Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-25-Speech-3-039"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-11-25"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Pregătirea Consiliului European din 10 şi 11 decembrie 2009 (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20091125.6.3-039"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-11-25-Speech-3-040⁶
lpv:speaker	lp:Catherine Trautmann⁶
lpv:spoken text	"Monsieur le Président, Madame la Commissaire, l’Union européenne a désigné, jeudi, M. Van Rompuy comme son premier président stable du Conseil, et Catherine Ashton pour diriger sa diplomatie. Je souhaitais, chers collègues, revenir avec vous sur le débat qui agite nos institutions depuis l’annonce de ces nominations. En effet, selon, moi, au-delà de la question des noms et des fonctions, il y a la question centrale des États. Je m’explique. On assiste à ce qui pourrait être le pire cauchemar de ceux qui ont porté l’idéal de l’Europe communautaire et leur désir d’union. À cette époque, on croyait que les racines de l’Union se trouvaient dans la légitimité étatique et que son avenir était dans le dépassement de l’égoïsme national. Une tension entre deux vecteurs contradictoires, parfois douloureuse, souvent créatrice de mécanismes originaux, mais surtout au service d’une méthode politique unique au monde. Ce cauchemar, mes chers collègues, c’est celui d’une Europe qui se réduirait aux acquêts de l’intergouvernemental. Le résultat, on le voit aujourd’hui, suspicion d’incompétence, présomption d’illégitimité, tensions dans les familles politiques. Le sens de mon intervention n’est pas, et vous l’aurez compris, de rentrer dans ces procès d’intention. Je préfère avec vous rappeler les droits et devoirs des parlementaires européens que nous sommes. Notre devoir, c’est de nous interroger sur les marchandages opaques qui entourent la désignation des postes issus du traité de Lisbonne. Notre droit, à l’avenir, c’est de forcer le Conseil à en finir avec ce mode de désignation non démocratique, archaïque, qui alimente l’idée que l’Europe se ferait à l’abri des peuples. Notre devoir, c’est d’utiliser toutes nos nouvelles prérogatives parlementaires pour peser sur les politiques qui découleront des nouvelles compétences que nous garantit le traité de Lisbonne. Le Parlement, entre une Commission moins puissante et un pôle intergouvernemental renforcé, doit devenir le point d’équilibre institutionnel. À ce sujet, je souhaite que la vice-présidente de la Commission connaisse le même processus d’audition par le Parlement européen que les autres commissaires. Nous en avons en effet le droit, conféré par les Traités. Je soutiens aussi la proposition de M Harms, qui a proposé une rencontre entre le nouveau président et l’ensemble des groupes. Notre devoir, c’est de relancer la construction européenne, qui est sérieusement mal en point. Personne ne peut raisonnablement souhaiter l’échec des mandats qui ont été confiés à M. Van Rompuy ou à M Ashton, et je souhaite tout particulièrement plein succès à M Ashton car je suis fière qu’une femme ait été nommée à ce poste de haut représentant."@fr⁸
lpv:spokenAs	member; Delegation for relations with the United States (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; PECH (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; ITRE (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; S&D (2009-07-14--2014-06-30)²³ unknown; Parti socialiste (2009-07-14--2014-06-30)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, paní komisařko, Evropská unie ve čtvrtek jmenovala pana Van Rompuye prvním stálým předsedou Rady a pověřila paní Ashtonovou řízením evropské diplomacie. Dámy a pánové, ráda bych se vrátila k rozpravě, která v našich orgánech probíhá od okamžiku, kdy došlo k oznámení těchto jmenování. Podle mého názoru se za otázkou jmen a funkcí ve skutečnosti skrývá klíčový problém států. Dovolte mi vysvětlit, co mám na mysli. Jsme svědky toho, co by mohlo být nejčernější noční můrou těch, kteří hlásali ideál Evropského společenství a svou touhu po jednotě. Tehdy se věřilo, že kořeny Unie je třeba nalézt v legitimitě státu a že její budoucnost leží v překonání národní sobeckosti. Napětí mezi dvěmi protikladnými směry, které je někdy bolestné, často plodí originální mechanismy, ale především slouží politickému přístupu, který ve světě nemá obdoby. Noční můrou je Evropa, dámy a pánové, která je pouhým společenstvím mezivládních výdobytků. Jak dnes můžeme pozorovat, výsledkem by bylo podezření z neschopnosti, předpokládaná nelegitimnost a napětí mezi politickými rodinami. Tímto projevem se nechci, jak jste asi pochopili, vrátit k pronášení soudů o pouhých záměrech. Raději vám připomenu práva a povinnosti nás, poslanců Evropského parlamentu. Naší povinností je vyjádřit pochybnosti o neproniknutelném dohadování, které provází jmenování do těchto funkcí, jež vyplývají z Lisabonské smlouvy. Naší povinností v budoucnu bude přinutit Radu k ukončení tohoto nedemokratického, zastaralého způsobu jmenování, který posiluje názor, že se Evropa při svém budování odděluje od svých lidů. Naší povinností je využít všech našich nových parlamentních práv k ovlivnění politik, které vyplynou z nových pravomocí, jež nám jsou zaručeny na základě Lisabonské smlouvy. Parlament, který se nachází mezi oslabenou Komisí a posíleným mezivládním ústředím, se musí stát těžištěm institucionální rovnováhy. V této záležitosti doufám, že se místopředsedkyně Komise podrobí stejnému procesu slyšení Evropským parlamentem jako ostatní komisaři. Skutečně máme právo tento proces uskutečnit, udělují nám je smlouvy. Rovněž podporuji návrh paní Harmsové, která doporučila, aby se nový předseda setkal s politickými skupinami jako celkem. Naší povinností je znovu nastartovat evropskou integraci, která je na tom velmi špatně. Nikdo rozumný si nemůže přát, aby mandáty udělené panu Van Rompuyovi a paní Ashtonové skončily nezdarem, a já přeji zejména paní Ashtonové hodně úspěchů, protože jsem hrdá, že do funkce vysokého představitele byla jmenována žena."@cs¹ "Hr. formand, fru kommissær! I torsdags udnævnte EU hr. Van Rompuy som sin første permanente formand for Rådet og fru Ashton som ansvarlig for europæisk diplomati. Jeg vil vende tilbage til de forhandlinger, som har fundet sted i vores institutioner, siden disse udnævnelser blev bekendtgjort. Ud over spørgsmålet om navne og funktioner er der efter min mening faktisk det centrale spørgsmål om staterne. Lad mig forklare, hvad jeg mener. Vi er vidne til det, der kan vise sig at være det værste mareridt for dem, der har udtrykt, at Det Europæiske Fællesskab er idealet, og at de ønsker en union. På det pågældende tidspunkt troede man, at EU's rødder skulle findes i statslegitimitet, og at Unionens fremtid lå i at overskride national egoisme. En spænding mellem to indbyrdes uforenelige størrelser, der nogle gange er smertelig, og som ofte frembringer originale mekanismer, men der frem for alt tjener som en politisk tilgang, der er unik i verden. Dette mareridt er et Europa, der ville være begrænset til et samfund med mellemstatslige opkøb. Resultatet, som vi kan se i dag, ville være mistanke om inkompetence, formodning om illegitimitet og spænding mellem politiske familier. Meningen med dette indlæg er, som man nok har forstået, ikke at vende tilbage til at afsige domme blot baseret på hensigt. Jeg foretrækker at minde om de rettigheder og opgaver, vi som parlamentsmedlemmer har. Det er vores pligt at stille spørgsmålstegn ved de uigennemsigtige studehandler omkring udnævnelserne til posterne som følge af Lissabontraktaten. Det er i fremtiden vores pligt at tvinge Rådet til at ophøre med denne udemokratiske, forældede udnævnelsesmetode, der fremmer opfattelsen af, at EU i sin opbygning er afskærmet fra befolkningerne. Det er vores pligt at anvende alle vores nye parlamentariske beføjelser til at påvirke de politikker, der er en følge af de nye beføjelser, vi er sikret i henhold til Lissabontraktaten. Parlamentet skal midt imellem Kommissionen, der er svækket, og et mellemstatsligt centrum, som er styrket, blive det institutionelle ligevægtspunkt. På dette område vil næstformanden i Kommissionen forhåbentlig være omfattet af den samme høringsproces i Parlamentet som de øvrige medlemmer af Kommissionen. Vi har faktisk ret til at gennemføre denne proces. Det fremgår af traktaterne. Jeg støtter også forslaget fra fru Harms, der har foreslået et møde mellem den nye formand og grupperne som helhed. Det er vores pligt at kickstarte den europæiske integration, hvor det står rigtig slemt til. Ingen kan med rimelig grund ønske, at de mandater, hr. Van Rompuy og fru Ashton har fået, skal blive en fiasko, og helt specifikt vil jeg gerne ønske fru Ashton held og lykke, fordi jeg er stolt over, at en kvinde er blevet udnævnt til denne stilling som højtstående repræsentant."@da² "Herr Präsident, Herr Kommissar, am Donnerstag hat die Europäische Union Herrn Van Rompuy zum ersten ständigen Ratspräsidenten und Frau Ashton zur Leiterin für europäische Diplomatie ernannt. Meine Damen und Herren, ich möchte auf die Debatte zurückkommen, die in unseren Institutionen stattfindet, seit diese Benennungen bekannt gegeben wurden. Tatsächlich gibt es meiner Ansicht nach neben dem Thema von Namen und Funktionen das zentrale Thema der Staaten. Lassen Sie mich erklären, was ich meine. Wir sind Zeuge dessen, was der schlimmste Alptraum derjenigen sein könnte, die das Ideal der Europäischen Gemeinschaft und ihren Wunsch nach Vereinigung vermittelt haben. Zu dieser Zeit glaubte man, die Wurzeln der Union seien in der Legitimität des Staates zu finden und ihre Zukunft läge in der Überwindung der nationalen Selbstsucht. Die Spannung zwischen zwei sich widersprechenden Medien, die manchmal schmerzhaft ist, erzeugt häufig innovative Mechanismen, aber vor allem dient sie einem politischen Konzept, das einzigartig in der Welt ist. Dieser Alptraum, meine Damen und Herren, ist der eines Europas, das auf eine Gemeinschaft zwischenstaatlicher Errungenschaften beschränkt wäre. Das Ergebnis, wie wir heute sehen können, wäre der Verdacht von Inkompetenz, die Annahme von Unrechtmäßigkeit und Spannung zwischen politischen Familien. Mit dieser Rede beabsichtige ich nicht, wie Sie verstanden haben, zur Abgabe von Urteilen, die jeder Grundlage entbehren, zurückzukehren. ich ziehe es vor, dass wir uns an unsere Rechte und Pflichten als Abgeordnete erinnern. Unsere Pflicht ist, das unverständliche Gefeilsche um die Benennungen für die Posten, die sich aus dem Vertrag von Lissabon ergeben haben, in Frage zu stellen. Unsere Pflicht in der Zukunft ist, den Rat zu zwingen, dieser undemokratischen, archaischen Benennungsmethode ein Ende zu bereiten, welche die Vorstellung fördert, dass Europa bei seinem Aufbau vor den Bürgerinnen und Bürgern Schutz sucht. Unsere Pflicht ist, all unsere neuen parlamentarischen Vorrechte zu nutzen, um die Strategien zu beeinflussen, die sich aus den neuen Befugnissen ergeben werden, die uns gemäß dem Vertrag von Lissabon garantiert werden. Das Parlament muss zwischen einer geschwächten Kommission und einem gestärkten zwischenstaatlichen Zentrum zum institutionellen Gleichgewichtspunkt werden. Diesbezüglich hoffe ich, dass der Vizepräsident der Kommission demselben Anhörungsverfahren durch das Europäische Parlament unterliegen wird wie die anderen Kommissare. Wir haben in der Tat das Recht, dieses Verfahren durchzuführen; es wird uns durch die Verträge verliehen. Ich unterstütze außerdem den Vorschlag von Frau Harms, die eine Sitzung zwischen dem neuen Präsidenten und den Fraktionen insgesamt angeregt hat. Unsere Pflicht ist, die europäische Integration einzuleiten, die sich in einem sehr schlechten Zustand befindet. Niemand kann vernünftigerweise wollen, dass die Herrn Van Rompuy oder Frau Ashton übertragenen Mandate scheitern. Ich wünsche insbesondere Frau Ashton viel Erfolg, da ich stolz bin, dass eine Frau für diesen Posten der Hohen Vertreterin ernannt wurde."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, την Πέμπτη η Ευρωπαϊκή Ένωση διόρισε τον κ. Van Rompuy ως πρώτο μόνιμο Πρόεδρο του Συμβουλίου και την κ. Ashton επικεφαλής της ευρωπαϊκής διπλωματίας. Κυρίες και κύριοι, θα ήθελα να επανέλθω στη συζήτηση που διεξάγεται στο πλαίσιο των θεσμικών οργάνων μας μετά την ανακοίνωση των διορισμών. Πράγματι, κατά τη γνώμη μου, πέραν του ζητήματος των ονομάτων και των θέσεων, υπάρχει το βασικό ζήτημα των κρατών. Επιτρέψτε μου να εξηγήσω τι εννοώ. Είμαστε μάρτυρες ίσως του χειρότερου εφιάλτη των ανθρώπων που μετέδωσαν το ιδεώδες της Ευρωπαϊκής Κοινότητας και την επιθυμία τους για ένωση. Τότε επικρατούσε η πεποίθηση ότι οι ρίζες της Ένωσης έπρεπε να αναζητηθούν στη νομιμότητα των κρατών και ότι το μέλλον της βρισκόταν στην υπέρβαση των εθνικών εγωισμών. Η ένταση μεταξύ δύο αντικρουόμενων μέσων, η οποία κάποιες φορές είναι επώδυνη, συχνά παράγει αυθεντικούς μηχανισμούς, αλλά, πάνω από όλα, εξυπηρετεί μια πολιτική προσέγγιση μοναδική στον κόσμο. Αυτός ο εφιάλτης, κύριες και κύριοι, αφορά μια Ευρώπη περιορισμένη σε μια κοινότητα διακυβερνητικών επιτευγμάτων. Όπως μπορούμε να δούμε σήμερα, το αποτέλεσμα θα ήταν η υποψία ανικανότητας, το τεκμήριο μη νομιμότητας και η ένταση μεταξύ των πολιτικών οικογενειών. Με αυτήν την ομιλία, δεν προτίθεμαι, όπως θα διαπιστώνετε, να επανέλθω απλά και μόνο σε κρίσεις. Προτιμώ να θυμηθούμε μαζί τα δικαιώματα και τις υποχρεώσεις μας ως βουλευτές του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου. Καθήκον μας είναι να αμφισβητήσουμε το παρασκηνιακό παζάρι που περιβάλλει τις αναθέσεις των αξιωμάτων που ορίζονται από τη Συνθήκη της Λισαβόνας. Καθήκον μας, για το μέλλον, είναι η άσκηση πίεσης προς το Συμβούλιο για να θέσει τέρμα σε αυτήν τη μη δημοκρατική, απαρχαιωμένη μέθοδο διορισμών, η οποία προωθεί την ιδέα ότι η Ευρώπη, χτίζοντας το οικοδόμημά της, απομονώνεται από τους λαούς της. Καθήκον μας είναι να χρησιμοποιήσουμε όλα τα νέα κοινοβουλευτικά προνόμια για την επιρροή των πολιτικών που θα προκύψουν από τις νέες εξουσίες που μας εγγυάται η Συνθήκη της Λισαβόνας. Το Κοινοβούλιο, ανάμεσα από μια αποδυναμωμένη Επιτροπή και ένα ενισχυμένο διακυβερνητικό κέντρο, πρέπει να καταστεί το θεσμικό σημείο ισορροπίας. Όσον αφορά αυτό το θέμα, ελπίζω ότι η Αντιπρόεδρος της Επιτροπής θα υπόκειται στην ίδια ακροαματική διαδικασία του Κοινοβουλίου όπως και οι άλλοι Επίτροποι. Πράγματι, έχουμε το δικαίωμα, βάσει των συνθηκών, να προβούμε σε αυτήν τη διαδικασία. Στηρίζω επίσης την πρόταση της κ. Harms για τη συνάντηση του νέου Προέδρου με όλες τις Ομάδες. Καθήκον μας είναι να δώσουμε ώθηση στην ευρωπαϊκή ολοκλήρωση, η οποία βρίσκεται σε άσχημη τροχιά. Κανένας λογικά δεν επιθυμεί την αποτυχία των εντολών που δόθηκαν στον κ. Van Rompuy ή στην κ. Ashton, και ειδικότερα εύχομαι στην κ. Ashton κάθε επιτυχία, επειδή είμαι υπερήφανη για τον διορισμό γυναίκας στο αξίωμα της Ύπατης Εκπροσώπου."@el¹⁰ "Mr President, Commissioner, on Thursday the European Union appointed Mr Van Rompuy as its first permanent President of the Council and Mrs Ashton to be in charge of European diplomacy. Ladies and gentlemen, I wanted to return to the debate that has been taking place in our institutions since these appointments were announced. Indeed, in my opinion, beyond the issue of names and functions, there is the central issue of the States. Let me explain what I mean. We are witnessing what could be the worst nightmare of those who conveyed the ideal of the European Community and their desire for union. At that time, it was believed that the roots of the Union were to be found in state legitimacy and that its future lay in transcending national selfishness. Tension between two contradictory mediums, which is sometimes painful, often produces original mechanisms, but, above all, serves a political approach that is unique in the world. This nightmare, ladies and gentlemen, is that of a Europe that would be limited to a community of intergovernmental acquisitions. The result, as we can see today, would be suspicion of incompetence, presumption of illegitimacy and tension between political families. In making this speech, I do not intend, as you will have gathered, to return to making judgments on mere intent. I prefer to recall with you the rights and duties of we MEPs. Our duty is to question the impenetrable haggling that surrounds appointments to the posts that resulted from the Treaty of Lisbon. Our duty, in future, is to force the Council to put an end to this undemocratic, archaic method of appointment that fosters the idea that Europe, in building itself, is sheltered from the peoples. Our duty is to use all our new parliamentary prerogatives to influence the policies that will result from the new powers guaranteed to us under the Treaty of Lisbon. Parliament, between a weakened Commission and a strengthened intergovernmental centre, needs to become the institutional point of equilibrium. On this matter, I hope that the Vice-President of the Commission will be subject to the same hearing process by the European Parliament as the other commissioners. Indeed, we have a right to carry out this process; it is conferred by the treaties. I also support the proposal of Mrs Harms, who has suggested a meeting between the new President and the groups as a whole. Our duty is to kick-start European integration, which is in a seriously bad way. No one can reasonably want the mandates entrusted to Mr Van Rompuy or Mrs Ashton to fail and, more especially, I wish Mrs Ashton every success because I am proud that a woman has been appointed to this post of High Representative."@en⁴ "Señor Presidente, señor Comisario, el jueves la Unión Europea designó al señor Van Rompuy como su primer Presidente permanente del Consejo y a la señora Ashton como responsable de la diplomacia europea. Señorías, quería volver al debate que se está produciendo en nuestras instituciones desde que se anunciaron estos nombramientos. De hecho, en mi opinión, más allá de la cuestión de los nombres y los cargos está la cuestión fundamental de los Estados. Permítanme explicar a qué me refiero. Estamos asistiendo a la que podría ser la peor pesadilla de aquellos que expresaron el ideal de la Comunidad Europea y su deseo de unión. En aquella época se creía que las raíces de la Unión había que buscarlas en la legitimidad del Estado y que su futuro reside en la superación del egoísmo nacional. La tensión entre dos medios contradictorios, que a veces resulta dolorosa, produce con frecuencia mecanismos originales, pero, ante todo, sirve a un enfoque político sin igual en el mundo. Esta pesadilla, Señorías, es la de una Europa que estaría limitada a una comunidad de logros intergubernamentales. El resultado, como podemos ver hoy, sería la sospecha de incompetencia, la presunción de ilegitimidad y la tensión entre familias políticas. Con mi intervención no pretendo, como habrán deducido, volver a juzgar la mera intención. Prefiero que recordemos los derechos y obligaciones que tenemos los eurodiputados. Es nuestra obligación cuestionar la impenetrable discusión en torno a los nombramientos para los cargos que se han creado a raíz del Tratado de Lisboa. Es nuestra obligación, en el futuro, obligar al Consejo a que termine con este método antidemocrático y arcaico de designación que promueve la idea de que Europa, al construirse a sí misma, se protege de los pueblos. Es nuestra obligación utilizar todas nuestras nuevas prerrogativas parlamentarias para influir en las políticas que van a surgir de los nuevos poderes que se nos garantizan en virtud del Tratado de Lisboa. El Parlamento, entre una Comisión debilitada y un centro intergubernamental reforzado, debe convertirse en un punto institucional de equilibrio. En este sentido, espero que la Vicepresidenta de la Comisión esté sujeta al mismo proceso de comparecencias ante el Parlamento Europeo que los demás comisarios. De hecho, tenemos derecho a llevar a cabo este proceso; se recoge en los tratados. También apoyo la propuesta de la señora Harms, que ha sugerido una reunión entre el nuevo Presidente y todos los grupos. Nuestra obligación es poner en marcha la integración europea, que va por muy mal camino. Nadie puede razonablemente querer que los mandatos confiados al señor Van Rompuy o a la señora Ashton fracasen y, muy especialmente, le deseo a la señora Ashton mucho éxito, porque me enorgullece que se haya nombrado a una mujer para este puesto de Alta Representante."@es²¹ "Lugupeetud juhataja, austatud volinik! Neljapäeval nimetas Euroopa Liit Herman Van Rompuy ülemkogu esimeseks alaliseks eesistujaks ja Catherine Ashtoni Euroopa diplomaatia eest vastutajaks. Head kolleegid, ma soovisin tulla tagasi arutelu juurde, mis on meie institutsioonides aset leidnud alates hetkest, mil nende ametissenimetamine teatavaks tehti. Minu arvates on nimede ja ülesannete kõrval keskne teema hoopis riigid. Lubage mul selgitada, mida ma silmas pean. Me näeme toimumas midagi, mis võiks kujutada endast suurimat luupainajat nende jaoks, kes lõid Euroopa Ühenduse ideaali ja kelle unelmaks oli liit. Toona usuti, et liidu juured on riigi õiguspärasuses ja tema tulevik seisneb riikide omakasupüüdlikkuse ületamises. Pinge kahe vastuolulise poole vahel, mis võib vahel olla piinarikas, tekitab sageli omapäraseid mehhanisme, kuid eelkõige teenib ta maailmas ainulaadse poliitilise käsituse huve. Lugupeetud kolleegid! Euroopa, mis piirduks üksnes valitsustevahelise töö saavutustes seisneva ühendusega, oleks luupainajalik. Nagu me praegu näeme, on tulemuseks kahtlused asjatundlikkuses, õiguspärasuse puudumise eeldamine ja pinge poliitiliste ühenduste vahel. Nagu te juba taipasite, ei taha ma oma sõnavõtuga hakata uuesti kellegi üle kohut mõistma pelgalt kavatsuste pärast. Ma eelistan tuletada teile meelde meie, Euroopa Parlamendi liikmete õigusi ja kohustusi. Meie kohustus on seada kahtluse alla mõistetamatu kauplemine, mis neid Lissaboni lepingust tulenevatesse ametitesse nimetamisi ümbritseb. Meie tulevane kohustus on sundida ülemkogu lõpetama niisugune ebademokraatlik, arhailine ametissenimetamise meetod, mis toetab mõtet, et Euroopa varjab enda ülesehitamisel ennast inimeste eest. Meie kohustus on kasutada kogu oma uut parlamentaarset eesõigust, millega me saame mõjutada poliitikat ja mis tuleneb meile Lissaboni lepinguga tagatud uutest volitustest. Parlament peab nõrgenenud komisjoni ja tugevnenud valitsustevahelise keskuse vahel muutuma institutsiooniliseks tasakaalupunktiks. Sellega seoses loodan ma, et komisjoni asepresident peab osalema Euroopa Parlamendi kuulamistel samamoodi nagu teised volinikud. Tõepoolest, meil on õigus neid läbi viia, see õigus on antud meile asutamislepingutega. Samuti toetan ma proua Harmsi ettepanekut korraldada uue eesistuja kohtumine kõikide fraktsioonidega. Meie kohustus on anda tõuge Euroopa lõimumisele, mis on praegu väga halvas seisus. Keegi ei saa mõistlikult soovida, et härra Van Rompuy ja proua Ashton neile usaldatud ülesannetes ebaõnnestuksid, ja eriti soovin ma edu proua Ashtonile, sest olen uhke, et kõrge esindaja ametikohale nimetati naine."@et⁵ "Arvoisa puhemies, arvoisa komission jäsen, torstaina Euroopan unioni nimitti Herman Van Rompuyn ensimmäiseksi pysyväksi neuvoston puheenjohtajaksi ja Catherine Ashtonin vastaamaan EU:n diplomatiasta. Hyvät parlamentin jäsenet, haluan palata keskusteluun, jota on käyty toimielimessämme siitä lähtien kun kyseiset nimitykset julkistettiin. Minun mielestäni nimien ja tehtävien ohella keskeinen asia ovat valtiot. Kerron tarkemmin, mitä tarkoitan. Todistamme jotain, mistä voisi tulla kaikkien niiden pahin painajainen, jotka välittivät ihanteen Euroopan yhteisöstä ja tahdon muodostaa unioni. Tuolloin uskottiin, että unionin juuret olivat valtioiden legitiimiydessä ja että tulevaisuus on kansallisen itsekkyyden ylitse pääsemisessä. Kahden ristiriitaisen asian välinen jännite, joka on joskus tuskallinen. tuottaa usein omaperäisiä mekanismeja, mutta ennen kaikkea se luo poliittisen lähestymistavan, joka on ainutlaatuinen maailmassa. Painajainen, hyvät kuulijat, olisi EU, joka olisi rajoitettu hallitustenvälisten hankintojen yhteisöksi. Tuloksena, kuten näemme tänään, olisivat epäilys epäpätevyydestä, oletus legitiimiyden puutteesta ja jännite poliittisten ryhmien välillä. En pyri tällä puheella, kuten lienette päätelleet, arvailemaan kenenkään aikeita. Mieluummin muistutan teitä meidän Euroopan parlamentin jäsenten oikeuksista ja velvollisuuksista. Meidän velvollisuutenamme on kyseenalaistaa käsittämätön kinastelu, joka ympäröi Lissabonin sopimuksessa annettuihin virkoihin tehtyjä nimityksiä. Tulevaisuudessa velvollisuutemme on pakottaa neuvosto lopettamaan epädemokraattinen, vanhanaikainen nimitysmenetelmä, joka edistää ajatusta siitä, että itseään rakentaessaan EU hakee suojaa kansoiltaan. Velvollisuutemme on käyttää poliittiseen vaikuttamiseen kaikkea uutta parlamentaarista toimivaltaa, jonka saamme Lissabonin sopimuksen meille takaamasta lisävallasta. Euroopan parlamentista on tultava institutionaalinen tasapainopiste heikentyneen komission ja vahvistuneen hallitustenvälisen keskuksen välissä. Toivon, että Euroopan parlamentti järjestää komission varapuheenjohtajalle samanlaisen kuulemisprosessin kuin muille komission jäsenille. Meillä on todellakin oikeus järjestää prosessi; se on perussopimusten mukaista. Kannatan myös Rebecca Harmsin ehdotusta. Hän ehdotti tapaamista uuden puheenjohtajan ja kaikkien ryhmien välillä. Velvollisuutemme on pistää vauhtia Euroopan yhdentymiseen, joka on erittäin huonossa tilassa. Kukaan ei voi tosissaan haluta sitä, että Herman Van Rompuy ja Catherine Ashton epäonnistuvat tehtävässään, ja toivotan erityisesti Ashtonille menestystä, koska olen ylpeä siitä, että nainen on nimitetty korkean edustajan virkaan."@fi⁷ ". Tisztelt elnök úr! Biztos úr! Csütörtökön az Európai Tanács Van Rompuy urat nevezte ki a Tanács első állandó elnökének, és Ashton asszonyt az európai diplomácia vezetőjének. Hölgyeim és uraim, vissza szeretnék kanyarodni ahhoz a vitához, amely az intézményeinkben azóta folyik, hogy sor került az említett kinevezések bejelentésére. A neveken és a funkciókon túl úgy vélem, az állam központi kérdésével is foglalkozni kell. Hadd magyarázzam el, mit értek ez alatt. Aminek most szemtanúi vagyunk, az a legrosszabb rémálma lehet azoknak, akik az Európai Közösség eszményét, az unió iránti vágyukat hirdették. Ugyanakkor azt is gondolták, hogy az Unió gyökerei az államok legitimációjában rejlenek, és a jövőt a nemzeti önzésen való felülemelkedés jelenti. Két, egymásnak ellentmondó elem közötti feszültség, ami időnként fájdalmas is lehet, gyakran eredeti mechanizmusokat szül, de mindenekelőtt egy olyan politikai megközelítést szolgál, amely egyedülálló a világon. Ez a rémálom, hölgyeim és uraim, egy olyan Európáról szól, amely csak kormányközi vívmányok közösségére korlátozódik. Az eredmény, ahogyan ma is láthatjuk, az alkalmatlanság gyanúja, a törvénytelenség feltételezése és a politikai családok közötti feszültség lenne. Felszólalásommal nem akarok – mint már kitalálhatták – pusztán szándékokról ítélkezni. Inkább feleleveníteném a parlamenti képviselők jogait és kötelességeit. Kötelességünk, hogy megkérdőjelezzük azt az áthatolhatatlan alkudozást, amely a Lisszaboni Szerződés által létrehozott tisztségekre való kinevezéseket veszi körül. A jövőben pedig kötelességünk lesz arra kényszeríteni a Tanácsot, hogy véget vessen e demokráciával ellentétes, archaikus kinevezési módszer alkalmazásának, amely azt az elképzelést támogatja, hogy Európa – önmaga építésekor – elhatárolja magát saját polgáraitól. Kötelességünk, hogy az új parlamenti előjogokat alkalmazva befolyásoljuk azokat a politikákat, amelyek a Lisszaboni Szerződés által számunkra garantált új hatáskörök eredményeként létrejönnek. A Parlamentnek – amely egy meggyengült Bizottság és egy megerősödött kormányközi központ között áll – az intézményi egyensúlyi pont szerepét kell betöltenie. E tekintetben remélem, hogy a Bizottság alelnökének ugyanolyan meghallgatáson kell majd részt vennie, mint a többi biztosnak. Mert jogunk van ennek az eljárásnak a lebonyolításához; ezt a jogot a Szerződések biztosítják számunkra. Ezenkívül támogatom Harms asszony arra irányuló javaslatát, hogy jöjjön létre találkozó az új elnök és a képviselőcsoportok között. Feladatunk, hogy mozgásba lendítsük az európai integrációt, amely súlyos helyzetben van. Természetesen senki sem akarhatja, hogy a Van Rompuy úrnak és Ashton asszonynak biztosított mandátumok kudarccal végződjenek, és különösen Ashton asszonynak szeretnék sok sikert kívánni, mert büszkeséggel tölt el, hogy a főképviselői posztra egy nőt neveztek ki."@hu^11,11 "Signor Presidente, signor Commissario, giovedì scorso l’Unione europea ha designato il signor Van Rompuy quale primo presidente permanente del Consiglio e ha posto Catherine Ashton a capo della propria diplomazia. Onorevoli colleghi, vorrei ritornare con voi sulla discussione che sta agitando le nostre istituzioni dall’annuncio di queste nomine. A mio giudizio, a prescindere dalla questione dei candidati e delle funzioni, rimane la questione centrale degli Stati. Mi spiego: stiamo assistendo a quello che potrebbe incarnare il peggiore incubo di chi ha promosso l’ideale dell’Europa comunitaria e nutrito un desiderio di unità. A suo tempo si pensava che le radici dell’Unione affondassero nella legittimità degli Stati e che il suo avvenire andasse trovato nel superamento degli egoismi nazionali. Esiste una tensione tra due vettori che si muovono in direzioni opposte, talvolta dolorosa e spesso creatrice di meccanismi originali, ma soprattutto al servizio di un modello politico unico al mondo. L’incubo cui mi riferisco, onorevoli colleghi, è quello di un’Europa ridotta a essere la somma di una serie di acquisizioni intergovernative. Da cui consegue, come si riscontra oggi, un sospetto d’incompetenza, una presunzione d’illegittimità e tensioni all’interno degli schieramenti politici. Come avrete inteso, questo mio intervento non vuole essere un processo alle intenzioni. Preferisco ricordare assieme a voi i diritti e i doveri di noi parlamentari europei. E’ nostro dovere interrogarci sui mercanteggiamenti opachi che aleggiano attorno a queste designazioni compiute sulla scia del trattato di Lisbona. E’ nostro diritto, per l’avvenire, obbligare il Consiglio a farla finita con questo sistema di designazioni non democratico, arcaico e che conferma l’impressione di un’Europa costruita al riparo dai popoli. E’ nostro dovere utilizzare l’intera rosa delle nuove prerogative parlamentari appena acquisite per influire sulle politiche in virtù delle nuove competenze che ci conferisce il trattato di Lisbona. Il Parlamento deve diventare l’ago di equilibrio della bilancia istituzionale, in bilico tra una Commissione meno potente e un polo intergovernativo rafforzato. A tale proposito, mi auguro che la vicepresidente della Commissione si sottoponga al processo di audizione da parte del Parlamento europeo alla pari degli altri commissari. Questo è in effetti un nostro diritto, riconosciutoci dai trattati. Sono altresì favorevole alla proposta dell’onorevole Harms di organizzare un incontro tra il nuovo presidente e gli schieramenti politici. E’ nostro dovere rilanciare la costruzione europea, attualmente a un punto fermo. Nessuno dotato di buonsenso può sperare nel fallimento dei mandati conferiti al presidente Van Rompuy e all’Alto rappresentante Ashton e mi auguro in particolare che l’operato della signora Ashton sia coronato dal successo perché sono fiera che una donna sia stata nominata per questa posizione."@it¹² "Gerb. pirmininke, Komisijos nary, ketvirtadienį Europos Sąjunga paskyrė H. Van Rompuy pirmuoju nuolatiniu Tarybos Pirmininku ir C. Ashton, kuri bus atsakinga už Europos diplomatiją. Ponios ir ponai, noriu grįžti prie diskusijos, kuri mūsų institucijose vyko nuo to laiko, kai buvo paskelbta apie šiuos paskyrimus. Iš tikrųjų, mano nuomone, be pavardžių ir funkcijų, pagrindinis yra valstybių klausimas. Leiskite paaiškinti, ką noriu pasakyti. Matome tai, kas galėtų būti baisiausiu košmaru tiems, kurie perdavė Europos Bendrijos idealą ir išreiškė troškimą sukurti sąjungą. Tuo metu buvo manoma, kad Europos Sąjungos pagrindas turi būti valstybės teisėtumas ir kad jos ateitis priklauso nuo nacionalinio egoizmo ribų peržengimo. Dėl dviejų prieštaringų aplinkų įtampos, kuri kartais būna skausminga, dažnai sukuriami originalūs mechanizmai, tačiau visų pirma dėl jos susiformuoja politinis požiūris, kuris yra vienintelis pasaulyje. Šis košmaras, ponios ir ponai, atitiktų Europą, kuri apsiribotų tarpvyriausybinio komplektavimo bendrija. Kaip šiandien galime pastebėti, rezultatas būtų įtarinėjimas nekompetencija, prielaidų kėlimas dėl teisėtumo ir įtampa tarp giminingų politinių partijų grupių. Sakydama šią kalbą neketinu, kaip suprasite, grįžti prie vien tik ketinimų vertinimo. Labiau norėčiau kartu su jumis prisiminti Europos Parlamento narių teises ir pareigas. Mūsų pareiga – abejoti nesuprantamais ginčais, kylančių dėl paskyrimų į postus, kurie yra Lisabonos sutarties padarinys. Mūsų pareiga ateityje priversti Tarybą atsisakyti šio nedemokratiško ir archajiško skyrimo metodo, kuriuo puoselėjama mintis, kad kurdamasi Europa yra atsitvėrusi nuo savo gyventojų. Mūsų pareiga pasinaudoti visomis savo naujomis Parlamento prerogatyvomis, kurių atsiras dėl naujų galių, garantuojamų mums pagal Lisabonos sutartį, kad galėtume daryti įtaką politikai. Parlamentui, esančiam tarp susilpnintos Komisijos ir sustiprinto tarpvyriausybinio centro, reikia tapti instituciniu pusiausvyros tašku. Šiuo klausimu tikiuosi, kad Komisijos pirmininko pavaduotojai bus taikomas tas pats Europos Parlamento klausymo procesas, kaip kitiems Komisijos nariams. Iš tikrųjų mes turime teisę vykdyti šį procesą, nes ji suteikiama pagal sutartis. Be to, palaikau R. Harms pasiūlymą – ji pasiūlė surengti naujo Pirmininko ir visų frakcijų susitikimą. Mūsų pareiga – pagreitinti Europos integraciją, kurios padėtis tikrai yra bloga. Niekas negali pagrįstai norėti, kad H. Van Rompuy arba C. Ashton patikėti įgaliojimai apviltų, todėl ypač linkiu visokeriopos sėkmės C. Ashton, nes didžiuojuosi, kad į šį vyriausiojo įgaliotinio postą buvo paskirta moteris."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, komisāres kundze, ceturtdien Eiropas Savienība kungu iecēla par pirmo pastāvīgo Padomes priekšsēdētāju, savukārt kundzi — par personu, kas būs atbildīga par Eiropas diplomātiju. Dāmas un kungi, es vēlos vēlreiz runāt par debatēm, kas iestādēs norisinās kopš šo kandidātu iecelšanas amatā. Patiesi, manuprāt, nerunājot par uzvārdiem un funkcijām, galvenais jautājums ir par valstīm. Ļaujiet paskaidrot! Patlaban mēs esam aculiecinieki tam, kas varētu šķist kā visļaunākais murgs personām, kuras pauda viedokli par Eiropas Savienības ideālu un vēlmi veidot savienību. Toreiz uzskatīja, ka Savienības pamats ir valstu leģitimitāte, un ES nākotnes pamatā ir valstu spēja pārvarēt savu egoismu. Spriedze starp divām pretrunīgām vidēm, kas dažreiz rada pārdzīvojumus, bieži veicina oriģinālu mehānismu rašanos, bet galvenokārt noder, lai pasaulē izveidotu unikālu politisko pieeju. Dāmas un kungi, šajā murgā Eiropa ir tāda kopiena, kurā vienīgi valdības gūst labumu. Kā tagad redzams, tā dēļ varētu rasties gan aizdomas par nekompetenci, gan nelikumīguma prezumpcija un spriedze politisko saimju starpā. Mans uzstāšanās mērķis, kā jau sapratāt, nav spriedelēt par nodomu. Es labprātāk kopā ar jums atcerētos, kādas ir Parlamenta locekļu tiesības un pienākumi. Mums ir jāapšauba neizprotamā kaulēšanās par personu iecelšanu amatos, kuru izveide noteikta Lisabonas līgumā. Turpmāk mūsu uzdevums ir piespiest Padomi pārtraukt šādu nedemokrātisku, arhaisku amatā iecelšanas metodi, kas mudina domāt, ka savā izveidē Eiropa ir neatkarīga no tautām. Mums jāizmanto visas mūsu jaunās Parlamenta privilēģijas un jāietekmē politikas, kuras izstrādās saskaņā ar jaunajām pilnvarām, ko mums garantē Lisabonas līgums. Parlaments atrodas starp vājāku Komisiju un stiprāku starpvaldību centru; tam jākļūst par iestāžu līdzsvara punktu. Šajā sakarā es ceru, ka Eiropas Parlamentā tiks rīkota Komisijas priekšsēdētāja vietnieces noklausīšanās, tāpat kā tiek rīkota pārējo komisāru noklausīšanās. Patiesi, mums ir tiesības pieprasīt šādu procesu; šīs tiesības garantē līgumi. Es atbalstu arī kundzes priekšlikumu rīkot tikšanos ar jauno priekšsēdētāju un grupām kopumā. Mums jāuzsāk Eiropas integrācija, kas patlaban ir ļoti sliktā stāvoklī. Neviens nevar patiesi vēlēties, lai kungs vai kundze nespētu īstenot piešķirtās pilnvaras, un īpaši kundzei es novēlu veiksmi, jo esmu lepna par to, ka Augstā pārstāvja amatā ir iecelta sieviete."@lv¹³ "Monsieur le Président, Madame la Commissaire, l'Union européenne a désigné, jeudi, M. Van Rompuy comme son premier président stable du Conseil, et Catherine Ashton pour diriger sa diplomatie. Je souhaitais, chers collègues, revenir avec vous sur le débat qui agite nos institutions depuis l'annonce de ces nominations. En effet, selon, moi, au-delà de la question des noms et des fonctions, il y a la question centrale des États. Je m'explique. On assiste à ce qui pourrait être le pire cauchemar de ceux qui ont porté l'idéal de l'Europe communautaire et leur désir d'union. À cette époque, on croyait que les racines de l'Union se trouvaient dans la légitimité étatique et que son avenir était dans le dépassement de l'égoïsme national. Une tension entre deux vecteurs contradictoires, parfois douloureuse, souvent créatrice de mécanismes originaux, mais surtout au service d'une méthode politique unique au monde. Ce cauchemar, mes chers collègues, c'est celui d'une Europe qui se réduirait aux acquêts de l'intergouvernemental. Le résultat, on le voit aujourd'hui, suspicion d'incompétence, présomption d'illégitimité, tensions dans les familles politiques. Le sens de mon intervention n'est pas, et vous l'aurez compris, de rentrer dans ces procès d'intention. Je préfère avec vous rappeler les droits et devoirs des parlementaires européens que nous sommes. Notre devoir, c'est de nous interroger sur les marchandages opaques qui entourent la désignation des postes issus du traité de Lisbonne. Notre droit, à l'avenir, c'est de forcer le Conseil à en finir avec ce mode de désignation non démocratique, archaïque, qui alimente l'idée que l'Europe se ferait à l'abri des peuples. Notre devoir, c'est d'utiliser toutes nos nouvelles prérogatives parlementaires pour peser sur les politiques qui découleront des nouvelles compétences que nous garantit le traité de Lisbonne. Le Parlement, entre une Commission moins puissante et un pôle intergouvernemental renforcé, doit devenir le point d'équilibre institutionnel. À ce sujet, je souhaite que la vice-présidente de la Commission connaisse le même processus d'audition par le Parlement européen que les autres commissaires. Nous en avons en effet le droit, conféré par les traités. Je soutiens aussi la proposition de Mme Harms, qui a proposé une rencontre entre le nouveau président et l'ensemble des groupes. Notre devoir, c'est de relancer la construction européenne, qui est sérieusement mal en point. Personne ne peut raisonnablement souhaiter l'échec des mandats qui ont été confiés à M. Van Rompuy ou à Mme Ashton, et je souhaite tout particulièrement plein succès à Mme Ashton car je suis fière qu'une femme ait été nommée à ce poste de haut représentant."@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, commissaris, de Europese Unie heeft donderdag de heer Van Rompuy aangewezen als haar eerste vaste voorzitter van de Raad en Catherine Ashton als verantwoordelijke voor de Europese diplomatie. Ik zou u graag, geachte collega’s, weer mee terug willen nemen naar het debat dat onze instellingen al sinds de aankondiging van deze benoemingen bezighoudt. Want mijns inziens is er naast het probleem van de namen en de functies, het centrale probleem van de landen. Ik zal dat even toelichten. Wij zijn momenteel getuige van wat wel eens de ergste nachtmerrie zou kunnen zijn van diegenen die het ideaal van een communautair Europa hebben uitgedragen en hun verlangen naar hereniging. In die tijd geloofde men dat de wortels van de Unie in de legitimiteit van de landen lag en dat haar toekomst lag in de overstijging van het nationale egoïsme. Een spanning tussen twee tegengestelde vectoren die soms pijnlijk is, altijd tot originele mechanismen leidt, maar vooral in dienst staat van een politieke werkwijze die uniek is in de wereld. Die nachtmerrie, geachte collega’s, is een Europa dat is gereduceerd tot een gemeenschap van intergouvermentele verworvenheden. De gevolgen die vandaag zichtbaar worden, zijn verdenking van onkunde, vermoedens van onwettigheid, spanningen tussen de politieke partijen. Het doel van mijn betoog is niet, zoals u al begrepen had, om terug te keren naar de fase van oordelen over de zuiverheid van de bedoelingen. Ik geef er de voorkeur aan samen met u de rechten en plichten van de leden van het Europees Parlement weer in herinnering te brengen. Het is onze plicht dat wij ons vragen stellen over de ondoorzichtige koehandel rond de toewijzing van posten die voortvloeit uit het Verdrag van Lissabon. Het is ons recht, in de toekomst, om de Raad te dwingen een einde te maken aan deze vorm van ondemocratische, archaïsche benoemingen die het idee voeden dat Europa, naarmate het verder vorm krijgt, steeds verder van de burgers af komt te staan. Het is onze plicht om al onze nieuwe parlementaire bevoegdheden te gebruiken om invloed uit te oefenen op de beleidslijnen die zullen voortkomen uit de nieuwe bevoegdheden die het Verdrag van Lissabon ons toekent. Het Parlement moet het institutionele evenwicht gaan vormen tussen een verzwakte Commissie en een versterkte intergouvermentele kern. In die context hoop ik dat de vicevoorzitter van de Commissie hetzelfde hoorzittingsproces van het Europees Parlement moet doorlopen als de andere commissarissen. Daar hebben we op grond van de verdragen immers recht op. Ik steun ook het voorstel van mevrouw Harms, die een ontmoeting heeft voorgesteld tussen de nieuwe voorzitter en alle fracties. Het is onze plicht de opbouw van Europa weer opnieuw ter hand te nemen, want die is er beroerd aan toe. Niemand kan redelijkerwijs de mislukking wensen van de taken die de heer Van Rompuy of mevrouw Ashton zijn toevertrouwd en ik wens in het bijzonder mevrouw Ashton veel succes toe, want ik ben er trots op dat er een vrouw benoemd is in de functie van hoge vertegenwoordiger."@nl³ "Panie przewodniczący, panie komisarzu! W czwartek Unia Europejska powołała pana Van Rompuya na stanowisko pierwszego stałego przewodniczącego Rady, a panią Ashton na szefową europejskiej dyplomacji. Panie i panowie! Chciałam powrócić do debaty, która toczy się w naszych instytucjach, odkąd ogłoszono te nominacje. W istocie od nazwisk i funkcji ważniejsza jest, moim zdaniem, kwestia kluczowa, a mianowicie państwowość. Pozwolę sobie wyjaśnić, co mam na myśli. Jesteśmy świadkami czegoś, co mogłoby być najgorszym koszmarem dla tych, którzy jako pierwsi głosili ideał Wspólnoty Europejskiej i swoje pragnienie unii. W owym czasie uważano, że korzenie Unii tkwią w państwowości, a jej przyszłość leży w pokonywaniu narodowego egoizmu. Napięcie między dwoma wzajemnie sprzecznymi czynnikami, choć momentami bolesne, często owocuje oryginalnymi mechanizmami, ale nade wszystko służy kształtowaniu politycznego podejścia, które jest unikatowe w skali światowej. W koszmarze tym, panie i panowie, Europa sprowadza się do wspólnoty międzyrządowych transakcji. Rezultatem tego, jak to widzimy obecnie, są podejrzenia o niekompetencję, posądzenia o nielegalność i napięcia między politycznymi rodzinami. Gdy wypowiadam te słowa, nie zamierzam, jak się pewnie państwo domyślacie, powracać do wysuwania osądów na temat samych tylko intencji. Wolę przypomnieć, wraz z państwem, o prawach i obowiązkach nas, posłów do PE. Naszym obowiązkiem jest przeciwstawienie się niekończącym się sporom, jakie towarzyszą obsadzaniu stanowisk wprowadzonych traktatem lizbońskim. Naszym obowiązkiem w przyszłości jest zmuszenie Rady do położenia kresu niedemokratycznej, archaicznej metodzie obsadzania stanowisk, która pogłębia przekonanie, że w procesie budowania swoich struktur Europa jest odgrodzona od ludzi. Naszym obowiązkiem jest wykorzystanie wszystkich naszych nowych prerogatyw parlamentarnych do wpływania na politykę, która będzie wynikiem nowych uprawnień przyznanych nam na mocy traktatu lizbońskiego. Parlament, funkcjonujący między osłabioną Komisja a wzmocnionym ośrodkiem władzy międzyrządowej, musi stać się instytucjonalnym punktem równowagi. W tym względzie mam nadzieję, że wiceprzewodniczący Komisji zostanie poddany tej samej procedurze przesłuchań przed Parlamentem Europejskim co pozostali komisarze. W istocie mamy prawo do przeprowadzenia tej procedury; przysługuje nam ono z mocy traktatów. Popieram również propozycję pani Harms, która zasugerowała spotkanie nowego przewodniczącego ze wszystkimi grupami łącznie. Naszym obowiązkiem jest ożywienie integracji europejskiej, która znajduje się w opłakanym stanie. Nikt o zdrowych zmysłach nie chce, by przyznanie mandatu panu Van Rompuyowi lub pani Ashton zakończyło się fiaskiem; życzę pani Ashton wszelkiej pomyślności, tym bardziej, że jestem dumna, że na stanowisko wysokiego przedstawiciela powołano kobietę."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, Senhora Comissária, a União Europeia designou, na quinta-feira, Herman Van Rompuy para primeiro Presidente estável do Conselho, e Catherine Ashton para dirigir a sua diplomacia. Gostaria de voltar convosco a esse debate, caros colegas, que agita as nossas instituições desde o anúncio dessas nomeações. Com efeito, em minha opinião, independentemente da questão dos nomes e das funções, há a questão central dos Estados. Passo a explicar. Estamos a assistir àquele que poderia ser o pior pesadelo dos homens que conduziram o ideal da Europa comunitária e o seu desejo de união. Naquela época, acreditávamos que as raízes da União se encontravam na legitimidade estatal e que o seu futuro estava na ultrapassagem do egoísmo nacional. Uma tensão entre dois vectores contraditórios, por vezes dolorosa, muitas vezes criadora de mecanismos originais, mas sobretudo ao serviço de uma metodologia política única no mundo. Esse pesadelo, caros colegas, é o de uma Europa reduzida aos acervos intergovernamentais. O resultado está agora à vista: suspeição de incompetência, presunção de ilegitimidade, tensões dentro das famílias políticas. O sentido da minha intervenção não é, como deverão ter compreendido, entrar nesses processos de intenção. Prefiro recordar convosco os direitos e deveres dos eurodeputados que somos. O nosso dever é o de nos interrogarmos sobre as negociatas opacas que envolvem a designação dos lugares criados pelo Tratado de Lisboa. O nosso dever, no futuro, é o de forçar o Conselho a acabar com este modo de designação não democrático, arcaico, que alimenta a ideia de que a Europa se constrói à margem dos povos. O nosso dever é o de utilizar todas as nossas novas prerrogativas parlamentares para ter uma palavra a dizer sobre as políticas que decorrerão das novas competências garantidas pelo Tratado de Lisboa. O Parlamento, entre uma Comissão menos poderosa e um pólo intergovernamental reforçado, deve tornar-se o ponto de equilíbrio institucional. A este respeito, espero que a Vice-Presidente da Comissão passe pelo mesmo processo de audição pelo Parlamento Europeu que os restantes Comissários. Com efeito, temos esse direito, conferido pelos Tratados. Apoio igualmente a proposta da senhora deputada Rebecca Harms de um encontro entre o novo Presidente e o conjunto dos grupos. O nosso dever é o de relançar a construção europeia, que está no mau caminho. Ninguém razoável pode desejar o fracasso dos mandatos confiados a Herman Van Rompuy e a Catherine Ashton, e desejo muito especialmente todo o êxito a Catherine Ashton, pois estou orgulhosa com o facto de uma mulher ter sido nomeada para este lugar de Alta Representante."@pt¹⁷ "Domnule preşedinte, domnule comisar, joi Uniunea Europeană l-a numit pe dl Van Rompuy primul Preşedinte permanent al Consiliului şi pe dna Ashton responsabilă cu diplomaţia europeană. Doamnelor şi domnilor, am dorit să mă întorc la dezbaterea care are loc în instituţiile noastre de când au fost anunţate aceste numiri. Desigur, în opinia mea, dincolo de aspectul numelor şi funcţiilor, există aspectul central al statelor. Permiteţi-mi să explic ce vreau să spun. Suntem martori la ceea ce poate fi cel mai mare coşmar pentru cei care au creat idealul Comunităţii Europene şi dorinţa lor pentru uniune. În acel moment, se credea că rădăcinile Uniunii se găsesc în legitimitatea statului şi că viitorul său constă în transcenderea egoismului naţional. O tensiune între două medii contradictorii, care este uneori dureroasă, de multe ori produce mecanisme originale, dar, mai ales, serveşte o abordare politică unică în lume. Acest coşmar, doamnelor şi domnilor, este cel al unei Europe care ar fi limitată la o comunitate de achiziţii interguvernamentale. Rezultatul, după cum putem vedea astăzi, este suspiciunea de incompetenţă, prezumţia de nelegitimitate şi tensiunile între familiile politice. Prin acest discurs, nu intenţionez, după cum probabil aţi înţeles, să mă întorc la critici pentru simple intenţii. Prefer să vă reamintesc drepturile şi obligaţiile deputaţilor în Parlamentul European. Obligaţia noastră este să ne punem întrebări despre negocierile opace în jurul numirilor pe posturile care au rezultat în urma Tratatului de la Lisabona. Obligaţia noastră, în viitor, este să forţăm Consiliul să pună capăt acestei metode nedemocratice, arhaice, a numirii, care alimentează ideea că Europa, în construcţia sa, este apărată de popoare. Obligaţia noastră este să folosim noile noastre prerogative parlamentare pentru a influenţa politicile care vor rezulta din noile puteri care ne sunt garantate de Tratatul de la Lisabona. Parlamentul, între o Comisie slăbită şi un centru interguvernamental solid, trebuie să devină punctul de echilibru instituţional. În această privinţă, sper că vicepreşedintele Comisiei va fi supus aceluiaşi proces de audiere de către Parlamentul European ca şi ceilalţi comisari. Avem, de fapt, acest drept; conferit de tratate. De asemenea, sprijin propunerea dnei Harms, care a sugerat o întâlnire între noul preşedinte şi grupurile în ansamblul lor. Obligaţia noastră este să relansăm integrarea europeană, care a fost grav afectată. Nimeni nu doreşte în mod rezonabil ca mandatele încredinţate dlui Van Rompuy sau dnei Ashton să fie un eşec şi urez mult succes mai ales dnei Ashton, pentru că sunt mândră că o femeie a fost numită în această funcţie de Înalt Reprezentant."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, pán komisár, vo štvrtok vymenovala Európska únia pána Van Rompuya za svojho prvého stáleho predsedu Rady a pani Ashtonovú za osobu zodpovednú za európsku diplomaciu. Dámy a páni, chcela som sa vrátiť k rozprave, ktorá prebieha v našich inštitúciách od oznámenia týchto menovaní. Podľa mňa je tu okrem otázky mien a funkcií určite ústrednou i otázka štátov. Vysvetlím vám, čo tým myslím. Sme svedkami niečoho, čo by mohlo byť najhoršou nočnou morou tých, ktorí tlmočili ideál Európskeho spoločenstva a svoju túžbu po únii. Vtedy sa verilo, že korene Únie možno nájsť v štátnej legitimite a jej budúcnosť spočívala v prekračovaní národného sebectva. Napätie medzi dvomi protichodnými médiami, ktoré môže byť niekedy bolestivé, často vytvorí originálne mechanizmy, ale predovšetkým slúži politickému prístupu, ktorý je na svete jedinečný. Táto nočná mora, dámy a páni, je predstava Európy, ktorá sa obmedzuje iba na spoločenstvo medzivládnych akvizícií. Ako dnes môžeme vidieť, výsledkom by bolo podozrenie z nedostatočných schopností, dohady o nelegitímnosti a napätie medzi politickými rodinami. Touto rečou sa nechcem vracať k vyslovovaniu súdov z čistého zámeru, ako by ste si mohli myslieť. Radšej by som si s vami pripomenula práva a povinnosti nás ako poslancov Európskeho parlamentu. Našou úlohou je pýtať sa na nezrozumiteľné handrkovanie, ktoré obklopuje menovania do funkcií, ktoré vyplynulo z Lisabonskej zmluvy. Našou povinnosťou v budúcnosti je donútiť Radu, aby ukončila túto nedemokratickú a zastaranú metódu súvisiacu s menovaním do funkcií, ktorá podporuje myšlienku, že Európa je ochránená pred národmi. Musíme použiť všetky naše nové parlamentné práva na ovplyvnenie politík, ktoré budú viesť k tomu, že budeme mať zaručené nové právomoci v súlade s Lisabonskou zmluvou. Parlament, ktorý sa nachádza medzi oslabenou Komisiou a posilneným medzivládnym stredom, sa musí stať inštitucionálnym rovnovážnym bodom. Dúfam, že podpredsedovia Komisie sa v tejto záležitosti podrobia rovnakému vypočúvaniu zo strany Európskeho parlamentu ako ostatní komisári. Samozrejme, že máme právo na vykonanie tohto procesu, zmluvy nám ho udeľujú. Tiež podporujem návrh pani Harmsovej, ktorá navrhla stretnutie nového predsedu s celými skupinami. Máme za úlohu odštartovať európsku integráciu, ktorá je vo vážne zlom stave. Nikto nemôže opodstatnene chcieť, aby zlyhali mandáty, ktoré sme zverili pánovi Van Rompuyovi a pani Ashtonovej. Najmä pani Ashtonovej prajem veľa úspechov, pretože som hrdá, že na miesto vysokej predstaviteľky bola vymenovaná žena."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, gospod komisar, v četrtek je Evropska unija imenovala gospoda Van Rompuya za svojega prvega stalnega predsednika Sveta, gospo Ashton pa postavila na čelo evropske diplomacije. Gospe in gospodje, želela sem se vrniti na razpravo, ki se odvija v naših institucijah vse od napovedi teh imenovanj. Po mojem mnenju je poleg vprašanja imen in funkcij dejansko pomembnejše osrednje vprašanje držav. Naj razložim, kaj mislim. Priča smo nečemu, kar bi lahko bila najhujša nočna mora tistih, ki so prenesli ta ideal Evropske skupnosti in svojo željo po uniji. V tistem času so ljudje verjeli, da se korenine Unije skrivajo v zakonitosti države in da njena prihodnost leži v preseganju nacionalne sebičnosti. Napetosti med dvema izključujočima si medijema, kar je včasih boleče, pogosto ustvarja izvirne mehanizme, predvsem pa služi političnemu pristopu, ki je edinstven v svetu. Ta nočna mora, gospe in gospodje, je mora o Evropi, ki bo omejena na skupnost medvladnih pridobitev. Kot lahko vidimo danes, bo rezultat tega sum nesposobnosti, domneva nelegitimnosti in napetost med političnimi družinami. S temi besedami se, kot boste sami razumeli, ne nameravam vračati k izrekanju sodb zgolj na podlagi namere. Rajši se skupaj z vami spomnim na pravice in dolžnosti nas poslancev Evropskega parlamenta. Naša dolžnost je podvomiti v neprepustna pogajanja glede imenovanj na položaja, ki izhajata iz Lizbonske pogodbe. Naša dolžnost v prihodnje je prisiliti Svet, da prekine s takšno nedemokratično, zastarelo metodo imenovanja, ki goji zamisel, da je Evropa pri svoji izgradnji obvarovana pred narodi. Naša dolžnost je, da uporabimo vse naše nove parlamentarne posebne pravice vplivanja na politike, ki bodo rezultat novih pristojnosti, ki nam jih zagotavlja Lizbonska pogodba. Parlament mora med oslabljeno Komisijo in okrepljenim medvladnim središčem postati institucionalna točka ravnovesja. Upam, da bo v zvezi s to zadevo podpredsednica Komisije morala opraviti enak postopek zaslišanja v Evropskem parlamentu, kot tudi drugi komisarji. Kajti do tega postopka imamo pravico: podeljujejo nam jo pogodbe. Podpiram tudi predlog gospe Harms, ki predlaga srečanje novega predsednika in vseh skupin. Naša naloga je, da spodbujamo evropsko povezovanje, ki je v hudo slabem stanju. Nihče si ne more pri zdravi pameti želeti, da mandata, zaupana gospodu Van Rompuyu ali gospe Ashton, ne bi uspela, sama pa še posebej želim veliko uspeha gospe Ashton, kajti ponosna sem, da je bila na mesto visokega predstavnika imenovana ženska."@sl²⁰ "Herr talman, herr kommissionsledamot! I torsdags utsåg EU Herman Van Rompuy till sin första permanenta ordförande för rådet och Catherine Ashton till ansvarig för EU:s diplomati. Mina damer och herrar! Jag vill återgå till den debatt som har förts vid våra institutioner sedan dessa utnämningar tillkännagavs. Utöver frågorna om namn och uppgifter finns det också den centrala frågan om staterna. Låt mig förklara vad jag menar. Vi bevittnar vad som skulle kunna bli den värsta mardrömmen för dem som gav upphov till idealet med den europeiska gemenskapen och önskan om en union. Vid denna tidpunkt trodde man att unionens rötter skulle finnas i statens legitimitet och att dess framtid låg i ett överskridande av den nationella själviskheten. Spänningen mellan två motsägelsefulla medium, som ibland är smärtsam, leder ofta till säregna mekanismer men främjar framför allt en politisk lösning som är unik i världen. Denna mardröm, mina damer och herrar, är ett Europa som skulle begränsas till en gemenskap av mellanstatliga landvinningar. Resultatet, som vi kan se i dag, skulle vara misstankar om inkompetens, antaganden om bristande legitimitet och spänning mellan politiska familjer. Som ni förstår vill jag genom detta anförande inte fälla omdömen som bara grundas på avsikter. Jag vill påminna er om de rättigheter och skyldigheter som vi Europaparlamentsledamöter har. Vår skyldighet är att ifrågasätta den intensiva prutning som omger utnämningarna till de poster som följer av Lissabonfördraget. Vår plikt i framtiden är att tvinga rådet att få stopp på denna odemokratiska och ålderdomliga metod för utnämningar som främjar tanken på att EU byggs på så sätt att det skyddas från folket. Vi är skyldiga att använda alla våra nya parlamentariska privilegier som åtföljer våra nya befogenheter enligt Lissabonfördraget för att påverka politiken. Mellan en försvagad kommission och ett stärkt mellanstatligt centrum måste parlamentet bli den institutionella balanspunkten. I detta sammanhang hoppas jag att kommissionens vice ordförande kommer att bli föremål för samma utfrågning av Europaparlamentet som de andra kommissionsledamöterna. Faktum är att vi har rätt att genomföra denna process. Den grundas på fördragen. Jag stöder också Rebecca Harms förslag, det vill säga ett möte mellan den nye ordföranden och grupperna i deras helhet. Det är vår plikt att snabbt få fart på den europeiska integrationen, som det är mycket illa ställt med. Ingen kan rimligen vilja att de mandat som getts till Herman Van Rompuy eller Catherine Ashton ska misslyckas. I synnerhet önskar jag Catherine Ashton all framgång eftersom jag är stolt över att en kvinna har utnämnts till denna post som hög representant."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"(RF)"⁷ "Ashton"¹³ "Catherine Trautmann (S&D )."⁷ "Catherine Trautmann (S&D ). -"^15,8 "Harms "¹³ "Van Rompuy"¹³ "me"⁸
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶