčných plánov. Vážená pani predsedajúca, na záver by som rada predniesla súkromnú poznámku. Veľmi si cením možnosti, ktoré ponúkli politiky EÚ, či už vnútorné alebo vonkajšie, v boji proti násiliu páchanému na ženách, a veľmi ma potešila podpora, ktorú vo všeobecnosti dostali. Som veľmi šťastná, keď vidím, že činnosť, ktorá sa v minulosti často do istej miery obmedzovala na osobné záväzky, sa teraz v plnej miere stáva spoločným úsilím."@sk¹⁹ "Gospa predsednica, spoštovani poslanci, kot vsi svete, sem bila vedno – seveda tudi kot ženska – vključena v boj proti nasilju nad ženskami, a tudi v samo krepitev vloge žensk na splošno, ne le v zadnjih petih letih, odkar opravljam naloge komisarke za zunanje zadeve, temveč tudi prej, ko sem bila še ministrica. Zato bi k temu želela dodati še nekaj besed. Kar zadeva zunanji svet, razen posebnih posredovanj v državah v razvoju, o čemer bo moja kolegica govorila kasneje, je boj proti nasilju nad ženskami postal pomembna središčna točka politike EU o človekovih pravicah, ukrepe pa krepijo tudi posebne smernice, sprejete decembra 2008. Izvajanje teh smernic je posebej izrazito na lokalni ravni v tretjih državah, kjer je Evropska unija prisotna. V približno 90 tretjih državah, so ambasade držav članic EU in delegacije Evropske komisije razvile svoje akcijske načrte, ki so usmerjeni v izvajanje teh smernic in ki vsebujejo cel seznam pobud, ki jih je treba izvesti v obdobju 2009–2010. V zvezi s tem sistematično pošiljamo jasno sporočilo: kršenja pravic žensk se ne more opravičevati s kulturnim relativizmom ali običaji. V okviru teh pogovorov bomo nudili tudi pomoč v obliki sodelovanja, da bi na primer izvajali priporočila posebne poročevalke o nasilju nad ženskami, okrepili vlogo nacionalnih institucij, ki so pristojne za vprašanja o enakosti spolov, ali dejansko podprli spremembe zakonodaje, ki omogoča diskriminacijo žensk. Temi „Ženske, mir in varnost“, o kateri govorita Resoluciji Varnostnega sveta Združenih narodov 1325 in 1820, smo namenili vso našo pozornost. Poleg tega je Evropska unija decembra 2008 sprejela tudi globalni pristop za izvajanje teh resolucij. To po mojem mnenju zagotavlja podlago skupnih načel, tako za delovanje na področju evropske varnostne in obrambne politike kot za posredovanja z uporabo instrumentov Skupnosti. Te dejavnosti bi nam morale omogočiti, da v celoten ciklus sporov, vse od preprečevanja, obvladovanja in reševanja kriz do utrjevanja miru in dolgoročne obnove, učinkoviteje vključimo „žensko“ razsežnost. Osebno sem iskala podporo pri 40 vodilnih ženskah po vsem svetu, da bi dale nov zagon izvajanju Resolucije 1325 s predlogom, kot vsi veste, za organizacijo ministrske konference 10 let po njenem zgodovinskem sprejetju. To zamisel je potrdil tudi generalni sekretar ZN Ban Ki Mun in na to sem zelo ponosna. A mogoče je še bolj izjemno dejstvo, da je v pripravah na to ministrsko konferenco čedalje več držav in mednarodnih organizacij, kot je Afriška unija, sklenilo pospešiti svoja prizadevanja za spodbujanje izvajanja Resolucije 1325 predvsem z razvojem nacionalnih akcijskih načrtov. Gospa predsednica, želela bi zaključiti na osebni ravni. Močno cenim možnosti, ki so jih politike EU, bodisi notranje ali zunanje, dale boju proti nasilju nad ženskami, in zelo sem vesela podpore, ki so jo na splošno dobile. Veseli me, ko vidim, da ukrepanje, ki imelo v preteklosti bolj obliko osebnih zavzemanj, zdaj v celoti postaja skupno prizadevanje."@sl²⁰ ". Fru talman, ärade ledamöter! Som ni vet har jag alltid – jag är ju också själv kvinna – varit engagerad i kampen mot våld mot kvinnor, men också i frågan om ökad delaktighet för kvinnor i allmänhet, inte bara under de senaste fem åren som kommissionsledamot med ansvar för utrikesfrågor, utan också som minister före det. Därför vill jag säga några ord om detta. När det gäller omvärlden, vid sidan av särskilda insatser i utvecklingsländerna som min kollega kommer att tala om lite senare, har kampen mot våld mot kvinnor blivit en viktig punkt i EU:s politik för mänskliga rättigheter och åtgärden förstärks av de särskilda riktlinjer som antogs i december 2008. Tillämpningen av dessa riktlinjer är särskilt uttalad på lokal nivå i tredjeländer där Europeiska unionen är närvarande. I cirka 90 tredjeländer har EU-ländernas ambassader och Europeiska kommissionens delegationer tagit fram egna handlingsplaner, som syftar till att tillämpa dessa riktlinjer och utarbeta en lång rad initiativ som ska genomföras under perioden 2009–2010. Vi sänder systematiskt ut ett tydligt budskap om detta: brott mot kvinnors rättigheter kan inte rättfärdigas med kulturell relativism eller traditioner. I samband med dessa samtal kommer vi också att erbjuda hjälp i form av samarbete, med att till exempel förverkliga rekommendationerna från den särskilda rapportören om våld mot kvinnor, förstärka de nationella institutioner som ansvarar för jämställdhetsfrågor eller verka för att lagar som är diskriminerande mot kvinnor ändras. Ämnet ”kvinnor, fred och säkerhet” som resolutionerna 1325 och 1820 från Förenta nationernas säkerhetsråd handlar om har fångat hela vår uppmärksamhet. I december 2008 antog Europeiska unionen också en global strategi för genomförandet av dessa resolutioner. Jag anser att den ger en grund av gemensamma principer, både för åtgärder som har med den europeiska säkerhets- och försvarspolitiken att göra och för insatser där gemenskapens instrument kommer till användning. Dessa aktiviteter bör göra det möjligt för oss att integrera den ”kvinnliga” dimensionen i hela konfliktcykeln på ett mer verkningsfullt sätt, från förebyggande, hantering och lösning av kriser till befästande av freden och långsiktig återuppbyggnad. Personligen har jag sökt stöd av 40 kvinnliga ledare i hela världen för att ge genomförandet av resolution 1325 en skjuts genom att, som ni vet, föreslå att en ministerkonferens ska anordnas 10 år efter det historiska datum då den antogs. Denna idé har fått stöd av FN:s generalsekreterare Ban Ki-moon, och det är jag mycket stolt över. Något som är ännu mer anmärkningsvärt är dock att allt fler stater och internationella organisationer, såsom Afrikanska unionen, inför denna ministerkonferens har beslutat att öka arbetet med att främja resolution 1325, främst genom att ta fram nationella handlingsplaner. Fru talman! Jag vill sluta med en personlig kommentar. Jag sätter stort värde på de möjligheter som EU:s politik, både internt och externt, har gett kampen mot våldet mot kvinnor, och är glad över det stöd den har fått generellt. Det gläder mig mycket att se att någonting som tidigare ofta var ett rent personligt engagemang nu håller på att bli en gemensam angelägenhet."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Ban Ki-moon"¹³ "Benita Ferrero-Waldner,"^15,8 "empowerment"^15,8 "membre de la Commission"^15,8
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶