Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-25-Speech-3-021"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2009-11-25"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Pregătirea Consiliului European din 10 şi 11 decembrie 2009 (dezbatere)6
dcterms:Language	"en"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20091125.6.3-021"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-11-25-Speech-3-0226
lpv:speaker	lp:Nigel Farage6
lpv:spoken text	"Mr President, you are all very downbeat this morning. I thought this was going to be a big, proud moment! It has taken you eight and a half years of bullying, of lying, of ignoring democratic referendums. Eight and a half years it has taken you to get this treaty through, and on 1 December you will have it. Well, at least I have been elected, Sir, unlike her! She has not been elected, and the people do not have the power to remove her. But just hear the next bit. There is something rather more serious than that. Cathy Ashton was an active member of the Campaign for Nuclear Disarmament. In fact, she was the treasurer of the Campaign for Nuclear Disarmament during a period of time when CND took very large donations and refused to reveal the source. What is known is that these donations were obtained by a man called Will Howard, who was a member of the Communist Party in Great Britain. Will Baroness Ashton deny that, while she was treasurer, she took funds from organisations that were opposed to Western-style capitalism and democracy? That question must be asked. And are we really happy that somebody who will be in charge of our overseas security policy was an activist a few years ago in an outfit like CND? If we really think that, frankly, we need our bumps felt! I do not think she is a fit and proper person to do this job. She has no experience and she must answer those questions. Did she take money from enemies of the West? That question must be answered. Well, we have our two pygmies. We will have the bland leading the bland, but I am not celebrating because they will press on with political union and, whilst our leaders may have saved face for the moment for themselves on the international stage, they have all betrayed their national democracies. The European state is here. We are about to get an avalanche of new laws because of this Lisbon Treaty and there is no question in my mind that there has to be a full, free, fair referendum in the United Kingdom to decide whether we stay part of this Union or not. I hope and pray that we vote to leave, but either way the people simply must be asked. Of course, the architect of all of this, Giscard, wanted, from this constitutional treaty, for the European Union to have a big, global voice, but I am afraid the leaders have suffered from a collective loss of nerve. They have decided that they want their faces to be up on the global stage, not somebody from the European Union, and so we have got appointed a couple of political pygmies. The Kissinger question of who to call in Europe has not really been answered, has it? I guess the answer can only be Mr Barroso, because he is the only one that anybody in the world has ever heard of and is probably the big winner out of these posts. No wonder, Sir, you look so happy this morning. And we have a new president of Europe, Herman Van Rompuy. It does not exactly trip off the tongue, does it? I cannot see him stopping the traffic in Beijing or Washington; I doubt anybody in Brussels would even recognise who he is. And yet he is going to be paid a salary that is bigger than Obama’s, which tells you all you need to know about this European political class and how they look after themselves. But at least he is an elected politician, unlike Baroness Cathy Ashton, who really is the true representation of the modern-day political class. In some ways she is ideal, is she not? She has never had a proper job, and she has never been elected to anything in her life. So I guess she is perfect for this European Union. She has never been elected to anything and no one knows who she is! Even the Prime Minister was talking about Baroness ‘Ashdown’ as opposed to Ashton. I mean, no one has ever heard of her. She is even less well-known than Herman Van Rompuy! I mean, that takes some doing, does it not? She has risen without trace. She is part of this post-democratic age. She married well: she married an adviser, friend and supporter of Tony Blair and got put in the House of Lords. When she was in the House of Lords, she was given one big job, and that job was to get the Lisbon Treaty through the House of Lords and to do so pretending that it was entirely different to the EU Constitution. So she is good at keeping a straight face, and she vigorously crushed any attempt in the House of Lords for the British people to have a referendum. So here she is: never stood for public office, never had a proper job, and here she gets one of the top jobs in the Union. Her appointment is an embarrassment for Britain."@en4
lpv:spokenAs	member; Conference of Presidents (2009-07-14--2014-06-30)23 co-chair; EFD (2009-07-14--2014-06-30)23 member; PECH (2009-07-16--2012-01-18)23 unknown; United Kingdom Independence Party (2009-07-14--2014-06-30)23
lpv:translated text	"Pane předsedo, všichni jste tu dnes velmi pesimističtí. Domníval jsem se, že půjde o chvíli velké pýchy! Stálo vás to osm a půl let zastrašování, lhaní, přehlížení demokratických referend. Trvalo vám osm a půl let, než jste tuto smlouvu protlačili, a od 1. prosince ji konečně budete mít. Ale alespoň jsem byl, narozdíl od ní, zvolen, pane! Nebyla zvolena a lidé nemají možnost ji sesadit. Ale poslechněte si další část. Jde o něco vážnějšího. Cathy Ashtonová byla aktivní členkou Kampaně za jaderné odzbrojení. Byla ve skutečnosti pokladní této kampaně v době, kdy Kampaň za jaderné odzbrojení dostávala obrovské dary, a odmítala odhalit jejich zdroj. Je pouze známo, že tyto dary získal muž jménem Will Howard, který byl členem Komunistické strany Velké Británie. Popře baronka Ashtonová, že v době, kdy byla pokladní, získávala prostředky od organizací, které nesouhlasí se západním kapitalismem a demokracií? Tuto otázku je třeba položit. Skutečně nás těší, že za zahraniční bezpečnostní politiku bude zodpovědný někdo, kdo byl před pár lety aktivistou v uskupení jako je Kampaň za jaderné odzbrojení? Pokud si to doopravdy myslíme, pak by nám měla naskakovat husí kůže. Domnívám se, že není vhodnou osobou pro tuto práci. Nemá žádné zkušenosti a musí zodpovědět ony otázky. Vzala peníze od nepřátel Západu? Tato otázka musí být zodpovězena. Tak tedy máme dva trpaslíky. Nemastní neslaní povedou nemastné neslané, ale já neoslavuji, protože budou prosazovat plány na politickou unii, a i když si snad naši vedoucí představitelé pro tuto chvíli zachovali tvář na mezinárodní scéně, zradili všichni své národní demokracie. Je tu Evropský stát. Kvůli této Lisabonské smlouvě nás očekává lavina nových právních předpisů, a já v srdci nemám žádné pochyby, že ve Spojeném království se musí konat řádné, svobodné, spravedlivé referendum, které rozhodne, zda zůstaneme součástí této Unie, nebo ne. Doufám a modlím se, abychom si zvolili odchod, ale každopádně je třeba se lidí zeptat. Architekt toho všeho Giscard pochopitelně zamýšlel, aby Evropská unie prostřednictvím této ústavní smlouvy získala mocný hlas ve světě, ale obávám se, že vedoucí představitelé kolektivně ztratili nervy. Rozhodli se, že na světové scéně chtějí vidět své tváře, nikoli někoho z Evropské unie, takže nám jmenovali dvojici politických trpaslíků. Kissingerova otázka, komu v Evropě zavolat, tak zůstává nezodpovězena, není-liž pravda? Odpovědí tak asi může být jen „panu Barrosovi“, protože on je jediný, o kom kdy někdo ve světě slyšel, a je pravděpodobně vítězem mezi těmito posty. Není divu, vážený pane, že dnes vypadáte tak vesele. A tak máme nového předsedu Evropy, Hermana Van Rompuye. Nevyskočí to hned na jazyk, nemám pravdu? Nedokážu si představit, že by se kvůli němu zastavovala doprava v Pekingu nebo ve Washingtonu; pochybuji, že by ho vůbec někdo poznal v Bruselu. A přesto bude dostávat plat vyšší než Obama, což sděluje vše, co potřebujete vědět o této evropské politické třídě a o tom, jak se o sebe dokáže postarat. Ale je alespoň zvoleným politikem, narozdíl od baronky Cathy Ashtonové, která je skutečně typickou představitelkou třídy moderních politiků. V určitém smyslu je ideální, že? Nikdy neměla řádnou práci a nikdy v životě nebyla do žádné funkce zvolena. Takže bych řekl, že se perfektně hodí pro tuto Evropskou unii. Nikdy nebyla nikam zvolena a nikdo netuší, kdo to je! Dokonce i předseda vlády hovořil o baronce Ashdownové namísto Ashtonové. Chci tím říct, že o ní nikdo nikdy neslyšel. Je známá ještě méně než Herman Van Rompuy! To už chce pořádné umění, nemám pravdu? Vystoupala na vrchol, aniž by za sebou zanechala jakoukoli stopu. Představuje součást této postdemokratické doby. Dobře se vdala: Vzala si poradce, přítele a zastánce Tonyho Blaira a byla dosazena do Sněmovny lordů. Za svého působení ve Sněmovně lordů dostala jeden velký úkol a tím bylo prosadit v ní Lisabonskou smlouvu a udělat to tak, aby se zdálo, že jde o něco úplně jiného, než byla ústava EU. Je tedy dobrá v udržování kamenné tváře a ve Sněmovně lordů rázně potlačila jakýkoli pokus uskutečnit mezi obyvateli Spojeného království referendum. Tak ji tu máme: Nikdy se neucházela o veřejný úřad, nikdy neměla řádné zaměstnání, a teď získala jednu z nejvyšších pozic v Evropské unii. Její jmenování je pro Británii ostudou."@cs1 "Hr. formand! Jeg synes alle hænger noget med næbet her til formiddag. Jeg troede, at dette skulle være et stort, stolt øjeblik! I otte og et halvt år har man været frembrusende, løjet og ladet hånt om demokratiske folkeafstemninger. Otte og et halvt år har det taget at få denne traktat igennem, og den 1. december lykkes det så. Undskyld, men jeg er i det mindste blevet valgt – i modsætning til hende! Hun er ikke blevet valgt, og folket har ikke magt til at få hende fjernet. Men hør så bare den næste detalje. Der er en ting, som er noget mere alvorlig end det. Cathy Ashton var aktivt medlem af kampagnen for atomnedrustning (CND). Hun var faktisk kasserer for CND på et tidspunkt, hvor organisationen modtog meget store donationer og nægtede at afsløre kilden. Man ved, at disse donationer blev skaffet af en mand ved navn Will Howard, der var medlem af det Kommunistiske Parti i Storbritannien. Vil Baroness Ashton benægte, at hun, mens hun var kasserer, modtog midler fra organisationer, der var imod vestlig kapitalisme og demokrati? Det spørgsmål skal frem i lyset. Og har vi det i realiteten godt med, at en person, der vil få ansvaret for vores sikkerhedspolitik udadtil, for få år siden var aktivist i en organisation som CND? Hvis vi virkelig synes det, har vi oprigtig talt noget af et problem! Jeg mener ikke, hun er den rette person til dette job. Hun har ingen erfaring, og hun må svare på disse spørgsmål. Modtog hun penge fra Vestens fjender? Det spørgsmål skal vi have et svar på. Men vi har altså vores to pygmæer. Vi vil have nogle karakterløse personer, der står i spidsen for de karakterløse, men det er ikke noget, jeg jubler over, fordi de vil presse på for en politisk union, og selv om vores ledere måske her og nu personligt har reddet ansigt internationalt, har de alle svigtet deres nationale demokratier. Den europæiske stat er her. Vi kommer til at se en lavine af nye love på grund af Lissabontraktaten, og der hersker ingen tvivl i mit sind om, at man bliver nødt til at holde en fuld, fri og fair folkeafstemning i Det Forenede Kongerige om, hvorvidt vi skal blive ved med at være i denne Union eller ej. Jeg håber og beder til, at vi stemmer for at forlade EU, men under alle omstændigheder skal folket ganske enkelt kunne tage stilling. Arkitekten bag alt dette, Giscard, ønskede naturligvis på baggrund af denne forfatningstraktat, at EU globalt skulle tale med én stor stemme, men jeg er bange for, at lederne kollektivt har fået kolde fødder. De har besluttet, at de selv gerne skal spille en rolle på den globale scene, ikke nogen fra EU, og vi har derfor fået udnævnt et par politiske pygmæer. Kissingers spørgsmål om, hvem man skal ringe til i Europa, er i realiteten ikke blevet besvaret, vel? Jeg gætter på, at svaret kun kan være hr. Barroso, fordi han er den eneste, som man rundt omkring i verden nogensinde har hørt om, og han er formentlig den store vinder som følge af disse udnævnelser. Det er ikke så mærkeligt, at han ser så glad ud her til formiddag. Og vi har en ny permanent formand for EU, Herman Van Rompuy. Det er ikke ligefrem et navn, der falder let på tungen, vel? Jeg kan ikke se ham sætte trafikken i stå Beijing eller Washington. Jeg tvivler på, at nogen i Bruxelles overhovedet ville ane, hvem han er. Og alligevel vil han få udbetalt en løn, der er større end Obamas, hvilket siger alt, hvad man behøver at vide om denne europæiske politiske elite, og hvordan man meler sin egen kage. Men han er i det mindste en folkevalgt politiker i modsætning til Baroness Cathy Ashton, som i realiteten er det sande indbegreb af nutidens politiske elite. På en måde er hun ideel, ikke sandt? Hun har aldrig haft et ordentligt arbejde, og hun er aldrig i sit liv blevet valgt til noget. Så hun passer vel perfekt til dette EU. Hun er aldrig blevet valgt til noget, og der er ingen, som ved, hvem hun er! Selv premierministeren talte om Baroness "Ashdown" i stedet for Ashton. Jeg mener bare, at ingen nogensinde har hørt om hende. Hun er endda mindre kendt end Herman Van Rompuy! Jeg mener bare, at det jo er noget af en bedrift, ikke sandt? Hun er steget op til tinderne uden at efterlade sig spor. Hun er en del af denne postdemokratiske tidsalder. Hun giftede sig godt. Hun giftede sig med en mand, der var Tony Blairs rådgiver, ven og støtte, og fik en plads i House of Lords. Mens hun sad i House of Lords, fik hun tildelt en stor opgave, og den opgave bestod i at få Lissabontraktaten igennem House of Lords og i den forbindelse foregive, at den var helt forskellig fra EU-forfatningen. Så hun er god til at gøre gode miner til slet spil, og hun nedkæmpede ihærdigt ethvert forsøg i House of Lords på at lade det britiske folk få en folkeafstemning. Og her hun så. Hun har aldrig været opstillet til noget offentligt embede, aldrig haft et ordentligt arbejde, og her får hun så en af de øverste poster i EU. Udnævnelsen af hende er en flov historie for Storbritannien."@da2 "Herr Präsident! Sie sind heute Morgen alle sehr pessimistisch. Ich dachte, dies würde ein großer, stolzer Moment werden! Es hat Sie achteinhalb Jahre des Schikanierens, der Lügen, des Ignorierens von demokratischen Referenden gekostet. Achteinhalb Jahre hat es gedauert, bis dieser Vertrag durchgebracht wurde, und am 1. Dezember werden Sie ihn haben. Nun mein Herr, wenigstens bin ich gewählt worden, im Gegensatz zu ihr! Sie ist nicht gewählt worden, und die Menschen haben nicht die Möglichkeit, sie abzuwählen. Aber hören Sie nur das nächste. Es gibt etwas noch ernsteres als das. Cathy Ashton war ein aktives Mitglied der Kampagne für Nukleare Abrüstung. Tatsächlich war sie die Schatzmeisterin der Kampagne für Nukleare Abrüstung in dem Zeitraum, als die Kampagne für Nukleare Abrüstung sehr große Spenden annahm und sich weigerte, deren Quellen anzugeben. Was wir wissen, ist, dass diese Spenden von einem Mann namens Will Howard erfolgten, der ein Mitglied der Kommunistischen Partei in Großbritannien war. Leugnet Baronin Ashton, dass sie, als sie Schatzmeisterin war, Gelder von Organisationen angenommen hat, die gegen den Kapitalismus und die Demokratie nach westlichem Vorbild waren? Diese Frage muss gestellt werden. Und sind wir wirklich glücklich darüber, dass jemand, der für unsere auswärtige Sicherheitspolitik verantwortlich sein wird, vor ein paar Jahren Aktivist in einem Verein wie der Kampagne für Nukleare Abrüstung war? Wenn wir wirklich dieser Meinung sind, dann müssen wir uns ehrlich gesagt untersuchen lassen! Ich denke nicht, dass sie eine geeignete und passende Person für diese Aufgabe ist. Sie hat keine Erfahrung und sie muss diese Fragen beantworten. Hat sie Geld von Feinden des Westens genommen? Diese Frage muss beantwortet werden. Nun, wir haben unsere beiden Pygmäen. Bei uns werden die Langweiligen die Langweiligen führen, aber ich feiere nicht, weil sie die politische Union vorandrängen werden, während unsere Staatschefs, obwohl sie im Moment das Gesicht auf der internationalen Bühne gewahrt haben, doch alle unsere nationalen Demokratien verraten haben. Der europäische Staat ist hier. Wir werden aufgrund des Vertrages von Lissabon eine Lawine neuer Gesetze bekommen, und es steht meiner Meinung nach außer Frage, dass es ein vollständiges, freies und faires Referendum im Vereinigten Königreich geben muss, um zu entscheiden, ob wir in dieser Union bleiben wollen oder nicht. Ich hoffe und bete, dass wir für einen Austritt stimmen, aber egal wie, das Volk muss einfach gefragt werden. Natürlich wollte der Architekt all dessen, Giscard, dass die Europäische Union durch diesen Verfassungsvertrag zu einer großen, globalen Stimme findet, aber ich fürchte, die Staatschefs haben kollektiv ihre Nerven verloren. Sie haben entschieden, dass sie ihre Gesichter auf der Weltbühne sehen wollen, und nicht jemanden aus der Europäischen Union, und daher wurden ein paar politische Pygmäen ernannt. Die Frage von Kissinger, wen man in Europa anrufen muss, ist nicht so richtig beantwortet worden, oder? Ich denke, die Antwort kann nur sein, Herr Barroso, denn er ist der einzige, von dem irgendwer in der Welt schon gehört hat, und er ist wahrscheinlich der große Gewinner bei diesen Posten. Kein Wunder also, Herr Barroso, dass Sie so glücklich aussehen heute Morgen. Und wir haben einen neuen Präsidenten von Europa, Herman Van Rompuy. Das geht einem nicht so ganz einfach über die Zunge, oder? Ich kann ihn mir nicht vorstellen, wie er den Verkehr in Peking oder Washington aufhält. Ich zweifele, dass irgendwer in Brüssel ihn überhaupt erkennen würde. Und trotzdem wird ihm ein Gehalt gezahlt werden, das größer ist als das von Obama, was Ihnen alles Wichtige über diese europäische politische Klasse sagt, und wie sie sich um sich selbst kümmern. Aber wenigstens ist er ein gewählter Politiker, im Gegensatz zu Baronin Cathy Asthon, die eine wahre Darstellung der modernen politischen Klasse ist. In bestimmter Hinsicht ist sie optimal, oder? Sie hat nie eine echte Arbeit gehabt und sie ist in ihrem Leben nie zu irgendwas gewählt worden. Daher denke ich, dass sie für diese Europäische Union perfekt ist. Sie ist nie zu irgendetwas gewählt worden und niemand weiß, wer sie ist! Selbst der Premierminister sprach von Baronin „Ashdown“ anstatt von Ashton. Ich will sagen, niemand hat je von ihr gehört. Sie ist sogar noch weniger bekannt als Herman Van Rompuy! Ich will sagen, das erfordert doch schon etwas, oder? Sie ist ohne Spuren aufgestiegen. Sie ist Teil dieses postdemokratischen Zeitalters. Sie hat gut geheiratet: sie hat einen Berater, Freund und Unterstützer von Tony Blair geheiratet und wurde ins Oberhaus befördert. Als sie im Oberhaus war, hat sie eine große Aufgabe erhalten, nämlich den Vertrag von Lissabon durch das Oberhaus zu bekommen, und zwar indem sie vorgab, dass er nichts mit der EU-Verfassung zu tun hätte. Also ist sie gut darin, das Gesicht nicht zu verziehen, und sie hat alle Versuche im Oberhaus, dem britischen Volk ein Referendum zu verschaffen, energisch zerschmettert. Nun ist sie also hier: hat sich nie um ein öffentliches Amt beworben, hatte nie eine echte Arbeit, und nun kriegt sie einen der obersten Posten in der Union. Ihre Ernennung ist eine Peinlichkeit für Großbritannien."@de9 "Κύριε Πρόεδρε, είστε όλοι πολύ υποτονικοί σήμερα το πρωί. Πίστευα ότι αυτή θα ήταν μια μεγάλη στιγμή υπερηφάνειας! Χρειαστήκατε οκτώμισι χρόνια παρενοχλήσεων, ψευδών, αγνόησης των δημοκρατικών δημοψηφισμάτων. Χρειαστήκατε οκτώμισι χρόνια για να καταφέρετε να θεσπίσετε αυτήν τη συνθήκη, και την 1η Δεκεμβρίου θα την έχετε. Τουλάχιστον εγώ έχω εκλεγεί, κύριε, σε αντίθεση με εκείνη! Δεν έχει εκλεγεί και ο κόσμος έχει τη δύναμη να την απομακρύνει. Αλλά ακούστε και αυτό. Υπάρχει κάτι πιο σοβαρό από αυτό. Η Cathy Ashton ήταν ενεργό μέλος της εκστρατείας για τον πυρηνικό αφοπλισμό (CND). Μάλιστα, ήταν η ταμίας της εκστρατείας για τον πυρηνικό αφοπλισμό σε μια περίοδο που η CND λάμβανε πολύ μεγάλες δωρεές και αρνούταν να αποκαλύψει την πηγή. Αυτό που γνωρίζουμε είναι ότι οι δωρεές προέρχονταν από κάποιον ονόματι Will Howard, ο οποίος ήταν μέλος του Κομμουνιστικού Κόμματος της Μεγάλης Βρετανίας. Θα το αρνηθεί αυτό η βαρόνη Ashton, ότι δηλαδή, όσο ήταν ταμίας, δεχόταν χορηγίες από οργανισμούς που ήταν αντίθετοι προς τον δυτικό καπιταλισμό και τη δημοκρατία; Αυτό το ερώτημα πρέπει να τεθεί. Και είμαστε πολύ χαρούμενοι που κάποια η οποία πρόκειται να είναι επικεφαλής της πολιτικής μας για την ασφάλεια ήταν πριν από μερικά χρόνια ακτιβίστρια σε μια οργάνωση όπως η CND; Εάν πραγματικά το πιστεύουμε αυτό, τότε ειλικρινά καλά να πάθουμε! Δεν θεωρώ ότι είναι το κατάλληλο άτομο για αυτήν τη θέση. Δεν έχει καμία εμπειρία και πρέπει να απαντήσει σε αυτά τα ερωτήματα. Έλαβε χρήματα από εχθρούς της Δύσης; Αυτό το ερώτημα πρέπει να απαντηθεί. Έχουμε, λοιπόν, δύο Πυγμαίους. Θα έχουμε δύο αδιάφορους ηγέτες, αλλά δεν πανηγυρίζω, επειδή θα προχωρήσουν με πολιτική ενότητα και, ενώ οι ηγέτες μας μπορεί προς το παρόν να έχουν περισώσει την αξιοπρέπειά τους στη διεθνή σκηνή, έχουν όλοι προδώσει τις εθνικές δημοκρατίες τους. Το ευρωπαϊκό κράτος είναι εδώ. Είμαστε πολύ κοντά στο να δεχθούμε χιονοστιβάδα νέων νόμων λόγω της Συνθήκης της Λισαβόνας και δεν χωρά καμία αμφιβολία ότι πρέπει να διεξαχθεί πλήρες, ελεύθερο και δίκαιο δημοψήφισμα στο Ηνωμένο Βασίλειο, ώστε να αποφασίσουμε εάν θέλουμε να παραμείνουμε μέρος αυτής της Ένωσης ή όχι. Ελπίζω και προσεύχομαι να ψηφίσουμε υπέρ της αποχώρησης, αλλά ούτως ή άλλως ο λαός πρέπει να ερωτηθεί. Βεβαίως, ο αρχιτέκτονας όλου αυτού, ο Giscard, ήθελε από αυτήν τη Συνταγματική Συνθήκη η Ευρώπη να αποκτήσει ισχυρή, παγκόσμια φωνή, αλλά φοβάμαι ότι οι ηγέτες έπασχαν από συλλογική έλλειψη δύναμης. Αποφάσισαν ότι ήθελαν τα πρόσωπά τους να ανήκουν στο διεθνές προσκήνιο, όχι ως κάποιοι από την Ευρωπαϊκή Ένωση, και έτσι διορίστηκαν ορισμένοι πολιτικοί Πυγμαίοι. Το ερώτημα του Kissinger, ο οποίος διερωτάται με ποιον να επικοινωνήσει τηλεφωνικά στην Ευρώπη, δεν έχει πραγματικά απαντηθεί, σωστά; Υποθέτω ότι η απάντηση μπορεί να είναι μόνο ο κ. Barroso, επειδή είναι ο μόνος για τον οποίο έχει ακούσει κανείς παγκοσμίως και ενδεχομένως είναι ο μεγάλος νικητής αυτών των αξιωμάτων. Είναι φυσικό, κύριε Barroso, να είσαστε χαρούμενος σήμερα το πρωί. Και έχουμε τον νέο Πρόεδρο της Ευρώπης, τον Herman Van Rompuy. Δεν είναι και πολύ εύκολο να το προφέρει κανείς, έτσι δεν είναι; Δεν μπορώ να τον φανταστώ να σταματά την κυκλοφορία στο Πεκίνο ή στην Ουάσινγκτον – αμφιβάλλω εάν ποτέ τον αναγνωρίσει κανείς στις Βρυξέλλες. Παρ’ όλα αυτά, θα λαμβάνει μισθό υψηλότερο από του Obama, γεγονός που δηλώνει όλα όσα πρέπει να γνωρίζετε για αυτήν την ευρωπαϊκή πολιτική τάξη και για τον τρόπο με τον οποίο φροντίζουν τους εαυτούς τους. Τουλάχιστον είναι εκλεγμένος πολιτικός, σε αντίθεση με τη βαρόνη Cathy Ashton, η οποία αποτελεί την πραγματική εκπρόσωπο της σύγχρονης πολιτικής τάξης. Υπό κάποια έννοια είναι ιδανική, δεν είναι; Ποτέ δεν είχε κανονική εργασία και ποτέ δεν έχει εκλεγεί για κανένα αξίωμα στη ζωή της. Κατά συνέπεια, πιστεύω ότι είναι τέλεια για την Ευρωπαϊκή Ένωση. Ποτέ δεν έχει εκλεγεί σε κανένα αξίωμα και κανένας δεν γνωρίζει ποια είναι! Ακόμα και ο πρωθυπουργός μιλούσε για τη βαρόνη «Ashdown» και όχι για την Ashton. Εννοώ ότι κανένας δεν έχει ακούσει για αυτήν. Είναι ακόμα λιγότερο γνωστή από τον Herman Van Rompuy! Χρειάζεται και αυτό μια προσπάθεια, έτσι δεν είναι; Ήρθε από το πουθενά. Ανήκει στη μετα-δημοκρατική ηλικία. Έχει έναν καλό γάμο: παντρεύτηκε σύμβουλο, φίλο και υποστηρικτή του Τόνι Μπλερ και προωθήθηκε στη Βουλή των Λόρδων. Όταν ήταν στη Βουλή των Λόρδων τής ανατέθηκε ένα μεγάλο έργο, το οποίο ήταν να περάσει τη Συνθήκη της Λισαβόνας από τη Βουλή των Λόρδων προσποιούμενη ότι επρόκειτο για κάτι τελείως διαφορετικό από το Σύνταγμα της ΕΕ. Κατά συνέπεια, είναι καλή στο να δείχνει σοβαρή, ενώ κατέπνιξε σθεναρά κάθε προσπάθεια στη Βουλή των Λόρδων για διεξαγωγή δημοψηφίσματος από τον βρετανικό λαό. Ως εκ τούτου, λοιπόν: ποτέ δεν εξελέγη σε δημόσιο αξίωμα, ποτέ δεν είχε κανονική εργασία και διορίζεται σε ένα από τα υψηλότερα αξιώματα στην Ένωση. Ο διορισμός της είναι ντροπή για τη Βρετανία."@el10 "Señor Presidente, están todos ustedes muy alicaídos esta mañana. ¡Creía que este iba a ser un gran momento de orgullo! Les ha llevado ocho años y medio de acoso, mentiras e ignorar referéndums democráticos. Les ha llevado ocho años y medio aprobar este tratado y el 1 de diciembre lo van a tener. Bueno, ¡al menos a mí, señor, me han elegido! A ella no la han elegido y el pueblo no tiene la capacidad de destituirla. Pero escuche lo siguiente. Hay algo bastante más grave que esto. Cathy Ashton fue un miembro activo de la Campaña para el Desarme Nuclear. De hecho, fue la tesorera de la Campaña para el Desarme Nuclear durante un periodo en el que la CDN aceptó grandes donaciones y rechazó revelar su origen. Lo que se sabe es que esas donaciones las obtuvo un hombre llamado Will Howard, que era miembro del Partido Comunista en Gran Bretaña. ¿Va a negar la baronesa Ashton que, mientras que ella era tesorera, aceptó fondos de organizaciones que se oponían al capitalismo y a la democracia occidentales? Debemos plantear esa pregunta. ¿Nos alegra realmente que alguien que se va a ocupar de nuestra política transatlántica de seguridad fuera hace unos años una activista en un equipo como el de la CDN? Si realmente pensamos eso, ¡necesitamos que nos den un buen coscorrón! No creo que sea la persona adecuada para este trabajo. No tiene experiencia y debe responder a estas preguntas. ¿Aceptó dinero de los enemigos de Occidente? Debemos responder a esa pregunta. En fin, tenemos dos pigmeos. Tendremos a un anodino guiando a otro, pero no lo celebro porque presionarán con unión política y, mientras que nuestros líderes han guardado las apariencias por el momento en lo que a ellos se refiere en el escenario internacional, todos ellos han traicionado a sus democracias nacionales. El Estado europeo está aquí. Estamos a punto de recibir una avalancha de nuevas leyes a raíz de este Tratado de Lisboa y no tengo la menor duda de que debe realizarse un referéndum total, libre y justo en el Reino Unido para decidir si seguimos formando parte de esta Unión o no. Espero y rezo por que votemos a favor de la separación, pero, fuera cual fuere el resultado, hay que consultar al pueblo. Por supuesto, el arquitecto de todo esto, el señor Giscard, quería, de este Tratado Constitucional, que la Unión Europea tuviese una voz amplia y global, pero me temo que los líderes han sufrido una pérdida colectiva de valor. Han decidido que quieren que sus caras estén en el escenario global, no las de alguien de la Unión Europea, y, por tanto, hemos designado a una pareja de pigmeos políticos. La pregunta del señor Kissinger sobre a quién llamar en Europa no ha encontrado respuesta, ¿no es cierto? Supongo que la respuesta sólo podría ser al señor Barroso, porque es el único al que alguien ha escuchado en el mundo y es probablemente el que más gana con estos puestos. No es de extrañar, señor, que esté usted tan contento esta mañana. Y tenemos un nuevo presidente de Europa, Herman Van Rompuy. No es precisamente fácil de pronunciar, ¿verdad? No le veo capaz de parar el tráfico en Beijing o Washington; dudo que nadie siquiera en Bruselas le reconozca. Y, aun así, va a cobrar un sueldo que supera al de Obama, lo que nos dice todo lo que necesitamos saber sobre esta clase política europea y sobre cómo se cuidan los unos a los otros. Al menos, es un político electo, no como la baronesa Cathy Ashton, que es realmente la verdadera representación de la clase política moderna. En cierta forma es perfecta, ¿no? Nunca ha tenido un verdadero trabajo y nunca ha sido elegida para nada en su vida. Así que supongo que es perfecta para la Unión Europea. ¡Nunca la han elegido y nadie la conoce! Incluso el Primer Ministro ha hablado de la baronesa «Ashdown» (Ceniza) en contraposición con Ashton. Quiero decir que nadie ha oído hablar nunca de ella. ¡Es incluso menos conocida que Herman Van Rompuy! Ya es difícil, ¿no? Ha ido subiendo sin dejar huella. Forma parte de esta era posdemocrática. Consiguió un buen matrimonio: se casó con un asesor, amigo y partidario de Tony Blair y la pusieron en la Cámara de los Lores. Mientras estuvo allí, se le encargó un trabajo importante: conseguir que se aprobase el Tratado de Lisboa en la Cámara de los Lores y hacerlo pretendiendo que no tenía nada que ver con la Constitución de la UE. Por tanto, se le da bien mantener una cara seria y anuló enérgicamente cualquier intento de la Cámara de los Lores para que el pueblo británico celebrase un referéndum. Así que aquí está: nunca se presentó a un cargo público, nunca ha tenido un trabajo propiamente dicho y, aun así, consigue uno de los puestos de mayor responsabilidad de la Unión. Su nombramiento es una vergüenza para Gran Bretaña."@es21 "Lugupeetud juhataja! Te olete kõik täna hommikul väga löödud. Ma arvasin, et see on ülev ja uhke hetk! See võttis teil aega kaheksa ja pool aastat, mis oli täis heidutamist, valesid, demokraatlike rahvahääletuste eiramist. Teil kulus kaheksa ja pool aastat, et suruda see leping läbi, ja 1. detsembril on see teil olemas. Jah, aga erinevalt temast on mind vähemasti valitud! Teda ei ole valitud ja inimestel ei ole õigust teda ka ametist maha võtta. Aga kuulake edasi. On midagi veel tõsisemat kui eelöeldu. Cathy Ashton oli tuumarelvastuse vastase organisatsiooni Campaign for Nuclear Disarmament (CND) aktiivne liige. Tegelikult oli ta organisatsiooni varahoidja ajal, mil CND võttis vastu suuri annetusi ja keeldus avalikustamast nende allikat. On teada, et need annetused pärinesid Will Howardi nimeliselt inimeselt, kes oli Suurbritannia kommunistliku partei liige. Kas paruness Ashton eitab seda, et kui ta oli varahoidja, võttis ta raha vastu organisatsioonidelt, mis olid lääneliku kapitalismi ja demokraatia vastased? Seda tuleb talt küsida. Kas me oleme tõepoolest rahul, et inimene, kes vastutab meie välis- ja julgeolekupoliitika eest, oli mõni aasta tagasi niisuguse organisatsiooni nagu CND aktivist? Kui me seda tõepoolest arvame, siis on ausalt öeldes vaja meie mõistust kontrollida! Ma arvan, et ta ei ole piisavalt sobiv inimene selle töö jaoks. Tal puuduvad kogemused. Ta peab nendele küsimustele vastama. Kas ta võttis raha vastu lääne vaenlastelt? Sellele küsimusele tuleb vastata. Niisiis on meil meie kaks kääbust. Meil on süütuilmeline juht, kes juhib teisi samasuguseid, kuid ma ei ole selle üle õnnelik, sest nad püüavad läbi suruda poliitilist liitu, ja kuigi meie liidrid on praegu saavutanud prestiiži rahvusvahelisel areenil, on nad kõik reetnud oma demokraatlikke riike. Euroopa riik on siin. Me saame Lissaboni lepingu pärast endale hulganisti uusi õigusakte ja minu arvates ei ole küsimustki selles, kas Ühendkuningriigis tuleb korraldada täielik, vaba ja õiglane rahvahääletus, et otsustada, kas me jääme liitu või mitte. Ma loodan, et me hääletame lahkumise poolt, ja palvetan selle eest, kuid igal juhul tuleb lihtsalt inimestelt küsida. Kõige selle looja Giscard soovis mõistagi, et sellest põhiseaduslikust lepingust saaks Euroopa Liidu jaoks kõlav üleilmne hääl, kuid mulle näib, et juhid on kõik koos julguse kaotanud. Nad on otsustanud, et soovivad maailmaareenil eksponeerida ennast, mitte kedagi Euroopa Liidust, ja seega nimetati ametisse paar poliitilist kääbust. Kissingeri küsimus, kellele Euroopas helistada, ei ole veel vastust saanud, ega ju? Ma arvan, et vastuseks saab olla vaid „härra Barrosole”, sest tema on ainus, kellest maailmas kunagi midagi kuuldud on, ja tema on tõenäoliselt see, kes nende ametikohtade arvelt palju võitis. Pole siis ime, et te täna hommikul nii rõõmus näite. Meil on siis uus Euroopa eesistuja Herman Van Rompuy. Ei ole just lihtne hääldada, eks ole? Ma ei kujuta ette, et tema pärast võiks Pekingis või Washingtonis liiklus seiskuda. Ma kardan, et isegi Brüsselis ei tunta teda ära. Ja siiski hakkab ta saama palka, mis on suurem kui Obamal. See ütleb teile kõike selle Euroopa poliitilise klassi ja selle kohta, kuidas nad iseenda eest hoolitsevad. Tema on aga vähemasti valitud poliitik, mitte nagu paruness Cathy Ashton, kes on tõepoolest tänapäevase poliitilise klassi ehe esindaja. Mõne külje pealt on ta ideaalne, eks ole? Tal ei ole kunagi olnud korralikku töökohta ja teda pole elus kunagi kuhugi valitud. Seega ma arvan, et ta on niisuguse Euroopa Liidu jaoks ideaalne. Teda ei ole kunagi kuhugi valitud ja keegi ei tea, kes ta on! Isegi peaminister rääkis paruness Ashdownist, mitte Ashtonist. Ma pean silmas seda, et keegi ei ole temast midagi kuulnud. Teda teatakse veelgi vähem kui Herman Van Rompuyd! See nõuab teatavaid jõupingutusi, eks ole? Ta on jõudnud tippu, jätmata maha mingeidki jälgi. Ta on osa sellest demokraatiajärgsest ajastust. Ta sõlmis hea abielutehingu – ta abiellus Tony Blairi nõuandja, sõbra ja toetajaga ning pääses lordidekotta. Kui ta oli lordidekojas, anti talle üks suur ülesanne. See ülesanne oli suruda Lissaboni leping lordidekojas läbi ja seda tehes teeselda, et see on ELi põhiseadusest täiesti erinev. Ta oskab hästi oma emotsioone varjata ja ta nurjas lordidekojas jõuliselt igasugused katsed võimaldada Briti rahvale referendumit. Ja siin ta on – ta ei ole kunagi kandideerinud riigiametisse, tal ei ole kunagi olnud korralikku töökohta, ja nüüd saab ta ELi ühte tippametisse. Tema ametissenimetamine on Suurbritannia jaoks häbistav."@et5 "Arvoisa puhemies, olette kaikki kovin pessimistisiä tänä aamuna. Ajattelin, että tästä tulee suuri, ylpeä hetki! Se on vaatinut teiltä kahdeksan ja puoli vuotta pakottamista, valehtelua ja demokraattisten kansanäänestysten sivuuttamista. Teiltä vei kahdeksan ja puoli vuotta saada tämä sopimus läpi, ja 1. joulukuuta te saatte sen. No, ainakin minut on valittu vaaleilla toisin kuin hänet! Häntä ei ole valittu vaaleilla, eikä kansalaisilla ole valtaa poistaa häntä virasta. Kuunnelkaapa seuraava asia. On jotain vielä sitäkin vakavampaa. Catherine Ashton oli aktiivinen jäsen ydinaseriisuntaa tukevassa kampanjassa. Itse asiassa hän oli taloudenhoitajana ydinaseriisuntaa tukevassa järjestössä aikana, jolloin järjestö sai erittäin suuria lahjoituksia ja kieltäytyi paljastamasta rahojen lähdettä. Se tiedetään, että kyseiset lahjoitukset sai mies nimeltä Will Howard, joka oli Yhdistyneen kuningaskunnan kommunistisen puolueen jäsen. Kieltääkö Catherine Ashton, että kun hän oli taloudenhoitajana, hän otti vastaan varoja järjestöiltä, jotka vastustavat länsimaista kapitalismia ja demokratiaa? Hänelle on esitettävä tämä kysymys. Olemmeko todella tyytyväisiä siihen, että henkilö, joka vastaa kansainvälisestä turvallisuuspolitiikasta, oli muutama vuosi sitten aktivisti järjestön kaltaisessa organisaatiossa? Jos todella ajattelemme niin, niin meidän on tutkitettava päämme! En pidä häntä sopivana ja asianmukaisena henkilönä kyseiseen virkaan. Hänellä ei ole kokemusta, ja hänen on vastattava näihin kysymyksiin. Ottiko hän vastaan rahaa lännen vihollisilta? Tähän kysymykseen on saatava vastaus. Meillä on siis kaksi kääpiötämme. Meillä on mitäänsanomattomat johtamassa mitäänsanomattomia, mutta minä en juhli, koska he pyrkivät poliittiseen unioniin, ja samalla kun johtajamme ovat saattaneet nyt pelastaa kasvonsa kansainvälisellä näyttämöllä, he ovat kaikki pettäneet kansalliset demokratiansa. Euroopan valtio on totta. Saamme pian valtavan vyöryn uutta lainsäädäntöä Lissabonin sopimuksen takia, eikä minun mielestäni ole kysymystäkään siitä, että Yhdistyneessä kuningaskunnassa on järjestettävä täysimääräinen, vapaa, oikeudenmukainen kansanäänestys, jossa päätetään pysymmekö unionissa vai emme. Toivon ja rukoilen, että äänestämme eroamisen puolesta, mutta kävi miten tahansa, ihmisten mielipidettä on yksinkertaisesti kysyttävä. Tietysti kaiken tämän arkkitehti Giscard halusi siitä perustuslakisopimusta, jotta Euroopan unionilla olisi voimakas, maailmanlaajuinen ääni, mutta pelkään, että johtajat ovat kokeneet yhteisen hermoromahduksen. He ovat päättäneet, että he haluavat maailmannäyttämölle omat kasvonsa eivätkä jotakuta Euroopan unionista, ja niinpä olemme saaneet virkoihin kaksi poliittista kääpiötä. Kissingerin kysymykseen, kenelle soittaa EU:ssa, ei ole todella vastattu, vai onko? Luulen, että vastaus voi olla vain Barroso, koska hän on ainoa henkilö, josta kukaan muualla maailmassa on koskaan kuullut, ja on todennäköisesti voittaja näissä viroissa. Ei ihme, että te näytätte niin onnelliselta tänä aamuna. Sitten meillä on EU:n uusi puheenjohtaja Herman Van Rompuy. Nimi ei ole aivan helppo lausua, vai onko? En näe hänen pysäyttävän liikennettä Pekingissä tai Washingtonissa; tuskinpa kukaan Brysselissä edes tunnistaa häntä. Kuitenkin hänelle maksetaan enemmän palkkaa kuin Obamalle, mikä kertoo teille kaiken tarpeellisen tästä EU:n poliitikkojen luokasta ja siitä miten se huolehtii omistaan. Ainakin hän on vaaleilla valittu poliitikko toisin kuin Catherine Ashton, joka todella edustaa nykyajan poliittista luokkaa. Jossain suhteessa hän on ihanteellinen henkilö, vai mitä? Hänellä ei ole koskaan ollut oikeaa työpaikkaa, eikä häntä ole koskaan valittu vaaleilla mihinkään virkaan. Niinpä hän taitaa olla täydellinen henkilö tälle Euroopan unionille. Häntä ei ole koskaan valittu vaaleilla mihinkään virkaan, eikä kukaan tunne häntä! Jopa pääministeri puhui Catherine "Ashdownista" Ashtonin sijasta. Tarkoitan, että kukaan ei ole koskaan kuullutkaan hänestä. Hän on vielä tuntemattomampi kuin Herman Van Rompuy! Se vaatii jo jotakin, eikö totta? Hän on noussut jälkiä jättämättä. Hän on osa tätä demokratian jälkeistä aikaa. Hän meni hyviin naimisiin: hän meni naimisiin Tony Blairin neuvonantajan, ystävän ja tukijan kanssa ja sai paikan ylähuoneesta. Kun hän oli ylähuoneessa, hän sai yhden suuren tehtävän, ja se tehtävä oli viedä Lissabonin sopimus läpi ylähuoneessa ja tehdä se teeskennellen, että sopimus poikkesi täysin EU:n perustuslaista. Hänellä pokka pitää, ja hän torjui ylähuoneessa päättäväisesti kaikki yritykset järjestää Yhdistyneessä kuningaskunnassa kansanäänestys. Joten täällä hän nyt on: hän ei ole koskaan ollut ehdolla julkiseen virkaan, hänellä ei koskaan ole ollut oikeaa työpaikkaa, ja täällä hän saa yhden unionin huippuviroista. Hänen nimityksensä on häpeä Yhdistyneelle kuningaskunnalle."@fi7 "Monsieur le Président, vous êtes tous très abattus ce matin. J’imaginais que cela allait être un moment de grande fierté! Cela vous a pris huit années et demie de brimades, de mensonges, de mépris des référendums démocratiques. Huit années et demie que cela vous a pris pour faire passer ce Traité, et le 1 décembre, vous l’aurez. Eh bien, moi au moins j’ai été élu, Monsieur, contrairement à elle! Elle n’a pas été élue, et le peuple n’a pas le pouvoir de la révoquer. Mais écoutez seulement ce qui suit. Il y a quelque chose de plus grave encore. Cathy Ashton a été un membre actif de la campagne pour le désarmement nucléaire (CND). Elle était en fait la trésorière de la campagne pour le désarmement nucléaire à une époque où la CND acceptait des donations très importantes en refusant d’en révéler la source. Ce que l’on sait, c’est que ces donations étaient obtenues par un dénommé Will Howard, qui était membre du parti communiste en Grande-Bretagne. La baronne Ashton va-t-elle nier que, tandis qu’elle était trésorière, elle recevait des fonds d’organisations qui étaient hostiles au capitalisme et à la démocratie à l’occidentale? Cette question doit être posée. Et sommes-nous réellement satisfaits d’apprendre que quelqu’un qui va s’occuper de notre politique de sécurité extérieure était, il y a quelques années, activiste au sein d’un mouvement comme la CND? Si nous le sommes alors, franchement, nous méritons de nous faire botter l’arrière-train! Car je ne crois pas qu’elle soit la bonne personne pour remplir cette tâche. Elle n’a pas d’expérience et elle doit répondre à ces questions. A-t-elle accepté de l’argent des ennemis de l’Occident? Cette question doit recevoir une réponse. Bon, nous avons nos deux pygmées. Ce sera un aveugle guidant un autre aveugle, mais je ne veux pas fêter ça, parce qu’ils vont pousser à l’union politique et si nos dirigeants, en ce qui les concerne, ont peut-être réussi à sauver la face pour l’instant sur la scène internationale, ils ont tous trahi leurs démocraties nationales. L’État européen est ici. Nous sommes sur le point de prendre une avalanche de nouvelles lois sur la tête à cause de ce traité de Lisbonne et dans mon esprit, il ne fait aucun doute qu’il doit y avoir un référendum large, libre et loyal au Royaume-Uni, afin de décider si nous faisons partie ou non de cette Union. J’espère et je prie pour que nous votions la sortie, mais, dans les deux cas, la question doit simplement être posée au peuple. Bien entendu, l’architecte de tout ceci, Giscard, voulait, depuis ce traité constitutionnel, que l’Union européenne dispose d’une voix internationale forte, mais j’ai bien peur que les chefs d’État ou de gouvernement n’aient été les proies d’une crise de nerfs collective. Ils ont décidé que leurs visages resteraient au devant de la scène internationale, que ce ne serait pas quelqu’un de l’Union européenne, et donc on nous a désigné un couple de pygmées en politique. Il n’y a donc pas eu de réponse réelle à Kissinger lorsqu’il demandait: «Qui dois-je appeler en Europe?» Je devine que la réponse ne peut être que M. Barroso, parce qu’il est le seul dont on ait entendu parler dans le monde, et il est sans doute le grand vainqueur derrière ces nominations. Monsieur, il n’est pas étonnant que vous ayez l’air si heureux ce matin. Et nous avons un nouveau président de l’Europe, Herman Van Rompuy. Son nom n’est pas très facile à prononcer, n’est-ce pas? Je ne le vois pas arrêter la circulation à Pékin ou à Washington; je doute même qu’on puisse le reconnaître à Bruxelles. Et cependant, il va empocher un traitement plus important que celui d’Obama, ce qui vous en dit beaucoup sur cette classe politique européenne et à quel point ils prennent soin d’eux-mêmes. Mais, au moins, il s’agit d’un homme politique élu, contrairement à la baronne Cathy Ashton, qui vraiment est l’exacte représentation de la classe politique des temps modernes. D’une certaine manière, n’est-elle pas la solution idéale? Elle n’a jamais exercé d’emploi véritable et elle n’a jamais été élue à quoi que ce soit dans sa vie. Je suppose donc qu’elle est parfaite pour cette Union européenne. Elle n’a jamais été élue à rien et personne ne la connaît! Le Premier ministre lui-même parlait de la baronne «Ashdown» plutôt que Ashton. Je veux dire, personne n’a jamais entendu parler d’elle. Elle est encore moins connue qu’Herman Van Rompuy! Je veux dire, il faut le faire tout de même, non? Elle s’est élevée sans laisser de traces. Elle fait partie de cette époque post-démocratique. Elle a fait un bon mariage: elle a épousé un conseiller, ami et partisan de Tony Blair et a été nommée à la Chambre des Lords. Lorsqu’elle se trouvait à la Chambre des Lords, elle a reçu une tâche importante, qui était de faire passer le traité de Lisbonne à la Chambre des Lords et de le faire en prétendant qu’il n’avait absolument rien à voir avec la Constitution de l’Union européenne. Elle a les nerfs solides et sait affecter des airs sérieux, et elle a énergiquement réduit à néant toutes les tentatives faites à la Chambre des Lords pour que le peuple britannique ait un référendum. La voici donc: elle ne s’est jamais présentée à une fonction publique, elle n’a jamais exercé d’emploi véritable, et la voici qui obtient l’un des plus hauts postes de l’Union. Sa nomination est une source d’embarras pour la Grande-Bretagne."@fr8 "Tisztelt elnök úr! Önök mind nagyon visszafogottak ma délelőtt. Azt gondoltam, hogy ez egy nagyszerű pillanat lesz, amely mindenkit büszkeséggel tölt el! Nyolc és fél éven keresztül kellett erőszakoskodniuk, hazudniuk és figyelmen kívül hagyniuk a nemzeti népszavazásokat. Nyolc és fél évükbe telt, amíg átküzdötték ezt a szerződést, és december 1-jén végre megkaphatják! Uram, engem legalább megválasztottak, nem úgy, mint őt! Ő soha nem lett megválasztva, és az emberek nem tudják eltávolítani őt! De figyeljenek csak, most valami sokkal komolyabbat mondok. Cathy Ashton aktív tagja volt a „Campaign for Nuclear Disarmament” (Kampány a Nukleáris Lefegyverzésért) szervezetnek. Sőt, ő volt a kincstárnok, amikor a szervezet komoly támogatási összegeket fogadott el, de nem volt hajlandó megnevezni a támogatás forrását. Csak annyi ismert, hogy ezeket az adományokat egy Will Howard nevű férfi szerezte, aki a bit kommunista párt tagja volt. Tagadja-e Ashton bárónő, hogy mialatt kincstárnok volt, adományokat vett át olyan szervezetektől, amelyek a nyugati kapitalizmus és a demokrácia ellenségei voltak? Feleletet várunk erre a kérdésre. És valóban elégedettek vagyunk azzal, hogy egy olyan valaki fogja felügyelni a tengerentúli biztonsági politikánkat, aki néhány éve egy olyan szervezetnek volt az aktivistája, mint a CND? Ha tényleg így gondoljuk, akkor őszintén mondom, önvizsgálatot kell végeznünk! Úgy gondolom, hogy Cathy Ashton nem a megfelelő személy e pozíció betöltésére. Nincs tapasztalata, és válaszolnia kell az említett kérdésekre is. Elfogadott pénzt a nyugat ellenségeitől? Erre a kérdésre választ kell adnia. Megvan hát a két törpénk. Mostantól tehát a jellegtelenek vezetik a jellegteleneket, de én nem ünnepelek, mert a politikai uniót fogják erőltetni, és bár vezetőinknek talán sikerül megőrizniük a méltóság látszatát a nemzetközi színpadon, mindannyian elárulták saját nemzeti demokráciájukat. Itt van az európai állam. Nemsokára új törvények lavinája indul meg a Lisszaboni Szerződés miatt, és nincs kétségem afelől, hogy az Egyesült Királyságban teljes értékű, szabad és tisztességes népszavazást kell tartani arról, hogy részei maradjuk-e ennek az Uniónak. Remélem és imádkozom azért, hogy a kilépésre szavazunk, de bárhogy is történjen, az embereket egyszerűen meg kell kérdezni. Persze az a személy, aki mindezt megtervezte – Giscard –, azt várta ettől ez alkotmányos szerződéstől, hogy az Európai Unió egységesen tudja majd hallatni a hangját, de attól tartok, hogy a vezetők kollektív emlékezetkiesésben szenvednek. Úgy döntöttek, hogy láthatóvá teszik magukat a világszínpadon ezért most kineveztek – nem csak akárkit az Európai Unióból, hanem – két politikai törpét! És megint nem adtak választ a kissingeri kérdésre, azaz arra, hogy „Kit hívjak, ha Európával akarok beszélni?” Szerintem a válasz csak Barroso úr lehet, mivel ő az egyetlen, akiről már hallottak a világban, és aki e tisztségek kiosztása után a legnagyobb nyertesnek tekinthető. Nem csoda, uram, hogy ilyen vidám ma délelőtt! Mostantól új elnökünk van Európa élén, Herman Van Rompuy. Ez a név nem szalad ki valami könnyen az ember száján, nem igaz? Nem hiszem, hogy Pekingben vagy Washingtonban megállna miatta a forgalom; sőt, azt is kétlem, hogy bárki Brüsszelben felismerné. És ennek ellenére nagyobb fizetést fog kapni, mint Obama elnök, ez pedig mindent elmond erről az európai politikai osztályról és arról, hogyan tekintenek magukra. De ő legalább megválasztott politikus, nem úgy, mint Cathy Ashton bárónő, aki a modern kori politikai osztály igazi képviselője. Bizonyos tekintetben ideálisnak tekinthető: soha nem volt rendes munkája, és soha nem választották meg semminek életében. Tehát ki más, ha nem ő lesz a tökéletes választás az Európai Unió számára? Soha nem választották meg semminek és senki sem tudja, hogy kicsoda ő! Még a miniszterelnök is „Ashdown” bárónőről beszélt „Ashton” helyett. Úgy értem, soha senki sem hallott róla. Még Herman Van Rompuy-nál is kevésbé ismert! Ez aztán a teljesítmény! Minden előzmény nélkül került előtérbe. Része ennek a demokrácia utáni kornak. Jól házasodott: a férje Tony Blair tanácsadója, barátja és támogatója. Ezt követően betették a Lordok Házába. Amikor pedig bekerült oda, nagy feladatot kapott, mégpedig azt, hogy a Lisszaboni Szerződést elfogadtassa a Lordok Házában, és mindeközben tegyen úgy, mintha ez a szerződés teljesen különbözne az EU alkotmányától. Nagyon tud komoly arcot vágni, és határozottan elnyomott minden arra irányuló kísérletet a Lordok Házában, hogy a britek népszavazáson dönthessenek. Ez ő: sohasem indult állami tisztségért, soha nem volt egy rendes munkahelye, most pedig megkapja az Unió egyik legmagasabb tisztségét! Cathy Ashton kinevezése szégyen Nagy-Britannia számára."@hu11 "Signor Presidente, oggi mi sembrate tutti molto abbattuti mentre credevo che per voi questo avrebbe dovuto essere un momento importante e positivo. Per arrivare fin qui ci sono voluti otto anni e mezzo di intimidazioni, di menzogne, di opposizione ai referendum democratici. Ci sono voluti otto anni e mezzo per far approvare il trattato. Ebbene, il 1° dicembre il trattato entrerà in vigore. Beh, almeno io, a differenza della Ashton, sono stato eletto! La Ashton non è stata eletta e i cittadini non hanno la possibilità di mandarla via. Ma passiamo ad un altro aspetto, a qualcosa di più serio. La Ashton è stata membro attivo della Campagna per il disarmo nucleare. E’ stata tesoriere della Campagna per il disarmo nucleare in un periodo in cui l’organizzazione ha ricevuto ingenti finanziamenti rifiutando di rivelarne le fonti. L’unica cosa che si sa è che queste donazioni sono arrivate grazie ad un uomo che si chiama Will Howard, un ex membro del partito comunista britannico. La baronessa Ashton può negare che mentre ricopriva l’incarico di tesoriere ha accettato donazioni da parte di organizzazioni contrarie al capitalismo occidentale e alla democrazia? La domanda è doverosa. Siete contenti che la persona incaricata della politica di sicurezza estera sia stata, qualche anno fa, un’attivista in un’organizzazione come la Campagna per il disarmo nucleare? Se così fosse sareste veramente pazzi. Non credo che la Ashton sia la persona adatta all’incarico: non ha esperienza e deve ancora dare una risposta a queste domande. Ha preso soldi dai nemici dell’occidente? Vogliamo una risposta. Bene, abbiamo due pigmei, due persone insignificanti. Io sicuramente non festeggio l’evento perché essi promuoveranno un’unione politica. I nostri leader possono aver salvato la faccia sulla scena internazionale ma hanno tradito le democrazie dei loro paesi. Lo Stato europeo esiste e noi, grazie al trattato di Lisbona, stiamo per essere sommersi da una valanga di nuove leggi. Non ho dubbi sul fatto che nel Regno Unito dovrebbe essere indetto un referendum che ci consenta di decidere liberamente se vogliamo continuare a far parte di quest’Unione. Spero e prego che i cittadini votino per uscire dall’Unione ma credo comunque che essi debbano in ogni caso essere interpellati. Naturalmente l’artefice di tutto ciò è Giscard che ha voluto che il trattato costituzionale dell’Unione europea avesse una dimensione vasta, globale. Purtroppo però ai nostri leader è mancato il coraggio: hanno deciso che non volevano esporsi sulla scena internazionale, che non volevano un rappresentante dell’Unione europea. Abbiamo quindi eletto una coppia di pigmei dal punto di vista politico. Kissinger si domandava a chi bisognava rivolgersi in Europa e tale domanda rimane ancora senza risposta. Immagino che adesso l’interlocutore potrebbe essere il presidente Barroso dal momento che egli è l’unica personalità conosciuta a livello internazionale. Oggi è lui il grande vincitore e questo è il motivo per cui lo vediamo così contento. E poi abbiamo il nuovo presidente europeo, Herman Van Rompuy. Il suo nome non è facile da pronunciare, vero? Non credo che egli riuscirebbe a fermare il traffico a Pechino o a Washington e dubito che nemmeno a Bruxelles egli venga riconosciuto per strada. Eppure riceverà un salario più alto di quello di Obama e questo la dice lunga sulla classe politica europea e sul trattamento che essa riserva per se stessa. Ma per lo meno Van Rompuy è un politico eletto a differenza della baronessa Ashton, simbolo della classe politica moderna. La Ashton, per certi versi, è la persona ideale. Non ha mai avuto un vero e proprio lavoro e non è mai stata eletta in vita sua: ecco perché è perfetta per l’Unione europea. Non è mai stata eletta e nessuno sa chi è. Persino il primo ministro la ha chiamata baronessa “Ashdown” invece di Ashton. Del resto nessuno l’ha mai sentita nominare ed è conosciuta ancor meno di Herman Van Rompuy. E’ significativo, vero? La Ashton è arrivata dal nulla e fa parte di quest’era post-democratica. Ha fatto un buon matrimonio, ha sposato un consigliere, amico e sostenitore di Tony Blair, ed è stata introdotta nella camera dei Lord dove le è stato assegnato un lavoro importante: far approvare il trattato di Lisbona alla camera dei Lord facendolo passare per qualcosa di completamente diverso dalla costituzione dell’Unione europea. Con faccia di bronzo ha minato sistematicamente tutti i tentativi della camera dei Lord di far approvare un referendum per i cittadini britannici. Ed eccola qui: non ha mai ricoperto un incarico pubblico, non ha mai avuto un lavoro e ottiene uno degli incarichi più prestigiosi a livello europeo. La sua nomina è imbarazzante per il Regno Unito."@it12 "Gerb. pirmininke, šįryt jūs visi esate labai pesimistiški. Maniau, kad tai bus reikšminga ir didi akimirka! Jums prireikė aštuonerių su puse bauginimo, melavimo ir demokratinių referendumų nepaisymo metų. Jums prireikė aštuonerių su puse metų šiai sutarčiai prastumti, ir gruodžio 1 d. jūs ją turėsite. Na, priešingai, negu ji, aš bent jau buvau išrinktas, pone! Ji nebuvo išrinkta, tačiau žmonės neturi teisės pašalinti ją. Tačiau išklausykite dar šiek tiek informacijos. Šiuo atveju yra kai kas daug rimtesnio negu tai. C. Ashton buvo aktyvi branduolinio nusiginklavimo kampanijos dalyvė. Iš tikrųjų ji buvo branduolinio nusiginklavimo kampanijos iždininkė tuo laikotarpiu, kai branduolinio nusiginklavimo kampanija priėmė didžiules dovanojamas lėšas ir atsisakė atskleisti jų šaltinį. Žinoma tik tai, kad šias dovanojamas lėšas gavo žmogus vardu Will Howard, kuris buvo Didžiosios Britanijos komunistų partijos narys. Ar baronienė neigia, kad būdama iždininke priėmė lėšas iš organizacijų, kurios buvo prieš Vakarų tipo kapitalizmą ir demokratiją? Šį klausimą privalu užduoti. Be to, ar tikrai esame patenkinti, kad žmogus, kuris bus atsakingas už mūsų užsienio saugumo politiką, prieš keletą metų buvo tokios kampanijos, kaip branduolinio nusiginklavimo kampanija, aktyvistas? Jeigu iš tikrųjų manome, kad, atvirai kalbant, mums būtina jausti nesėkmes! Nemanau, kad yra tinkamas ir reikiamas asmuo tam darbui ir yra tam tinkama asmenybė. Ji neturi patirties ir privalo atsakyti į šiuos klausimus. Aš ji ėmė pinigus iš Vakarų priešų? Į šį klausimą reikia atsakyti. Na, turime savo du nykštukus. Turėsime silpną, vadovaujantį silpnam, tačiau netriumfuoju, nes jie darys spaudimą dėl politinės sąjungos, o mūsų lyderiai, nors šiuo metu galbūt išgelbėjo savo reputaciją tarptautiniu lygiu, visi išdavė savo nacionalines demokratijas. Europos valstybė yra čia. Dėl šios Lisabonos sutarties rengiamės priimti naujų teisės aktų laviną, tačiau man nekyla jokių klausimų, ar Jungtinėje Karalystėje turi būti surengtas visateisis, laisvas ir sąžiningas referendumas siekiant nuspręsti, ar liekame šios Europos Sąjungos dalimi, ar ne. Tikiuosi ir meldžiuosi, kad balsuotume už išstojimą, tačiau bet kuriuo atveju reikia paklausti žmonių. Žinoma, viso to pradininkas V. G. d’Estaing, iš šios konstitucinės sutarties norėjo, kad Europos Sąjunga turėtų reikšmingą pasaulinio masto balsą, tačiau bijau, kad lyderiai kentėjo dėl kolektyvinio drąsos netekimo. Jie nusprendė, kad aukštai pasaulio lygmeniu nori matyti savo veidus, o ne kieno nors iš Europos Sąjungos, taip pat kad paskirtume keletą politinių nykštukų. Ar iš tikrųjų nebuvo atsakyta į H. Kissingerio klausimą, į ką kreiptis Europoje? Spėju, kad atsakymas galėtų būti tik J. M. Barroso, nes jis – vienintelis asmuo, kurį bet kas pasaulyje visada girdėjo ir kuris tikriausiai daugiausia laimėjo iš šių postų. Nieko nuostabaus, pone, kad šįryt atrodote toks patenkintas. Tačiau mes turime naują Europos Pirmininką H. Van Rompuy. Ar jis tikrai yra netekęs žado? Negaliu įsivaizduoti, kad dėl jo Pekine arba Vašingtone stabdomas eismas, ir abejoju, ar kas nors Briuselyje net pažintų, kas jis toks. Vis dėlto jam ketinama mokėti atlyginimą, didesnį nei B. Obamos, o tai pasako jums viską, ką turite žinoti apie šią Europos politinę klasę ir kaip ji rūpinasi savimi. Tačiau jis bent jau išrinktas politikas, ne taip, kaip baronienė C. Ashton, kuri iš tikrųjų yra tikra šių dienų politinės klasės atstovė. Argi kai kuriais atžvilgiais ji nėra ideali? Ji niekada neturėjo tinkamo darbo ir per savo gyvenimą niekada niekur nebuvo išrinkta. Taigi, spėju, kad yra nepriekaištinga šiai Europos Sąjungai. Ji niekada niekur nebuvo išrinkta ir niekas nežino, kas ji tokia! Netgi ministras pirmininkas apie baronienę „Ashdown“ kalbėjo kaip apie C. Ashton priešingybę. Noriu pasakyti, kad niekas niekada negirdėjo apie ją. Ji netgi mažiau žinoma nei H. Van Rompuy! Noriu pasakyti, kad tam reikia įdėti darbo. Argi ne? Ji iškilo be įrašų apie darbą. Ji yra šio podemokratinio amžiaus dalis. Ji sėkmingai ištekėjo – ištekėjo už T. Blairo patarėjo, draugo ir rėmėjo ir pateko į Lordų Rūmus. Kai ji dirbo Lordų Rūmuose, jai buvo patikėtas didžiulis darbas – prastumti Lisabonos sutartį Lordų Rūmuose ir tai padaryti apsimetant, kad ši sutartis visiškai nepanaši į ES Konstituciją. Taigi, ji sugeba atrodyti rimta, taip pat Lordų Rūmuose energingai žlugdė bet kokius bandymus Jungtinės Karalystės žmonėms suteikti referendumo galimybę. Taigi, štai ji: niekada nekandidatavo į viešąsias pareigas, niekada neturėjo tinkamo darbo, tačiau štai – gauna vienas aukščiausių Europos Sąjungos pareigų. Jos paskyrimas – gėda Didžiajai Britanijai."@lt14 "Priekšsēdētāja kungs, jūs visi šorīt esat noskaņoti ļoti pesimistiski. Es domāju, ka tas būs liels, nozīmīgs notikums! Astoņarpus gadu turpinājās iebiedēšana, meli un demokrātisku referendumu ignorēšana. Jums bija vajadzīgi astoņarpus gadu, lai panāktu šā līguma noslēgšanu, un beidzot 1. decembrī jums tas būs izdevies. Kungs, vismaz es atšķirībā no viņas esmu ievēlēts savā amatā! Viņa nav ievēlēta, tādēļ cilvēkiem nav iespēju viņas kandidatūru atsaukt. Tomēr es gribētu, lai jūs zināt, ka ir vēl kas nopietnāks par šo problēmu. bija aktīva kodolatbruņošanās kampaņas līdzdalībniece. Būtībā viņa bija organizācijas „Kampaņa par kodolatbruņošanos” ( ) kasiere laikā, kad saņēma lielas ziedojumu summas un atteicās atklāt finansējuma avotus. Zināms ir vienīgi tas, ka šos ziedojumus saņēma kāds vīrs vārdā kurš bija Lielbritānijas Komunistiskās partijas biedrs. Vai baronese kundze noliegs to, ka, būdama kasiere minētajā organizācijā, viņa saņēma finansējumu no organizācijām, kuras bija naidīgi noskaņotas pret Rietumu stila kapitālismu un demokrātiju? Man ir šāds jautājums jāuzdod. Vai mēs patiesi esam gatavi samierināties ar to, ka kāds, kurš būs atbildīgs par mūsu ārējās drošības politiku, pirms dažiem gadiem ir bijis tādas organizācijas kā aktīvists? Ja tā, tad, godīgi sakot, mums vajadzētu apzināties savas problēmas! Es uzskatu, ka viņa nav piemērota šim amatam. Viņai trūkst pieredzes, un viņai ir jāatbild uz šiem jautājumiem. Vai viņa pieņēma naudu no Rietumu pasaules ienaidniekiem? Uz šo jautājumu ir jāatbild. Tātad mums ir „divi pigmeji”. Mums būs maigi vadītāji, bet es par to nepriecājos, jo viņus galvenokārt interesē tikai politiskā savienība, un, kamēr mūsu līderi glābs savu labo slavu starptautiskajā arēnā, viņi būs nodevuši savu valstu demokrātiju. Šī ir Eiropas valsts. Pateicoties Lisabonas līgumam, mums būs vesela gūzma jaunu tiesību aktu, un nav šaubu, ka Apvienotajā Karalistē ir jārīko plašs, netraucēts un taisnīgs referendums, lai izlemtu, vai mums turpmāk palikt Eiropas Savienībā vai nē. Es ceru un lūgšos, lai mēs nobalsotu par izstāšanos no tās, bet jebkurā gadījumā, mums ir jāļauj iedzīvotājiem izlemt. Protams, šīs idejas autors ir kungs, kurš vēlējās, lai ar Konstitucionālo līgumu Eiropas Savienībai būtu lielāka ietekme globālā līmenī, bet baidos, ka vairāki līderi jau ir tuvu nervu sabrukumam. Viņi vēlas tikai savu, nevis citu ES pārstāvju atpazīstamību starptautiskajā līmenī, tādēļ man šķiet, ka esam iecēluši amatos „politisku pigmeju” pāri. jautājums „ja es gribu piezvanīt uz Eiropu, kam man zvanīt” tā arī ir palicis bez atbildes, vai ne? Manuprāt, pareizais atbildes variants varētu būt — kungam, jo viņš ir vienīgais, kura vārdu visā pasaulē ir dzirdējis gandrīz ikviens, un, iespējams, tādēļ viņš ir vislielākais ieguvējs. Kungs, nav brīnums, ka jūs šorīt izskatāties tik laimīgs. Mums ir jauns priekšsēdētājs, proti . Viņa vārdu gan nav viegli izrunāt. Viņš „neapturēs satiksmi” ne Pekinā, ne Vašingtonā, un šaubos, vai arī Briselē kāds viņu zina, tomēr kunga alga būs lielāka nekā alga, un tas vien jau liecina, kāda ir šī Eiropas politiskā šķira un cik ļoti viņi par sevi rūpējas. Tomēr viņš atšķirībā no baroneses kura patiesi ir tipiska mūsdienu politiskās šķiras pārstāve, vismaz ir vēlēts politiķis. Vai savā ziņā viņa nav ideāli piemērota šim amatam? Viņai nekad nav bijis īsta darba, un viņa nekad nav bijusi ievēlēta nevienā amatā. Manuprāt, viņa ir tipisks šīs Eiropas Savienības simbols. Viņa nekad nav bijusi ievēlēta nevienā amatā, un neviens nezina, kas viņa ir! Pat premjerministrs pieminēja baronesi kas ir pretstats baronesei . Ar to es gribēju teikt, ka neviens par viņu agrāk neko nav dzirdējis. Viņa ir vēl mazāk zināma kā ! Vismaz viņš kaut ko ir darījis. Viņa uzradās pēkšņi un ir tipiska šīs postdemokrātiskās paaudzes pārstāve. Viņa izdevīgi apprecējās ar padomnieku, draugu un atbalstītāju, tādējādi iekļūstot Lordu palātā. Lordu palātā saņēma atbildīgu uzdevumu, proti, panākt Lisabonas līguma ratificēšanu, iegalvojot, ka tas krasi atšķiras no ES Konstitūcijas, turklāt viņas sejā nepakustējās neviens vaibsts. Šī kundze enerģiski apspieda ikvienu Lordu palātas mēģinājumu noorganizēt Apvienotās Karalistes iedzīvotājiem referendumu. Toties tagad viņa, kura nekad nav piedalījusies valsts pārvaldē un kurai nekad nav bijis īsta darba, ieņem vienu no augstākajiem amatiem ES. Viņas iecelšana šajā amatā Lielbritānijā ir radījusi apjukumu."@lv13 "Mr President, you are all very downbeat this morning. I thought this was going to be a big, proud moment! It has taken you eight and a half years of bullying, of lying, of ignoring democratic referendums. Eight and a half years it has taken you to get this Treaty through, and on 1 December you will have it. Well, at least I have been elected, Sir, unlike her! She has not been elected, and the people do not have the power to remove her. But just hear the next bit. There is something rather more serious than that. Cathy Ashton was an active member of the Campaign for Nuclear Disarmament. In fact, she was the treasurer of the Campaign for Nuclear Disarmament during a period of time when CND took very large donations and refused to reveal the source. What is known is that these donations were obtained by a man called Will Howard, who was a member of the Communist Party in Great Britain. Will Baroness Ashton deny that, while she was treasurer, she took funds from organisations that were opposed to Western-style capitalism and democracy? That question must be asked. And are we really happy that somebody who will be in charge of our overseas security policy was an activist a few years ago in an outfit like CND? If we really think that, frankly, we need our bumps felt! I do not think she is a fit and proper person to do this job. She has no experience and she must answer those questions. Did she take money from enemies of the West? That question must be answered. Well, we have our two pygmies. We will have the bland leading the bland, but I am not celebrating because they will press on with political union and, whilst our leaders may have saved face for the moment for themselves on the international stage, they have all betrayed their national democracies. The European state is here. We are about to get an avalanche of new laws because of this Lisbon Treaty and there is no question in my mind that there has to be a full, free, fair referendum in the United Kingdom to decide whether we stay part of this Union or not. I hope and pray that we vote to leave, but either way the people simply must be asked. Of course the architect of all of this, Giscard, wanted, from this constitutional treaty, for the European Union to have a big, global voice, but I am afraid the leaders have suffered from a collective loss of nerve. They have decided that they want their faces to be up on the global stage, not somebody from the European Union, and so we have got appointed a couple of political pygmies. The Kissinger question of who to call in Europe has not really been answered, has it? I guess the answer can only be Mr Barroso, because he is the only one that anybody in the world has ever heard of and is probably the big winner out of these posts. No wonder, Sir, you look so happy this morning. And we have a new president of Europe, Herman Van Rompuy. It does not exactly trip off the tongue, does it? I cannot see him stopping the traffic in Beijing or Washington; I doubt anybody in Brussels would even recognise who he is. And yet he is going to be paid a salary that is bigger than Obama’s, which tells you all you need to know about this European political class and how they look after themselves. But at least he is an elected politician, unlike Baroness Cathy Ashton, who really is the true representation of the modern-day political class. In some ways she is ideal, is she not? She has never had a proper job, and she has never been elected to anything in her life. So I guess she is perfect for this European Union. She has never been elected to anything and no one knows who she is! Even the Prime Minister was talking about Baroness ‘Ashdown’ as opposed to Ashton. I mean, no one has ever heard of her. She is even less well-known than Herman Van Rompuy! I mean, that takes some doing, does it not? She has risen without trace. She is part of this post-democratic age. She married well: she married an adviser, friend and supporter of Tony Blair and got put in the House of Lords. When she was in the House of Lords she was given one big job, and that job was to get the Lisbon Treaty through the House of Lords and to do so pretending that it was entirely different to the EU Constitution. So she is good at keeping a straight face, and she vigorously crushed any attempt in the House of Lords for the British people to have a referendum. So here she is: never stood for public office, never had a proper job, and here she gets one of the top jobs in the Union. Her appointment is an embarrassment for Britain."@mt15 ". Mijnheer de Voorzitter, u bent vanochtend allemaal erg pessimistisch. Ik dacht dat dit een groot, trots moment zou worden! Het heeft u acht en een half jaar van intimideren, liegen en democratische referenda negeren gekost. Acht en een half jaar heeft het u gekost om dit Verdrag erdoor te krijgen, en op 1 december hebt u het. Anders dan zij is, ben ik zelf tenminste wel gekozen, mijnheer! Zij is niet gekozen, en de mensen hebben niet de macht om haar weg te sturen. Maar luister naar het volgende. Er is iets veel ernstigers dan dat. Cathy Ashton was een actief lid van de campagne voor kernontwapening (CND). Zij was zelfs de penningmeester van deze campagne in een tijd waarin de CND heel grote donaties aannam en weigerde om de schenker bekend te maken. Wat bekend is, is dat deze donaties werden verkregen via een zekere Will Howard, die lid was van de Communistische Partij in Groot-Brittannië. Gaat barones Ashton ontkennen dat zij, toen zij penningmeester was, geld heeft aangenomen van organisaties die zich verzetten tegen westers kapitalisme en westerse democratie? Die vraag moet worden gesteld. En zijn we er echt gelukkig mee dat iemand die de leiding krijgt over ons buitenlands veiligheidsbeleid, een paar jaar geleden nog activiste was van een groep als de CND? Eerlijk gezegd, als we dat echt zijn, moeten we ons laten nakijken! Ik denk niet dat zij een geschikt en passend figuur is voor deze functie. Zij heeft geen ervaring en zij moet deze vragen beantwoorden. Heeft ze geld aangenomen van vijanden van het Westen? Die vraag moet worden beantwoord. Wel, we hebben onze twee pygmeeën. De middelmatigen zullen de middelmatigen leiden. Ik juich echter niet, want zij zullen doorgaan met de politieke eenwording, en ook al hebben onze leiders voor het moment hun eigen gezicht op het internationale toneel gered, ze hebben ook allemaal hun nationale democratie verraden. De Europese staat is er nu. We zullen binnenkort een golf van nieuwe wetten krijgen door dit Verdrag van Lissabon, en het staat voor mij buiten kijf dat er in het Verenigd Koninkrijk een volwaardig, vrij, eerlijk referendum moet komen om te bepalen of wij deel blijven uitmaken van deze Unie of niet. Ik hoop en bid dat we ervoor zullen kiezen eruit te stappen, maar de bevolking moet hoe dan ook om haar mening worden gevraagd. Natuurlijk wilde de architect van dit alles, de heer Giscard, dat dit constitutioneel verdrag de Europese Unie een grotere mondiale stem zou geven, maar ik vrees dat de leiders lijden aan collectieve lafheid. Ze hebben besloten dat ze hun eigen gezichten op het wereldtoneel willen hebben, niet het gezicht van iemand uit de Europese Unie, en dus hebben we een paar politieke pygmeeën benoemd. De vraag van Kissinger wie hij moest bellen in Europa, is niet echt beantwoord, of wel soms? Ik vermoed dat het antwoord alleen 'de heer Barroso' kan zijn, want hij is de enige van wie ooit iemand in de wereld heeft gehoord, en hij is waarschijnlijk de grote winnaar bij al deze functies. Geen wonder, mijnheer, dat u vanochtend zo blij kijkt. En we hebben een nieuwe voorzitter van Europa, Herman Van Rompuy. Het rolt niet echt vlot van de tong, hè? Ik zie hem nog niet het verkeer in Peking of Washington stilleggen; ik betwijfel of iemand in Brussel hem zou herkennen. En toch gaat hij een salaris krijgen dat hoger is dan dat van Obama, wat alles zegt dat u moet weten over deze Europese politieke klasse en hoe zij voor zichzelf zorgt. Maar hij is tenminste nog een gekozen politicus, wat niet gezegd kan worden van barones Cathy Ashton, die eigenlijk de echte vertegenwoordiger is van de hedendaagse politieke klasse. In sommige opzichten is zij ideaal, nietwaar? Zij heeft nooit een echte baan gehad, en zij is nooit voor wat ook in haar leven gekozen. Ik vermoed dus dat zij perfect is voor deze Europese Unie. Zij is nooit ergens voor gekozen, en niemand weet wie zij is! Zelfs de premier had het over barones ‘Ashdown’ in plaats van ‘Ashton’. Ik bedoel maar, niemand heeft ooit van haar gehoord. Zij is nog minder bekend dan Herman Van Rompuy! Ik bedoel maar, dat zegt toch iets! Zij is opgestaan uit het niets. Zij maakt deel uit van dit postdemocratische tijdperk. Zij heeft een voordelig huwelijk gesloten: zij is getrouwd met een adviseur, vriend en aanhanger van Tony Blair en kreeg een plaats in het Hogerhuis. Toen zij in het Hogerhuis zat, kreeg ze één grote taak, en dat was het Verdrag van Lissabon door het Hogerhuis loodsen onder het voorwendsel dat het een heel ander verdrag was dan de Grondwet van de EU. Ze is er dus goed in een uitgestreken gezicht op te zetten en ze heeft energiek elke poging in het Hogerhuis om het Britse volk een referendum te geven de kop ingedrukt. En hier is zij dan: nooit gekozen voor een openbare functie, nooit een echte baan gehad, en hier krijgt ze een van de topbanen in de Unie. Haar benoeming brengt Groot-Brittannië in verlegenheid."@nl3 "Panie przewodniczący! Wszyscy jesteście dziś dość przybici. Myślałem, że to będzie wielki, dający powody do dumy moment! Zabrało wam to osiem i pół roku terroryzowania, kłamania i ignorowania demokratycznych referendów. Osiem i pół roku zabrało wam przepchnięcie tego traktatu, i 1 grudnia będziecie go mieli. No cóż, przynajmniej zostałem wybrany, nie tak jak ona! Ona nie została wybrana, a obywatele nie są władni odwołać jej ze stanowiska. Ale posłuchajcie tego. Są poważniejsze rzeczy niż to. Cathy Ashton była aktywnym członkiem organizacji Campaign for Nuclear Disarment. W rzeczywistości była skarbnikiem tej organizacji w czasie, gdy otrzymała ona bardzo duże datki, i odmówiła ujawnienia źródła. Wiadomo tylko, że datki te przyjął człowiek o nazwisku Will Howard, który należał do brytyjskiej Partii Komunistycznej. Czy baronessa Ashton zaprzeczy, że w trakcie pełnienia swojej funkcji jako skarbniczki otrzymywała środki od organizacji sprzeciwiających się zachodniemu kapitalizmowi i demokracji? To pytanie musi paść. I czy rzeczywiście cieszymy się z tego, że osobą odpowiedzialną za naszą politykę zagraniczną będzie ktoś kto kilka lat temu był aktywistą takiej organizacji jak CND? Jeżeli rzeczywiście tak myślimy, szczerze mówiąc, powinniśmy popukać się w czoło! Nie wydaje mi się, by była ona właściwą i odpowiednią osobą do wykonywania tej pracy. Nie ma żadnego doświadczenia i musi odpowiedzieć na te pytania. Czy wzięła ona pieniądze od wrogów Zachodu? To pytanie nie może pozostać bez odpowiedzi. Tak więc, mamy dwoje pigmejów. Będziemy mieli kiepskich, którzy prowadzą kiepskich, ale nie świętuję, ponieważ będą oni forsować unię polityczną, i choć nasi liderzy mogli chwilowo ocalić twarz na arenie międzynarodowej, wszyscy zdradzili swoje narodowe demokracje. Tu jest państwo europejskie. Niedługo z racji traktatu lizbońskiego spadnie na nas lawina nowych przepisów, i wydaje mi się jasne, że należy zorganizować pełne, wolne, sprawiedliwe referendum w Wielkiej Brytanii, w którym obywatele zdecydują, czy pozostać częścią tej Unii, czy też z niej wystąpić. Mam nadzieję i modlę się, byśmy głosowali za wystąpieniem z Unii, ale tak czy inaczej, ludzi trzeba o to zapytać. Oczywiście architekt tego wszystkiego, Giscard, chciał, by ten traktat konstytucyjny dał Unii Europejskiej głośny, ogólnoświatowy głos, ale obawiam się, że unijnym liderom zbiorowo puściły nerwy. Zdecydowali oni, że chcą, by na światowej scenie pojawiły się ich własne twarze, a nie kogoś z Unii Europejskiej, w związku z czym nominowaliśmy dwoje politycznych pigmejów. Pytanie Kissingera, do kogo ma dzwonić w Europie, pozostało tak naprawdę bez odpowiedzi, nieprawdaż? Wydaje mi się, że jedyna odpowiedź na to pytanie brzmi: „do pana Barroso”, ponieważ jest on jedyną osobą, o której ktokolwiek na świecie słyszał, i najprawdopodobniej najwięcej skorzystał na tych nominacjach. – Panie przewodniczący! Wszyscy jesteście dziś rano dość przybici. A tymczasem my mamy nowego prezydenta Europy, pana Hermana Van Rompuya. Nie przechodzi to z łatwością przez gardło, nieprawdaż? Jakoś nie widzę, by był on w stanie zatrzymać swoją osobą ruch uliczny w Pekinie czy w Waszyngtonie; wątpię nawet, czy ktokolwiek w Brukseli byłby w stanie go rozpoznać. A mimo to będzie mu wypłacana pensja większa niż pensja Obamy, co mówi nam wszystko, czego potrzebujemy wiedzieć o tej europejskiej klasie politycznej i o tym, jak ona się o siebie troszczy. Ale on przynajmniej jest politykiem wybranym, w przeciwieństwie do baronessy Cathy Ashton, która to dopiero jest stuprocentową przedstawicielką współczesnej klasy politycznej. W pewnym sensie jest ideałem, czyż nie? Nigdy nie miała pracy z prawdziwego zdarzenia i nigdy w życiu nie została do niczego wybrana. Tak więc myślę, że jest idealna dla tej Unii Europejskiej. Nigdy nie została do niczego wybrana, i nikt nie wie, kim ona jest! Nawet premier mówił o baronessie „Ashdown” zamiast Ashton. Chodzi mi o to, że nikt nigdy o niej nie słyszał. Ona jest jeszcze mniej znana niż Herman Van Rompuy! A to już jest nie lada osiągnięcie! Powstała z niczego. Jest częścią tej postdemokratycznej epoki. Dobrze wyszła za mąż: wyszła za doradcę, przyjaciela i zwolennika Tony’ego Blaira i trafiła do Izby Lordów. Gdy zasiadała w Izbie Lordów, powierzono jej jedno ważne zadanie, a mianowicie miała przepchnąć traktat lizboński przez Izbę Lordów, i to udając, że różni się on całkowicie od konstytucji UE. Jest wobec tego dobra w utrzymywaniu kamiennej twarzy i stanowczo gasiła w Izbie Lordów wszelkie próby zorganizowania referendów wśród Brytyjczyków. Oto więc mamy ją tu: nigdy nie kandydowała na urzędowe stanowisko, nigdy nie miała pracy z prawdziwego zdarzenia, a tymczasem dostaje jedno z najwyższych stanowisk w Unii. Jej nominacja jest dla Wielkiej Brytanii żenująca."@pl16 "Senhor Presidente, estão todos muito em baixo esta manhã. E eu a pensar que isto ia ser um momento alto, de grande orgulho! Levou-vos oito anos e meio de intimidação, de mentiras, de desrespeito dos referendos democráticos. Levou-vos oito anos e meio a conseguir fazer passar este tratado, e em 1 de Dezembro vão tê-lo. Bem, pelo menos eu, Senhor Presidente, ao contrário dela, fui eleito! Ela não foi eleita e os cidadãos não têm poder para a destituir. Mas ouçam o que vem a seguir. Há algo ainda mais grave do que tudo isto. Catherine Ashton foi um membro activo da campanha em prol do desarmamento nuclear. Aliás, foi tesoureira da campanha em prol do desarmamento nuclear numa altura em que esse movimento recebeu avultados donativos e se recusou a revelar a fonte dos mesmos. O que se sabe é que estes donativos eram obtidos por um homem de nome Will Howard, que era membro do Partido Comunista no Reino Unido. Irá a Baronesa Ashton negar que, enquanto tesoureira, recebeu fundos de organizações contrárias ao capitalismo e à democracia ao estilo ocidental? Esta questão tem de lhe ser colocada. E ficaremos satisfeitos ao saber que uma pessoa que será responsável pela nossa política externa foi, há uns anos, activista num movimento como a campanha para o desarmamento nuclear? Se ficamos satisfeitos, então, francamente, precisamos de ser repreendidos. Pessoalmente, não acho que ela seja a pessoa indicada nem adequada para exercer este cargo. Não tem experiência, e tem de responder às questões que aqui levantei. Recebeu dinheiro de inimigos do Ocidente? Tem de responder a esta pergunta. Ora bem, temos, então, os nossos dois pigmeus. Teremos os brandos a dirigir os brandos e, pela minha parte, nada tenho a celebrar, pois ambos vão exercer pressão no sentido da união política e, enquanto os nossos dirigentes terão, porventura, por ora, salvado a sua própria reputação na cena internacional, todos eles traíram as suas democracias nacionais. O Estado europeu já é uma realidade. Estamos prestes a receber uma avalanche de leis devido a este Tratado de Lisboa e, pela minha parte, não tenho a menor dúvida de que deve haver um referendo total, livre e justo no Reino Unido para decidir se continuamos ou não a fazer parte desta União. Espero fervorosamente que o nosso voto seja no sentido de nos retirarmos, mas, em qualquer dos casos, tem de ser dado às pessoas o direito de se pronunciarem. Claro está que o arquitecto de tudo isto, Giscard d'Estaing, queria que a União Europeia, com base neste tratado constitucional, tivesse uma grande voz global, mas temo que os líderes tenham sofrido uma perda colectiva de dinamismo. Decidiram que quem querem que tenha visibilidade na cena mundial não é alguém da União Europeia, mas sim eles próprios, e portanto nomearam um par de pigmeus políticos. A pergunta de Henry Kissinger sobre a identidade da pessoa a quem deveria telefonar, na Europa, permanece por responder, não é verdade? Penso que a resposta só pode ser José Manuel Barroso, pois é o único de quem já toda a gente no mundo ouviu falar e que, porventura, é o grande vencedor em relação a estes cargos. Não admira, Senhor Presidente Barroso, que esteja com um ar tão bem disposto esta manhã. E temos um novo presidente da Europa, Herman Van Rompuy. Não é fácil de pronunciar, pois não? Não o vejo a fazer parar o trânsito em Pequim ou Washington; duvido mesmo que alguém em Bruxelas o reconhecesse. Contudo, vai receber um salário mais elevado do que o de Barack Obama, e com isto está tudo dito sobre esta classe política europeia e sobre a forma como se tratam a si próprios. Mas, pelo menos, trata-se de um político eleito, ao contrário de Catherine Ashton, que é a verdadeira personificação da classe política moderna. Nalguns aspectos, ela é ideal, não é verdade? Nunca teve um verdadeiro emprego e, em toda a sua vida, nunca foi eleita para nada. Julgo, pois, que é perfeita para esta União Europeia. Nunca foi eleita para nada e ninguém sabe quem ela é! O próprio Primeiro-Ministro se referiu à Baronesa "Ashdown", em lugar de Ashton. Por outras palavras, jamais alguém ouviu falar dela. Ainda é menos conhecida do que Herman Van Rompuy! Resumindo e concluindo, houve que mexer cordelinhos, não? Teve uma ascensão que passou despercebida. Faz parte desta era pós-democrática. Casou bem: o seu marido é conselheiro, amigo e apoiante de Tony Blair, e ela conseguiu entrar para a Câmara dos Lordes. Quando estava na Câmara dos Lordes, confiaram-lhe um grande trabalho, que consistiu em fazer passar o Tratado de Lisboa na Câmara dos Lordes, pretendendo que este era totalmente diferente da Constituição da União Europeia. Portanto, ela é boa a fazer de conta, e rejeitou vigorosamente na Câmara dos Lordes toda e qualquer tentativa no sentido de o povo britânico ter um referendo. Eis, pois, o seu retrato: nunca se candidatou a um cargo público, nunca teve um emprego na verdadeira acepção do termo, e agora vai ter um dos cargos de topo na União Europeia. A sua nomeação é uma situação embaraçosa para o Reino Unido."@pt17 "Domnule preşedinte, sunteţi toţi foarte posomorâţi în această dimineaţă. Am crezut că acesta va fi un moment mare, mândru! Au fost necesari opt ani şi jumătate de agresiuni, de minciuni şi de ignorări ale referendumurilor democratice. Au fost necesari opt ani şi jumătate pentru a ajunge la acest tratat şi la 1 decembrie îl veţi avea. Ei bine, cel puţin eu am fost ales, domnule, spre deosebire de dânsa. Nu a fost aleasă, iar oamenii nu au puterea să o înlăture. Dar staţi să auziţi următoarea parte. Există ceva mai important decât aceasta. Cathy Ashton a fost membru activ al Campaniei pentru dezarmarea nucleară. De fapt, ea a fost trezorierul Campaniei pentru dezarmare nucleară într-o perioadă când CDN primea donaţii foarte mari şi refuza să dezvăluie sursa. Ceea ce se ştie este faptul că aceste donaţii au fost obţinute de un bărbat pe nume Will Howard, care a fost membru al Partidului Comunist din Marea Britanie. Va nega baroana Ashton că, în timp ce era trezorier, a luat fonduri de la organizaţii care se opun capitalismului şi democraţiei în stil occidental? Aceasta este întrebarea care se pune. Şi suntem cu adevărat fericiţi că cineva care va fi responsabil pentru politica noastră de securitate peste hotare a fost activist acum câţiva ani într-o organizaţie precum CDN? Dacă credem asta cu adevărat, sincer, trebuie să simţim hurducăturile! Nu cred că domnia sa este persoana aptă şi adecvată pentru această poziţie. Nu are deloc experienţă şi trebuie să răspundă acelor întrebări. A primit bani de la duşmanii Vestului? Trebuie să se răspundă la această întrebare. Ei bine, îi avem pe cei doi pigmei ai noştri. Bunii îi vor conduce pe buni, dar nu sărbătoresc pentru că vor continua să insiste pe uniunea politică şi, în timp ce liderii noştri poate că au ieşit basma curată deocamdată pe scena internaţională, şi-au trădat cu toţii democraţiile lor naţionale. Statul european este aici. Urmează să primim o avalanşă de legi noi din cauza acestui Tratat de la Lisabona şi nu încape îndoială că trebuie să se organizeze un referendum adevărat, liber şi corect în Regatul Unit pentru a decide dacă vom rămâne în continuare în Uniune sau nu. Sper şi mă rog să votăm pentru ieşirea din ea, dar, în orice caz, oamenii trebuie pur şi simplu să fie întrebaţi. Bineînţeles, arhitectul tuturor acestor lucruri, Giscard, a dorit, de la acest tratat constituţional, ca Uniunea Europeană să aibă o voce puternică, globală, dar mă tem că liderii şi-au pierdut toţi curajul. Ei au decis că vor să fie văzuţi pe scena mondială, nu doar cineva din Uniunea Europeană, şi astfel am numit o serie de pigmei politici. La întrebarea lui Kissinger referitoare la persoana pe care să o sune în Europa nu s-a răspuns cu adevărat, nu-i aşa? Cred că răspunsul poate fi doar dl Barroso, deoarece domnia sa este singurul de care s-a auzit probabil în lume şi care este probabil marele câştigător al acestor posturi. Nu e de mirare, domnule, că arătaţi atât de fericit în această dimineaţă. Şi avem şi un nou preşedinte al Europei, Herman Van Rompuy. Nu se pronunţă chiar aşa de uşor, nu-i aşa? Nu-l văd oprind traficul în Beijing sau Washington; mă îndoiesc că cineva din Bruxelles l-ar recunoaşte. Şi totuşi va avea un salariu care este mai mare decât al lui Obama, ceea ce vă spune tot ce trebuie să ştiţi despre această clasă politică europeană şi despre felul în care are grijă de ea însăşi. Dar cel puţin este un politician ales, spre deosebire de baroana Cathy Ashton, care reprezintă cu adevărat clasa politică modernă. Într-un fel, este ideală, nu-i aşa? Nu a avut niciodată o slujbă adevărată şi nu a fost aleasă niciodată pentru nimic în viaţa ei. Aşa că bănuiesc că este perfectă pentru Uniunea Europeană. Nu a fost aleasă pentru nimic şi nimeni nu ştie cine este! Chiar şi prim-ministrul vorbea despre baroana „Ashdown”, în opoziţie cu Ashton. Adică nimeni nu a auzit niciodată de ea. Este mai puţin cunoscută până şi decât Herman Van Rompuy! Adică asta înseamnă ceva, nu? S-a ridicat fără nicio urmă. Face parte din această eră post-democrată. A făcut o partidă bună în căsătorie: s-a căsătorit cu un consilier, prieten şi suporter al lui Tony Blair, şi a ajuns în Camera Lorzilor. Când era în Camera Lorzilor, i s-a oferit o misiune importantă, aceea de a trece Tratatul de la Lisabona de Camera Lorzilor şi să facă aceasta pretinzând că este complet diferit de Constituţia UE. Deci se pricepe la a afişa o figură serioasă şi a înăbuşit cu hotărâre orice încercare în Camera Lorzilor de organizare a unui referendum pentru cetăţenii britanici. Şi iat-o: nu a avut niciodată o funcţie publică, nu a avut o slujbă niciodată, dar aici primeşte una dintre poziţiile de vârf ale Uniunii. Numirea sa este jenantă pentru Marea Britanie."@ro18 "Vážený pán predseda, všetci ste dnes ráno veľmi pesimistickí. Myslel som si, že to bude veľkolepá a hrdá chvíľa! Trvalo vám to osem a pol roka šikanovania, klamania a ignorovania demokratických referend. Osem a pol roka vám trvalo, aby sa táto zmluva schválila, a 1. decembra ju budete mať. Nuž aspoň mňa, pane, na rozdiel od nej zvolili. Ona zvolená nebola a ľudia nemajú moc ju odvolať. Ale vypočujte si aj ďalšiu časť. Existuje niečo o mnoho závažnejšie. Cathy Ashton bola aktívnou členkou organizácie Kampaň za jadrové odzbrojenie. V skutočnosti bola pokladníčkou tejto organizácie v čase, keď Kampaň za jadrové odzbrojenie prijímala veľké dotácie a odmietala prezradiť zdroj. Vie sa, že tieto dotácie získal muž, ktorý sa volá Will Howard a ktorý bol členom Komunistickej strany vo Veľkej Británii. Chce pani barónka Ashtonová poprieť, že kým bola pokladníčkou, prijímala finančné prostriedky od organizácií, ktoré boli proti západnému štýlu kapitalizmu a demokracie? Túto otázku musíme položiť. Sme naozaj radi, že žena, ktorá bude zodpovedná za našu zámorskú bezpečnostnú politiku, bola pred pár rokmi aktivistkou v zoskupení ako Kampaň za jadrové odzbrojenie? Ak si to skutočne myslíme, úprimne povedané, musíme to pocítiť! Nemyslím si, že je spôsobilá a tá pravá osoba na výkon tejto práce. Nemá skúsenosti a musí na tieto otázky odpovedať. Brala peniaze od nepriateľov Západu? Na tú otázku musí odpovedať. Nuž tak máme našich dvoch trpaslíkov. Nevýrazný bude viesť nevýrazného. Neoslavujem však, pretože sa budú snažiť presadiť prostredníctvom politickej únie. Zatiaľ čo si naši vedúci predstavitelia možno na chvíľu na medzinárodnej scéne zachovali tvár, svoje štátne demokracie podviedli. Máme tu európsky štát. Každú chvíľu sa vďaka Lisabonskej zmluve spustí lavína nových zákonov. V mojej mysli niet pochýb o tom, že musíme mať úplné, slobodné a spravodlivé referendum v Spojenom kráľovstve o tom, či zostaneme súčasťou takejto Únie alebo nie. Veľmi si prajem, aby sme hlasovali za vystúpenie. Či už je to tak alebo onak, ľudí sa musíme jednoducho spýtať. Tvorca tohto všetkého, pán Giscard, samozrejme, chcel, aby vďaka tejto ústavnej zmluve získala Európska únia veľký a celosvetový hlas. Bohužiaľ, vedúci predstavitelia utrpeli kolektívnu stratu rozvahy. Rozhodli sa, že chcú, aby bolo ich tváre vidno na svetovej scéne, nie ako niekoho z Európskej únie. A tak sme vymenovali zopár politických trpaslíkov. Na otázku pána Kissingera o tom, komu v Európe zavolať, ešte nikto naozaj neodpovedal, či áno? Myslím, že jedinou odpoveďou môže byť pán Barroso, pretože iba o ňom už vôbec niekto na svete počul a je spomedzi týchto ľudí pravdepodobne veľkým víťazom. Niet divu, pane, že dnes ráno vyzeráte taký šťastný. Máme aj nového prezidenta Európy, Hermana Van Rompuya. Nehovorí sa to ľahko, však? Nezdá sa mi, že by zastavoval premávku v Pekingu alebo Washingtone. Pochybujem, že by vôbec niekto z Bruselu vedel, kto to je. A predsa bude dostávať plat, ktorý je väčší ako plat Barracka Obamu, a to vám povie všetko, čo potrebujete vedieť o tejto európskej politickej triede, a tiež o tom, ako sa o seba starajú. Ale aspoň bol zvoleným politikom na rozdiel od barónky Cathy Ashtonovej, ktorá je pravou predstaviteľkou politickej triedy súčasnosti. Nie je v určitom zmysle ideálna? Ešte nikdy poriadne nepracovala a v živote ju za nič nezvolili. Takže sa domnievam, že pre túto Európsku úniu je dokonalá. Ešte nikdy ju za nič nezvolili a nikto nevie, kto je. Dokonca aj premiér o nej hovoril ako o barónke „Ashdownovej“ a nie „Ashtonovej“. Chcem tým povedať, že nikto o nej nikdy nepočul. Je dokonca menej známa ako Herman Van Rompuy! Chcem tým povedať, že je to zložité, však? Stala sa slávnou z ničoho. Je súčasťou tejto éry, ktorá prišla po období demokracie. Dobre sa vydala. Zobrala si poradcu, priateľa a podporovateľa Tonyho Blaira a dostala sa do Snemovne lordov. Keď bola v Snemovni lordov, dostala jednu veľkú úlohu, a to presadiť Lisabonskú zmluvu a pritom predstierať, že sa úplne líši od ústavy EÚ. Pani barónka je dobrá v zachovávaní kamennej tváre a s odhodlaním zničí v Snemovni lordov akýkoľvek pokus o to, aby mal britský ľud referendum. Tak ju tu máme: nikdy nezastávala verejnú funkciu, nikdy riadne nepracovala, ale tu dostala jedno z najlepších pracovných miest v Únii. Jej vymenovanie Britániu strápňuje."@sk19 "Gospod predsednik, danes ste vsi skupaj zelo potrti. Mislil sem, da bo to pomemben, veličasten trenutek! Temu ste posvetili osem let in pol zastraševanja, laganja in ignoriranja demokratičnih referendumov. Osem let in pol ste rabili, da ste spravili skozi to pogodbo in 1. decembra jo boste dobili. No, v primerjavi z njo, sem bil jaz vsaj izvoljen, gospod! Ona ni bila izvoljena in ljudje nimajo pravice, da bi jo odstavili. Ampak poslušajte tole. Obstaja nekaj, kar je veliko resnejše od tega. Cathy Ashton je bila aktivna članica kampanje za jedrsko razorožitev. Pravzaprav je bila zakladničarka kampanje za jedrsko razorožitev v času, ko je kampanja prejemala zelo velike donacije in ni želela razkriti vira. Kar je znano, je, da je te donacije pridobil mož po imenu Will Howard, ki je bil v Veliki Britaniji član Komunistične stranke. Ali bo baronica Ashton zanikala, da je v času, ko je bila zakladničarka, prejemala sredstva od organizacij, ki so nasprotovale zahodnemu kapitalizmu in demokraciji? To vprašanje je treba postaviti. In ali smo čisto zares zadovoljni, da je bila oseba, ki bo zadolžena za našo varnostno politiko v tujini, pred nekaj leti aktivistka v skupini, kakršna je kampanja za jedrsko razorožitev? Če je tako, bi se morali pošteno zamisliti! Po mojem mnenju ni niti usposobljena niti primerna za to delo. Nima nobenih izkušenj in odgovoriti mora na ta vprašanja. Ali je vzela denar od sovražnikov zahoda? Na to vprašanje je treba odgovoriti. No, imamo svoja dva nepomembneža. Medli bodo vodili medle, vendar se tega ne veselim, saj bodo vztrajali pri politični uniji, in medtem ko so naši voditelji mogoče vsaj za trenutek ohranili ugled na mednarodnem prizorišču, so vsi skupaj izdali svoje nacionalne demokracije. Evropska država je tu. Lizbonska pogodba bo sprožila plaz novih zakonov in niti najmanj ne dvomim v to, da bi v Združenem kraljestvu morali imeti obsežen, svoboden in pošten referendum, da bi se odločili, ali želimo ostati del te Unije ali ne. Upam in molim, da se bomo odločili za izstop, a ne glede na to je treba ljudi preprosto vprašati. Seveda je arhitekt vsega tega, Giscard, s svojo ustavno pogodbo želel, da bi Evropska unija imela pomembno, svetovno vlogo, vendar se bojim, da so voditelji utrpeli kolektivno paniko. Odločili so se, da želijo na svetovnem prizorišču še svoje obraze, ne nekoga iz Evropske unije, in tako smo dobili dva politična nepomembneža. Kissingerjevo vprašanje, koga naj pokliče, ko želi govoriti z Evropo, v resnici še nima odgovora, kajne? Verjetno bi odgovor lahko bil samo gospod Barroso, saj je on edini, za katerega so ljudje v svetu sploh slišali in ki bo iz teh položajev najbrž izšel kot veliki zmagovalec. Ni čudno, gospod, da ste danes tako veseli. In zdaj imamo novega predsednika Evrope, Hermana Van Rompuya. Ne gre nam ravno zlahka z jezika, kajne? Ne morem si predstavljati, kako se zaradi njega ustavlja promet v Pekingu ali Washingtonu; dvomim pa tudi, da bodo v Bruslju vedeli, za koga gre. A kljub temu bo prejemal plačo, višjo od Obamine, to pa je vse, kar morate vedeti o tem evropskem političnem razredu in o tem, kako skrbijo sami zase. Je pa vsaj izvoljeni politik, kar ne velja za baronico Cathy Ashton, ki je čisto zares prava predstavnica sodobnega političnega razreda. Na nek način je idealna, mar ne? Nikoli ni imela prave službe in še nikoli v življenju ni bila izvoljena za kar koli. Torej je najbrž popolna za to Evropsko unijo. Nikoli še ni bila izvoljena za nič in nihče je sploh ne pozna! Celo predsednik vlade je govoril o baronici „Ashdown“ in ne Ashton. Hočem reči, da zanjo še nihče ni slišal. Celo še manj znana je od Hermana Van Rompuya! To ni kar tako, kajne? Vstala je od nikoder. Je del te postdemokratične dobe. Dobro se je poročila: poročila se je s svetovalcem, prijateljem in privržencem Tonyja Blaira in prišla naravnost v zgornji dom. Ko je bila v zgornjem domu, je dobila pomembno delo, in sicer da poskrbi, da bo zgornji dom sprejel Lizbonsko pogodbo, pri čemer je morala hliniti, da se ta pogodba v celoti razlikuje od ustave EU. Torej zna biti resna in odločno je zatrla vsak poskus zgornjega doma, da bi britanski narod imel referendum. Tu jo torej imamo: nikoli ni kandidirala za javno funkcijo, nikoli ni imela prave službe, zdaj pa dobi eno izmed najboljših služb v Uniji. Njeno imenovanje je sramota za Britanijo."@sl20 "Herr talman! Ni är alla mycket dämpade den här förmiddagen. Jag trodde att det här skulle vara ett stort och stolt ögonblick! Det har tagit er åtta och ett halvt år av översitteri, lögner och förkastande av demokratiska folkomröstningar. Åtta och ett halvt år har det tagit er att få igenom detta fördrag och den 1 december kommer det att vara på plats. Jag har åtminstone blivit vald, till skillnad från henne! Hon har inte blivit vald och folket har ingen möjlighet att avsätta henne. Men lyssna nu till det som kommer. Det finns något som är ännu allvarligare. Catherine Ashton var en aktiv medlem av den brittiska kampanjen mot kärnvapen (CND). Faktum är att hon var kassör för denna kampanj under en period när den mottog mycket stora donationer och vägrade uppge källan. Det är nu känt att dessa donationer kom från en man vid namn Will Howard, som var medlem av det brittiska kommunistpartiet. Kan baronessan Ashton neka till att hon då hon var kassör mottog medel från organisationer som motsatte sig västerländsk kapitalism och demokrati? Den frågan måste ställas. Och är vi egentligen nöjda med att någon som ska vara ansvarig för vår internationella säkerhetspolitik för några år sedan var aktivist i en organisation som CND? Om vi verkligen tycker det så behöver vi uppriktigt sagt genomgå en undersökning! Jag anser inte att hon är rätt person för jobbet. Hon saknar erfarenhet och hon måste besvara dessa frågor. Mottog hon pengar från västvärldens fiender? Den frågan måste besvaras. Vi har alltså våra två dvärgar. Intetsägande personer kommer att leda andra intetsägande personer. Men jag gläder mig inte eftersom de kommer att gå vidare med en politisk union, och medan våra ledare för stunden kanske har räddat ansiktet för sig själva på den internationella arenan har de alla svikit sina nationella demokratier. Den europeiska staten är här. Vi kommer att få en lavin av nya lagar på grund av Lissabonfördraget och för mig råder det ingen tvekan om att det måste hållas en fullständig, fri och rättvis folkomröstning i Storbritannien för att avgöra om vi ska stanna kvar i denna union eller inte. Jag hoppas innerligt att vi röstar för att gå ur, men hur det än blir så måste folket tillfrågas. Arkitekten till allt detta, Giscard, ville att detta konstitutionella fördrag skulle ge EU en stark, global röst, men jag är rädd att ledarna allesammans har tappat modet. De har bestämt att de vill ha sina egna ansikten på den globala arenan och inte någon från EU. Därför har man utnämnt ett par politiska dvärgar. Kissingers fråga om vem han skulle ringa i Europa har väl egentligen inte besvarats. Jag antar att svaret bara kan bli José Manuel Barroso. Han är den ende som någon någonsin har hört talas om och han är troligen den store vinnaren på dessa poster. Inte undra på att ni ser så glad ut den här förmiddagen. Och vi har en ny ordförande för EU, Herman Van Rompuy. Det är inte helt lätt att säga, är det? Jag kan inte se honom stoppa trafiken i Peking eller i Washington. Jag tvivlar på att någon skulle känna igen honom ens i Bryssel. Och ändå får han en lön som är högre än Barack Obamas, vilket säger er allt väsentligt om denna europeiska politiska klass och hur de tar hand om sig själva. Men han är åtminstone en vald politiker, till skillnad från baronessan Cathy Ashton, som är en verklig representant för den politiska klassen av i dag. På sätt och vis är hon perfekt, inte sant? Hon har aldrig haft ett riktigt jobb och hon har aldrig någonsin valts till något alls. Så hon verkar vara perfekt för EU. Hon har aldrig valts till något och ingen vet vem hon är! Till och med premiärministern talade om baronessan ”Ashdown” i stället för Ashton. Vad jag menar är att ingen någonsin har hört talas om henne. Hon är till och med mindre känd än Herman Van Rompuy! Det är verkligen en prestation. Hon har spårlöst nått toppen. Hon är en del av denna postdemokratiska tidsålder. Hon gifte sig med rätt person, med en rådgivare, vän och anhängare till Tony Blair, och hon fick en plats i det brittiska överhuset. När hon var i överhuset fick hon ett stort uppdrag och detta uppdrag var att lotsa Lissabonfördraget genom överhuset och att samtidigt låtsas som om det inte alls liknade EU-konstitutionen. Hon är bra på att hålla minen. Hon krossade kraftfullt varje försök i överhuset att se till att det brittiska folket fick en folkomröstning. Här är hon nu. Hon har aldrig kandiderat till något offentligt uppdrag men får nu ett av toppjobben i EU. Hennes utnämning är en skam för Storbritannien."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"(A felszólaló hozzájárul ahhoz, hogy az eljárási szabályzat 149. cikkének (8) bekezdésében meghatározott eljárással összhangban válaszoljon egy kérdésre)."11 "(Az elnök arra kéri a felszólalót, hogy fejezze be a felszólalását.)"11 "(Brusii dai banchi)"12 "(Der Präsident bittet den Redner zum Ende zu kommen)"9 "(Der Redner stimmt zu, eine Frage mit einer blauen Karte nach Artikel 149 Absatz 8 zu beantworten)"9 "(El Presidente le pide al orador que termine)"21 "(El orador acepta responder a la pregunta formulada con arreglo a la « tarjeta azul» en virtud del apartado 8 del artículo 149 del Reglamento)"21 "(Formanden bad taleren om at afslutte sit indlæg)"2 "(Govornik se je strinjal, da sprejme vprašanje na podlagi modrega kartončka v skladu s členom 149(8))"20 "(Il Presidente chiede all’oratore di concludere)"12 "(Inpass från salen)"22 "(Interjección desde el hemiciclo)"21 "(Interjection from the floor)"15,4 "(Interjecţie din sală)"18 "(Interjeição da Assembleia)"17 "(Interruptie vanuit de zaal)"3 "(Interruption dans l’Assemblée)"8 "(Kalbėtojas sutiko atsakyti į klausimą, užduotą pagal Darbo tvarkos taisyklių 149 straipsnio 8 dalį pakėlus mėlynąją kortelę)"14 "(Közbeszólás az ülésteremből)"11 "(Le Président invite l’orateur à conclure)"8 "(L’orateur accepte de répondre à une question «carton bleu» (article 149, paragraphe 8, du règlement))"8 "(L’oratore accetta di rispondere ad un’interrogazione con cartellino blu ai sensi dell’articolo 149, paragrafo 8 del regolamento)"12 "(Mówca zgodził się odpowiedzieć na pytanie zgodnie z art. 149 ust. 8 Regulaminu)"16 "(O Presidente solicita ao orador que termine a sua intervenção)"17 "(O orador aceita responder a uma pergunta de outro deputado segundo o procedimento "cartão azul", nos termos do nº 8 do artigo 149º)"17 "(Okrzyki z sali)"16 "(Pirmininkas paprašė kalbėtojo baigti kalbą)"14 "(Poznámka z pléna)"1 "(Predseda požiadal rečníka, aby ukončil svoje vystúpenie.)"19 "(Predsednik je prosil govornika, naj sklene svoj govor)"20 "(President palus sõnavõtjal oma mõte kokku võtta.)"5 "(Preşedintele l-a rugat pe vorbitor să încheie)"18 "(Priekšsēdētājs lūdza runātāju beigt)"13 "(Przewodniczący poprosił przemawiającego o zakończenie wystąpienia)"16 "(Puhemies pyysi puhujaa päättämään puheenvuoronsa.)"7 "(Puhuja suostui vastaamaan sinisen kortin kysymyksen työjärjestyksen 149 artiklan 8 kohdan mukaisesti)"7 "(Předseda požádal mluvčího, aby ukončil příspěvek)"1 "(Rečník súhlasil, že bude odpovedať na otázku signalizovanú modrou kartou v súlade s článkom 149 ods. 8.)"19 "(Runātājs piekrita atbildēt uz jautājumu, kas uzdots, paceļot zilo kartīti saskaņā ar Reglamenta 149. panta 8. punktu)"13 "(Spreker verklaart zich bereid een “blauwe kaart”-vraag krachtens artikel 149, lid 8 van het Reglement te beantwoorden)"3 "(Spreker wordt door de Voorzitter verzocht af te ronden)"3 "(Starpsaucieni no zāles)"13 "(Sõnavõtja nõustus vastama sinise kaardi küsimusele kodukorra artikli 149 lõike 8 alusel.)"5 "(Talaren gick med på att besvara en fråga med blått kort enligt artikel 149.8.)"22 "(Taleren indvilligede i at besvare et spørgsmål i henhold til forretningsordenens artikel 149, stk. 8)"2 "(Talmannen bad talaren att avsluta.)"22 "(The President asked the speaker to conclude)"4 "(The President asked the speaker to conclude.)"15 "(The speaker agreed to take a blue-card question under Rule 149(8))"4 "(The speaker agreed to take a blue-card question under Rule 149(8).)"15,15 "(Tilråb fra salen)"2 "(Vahelehüüe saalist)"5 "(Vorbitorul a fost de acord să răspundă la o întrebare în conformitate cu procedura cartonaşului albastru menţionată la articolul 149 alineatul (8))"18 "(Vzkliki iz dvorane)"20 "(Välihuomautus salista)"7 "(Zwischenruf aus dem Plenarsaal)"9 "(poznámka zo zadných lavíc)"19 "(Řečník souhlasil s položením otázky „postupem modré karty“ podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)"1 "(Šūksnis iš salės)"14 "(ΕΝ)"10 "(Ο Πρόεδρος ζητά από τον ομιλητή να ολοκληρώσει)"10 "(Ο ομιλητής συμφωνεί να δεχθεί ερώτηση στο πλαίσιο της διαδικασίας της γαλάζιας κάρτας, σύμφωνα με το άρθρο 149, παράγραφος 8 του Κανονισμού)"10 "(Παρέμβαση)"10 "Ashdown"13 "Ashton"13 "Barack"13 "Barroso"13 "CND"13 "Campaign for Nuclear Disarmament"7 "Cathy Ashton"13 "Cathy Ashton,"13 "EFD frakcijos vardu"14 "EFD grupas vārdā."13 "Giscard"13 "Henry Kissinger"13 "Herman Van Rompuy"13 "Nigel Farage"11 "Nigel Farage,"18,5,20,15,1,19,14,16,10,13,10,9,21,4,9,21 "Obama"13 "Tony Blair"13 "Van Rompuy"13 "Will Howard"13 "az EFD képviselőcsoport nevében."11 "en nombre del Grupo EFD."21 "fraktsiooni EFD nimel."5 "im Namen der EFD-Fraktion."9 "jménem skupiny EFD."1 "on behalf of the EFD Group"15 "on behalf of the EFD Group."4 "v imenu skupine EFD."20 "v mene skupiny EFD."19 "w imieniu grupy EFD."16 "în numele Grupului EFD."18 "εξ ονόματος της Ομάδας EFD."10
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph