Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-23-Speech-1-131"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-11-23"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Reţea europeană de prevenire a criminalităţii (REPC) - Normele privind confidenţialitatea informaţiilor Europol - Normele de punere în aplicare care reglementează relaţiile Europol cu partenerii, inclusiv schimbul de date cu caracter personal şi de informaţii clasificate - Lista statelor terţe şi a organizaţiilor cu care Europol încheie acorduri - Normele de punere în aplicare privind fişierele de lucru pentru analiză ale Europol - Acreditarea activităţilor criminalistice de laborator (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"it"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20091123.18.1-131"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-11-23-Speech-1-132⁶
lpv:speaker	lp:Sonia Alfano⁶
lpv:spoken text	"Signor Presidente, onorevoli colleghi, io vorrei ringraziare i colleghi che hanno partecipato al dibattito e soprattutto vorrei anch'io ringraziare il Commissario Barrot per aver fatto sue le nostre preoccupazioni. Le nostre proposte di rigetto non sono immotivate, non vogliono essere un semplice "no" al Consiglio. Vorremmo invece partecipare, visto che tra pochi giorni entrerà in vigore il trattato di Lisbona, e credo che il ruolo codecisionale di questo Parlamento sia fondamentale. Personalmente avevo chiesto al Consiglio di presentare solennemente, subito dopo l'entrata in vigore del trattato di Lisbona, una proposta molto più ambiziosa rispetto alla Rete europea di prevenzione della criminalità. Questa proposta non è arrivata. Di conseguenza, si è rivelato veramente necessario e obbligatorio un rigetto della proposta e credo che il Parlamento abbia il diritto di operare in piena codecisione soprattutto rispetto a tematiche così importanti. Io ringrazio l'onorevole Nicholson per quanto ha detto in merito al ruolo delle vittime e al ruolo dei carnefici, ruoli che troppo spesso si sono invertiti. In questi pochi mesi che sono al Parlamento europeo ho notato come il Parlamento europeo e l'Unione europea abbiano dedicato una straordinaria importanza alla lotta al terrorismo, mentre manca purtroppo la volontà di affrontare non solo la lotta al crimine, ma il crimine organizzato che è a monte del crimine. Non si possono immaginare la lotta o la prevenzione al crimine senza ipotizzare una più complessa opera di repressione e di prevenzione rispetto al crimine organizzato e alla mafia, come ha ricordato dall'onorevole De Magistris citando le straordinarie parole del giudice Falcone, ucciso dalla mafia. Detto questo, vorrei fare un piccolissimo passaggio da persona che purtroppo ha vissuto questa esperienza sulla propria pelle. Troppo spesso viene fatta non solo confusione tra vittima e carnefice, ma vi sono governi – e purtroppo lo Stato italiano in questo non fa molta attenzione – che mettono su piani diversi vittime di tipologie dello stesso reato. Le vittime del terrorismo sono trattate in una determinata maniera, quelle della mafia in un'altra. Credo che queste differenze e queste discriminazioni non possano continuare ad esistere, perché in un'Europa che vuole basare la propria politica sull'innovazione certe differenze non possono trovare assolutamente ospitalità."@it¹²
lpv:spokenAs	substitute; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; ALDE (2009-07-14--2014-06-30)²³ unknown; Italia dei Valori - Lista Di Pietro (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; CONT (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; Delegation for relations with the Maghreb countries and the Arab Maghreb Union (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; LIBE (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; Delegation for relations with the countries of Central America (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; Delegation to the Parliamentary Assembly of the Union for the Mediterranean (2009-09-16--2014-06-30)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, chtěla bych poděkovat těm poslancům, kteří se této rozpravy zúčastnili. Také bych chtěla zvlášť poděkovat panu Barrotovi za to, že vzal v potaz naše obavy. Odmítnutí, která navrhujeme, nejsou bezdůvodná, nemají být prostým „ne“ Radě. Naopak, chtěli bychom se zapojit vzhledem k tomu, že za několik dní vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, a myslím si, že úloha Parlamentu jako spolutvůrce právních norem má zásadní význam. Osobně jsem oficiálně požádala Radu, aby předložila mnohem ambicióznější návrh o Evropské síti pro předcházení trestné činnosti a aby tak učinila ihned, jakmile Lisabonská smlouva vstoupí v platnost. Tento návrh nebyl předložen. Ukázalo se tedy, že stávající návrh je skutečně nutno odmítnout, a domnívám se, že Parlament má právo využívat při své činnosti postup spolurozhodování, zejména v tak důležité věci, jako je tato. Děkuji panu Nicholsonovi za to, co řekl o úloze obětí a pachatelů, neboť tyto úlohy se velice často zaměňují. Během několika měsíců, co jsem v Parlamentu, jsem zaznamenávala, že Parlament a Evropská unie přisuzují boji proti terorismu mimořádný stupeň důležitosti, i když bohužel zde chybí vůle řešit nejen boj s trestnou činností, ale také s organizovaným zločinem, který je její hlavní příčinou. Nelze si představit předcházení trestné činnosti a její potírání, aniž bychom uvažovali o možnosti komplexnější akce zaměřené na potlačení organizovaného zločinu a mafie a jejich předcházení – jak uvedl pan De Magistris a citoval pozoruhodná slova soudce Falconeho, kterého zavraždila mafie. Dovolím si nicméně malou odbočku jako někdo, kdo má bohužel s těmito věcmi přímou zkušenost. Příliš často splývá hranice mezi obětí a pachatelem, ale některé vlády – a italská vláda bohužel této otázce nevěnuje mnoho pozornosti – uplatňují rozdílný přístup k obětem stejného druhu trestné činnosti. K obětem teroristických činů se přistupuje jinak než k obětem mafie. Podle mého názoru není možné, aby tyto rozdíly a formy diskriminace nadále přetrvávaly, protože v Evropě, která se snaží založit svou politiku na moderních přístupech, nemají tyto rozdíly naprosto žádné místo. ."@cs¹ "Hr. formand, mine damer og herrer! Jeg vil gerne takke alle de medlemmer, der har taget ordet under denne forhandling. Især vil jeg takke hr. Barrot for at have taget hensyn til vores bekymringer. Det er ikke uden grund, at vi forkaster disse forslag. Det skal ikke opfattes som et enkelt "nej" til Rådet. Tværtimod skulle vi have været inddraget, da Lissabontraktaten jo træder i kraft om et par dage, og jeg mener, at Parlamentets rolle som medlovgiver er af grundlæggende vigtighed. Jeg har personligt bedt Rådet om formelt at fremlægge et mere ambitiøst forslag til det europæiske kriminalpræventive net lige efter Lissabontraktatens ikrafttræden. Dette forslag blev ikke fremlagt. Derfor er det af største vigtighed at forkaste forslaget, og jeg mener, at Parlamentet har ret til at arbejde på grundlag af fuldstændig fælles beslutningstagning, især når det drejer sig om et så vigtigt emne som dette. Tak til hr. Nicholson for det, han sagde om ofres og skadevolderes roller, for dem bliver der tit vendt om på. I de par måneder, jeg har siddet i Parlamentet, har jeg bemærket, at Parlamentet og EU lægger ekstraordinær stor vægt på terrorismebekæmpelse, mens der desværre ikke er nogen vilje til ikke blot at bekæmpe kriminalitet, men også den organiserede kriminalitet, der ligger bag det. Det er umuligt at forestille sig, at man kan bekæmpe eller forebygge kriminalitet uden at se på muligheden af en mere omfattende indsats for at bekæmpe og forebygge organiseret kriminalitet og mafiaen, som også hr. De Magistris sagde, da han citerede den ærede dommer Falcone, som blev myrdet af mafiaen. Men når det er sagt, vil jeg gerne lige ganske kort komme ind på et emne, som jeg desværre selv har førstehåndskendskab til. Alt for ofte blander man ofret og skadevolderen sammen, men der findes regeringer, og desværre har den italienske regering ikke være særlig opmærksom på dette spørgsmål, som ikke behandler ofre for samme forbrydelse ens. Ofre for terrorisme behandles på én måde, mens ofre for mafiaen bliver behandlet på en anden. Efter min mening må vi have fjernet disse forskelle og former for diskrimination, for de har absolut ingen plads i et Europa, der ønsker at basere sin politik på innovation."@da² "Herr Präsident, meine Damen und Herren, ich möchte den Mitgliedern danken, die an dieser Aussprache teilgenommen haben. Ich möchte mich auch insbesondere bei Herrn Barrot bedanken, der sich unserer Anliegen angenommen hat. Die von uns vorgeschlagenen Ablehnungen sind nicht ungerechtfertigt: sie sind kein einfaches „Nein“ an den Rat. Im Gegenteil, wir möchten angesichts der Tatsache, dass der Vertrag von Lissabon in einigen Tagen in Kraft treten wird, eingebunden werden, und ich erachte die Rolle des Parlaments als Mitgesetzgeber von grundlegender Bedeutung. Ich habe den Rat persönlich gebeten, sofort nach Inkrafttreten des Vertrags von Lissabon einen sehr viel ehrgeizigeren Vorschlag zum Europäischen Netz für Kriminalprävention vorzulegen. Dieser Vorschlag wurde nicht vorgelegt. Daher war es tatsächlich notwendig, den Vorschlag abzulehnen. Ich bin der Ansicht, dass das Parlament das Recht hat, auf der Grundlage uneingeschränkter Mitentscheidung zu fungieren, speziell wenn es um so wichtige Themenbereiche geht. Ich danke Herrn Nicholson für seine Bemerkungen zur Rolle der Opfer und Täter, Rollen, die viel zu oft umgekehrt werden. In den wenigen Monaten, die ich bisher im Parlament war, ist mir aufgefallen, dass das Parlament und die Europäische Union dem Kampf gegen Terrorismus unwahrscheinlich große Bedeutung beimessen, obwohl leider mangelnder Wille vorherrscht, nicht nur die Bekämpfung der Kriminalität anzugehen, sondern auch gegen organisierte Kriminalität, die die Wurzel des Übels ist, vorzugehen. Man kann es sich unmöglich vorstellen, Kriminalität zu bekämpfen und zu verhüten, ohne die Möglichkeit umfassenderer Maßnahmen zur Verfolgung und Prävention von organisierter Kriminalität und der Mafia in Betracht zu ziehen, ganz wie es Herr De Magistris ausgedrückt hat, der die bemerkenswerten Worte von Richter Falcone, der von der Mafia getötet wurde, zitierte. Ich möchte nun einen kleinen Exkurs machen, da ich leider Erfahrung auf diesem Gebiet habe. Es besteht nicht nur sehr oft Verwirrung zwischen Opfer und Täter, sondern es gibt Regierungen - und leider hat die italienische Regierung dieser Angelegenheit nicht viel Aufmerksamkeit geschenkt -, die Opfer derselben Verbrechen unterschiedlich behandeln. Mit Terrorismusopfern und Opfern der Mafia wird auf eine unterschiedliche Art und Weise verfahren. Meiner Ansicht nach können diese Unterschiede und Diskriminierungsformen nicht weiterhin bestehen, weil solche Unterschiede in einem Europa, dessen Politik auf Innovation basiert, absolut keinen Platz haben."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, ευχαριστώ όλες και όλους τους βουλευτές που συμμετείχαν σε αυτήν τη συζήτηση. Επιτρέψτε μου επίσης να ευχαριστήσω ιδιαίτερα τον κ. Barrot για την κατανόηση που επέδειξε προς τις ανησυχίες μας. Οι απορριπτικές μας προτάσεις δεν είναι αβάσιμες: σκοπός μας δεν είναι να πούμε ένα απλό «όχι» στο Συμβούλιο. Αντιθέτως, θέλουμε να συμμετάσχουμε σε αυτήν τη διαδικασία, δεδομένου ότι η Συνθήκη της Λισαβόνας θα τεθεί σε ισχύ εντός ολίγων μόλις ημερών, ενώ εκτιμώ ότι ο ρόλος του Κοινοβουλίου ως συννομοθέτη έχει τεράστια σημασία εν προκειμένω. Είχα προσωπικά ζητήσει επισήμως από το Συμβούλιο να παρουσιάσει μια πολύ πιο φιλόδοξη πρόταση σχετικά με το ευρωπαϊκό δίκτυο πρόληψης του εγκλήματος, και να το πράξει αμέσως μετά τη θέση σε ισχύ της Συνθήκης της Λισαβόνας. Τέτοια πρόταση δεν κατατέθηκε. Ως εκ τούτου, αποδείχθηκε πραγματικά αναγκαία η απόρριψη της πρότασης, φρονώ δε ότι το Κοινοβούλιο έχει το δικαίωμα να λειτουργεί με βάση την πλήρη διαδικασία συναπόφασης, ιδίως για τόσο σημαντικά ζητήματα όπως αυτά που εξετάζουμε. Ευχαριστώ τον κ. Nicholson για τα σχόλιά του σχετικά με τους ρόλους θυμάτων και θυτών, οι οποίοι ρόλοι πολύ συχνά αντιστρέφονται. Τους λίγους μήνες που βρίσκομαι εδώ στο Κοινοβούλιο, παρατήρησα ότι το Κοινοβούλιο και η Ευρωπαϊκή Ένωση δίνουν εξαιρετικά μεγάλη σημασία στον αγώνα κατά της τρομοκρατίας, ενώ, δυστυχώς, δεν υφίσταται η αναγκαία πολιτική βούληση για ενασχόληση με την καταπολέμηση όχι μόνο του κοινού εγκλήματος, αλλά και του οργανωμένου εγκλήματος που βρίσκεται στη ρίζα του. Είναι αδιανόητη η καταπολέμηση ή η πρόληψη του εγκλήματος χωρίς να εξεταστεί το ενδεχόμενο μιας πιο ολοκληρωμένης επιχείρησης καταστολής και πρόληψης του οργανωμένου εγκλήματος και της δράσης της Μαφίας – όπως επεσήμανε ο κ. De Magistris, αναφέροντας τα εύστοχα λόγια του δικαστή Falcone, ο οποίος δολοφονήθηκε από τη μαφία. Τούτου λεχθέντος, θα ήθελα να μου επιτραπεί μια μικρή παρέκκλιση καθόσον έχω, δυστυχώς, προσωπική πείρα αυτών των θεμάτων. Πάρα πολύ συχνά, δεν δημιουργείται απλώς σύγχυση μεταξύ θύματος και θύτη, αλλά οι ίδιες οι κυβερνήσεις –και, δυστυχώς, η ιταλική κυβέρνηση δεν έχει μεριμνήσει επαρκώς για το ζήτημα αυτό– αντιμετωπίζουν διαφορετικά τα θύματα του ίδιου τύπου εγκλήματος. Διαφορετικά αντιμετωπίζονται τα θύματα τρομοκρατίας και διαφορετικά τα θύματα της μαφίας. Κατά τη γνώμη μου, οι διαφοροποιήσεις και διακρίσεις αυτού του είδους δεν επιτρέπεται να συνεχιστούν, καθότι δεν έχουν θέση σε μια Ευρώπη η οποία επιδιώκει να στηρίζει την πολιτική της στην καινοτομία."@el¹⁰ "Mr President, ladies and gentlemen, I should like to thank the Members who have taken part in this debate. I should, in particular, also like to thank Mr Barrot for having taken our concerns on board. Our proposed rejections are not unjustified: they are not intended as a simple ‘no’ to the Council. On the contrary, we should like to be involved, given that the Treaty of Lisbon will come into force within a few days, and I consider that Parliament’s role as colegislator is of fundamental importance. I had personally asked the Council formally to present a much more ambitious proposal on the European Crime Prevention Network and to do so immediately after the entry into force of the Treaty of Lisbon. This proposal was not presented. Therefore, it proved truly necessary to reject the proposal, and I believe that Parliament has the right to operate on the basis of full codecision, especially regarding such important issues as this. I thank Mr Nicholson for what he said concerning the roles of victims and perpetrators, roles that are too often reversed. In the few months that I have been in Parliament, I have noted that Parliament and the European Union have accorded an extraordinary degree of importance to the fight against terrorism, while sadly there is a lack of will to address not only the fight against crime, but the organised crime that is at the root of it. It is impossible to imagine combating or preventing crime without considering the possibility of a more comprehensive operation to repress and prevent organised crime and the Mafia – as Mr De Magistris has stated, quoting the remarkable words of Judge Falcone, who was murdered by the Mafia. This said, I should like to make a small digression as someone who unfortunately has had first-hand experience of these matters. All too often, there is not only confusion between victim and perpetrator, but there are governments – and sadly the Italian Government has not paid much attention to this matter – which put victims of the same type of crime on a different footing from each other. Victims of terrorism are treated in one way, and victims of the Mafia in another. In my view, these differences and forms of discrimination cannot continue to exist, because such differences have absolutely no place in a Europe that aims to base its policy on innovation."@en⁴ "Señor Presidente, Señorías, quisiera dar las gracias a los diputados que han participado en este debate. También me gustaría agradecer especialmente a Jacques Barrot por haberse hecho cargo de nuestras preocupaciones. Nuestra propuestas de rechazo no están injustificadas: no pretenden ser un simple «no» al Consejo. Al contrario, querríamos participar, dado que el Tratado de Lisboa entrará en vigor en unos días y considero que el papel del Parlamento como colegislador tiene una importancia fundamental. Personalmente había solicitado al Consejo que presentara una propuesta mucho más ambiciosa acerca de la Red Europea de Prevención de la Delincuencia inmediatamente después de la entrada en vigor del Tratado de Lisboa. Esta propuesta no fue presentada, por lo tanto creo necesario rechazar la propuesta porque considero que el Parlamento tiene el derecho de actuar, sobre la base de la codecisión, especialmente en lo que atañe a asuntos tan importantes como este. Quiero agradecer a James Nicholson lo que ha dicho en relación con los papeles de las víctimas y los delincuentes, papeles que muchas veces se invierten. En los pocos meses que llevo en el Parlamento, he notado que el Parlamento y la Unión Europea han concedido un alto grado de importancia a la lucha contra el terrorismo mientras que, tristemente, hay una falta de voluntad para afrontar no sólo la lucha contra el crimen, sino el crimen organizado que está en la raíz de éste. No se puede imaginar la lucha contra el crimen sin considerar la posibilidad de ejecutar una operación mucho mayor calibre para contener y evitar el crimen organizado y la mafia —como ha dicho Luigi De Magistris, citando las notables palabras del Juez Falcone, que fue asesinado por la mafia—. Dicho esto, me gustaría hacer un pequeño inciso ya que alguien que conozco desafortunadamente ha tenido experiencia de primera mano en estos asuntos. Con demasiada frecuencia, no sólo existe confusión entre la víctima y el delincuente, sino que hay gobiernos —y lamentablemente el Gobierno italiano no ha prestado mucha atención a este tema— que ponen a víctimas del mismo tipo de crimen a una altura diferente. Así, las víctimas del terrorismo son tratadas de un modo y las de la mafia de otro. Desde mi punto de vista, estas diferencias y formas de discriminación no pueden seguir existiendo ya que tal tipo de diferencias no caben en una Europa que tiene por objetivo basar su política en la innovación."@es²¹ "Austatud juhataja, kallid kolleegid! Tahaksin tänada selles arutelus osalenud kolleege. Eelkõige tahan ma aga tänada Jacques Barrot’d, et ta meie muret kuulda võttis. Ettepanekute tagasilükkamine, mille me välja pakkusime, on põhjendatud. Nende mõte ei ole öelda nõukogule lihtsalt „ei”. Vastupidi, me tahame olla kaasatud, sest Lissaboni leping jõustub mõne päeva pärast ning ma olen seisukohal, et Euroopa Parlamendi roll kaasotsustajana on põhjapaneva tähtsusega. Ma ise palusin nõukogul esitada ametlikult Euroopa kriminaalpreventsiooni võrgustiku kohta palju põhjalikum ettepanek ja teha seda kohe pärast Lissaboni lepingu jõustumist. Seda ei esitatud. Seetõttu tuli praegune ettepanek tõesti tagasi lükata. Leian, et Euroopa Parlamendil on õigus tegutseda täieõigusliku kaasotsustajana, eriti nii olulistes küsimustes nagu kõnealune teema. Tänan James Nicholsoni selle eest, mida ta ütles liiga tihti vahetusse minevate ohvri ja kurjategija rollide kohta. Selle paari kuu jooksul, mis ma olen Euroopa Parlamendis töötanud, olen täheldanud, et siinne parlament ja Euroopa Liit peavad terrorismivastast võitlust erakordselt tähtsaks, kuid samal ajal puudub paraku tahe tegeleda mitte üksnes kuritegevuse, vaid ka selle osaks oleva organiseeritud kuritegevuse vastase võitlusega. Võimatu on kujutada ette kuritegevuse vastast võitlust või kuritegevuse ennetamist, ilma et kaalutaks mõtet võtta ulatuslikumaid meetmeid organiseeritud kuritegevuse ja maffia tegevuse tõkestamiseks ja takistamiseks, nagu mainis Luigi De Magistris, tsiteerides maffia mõrvatud kohtuniku Falcone tähelepanuväärseid sõnu. Nüüd tahan teha väikese kõrvalepõike isikuna, kes on kahjuks pidanud siinkäsitletavaid probleeme omal nahal kogema. Liiga sageli ei aeta segi mitte üksnes ohvrit ja kurjategijat, vaid on ka valitsusi – ja paraku ei ole Itaalia valitsus sellele küsimusele suurt tähelepanu pööranud –, kes kohtlevad samalaadsete kuritegude ohvreid erinevalt. Terrorismi ohvreid koheldakse ühtmoodi ja maffia ohvreid teistmoodi. Olen seisukohal, et selline vahetegemine ja diskrimineerimine ei tohi jätkuda, sest sellel ei ole mingit kohta Euroopas, kus eesmärgiks on uuenduslik poliitika."@et⁵ "Arvoisa puhemies, hyvät kuulijat, haluaisin kiittää tähän keskusteluun osallistuneita jäseniä. Haluaisin erityisesti kiittää komission jäsen Barrot’ta huolenaiheidemme huomioon ottamisesta. Meidän ehdottamamme hylkäykset eivät ole perusteettomia: niiden tarkoituksena ei ole vain vastata "ei" neuvostolle. Päinvastoin, me haluaisimme olla mukana, kun Lissabonin sopimus tulee voimaan muutaman päivän päästä, ja pidän parlamentin tehtävää yhteislainsäätäjänä ratkaisevan tärkeänä. Olin pyytänyt henkilökohtaisesti neuvostoa virallisesti esittämään kunnianhimoisemman ehdotuksen eurooppalaisesta rikoksentorjuntaverkostosta heti, kun Lissabonin sopimus on tullut voimaan. Tällaista ehdotusta ei esitetty. Siksi osoittautui välttämättömäksi hylätä ehdotus, ja mielestäni parlamentilla on oikeus toimia kaikilta osin yhteispäätösmenettelyn mukaisesti erityisesti näin tärkeässä asiassa. Kiitän James Nicholsonia siitä, mitä hän sanoi uhrien ja rikollisten asemasta, jotka ovat liian usein nurinkuriset. Niinä muutamana kuukautena, jotka olen ollut parlamentissa, olen huomannut, että parlamentti ja Euroopan unioni ovat panneet huomattavan paljon painoa terrorismin vastaiseen taisteluun, samalla kun surullista kyllä ei riitä tahtoa terrorismin perustana olevien rikosten tai järjestäytyneen rikollisuuden torjuntaan. On mahdotonta ajatella rikosten torjuntaa tai ehkäisyä ottamatta huomioon mahdollisuutta kattavaan toimintaan järjestäytyneen rikollisuuden ja mafian tuhoamiseksi ja ehkäisemiseksi – kuten Luigi De Magistris totesi lainaten mafian murhaaman tuomari Falconen sanoja. Näin ollen haluaisin tehdä pienen sivuhuomautuksen ihmisenä, jolla on omakohtaista kokemusta näistä asioista. Aivan liian usein uhrin ja rikollisen välillä vallitsee sekaannus ja sen lisäksi vielä hallitukset – valitettavasti Italian hallitus ei ole kiinnittänyt tähän asiaan paljoakaan huomiota – kohtelevat samantyyppisen rikoksen uhreja eri tavoin. Terrorismin uhreja kohdellaan eri tavalla kuin mafian uhreja. Mielestäni näitä eroja ja syrjinnän muotoja ei saa olla olemassakaan, koska tällaisella erottelulla ei missään tapauksessa ole sijaa Euroopassa, jonka politiikan on tarkoitus perustua innovaatioihin."@fi⁷ "Monsieur le Président, chers collègues, je voudrais remercier les députés qui ont participé à ce débat. Je dois également remercier en particulier M. Barrot, qui a tenu compte de nos préoccupations. Les rejets que nous proposons ne sont pas injustifiés: ils ne constituent pas un simple «non» adressé au Conseil. Au contraire, nous voudrions participer, du fait que le traité de Lisbonne entrera en vigueur dans quelques jours, et j’estime que le rôle du Parlement en tant que colégislateur est fondamental. J’avais demandé personnellement au Conseil de présenter officiellement une proposition bien plus ambitieuse sur le réseau européen de prévention de la criminalité et de le faire immédiatement après l’entrée en vigueur du traité de Lisbonne. Cette proposition n’a pas été présentée. Il s’est donc avéré réellement nécessaire de rejeter la proposition et je crois que le Parlement a le droit d’agir sur la base d’une pleine codécision, notamment en ce qui concerne des questions aussi importantes que celle-ci. Je remercie M. Nicholson pour ce qu’il a déclaré à propos du rôle des victimes et des auteurs de délits, des rôles que nous inversons trop souvent. Depuis les quelques mois que je suis au Parlement, j’ai remarqué que le Parlement et l’Union européenne ont accordé une importance exceptionnelle à la lutte contre la criminalité, alors que, malheureusement, nous constatons un manque de volonté de lutter non seulement contre la criminalité, mais également contre la criminalité organisée, qui en est à la base. Il est impossible d’envisager la lutte ou la prévention de la criminalité sans envisager la possibilité d’une action plus complète destinée à réprimer et à prévenir la criminalité organisée et la mafia, comme l’a déclaré M. de Magistris, qui a cité les paroles remarquables du juge Falcone, qui a été assassiné par la mafia. Cela dit, je voudrais faire une petite digression en tant que personne qui a malheureusement eu une expérience directe de ces questions. Bien trop souvent, il y a non seulement une confusion entre victime et auteur des faits, mais certain gouvernements - et malheureusement le gouvernement italien n’a pas prêté une grande attention à ce sujet - ne mettent pas les victimes du même type de délit sur un pied d’égalité. Des victimes d’actes terroristes sont traitées d’une manière et les victimes de la mafia d’une autre manière. J’estime que ces différences et ces formes de discrimination ne peuvent continuer d’exister parce que de telles distinctions n’ont vraiment pas leur place dans une Europe qui cherche à fonder sa politique sur l’innovation."@fr⁸ ". – ( Elnök úr, hölgyeim és uraim, szeretnék köszönetet mondani mindazoknak a képviselőknek, akik részt vettek ebben a vitában. Különösen szeretném megköszönni Barrot úrnak, hogy foglalkozott az általunk fontosnak tartott kérdésekkel. Az általunk javasolt elutasítások nem indokolatlanok: nem az volt a cél, hogy egyszerűen „nemet” mondjunk a Tanácsnak. Ellenkezőleg, szeretnénk részt venni, tekintve, hogy a Lisszaboni Szerződés néhány napon belül hatályba lép, és az Európai Parlament társjogalkotói szerepét alapvető fontosságúnak tartom. Személyesen kértem hivatalosan a Tanácsot arra, hogy egy sokkal nagyra törőbb javaslatot nyújtson be az európai bűnmegelőzési hálózatról, és ezt rögtön a Lisszaboni Szerződés hatálybalépése után tegye meg. Ez a javaslat nem került benyújtásra. Ezért szükségszerű volt a javaslat elutasítása, és úgy vélem, hogy a Parlamentnek joga van teljes körű együttdöntési hatáskörét alkalmazni, különösen akkor, ha ilyen fontos kérdésekről van szó. Köszönöm Nicholson úrnak, amit az áldozatok és a bűnelkövetők szerepével kapcsolatban mondott, mely szerepek oly gyakran felcserélődnek. Abban a néhány hónapban, amelyet itt, a Parlamentben eltöltöttem, megfigyeltem, hogy a Parlament és az Európai Unió rendkívüli jelentőséget tulajdonít a terrorizmus elleni küzdelemnek. Ugyanakkor szomorúan konstatáltam, hogy nincs meg az ahhoz szükséges akarat, hogy ne pusztán a bűnözés ellen küzdjünk, hanem a szervezett bűnözés ellen, amely a bűnözés gyökerét jelenti. Lehetetlen a nélkül elképzelni a bűnözés elleni küzdelmet vagy a bűnmegelőzést, hogy mérlegelnénk egy átfogóbb művelet lehetőségét, amelynek célja a szervezett bűnözés és a maffia elfojtása – ahogyan De Magistris úr mondta, Falcone bíró úr szavait idézve, akit a maffia meggyilkolt. Ezzel csak egy rövid kitérőt szerettem volna tenni, mint olyan, aki sajnos első kézből szerzett tapasztalatokat ezekről a problémákról. Túlságosan gyakran történik meg, hogy nem csak az áldozat és a bűnelkövető szerepét illetően van zavar, de vannak olyan kormányok – és sajnálatos módon az olasz kormány nem fordított kellő figyelmet erre a problémára –, amelyek ugyanazon típusú bűncselekmények áldozatait másként ítélik meg. A terrorizmus áldozatait egyféle módon kezelik, a maffia áldozatait pedig más módon. Véleményem szerint ezek a különbségek és a megkülönböztetés e formái nem létezhetnek továbbra is, mert az ilyen különbségeknek semmi helye nincs abban az Európában, amely politikáját az innovációra szándékozik helyezni."@hu¹¹ "Pone pirmininke, ponios ir ponai, norėčiau padėkoti nariams, kurie dalyvavo šiose diskusijose. taip pat norėčiau padėkoti J. Barrot’ui, kad sutiko su tuo, kas mus kelia nerimą. Tai, kad mes siūlome pasiūlymus atmesti, nėra nepagrįsta: tai nėra paprasčiausias „ne“ Tarybai. Atvirkščiai, norėtume dalyvauti, atsižvelgiant į tai, kad Lisabonos sutartis įsigalios po kelių dienų, ir manau, kad Parlamento, kaip bendro sprendimo proceso dalyvio, vaidmuo yra labai svarbus. Pati oficialiai prašiau Tarybos, kad pateiktų gerokai ambicingesnį pasiūlymą dėl Europos nusikalstamumo prevencijos tinklo ir kad tai padarytų iškart po Lisabonos sutarties įsigaliojimo. Tas pasiūlymas nebuvo pateiktas. Todėl paaiškėjo, kad atmesti pasiūlymą iš tikrųjų būtina, ir manau, kad Parlamentas turi teisę veikti kaip visavertis bendro sprendimo proceso dalyvis, ypač kai sprendžiami tokie svarbūs klausimai kaip šis. Dėkoju J. Nicholsonui už tai, ją jis sakė apie aukų ir nusikaltėlių vaidmenis, vaidmenis, kurie per dažnai sukeičiami vietomis. Per kelis mėnesius, kuriuos esu Parlamente, pastebėjau, kad Parlamentas ir Europos Sąjunga ypatingą svarbą teikia kovai su terorizmu, nors, deja, trūksta ryžto kovoti ne tik su nusikalstamumu, bet ir su organizuotu nusikalstamumu, kuris yra nusikalstamumo pagrindas. Neįmanoma įsivaizduoti kovos su nusikalstamumu ar nusikalstamumo prevencijos nesvarstant galimybės plačiau veikti siekiant suvaldyti organizuotą nusikalstamumą ir mafiją ar užkirsti jiems kelią, kaip sakė L. De Magistris, cituodamas nuostabius mafijos nužudyto teisėjo G. Falcone žodžius. Tai pasakiusi norėčiau šiek tiek nukrypti, nes esu, deja, tiesiogiai susidūrusi su tokiais dalykais. Gerokai per dažnai ne tik kyla painiavos dėl aukos ir nusikaltėlio, bet netgi yra vyriausybių, – ir, deja, Italijos Vyriausybė tam skyrė per mažai dėmesio, – kurios tokių pačių nusikaltimų aukas traktuoja skirtingai. Terorizmo aukos traktuojamos vienaip, o mafijos – kitaip. Mano nuomone, tokie skirtumai ir tokios formos diskriminacija negali toliau egzistuoti, nes tokiems skirtumams Europoje, kuri siekia savo politiką grįsti inovacijomis, nėra vietos."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi! Es vēlos pateikties deputātiem, kuri piedalījās šajās debatēs. It īpaši man jāpateicas kungam par to, ka mūsu bažas tika ņemtas vērā. Mūsu ierosinātais noraidījums nav nepamatots — tas nenozīmē, ka mēs vienkārši sakām „nē” Padomei. Tieši otrādi, mēs vēlamies iesaistīties, ņemot vērā, ka pēc dažām dienām stāsies spēkā Lisabonas līgums, un es uzskatu, ka Parlamentam ir ļoti liela nozīme kā vienam no likumdevējiem. Es personīgi lūdzu Padomi oficiāli iesniegt vērienīgāku priekšlikumu par Eiropas Noziedzības apkarošanas tīklu un iesniegt to tūlīt pēc Lisabonas līguma stāšanās spēkā. Šis priekšlikums netika iesniegts. Tādējādi pierādījās, ka šis priekšlikums ir noteikti jānoraida, un es uzskatu, ka Parlamentam ir tiesības darboties saskaņā ar koplēmuma procedūru, it īpaši tādos svarīgos jautājumos kā šie. Es pateicos kungam, kurš runāja par cietušajiem un vainīgajiem, kuru lomas pārāk bieži tiek mainītas vietām. Šajos dažos mēnešos, darbojoties Parlamentā, esmu ievērojusi, ka Parlaments un Eiropas Savienība piešķir ārkārtīgi lielu nozīmi terorisma apkarošanai, bet tajā pašā laikā redzams gribas trūkums, lai pievērstos ne vien noziedzības apkarošanai, bet arī cīnītos ar organizēto noziedzību, kas ir tās pamatā. Noziedzības apkarošana vai novēršana nav iedomājama, ja netiek apsvērta visaptverošākas darbības iespēja, lai izskaustu un novērstu organizēto noziedzību un mafijas struktūras, kā to jau minēja kungs, citējot zīmīgos vārdus, ko teicis tiesnesis kuru nogalināja mafija. Ņemot vērā iepriekš minēto, es gribētu izdarīt mazu atkāpi kā persona, kurai diemžēl nācās tieši saskarties ar šiem jautājumiem. Pārāk bieži attiecībā uz cietušajiem un vainīgajiem ir ne vien pārāk maz skaidrības, bet ir pat valdības — diemžēl Itālijas valdība nav pievērsusi šim jautājumam pietiekamu uzmanību —, kas pret viena un tā paša nozieguma upuriem izrāda dažādu attieksmi. Pret terorisma upuriem tiek izrādīta viena attieksme, bet pret mafijas upuriem — cita. Manuprāt, šādas atšķirības un diskriminācijas formas turpmāk nedrīkst pastāvēt, jo tām nav vietas Eiropā, kura vēlas, lai tās politika būtu pamatota uz inovācijām."@lv¹³ "Signor Presidente, onorevoli colleghi, io vorrei ringraziare i colleghi che hanno partecipato al dibattito e soprattutto vorrei anch'io ringraziare il Commissario Barrot per aver fatto sue le nostre preoccupazioni. Le nostre proposte di rigetto non sono immotivate, non vogliono essere un semplice "no" al Consiglio. Vorremmo invece partecipare, visto che tra pochi giorni entrerà in vigore il trattato di Lisbona, e credo che il ruolo codecisionale di questo Parlamento sia fondamentale. Personalmente avevo chiesto al Consiglio di presentare solennemente, subito dopo l'entrata in vigore del trattato di Lisbona, una proposta molto più ambiziosa rispetto alla Rete europea di prevenzione della criminalità. Questa proposta non è arrivata. Di conseguenza, si è rivelato veramente necessario e obbligatorio un rigetto della proposta e credo che il Parlamento abbia il diritto di operare in piena codecisione soprattutto rispetto a tematiche così importanti. Io ringrazio l'onorevole Nicholson per quanto ha detto in merito al ruolo delle vittime e al ruolo dei carnefici, ruoli che troppo spesso si sono invertiti. In questi pochi mesi che sono al Parlamento europeo ho notato come il Parlamento europeo e l'Unione europea abbiano dedicato una straordinaria importanza alla lotta al terrorismo, mentre manca purtroppo la volontà di affrontare non solo la lotta al crimine, ma il crimine organizzato che è a monte del crimine. Non si possono immaginare la lotta o la prevenzione al crimine senza ipotizzare una più complessa opera di repressione e di prevenzione rispetto al crimine organizzato e alla mafia, come ha ricordato dall'onorevole De Magistris citando le straordinarie parole del giudice Falcone, ucciso dalla mafia. Detto questo, vorrei fare un piccolissimo passaggio da persona che purtroppo ha vissuto questa esperienza sulla propria pelle. Troppo spesso viene fatta non solo confusione tra vittima e carnefice, ma vi sono governi – e purtroppo lo Stato italiano in questo non fa molta attenzione – che mettono su piani diversi vittime di tipologie dello stesso reato. Le vittime del terrorismo sono trattate in una determinata maniera, quelle della mafia in un'altra. Credo che queste differenze e queste discriminazioni non possano continuare ad esistere, perché in un'Europa che vuole basare la propria politica sull'innovazione certe differenze non possono trovare assolutamente ospitalità."@mt¹⁵ ". Mijnheer de Voorzitter, geachte collega’s, ik dank de collega’s die aan dit debat hebben deelgenomen, maar ik zou vooral commissaris Barrot willen bedanken voor het feit dat hij onze zorgen deelt. Onze voorstellen om het initiatief te verwerpen zijn niet ongemotiveerd en zijn geen simpel “nee” tegen de Raad. Daar over enkele dagen het Verdrag van Lissabon van kracht wordt, willen wij ook participeren. Daarom meen ik dat de medebeslissingsbevoegdheid van het Parlement van fundamenteel belang is. Zelf had ik de Raad gevraagd om formeel, direct na de inwerkingtreding van het Verdrag van Lissabon, voor het Europees netwerk inzake criminaliteitspreventie een veel ambitieuzer voorstel in te dienen. Dat voorstel hebben wij niet ontvangen. Daarom restte ons geen andere mogelijkheid dan het voorstel te verwerpen. Ik geloof dat het Parlement met name bij dergelijke belangrijke onderwerpen het recht heeft volledig de medebeslissingsbevoegdheid te gebruiken. Ik dank de heer Nicholson voor wat hij gezegd heeft over de rollen van slachtoffer en dader. Maar al te vaak worden die rollen omgedraaid. In de enkele maanden dat ik deel uitmaak van Europees Parlement heb ik kunnen vaststellen dat het Europees Parlement en de Europese Unie buitengewoon veel belang hechten aan de strijd tegen het terrorisme, terwijl helaas de wil ontbreekt de criminaliteit en met name de georganiseerde misdaad – die aan de basis staat van de criminaliteit – te bestrijden. Bestrijding en preventie van criminaliteit kunnen we ons niet voorstellen zonder complexere maatregelen op het vlak van repressie en preventie van de georganiseerde misdaad en de maffia. De heer De Magistris heeft daarop gewezen door de buitengewoon belangrijke woorden van rechter Falcone, die door de maffia is vermoord, te citeren. Nu wil ik nog een korte persoonlijk getinte opmerking maken als iemand die dit zelf aan den lijve heeft ondervonden. Naast het verwarren van slachtoffer en dader behandelen sommige regeringen – en helaas is de Italiaanse overheid op dit vlak niet erg attent – slachtoffers van verschillende vormen van hetzelfde misdrijf op uiteenlopende wijze. Slachtoffers van het terrorisme worden op een bepaalde manier behandeld, terwijl slachtoffers van de maffia op een andere manier worden behandeld. Ik denk dat deze verschillen en deze vorm van discriminatie niet mogen blijven bestaan, omdat er in een Europa dat zijn beleid op vernieuwing wil stoelen, absoluut geen plaats is voor dergelijke verschillen."@nl³ "Panie przewodniczący, panie i panowie! Dziękuję posłom, którzy wzięli udział w debacie. Dziękuję w szczególności komisarzowi Barrotowi za uwzględnienie naszych obaw. Nasze propozycje odrzucenia nie są bezzasadne: nie oznaczają zwykłego „nie” dla Rady. Przeciwnie, chcemy zaangażowania, biorąc pod uwagę, że traktat lizboński wejdzie w życie już za kilka dni, a ja jestem zdania, że rola Parlamentu Europejskiego jako kolegislatora ma doniosłe znaczenie. Osobiście zwróciłam się formalnie do Rady o przedłożenie bardziej ambitnego wniosku dotyczącego europejskiej sieci prewencji kryminalnej, i to niezwłocznie po wejściu w życie traktatu lizbońskiego. Wniosek taki nie został przedłożony. Stąd też konieczne jest odrzucenie wniosku, sądzę bowiem, że Parlament ma prawo działać w ramach pełnej współdecyzji, zwłaszcza w sprawach tak doniosłej wagi jak te. Dziękuję panu posłowi Nicholsonowi za jego wypowiedź dotyczącą ról ofiar i sprawców, ról, które nazbyt często ulegają odwróceniu. W ciągu kilku miesięcy mojej bytności w Parlamencie zauważyłam, że Parlament i Unia Europejska nadały nadzwyczajną wagę kwestii zwalczania terroryzmu, choć niestety zabrakło woli, by zająć się nie tylko zwalczaniem przestępczości, ale również przestępczości zorganizowanej, która leży u jej źródeł. Nie można wyobrazić sobie zwalczania przestępczości czy zapobiegania jej bez uwzględniania bardziej kompleksowych operacji ścigania i zapobiegania przestępczości zorganizowanej i mafii, jak powiedział pan poseł De Magistris, cytując trafną myśl sędziego Falconego, zamordowanego przez mafię. Chce teraz uczynić małą dygresję jako osoba dźwigająca bagaż bezpośrednich doświadczeń w tych sprawach. Nazbyt często nie odróżnia się ofiary od sprawcy, a co więcej, rządy – w tym niestety rząd włoski, nieprzywiązujący do tego zbytniej wagi – stawiają ofiary przestępstw tego samego typu w różnym położeniu. Ofiary terroryzmu są traktowane inaczej niż ofiary mafii. Moim zdaniem nie powinny istnieć takie różnice ani formy dyskryminacji, ponieważ na takie różnice absolutnie nie ma miejsca w Europie, która zamierza oprzeć swą politykę na innowacji."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, gostaria de agradecer aos senhores deputados que participaram neste debate. Em particular, gostaria também de agradecer ao Senhor Comissário Jacques Barrot por ter tido em conta as nossas preocupações. As rejeições que propomos têm justificação: não são um simples "não" ao Conselho. Pelo contrário, gostaríamos de ser envolvidos, dado que o Tratado de Lisboa entrará em vigor dentro de dias, e eu considero que o papel do Parlamento como co-legislador é de importância fundamental. Pedi pessoalmente ao Conselho que apresentasse formalmente uma proposta muito mais ambiciosa sobre a Rede Europeia de Prevenção da Criminalidade, e que o fizesse imediatamente após a entrada em vigor do Tratado de Lisboa. Não foi apresentada nenhuma proposta. Por conseguinte, revelou-se verdadeiramente necessário rejeitar a proposta, e eu creio que o Parlamento tem o direito de funcionar com base na plena co-decisão, especialmente em relação a questões tão importantes como esta. Agradeço ao senhor deputado James Nicholson o que disse relativamente aos papéis das vítimas e dos criminosos, papéis que são frequentemente invertidos. Nos meus poucos meses no Parlamento, observei que o Parlamento e a União Europeia atribuíam um nível de importância extraordinário à luta contra o terrorismo, enquanto, infelizmente, existe falta de vontade para abordar não só a luta contra a criminalidade, mas também a criminalidade organizada que está na sua raiz. É impossível pensar em combater ou prevenir a criminalidade sem considerar a possibilidade de uma operação mais abrangente para reprimir e prevenir a criminalidade organizada e a Mafia – tal como declarou o senhor deputado Luigi De Magistris, ao citar as notáveis palavras do juiz Giovanni Falcone, assassinado pela Mafia. Dito isto, gostaria de falar um pouco na qualidade de alguém que infelizmente teve uma experiência em primeira mão destes assuntos. Além de se confundir frequentemente vítima e criminoso, há governos – e infelizmente, o Governo italiano não tem prestado muita atenção a esta matéria – que colocam as vítimas do mesmo tipo de crime em patamares diferentes. As vítimas do terrorismo são tratadas de uma maneira, as vítimas da Mafia de outra. Na minha perspectiva, estas diferenças e formas de discriminação não podem continuar a existir, porque são diferenças que não têm lugar numa Europa que procura basear as suas políticas na inovação."@pt¹⁷ "Dle preşedinte, doamnelor şi domnilor, aş dori să mulţumesc deputaţilor care au luat parte la această dezbatere. În special, aş dori să mulţumesc dlui Barrot pentru că a acordat atenţie preocupărilor noastre. Respingerea pe care o propunem nu este nejustificată: nu este intenţionată ca un simplu „nu” adresat Consiliului. Dimpotrivă, am dori ca acesta să fie implicat, dat fiind că Tratatul de la Lisabona va intra în vigoare în câteva zile şi consider că rolul Parlamentului, ca legislator, este de o importanţă fundamentală. Personal am solicitat oficial Consiliului să prezinte o propunere mult mai ambiţioasă cu privire la Reţeaua europeană de prevenire a criminalităţii şi să facă acest lucru imediat după intrarea în vigoare a Tratatului de la Lisabona. Această propunere nu a fost prezentată. Prin urmare, s-a dovedit necesară respingerea propunerii şi cred că Parlamentul are dreptul de a acţiona cu drepturi depline de codecizie, în special în ceea ce priveşte chestiuni atât de importante precum aceasta. Mulţumesc dlui Nicholson pentru ceea ce a spus cu privire la rolurile victimelor şi infractorilor, roluri care, prea des, sunt inversate. În cele câteva luni cât am fost în Parlament, am observat că Parlamentul şi Uniunea Europeană au acordat o importanţă extraordinară luptei împotriva terorismului, deşi, din păcate, nu există voinţa de a aborda nu numai lupta împotriva criminalităţii, ci şi crima organizată care stă la baza acestei criminalităţi. Este imposibil să ne imaginăm combaterea sau prevenirea criminalităţii fără a lua în considerare posibilitatea unei operări mai ample în scopul reprimării şi prevenirii a crimei organizate şi a mafiei – potrivit dlui De Magistris, citând remarcabilele cuvinte ale judecătorului Falcone, asasinat de mafie. Acestea fiind spuse, aş dori să fac o mică digresiune, ca o persoană care, din păcate, a trăit direct astfel de situaţii. Mult prea des se întâmplă nu doar ca victima şi infractorul să fie confundate, dar şi ca guverne – şi, din păcate, guvernul italian nu a acordat atenţie suficientă acestui aspect – care acordă victimelor aceluiaşi tip de infracţiune câte un statut diferit. Victimele terorismului sunt tratate într-un fel, iar cele ale mafiei în alt fel. După părerea mea, aceste diferenţe şi forme de discriminare nu pot continua să existe, pentru că nu îşi găsesc absolut niciun loc în cadrul unei Europe care vizează fundamentarea politicii sale pe inovare."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, chcela by som poďakovať všetkým poslancom, ktorí v tejto rozprave vystúpili. Predovšetkým by som chcela poďakovať pánovi Barrotovi za to, že si naše obavy vzal k srdcu. Náš navrhovaný zamietavý postoj nie je neoprávnený – nebude to iba jednoduché „nie“ vyslovené Rade. Práve naopak, my by sme sa radi podieľali, vzhľadom na to, že Lisabonská zmluva o pár dní nadobudne platnosť. A myslím si tiež, že úloha Parlamentu ako spoločného zákonodarcu má zásadný význam. Ja osobne som formálne požiadala Radu o predloženie ambicióznejšieho návrhu o Európskej sieti na prevenciu trestnej činnosti, a to okamžite po vstupe Lisabonskej zmluvy do platnosti. Takýto návrh nebol predložený. Preto je skutočne potrebné, aby sme návrh zamietli, a myslím si, že Parlament má právo pracovať formou úplného spolurozhodovania najmä v prípade takýchto závažných vecí. Ďakujem pánovi Nicholsonovi za jeho slová o úlohách obetí a páchateľov, ktoré sa často zamieňajú. Za tých niekoľko mesiacov v Parlamente som si všimla, že Parlament a Európska únia pripisujú mimoriadnu dôležitosť boju proti terorizmu, zatiaľ čo vôľa na riešenie trestnej činnosti, ale aj organizovaného zločinu, ktoré sú základom terorizmu, je príliš malá. Je nemožné predstaviť si boj proti trestnej činnosti alebo predchádzanie trestnej činnosti bez zváženia možnosti komplexnejšej operácie na potlačenie a predchádzanie trestnej činnosti a mafii, ako povedal pán De Magistris, keď citoval výnimočné slová sudcu Falconeho, zavraždeného mafiou. Na základe tohto by som teraz rada uviedla jednu poznámku ako človek, ktorý má s týmito záležitosťami, nanešťastie, skúsenosti z prvej ruky. Nielenže sa často zamieňajú úlohy obetí a páchateľov, ale dokonca aj vlády – žiaľ, ani talianska vláda nevenuje tejto záležitosti dostatočnú pozornosť – rôznym spôsobom zaobchádzajú s obeťami rovnakého druhu trestnej činnosti. S obeťami terorizmu sa zaobchádza inak než s obeťami mafie. Podľa môjho názoru nesmú takéto rozdiely a formy diskriminácie naďalej existovať, pretože v Európe, ktorá plánuje postaviť svoju politiku na inováciách, nemajú takéto rozdiely vôbec žiadne miesto."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, gospe in gospodje, rada bi se zahvalila poslancem, ki so sodelovali v tej razpravi. Predvsem bi se rada zahvalila tudi gospodu Barrotu, ker je upošteval naše pomisleke. Zavrnitve, ki smo jih predlagali, niso neupravičene: niso mišljene kot preprost „ne“ Svetu. Nasprotno, glede na to, da bo Lizbonska pogodba začela veljati čez nekaj dni, bi bili radi vključeni, in menim, da je vloga Parlamenta kot sozakonodajalca izjemno pomembna. Osebno sem pozvala Svet, naj uradno predloži veliko ambicioznejši predlog o Evropski mreži za preprečevanje kriminala in naj to stori takoj po začetku veljavnosti Lizbonske pogodbe. Ta predlog ni bil predložen. Zato se je zavrnitev predloga izkazala za resnično nujno in menim, da ima Parlament pravico do delovanja na podlagi popolnega soodločanja, zlasti v zvezi s tako pomembnimi zadevami, kot je to. Zahvaljujem se gospodu Nicholsonu za to, kar je povedal glede vlog žrtev in storilcev, vlog, ki so prepogosto zamenjane. V nekaj mesecih, odkar sem v Parlamentu, sem ugotovila, da Parlament in Evropska unija pripisujeta izjemno velik pomen boju proti terorizmu, medtem ko na žalost primanjkuje pripravljenosti za obravnavanje ne samo boja proti kriminalu, temveč tudi organiziranega kriminala, ki je izvor kriminala. Boja proti kriminalu ali preprečevanja kriminala si ni mogoče predstavljati, ne da bi se preučila možnost za celovitejše delovanje za zaustavitev in preprečevanje organiziranega kriminala in mafije – kakor je rekel gospod de Magistris, ko je navedel znamenite besede sodnika Falconeja, ki ga je umorila mafija. Zdaj, ko sem povedala to, bi rada spregovorila še kot nekdo, ki ima žal izkušnje s temi zadevami iz prve roke. Vse prepogosto se zamenjuje žrtve in storilce, pa tudi vlade – in žal se italijanska vlada ni veliko posvečala temu – postavljajo žrtve enake vrste kaznivega dejanja v neenakovreden položaj. Žrtve terorizma se obravnavajo na en način, žrtve mafije pa na drug. Menim, da te razlike in oblike diskriminacije ne bi smele več obstajati, ker za take razlike nikakor ni prostora v Evropi, ki namerava svojo politiko opreti na inovacije."@sl^20,20 "Herr talman, mina damer och herrar! Jag vill tacka de ledamöter som har deltagit i debatten. Jag vill också tacka Jacques Barrot alldeles särskilt för att han har tagit till sig vår oro. Våra förslag till förkastande är inte omotiverade: de ska inte ses som ett enkelt nej till rådet. Vi vill i stället medverka med tanke på att Lissabonfördraget träder i kraft om några dagar och jag anser att parlamentets roll som medlagstiftare är av avgörande betydelse. Jag hade personligen uppmanat rådet att formellt lägga fram ett mycket mer ambitiöst förslag om det europeiska nätverket för förebyggande av brottslighet omedelbart när Lissabonfördraget träder i kraft. Förslaget lades inte fram. Det var därför verkligen nödvändigt att förkasta förslaget och jag anser att parlamentet har rätt att agera på grundval av fullt medbeslutande, i synnerhet när det gäller så viktiga frågor som den här. Jag tackar James Nicholson för det han sade om offrens och förövarnas roller, som ofta är omvända. Under de få månader som jag har suttit i parlamentet har jag lagt märke till att parlamentet och EU lägger mycket stor vikt vid kampen mot terrorism, samtidigt som det tyvärr saknas vilja att bekämpa inte bara brottsligheten, utan även den organiserade brottsligheten som utgör roten. Det är omöjligt att försöka bekämpa eller förebygga brottslighet utan att överväga möjligheten till en mer omfattande operation för att kväva och förebygga den organiserade brottsligheten och maffian – som Luigi de Magistris sade när han citerade de beaktansvärda orden från domare Giovanni Falcone, som mördades av maffian. Men jag skulle vilja avvika något från huvudtemat eftersom jag tyvärr har direkt erfarenhet av de här frågorna. Allt för ofta blandar man ihop inte bara offer och förövare, utan det finns även regeringar – och tyvärr har den italienska regeringen inte ägnat tillräcklig uppmärksamhet åt den här frågan – som inte jämställer offren för samma typ av brott. Terrorismens offer behandlas på ett sätt och maffians offer på ett annat. Enligt min åsikt får dessa skillnader och typer av diskriminering inte fortgå, för sådana skillnader har absolut ingen plats i ett Europa som strävar efter en politik som grundas på innovation."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"De Magistris"¹³ "Falcone"¹³ "G."¹³ "IT)"¹¹ "Nicholson"¹³ "Sonia Alfano"¹¹ "Sonia Alfano,"^15,12 "előadó"¹¹ "relatore."¹² "relatrice"¹⁵
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶