Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-25-Speech-3-274"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-11-25"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Strategia extinderii 2009 privind ţările din Balcanii Occidentali, Islanda şi Turcia (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"en"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20091125.21.3-274"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-11-25-Speech-3-275⁶
lpv:speaker	lp:Adrian Severin⁶
lpv:spoken text	"Mr President, perhaps the most important lesson of the past enlargement is that we have brought into the Union countries, markets, institutions and industrial assets, but we have left behind the hearts and minds of the people. I think that we have to avoid repeating this same experience in the future. We have also to prepare not only the acceding countries but also the existing Member States. The famous enlargement fatigue says more about the lack of preparation of the present states – of the old Member States, unprepared to live together with the new Member States – rather than the indigestible character of the new Member States. Next, I think that we should, when speaking about the candidate countries, avoid any conditionality which is not linked directly to their capacity to be interoperable with us from the legal, institutional, political and cultural point of view and to compete with us within the internal market in the broader sense of this concept. We should not impose conditionalities which are not linked with these criteria. We should remember that enlargement is about a better future, not about a better past. We think too much about this past. Thirdly, each country should indeed come in based on its merits. But we should also assess their capacity with their accession to contribute to a better situation in the region, more stability and more integration on a regional basis. Management of expectations is also extremely important and I believe that perhaps in the future, we should be a little bit more imaginative in trying to allow for some kind of gradual integration of a country for which full integration is not to be envisaged in the short term. My last point is that I believe we have to revisit the problem issue of our identity, our cultural and geopolitical identity, in order to know exactly what the limits of our enlargement are."@en⁴
lpv:spokenAs	substitute; Delegation for relations with Albania, Bosnia and Herzegovina, Serbia, Montenegro and Kosovo (2009-09-16--2011-03-22)²³ member; Delegation for relations with the People's Republic of China (2009-09-16--2014-06-30)²³ unknown; Partidul Social Democrat (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; AFCO (2009-07-16--2011-03-22)²³ member; AFET (2009-07-16--2012-01-18)²³ vice-chair; S&D (2009-07-14--2011-03-22)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, snad nejdůležitějším poučením z posledního rozšíření je to, že jsme přivedli do Unie země, trhy, instituce a průmyslová aktiva, ale srdce a mysli lidí zůstaly jinde. Myslím si, že musíme zabránit tomu, aby se stejná zkušenost opakovala i v budoucnu. Musíme také připravit nejen přistupující země, ale i stávající členské státy. Známá únava z rozšíření vypovídá víc o nedostatečné přípravě současných států – starých států, nepřipravených žít společně s novými členskými státy – spíše než o nesnesitelné povaze nových členských států. Dále, myslím si, že když hovoříme o kandidátských zemích, měli bychom se vyhnout jakémukoli podmiňování, které přímo nesouvisí s jejich schopností spolupracovat s námi v oblasti práva, institucí, politiky a kultury a soutěžit s námi na vnitřním trhu v širším smyslu tohoto pojmu. Neměli bychom stanovovat takové podmínky, které s těmito kritérii nesouvisejí. Neměli bychom zapomínat na to, že rozšiřování je o lepší budoucnosti, ne o lepší minulosti. Příliš mnoho přemýšlíme o této minulosti. Za třetí, každá země by ovšem měla vstupovat na základě svých zásluh. Měli bychom však také posuzovat jejich schopnost přispívat k zdravější situaci v regionu, k větší stabilitě a k větší integraci na regionálním základě. Mimořádně důležité je také řízení očekávání a domnívám se, že v budoucnu bychom snad měli projevit poněkud více fantazie, když se snažíme umožnit určitou postupnou integraci zemi, u které se plná integrace v krátkém čase nedá očekávat. Mým posledním bodem je to, že se domnívám, že musíme zrevidovat problematickou otázku naší identity, naší kulturní a geopolitické identity, abychom přesně věděli, kde jsou krajní meze našeho rozšiřování."@cs¹ "Hr. formand! Den vigtigste erfaring fra den tidligere udvidelse er måske, at vi har bragt lande, markeder, institutioner og industrielle aktiver ind i EU, men at vi ikke har taget højde for borgernes ønsker og synspunkter. Vi skal efter min opfattelse prøve at undgå at begå den samme fejl i fremtiden. Derudover skal vi ikke blot forberede tiltrædelseslandene, men også de eksisterende medlemsstater. Den berømte udvidelsestræthed siger mere om manglende forberedelse i de eksisterende medlemsstater – de gamle medlemsstater, der er uforberedte på at leve sammen med de nye medlemsstater – end om de nye medlemsstaters omstillingsevne. Dernæst mener jeg, at vi, når vi taler om kandidatlandene, skal undgå enhver betingelse, der ikke er direkte forbundet med landenes evne til at tilpasse sig EU ud fra et retligt, forfatningsmæssigt, politisk og kulturelt synspunkt og konkurrere med os på det indre marked i den bredere betydning af konceptet. Vi bør ikke stille betingelser, som ikke er forbundet med disse kriterier. Vi skal huske, at udvidelse handler om en bedre fremtid, ikke om en bedre fortid. Vi tænker for meget på fortiden. Derudover skal hvert enkelt land helt klart tiltræde på grundlag af berettigelse. Men vi skal også i forbindelse med tiltrædelse vurdere landenes evner til at bidrage til en forbedring af situationen i de pågældende regioner og til større stabilitet og integration på regionalt plan. Håndtering af forventninger er også uhyre vigtig, og jeg mener, at vi i fremtiden skal være lidt mere åbne over for en form for gradvis integration af et land, for hvilket fuld integration ikke kan forventes på kort sigt. Min sidste kommentar er, at vi bør tage det problematiske spørgsmål om vores identitet – vores kulturelle og geopolitiske identitet – op til behandling endnu en gang for at vide nøjagtig, hvor vores grænser for udvidelsen ligger."@da² "Herr Präsident! Vielleicht ist die wichtigste Lektion, die wir aus den vorangegangenen Erweiterungen gezogen haben, die, dass wir Staaten, Märkte, Institutionen und industrielle Anlagen in die Union aufgenommen haben, aber wir haben die Herzen und Seelen der Menschen zurückgelassen. Ich denke, dass wir in der Zukunft eine Wiederholung dieser Erfahrung vermeiden müssen. Wir müssen auch nicht nur die beitretenden Staaten vorbereiten, sondern auch die bestehenden Mitgliedstaaten. Die berühmte Erweiterungsmüdigkeit sagt mehr über die mangelnde Vorbereitung der gegenwärtigen Staaten – der alten Mitgliedstaaten, die nicht auf das Zusammenleben mit den neuen Mitgliedstaaten vorbereitet wurden – aus, als über den unverträglichen Charakter der neuen Mitgliedstaaten. Als nächstes denke ich, dass wir bei den Gesprächen über die Kandidatenländer Bedingungen vermeiden sollten, die nicht direkt mit ihrer Fähigkeit verbunden sind, mit uns aus rechtlicher, institutioneller, politischer und kultureller Sicht zusammenarbeiten zu können und mit uns im weiteren Sinne auf dem Binnenmarkt zu konkurrieren. Wir sollten keine Bedingungen aufstellen, die nicht mit diesen Kriterien verbunden sind. Wir sollten uns daran erinnern, dass es bei der Erweiterung um eine bessere Zukunft geht, nicht um eine bessere Vergangenheit. Wir denken zu viel an die Vergangenheit. Drittens sollte jedes Land tatsächlich auf der Grundlage seiner Vorzüge eintreten. Aber wir sollten auch ihre Fähigkeit einschätzen, mit ihrem Beitritt zu einer besseren Lage in der Region, mehr Stabilität und mehr Integration auf regionaler Grundlage beizutragen. Das Management der Erwartungen ist auch äußerst wichtig, und ich glaube, dass wir in der Zukunft vielleicht etwas einfallsreicher sein sollten, wenn wir versuchen, eine gewisse schrittweise Integration eines Staates zuzulassen, für den die volle Integration kurzfristig nicht geplant ist. Mein letzter Punkt ist, dass ich denke, dass wir das Problem unserer Identität, unserer kulturellen und geopolitischen Identität, neu überdenken müssen, um zu erfahren, wo genau die Grenzen unserer Erweiterung liegen."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, το σημαντικότερο, ίσως, δίδαγμα της προηγούμενης διεύρυνσης είναι ότι εισάγαμε στην Ευρωπαϊκή Ένωση χώρες, αγορές, θεσμικά όργανα και βιομηχανικά στοιχεία ενεργητικού, αλλά αφήσαμε έξω την υποστήριξη του λαού. Πιστεύω ότι δεν πρέπει να επαναλάβουμε το ίδιο στο μέλλον. Πρέπει να προετοιμάσουμε όχι μόνο τις προσχωρούσες χώρες, αλλά και τα υφιστάμενα κράτη μέλη. Η περίφημη κόπωση της διεύρυνσης λέει περισσότερα για την έλλειψη προετοιμασίας των υφιστάμενων κρατών –των παλαιών κρατών μελών, που δεν είναι προετοιμασμένα για τη συμβίωση με τα νέα κράτη μέλη– παρά για τον δύσληπτο χαρακτήρα των νέων κρατών μελών. Δεύτερον, πιστεύω ότι, κατά τις συνομιλίες για τις υποψήφιες χώρες, θα πρέπει να αποφεύγουμε κάθε όρο που δεν συνδέεται άμεσα με την ικανότητά τους να είναι διαλειτουργικές μαζί μας από νομική, θεσμική, πολιτική και πολιτιστική άποψη και να συναγωνίζονται μαζί μας στην εσωτερική αγορά υπό την ευρύτερη έννοια του όρου. Δεν θα πρέπει να επιβάλουμε όρους που δεν συνδέονται με αυτά τα κριτήρια. Θα πρέπει να θυμόμαστε ότι η διεύρυνση έχει να κάνει με ένα καλύτερο μέλλον, όχι με ένα καλύτερο παρελθόν. Αναλωνόμαστε πολύ στο παρελθόν. Τρίτον, κάθε χώρα θα πρέπει πράγματι να εισέρχεται βάσει των επιτευγμάτων της. Θα πρέπει, όμως, να αξιολογούμε και την ικανότητά τους να συνεισφέρουν με την ένταξή τους σε μια καλύτερη κατάσταση στην περιοχή, σε περισσότερη σταθερότητα και μεγαλύτερη ολοκλήρωση σε περιφερειακή βάση. Η διαχείριση των προσδοκιών είναι, επίσης, εξαιρετικά σημαντική και πιστεύω ότι ενδεχομένως στο μέλλον, θα πρέπει να είμαστε λίγο περισσότερο ευρηματικοί στην προσπάθειά μας να αφήσουμε περιθώριο για κάποιου είδους σταδιακή ένταξη μιας χώρας για την οποία δεν προβλέπεται βραχυπρόθεσμα πλήρης ένταξη. Η τελευταία μου παρατήρηση είναι ότι πιστεύω πως πρέπει να αναθεωρήσουμε το προβληματικό ζήτημα της ταυτότητάς μας, της πολιτιστικής και γεωπολιτικής μας ταυτότητας, ούτως ώστε να γνωρίζουμε ακριβώς ποια είναι τα όρια της διεύρυνσής μας."@el^10,10 "Señor Presidente, quizás la lección más importante de la pasada ampliación es que hemos incorporado a la Unión países, mercados, instituciones y activos industriales, pero nos hemos dejado atrás los corazones y las mentes de las personas. Creo que debemos evitar que se repita esta misma experiencia en el futuro. Asimismo, no sólo hemos de preparar a los países candidatos a la adhesión sino también a los Estados miembros existentes. La célebre fatiga de la ampliación dice más de la falta de preparación de los Estados presentes —de los antiguos Estados miembros, que no están preparados para convivir con los nuevos Estados miembros— que del carácter indigerible de estos últimos. A continuación, creo que, al hablar de los países candidatos, deberíamos evitar cualquier condicionalidad que no esté relacionada directamente con su capacidad para ser interoperables con nosotros desde el punto de vista jurídico, institucional, político y cultural, y para competir con nosotros dentro del mercado interno en el sentido más amplio de este concepto. No deberíamos imponer condicionalidades que no guarden relación con estos criterios. Deberíamos recordar que la ampliación consiste en un futuro mejor, no en un pasado mejor. Pensamos demasiado en este pasado. En tercer lugar, realmente, cada país debería ingresar en la Unión sobre la base de sus méritos. Sin embargo, también deberíamos valorar su capacidad para contribuir, con su adhesión, a mejorar la situación de la región, aportar mayor estabilidad y aumentar la integración en el plano regional. La gestión de las expectativas también tiene suma importancia y creo que quizás, en el futuro, deberíamos ser un poco más imaginativos a la hora de intentar contemplar algún tipo de integración gradual de un país cuya plena integración no pueda preverse para el corto plazo. Como último apunte, creo que tenemos que volver a tratar la cuestión problemática de nuestra identidad, nuestra identidad cultural y geopolítica, a fin de conocer exactamente los límites de nuestra ampliación."@es²¹ "Austatud juhataja, eelmise laienemise kõige olulisem õppetund oli ehk see, et me tõime Euroopa Liitu uued riigid, turud, asutused ja tööstuslikud varad, kuid jätsime maha inimeste südamed ja mõtted. Ma leian, et me peame vältima sama vea kordamist tulevikus. Lisaks ühinevatele riikidele peame ette valmistama ka olemasolevaid liikmesriike. Sageli kasutatav sõna „laienemisväsimus” räägib pigem olemasolevate riikide ettevalmistuse puudumisest, s.t sellest, et vanad liikmesriigid ei olnud valmis elama koos uute liikmesriikidega, mitte niivõrd uute liikmesriikide „seedimatusest”. Teiseks leian, et peaksime kandidaatriikide puhul vältima igasuguseid tingimusi, mis ei ole otseselt seotud nende suutlikkusega õiguslikus, institutsioonilises, poliitilises ja kultuurilises mõttes meiega kokku sobituda ja meiega koos tegutseda ning meiega siseturul konkureerida, pidades silmas sellise „koostalitlusvõime” laiemat tähendust. Me ei tohiks kehtestada tingimusi, mis ei ole nende kriteeriumidega seotud. Me peaksime meeles pidama, et laienemise eesmärk on parem tulevik, mitte parem minevik. Me mõtleme sellele minevikule liiga palju. Kolmandaks tuleks iga riiki tõepoolest hinnata tema saavutatud tulemuste alusel. Kuid me peaksime hindama ka nende suutlikkust aidata ühinemisega kaasa piirkonna parema olukorra, suurema stabiilsuse ja piirkondliku lõimumise saavutamisele. Ootuste kujundamine on samuti ülimalt tähtis. Minu arvates võiks meil tulevikus olla veidi rohkem kujutlusvõimet ja me võiksime kavandada teatava järkjärgulise integreerimise võimaluse riikide jaoks, mille täielik integreerimine lühiajalises plaanis ei näi olevat võimalik. Lõpetuseks tahaksin öelda, et minu arvates tuleks meil uuesti käsitleda oma identiteedi – kultuurilise ja geopoliitilise identiteedi – küsimust, et saada täpselt teada, kui kaugele me oleme laienemisel võimelised minema."@et⁵ "Arvoisa puhemies, edellisen laajentumisen ehkä tärkein opetus on se, että olemme tuoneet unioniin valtioita, markkinoita, instituutioita ja teollista varallisuutta mutta unohtaneet kansalaisten sydämet ja mielet. Katson, että meidän on vältettävä toistamasta tätä virhettä tulevaisuudessa. Meidän on valmisteltava paitsi liittyviä maita myös nykyisiä jäsenvaltioita. Kuuluisa laajentumisväsymys kertoo enemmän nykyisten valtioiden puutteellisesta valmistautumisesta – siitä, että vanhat jäsenvaltiot eivät olleet valmiita elämään yhdessä uusien jäsenvaltioiden kanssa – kuin uusien jäsenvaltioiden huonosta sulavuudesta. Seuraavaksi meidän olisi mielestäni ehdokasmaista puhuttaessa vältettävä kaikkea ehdollisuutta, joka ei liity suoraan niiden kykyyn toimia yhdessä kanssamme oikeudellisella, institutionaalisella, poliittisella ja kulttuurisella tasolla ja kilpailla kansamme sisämarkkinoilla käsitteen laajassa merkityksessä. Meidän ei pidä asettaa ehtoja, jotka eivät liity näihin kriteereihin. Meidän on syytä muistaa, että laajentumisessa on kyse paremmasta tulevaisuudesta, ei paremmasta menneisyydestä. Keskitymme liikaa menneisyyteen. Kolmanneksi, kunkin valtion olisi todella päästävä jäseneksi ansioidensa perusteella. Meidän olisi kuitenkin arvioitava myös niiden kykyä parantaa EU:n jäsenyyden avulla alueen tilannetta ja lisätä sen vakautta ja yhdentymistä. Odotusten hallinta on myös erittäin tärkeää, ja uskon, että tulevaisuudessa meidän olisi ehkä oltava hieman luovempia ja yritettävä mahdollistaa jonkinlainen asteittainen yhdentyminen sellaisille maille, joiden osalta täysimittaista yhdentymistä ei lyhyellä aikavälillä voida ajatella. Lopuksi, uskon että meidän on palattava hankalaan kysymykseen identiteetistä, meidän kulttuurisesta ja geopoliittisesta identiteetistämme, jotta tiedämme täsmälleen, mitkä ovat laajentumisemme rajat."@fi⁷ "Monsieur le Président, l’enseignement le plus important à tirer des élargissements passés est sans doute que nous avons rassemblé les pays, les marchés, les institutions et les atouts industriels de l’Union, mais que nous avons laissé de côté les cœurs et les esprits des citoyens. Je pense que nous devons éviter de répéter la même erreur à l’avenir. Par ailleurs, nous devons préparer non seulement les pays adhérents, mais aussi les États membres existants. La fameuse lassitude de l’élargissement tient plus au manque de préparation des États actuels – des anciens États membres, mal préparés à cohabiter avec les nouveaux États membres – qu’au caractère indigeste des nouveaux États membres. Ensuite, lorsque nous parlons des pays candidats, je pense que nous devons éviter toute conditionnalité qui ne soit pas directement liée à leur capacité d’interagir avec nous d’un point de vue juridique, institutionnel, politique et culturel et de rivaliser avec nous au sein du marché intérieur au sens le plus large du terme. Nous ne devons pas imposer de conditionnalités qui ne soient pas liées à ces critères. N’oublions pas que l’élargissement vise un avenir meilleur, et non un meilleur passé. Nous pensons trop à ce passé. Troisièmement, chaque pays doit en effet adhérer sur la base de ses propres mérites. Nous devons toutefois évaluer aussi leur capacité, avec leur adhésion, à contribuer à une meilleure situation dans la région, à plus de stabilité et d’intégration sur une base régionale. Il est aussi extrêmement important de gérer les attentes et je pense que nous devrions peut-être, à l’avenir, nous montrer un peu plus imaginatifs pour trouver une sorte d’intégration progressive pour les pays pour lesquels l’intégration à part entière n’est pas envisagée à court terme. Ma dernière remarque est que j’estime que nous devons repenser la question de notre identité culturelle et géopolitique, de façon à connaître exactement les limites de notre élargissement."@fr⁸ ". – Elnök úr, a legutóbbi bővítés talán legfontosabb üzenete az, hogy országokat, piacokat, intézményeket és ipari javakat hoztunk be az Unióba, de nem törődtünk az emberek érzéseivel. Úgy gondolom, hogy el kell kerülnünk, hogy a jövőben ugyanez megismétlődjön. Nemcsak a csatlakozó országokat, de a meglévő tagállamokat is fel kell készítenünk. A híres bővítési fásultság többet mond el a jelenlegi államok felkészületlenségéről – arról, hogy a régi tagállamok nincsenek arra felkészülve, hogy együtt éljenek az új tagállamokkal –, mint az új tagállamok nehezen emészthető jellegzetességeiről. Úgy gondolom, hogy a továbbiakban, amikor tagjelölt országokról beszélünk, el kell kerülnünk minden olyan feltételhez kötöttséget, amely nem kapcsolódik közvetlenül ahhoz, hogy jogi, intézményi, politikai és kulturális szempontból képesek legyenek együttműködni és versenyezni velünk a belső piacon a szó tágabb értelmében. Nem szabhatunk olyan feltételeket, amelyek nem kapcsolódnak ezekhez a kritériumokhoz. Nem szabad megfeledkeznünk arról, hogy a bővítés egy jobb jövőről és nem egy jobb múltról szól. Túl sokat gondolunk erről a múltról. Harmadszor, minden egyes országnak érdemei alapján kell bekerülnie. De azt is fel kell mérnünk, hogy a csatlakozással mennyiben képesek hozzájárulni a térségben uralkodó helyzet javulásához és a regionális szintű stabilitás és integráció erősítéséhez. Az elvárások kezelése szintén rendkívül fontos, és úgy hiszem, hogy talán a jövőben egy kicsit fantáziadúsabbnak kell lennünk, amikor valamilyen módon egy olyan ország fokozatos integrációját próbáljuk meg lehetővé tenni, amelynek teljes integrációja nem várható rövid távon. Ami az utolsó pontomat illeti, szerintem újra kell meg vizsgálnunk saját identitásunk, kulturális és geopolitikai identitásunk kérdését annak érdekében, hogy pontosan ismerjük a bővítésünk határait."@hu¹¹ "Signor Presidente, forse la lezione più importante che ci è stata impartita dall’ultimo allargamento è che abbiamo portato nell’Unione paesi, mercati, istituzioni e industrie, ma abbiamo dimenticato l’anima e la coscienza delle persone. Ritengo che dobbiamo cercare di evitare il ripetersi della stessa esperienza nel futuro. Dobbiamo preparare non solo i paesi che aderiranno, ma anche gli attuali Stati membri. La famosa fatica da allargamento è dovuta più alla mancanza di preparazione degli attuali membri – i vecchi Stati membri, impreparati a vivere insieme a quelli nuovi – che al carattere intollerabile dei nuovi Stati membri. Inoltre, ritengo che, quando parliamo di paesi candidati, dovremmo evitare qualsiasi condizionalità che non sia direttamente correlata alla loro capacità di essere interoperabili con noi dal punto di vista legale, istituzionale, politico e culturale e di competere con noi nel mercato interno nel senso più ampio del termine. Non dovremmo imporre condizionalità che non siano legate a tali criteri. Dovremmo invece ricordare che l’allargamento è volto a ottenere un futuro migliore, non un passato migliore, e noi pensiamo troppo al passato. In terzo luogo, tutti i paesi dovrebbero associarsi sulla base dei propri meriti, ma noi dovremmo anche valutare la loro capacità di contribuire, con l’adesione, alla creazione di condizioni migliori nella regione di appartenenza, di stabilità e di una integrazione maggiore a livello regionale. Anche la gestione delle aspettative è fondamentale e ritengo che, in futuro, dovremmo adoperare maggiore immaginazione per cercare di individuare un qualche tipo di integrazione graduale per un paese nel quale la piena integrazione non può essere presa in considerazione a breve termine. Infine, ritengo che dovremmo riconsiderare la difficile questione della nostra identità, la nostra identità culturale e geopolitica, in modo da avere un quadro chiaro dei limiti del nostro allargamento."@it¹² "Gerb. pirmininke, galbūt svarbiausia iš praėjusio plėtros etapo padaryta išvada yra ta, kad priėmėme į Europos Sąjungą šalis, rinkas, institucijas ir pramonės turtą, tačiau palikome žmonių širdis ir protus. Manau, turime vengti, kad ateityje dar kartą nebūtų tokio pat patyrimo. Be to, turime rengti ne tik stojančias šalis, bet ir esamas valstybes nares. Gerai žinomas nuovargis dėl plėtros pasako daugiau apie nepakankamą dabartinių valstybių – senųjų valstybių narių, nepasirengusių būti kartu su naujosiomis valstybėmis narėmis, – pasirengimą nei sunkiai suprantamas naujųjų valstybių narių būdas. Toliau, manau, kad kalbėdami apie šalis kandidates turėtume vengti bet kokio sąlyginumo, kuris nebūtų tiesiogiai susietas su jų gebėjimu būti sąveikiomis su mumis teisiniu, instituciniu, politiniu ir kultūriniu požiūriu ir konkuruoti su mumis vidaus rinkoje platesne šios koncepcijos prasme. Neturėtume nustatyti sąlyginumų, kurie nėra susiję su šiais kriterijais. Turėtume nepamiršti, kad plėtra susijusi su geresne ateitimi, o ne su geresne praeitimi. Pernelyg daug galvojame apie tą praeitį. Trečia, kiekviena šalis iš tiesų turėtų įstoti pagal jos nuopelnus. Tačiau taip pat turėtume įvertinti jų gebėjimą įstojus prisidėti prie padėties regione pagerinimo, didesnio stabilumo ir didesnės integracijos regiono pagrindu. Taip pat itin svarbus yra lūkesčių valdymas, todėl tikiu, kad galbūt ateityje turėtume būti šiek tiek lakesnės vaizduotės, bandydami leisti tam tikrą laipsnišką integraciją šaliai, kuriai visateisė integracija artimiausiu metu nenumatoma. Galiausiai manau, kad turime persvarstyti mūsų tapatumo, t. y. mūsų kultūrinio ir geopolitinio tapatumo, probleminį klausimą, kad tiksliai žinotume, kokios yra mūsų plėtros ribos."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, iespējams, vissvarīgākā mācība, ko devusi pēdējā paplašināšanās, ir tas, ka mēs Eiropas Savienībā esam iesaistījuši valstis, tirgus, iestādes un rūpniecības līdzekļus, bet mēs esam aizmirsuši par cilvēku sirdīm un prātiem. Es uzskatu, ka mums jāizvairās nākotnē atkārtot to pašu kļūdu. Mums jāsagatavo ne tikai valstis pievienošanās stadijā, bet arī esošās dalībvalstis. Bieži pieminētais nogurums saistībā ar paplašināšanos vairāk liecina par esošo valstu sagatavošanas trūkumu — veco dalībvalstu, kas nav gatavas dzīvot kopā ar jaunajām dalībvalstīm — nekā par jauno dalībvalstu grūti saprotamo raksturu. Tāpat es domāju, ka mums, runājot par kandidātvalstīm, vajadzētu izvairīties no jebkādas nosacītības, kas nav tieši saistīta ar to spēju sadarboties ar mums, raugoties no juridiska, institucionāla, politiska un kultūras viedokļa, un konkurēt ar mums iekšējā tirgū šī jēdziena plašākajā nozīmē. Mums nevajadzētu piemērot nosacītību, kas nav saistīta ar šiem kritērijiem. Mums būtu jāatceras, ka paplašināšanās attiecas uz labāku nākotni, nevis uz labāku pagātni. Mēs pārāk daudz domājam par šo pagātni. Treškārt, katras valsts pievienošanās pamatā patiešām jābūt tās nopelniem. Bet mums arī jānovērtē to spēja ar savu pievienošanos veicināt labāku situāciju reģionā, lielāku reģionālu stabilitāti un lielāku reģionālu integrāciju. Ārkārtīgi svarīga ir arī cerību pārvaldība, un es uzskatu, ka, iespējams, nākotnē mēs varētu būt mazliet radošāki, mēģinot nodrošināt zināma veida pakāpenisku integrāciju valstij, kuras pilnīga integrācija tuvākajā laikā nav paredzama. Mans pēdējais komentārs ir tas, ka, manuprāt, mums ir jāpārskata problemātiskais jautājums par savu identitāti, savu kultūras un ģeopolitisko identitāti, lai precīzi zinātu, kādas ir mūsu paplašināšanās robežas."@lv¹³ "Mr President, perhaps the most important lesson of the past enlargement is that we have brought into the Union countries, markets, institutions and industrial assets, but we have left behind the hearts and minds of the people. I think that we have to avoid repeating this same experience in the future. We have also to prepare not only the acceding countries but also the existing Member States. The famous enlargement fatigue says more about the lack of preparation of the present states – of the old Member States, unprepared to live together with the new Member States – rather than the indigestible character of the new Member States. Next, I think that we should, when speaking about the candidate countries, avoid any conditionality which is not linked directly to their capacity to be interoperable with us from the legal, institutional, political and cultural point of view and to compete with us within the internal market in the broader sense of this concept. We should not impose conditionalities which are not linked with these criteria. We should remember that enlargement is about a better future, not about a better past. We think too much about this past. Thirdly, each country should indeed come in based on its merits. But we should also assess their capacity with their accession to contribute to a better situation in the region, more stability and more integration on a regional basis. Management of expectations is also extremely important and I believe that perhaps in the future we should be a little bit more imaginative in trying to allow for some kind of gradual integration of a country for which full integration is not to be envisaged in the short term. My last point is that I believe we have to revisit the problem issue of our identity, our cultural and geopolitical identity, in order to know exactly what the limits of our enlargement are."@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, misschien wel de belangrijkste les van de uitbreiding in het verleden is dat we landen, markten, instellingen en industrieel vermogen de Unie hebben binnengeloodst, maar de harten en zielen van de bevolking hebben achtergelaten. Ik vind dat we een herhaling van deze ervaring voortaan moeten vermijden. We moeten dan ook niet alleen de toetredende landen voorbereiden, maar ook de bestaande lidstaten. De befaamde uitbreidingsmoeheid zegt meer over het gebrek aan voorbereiding in bestaande lidstaten – de oude lidstaten, die niet voorbereid zijn op het samenleven met de nieuwe lidstaten – dan over het onverteerbare karakter van de nieuwe lidstaten. Verder denk ik dat we, als we het hebben over de kandidaat-lidstaten, elke vorm van conditionaliteit moeten vermijden die niet direct te maken heeft met hun vermogen om met ons samen te gaan uit wettelijk, institutioneel, politiek en cultureel oogpunt en met ons te concurreren binnen de interne markt in de ruimste zin van dit concept. We mogen geen voorwaarden opleggen die niet verbonden zijn met deze criteria. We moeten onthouden dat het bij uitbreiding gaat om een betere toekomst, niet om een beter verleden. We denken te veel aan dat verleden. Ten derde moet elk land inderdaad bij zijn toelating beoordeeld worden op zijn eigen merites. Maar we moeten ook beoordelen in hoeverre een land door toetreding kan bijdragen tot een betere situatie in de regio, tot meer stabiliteit en meer regionale integratie. Ook het wekken van de juiste verwachtingen is uiterst belangrijk. Ik geloof dat we in de toekomst misschien een beetje fantasierijker moeten zijn door een vorm van geleidelijke integratie toe te staan aan landen waarvoor volledige integratie op korte termijn niet haalbaar wordt geacht. Mijn laatste punt is dat ik geloof dat we opnieuw aandacht moeten besteden aan de problematische kwestie van onze identiteit, onze culturele en geopolitieke identiteit, om exact te weten te komen waar de grenzen van onze uitbreiding liggen."@nl³ "Panie przewodniczący! Być może najważniejszą lekcją wyniesioną z poprzednich rozszerzeń jest to, że wprowadziliśmy do Unii kraje, rynki, instytucje i aktywa przemysłowe, ale porzuciliśmy serca i umysły ludzi. Uważam, że musimy unikać powtarzania tych samych doświadczeń w przyszłości. Musimy również przygotować nie tylko kraje przystępujące do Unii, ale również obecne kraje członkowskie. Słynne zmęczenie rozszerzeniem świadczy bardziej o braku przygotowania obecnych państw – starych państw członkowskich, nieprzygotowanych do współżycia z nowymi państwami członkowskimi – a nie o niestrawnym charakterze nowych państw członkowskich. Co więcej, uważam, że mówiąc o krajach kandydujących, powinniśmy unikać wszelkiej warunkowości, która nie jest bezpośrednio powiązana z ich zdolnością do współdziałania z nami z prawnego, instytucjonalnego, politycznego i kulturowego punktu widzenia oraz do konkurowania z nami w ramach wewnętrznego rynku w szerszym rozumieniu tego pojęcia. Nie powinniśmy narzucać warunków, które nie są bezpośrednio powiązane z tymi kryteriami. Powinniśmy pamiętać o tym, że rozszerzenie dotyczy lepszej przyszłości, a nie lepszej przeszłości. Za dużo myślimy o tej przeszłości. Po trzecie, każdy kraj powinien faktycznie być przyjmowany w oparciu o swoje zasługi. Powinniśmy jednak oceniać również jego zdolność do zapewnienia wkładu w poprawę sytuacji w regionie, zwiększenie stabilności integracji na poziomie regionalnym w wyniku przystąpienia. Zarządzanie oczekiwaniami jest również bardzo ważne i uważam, że być może w przyszłości powinniśmy wykazać się nieco większą wyobraźnią, kiedy będziemy przeprowadzać pewnego rodzaju stopniową integrację z krajem, dla którego nie przewiduje się pełnej integracji w krótkim terminie. Na koniec chcę powiedzieć, że moim zdaniem musimy wrócić do problemu naszej tożsamości, naszej tożsamości kulturowej i geopolitycznej, aby wiedzieć dokładnie, jakie są granice naszego rozszerzenia."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, a lição mais importante a retirar dos anteriores alargamentos é, talvez, a de que trouxemos para a União países, mercados e activos industriais, mas que não conseguimos conquistar os espíritos e os corações das populações. Penso que, de futuro, teremos de evitar que essa experiência se repita. Temos igualmente de preparar não só os países da adesão, mas também os actuais Estados-Membros. O famoso cansaço do alargamento diz mais acerca da falta de preparação dos actuais Estados-Membros – dos antigos Estados-Membros, que não se encontram preparados para viver em conjunto com os novos Estados-Membros – do que do carácter indigesto dos novos Estados-Membros. Em seguida, penso que deveremos evitar, ao falar dos países candidatos, qualquer condicionalidade que não esteja directamente ligada à sua capacidade de ser interoperáveis connosco de um ponto de vista jurídico, institucional, político e cultural e de concorrer connosco no quadro do mercado interno no seu sentido mais lato. Não deveremos impor condições que não estejam ligadas a esses critérios. Deveremos ter presente que, com o alargamento, está em causa a procura de um futuro melhor, não de um passado melhor. Pensamos demais nesse passado. Em terceiro lugar, todos os países deveriam, efectivamente, aderir com base nos seus próprios méritos. Mas deveríamos igualmente avaliar a sua capacidade de, com a sua adesão, contribuírem para uma melhor situação na região, para um aumento da estabilidade e uma maior integração em termos regionais. A gestão das expectativas é, também, de extrema importância, e considero que talvez, de futuro, devamos ser um pouco mais imaginativos, tentando permitir alguma forma de integração gradual de um país, cuja integração plena possa ser equacionada a curto prazo. Último comentário: entendo que teremos de revisitar a questão problemática da nossa identidade, da nossa identidade cultural e geográfica, para definirmos exactamente quais os limites do nosso alargamento."@pt¹⁷ "Domnule preşedinte, poate că cea mai importantă lecţie a extinderii anterioare este aceea că am adus în Uniune ţări, pieţe, instituţii şi resurse industriale, însă am lăsat în urmă sentimentele şi părerile oamenilor. Cred că trebuie să evităm să repetăm aceeaşi experienţă în viitor. Trebuie să pregătim nu numai ţările implicate în procesul de aderare, ci şi actualele state membre.. Renumita oboseală a extinderii spune mai multe despre lipsa pregătirii statelor actuale – a vechilor state membre, nepregătite să trăiască împreună cu noile state membre – decât caracterul de nedigerat al noilor state membre. În continuare, cred că ar trebui, atunci când vorbim de ţările candidate, să evităm orice condiţionalitate care nu este legată în mod direct de capacitatea lor de a conlucra cu noi din punct de vedere legal, instituţional, politic şi cultural şi de a concura cu noi în cadrul pieţei interne în sensul mai larg al acestui concept. Nu ar trebui să impunem condiţionalităţi care nu sunt direct legate de aceste criterii. Ar trebui să ne amintim că extinderea se referă la un viitor mai bun, nu la un trecut mai bun. Ne gândim prea mult la acest trecut. În al treilea rând, fiecare ţară ar trebui, într-adevăr, să adere pe baza meritelor sale. Însă ar trebui să le evaluăm capacitatea de a contribui, în urma aderării, la obţinerea unei mai bune situaţii în regiune, a unei mai bune stabilităţi şi a unei mai bune integrări la nivel regional. Gestionarea aşteptărilor este, de asemenea, extrem de importantă, iar eu consider că, poate, în viitor, ar trebui să avem mai multă imaginaţie atunci când încercăm să permitem un anumit tip de integrare treptată a unei ţări a cărei integrare deplină nu este preconizată pe termen scurt. Ultima mea observaţie este că eu consider că trebuie să reanalizăm problema identităţii noastre, a identităţii noastre culturale şi politice, pentru a şti cu exactitate care sunt limitele extinderii noastre."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, možno najdôležitejším poučením z posledného rozšírenia je to, že sme do Únie prijali krajiny, trhy, inštitúcie a priemyselné aktíva, ale zabudli sme na srdcia a mysle ľudí. Myslím, že v budúcnosti by sme sa mali vyvarovať tejto skúsenosti. Musíme tiež pripraviť nielen pristupujúce krajiny, ale aj súčasné členské štáty. Známa únava z rozšírenia je viac výsledkom nedostatočnej prípravy súčasných štátov, starých členských štátov, ktoré nie sú pripravené na spoločný život s novými členskými štátmi, než nestráviteľného charakteru nových členských štátov. Ďalej sa domnievam, že vo vyhláseniach o kandidátskych krajinách by sme sa mali vyhnúť akejkoľvek podmienenosti, ktorá nesúvisí priamo s ich schopnosťou s nami fungovať z právneho, inštitucionálneho, politického a kultúrneho hľadiska a schopnosťou hospodárskej súťaže s nami v rámci vnútorného trhu v širšom význame tohto pojmu. Nemali by sme zavádzať podmienenosť, ktorá nesúvisí s týmito kritériami. Mali by sme pamätať na to, že proces rozširovania je o lepšej budúcnosti a nie o lepšej minulosti. Tejto minulosti sa venujeme príliš často. Po tretie, každá krajina by naozaj mala vstúpiť na základe svojich zásluh. Mali by sme však posudzovať aj ich schopnosť prispieť pristúpením k lepšej situácii v regióne, väčšej stabilite a integrácii na regionálnom základe. Riadenie očakávaní je tiež mimoriadne dôležité a som presvedčený, že možno v budúcnosti by sme mali byť trochu vynaliezavejší a pokúsiť sa umožniť istý druh postupnej integrácie krajiny, ktorej úplná integrácia sa v krátkom období nepredpokladá. Posledná poznámka súvisí s mojím presvedčením, že sa musíme opäť venovať problematickej otázke našej kultúrnej a geopolitickej identity s cieľom presne poznať hranice nášho rozšírenia."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, najpomembnejša lekcija pretekle širitve je mogoče ta, da smo v Unijo pripeljali države, trge, institucije in industrijska sredstva, zunaj pa smo pustili srce in dušo ljudi. Mislim, da se moramo takšnemu početju v prihodnje izogniti. Pripraviti moramo ne samo države pristopnice, temveč tudi sedanje države članice. Znana utrujenost zaradi širitve nam pove več o nezadostnih pripravah sedanjih držav – starih držav članic, ki niso pripravljene na skupno življenje z novimi državami članicami – kot o neprebavljivem značaju novih držav članic. Drugič, mislim da bi se, ko govorimo o državah kandidatkah, morali izogniti vsem pogojem, ki niso neposredno povezani z njihovo zmogljivostjo, da se z nami povežejo s pravnega, institucionalnega, političnega in kulturnega vidika, ter da nam konkurirajo na notranjem trgu v širšem smislu tega pojma. Pogojev, ki niso povezani s temi merili, ne smemo postavljati. Ne smemo pozabiti, da gre pri širitvi za boljo prihodnost, ne boljšo preteklost. Preveč mislimo na to preteklost. Tretjič, vsaka država mora dejansko vstopiti na podlagi svojih zaslug. Vendar pa moramo oceniti tudi, ali bodo s svojim pristopom lahko prispevale k boljšim razmeram v regiji, k večji stabilnosti in večjem povezovanju na regionalni osnovi. Izredno pomembno je tudi upravljanje pričakovanj in prepričan sem, da bi v prihodnosti mogoče morali biti nekoliko iznajdljivejši pri omogočanju nekakšnega postopnega vključevanja države, za katero ni mogoče predvideti možnosti hitre celovite vključitve. In nazadnje, menim, da moramo ponovno preučiti vprašanje naše identitete, naše kulturne in geopolitične identitete, da bi natančno opredelili meje naše širitve."@sl²⁰ "Herr talman! Den kanske viktigaste lärdomen av den föregående utvidgningen är att vi har fört in länder, marknader, institutioner och industriella tillgångar i unionen men glömt kvar människors förtroende. Jag anser att vi måste undvika att göra om samma erfarenhet i framtiden. Vi måste också förbereda inte bara anslutningsländerna utan även nuvarande medlemsstater. Den välbekanta utvidgningströttheten är mer ett tecken på bristande förberedelser i de nuvarande länderna – i de gamla medlemsstaterna, som inte är förberedda på att leva tillsammans med de nya medlemsstaterna – än på att de nya medlemsstaterna skulle vara svårsmälta. Vidare anser jag att vi när vi pratar om kandidatländerna bör undvika all villkorlighet som inte är kopplad direkt till deras förmåga att samverka med oss från rättslig, institutionell, politisk och kulturell synpunkt och konkurera med oss på den inre marknaden i bredaste bemärkelse av det begreppet. Vi bör inte införa villkor som inte är kopplade till dessa kriterier. Vi bör komma ihåg att utvidgningen handlar om en bättre framtid, inte om ett bättre förflutet. Vi tänker för mycket på det förgångna. För det tredje bör verkligen varje land komma in på sina egna meriter. Men vi bör också utvärdera deras förmåga att genom sin anslutning bidra till ett bättre läge i regionen, till större stabilitet och ökad integration regionalt. Att hantera förväntningarna är också oerhört viktigt och jag anser att vi i framtiden kanske bör vara lite mer uppfinningsrika när det gäller att försöka tillåta något slags gradvis integration av ett land för vilket full integration inte förutses på kort sikt. Min sista punkt är att jag anser att vi måste komma tillbaka till den problematiska frågan om vår identitet, vår kulturella och geopolitiska identitet för att veta exakt var gränserna för vår utvidgning går."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Adrian Severin (S&D )"¹¹ "Adrian Severin (S&D )."^{18,5,20,1,19,14,16,13,9,21,4} "Adrian Severin (S&D ). -"¹⁵
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶