Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-11-23-Speech-1-104"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2009-11-23"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Reţea europeană de prevenire a criminalităţii (REPC) - Normele privind confidenţialitatea informaţiilor Europol - Normele de punere în aplicare care reglementează relaţiile Europol cu partenerii, inclusiv schimbul de date cu caracter personal şi de informaţii clasificate - Lista statelor terţe şi a organizaţiilor cu care Europol încheie acorduri - Normele de punere în aplicare privind fişierele de lucru pentru analiză ale Europol - Acreditarea activităţilor criminalistice de laborator (dezbatere)6
dcterms:Language	"it"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20091123.18.1-104"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-11-23-Speech-1-1056
lpv:speaker	lp:Sonia Alfano6
lpv:spoken text	"Signor Presidente, onorevoli colleghi, io interverrò sulla Rete europea di prevenzione della criminalità. La proposta prevede che la Rete sia composta da un segretariato, da punti di contatto designati da ogni Stato membro e da un consiglio di amministrazione. Questo consiglio di amministrazione dovrebbe essere composto da rappresentanti nazionali nominati dagli Stati membri e sarebbe presieduto da un presidente che guida un comitato esecutivo. Io credo che ci sia anche una sorta di confusione in questo senso tra punti di contatto e rappresentanti nazionali. Vengono, tra l'altro – ed è una cosa gravissima – completamente tagliati fuori i coinvolgimenti del mondo della società civile, del mondo accademico, del mondo delle esperienze e quindi degli esperti. Vengono totalmente tagliati i collegamenti strutturali tra la Rete e le altre istituzioni e organismi comunitari che si occupano appunto di criminalità e di prevenzione del crimine. La decisione non prevede alcuna forma di cooperazione con il Parlamento europeo e viene omesso il requisito della conoscenza delle lingue, che invece era stato precedentemente richiesto. In qualità di relatrice, credo che questa proposta sia assolutamente inefficiente e non sia in grado di affrontare la prevenzione del crimine per diversi motivi. In primo luogo, non è stata in grado assolvere a quegli obiettivi per cui era stata creata; in secondo luogo, non c'è stata una collaborazione tra la Commissione, il Consiglio e gli Stati membri e credo che questo sia da intendere come una sorta di sabotaggio della stessa Rete. La prevenzione del crimine non può essere ridotta allo scambio di migliori prassi. Purtroppo abbiamo assistito quasi a una forma di turismo di vari funzionari che si recavano nei vari paesi in visita e spesso non riuscivano neanche a parlarsi tra di loro perché non c'era nessuna forma di traduzione. Il mancato coinvolgimento della società civile e delle ONG nonché il mancato sviluppo di materiali sulla prevenzione come i documenti per la scuola rendono totalmente inefficiente questa Rete. Per far funzionare la Rete credo che sia opportuno rafforzare le sue competenze, anche introducendo la lotta al crimine e la prevenzione del crimine organizzato. Propongo pertanto il rigetto della proposta, che avrebbe potuto essere accolta solo ed esclusivamente qualora il Consiglio avesse presentato una proposta davvero ambiziosa che purtroppo non è arrivata. Questa rete è stata creata nel 2001 con decisione del Consiglio 2001/427/GAI. Gli obiettivi di questa Rete erano quelli di facilitare la cooperazione e gli scambi di informazioni e di esperienze a livello nazionale e a livello europeo, raccogliere e analizzare informazioni in materia soprattutto volte allo scambio di migliori prassi, organizzare conferenze, seminari, incontri e iniziative che avevano l'obiettivo di favorire lo scambio di esperienze e di migliori prassi, nonché fornire anche consulenza al Consiglio e alla Commissione in materia di prevenzione della criminalità. La decisione prevedeva che la struttura si basasse su punti di contatto designati dalla Commissione e dagli Stati membri, che dovevano comprendere almeno un rappresentante delle autorità nazionali, mentre gli altri punti di contatto potevano essere designati tra ricercatori o docenti universitari specializzati. Gli Stati membri erano comunque tenuti a coinvolgere ricercatori, docenti universitari, ONG e il mondo della società civile. Persino Europol e l'Osservatorio europeo delle droghe e delle tossicodipendenze erano associati ai lavori come organismi competenti. Nel 2005 la Rete è stata sottoposta ad una prima riforma interna della struttura, che ha previsto in maniera stabile due commissioni – una sul programma di lavoro e una sulla ricerca – mentre la gestione del è passata dalla Commissione europea al Regno Unito, che tuttora lo mantiene aggiornato. Nel 2007 c'è stata un'altra revisione, che ha stabilito la necessità di rafforzare innanzitutto il segretariato, evidenziando anche la necessità di affrontare il problema delle risorse per le commissioni permanenti e per i rappresentanti nazionali. Nel marzo del 2009 è stata pubblicata una valutazione esterna proprio sul funzionamento della Rete che, da una parte, ha messo in evidenza l'importanza degli obiettivi con cui nasceva questa Rete e, dall'altra, ha evidenziato purtroppo il fallimento organizzativo che ha impedito di raggiungere gli obiettivi importanti di cui parlavamo prima. Tra i problemi evidenziati, che hanno portato praticamente al collasso della Rete, c'è stata la mancanza di risorse appropriate, un segretariato inefficace, la mancanza di impegno da parte dei rappresentanti nazionali e un programma di lavoro molto povero. La valutazione ha anche contemplato la possibilità di smantellare la Rete. Essa ha, di conseguenza, istituito un gruppo di lavoro per esaminare le raccomandazioni avanzate nel marzo del 2009 e ha pensato che fossero necessari degli emendamenti all'atto di creazione della Rete. In particolare, è stato proposto un segretariato esterno finanziato con i fondi di programmi comunitari. Nonostante alcuni Stati membri avessero rilanciato l'idea di smantellare la Rete, altri Stati membri hanno invece proposto una sua riforma. La Presidenza svedese del Consiglio dell'Unione europea ha fatto sua questa proposta al punto da farne una priorità nel proprio semestre di attività. A questo punto, non posso che sottolineare anche il mio personale imbarazzo nel vedere queste poltrone vuote, visto che proprio la Presidenza svedese aveva fatto sue queste proposte."@it12
lpv:spokenAs	substitute; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)23 member; ALDE (2009-07-14--2014-06-30)23 unknown; Italia dei Valori - Lista Di Pietro (2009-07-14--2014-06-30)23 substitute; CONT (2009-07-16--2012-01-18)23 member; Delegation for relations with the Maghreb countries and the Arab Maghreb Union (2009-09-16--2014-06-30)23 member; LIBE (2009-07-16--2012-01-18)23 substitute; Delegation for relations with the countries of Central America (2009-09-16--2014-06-30)23 member; Delegation to the Parliamentary Assembly of the Union for the Mediterranean (2009-09-16--2014-06-30)23
lpv:translated text	"Pane předsedající, dámy a pánové, chci pohovořit o Evropské síti pro předcházení trestné činnosti. Návrh předpokládá, že síť by měl tvořit sekretariát, kontaktní místa určená každým členským státem a správní rada. Tuto správní radu by měli tvořit zástupci jmenovaní členskými státy v čele s předsedou, který řídí výkonný výbor. Domnívám se, že zde také dochází k určitému chaotickému směšování kontaktních míst a zástupců členských států. Občanská společnost, akademické kruhy, svět zkušeností, a tedy odborníků, nikdo z nich nemá v síti své zastoupení. To je velice vážná věc. Jsou zcela přerušena strukturální propojení mezi sítí a ostatními orgány a institucemi Společenství, které se zabývají trestnou činností a jejím předcházením. Rozhodnutí nepředpokládá žádnou formu spolupráce s Evropským parlamentem a požadavek na znalost jazyků byl vypuštěn, přestože původně byla vyžadována. Jako zpravodajka se domnívám, že tento návrh je zcela neúčinný a nemůže vyřešit problematiku předcházení trestné činnosti z několika důvodů. Za prvé, nedokázal naplnit cíle, pro jejichž dosažení byl vytvořen; za druhé, chybí jakákoli spolupráce mezi Komisí, Radou a členskými státy a domnívám se, že je nutno považovat to za jakousi sabotáž sítě samotné. Předcházení trestné činnosti nelze omezit na předávání osvědčených postupů. Bohužel jsme byli svědky až téměř jakési turistiky ze strany různých úředníků, kteří navštěvovali různé země a často se ani nedokázali vzájemně domluvit, protože nebyli k dispozici žádní tlumočníci. Neschopnost zapojit občanskou společnost a nevládní organizace nebo vytvořit materiály o prevenci, jako jsou publikace pro školy, vede k naprosté neúčinnosti sítě. Aby síť fungovala, je podle mého názoru třeba posílit její pravomoci a začlenit boj proti trestné činnost a předcházení organizované trestné činnosti. Navrhuji proto, abychom tento návrh zamítli, jeho schválení by připadalo v úvahu pouze tehdy, pokud by Rada předložila návrh skutečně ambiciózní. Je politováníhodné, že se tak nestalo. Tato síť byla vytvořena v roce 2001 rozhodnutím Rady 2001/427/SVV. Jejím cílem bylo usnadnit spolupráci a výměnu informací a zkušeností na vnitrostátní a evropské úrovni, shromažďovat a analyzovat předmětné informace zaměřené především na výměnu osvědčených postupů, pořádat konference, semináře, setkání a předkládat iniciativy, které podporují výměnu zkušeností a osvědčených postupů, a poskytovat Radě a Komisi odborné znalosti v oblasti prevence kriminality. Rozhodnutí předpokládalo, že struktura bude založena na kontaktních místech určených Komisí a jednotlivými členskými státy. Tato kontaktní místa měla zahrnovat nejméně jednoho zástupce vnitrostátních orgánů, zatímco ostatními určenými kontaktními místy mohli být výzkumní pracovníci nebo vysokoškolští učitelé, kteří se na tuto oblast specializují. Členské státy byly v každém případě vyzvány, aby výzkumné pracovníky, vysokoškolské učitele, nevládní organizace a občanskou společnost do této struktury zapojily. Jako odborné orgány byly do této činnosti zapojeny i Europol a Evropské monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost. V roce 2005 byla provedena první vnitřní reforma struktury sítě. To předpokládalo vytvoření dvou stálých komisí – jednu pro pracovní program a jednu pro výzkum – přičemž správa webových stránek přešla z Evropské komise na Spojené království, které průběžně zajišťuje jejich aktualizaci. V roce 2007 došlo k dalšímu přezkoumání, které potvrdilo naléhavou potřebu posílit sekretariát, a zdůraznilo, že je nutno vyřešit problém zdrojů pro stálé komise a zástupce členských států. V březnu 2009 bylo zveřejněno externí hodnocení fungování sítě. Zaměřilo se na důležitost cílů, kvůli kterým byla vytvořena, ale bohužel zároveň poukázalo na organizační selhání, které brzdilo dosažení těchto důležitých cílů, o nichž jsme již předtím hovořili. To odhalilo problémy, které vedly k faktickému zhroucení sítě, například nedostatek vhodných zdrojů, neuspokojivě fungující sekretariát, nedostatečný zájem ze strany zástupců členských států a velmi špatný pracovní program. Hodnocení rovněž zvažovalo možnost zrušení této sítě. Síť následně vytvořila pracovní skupinu, která měla přezkoumat doporučení vydaná v březnu 2009, a došla k názoru, že v aktu, na základě kterého síť vznikla, je třeba provést některé změny. Především bylo navrženo, aby byl zřízen externí sekretariát financovaný z fondů pro programy Společenství. Přestože některé členské státy znovu oživily myšlenku zrušení sítě, jiné navrhovaly její reformu. Švédské předsednictví Evropské rady s tímto návrhem souhlasilo a učinilo z něj dokonce jednu z priorit svého půlročního funkčního období. V tomto místě musím zdůraznit, že pociťuji velké rozpaky, když vidím tato prázdná sedadla vzhledem k tomu, že tyto návrhy předložilo samotné švédské předsednictví."@cs1 "Hr. formand, mine damer og herrer! Jeg vil tale om det europæiske kriminalpræventive net. Ifølge forslaget skal netværket bestå af et sekretariat, kontaktpunkter, som udpeges af hver medlemsstat, og en bestyrelse. Bestyrelsen skal bestå af nationale repræsentanter udpeget af medlemsstaterne og have en formand med ansvar for et forretningsudvalg. Jeg tror også, at der hersker en vis forvirring mellem begreberne kontaktpunkter og nationale repræsentanter. Civilsamfundet, den akademiske verden, folk med erfaring og også eksperter er fuldstændig udelukket fra netværket. Det er meget alvorligt. De strukturelle forbindelser mellem netværket og de andre fællesskabsinstitutioner og -organer, der er beskæftiget med kriminalitet og forebyggelse af kriminalitet, er helt afskåret fra at deltage. Afgørelsen indeholder ikke noget om nogen som helst form for samarbejde med Europa-Parlamentet, og kravet om kendskab til sprog er udeladt, selvom dette krav allerede er blevet fremsat. I min egenskab af ordfører mener jeg, at dette forslag er ganske ineffektivt og af flere grunde ikke kan bruges til at forebygge kriminalitet. For det første har det ikke kunnet opfylde de målsætninger, som det skulle, for det andet har der ikke været noget samarbejde mellem Kommissionen, Rådet og medlemsstaterne, og det svarer efter min mening til en slags sabotage af selve netværket. Forebyggelse af kriminalitet kan ikke reduceres til et spørgsmål om bedste praksis. Desværre har vi været vidner til noget, der næsten kan kaldes en slags turisme for embedsmænd, som har besøgt forskellige lande og ofte ikke en gang kunnet tale sammen, fordi der ikke var tolke. Civilsamfundet og ngo'er har ikke været med, og der er ikke udarbejdet materiale om forebyggelse i form af f.eks. bøger, og det betyder alt sammen, at dette netværk er ganske ineffektivt. For at få det til at virke, tror jeg, at vi skal styrke dets beføjelser og også inddrage bekæmpelse af kriminalitet og forebyggelse af organiseret kriminalitet. Derfor foreslår jeg, at vi forkaster dette forslag, som kun kunne have været accepteret, hvis Rådet havde fremlagt et virkelig ambitiøst forslag. Det er desværre ikke sket. Dette net blev etableret i 2001 ved Rådets afgørelse 2001/427/JHA. Formålet var at lette samarbejde og udveksling af oplysninger og erfaringer på nationalt og europæisk plan, at indhente og analysere relevante oplysninger med henblik på især udveksling af bedste praksis, at tilrettelægge konferencer, seminarer, møder og andre aktiviteter for at lette udveksling af erfaringer og eksempler på bedste praksis samt stille sagkundskab til rådighed for Rådet og Kommissionen vedrørende kriminalitetsforebyggelse. Ifølge afgørelsen skulle strukturen baseres på kontaktpunkter, som udpeges af Kommissionen og medlemsstaterne. Disse kontaktpunkter skulle omfatte mindst én repræsentant fra de nationale myndigheder, mens de andre udpegede kontaktpunkter kunne være forskere eller universitetsfolk, der er specialiserede inden for dette område. Under alle omstændigheder skulle medlemsstaterne inddrage forskere, universitetsfolk, ngo'er og civilsamfundet. Selv Europol og Det Europæiske Overvågningscenter for Narkotika og Narkotikamisbrug blev inddraget i arbejdet i deres egenskab af sagkyndige organer. I 2005 gennemgik netværket sin første interne strukturreform. Det medførte bl.a., at der blev nedsat to stående udvalg, et for arbejdsprogrammet og et for forskning, mens administrationen af webstedet blev overført fra Europa-Kommissionen til Det Forenede Kongerige, som stadig er ansvarlig for at opdatere det. I 2007 blev der gennemført endnu en ændring, bl.a. på baggrund af en erkendelse af, at det var nødvendigt at styrke sekretariatet og håndtere problemet med ressourcer til de stående udvalg og de nationale repræsentanter. I marts 2009 offentliggjordes en ekstern evaluering af netværkets funktion. Her lå fokus på vigtigheden af de målsætninger, som dannede grundlag for netværket, men samtidig blev der gjort rede for de organisatoriske fejlgreb, som havde hindret opfyldelsen af de vigtige målsætninger, som vi talte om før. De problemer, som således blev belyst, og som førte til et reelt sammenbrud af netværket, omfattede mangel på ressourcer, et ineffektivt sekretariat, manglende engagement fra de nationale repræsentanters side og et meget dårligt arbejdsprogram. Evalueringen omhandlede også muligheden af at opløse netværket. Følgelig nedsatte netværket en arbejdsgruppe, som skulle se på henstillingerne fra marts 2009 og konkluderede, at der var behov for visse ændringer i akten om oprettelse af netværket. Navnlig foreslog man, at der skulle være et eksternt sekretariat, som skulle finansieres via midler fra fællesskabsprogrammer. Selvom nogle medlemsstater havde genoplivet tanken om at opløse netværket, foreslog andre, at det skulle omlægges. Det svenske formandskab for Det Europæiske Råd tilsluttede sig dette forslag og det endda i så høj grad, at det blev en prioritering under dette formandskab. Her er jeg nødt til at sige, at jeg synes, det er utrolig pinligt med disse tomme stole, da det jo er det svenske formandskab selv, som har stillet forslagene."@da2 "Herr Präsident, meine Damen und Herren, ich möchte über das Europäische Netz für Kriminalprävention sprechen. Der Vorschlag sieht vor, dass sich das Netz aus einem Sekretariat und den von jedem Mitgliedstaat zu bestimmenden Kontaktstellen sowie einem Führungsgremium zusammensetzen sollte. Dieses Führungsgremium soll aus nationalen, von Mitgliedstaaten ernannten Vertretern bestehen und würde unter der Leitung eines Vorsitzenden stehen, dem ein Exekutivausschuss zur Seite steht. Ich glaube auch, dass es im Hinblick auf die Kontaktstellen und nationalen Vertreter einige Unklarheiten gibt. Die Zivilbevölkerung, die akademischen Vertreter, die Arbeitswelt und die Fachleute sind in dieses Netz nicht eingebunden. Das ist ein Problem. Die strukturellen Verbindungen zwischen dem Netz und den anderen Einrichtungen und Behörden der EU, die mit Kriminalität und Kriminalprävention zu tun haben, existieren nicht. Der Beschluss beinhaltet keinerlei Form der Zusammenarbeit mit dem Europäischen Parlament; auch die Forderung der Kenntnis von Fremdsprachen, die zuvor erhoben wurde, wurde gänzlich vernachlässigt. In meiner Eigenschaft als Berichterstatterin glaube ich, dass der Vorschlag komplett ineffizient und für die Kriminalprävention gänzlich ungeeignet ist. zweitens gab es bisher keine Zusammenarbeit zwischen der Kommission, dem Rat und den Mitgliedstaaten. Ich denke, das kann man als Form der Sabotage des Netzes ansehen. Kriminalprävention kann sich nicht auf den Austausch von bewährten Praktiken beschränken. Leider waren wir Zeuge einer Sonderform von Tourismus vonseiten einiger Amtsträger, die verschiedene Länder besucht und oftmals wegen eines Mangels an Dolmetschern nicht einmal miteinander gesprochen haben. Der Ausschluss der Zivilbevölkerung und von Nichtregierungsorganisationen oder das Versäumnis, Materialien über Kriminalprävention wie Schulbücher zu entwickeln, macht dieses Netz komplett ineffizient. Damit das Netz funktionieren kann, denke ich, dass wir seine Rechte stärken sowie die Bekämpfung der Kriminalität und die Prävention von organisierter Kriminalität mit einbeziehen sollten. Ich schlage daher vor, diesen Vorschlag abzulehnen. Der Vorschlag hätte nur angenommen werden können, wenn der Rat einen wirklich ehrgeizigen Vorschlag vorgelegt hätte. Leider ist das nicht passiert. Dieses Netz wurde 2001 durch den Beschluss des Rates 2001/427/JHA eingerichtet. Seine Zielsetzung ist eine Erleichterung der Zusammenarbeit, des Austausches von Informationen und Erfahrungen auf nationaler und europäischer Ebene, Informationen zum Austausch bewährter Praktiken zu erheben und analysieren, Konferenzen, Seminare, Besprechungen und Initiativen mit dem Ziel zu organisieren, Erfahrungen und Informationen zu bewährten Praktiken auszutauschen sowie dem Rat und der Kommission sein Fachwissen über die Kriminalprävention bereitzustellen. Der Beschluss sah Kontaktstellen als Grundlage der Struktur dieses Netzes vor, die von der Kommission und den Mitgliedstaaten zu bestimmen sind. In diese Kontaktstellen sollte zumindest ein Vertreter der staatlichen Behörden entsandt werden, der Rest sollte sich aus Forschern und Wissenschaftlern, die sich auf diesem Gebiet spezialisiert haben, zusammensetzen. Die Mitgliedstaaten sollten auf jeden Fall Forscher, Wissenschaftler, Nichtregierungsorganisationen sowie die Zivilbevölkerung beteiligen. Auch Europol und die Europäische Beobachtungsstelle für Drogen und Drogensucht sollte als Sachverständigengremium beteiligt sein. Im Jahr 2005 wurde das Netz zum ersten Mal einer Strukturreform unterzogen. Es wurde die dauerhafte Einrichtung zweier Kommissionen geplant, wobei eine für das Arbeitsprogramm und die andere für die Forschung zuständig war. Die Kontrolle der Website wurde von der Europäischen Kommission auf das Vereinigte Königreich übertragen, das die Website noch immer aktualisiert. Im Jahr 2007 wurde eine erneute Prüfung durchgeführt. Es wurde festgestellt, dass das Sekretariat mehr Befugnisse erhalten muss sowie die Notwendigkeit herausgestellt, das Problem der Ressourcen für die ständigen Kommissionen und die nationalen Vertreter anzugehen. Im März 2009 wurde eine externe Evaluierung über die Funktionsweise des Netzes veröffentlicht. Die Bewertung umfasste schwerpunktmäßig die Bedeutung der Ziele des Netzes, die zu der Einrichtung des Netzes führten, zeigte aber bedauerlicherweise gleichzeitig das organisatorische Versagen auf, das die Erreichung der zuvor genannten Ziele behindert hat. Die Probleme, die somit aufgezeigt wurden und zum virtuellen Zusammenbruch des Netzes geführt haben, umfassten den Mangel an passenden Ressourcen, ein ineffizientes Sekretariat, mangelndes Engagement vonseiten der nationalen Vertreter sowie ein sehr schlechtes Arbeitsprogramm. In der Bewertung wurde auch erwogen, das Netz eventuell aufzulösen. Als Reaktion darauf bestimmte das Netz eine Arbeitsgruppe, die die im März 2009 abgegeben Empfehlungen untersuchen sollte. Außerdem entschied man sich, gewisse Änderungen am Gesetz vorzunehmen, auf dessen Grundlage das Netz eingerichtet wurde. So wurde vorgeschlagen, ein externes Sekretariat einzurichten, das durch Mittel aus Gemeinschaftsprogrammen finanziert werden sollte. Obwohl einige Mitgliedstaaten die Idee, das Netz aufzulösen, aufleben ließen, schlugen andere eine Reform vor. Der schwedische Vorsitz des Europäischen Rates hat diesem Vorschlag zugestimmt und ihm in seiner sechsmonatigen Amtszeit Vorrang gegeben. Nun muss ich noch einmal betonen, wie peinlich es mir ist, die leeren Sitze zu sehen, da doch diese Vorschläge vom schwedischen Vorsitz selbst stammen."@de9 "Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, θα μιλήσω σχετικά με το ευρωπαϊκό δίκτυο πρόληψης του εγκλήματος. Στην πρόταση προβλέπεται ότι το δίκτυο πρέπει να αποτελείται από μια γραμματεία, από σημεία επαφής τα οποία θα καθορίζονται από τα επιμέρους κράτη μέλη, και από ένα διοικητικό συμβούλιο. Το εν λόγω διοικητικό συμβούλιο πρέπει να απαρτίζεται από εθνικούς αντιπροσώπους, τους οποίους διορίζουν τα κράτη μέλη, και να διαθέτει πρόεδρο ο οποίος θα είναι επικεφαλής μιας εκτελεστικής επιτροπής. Νομίζω ότι υπάρχει επίσης κάποια σύγχυση ως προς το θέμα αυτό μεταξύ σημείων επαφής και εθνικών αντιπροσώπων. Η κοινωνία των πολιτών, ο ακαδημαϊκός κόσμος, ο κόσμος της πρακτικής πείρας και, ως εκ τούτου, των εμπειρογνωμόνων, εξαιρούνται εντελώς από το δίκτυο. Η πτυχή αυτή είναι πολύ σοβαρή. Οι διαρθρωτικοί σύνδεσμοι μεταξύ του δικτύου και των άλλων κοινοτικών οργάνων και υπηρεσιών που ασχολούνται με το έγκλημα και την πρόληψή του έχουν επίσης αποκοπεί εντελώς. Η απόφαση δεν προβλέπει καμία μορφή συνεργασίας με το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο, ενώ έχει παραλειφθεί η απαίτηση για γλωσσικές γνώσεις, παρότι είχε διατυπωθεί παρόμοιο αίτημα στο παρελθόν. Μιλώντας ως εισηγήτρια, φρονώ ότι η πρόταση αυτή είναι άκρως αναποτελεσματική και αδυνατεί για πολλούς λόγους να ανταποκριθεί στις απαιτήσεις της καταπολέμησης του εγκλήματος. Πρώτον, δεν κατέστη δυνατή η υλοποίηση των στόχων για τους οποίους δημιουργήθηκε· δεύτερον, δεν υπήρξε καμία συνεργασία μεταξύ της Επιτροπής, του Συμβουλίου και των κρατών μελών, και νομίζω ότι αυτό πρέπει να θεωρηθεί ότι αποτελεί ένα είδος υπονόμευσης του ιδίου του δικτύου. Η πρόληψη του εγκλήματος δεν μπορεί να περιορίζεται στην ανταλλαγή βέλτιστων πρακτικών. Δυστυχώς, διαπιστώσαμε συμπεριφορές οι οποίες δίνουν την εντύπωση ενός είδους τουρισμού διαφόρων αξιωματούχων, οι οποίοι επισκέπτονταν διάφορες χώρες και συχνά αδυνατούσαν ακόμα και να συνεννοηθούν μεταξύ τους επειδή δεν υπήρχαν διερμηνείς. Η μη συμμετοχή της κοινωνίας των πολιτών και ΜΚΟ, ή το γεγονός ότι δεν δημιουργήθηκε υλικό σχετικά με την πρόληψη, όπως βιβλία που να μπορούν να σταλθούν σε σχολεία, έχουν ως συνέπεια να είναι εντελώς αναποτελεσματικό το συγκεκριμένο δίκτυο. Για να γίνει λειτουργικό το δίκτυο, εκτιμώ ότι πρέπει να ενισχύσουμε τις αρμοδιότητές του, και επιπλέον να συμπεριλάβουμε σε αυτό την καταπολέμηση της εγκληματικότητας και την πρόληψη του οργανωμένου εγκλήματος. Προτείνω επομένως να απορρίψουμε αυτήν την πρόταση, η οποία θα μπορούσε να γίνει δεκτή μόνον εάν το Συμβούλιο είχε παρουσιάσει μια πραγματικά φιλόδοξη πρόταση. Δυστυχώς, κάτι τέτοιο δεν συνέβη. Το εν λόγω δίκτυο συστήθηκε το 2001 με την απόφαση 2001/427/ΔΕΥ του Συμβουλίου. Στόχοι του ήταν η διευκόλυνση της συνεργασίας και των ανταλλαγών πληροφοριών και εμπειριών σε εθνικό και ευρωπαϊκό επίπεδο, η συλλογή και ανάλυση συναφών πληροφοριών με ιδιαίτερη έμφαση στην ανταλλαγή βέλτιστων πρακτικών, η διοργάνωση συνεδρίων, σεμιναρίων, συναντήσεων και πρωτοβουλιών με σκοπό τη διευκόλυνση της ανταλλαγής εμπειριών και βέλτιστων πρακτικών, και η παροχή εμπειρογνωμοσύνης στο Συμβούλιο και την Επιτροπή σχετικά με την πρόληψη του εγκλήματος. Η απόφαση προέβλεπε ότι ο εν λόγω μηχανισμός θα στηριζόταν σε σημεία επαφής τα οποία θα καθόριζαν η Επιτροπή και τα κράτη μέλη· αυτά τα σημεία επαφής θα περιλάμβαναν τουλάχιστον έναν εκπρόσωπο των εθνικών αρχών, ενώ τα υπόλοιπα καθορισμένα σημεία επαφής θα μπορούσαν να είναι ερευνητές ή πανεπιστημιακοί με ειδίκευση σε αυτό το πεδίο. Τα κράτη μέλη όφειλαν, σε κάθε περίπτωση, να επιδιώξουν τη συμμετοχή ερευνητών, πανεπιστημιακών, μη κυβερνητικών οργανώσεων και εκπροσώπων της κοινωνίας των πολιτών. Ακόμη και η Europol και το Ευρωπαϊκό Κέντρο Παρακολούθησης Ναρκωτικών και Τοξικομανίας συμμετείχαν σε αυτήν την προσπάθεια ως φορείς εμπειρογνωμοσύνης. Το 2005, το δίκτυο υποβλήθηκε στην πρώτη εσωτερική διαρθρωτική μεταρρύθμιση. Αυτό προέβλεπε τη μόνιμη δημιουργία δύο επιτροπών –μία για το πρόγραμμα εργασίας και μία για την έρευνα– ενώ η διαχείριση του ιστοτόπου ανατέθηκε από την Ευρωπαϊκή Επιτροπή στο Ηνωμένο Βασίλειο, το οποίο συνεχίζει να τον ενημερώνει. Το 2007 πραγματοποιήθηκε νέα αναθεώρηση, στο πλαίσιο της οποίας αναγνωρίστηκε η ιδιαίτερη ανάγκη ενίσχυσης της γραμματείας, ενώ υπογραμμίστηκε η ανάγκη επίλυσης του προβλήματος των πόρων για τις μόνιμες επιτροπές και τους εθνικούς αντιπροσώπους. Τον Μάρτιο του 2009 δημοσιεύθηκε εξωτερική αξιολόγηση, η οποία αφορούσε τη λειτουργία του δικτύου. Η αξιολόγηση αυτή εστιαζόταν στη σπουδαιότητα των στόχων για την επίτευξη των οποίων δημιουργήθηκε το δίκτυο, συγχρόνως όμως υπογράμμιζε, δυστυχώς, την οργανωτική αποτυχία η οποία εμπόδιζε την υλοποίηση των σημαντικών στόχων για τους οποίους μιλήσαμε νωρίτερα. Έτσι, τα προβλήματα που ήρθαν στο φως, τα οποία έχουν οδηγήσει σε ουσιαστική κατάρρευση του δικτύου, περιλάμβαναν την έλλειψη κατάλληλων πόρων, την αναποτελεσματικότητα της γραμματείας, την έλλειψη ενδιαφέροντος από μέρους των εθνικών αντιπροσώπων, καθώς και ένα πολύ κακό πρόγραμμα εργασίας. Στο πλαίσιο της αξιολόγησης εξετάστηκε επίσης το ενδεχόμενο διάλυσης του δικτύου. Κατά συνέπεια, το δίκτυο διόρισε μια ομάδα εργασίας προκειμένου να εξετάσει τις συστάσεις που διατυπώθηκαν τον Μάρτιο του 2009, και υιοθέτησε την άποψη ότι απαιτούνταν ορισμένες τροποποιήσεις στην πράξη βάσει της οποίας δημιουργήθηκε το δίκτυο. Ειδικότερα, προτάθηκε η δημιουργία μιας εξωτερικής γραμματείας που να χρηματοδοτείται από πόρους των κοινοτικών προγραμμάτων. Αν και ορισμένα κράτη μέλη επανέφεραν την ιδέα της διάλυσης του δικτύου, άλλα πρότειναν τη μεταρρύθμισή του. Η σουηδική Προεδρία του Ευρωπαϊκού Συμβουλίου συμφώνησε με την πρόταση αυτή, καθιστώντας την μάλιστα προτεραιότητα της εξάμηνης θητείας της. Στο σημείο αυτό, οφείλω να υπογραμμίσω την τρομερή αμηχανία που αισθάνομαι όταν βλέπω αυτά τα αδειανά έδρανα, δεδομένου ότι οι προτάσεις αυτές υποβλήθηκαν από την ίδια τη σουηδική Προεδρία."@el10 "Mr President, ladies and gentlemen, I wish to speak about the European Crime Prevention Network. The proposal envisages that the network should be composed of a secretariat, of contact points designated by each Member State and of a board of directors. This board of directors should be made up of national representatives appointed by Member States and would be presided over by a chairman in charge of an executive committee. I think there is also some confusion in this respect between contact points and national representatives. Civil society, the academic world, the world of experience and hence, of experts, are all being completely left out of the network. This is a very serious matter. The structural links between the network and the other Community institutions and bodies that are concerned with crime and its prevention have been completely cut off. The Decision does not envisage any form of cooperation with the European Parliament and the requirement for knowledge of languages has been omitted, despite having been requested previously. Speaking as rapporteur, I believe that this proposal is completely ineffective and is incapable of tackling crime prevention for several reasons. First, it has been unable to fulfil the objectives for which it was created; second, there has been no cooperation between the Commission, the Council and Member States, and I believe that this must be regarded as a sort of sabotage of the network itself. Crime prevention cannot be reduced to the exchange of best practices. Unfortunately, we have witnessed what is almost a type of tourism on the part of various officials who have visited various countries and have often not even managed to speak to one another because there were no interpreters. The failure to involve civil society and NGOs, or to develop materials on prevention such as books for schools, makes this network completely ineffective. To make the network function, I think we should strengthen its powers, and also incorporate the fight against crime and the prevention of organised crime. I therefore suggest that we reject this proposal, which could have been accepted only if the Council had presented a genuinely ambitious proposal. Unfortunately, this has not happened. This network was set up in 2001 by Council Decision 2001/427/JHA. Its objectives were to facilitate cooperation and exchanges of information and experiences at national and European level; to collect and analyse relevant information aimed in particular at the exchange of best practices; to organise conferences, seminars, meetings and initiatives with the objective of facilitating the exchange of experiences and best practices; and to provide its expertise to the Council and the Commission concerning crime prevention. The Decision envisaged that the structure would be based on contact points designated by the Commission and the Member States; these contact points were to include at least one representative from the national authorities, while the other designated contact points could be researchers or university academics specialising in this field. Member States were, in any case, required to involve researchers, university academics, NGOs and civil society. Even Europol and the European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction were involved in the work as expert bodies. In 2005, the network underwent its first internal structural reform. This foresaw the permanent establishment of two commissions – one for the work programme and one for research – while the running of the website was transferred from the European Commission to the United Kingdom, which still keeps it updated. In 2007, there was another review, which acknowledged the particular need to strengthen the secretariat and highlighted the need to confront the problem of resources for the permanent commissions and the national representatives. In March 2009, an external evaluation was published concerning the functioning of the network. This focused on the importance of the objectives that brought the network into being but, at the same time, regrettably highlighted the organisational failure that had impeded the achievement of the important objectives that we were speaking of earlier. The problems thus brought to light, which have led to the virtual collapse of the network, included the lack of suitable resources, an ineffective secretariat, lack of commitment on the part of the national representatives and a very poor work programme. The evaluation also considered the possibility of disbanding the network. In consequence, the network appointed a working group to examine the recommendations made in March 2009 and took the view that certain amendments needed to be made to the Act that created the network. In particular, it was suggested that there should be an external secretariat financed with funds from Community programmes. Although some Member States had revived the idea of disbanding the network, others suggested that it should be reformed. The Swedish Presidency of the European Council agreed with this proposal, to the extent of making it a priority in its own six-month term of office. At this point, I must stress how embarrassed I am to see these empty seats, given that these proposals were made by the Swedish Presidency itself."@en4 "Señor Presidente, Señorías, me gustaría hablar acerca de la Red Europea de Prevención de la Delincuencia. La propuesta plantea que la red debería componerse de una secretaría, de puntos de contacto designados por cada Estado miembro y de un consejo de administración. Este consejo de administración debería estar compuesto por representantes nacionales nombrados por los Estados miembros y estar presidido por un presidente responsable de un comité ejecutivo. Creo que existe cierta confusión a este respecto entre puntos de contacto y representantes nacionales. La sociedad civil, el mundo universitario, el de la experiencia y, por ende, los expertos, se están dejando completamente de lado en la red. Este es un problema muy grave. Los vínculos entre la red y el resto de instituciones y organismos comunitarios relacionados con la delincuencia y su prevención han sido totalmente eliminados. La Decisión no plantea ninguna forma de cooperación con el Parlamento Europeo y se ha obviado el requisito de conocimiento de idiomas, a pesar de que anteriormente se requería. Hablando como ponente, estimo que esta propuesta es completamente ineficaz e incapaz de afrontar la prevención de la delincuencia por varias razones. En primer lugar, ha sido incapaz de cumplir los objetivos para los que fue creada; por otro lado, no ha habido cooperación entre la Comisión, el Consejo y los Estados miembros y considero que debemos ver esto como una especie de sabotaje hacia la propia red. La prevención de la delincuencia no se puede reducir a un intercambio de mejores prácticas. Lamentablemente hemos presenciado lo que podría considerarse casi una especie de turismo por parte de algunos funcionarios que han visitado diversos países y ni siquiera fueron capaces de hablar entre sí porque no había intérpretes. El fracaso de no haber implicado a la sociedad civil y las ONG o haber desarrollado materiales sobre la prevención como libros para los colegios hace que esta red sea completamente inútil. Para que la red funcione, se deberían reforzar sus competencias e incorporar la lucha contra el crimen y la prevención del crimen organizado. En consecuencia propongo que rechacemos esta propuesta que podríamos haber aceptado sólo si el Consejo hubiera presentado algo verdaderamente ambicioso, lo cual, desgraciadamente, no ha sucedido. Esta red se creó en 2001 mediante la Decisión 2001/427/JAI del Consejo. Sus objetivos eran facilitar la cooperación y los intercambios de información y experiencias a escala europea; recoger información relevante con el fin de intercambiar mejores prácticas; organizar conferencias, seminarios, reuniones, e iniciativas con el objetivo de facilitar el intercambio de experiencias y mejores prácticas; y poner su competencia a disposición del Consejo y de la Comisión en lo relativo a prevención de la delincuencia. La Decisión planeó basar la estructura en los puntos de contacto asignados por la Comisión y los Estados miembros; estos puntos de contacto consistían en incluir al menos un representante de las autoridades nacionales y el resto de puntos de contacto podrían ser investigadores o universitarios especializados en este campo. En todo caso, se pidió a los Estados miembros que incluyeran a investigadores, universitarios, ONG y a la sociedad civil. Incluso Europol y el Observatorio Europeo de la Droga y las Toxicomanías participaron como organismos expertos. En 2005, la red experimentó su primera reforma estructural interna y se establecieron dos comisiones permanentes —una para el programa de trabajo y otra para la investigación— a la vez que se transfirió el funcionamiento del sitio web de la Comisión Europea al Reino Unido, que lo sigue manteniendo actualizado. En 2007 se llevó a cabo otra revisión, que puso de manifiesto la necesidad concreta de reforzar la secretaría y subrayó la necesidad de hacer frente al problema de los recursos para las comisiones permanentes y los representantes nacionales. En marzo de 2009, se publicó una evaluación externa acerca del funcionamiento de la red. Esta evaluación se centró en la importancia de los objetivos puestos en la red pero, al mismo tiempo, destacó de manera lamentable la crisis organizativa que había impedido la consecución de estos mismos resultados. Los problemas sacados a relucir y que han llevado al colapso de la red han sido la falta de recursos adecuados, una secretaría ineficiente, una falta de compromiso por parte de los representantes nacionales y un programa de trabajo muy pobre. La evaluación también consideraba la posibilidad del desmantelamiento de la red. En consecuencia, la red nombró un grupo de trabajo para estudiar las recomendaciones sugeridas en marzo de 2009 y consideró que debían realizarse ciertas modificaciones en la ley que creó la red. Concretamente, se propuso una secretaría externa con financiación procedente de programas comunitarios. Aunque algunos Estados miembros han retomado la idea del desmantelamiento de la red, otros sugieren una reforma. La Presidencia sueca del Consejo Europeo coincidió con esta postura, hasta el punto de convertirla en una de las prioridades de sus meses de mandato. Llegado este momento, debo recalcar la vergüenza que me produce ver estos escaños vacíos, dado que fue la propia Presidencia sueca la que realizó estas propuestas."@es21 "Lugupeetud juhataja, daamid ja härrad! Ma soovin rääkida Euroopa kriminaalpreventsiooni võrgustikust. Ettepaneku järgi peaks võrgustik koosnema sekretariaadist, liikmesriikide kontaktpunktidest ja juhatusest. Juhatus peaks koosnema liikmesriikide nimetatud esindajatest ja seda juhataks esimees, kes juhib täitevkomiteed. Minu meelest on siin ka teatav segadus kontaktpunktide ja riikide esindajatega. Kodanikuühiskond, akadeemiline ringkond, kogemustega isikud ja seega ka eksperdid on kõik võrgustikust välja jäetud. See on väga tõsine asi. Täielikult on kaotatud struktuurilised sidemed võrgustiku ning muude kuritegevuse ja selle ennetamisega tegelevate ühenduse institutsioonide ja organite vahel. Otsusega ei nähta ette mingeid koostöövorme Euroopa Parlamendiga ning välja on jäetud keeleoskuse nõue, kuigi varem oli see olemas. Raportöörina leian, et kõnealune ettepanek on täiesti mõjutu ja see ei ole mitmel põhjusel suuteline kriminaalpreventsioonile kaasa aitama. Esiteks ei ole ettepanekuga täidetud selle koostamise eesmärke. Teiseks ei ole komisjoni, nõukogu ja liikmesriikide vahel tehtud mingit koostööd ning ma arvan, et seda tuleb käsitada teatud vastutegevusena võrgustikule endale. Kriminaalpreventsiooni ei saa taandada parimate tavade vahetamisele. Kahjuks oleme olnud tunnistajaks millelegi, mis on peaaegu et teatavat laadi turism erinevate ametnike hulgas, kes on külastanud mitmeid riike ega ole sageli suutnud isegi üksteisega kõnelda, sest pole olnud tõlke. Kodanikuühiskonna ja vabaühenduste vähene kaasamine ning kriminaalpreventsioonimaterjalide – näiteks kooliõpikute – koostamata jätmine muudab selle võrgustiku täiesti kasutuks. Võrgustiku toimimasaamiseks tuleks minu meelest selle volitusi laiendada ning hõlmata sellega ka kuritegevuse vastane võitlus ja organiseeritud kuritegevuse ennetamine. Seepärast panen ette lükata tagasi see ettepanek, mille oleks saanud heaks kiita vaid juhul, kui nõukogu oleks esitanud tõesti põhjaliku dokumendi. Kahjuks seda ei tehtud. Nimetatud võrgustik loodi 2001. aastal nõukogu otsusega 2001/427/JSK. Selle eesmärk oli hõlbustada koostööd ning teabe ja kogemuste vahetamist riikide ja Euroopa tasandil; koguda ja analüüsida asjakohast teavet eelkõige eesmärgiga vahetada parimaid tavasid; korraldada konverentse, seminare, kohtumisi ja muid algatusi, et elavdada ja soodustada kogemuste ja parimate tavade levitamist; ning nõustada nõukogu ja komisjoni kriminaalpreventsiooni küsimustes. Otsusega nähti ette, et Euroopa kriminaalpreventsiooni võrgustiku struktuur põhineb komisjoni ja liikmesriikide määratud kontaktpunktidel. Nendest kontaktpunktidest vähemalt üks pidi esindama mingit riigiasutust ning ülejäänud kaks määratud kontaktpunkti pidid esindama vastava eriala teadlasi või ülikoolide õppejõude. Igal juhul kohustati liikmesriike kaasama teadlasi, õppejõude, vabaühendusi ja kodanikuühiskonda. Isegi Europol ning Euroopa Narkootikumide ja Narkomaania Seirekeskus osalesid ekspertidena selles töös. 2005. aastal reformiti esimest korda võrgustiku struktuuri. Reformiga loodi kaks alalist komisjoni – üks töö kavandamiseks ja teine teadusuuringuteks – ning veebilehe haldamine anti komisjonilt üle Ühendkuningriigile, kes ajakohastab seda ka praegu. 2007. aastal toimus uus hindamine, mille käigus tehti kindlaks eelkõige vajadus tugevdada sekretariaati ning toonitati tarvidust tegeleda alalistele komisjonidele ja riikide esindajatele eraldatavate vahendite küsimusega. Märtsis 2009 avaldati võrgustiku välishindamise tulemused. Selles keskenduti võrgustiku loomise eesmärkide tähtsusele, kuid toodi päevavalgele ka kahetsusväärsed organisatsioonilised puudujäägid, mis takistasid eelnevalt mainitud oluliste eesmärkide saavutamist. Nimetatud probleemid, mis on pannud võrgustiku peaaegu et läbi kukkuma, hõlmasid sobivate vahendite puudust, vähetõhusat sekretariaati, riikide esindajate väikest panust ja väga halba töökava. Hinnangus kaaluti ka võimalust võrgustik likvideerida. Hindamise tulemusena moodustas võrgustik töörühma, et vaadata läbi märtsis 2009 antud soovitused. Töörühm asus seisukohale, et võrgustiku loomise aktis tuleb teha teatud muudatused. Eeskätt tehti ettepanek luua eraldi sekretariaat, mida rahastatakse ühenduse programmidest saadavate vahenditega. Kuigi mõned liikmesriigid pakkusid uuesti välja mõtte võrgustik likvideerida, arvasid teised, et seda tuleks reformida. Euroopa nõukogu eesistujariik Rootsi nõustus selle ettepanekuga ning seadis selle koguni oma kuuekuulise eesistumisaja prioriteediks. Siinkohal pean rõhutama, kui piinlik on mul näha neid tühje toole, arvestades, et need ettepanekud tegi eesistujariik Rootsi ise."@et5 "Arvoisa puhemies, hyvät kuulijat, haluaisin puhua eurooppalaisesta rikoksentorjuntaverkostosta Ehdotuksessa esitetään, että verkoston pitäisi muodostua sihteeristöstä, kunkin jäsenvaltion nimeämistä yhteyshenkilöistä ja johtokunnasta. Johtokunta koostuisi jäsenvaltioiden nimeämistä kansallisista edustajista, ja sitä johtaisi toimeenpanevasta komiteasta vastaava puheenjohtaja. Mielestäni uusi ehdotus aiheuttaa tässä suhteessa sekaannusta yhteyshenkilöiden ja kansallisten edustajien välillä. Verkostosta on myös jätetty kokonaan pois kansalaisyhteiskunta, tutkijat sekä kokemus ja sitä kautta asiantuntijat. Tämä on hyvin vakava asia. Verkoston ja rikollisuuden ja rikoksentorjunnan alalla toimivien muiden EU:n laitosten ja toimielinten väliset rakenteelliset yhteydet lopetetaan kokonaan. Päätöksessä ei ole mitään mainintaa Euroopan parlamentin kanssa tehtävästä yhteistyöstä, ja siitä on jätetty pois aikaisemmat kielitaitovaatimukset. Esittelijänä olen sitä mieltä, että tämä ehdotus on täysin tehoton eikä sen avulla pystytä toteuttamaan rikoksentorjuntaa useista syistä. Ensinnäkin se ei ole kyennyt täyttämään sen perustamiselle asetettuja tavoitteita ja toiseksi komissio, neuvosto ja jäsenvaltiot eivät ole tehneet minkäänlaista yhteistyötä, ja mielestäni tämä tarkoittaa koko verkoston olemassaolon jonkinasteista vaarantumista. Rikollisuuden torjunta ei voi rajoittua pelkästään parhaiden käytäntöjen vaihtoon. Valitettavasti me olemme olleet todistamassa eri virkamiesten lähes pelkäksi matkailuksi muuttuneita käyntejä eri maissa, kun he eivät ole pystyneet puhumaan keskenään tulkkien puutteen vuoksi. Kansalaisyhteiskunnan ja kansalaisjärjestöjen poissaolo sekä esimerkiksi kouluille tarkoitetun aineiston puutteellinen kehittäminen tekevät tästä verkostosta täysin tehottoman. Jotta verkostosta saataisiin toimiva, sen toimivaltaa olisi vahvistettava ja siihen olisi sisällytettävä myös rikollisuuden torjunta ja järjestäytyneen rikollisuuden ehkäisy. Siksi ehdotan, että hylkäämme tämän ehdotuksen, joka olisi voitu hyväksyä vain, jos neuvosto olisi esittänyt aidosti kunnianhimoisen ehdotuksen. Valitettavasti näin ei ole käynyt. joka perustettiin vuonna 2001 neuvoston päätöksellä 2001/427/YOS. Sen tavoitteena oli helpottaa yhteistyötä sekä tiedon- ja kokemustenvaihtoa kansallisella ja Euroopan tasolla, kerätä ja analysoida asiaankuuluvia tietoja, minkä tarkoituksena oli erityisesti lisätä tietojenvaihtoa hyvistä toimintavoista, järjestää konferensseja, seminaareja, tapaamisia ja aloitteita, joiden tavoitteena oli helpottaa kokemusten ja parhaiden käytäntöjen vaihtoa, ja toimittaa neuvostolle ja komissiolle asiantuntija-apua rikosten ehkäisemisessä. Päätöksen mukaan rakenne perustui komission ja jäsenvaltioiden nimeämiin yhteyspisteisiin, joista vähintään yksi on kansallisten viranomaisten edustaja ja muut voivat olla alaan erikoistuneita tutkijoita tai yliopistojen edustajia. Jäsenvaltioiden olisi joka tapauksessa huolehdittava siitä, että tutkijat, yliopistonopettajat, valtioista riippumattomat järjestöt ja kansalaisyhteiskunnan toimijat, osallistuvat verkostoon. Myös Europol ja Euroopan huumausaineiden ja niiden väärinkäytön seurantakeskus osallistuisivat työhön asiantuntijaeliminä. Vuonna 2005 toteutettiin ensimmäinen verkoston rakenteen sisäinen uudistus. Se johti kahden pysyvän komitean – työohjelmakomitean ja tutkimuskomitean – perustamiseen, kun taas verkkosivuston hallinnointi siirrettiin Euroopan komissiolta Yhdistyneelle kuningaskunnalle, joka edelleen päivittää sivustoa. Vuonna 2007 tehtiin toinen arviointi, jonka perusteella todettiin olevan tarvetta vahvistaa sihteeristöä ja korostettiin erityistä tarvetta puuttua pysyviä komiteoita ja kansallisia edustajia koskevaan voimavarakysymykseen. Maaliskuussa 2009 julkaistiin ulkoinen arviointi verkoston toiminnasta. Siinä painopiste oli verkoston perustamisen tavoitteiden merkityksessä mutta samalla valitettavasti korostettiin organisatorisia puutteita, jotka olivat haitanneet tärkeiden tavoitteiden täyttämistä, mistä puhuimme aiemmin. Näin esiin tuotuja ongelmia, jotka johtivat käytännössä verkoston romahtamiseen, olivat asianmukaisten resurssien puute, sihteeristön tehottomuus, kansallisten edustajien heikko sitoutuminen ja työohjelman puutteellisuus. Arvioinnissa tuotiin esiin myös mahdollinen verkoston lakkauttaminen. Verkosto perusti siksi työryhmän tarkastelemaan maaliskuussa 2009 toteutetun ulkoisen arvioinnin pohjalta esitettyjä suosituksia ja päätti, että verkoston perustamissäädöstä koskevat muutokset ovat välttämättömiä. Työryhmä esitti erityisesti ulkoisen sihteeristön perustamista yhteisön ohjelmien rahoituksella. Vaikka jotkin jäsenvaltiot harkitsivat verkoston lakkauttamisen mahdollisuutta, toiset tekivät ehdotuksen sen uudistamisesta. Euroopan neuvoston puheenjohtajavaltio Ruotsi sisällytti ehdotuksen ensisijaisiin tavoitteisiinsa, jotka sen on toteutettava puolivuotisella puheenjohtajakaudellaan. Tässä vaiheessa haluan korostaa, että olen hyvin vaivaantunut nähdessäni kaikki nämä tyhjät paikat, kun ehdotukset ovat puheenjohtajavaltio Ruotsin itsensä tekemiä."@fi7 "Monsieur le Président, chers collègues, je voudrais parler du réseau européen de prévention de la criminalité. La proposition envisage que le réseau se compose d’un secrétariat, de points de contacts désignés par chaque État membre et d’un conseil d’administration. Ce dernier doit être constitué des représentants nationaux nommés par les États membres et il serait dirigé par un président qui serait à la tête d’un comité exécutif. À ce sujet, je pense que cette proposition crée une certaine confusion entre points de contact et représentants nationaux. La société civile, le monde universitaire, le monde des expériences et donc des experts sont totalement exclus du réseau, ce qui est très grave. Les liens structurels entre le réseau et les autres institutions et organismes communautaires qui s’occupent de criminalité et de prévention sont complètement coupés. La décision ne prévoit aucune forme de coopération avec le Parlement européen et elle omet l’exigence de connaissance des langues qui était pourtant prévue antérieurement. En tant que rapporteure, je crois que cette proposition est absolument inefficace et que, pour plusieurs raisons, elle ne permet pas d’aborder la prévention de la criminalité. Premièrement, le réseau n’a pas pu atteindre les objectifs pour lesquels il a été institué et, deuxièmement, il n’y a pas eu de collaboration entre Commission, Conseil et États membres, ce qui doit être considéré, je crois, comme une sorte de sabotage du réseau lui-même. La prévention de la criminalité ne saurait se limiter à des échanges de meilleures pratiques. Malheureusement, nous avons assisté à ce qui s’apparente à du tourisme de la part des fonctionnaires qui ont visité différents pays et qui, souvent, ne sont même pas parvenus à communiquer entre eux en raison de l’absence d’interprètes. Le manque de participation de la société civile et des ONG et le non-développement de matériels sur la prévention (par exemple, des livres destinés aux écoles) rendent ce réseau totalement inefficace. Pour faire fonctionner le réseau, j’estime qu’il est nécessaire d’en renforcer les compétences et d’intégrer également la lutte contre la criminalité et la prévention de la criminalité organisée. Je propose donc de rejeter cette proposition, que nous n’aurions pu accepter que si le Conseil avait présenté une proposition réellement ambitieuse. Malheureusement, cela n’a pas été le cas. Ce réseau a été créé en 2001 sur la base de la décision 2001/427/JAI du Conseil. Ses objectifs consistaient à faciliter la coopération et les échanges d’informations et d’expériences aux niveaux nationaux et européen, à recueillir et analyser les informations pertinentes destinées en particulier au partage des meilleures pratiques, à organiser conférences, séminaires, rencontres et initiatives dans le but de faciliter l’échange d’expériences et de bonnes pratiques et à apporter ses lumières au Conseil et à la Commission en matière de prévention de la criminalité. La décision prévoyait une organisation du réseau fondée sur des points de contact désignés par la Commission et par les États membres. Ces points de contact doivent compter en leur sein au moins un représentant des autorités nationales, tandis que les autres points de contact désignés peuvent être choisis parmi les chercheurs ou universitaires spécialisés dans ce domaine. Les États membres veillent à la participation des chercheurs, des universitaires, des organisations non gouvernementales et de la société civile. Europol et l’Observatoire européen des drogues et des toxicomanies (OEDT) sont également associés aux travaux en tant qu’organismes experts. En 2005, le réseau a connu une première réforme interne de structure, qui prévoyait la création de deux comités permanents, l’un sur le programme de travail, l’autre sur la recherche, tandis que la gestion du site web passait des mains de la Commission à celles du Royaume-Uni, qui s’occupe depuis lors de le tenir à jour. En 2007 a eu lieu un nouvel examen, révélant la nécessité particulière de renforcer le secrétariat, tout en mettant en évidence la nécessité de faire face au manque de moyens des comités permanents et des représentants nationaux. En mars 2009 était rendue publique une évaluation externe du fonctionnement du réseau qui, tout en soulignant l’importance des objectifs qui ont conduit à la création du réseau, a malheureusement relevé un manque d’organisation qui l’a empêché d’atteindre les objectifs fondamentaux dont nous avons parlé plus tôt. Parmi les problèmes mis en lumière, qui ont abouti au quasi-effondrement du réseau, se trouvent: le manque de moyens appropriés, un secrétariat inefficace, le défaut de coopération des représentants nationaux et un programme de travail très mince. L’évaluation a également envisagé la possibilité de mettre fin aux activités du réseau. Le réseau s’est donc doté d’un groupe de travail afin d’étudier les recommandations formulées en mars 2009 et il a décidé qu’il était nécessaire de modifier l’acte de création du réseau. Il a été notamment proposé de créer un secrétariat externalisé financé par le budget de programmes communautaires. Même si certains États membres avaient relancé l’idée de démanteler le réseau, d’autres États membres ont proposé de le réformer et la Présidence suédoise du Conseil européen a approuvé cette proposition, jusqu’à en faire une des priorités du semestre où elle exerce la Présidence du Conseil. À ce stade, je dois souligner à quel point cela me gêne de voir ces sièges vides, étant donné que c’est la Présidence suédoise elle-même qui a formulé ces propositions."@fr8 ". – ( Elnök úr, hölgyeim és uraim, az európai bűnmegelőzési hálózatról szeretnék beszélni. A javaslat előirányozza, hogy a hálózat titkárságból, az egyes tagállamok által kijelölt kapcsolattartási pontokból és igazgatótanácsból áll. Az igazgatótanácsot a tagállamok által kinevezett nemzeti képviselők alkotják, élén a végrehajtó bizottságért felelős elnök áll. Úgy vélem, ebben a tekintetben némi zavar van a kapcsolattartási pontok és a nemzeti képviselők között. A civil társadalom, a tudományos világ, a tapasztalat és – ilyen módon – a szakértők világa mind-mind teljes mértékben kimarad a hálózatból. Nagyon komoly dologról van szó. A hálózat, valamint a bűncselekményekkel és a bűncselekmények megelőzésével foglalkozó egyéb közösségi intézmények és testületek közötti strukturális kapcsolatokat teljes egészében elvágták. A határozat nem irányozza elő az Európai Parlamenttel való együttműködés semmilyen formáját, és annak ellenére kimaradt belőle az idegen nyelvek ismeretével kapcsolatos követelmény, hogy azt korábban már kérték. Előadóként úgy vélem, hogy ez a javaslat teljesen hatástalan, és több okból sem alkalmas a bűnmegelőzés kérdésének kezelésére. Először azért, mert nem tudott eleget tenni azoknak a célkitűzéseknek, amelyek miatt létrehozták; másodszor azért nem, mert nem alakult ki közreműködés a Bizottság, a Tanács és a Tagállamok között, és úgy hiszem, ezt a hálózat egyfajta szabotálásának kel tekinteni. A bűnmegelőzés nem csökkenthető le a legjobb gyakorlatok cseréjére. Sajnos, aminek szemtanúi lehettünk, az a különböző országokat felkereső, a tolmácsok hiányában egymással szót érteni képtelen különféle tisztviselők egyfajta turisztikai tevékenysége. A civil társadalom és a nem kormányzati szervek bevonásának, vagy a megelőzésről szóló anyagok, például iskolai tankönyvek összeállításának elmaradása teljes mértékben hatástalanná teszi a hálózatot. Hogy a hálózat működőképessé válhasson, úgy vélem, erősítenünk kell hatáskörét, és ki kell bővítenünk a bűnözés elleni küzdelemmel és a szervezett bűnözés megelőzésével is. Ezért azt javaslom, utasítsuk el a javaslatot, amelyet egyébként elfogadhattunk volna, ha a Tanács egy eredendően ambiciózus javaslatot terjesztett volna elő. Sajnos, nem ez történt. A hálózatot a 2001/427/IB tanácsi határozat hozta létre 2001-ben. Célkitűzései között a következők szerepeltek: a bűnmegelőzés területén a nemzeti és európai szinten folytatott együttműködés, valamint információ- és tapasztalatcsere megkönnyítése; a vonatkozó információknak főként a legjobb gyakorlatok cseréje céljából való gyűjtése és elemzése; konferenciák, szemináriumok, találkozók és kezdeményezések azzal a célkitűzéssel való szervezése, hogy megkönnyítsék a tapasztalatok és a legjobb gyakorlatok cseréjét és a bűnmegelőzéssel kapcsolatos konzultáció biztosítása a Tanács és a Bizottság számára. A határozat előirányozta, hogy a struktúra alapjául a Bizottság és a Tagállamok által kijelölt kapcsolattartó pontok szolgálnak majd; e kapcsolattartó pontok a nemzeti hatóságok legalább egy képviselőjéből kell, hogy álljanak, a többi kapcsolattartási pontokon pedig a bűnmegelőzésre szakosodott kutatók, egyetemi tanárok vagy egyéb szereplők működnek együtt. A tagállamoknak minden esetben biztosítaniuk kell a kutatók, egyetemi szakértők, nem kormányzati szervezetek és a civil társadalom közreműködését. A munkában szakértő testületként az Europol, valamint a Kábítószer és a Kábítószer-függőség Európai Megfigyelőközpontja is részt vesz 2005-ben sor került a hálózat első belső szerkezeti reformjára. A reform előírta két állandó bizottság – a munkaprogrammal foglalkozó és a kutatással foglalkozó bizottság – létrehozását, a webhely üzemeltetésének feladatát pedig az Egyesült Királyság vette át az Európai Bizottságtól, és azóta is ez foglalkozik a frissítéssel. 2007-ben sor került egy másik felülvizsgálatra, amely elismerte a titkárság megerősítésének különös szükségességét és kiemelte, hogy szembe kell nézni az állandó bizottságok és a nemzeti képviselők erőforrásainak problémájával. 2009 márciusában a hálózat működésével foglalkozó külső értékelést tettek közzé. E külső értékelés kiemelte a hálózatot létrehozó célkitűzések jelentőségét, ugyanakkor sajnálatos módon hangsúlyozta azt a szervezeti hiányosságot, amely megakadályozta a már korábban említett lényeges célkitűzések elérését. Az ekképpen fényre derült problémák között – amelyek a hálózat tulajdonképpeni összeomlásához vezettek – szerepelt a megfelelő erőforrások hiánya, a hatékonyságot nélkülöző titkárság, a nemzeti képviselők elkötelezettségének hiánya és a nem ütőképes munkaprogram. Az értékelés felvetette a hálózat megszüntetésének lehetőségét is. Ennek következményeként munkacsoportot hozott létre a 2009. márciusi ajánlások vizsgálata céljából, és arra az álláspontra jutott, hogy bizonyos módosításokat kell eszközölni a hálózatot létrehozó jogi aktuson. Azt javasolták, hogy hozzanak létre a közösségi programok forrásaiból finanszírozott külső titkárságot. Noha egyes tagállamok ismételten felvetették a hálózat megszüntetésének lehetőségét, mások a hálózat reformját javasolták. Az Európai Tanács svéd elnöksége olyan mértékben egyetértett e javaslattal, hogy hathónapos hivatali ideje alatt kiemelt feladatként kezelte. Ennél a pontnál hangsúlyoznom kell, mennyire zavarba ejtő az üresen maradt helyek látványa, mivel ezeket a javaslatokat maga a svéd elnökség tette."@hu11 "Pone pirmininke, ponios ir ponai, norėčiau pakalbėti apie Europos nusikalstamumo prevencijos tinklą. Pasiūlyme numatyta, kad tinklą turi sudaryti sekretoriatas, kiekvienos valstybės narės paskirti atstovai ryšiams ir direktorių valdyba. Direktorių valdybą sudaro valstybių narių paskirti nacionaliniai atstovai, valdybai pirmininkauja už vykdomąjį komitetą atsakingas pirmininkas. Manau, kad šiuo atžvilgiu šiek tiek painiavos yra ir tarp atstovų ryšiams bei nacionalinių atstovų. Už šio tinklo ribų lieka pilietinė visuomenė, akademinė bendruomenė, patirtis, taigi ir ekspertai. Tai labai rimtas dalykas. Struktūriniai tinklo ir kitų su nusikalstamumu ir jo prevencija susijusių Bendrijos institucijų ir įstaigų ryšiai visiškai nutraukti. Sprendime nenumatyta jokia bendradarbiavimo su Europos Parlamentu forma, nenustatytas kalbų mokėjimo reikalavimas, nepaisant to, kad anksčiau to reikalauta. Kalbėdama kaip pranešėja, manau, kad šis pasiūlymas visiškai neveiksmingas ir nusikalstamumo prevencijos juo nebus galima užtikrinti dėl kelių priežasčių. Pirma, tinklu nesugebėta pasiekti tikslų, dėl kurių jis buvo sukurtas; antra, Komisija, Taryba ir valstybės narės nebendradarbiavo, ir aš manau, kad tai turi būti laikoma tam tikru paties tinklo sabotavimu. Nusikalstamumo prevencija negali būti supaprastinta iki keitimosi pažangiąja patirtimi. Deja, matėme, kad daliai įvairių pareigūnų tai buvo tam tikros rūšies turizmas – jie lankėsi įvairiose šalyse ir dažnai net nesugebėdavo tarpusavyje pasikalbėti, nes nebuvo vertėjų žodžiu. Tai, kad neįtraukta pilietinės visuomenės ir NVO, neparengta medžiaga apie prevenciją, pvz., knygos mokykloms, daro šį tinklą visiškai neveiksmingą. Kad šis tinklas veiktų, manau, turėtume stiprinti jo galias, taip pat įtraukti kovą su nusikalstamumu ir organizuoto nusikalstamumo prevenciją. Todėl siūlau atmesti šį pasiūlymą, kuris galėtų būti priimtas, tik jei Taryba pateiktų iš tikrųjų ambicingą pasiūlymą. Deja, tai nebuvo padaryta. Šis tinklas sukurtas 2001 m. Tarybos sprendimu 2001/427/TVR. Jo tikslai buvo palengvinti bendradarbiavimą ir keitimąsi informacija bei patirtimi nacionaliniu ir Europos lygmenimis; rinkti ir analizuoti svarbią informaciją, kuri visų pirma reikalinga siekiant keistis pažangiąja patirtimi; rengti konferencijas, seminarus, susitikimus ir iniciatyvas, kurių tikslas – palengvinti patirties ir pažangiausios patirties mainus; ir dalytis su Taryba ir Komisija patirtimi nusikalstamumo prevencijos srityje. Sprendime numatyta, kad struktūra bus pagrįsta atstovais ryšiams, kuriuos skiria Komisija ir valstybės narės; tarp tokių atstovų ryšiams turėjo būti bent vienas nacionalinės valdžios institucijų atstovas, o kiti paskirti atstovai ryšiams galėjo būti tyrėjai ar universitetų akademikai, turintys tos srities specializaciją. Iš valstybių narių bet kokiu atveju reikalauta įtraukti tyrėjus, universitetų akademikus, NVO ir pilietinę visuomenę. Į darbą, kaip ekspertų institucijos, buvo įtrauktas net Europolas ir Europos narkotikų ir narkomanijos stebėsenos centras. 2005 m. tinklas ėmėsi savo pirmos struktūrinės vidaus reformos. Buvo numatyta sudaryti dvi nuolatines komisijas (vieną – darbo programos, kitą – tyrimų), interneto svetainės eksploatavimą iš Europos Komisijos perduoti Jungtinei Karalystei, kuri ligi šiol ją atnaujina. 2007 m. buvo dar viena peržiūra, kurią atlikus pripažinta, kad labai reikia stiprinti sekretoriatą ir pabrėžta, kad reikia spręsti nuolatinių komisijų ir nacionalinių atstovų išteklių problemą. 2009 m. kovo mėn. paskelbtas tinklo veikimo išorės vertinimas. Jame pagrindinis dėmesys skirtas tikslams, dėl kurių tinklas buvo sukurtas, kartu, deja, pabrėžtas prastas organizacinis veikimas, kuris sutrukdė pasiekti svarbių tikslų, apie kuriuos jau kalbėta. Taigi, nurodytos problemos, dėl kurių tinklas iš esmės sužlugo, buvo tokios: tinkamų išteklių stoka, neveiksmingai veikiantis sekretoriatas, per maži nacionalinių atstovų įsipareigojimai ir labai prasta darbo programa. Vertinime taip pat svarstyta galimybė panaikinti tinklą. Taigi, tinkle paskirta darbo grupė 2009 m. kovo mėn. pateiktoms rekomendacijoms išnagrinėti ir nustatyta, kad reikia padaryti tam tikrus akto, kuriuo sukurtas tinklas, pakeitimus. Visų pirma pasiūlyta, kad reikėtų išorės finansavimo sekretoriatui ir lėšų tam turi būti skirta iš Bendrijos programų. Nors kai kurios valstybės narės ir vėl prakalbo apie tinklo panaikinimą, kitos siūlė jį reformuoti. Europos Vadovų Tarybai pirmininkaujanti Švedija sutiko su tokiu pasiūlymu tiek, kad jį kaip prioritetą įtraukė į savo šešių mėnesių kadencijos programą. Šioje vietoje turėčiau pabrėžti, kad jaučiuosi nesmagiai matydama tuščias vietas, ypač dėl to, kad tuos pasiūlymus pateikė pati pirmininkaujanti Švedija."@lt14 "Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi! Es vēlos runāt par Eiropas Noziedzības novēršanas tīklu. Priekšlikumā paredzēts, ka tīklu veido valde, sekretariāts un katras dalībvalsts izraudzīti kontaktpunkti. Valdi veido dalībvalstu izraudzīti pārstāvji un valdes priekšsēdētājs, kurš ir atbildīgs par izpildkomitejas darbu. Manuprāt, šajā ziņā ir arī dažas neskaidrības kontaktpunktu un valsts pārstāvju starpā. Pilsoniskā sabiedrība, akadēmiskās aprindas, pieredzējuši speciālisti un eksperti ir pilnībā izstumti ārpus šī tīkla. Šis ir ļoti nopietns jautājums. Strukturālās tīkla saiknes ar citām Kopienas iestādēm un struktūrām, kas darbojas noziedzības apkarošanas un novēršanas jomā, ir pilnībā likvidētas. Lēmumā nav paredzēta nekāda veida sadarbība ar Eiropas Parlamentu un nav arī prasības par valodu zināšanām, kaut arī tas iepriekš tika pieprasīts. Kā referente es uzskatu, ka šis priekšlikums ir nelietderīgs un nespēj risināt noziedzības novēršanas jautājumu vairāku iemeslu dēļ. Pirmkārt, tajā nav sasniegti šā ierosinājuma izstrādāšanas mērķi; otrkārt, Komisija, Padome un dalībvalstis nav savstarpēji sadarbojušās, un, manuprāt, tas ir uzskatāms par sava veida kaitniecību tīkla darbībai. Noziedzības novēršanu nevar reducēt tikai līdz apmaiņai ar paraugpraksi. Diemžēl esam redzējuši, kas tas ir kļuvis par sava veida tūrismu dažādiem ierēdņiem, kuri ir apmeklējuši dažādas valstis, bet bieži vien pat nav varējuši sarunāties savā starpā, jo neesot bijis tulku. Pilsoniskās sabiedrības un NVO līdzdalības trūkums, nespēja sagatavot materiālus, piemēram, skolu mācību grāmatas, par noziedzības novēršanu, padara šo tīklu nelietderīgu. Manuprāt, lai tīkls varētu darboties, mums ir jāpastiprina tā pilnvaras, kā arī jāiekļauj tajā noziedzības apkarošana un organizētās noziedzības novēršana. Tādēļ es ierosinu noraidīt šo priekšlikumu, kuru mēs būtu varējuši pieņemt tikai tad, ja Padome būtu iesniegusi patiesi vērienīgu priekšlikumu. Diemžēl tas tā nenotika. Šis tīkls tika izveidots 2001. gadā ar Padomes Lēmumu Nr. 2001/427/JHA. Tā mērķi bija valsts un Eiropas līmenī veicināt sadarbību un informācijas un pieredzes apmaiņu; apkopot un analizēt attiecīgo informāciju, galvenokārt nolūkā veicināt apmaiņu ar paraugpraksi; rīkot konferences, seminārus, sanāksmes un ierosināt iniciatīvas ar mērķi veicināt apmaiņu ar pieredzi un paraugpraksi; dalīties zināšanās ar Padomi un Komisiju noziegumu novēršanas jomā. Lēmumā paredzēts, ka struktūras pamatā būs Komisijas un dalībvalstu izraudzīti kontaktpunkti, kuros iekļauj vismaz vienu valsts iestāžu pārstāvi, bet pārējie izraudzītie kontaktpunkti var būt pētnieki vai universitāšu locekļi, kas specializējas šajā jomā. Jebkurā gadījumā dalībvalstīm bija jāiesaista pētnieki, universitāšu locekļi, NVO un pilsoniskā sabiedrība. Šajā darbā kā ekspertu struktūras bija iesaistītas pat tādas iestādes kā Eiropols un Eiropas Narkotiku un narkomānijas uzraudzības centrs. Tīkla pirmās iekšējās strukturālās reformas tika veiktas 2005. gadā. Tajā bija paredzēta divu komisiju pastāvīga pārstāvniecība — viena darba programmai un otra pētījumiem —, bet tīmekļa vietnes uzturēšanu no Eiropas Komisijas pārņēma Apvienotā Karaliste, kura joprojām šo vietni atjaunina. Atkārtotajā pārskatīšanā, kas notika 2007. gadā, apstiprinājās, ka īpaši ir jāpastiprina sekretariāts un jārisina problēma saistībā ar resursiem, kas vajadzīgi pastāvīgajām komisijām un valstu pārstāvjiem. Ārējais novērtējums par tīkla darbību tika publicēts 2009. gada martā. Tajā galvenā uzmanība bija pievērsta šā tīkla izveidošanas mērķu nozīmīgumam, bet tajā pašā laikā novērtējumā diemžēl ir uzsvērtas organizatoriskās kļūdas, kas traucēja sasniegt svarīgos mērķus, par kuriem runājām iepriekš. Tādējādi konstatētās problēmas, kas izraisīja tīkla faktisku sabrukumu, ietvēra piemērotu resursu trūkumu, neefektīvu sekretariāta darbību, valsts pārstāvju nepietiekamu sadarbību un ļoti vāju darba programmu. Novērtējumā bija apsvērta arī iespēja pārtraukt tīkla darbību. Tādēļ tika iecelta tīkla darba grupa, kuras uzdevums ir pārbaudīt 2009. gada martā iesniegtos ieteikumus, un tika izteikts viedoklis, ka ir jāveic daži grozījumi tiesību aktā, ar kuru tika izveidots minētais tīkls. Īpaši tika ierosināts izveidot ārējo sekretariātu, kuru finansētu no Kopienas programmu līdzekļiem. Lai gan atsevišķās dalībvalstīs ir atdzimusi ideja par tīkla likvidēšanu, pārējās dalībvalstis ir ierosinājušas, ka tīkls ir jāreformē. Zviedrijas prezidentūra Eiropadomē pieņēma šo ierosinājumu, izvirzot to par prioritāti savā sešu mēnešu pilnvaru termiņā. Šobrīd man jāuzsver, cik apmulsusi esmu, redzot šīs tukšās vietas zālē, ņemot vērā, ka Zviedrijas prezidentūra pati izvirzīja šos priekšlikumus."@lv13 "Signor Presidente, onorevoli colleghi, io interverrò sulla Rete europea di prevenzione della criminalità. La proposta prevede che la Rete sia composta da un segretariato, da punti di contatto designati da ogni Stato membro e da un consiglio di amministrazione. Questo consiglio di amministrazione dovrebbe essere composto da rappresentanti nazionali nominati dagli Stati membri e sarebbe presieduto da un presidente che guida un comitato esecutivo. Io credo che ci sia anche una sorta di confusione in questo senso tra punti di contatto e rappresentanti nazionali. Vengono, tra l'altro – ed è una cosa gravissima – completamente tagliati fuori i coinvolgimenti del mondo della società civile, del mondo accademico, del mondo delle esperienze e quindi degli esperti. Vengono totalmente tagliati i collegamenti strutturali tra la Rete e le altre istituzioni e organismi comunitari che si occupano appunto di criminalità e di prevenzione del crimine. La decisione non prevede alcuna forma di cooperazione con il Parlamento europeo e viene omesso il requisito della conoscenza delle lingue, che invece era stato precedentemente richiesto. In qualità di relatrice, credo che questa proposta sia assolutamente inefficiente e non sia in grado di affrontare la prevenzione del crimine per diversi motivi. In primo luogo, non è stata in grado assolvere a quegli obiettivi per cui era stata creata; in secondo luogo, non c'è stata una collaborazione tra la Commissione, il Consiglio e gli Stati membri e credo che questo sia da intendere come una sorta di sabotaggio della stessa Rete. La prevenzione del crimine non può essere ridotta allo scambio di migliori prassi. Purtroppo abbiamo assistito quasi a una forma di turismo di vari funzionari che si recavano nei vari paesi in visita e spesso non riuscivano neanche a parlarsi tra di loro perché non c'era nessuna forma di traduzione. Il mancato coinvolgimento della società civile e delle ONG nonché il mancato sviluppo di materiali sulla prevenzione come i documenti per la scuola rendono totalmente inefficiente questa Rete. Per far funzionare la Rete credo che sia opportuno rafforzare le sue competenze, anche introducendo la lotta al crimine e la prevenzione del crimine organizzato. Propongo pertanto il rigetto della proposta, che avrebbe potuto essere accolta solo ed esclusivamente qualora il Consiglio avesse presentato una proposta davvero ambiziosa che purtroppo non è arrivata. Questa rete è stata creata nel 2001 con decisione del Consiglio 2001/427/GAI. Gli obiettivi di questa Rete erano quelli di facilitare la cooperazione e gli scambi di informazioni e di esperienze a livello nazionale e a livello europeo, raccogliere e analizzare informazioni in materia soprattutto volte allo scambio di migliori prassi, organizzare conferenze, seminari, incontri e iniziative che avevano l'obiettivo di favorire lo scambio di esperienze e di migliori prassi, nonché fornire anche consulenza al Consiglio e alla Commissione in materia di prevenzione della criminalità. La decisione prevedeva che la struttura si basasse su punti di contatto designati dalla Commissione e dagli Stati membri, che dovevano comprendere almeno un rappresentante delle autorità nazionali, mentre gli altri punti di contatto potevano essere designati tra ricercatori o docenti universitari specializzati. Gli Stati membri erano comunque tenuti a coinvolgere ricercatori, docenti universitari, ONG e il mondo della società civile. Persino Europol e l'Osservatorio europeo delle droghe e delle tossicodipendenze erano associati ai lavori come organismi competenti. Nel 2005 la Rete è stata sottoposta ad una prima riforma interna della struttura, che ha previsto in maniera stabile due commissioni – una sul programma di lavoro e una sulla ricerca – mentre la gestione del è passata dalla Commissione europea al Regno Unito, che tuttora lo mantiene aggiornato. Nel 2007 c'è stata un'altra revisione, che ha stabilito la necessità di rafforzare innanzitutto il segretariato, evidenziando anche la necessità di affrontare il problema delle risorse per le commissioni permanenti e per i rappresentanti nazionali. Nel marzo del 2009 è stata pubblicata una valutazione esterna proprio sul funzionamento della Rete che, da una parte, ha messo in evidenza l'importanza degli obiettivi con cui nasceva questa Rete e, dall'altra, ha evidenziato purtroppo il fallimento organizzativo che ha impedito di raggiungere gli obiettivi importanti di cui parlavamo prima. Tra i problemi evidenziati, che hanno portato praticamente al collasso della Rete, c'è stata la mancanza di risorse appropriate, un segretariato inefficace, la mancanza di impegno da parte dei rappresentanti nazionali e un programma di lavoro molto povero. La valutazione ha anche contemplato la possibilità di smantellare la Rete. Essa ha, di conseguenza, istituito un gruppo di lavoro per esaminare le raccomandazioni avanzate nel marzo del 2009 e ha pensato che fossero necessari degli emendamenti all'atto di creazione della Rete. In particolare, è stato proposto un segretariato esterno finanziato con i fondi di programmi comunitari. Nonostante alcuni Stati membri avessero rilanciato l'idea di smantellare la Rete, altri Stati membri hanno invece proposto una sua riforma. La Presidenza svedese del Consiglio dell'Unione europea ha fatto sua questa proposta al punto da farne una priorità nel proprio semestre di attività. A questo punto, non posso che sottolineare anche il mio personale imbarazzo nel vedere queste poltrone vuote, visto che proprio la Presidenza svedese aveva fatto sue queste proposte."@mt15 ". Mijnheer de Voorzitter, geachte collega’s, ik wil het hebben over het Europees netwerk inzake criminaliteitspreventie. Het voorstel voorziet dat het netwerk bestaat uit een secretariaat, door de lidstaten aangewezen contactpunten en een raad van bestuur. De raad van bestuur moet bestaan uit nationale vertegenwoordigers die de lidstaten benoemen, en de voorzitter van de raad van bestuur zit een uitvoerend comité voor. Volgens mij bestaat er ook een zekere verwarring op dit vlak tussen de contactpunten en de nationale vertegenwoordigers. Voorts worden onder meer het maatschappelijk middenveld, de academische wereld en de ervaringsdeskundigen volledig buitengesloten. Ik acht dat een zeer kwalijke zaak. Ook worden de gestructureerde banden tussen het netwerk en de andere communautaire instellingen en organen die zich bezighouden met criminaliteit en criminaliteitspreventie, volledig doorgesneden. Het besluit voorziet in geen enkele vorm van samenwerking met het Europees Parlement en de eis inzake talenkennis is weggelaten, hoewel daar eerder om was gevraagd. Als rapporteur ben ik van mening dat dit voorstel om verschillende redenen ondoeltreffend is en niet geschikt om de misdaadpreventie aan te pakken. Op de eerste plaats heeft het netwerk niet de doelstellingen kunnen realiseren waarvoor het in het leven was geroepen. Op de tweede plaats hebben de Commissie, de Raad en de lidstaten niet samengewerkt. Ik denk dat we dat moeten zien als een vorm van sabotage van het netwerk. Criminaliteitspreventie kan zich niet beperken tot het uitwisselen van beste praktijken. Helaas zijn we getuige geweest van een vorm van toerisme van ambtenaren die bezoeken aflegden aan de verschillende landen en vaak nog niet eens met elkaar konden praten omdat er geen tolken waren. De gebrekkige participatie van het maatschappelijk middenveld en ngo’s, evenals het ontbreken van materiaal betreffende misdaadpreventie dat ontwikkeld is voor bijvoorbeeld de scholen, maken dit netwerk volledig ondoeltreffend. Om te zorgen dat het netwerk functioneert dienen volgens mij de bevoegdheden te worden versterkt, mede door misdaadbestrijding en preventie van de georganiseerde misdaad erbij te betrekken. Daarom stel ik voor het initiatief te verwerpen. We hadden onze goedkeuring er alleen aan kunnen verlenen als de Raad een echt ambitieus voorstel had ingediend, maar dat is helaas niet gebeurd. Dit netwerk is opgericht in 2001 bij Besluit 2001/427/JBZ van de Raad. De doelstellingen van het netwerk waren het vergemakkelijken van samenwerking en uitwisseling van informatie en ervaringen op nationaal en Europees niveau, het verzamelen en analyseren van informatie op het gebied van criminaliteitspreventie met als doel de uitwisseling van beste praktijken, het organiseren van conferenties, studiebijeenkomsten, ontmoetingen en initiatieven ter stimulering van de uitwisseling van ervaringen en beste praktijken en het geven van advies aan de Raad en de Commissie over criminaliteitspreventie. Het besluit voorzag in een organisatie die berust op contactpunten die worden aangewezen door de Commissie en de lidstaten. Die contactpunten moesten bestaan uit ten minste één vertegenwoordiger van de nationale autoriteiten, terwijl de andere contactpunten konden worden aangewezen uit gespecialiseerde onderzoekers en universiteitsdocenten. De lidstaten moesten er echter voor zorgen dat onderzoekers, universiteitsdocenten, ngo’s en maatschappelijke organisaties werden ingeschakeld. Zelfs Europol en het Europees Waarnemingscentrum voor drugs en drugsverslaving waren als bevoegde instanties bij de werkzaamheden betrokken. In 2005 heeft het netwerk een eerste interne structuurwijziging ondergaan, die uitmondde in de instelling van twee vaste comités – een voor het werkprogramma en een voor onderzoek – terwijl het beheer van de website overging van de Europese Commissie naar het Verenigd Koninkrijk dat vanaf dat moment de site bijhield. In 2007 is het netwerk opnieuw onder de loep genomen en werd bepaald dat vooral het secretariaat versterkt moest worden. Voorts werd toen gewezen op de noodzaak iets te doen aan het gebrek aan middelen van de vaste comités en de nationale vertegenwoordigers. In maart 2009 werd een externe evaluatie van de functionering van het netwerk gepubliceerd, waarin enerzijds werd gewezen op het belang van de doelstellingen die aan de wieg stonden van het netwerk, en anderzijds helaas op de organisatorische mislukking van het netwerk die het bereiken van de eerder genoemde belangrijke doelstellingen in de weg heeft gestaan. De problemen waarop de vinger is gelegd en die vrijwel geleid hebben tot het instorten van het netwerk, zijn onder meer gebrek aan voldoende middelen, een ondoeltreffend secretariaat, gebrek aan inzet van de nationale vertegenwoordigers en een zeer schraal werkprogramma. In de evaluatie werd zelfs de mogelijkheid overwogen de werkzaamheden van het netwerk volledig stop te zetten. Het netwerk heeft daarop een werkgroep ingesteld die zich moest buigen over de aanbevelingen in het onderzoek van maart 2009 en die tot de slotsom kwam dat een wijziging van het besluit tot oprichting van het netwerk zich opdrong. Zo werd onder meer voorgesteld een extern secretariaat in het leven te roepen, gefinancierd met kredieten van communautaire programma’s. Hoewel sommige lidstaten de ontmanteling van het netwerk hadden voorgesteld, zijn andere lidstaten daarentegen met het voorstel gekomen het netwerk te hervormen. Het Zweedse voorzitterschap van de Raad van de Europese Unie heeft dat laatste idee overgenomen en er een prioritair punt van gemaakt in het activiteitenprogramma voor de zes maanden onder zijn leiding. Daarom moet ik benadrukken hoe vervelend ik het vind om te zien dat de stoelen van de Raad leeg zijn, terwijl juist het Zweedse voorzitterschap deze voorstellen had gedaan."@nl3 "Panie przewodniczący, panie i panowie! Chcę porozmawiać o europejskiej sieci prewencji kryminalnej. Według wniosku sieć ma składać się z sekretariatu, punktów kontaktowych wyznaczanych przez państwa członkowskie oraz zarządu. W składzie zarządu mają znaleźć się krajowi przedstawiciele nominowani przez państwa członkowskie, a przewodniczyć ma przewodniczący odpowiedzialny za komitet wykonawczy. Uważam, że istnieją również niejasności w tym względzie, jeśli chodzi o punkty kontaktowe i krajowych przedstawicieli. Społeczeństwo obywatelskie, świat akademicki, praktycy i eksperci znajdują się zupełnie poza siecią. To bardzo poważna sprawa. Więzi strukturalne między siecią a innymi instytucjami i organami wspólnotowymi zajmującymi się zwalczaniem i zapobieganiem przestępczości zostały zerwane. Decyzja nie przewiduje żadnej formy współpracy z Parlamentem Europejskim, pominięto wymóg znajomości języków, choć poprzednio obowiązywał. Jako sprawozdawca uważam, że wniosek ten jest całkowicie bezskuteczny i pozbawiony mocy zapobiegania przestępczości, z kilku względów. Po pierwsze, sieć nie była w stanie realizować celów, dla których została powołana; po drugie, nie istniała współpraca pomiędzy Komisją, Radą i państwami członkowskimi – sądzę, że należy to postrzegać jako pewnego rodzaju sabotaż samej sieci. Zapobiegania przestępczości nie można sprowadzić wyłącznie do wymiany najlepszych praktyk. Niestety byliśmy świadkami swoistej turystyki uprawianej przez rozmaitych urzędników odwiedzających różne kraje, częstokroć nie mogących porozumieć się ze sobą z uwagi na brak tłumaczy. Brak zaangażowania społeczeństwa obywatelskiego i organizacji pozarządowych, jak też nieopracowanie materiałów na temat prewencji kryminalnej, m.in. podręczników dla szkół, zupełnie pozbawiły sieć skuteczności. Sądzę, że aby sieć mogła funkcjonować, należy wzmocnić jej kompetencje oraz poszerzyć je o zwalczanie przestępczości i zapobieganie przestępczości zorganizowanej. Namawiam zatem do odrzucenia wniosku. Aby wniosek mógł zostać przyjęty, Rada musiałaby przedłożyć naprawdę ambitną propozycję. Tak się jednak nie stało. Sieć ta została utworzona w 2001 roku, decyzją Rady 2001/427/WSiSW. Jej cele to: usprawnienie współpracy oraz wymiany informacji i doświadczeń na szczeblu krajowym i międzynarodowym; gromadzenie i analiza odpowiednich informacji, w szczególności na potrzeby wymiany najlepszych praktyk; organizacja konferencji, seminariów, spotkań i inicjatyw poświęconych usprawnianiu wymiany doświadczeń i najlepszych praktyk; służenie Radzie i Komisji fachową wiedzą w zakresie zwalczania przestępczości. W decyzji przewidziano, że struktura sieci ma się opierać na punktach kontaktowych wyznaczanych przez Komisję i państwa członkowskie – wśród tych punktów kontaktowych miał się znaleźć co najmniej jeden przedstawiciel władz krajowych, natomiast inne wyznaczane punkty kontaktowe mogli tworzyć badacze lub naukowcy akademiccy specjalizujący się w tej dziedzinie. W każdym razie na państwach członkowskich spoczął obowiązek zaangażowania badaczy, naukowców akademickich, organizacji pozarządowych i społeczeństwa obywatelskiego. W charakterze organów eksperckich zaangażowano nawet Europol i Europejskie Centrum Monitorowania Narkotyków i Narkomanii. W 2005 roku sieć przeszła pierwszą wewnętrzną reformę strukturalną. W ramach reformy przewidziano utworzenie dwóch stałych komisji – jednej do spraw programu prac, drugiej do spraw badań, a prowadzenie witryny internetowej przekazano z rąk Komisji Europejskiej Wielkiej Brytanii i jest ona wciąż aktualizowana. W 2007 roku odbył się kolejny przegląd, w wyniku którego stwierdzono zwłaszcza potrzebę wzmocnienia pozycji sekretariatu oraz podkreślono potrzebę uporania się z problemem zasobów dla stałych komisji i krajowych przedstawicieli. W marcu 2009 roku opublikowano zewnętrzną ocenę funkcjonowania sieci. Ocena ta była skupiona na znaczeniu celów utworzenia sieci, zarazem jednak, niestety, wykazała porażkę organizacyjną, która przeszkodziła w osiągnięciu ważnych celów, o których mówiliśmy. Do ujawnionych problemów, które doprowadziły do faktycznej zapaści sieci, należał brak odpowiednich zasobów, nieefektywny sekretariat, brak zaangażowania ze strony krajowych przedstawicieli i bardzo słaby program prac. W ocenie rozważono również możliwość rozwiązania sieci. W konsekwencji sieć powołała grupę roboczą w celu zbadania zaleceń sformułowanych w marcu 2009 roku. Uznano, że należy wprowadzić pewne zmiany do aktu ustanawiającego sieć. W szczególności zasugerowano, że powinien istnieć zewnętrzny sekretariat finansowany ze środków pochodzących ze wspólnotowych programów. Podczas gdy niektóre państwa członkowskie odświeżyły pomysł rozwiązania sieci, inne zasugerowały jej reformę. Szwedzka prezydencja Rady Europejskiej zaaprobowała tę propozycję, nadając jej priorytet na czas swej sześciomiesięcznej kadencji. W tym miejscu muszę wyrazić moje zażenowanie widokiem pustych krzeseł, zważywszy na to, że wniosek ten przygotowała sama szwedzka prezydencja."@pl16 "Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, vou falar sobre a Rede Europeia de Prevenção da Criminalidade. A proposta prevê que a rede seja composta por um secretariado, por pontos de contacto designados por cada Estado-Membro e por um conselho de Administração. Este será constituído por representantes nacionais nomeados pelos Estados-Membros e presidido por um Presidente que liderará um Comité Executivo. Julgo que existe também alguma confusão entre pontos de contacto e representantes nacionais. A sociedade civil, o mundo académico, o mundo da experiência e, logo, dos especialistas, estão a ser deixados completamente à margem da Rede. Esta questão é muito grave. Os laços estruturais entre a Rede e as outras instituições e organismos comunitários que se ocupam da criminalidade e da sua prevenção foram completamente cortados. A decisão não prevê nenhuma forma de cooperação com o Parlamento Europeu, e o requisito do conhecimento de línguas foi omitido, apesar de ter sido anteriormente previsto. Falando como relatora, creio que esta proposta é completamente ineficaz e incapaz de lidar com a prevenção da criminalidade por várias razões. Em primeiro lugar, revelou-se incapaz de atingir os objectivos para os quais foi criada; em segundo lugar, não tem havido nenhuma cooperação entre a Comissão, o Conselho e os Estados-Membros, e julgo que isto deve ser visto como uma espécie de sabotagem da própria Rede. A prevenção da criminalidade não se pode limitar ao intercâmbio de melhores práticas. Infelizmente, assistimos ao que é quase uma espécie de turismo por parte de vários funcionários que visitaram diversos países e que muitas vezes nem sequer conseguiram falar uns com os outros porque não havia intérpretes. O não envolvimento da sociedade civil e das ONG e a não criação de materiais sobre prevenção, tais como livros para as escolas, torna esta Rede completamente ineficaz. Para pôr a Rede a funcionar, penso que deveríamos reforçar os seus poderes e incorporar neles o combate ao crime e a prevenção do crime organizado. Por conseguinte, sugiro a rejeição desta proposta, que só poderia ser aceite se o Conselho tivesse apresentado uma proposta genuinamente ambiciosa. Infelizmente, tal não aconteceu. Esta Rede foi criada em 2001, pela Decisão 2001/427/JAI do Conselho. Os seus objectivos eram a facilitação da cooperação e do intercâmbio de informações e experiências a nível nacional e europeu; a recolha e análise de informação relevante destinada, em particular, ao intercâmbio de melhores práticas; organizar conferências, seminários, reuniões e iniciativas com o objectivo de facilitar o intercâmbio de experiências e melhores práticas; e disponibilizar ao Conselho e à Comissão os seus conhecimentos na esfera da prevenção da criminalidade. A decisão concebeu a estrutura baseada em pontos de contacto designados pela Comissão e pelos Estados-Membros; estes pontos de contacto incluiriam pelo menos um representante das autoridades nacionais, podendo os restantes pontos de contacto ser investigadores ou universitários especializados nesta área. Em qualquer dos casos, os Estados-Membros deveriam envolver investigadores, universitários, as ONG e a sociedade civil. A própria Europol e o Observatório Europeu da Droga e da Toxicodependência foram envolvidos como organismos especializados. Em 2005, a Rede sofreu uma primeira reforma estrutural interna que contemplou o estabelecimento de duas comissões permanentes – uma para o programa de trabalho e outra para a investigação –, e a gestão do sítio Web passou da Comissão Europeia para o Reino Unido, que continua a mantê-lo actualizado. Em 2007, houve outra revisão, que reconheceu a necessidade particular de reforçar o secretariado e sublinhou a necessidade de lidar com o problema dos recursos para as comissões permanentes e para os representantes nacionais. Em Março de 2009, foi publicada uma avaliação externa sobre o funcionamento da Rede. Esta avaliação centrou-se na importância dos objectivos que presidiram ao nascimento da Rede mas ao mesmo tempo, infelizmente, realçou o fracasso organizacional que impediu que se atingissem os importantes objectivos que referi atrás. Os problemas expostos, e que provocaram praticamente o colapso da Rede, incluíam a falta de recursos adequados, um secretariado ineficaz, a ausência de empenhamento por parte dos representantes nacionais e um programa de trabalho bastante fraco. A avaliação considerou também a possibilidade de desmantelar a Rede. Por conseguinte, a Rede nomeou um grupo de trabalho para examinar as recomendações feitas em Março de 2009 e considerou que seriam necessárias algumas alterações ao acto que a tinha criado. Em particular, foi sugerida a criação de um secretariado externo, financiado com fundos de programas comunitários. Alguns Estados-Membros pegaram na ideia de desmantelar a Rede mas outros sugeriram a sua reforma. A Presidência sueca do Conselho da UE aceitou esta proposta, ao ponto de a tornar uma prioridade do seu mandato de seis meses. Neste ponto, tenho de confessar o meu profundo embaraço ao olhar para estes lugares vazios, dado que estas propostas foram feitas pela própria Presidência sueca."@pt17 "Dle preşedinte, doamnelor şi domnilor, doresc să vorbesc despre reţeaua europeană de prevenire a criminalităţii. Propunerea prevede alcătuirea reţelei dintr-un secretariat, din puncte de contact desemnate de fiecare stat membru şi un consiliu de administraţie. Acest consiliu de administraţie ar trebui alcătuit din reprezentanţi naţionali numiţi de statele membre şi prezidat de un preşedinte al unui comitet executiv. Cred că există o anumită confuzie, din acest punct de vedere, între punctele de contact şi reprezentanţii naţionali. Societatea civilă, lumea academică, cei ce deţin cunoştinţele practice şi, prin urmare, experţii, sunt cu totul omişi din reţea. Acesta este un lucru foarte grav. Legăturile structurale dintre reţea şi celelalte instituţii şi organisme comunitare care se implică în lupta împotriva criminalităţii au fost total întrerupte. Decizia nu prevede nicio formă de cooperare cu Parlamentul European, iar cunoaşterea de limbi străine a fost omisă, în pofida solicitării anterioare. În calitate de raportor, cred că această propunere este complet ineficace şi nu poate aborda chestiunea prevenirii criminalităţii din mai multe motive. În primul rând, nu a reuşit să îndeplinească obiectivele pentru care a fost creată; în al doilea rând, nu a existat cooperare între Comisie, Consiliu şi statele membre şi cred că acest lucru trebuie privit ca un fel de sabotaj la adresa reţelei înseşi. Prevenirea criminalităţii nu poate fi redusă la schimbul de bune practici. Din păcate, am observat că este aproape un fel de activitate turistică din partea mai multor funcţionari care au vizitat diverse ţări şi adesea nu au reuşit să discute unul cu altul din lipsă de interpreţi. Eşecul implicării societăţii civile şi a ONG-urilor sau al elaborării de materiale cu privire la prevenirea criminalităţii, cum ar fi cărţi pentru şcoli, transformă această reţea într-una cu totul ineficientă. Pentru a face reţeaua să funcţioneze, cred că ar trebui să îi consolidăm competenţele şi să includem, de asemenea, lupta împotriva criminalităţii şi prevenirea crimei organizate. Prin urmare, sugerez să respingem această propunere, care ar fi putut fi acceptată numai în cazul în care Consiliul ar fi prezentat o propunere cu adevărat ambiţioasă. Din nefericire, nu s-a întâmplat aşa. Această reţea a fost înfiinţată în 2001 prin Decizia 2001/427/JAI a Consiliului. Obiectivele acesteia au fost facilitarea cooperării şi a schimbului de informaţii şi de experienţă la nivel naţional şi european; colectarea şi analizarea informaţiilor pertinente, vizând, în special, schimbul de bune practici; organizarea de conferinţe, seminarii, întâlniri şi iniţiative, în scopul facilitării schimbului de experienţă şi de bune practici; şi furnizarea de cunoştinţe Consiliului şi Comisiei cu privire la prevenirea criminalităţii. Decizie prevedea ca structura să se bazeze pe puncte de contact desemnate de Comisie şi de statele membre; aceste puncte de contact trebuiau să includă cel puţin un reprezentant din partea autorităţilor naţionale, celelalte puncte de contact desemnate putând fi cercetători sau cadre universitare cu specializare în acest domeniu. În orice caz, statelor membre li s-a solicitat implicarea cercetătorilor, a cadrelor universitare, a ONG-urilor şi a societăţii civile. Chiar şi Europol şi Observatorul European pentru Droguri şi Toxicomanie au fost implicate în activitate, în calitate de organisme specializate. În 2005, reţeaua a fost supusă primei sale reforme structurale interne. Aceasta prevedea înfiinţarea a două comisii permanente - una pentru programul de lucru şi cealaltă pentru cercetare - în timp ce administrarea site-ului de internet a fost transferată de la Comisia Europeană către Regatul Unit, care încă îl menţine actualizat. În 2007, s-a efectuat o altă revizie, în urma căreia s-a observat nevoia specială de consolidare a secretariatului şi s-a subliniat nevoia de abordare a problemei resurselor pentru comisiile permanente şi reprezentanţii naţionali. În martie 2009, a fost publicată o evaluare externă cu privire la funcţionarea reţelei. Aceasta s-a axat pe importanţa obiectivelor care au condus la înfiinţarea reţelei, subliniind, în acelaşi timp, din păcate, eşecul la nivel organizatoric care a împiedicat atingerea importantelor obiective despre care vorbeam mai devreme. Problemele aduse astfel la lumină, care au determinat colapsul total al reţelei, au inclus lipsa resurselor adecvate, un secretariat ineficient, lipsa angajamentului din partea reprezentanţilor naţionali şi un program de lucru foarte slab. Evaluarea a luat în considerare şi posibilitatea desfiinţării reţelei. În consecinţă, reţeaua a numit un grup de lucru pentru a examina recomandările făcute în martie 2009 şi a considerat că era necesară modificarea actului prin care a fost înfiinţată reţeaua. În special, s-a sugerat că ar trebui să existe un secretariat extern, finanţat din fondurile programelor comunitare. Deşi unele state membre au readus în discuţie ideea desfiinţării reţelei, altele au sugerat reformarea acesteia. Preşedinţia suedeză a Consiliului European a fost de acord cu această propunere, transformând-o într-o prioritate a mandatului său de şase luni. Trebuie să subliniez aici cât de jenată sunt să observ aceste scaune libere, dat fiind că aceste propuneri au fost făcute chiar de Preşedinţia suedeză."@ro18 "Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, chcela by som hovoriť o Európskej sieti na prevenciu kriminality. V návrhu sa uvádza, že sieť by mala pozostávať zo sekretariátu, kontaktných miest určených členskými štátmi a zo správnej rady. Správnu radu by mali tvoriť národní zástupcovia menovaní členskými štátmi, ktorým by predsedal predseda riadiaci výkonný výbor. V tejto súvislosti sa podľa mňa trochu prelínajú kontaktné miesta a národní zástupcovia. Občianska spoločnosť, akademická obec, svet skúseností – a teda aj odborníkov – boli zo siete úplne vynechané. Ide o veľmi vážnu vec. Štruktúrne prepojenia medzi sieťou a inými inštitúciami a orgánmi Spoločenstva, ktoré sa zaoberajú trestnou činnosťou a predchádzaním trestnej činnosti, boli úplne prerušené. V rozhodnutí sa nepredpokladá žiadna forma spolupráce s Európskym parlamentom a bola vynechaná aj požiadavka o znalosti cudzích jazykov, ktorá bola obsiahnutá v predchádzajúcom rozhodnutí. Ako spravodajkyňa si myslím, že predložený návrh je úplne neúčinný a z niekoľkých dôvodov nie je schopný riešiť prevenciu trestnej činnosti. Po prvé, sieť nebola schopná splniť ciele, ktoré boli dôvodom jej založenia, a po druhé, medzi Komisiou, Radou a členskými štátmi nebola žiadna spolupráca a ja som presvedčená, že toto treba považovať za určitý druh sabotáže samotnej siete. Prevenciu kriminality nemožne zredukovať na výmenu osvedčených postupov. Nanešťastie sme boli svedkami takmer až turistiky rôznych úradníkov, ktorí navštívili rozličné krajiny a často sa nevedeli navzájom dohovoriť, lebo neboli prítomní tlmočníci. V dôsledku neschopnosti zapojiť do siete občiansku spoločnosť a mimovládne organizácie alebo vytvoriť materiály o prevencii – napríklad knihy pre školy – je sieť úplne neúčinná. Myslím, že by sme mali posilniť kompetencie siete a začleniť do nej boj proti zločinu a prevenciu organizovaného zločinu, aby začala fungovať. Preto navrhujem, aby sme zamietli tento návrh, ktorý mohol byť prijatý, ak by bola Rada predložila skutočne ambiciózny návrh. Nanešťastie sa tak však nestalo. Táto sieť bola vytvorená rozhodnutím Rady 2001/427/SVV v roku 2001. Jej cieľom bolo uľahčenie spolupráce, výmeny informácií a skúseností na národnej a európskej úrovni, zhromažďovanie a analýza relevantných informácií zameraných najmä na výmenu osvedčených postupov, organizovanie konferencií, seminárov, stretnutí a iniciatív s cieľom uľahčiť výmenu skúseností a osvedčených postupov a poskytovanie odborných znalostí v oblasti predchádzania kriminalite Rade a Komisii. V rozhodnutí sa predpokladalo, že štruktúra siete bude založená na kontaktných miestach určených Komisiou a členskými štátmi. Tieto kontaktné miesta mali zahŕňať aspoň jedného zástupcu vnútroštátnych orgánov, pričom ostatné kontaktné body by predstavovali vedci alebo vysokoškolskí pedagógovia so špecializáciou na oblasť predchádzania trestnej činnosti. Členské štáty boli v každom prípade povinné zapojiť vedcov, vysokoškolských pedagógov, mimovládne organizácie a občiansku spoločnosť. Dokonca aj Europol a Európske monitorovacie centrum pre drogy a drogovú závislosť sa podieľali na prácach ako expertné orgány. Sieť prešla prvou reformou vnútornej štruktúry v roku 2005. Predpokladala vytvorenie dvoch stálych výborov – jedného pre pracovný program a jedného pre výskum, kým správa internetových stránok bola presunutá z Európskej komisie na Spojené kráľovstvo, ktoré ešte stále zabezpečuje ich aktualizáciu. V roku 2007 sa konala druhá kontrola, ktorá potvrdila konkrétne potrebu posilnenia sekretariátu a zdôraznila potrebu riešenia problému so zdrojmi financovania stálych výborov a zástupcov jednotlivých štátov. V marci 2009 bolo uverejnené externé hodnotenie fungovania siete. Sústredilo sa na význam cieľov, ktoré viedli k založeniu siete, ale zároveň, žiaľ, poukázalo na organizačné nedostatky, ktoré zamedzili splneniu dôležitých cieľov, o ktorých sme už pred chvíľou hovorili. Takto sa poukázalo na problémy, ktoré zahŕňali nedostatok vhodných zdrojov financovania, neúčinný sekretariát, nedostatok zanietenia zo strany národných zástupcov a veľmi úbohý pracovný program a ktoré mali za následok faktické zrútenie siete. V hodnotení sa uvažovalo aj o možnosti zrušenia siete. Sieť teda vytvorila pracovnú skupinu na preskúmanie odporúčaní z marca 2009, ktorá skonštatovala, že bude potrebná určitá úprava zakladajúceho aktu siete. Konkrétne bolo navrhnuté vytvorenie externého sekretariátu financovaného z prostriedkov určených na programy Spoločenstva. Niektoré členské štáty síce opäť navrhli rozpustenie siete, iné však navrhli jej reformovanie. Švédske predsedníctvo Európskej rady s týmto návrhom súhlasilo a stanovilo ho ako prioritu svojho šesťmesačného funkčného obdobia. V tomto bode musím zdôrazniť svoje sklamanie z týchto prázdnych miest vzhľadom na skutočnosť, že tieto návrhy prišli zo strany samotného švédskeho predsedníctva."@sk19 "Gospod predsednik, gospe in gospodje, rada bi govorila o Evropski mreži za preprečevanje kriminala. Predlog predvideva, da naj bi mrežo sestavljali sekretariat, kontaktne točke, ki jih določijo posamezne države članice, in uprava. To upravo naj bi sestavljali nacionalni predstavniki, ki jih imenujejo države članice, predsedoval pa naj bi ji predsednik, ki vodi izvršni odbor. Menim, da je v tem smislu tudi nekaj zmede o tem, kaj so kontaktne točke in kaj nacionalni predstavniki. Civilna družba, akademski svet, svet izkušenj in zato strokovnjakov, so povsem izločeni iz mreže. To je zelo resna zadeva. Strukturne povezave med mrežo in drugimi institucijami in organi Skupnosti, ki se ukvarjajo s kriminalom in preprečevanjem kriminala, so bile povsem prekinjene. Sklep ne predvideva nobene oblike sodelovanja z Evropskim parlamentom, zahteva po znanju tujih jezikov pa je bila izpuščena kljub temu, da se je to v preteklosti zahtevalo. Kot poročevalka menim, da je ta predlog povsem neučinkovit in da preprečevanja kriminala ni sposoben obravnavati iz več razlogov. Prvič, mreža ni bila sposobna izpolniti ciljev, zaradi katerih je bila ustanovljena; drugič, med Komisijo, Svetom in državami članicami ni bilo nobenega sodelovanja, in menim, da je to treba šteti za nekakšno sabotažo same mreže. Preprečevanja kriminala ne more biti omejeno na izmenjavo najboljših praks. Žal smo bili priča skoraj neke vrste turizmu različnih uradnikov, ki so obiskovali različne države in se pogosto med seboj sploh niso mogli sporazumevati, ker ni bilo tolmačev. Ta mreža je zaradi nevključevanja civilne družbe in nevladnih organizacij ali opustitve pripravljanja gradiva o preprečevanju, kot so knjige za šole, popolnoma neučinkovita. Menim, da bi morali za to, da bi mreža delovala, okrepiti njene pristojnosti ter vključiti tudi boj proti kriminalu in preprečevanje organiziranega kriminala. Zato predlagam, da zavrnemo ta predlog, ki bi lahko bil sprejet samo, če bi Svet predložil resnično ambiciozen predlog. Žal se to ni zgodilo. Ta mreža je bila ustanovljena leta 2001 s Sklepom Sveta 2001/427/PNZ. Njeni cilji so bili pospeševati sodelovanje in izmenjavo informacij in izkušenj na nacionalni in evropski ravni; zbirati in ocenjevati ustrezne informacije zlasti z namenom izmenjave dobrih praks; organizirati konference, seminarje, srečanja in pobude, katerih cilj je pospeševati izmenjavo izkušenj in dobrih praks; in zagotavljati strokovno znanje Svetu in Komisiji v zvezi s preprečevanjem kriminala. Sklep je predvidel, da naj bi struktura temeljila na kontaktnih točkah, ki jih določijo Komisija in države članice; te kontaktne točke naj bi vključevale vsaj enega predstavnika nacionalnih organov, za druge kontaktne točke pa bi bilo mogoče določiti raziskovalce ali akademiki, ki se specializirajo na tem področju. Države članice bi v vsakem primeru morale vključiti raziskovalce, akademike, nevladne organizacije in civilno družbo. V delo sta bila kot strokovni telesi vključena celo Europol in Evropski center za spremljanje drog in zasvojenosti z drogami. Leta 2005 je bila prvič prenovljena notranja struktura mreže. Zaradi tega sta bili ustanovljeni dveh stalnih komisij – ene za delovni program in druge za raziskave –, medtem ko je bilo upravljanje spletnega mesta preneseno z Evropske komisije na Združeno kraljestvo, ki ga še vedno posodablja. Leta 2007 je bila opravljena še ena revizija, ki je potrdila, da je treba okrepiti sekretariat, in izpostavila, da je treba rešiti težavo s sredstvi za stalni komisiji in nacionalne predstavnike. Marca 2009 je bila objavljena zunanja ocena delovanja mreže. Ocena se je osredotočila na pomen ciljev, zaradi katerih je bila ustanovljena mreža, vendar je obenem na žalost izpostavila neuspešno organizacijo, ki je ovirala doseganje pomembnih ciljev, o katerih smo govorili prej. Med tako izpostavljene težave, zaradi katerih je mreža skoraj razpadla, so spadali pomanjkanje ustreznih sredstev, neučinkovit sekretariat, premajhna zavzetost pri nacionalnih predstavnikih in zelo skromen delovni program. Ocena je obravnavala tudi možnost opustitve mreže. Zato je mreža določila delovno skupino za preučitev priporočil iz marca 2009 in sklenila, da so potrebne nekatere spremembe akta, s katerim je bila ustanovljena mreža. Predvsem se je predlagala ustanovitev zunanjega sekretariata, financiranega s sredstvi iz programov Skupnosti. Čeprav so nekatere države članice oživile zamisel o opustitvi mreže, so druge države članice predlagale prenovitev mreže. Švedsko predsedstvo Evropskega sveta se je strinjalo s tem predlogom do te mere, da ga je uvrstilo med prednostne naloge svojega šestmesečnega predsedovanja. Na tem mestu moram poudariti, da me je sram, ko vidim te prazne sedeže, saj je te predloge predložilo švedsko predsedstvo."@sl20 "Herr talman, mina damer och herrar! Jag vill tala om det europeiska nätverket för förebyggande av brottslighet. Förslaget innebär att nätverket ska bestå av ett sekretariat, kontaktpunkter som ska utses av varje medlemsstat och en styrelse. Styrelsen ska bestå av nationella företrädare som medlemsstaterna utser och ha en ordförande med ansvar för ett arbetsutskott. Jag tror att det råder viss förvirring i det här avseendet mellan kontaktpunkter och nationella företrädare. Det civila samhället, den akademiska världen, erfarenhetsvärlden och därmed experterna står alla helt utanför nätverket. Det är en mycket allvarlig fråga. De strukturella förbindelserna mellan nätverket och övriga gemenskapsinstitutioner och organ som arbetar med brott och brottsförebyggande har helt kopplats bort. I beslutet planeras inte för något som helst samarbete med Europaparlamentet och de tidigare kraven på språkkunskaper har avskaffats. Som föredragande anser jag att förslaget är fullständigt ineffektivt och inte kan bidra till att förebygga brott, och det av flera skäl. För det första har det inte varit möjligt att nå målen. För det andra har det inte förekommit något samarbete mellan kommissionen, rådet och medlemsstaterna och jag anser att det måste betraktas som ett slags sabotage av själva nätverket. Brottsförebyggande kan inte reduceras till utbyte av bästa praxis. Tyvärr har vi bevittnat vad som nästan är en typ av turism med olika tjänstemän som har besökt olika länder och ofta inte ens har lyckats tala med varandra eftersom det inte fanns några tolkar. Att man inte lyckats involvera det civila samhället och icke-statliga organisationer, eller utarbeta material om förebyggande såsom skolböcker, gör nätverket fullständigt ineffektivt. För att det ska fungera måste dess befogenheter öka och kampen mot brott och förebyggande av organiserad brottslighet måste införlivas. Jag föreslår därför att vi avvisar förslaget, som bara skulle ha kunnat godtas om rådet hade lagt fram ett verkligt ambitiöst förslag. Tyvärr har så inte skett. Nätverket inrättades 2001 genom rådets beslut 2001/427/JHA. Målsättningen var att underlätta samarbete och utbyte av information och erfarenheter på nationell nivå och EU-nivå, samla in och analysera relevant information framför allt för att utbyta bästa praxis, men även anordna konferenser, seminarier, möten och initiativ med målsättningen att underlätta utbytet av erfarenheter och bästa praxis samt erbjuda rådet och kommissionen expertkunskaper inom brottsförebyggande. Beslutet innebar att systemet skulle bygga på kontaktpunkter som utsågs av kommissionen och medlemsstaterna. Dessa kontaktpunkter skulle innefatta minst en företrädare för de nationella myndigheterna, medan andra kontaktpunkter kunde vara forskare eller akademiker som var specialister på området. Medlemsstaterna skulle i vilket fall som helst engagera forskare, akademiker, icke-statliga organisationer och det civila samhället. Till och med Europol och Europeiska centrumet för kontroll av narkotika och narkotikamissbruk var involverat i arbetet som expertorgan. År 2005 genomgick nätverket den första interna strukturella reformen. Den innebar att två utskott skulle inrättas permanent – ett för arbetsprogrammet och ett för forskningen – medan driften av webbplatsen överfördes från kommissionen till Storbritannien där uppdateringen fortfarande sköts. Under 2007 reviderades nätverket på nytt och man erkände att sekretariatet behövde förstärkas och att man behövde ta itu med problemet med resurser för de permanenta utskotten och de nationella företrädarna. I mars 2009 offentliggjordes en extern utvärdering om hur nätverket fungerar. Den inriktades på betydelsen av de mål som bidrog till att nätverket bildades, men betonade tyvärr samtidigt det organisatoriska misslyckandet som har gjort att de viktiga målsättningar vi tidigare talade om inte har uppnåtts. De problem som då uppdagades, vilka har lett till att nätverket faktiskt har kollapsat, innefattade bristen på lämpliga resurser, ett ineffektivt sekretariat, bristen på engagemang från de nationella företrädarna och ett mycket bristfälligt arbetsprogram. I utvärderingen beaktades även möjligheten att lägga ned nätverket. Nätverket tillsatte därför en arbetsgrupp som skulle granska rekommendationerna från mars 2009 och slog fast att vissa ändringar behövde göras i akten om inrättandet av nätverket. Man föreslog särskilt att ett externt sekretariat skulle inrättas som finansieras med medel från gemenskapsprogrammen. Vissa medlemsstater har återuppväckt idén att lägga ned nätverket, medan andra föreslog att det i stället skulle ses över. EU:s ordförandeland Sverige instämde i förslaget och gjorde det till och med till en prioritering under sitt ordförandeskap. Jag vill därför understryka hur besvärad jag är över att se dessa tomma stolar, med tanke på att förslagen kom från det svenska ordförandeskapet."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"IT)"11 "Sonia Alfano"11 "Sonia Alfano,"15,12 "előadó"11 "relatore."12 "relatrice"15 "website"15,12
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph