Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-10-22-Speech-4-010"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2009-10-22"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Problematica accesului limitat al țărilor în curs de dezvoltare la anumite vaccinuri (dezbatere)6
dcterms:Language	"ro"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20091022.4.4-010"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-10-22-Speech-4-0116
lpv:speaker	lp:Leonard Orban6
lpv:spoken text	"Mulţumesc distinsului parlamentar Charles Goerens pentru întrebarea domniei sale, care îmi oferă posibilitatea să tratez atât aspecte legate direct de pandemia de gripă A H1N1, cât şi să abordez mai pe larg aspecte legate de contribuţia Comisiei Europene la îmbunătăţirea sistemelor de sănătate din ţările în curs de dezvoltare. Respectarea principiului asumării de către ţări a propriei dezvoltări, precum şi angajamentele pentru eficacitatea ajutorului, vor trebui asigurate prin garantarea, în special, a faptului că atenţia va fi menţinută asupra patologiilor şi intervenţiilor prioritare. Răspunsul la pandemie are la bază de fapt, înainte de toate, sisteme de sănătate mai bine echipate pentru a identifica şi trata din timp cazurile, pentru a pune la dispoziţie, în mod echitabil, instrumente de prevenire atunci când acestea sunt disponibile. În caz de criză severă, Comisia Europeană va putea mobiliza instrumentele sale de intervenţie umanitară şi de urgenţă şi va putea face dovada flexibilităţii în utilizarea mijloacelor alocate deja ţărilor partenere solicitante. În cadrul unor astfel de crize severe organizaţiile neguvernamentale ca, de altfel, şi marile reţele instituţionale vor avea cu siguranţă un rol major, iar Comisia ştie că poate conta pe mobilizarea şi eficacitatea acestora. În faţa pandemiei de gripă A H1N1, Comunitatea a reacţionat, atât pe plan intern, cât şi pe plan extern. De fapt, este vorba de o criză care presupune o abordare globală, atât din motive de eficacitate, în ceea ce priveşte protejarea cetăţenilor noştri, cât şi din considerente legate de solidaritatea cu ţări mai puţin dezvoltate. Vorbim de eficacitate deoarece sistemele de alertă rapidă, urmărirea atentă a evoluţiei pandemiei şi a virusului în sine, evaluarea eficacităţii măsurilor preventive şi curative în ţările în care pandemia s-a manifestat mai întâi sunt elemente indispensabile pentru pregătirea şi adaptarea propriilor răspunsuri, însă vorbim şi de solidaritate deoarece Uniunea, în calitate de prim finanţator al ajutorului public pentru dezvoltare şi partener privilegiat al unui mare număr de ţări în curs de dezvoltare, trebuie să le fie alături acestor ţări pentru a face faţă acestor noi ameninţări. Pentru a răspunde acestora, Comisia şi Uniunea în întregime nu pleacă de la zero. Precedentul gripei aviare, ca urmare a virusului H5N1, a permis instituirea, împreună cu organizaţii internaţionale, precum Organizaţia Mondială a Sănătăţii, Banca Mondială şi altele, a unor proceduri eficace pentru schimbul de informaţii, pentru coordonarea asistenţei tehnice, precum şi instrumente financiare, ca de exemplu un fond fiduciar la Banca Mondială. Aşa cum remarca doamna Chan, directoarea generală a Organizaţiei Mondiale a Sănătăţii, lumea nu a fost niciodată atât de bine pregătită în faţa unei pandemii. Comisia a jucat şi joacă în continuare un rol deosebit de important în cadrul acestor sisteme ale căror componente sunt acum extinse la toate tipurile de ameninţări de gripă. În ceea priveşte accesul generalizat al ţărilor în curs de dezvoltare la vaccin, pandemia de gripă nouă a relansat dezbaterea care este în curs de mai bine de doi ani în cadrul OMS şi al Grupului de lucru pentru pregătirea pandemiei gripale, grup constituit la solicitatea Adunării Mondiale a Sănătăţii, ca urmare a deciziei Indoneziei invocată de către distinsul parlamentar. În această sătămână, la Geneva, OMS prezintă primele sale recomandări, ale grupului în cadrul căruia Comunitatea a participat în mod activ. În conformitate cu rezoluţia Adunării Mondiale, recomandările finale vor trebui prezentate consiliului executiv al OMS care se va desfăşura la sfârşitul lunii ianuarie. În acel moment va trebui identificat cel mai bun echilibru posibil între, pe de o parte, stimularea cercetării şi a dezvoltării rapide de noi produse medicale, care provin în mare parte din cercetarea în sectorul privat, pentru care drepturile de proprietate intelectuală reprezintă astăzi instrumentul privilegiat de stimulare şi, pe de altă parte, echitatea în ceea ce priveşte accesul la produsele acestei cercetări. Comunitatea Europeană îşi exprimă rezerva în faţa oricărei limitări a schimburilor de materiale biologice necesare pentru desfăşurarea activităţilor de cercetare. Colaborarea activă la nivel internaţional în mod transparent şi sub coordonarea instituţiilor legitime precum OMS şi reţeaua sa este indispensabilă pentru elaborarea şi difuzarea rapidă a instrumentelor de răspuns la pandemie. În cazul specific al gripei A H1N1, pentru care nu existau stocuri de vaccinuri, s-a pus, de asemenea, problema capacităţilor de producţie şi a preemţiunii asupra acestor capacităţi prin comenzi masive efectuate de ţările care dispun de mijloacele necesare. Angajamentul unor productori de vaccinuri şi, mai recent, al unor state de a constitui rezerve de ordinul 10 % din producţia sau comenzile lor pentru donaţii sau vânzări la preţ redus pentru ţările în curs de dezvoltare este un semn încurajator al solidarităţii mondiale. Pentru Comisie, ajutorul în favoarea ţărilor terţe pentru a face faţă pandemiei este indispensabil şi nu trebuie să se limiteze doar la accesul la vaccinuri, atunci când acestea vor fi disponibile. Este primordială continuarea sprijinului pentru consolidarea sistemelor de sănătate, acordat de Comisie şi statele membre sub diverse forme, precum ajutorul pentru proiecte, sprijin bugetar sectorial sau general pentru ţările partenere, chiar sprijin pentru organizaţiile internaţionale."@ro18
lpv:translated text	"Rád bych poděkoval váženému panu poslanci, Charlesi Goerensovi, za jeho otázku, která mi dává příležitost vyjádřit se jak k aspektům, jež se týkají přímo pandemie chřipky typu A (H1N1), tak k širšímu tématu, které se týká příspěvku Evropské komise ke zlepšení zdravotnické infrastruktury v rozvojových zemích. Respektování zásady umožňující zemím přijmout odpovědnost za vlastní rozvoj a závazky k poskytování účinné pomoci bude nutné zaručit zejména tím, že bude i nadále pozornost zaměřena na prioritní choroby a zásahy. Reakce na pandemii je totiž založena především na lépe vybavené a včasně reagující zdravotnické infrastruktuře s cílem zajistit dostupnost preventivních zdrojů, jsou-li k dispozici. V případě vážné krize bude Evropská unie schopna uvolnit své finanční zdroje pro humanitární a mimořádné zásahy a bude také moci prokázat flexibilitu při vlastním využívání zdrojů, které již byly vyčleněny pro partnerské země, jež požádaly o pomoc. Během takových vážných krizí budou zcela jistě muset významnou úlohu sehrát nevládní organizace a vlastně i hlavní institucionální sítě. Komise proto ví, že může počítat s účinným zapojením také těchto agentur. Společenství přijalo vnitřní i vnější opatření proti pandemii chřipky typu A (H1N1). Potýkáme se s krizí, jež vyžaduje globální přístup, a to jak z důvodu účinnosti ochrany našich občanů, tak v zájmu solidarity s méně rozvinutými zeměmi. Hovoříme o účinnosti ve smyslu systémů rychlé výstrahy, pečlivého sledování vývoje pandemie a viru samotného, stejně jako o hodnocení účinnosti preventivních a léčebných opatření přijatých v zemích, kde se pandemie objevila poprvé. Všechny tyto prvky jsou zásadní pro přípravu a přizpůsobení našich vlastních opatření. Hovoříme však také o solidaritě, neboť Evropská unie musí jakožto hlavní poskytovatel veřejné rozvojové pomoci a klíčový partner mnoha rozvojových zemí tyto země při řešení nových hrozeb podporovat. Snahy Komise a celé Evropské unie, které reagují na tyto hrozby, nezačínají od nuly. Kvůli předchozí ptačí chřipce, jejímž původcem je virus H5N1, byla EU schopna zavést, společně s mezinárodními organizacemi, jako jsou Světová zdravotnická organizace, Světová banka atd., účinné postupy výměny informací a koordinace technické podpory, jakož i finanční nástroje, jako je svěřenecký fond Světové banky. Jak řekla paní Chanová, generální ředitelka Světové zdravotnické organizace, svět ještě nikdy nebyl na pandemii tak dobře připraven. Komise hrála a nadále hraje zvlášť důležitou roli v těchto systémech, jejichž složky nyní byly rozšířeny, aby pokryly všechny typy hrozící chřipky. Pokud jde o celkový přístup rozvojových zemí k očkovacím látkám, oživila nová pandemie chřipky diskusi, která v rámci WHO a pracovní skupiny, jež má na starosti přípravy na pandemii chřipky, trvá již jistě přes dva roky. Tato pracovní skupina byla vytvořena na žádost Světového zdravotnického shromáždění na základě rozhodnutí Indonésie, jak zmínil pan Goerens. Tento týden předloží WHO v Ženevě první doporučení této skupiny, v níž Společenství hraje aktivní úlohu. V souladu s rezolucí Světového shromáždění musí být závěrečná doporučení předložena Výkonné radě WHO, která se sejde na konci ledna. Při této příležitosti musí být nalezena co nejlepší rovnováha mezi podporou výzkumu a rychlého vývoje nových zdravotnických produktů, jež ve velké míře pocházejí z výzkumu prováděného soukromým sektorem, na straně jedné, přičemž pro tento sektor představují v současné době klíčovou pobídku práva duševního vlastnictví, a spravedlností při poskytování přístupu k produktům vyvinutým v rámci tohoto výzkumu, na straně druhé. Evropské společenství má výhrady, pokud jde o jakékoli omezování výměny biologického materiálu nezbytného pro provádění příslušného výzkumu. Aktivní mezinárodní spolupráce na transparentním základě, koordinovaná legitimními institucemi, jako je WHO a její síť, je zásadní, aby se řešení ohledně pandemie rychle vyvíjelo a rozšiřovalo. Pokud jde konkrétně o případ chřipky typu A (H1N1), pro níž nebyly k dispozici žádné zásoby očkovací látky, je zde také problém výrobní kapacity a pořadí přístupu k této kapacitě v případě velkých objednávek od zemí, jež disponují nezbytnými zdroji. Závazek některých výrobců očkovací látky, a nověji také některých zemí, vyčlenit 10 % produkce či objednávek k darování či prodeji za sníženou cenu pro rozvojové země, je povzbuzujícím znamením globální solidarity. Pokud jde o Komisi, je poskytování pomoci třetím zemím při boji proti pandemii životně důležité, a nesmí se omezovat pouze na přístup k očkovacím látkám, pokud jsou k dispozici. Je nanejvýš důležité pokračovat s podporou, kterou v různé podobě poskytují Komise a členské státy s cílem konsolidovat zdravotnickou infrastrukturu, pomáhat s projekty, poskytovat partnerským zemím podporu z odvětvového i souhrnného rozpočtu a podporovat mezinárodní organizace."@cs1 "Hr. formand! Jeg vil gerne takke parlamentsmedlem Charles Goerens for hans spørgsmål, som giver mig anledning til både at behandle aspekterne af pandemien med influenza A (H1N1) og de mere overordnede aspekter af Europa-Kommissionens bidrag til at forbedre sundhedsinfrastrukturerne i ulandene. Overholdelsen af princippet om at give landene mulighed for at påtage sig ansvaret for deres egen udvikling og løfterne om at yde effektiv bistand skal navnlig garanteres ved, at opmærksomheden fortsat rettes mod prioriterede sygdomme og indgreb. Strategien til håndtering af en pandemi er faktisk først og fremmest baseret på sundhedsinfrastrukturer, der er bedre udstyret og kan klare en tidlig behandling af sygdomstilfælde, så der findes tilgængelige og retfærdigt fordelte forebyggende ressourcer. I tilfælde af en alvorlig krise vil Europa-Kommissionen kunne mobilisere sine ressourcer til humanitær bistand og nødhjælp og vil også kunne udvise fleksibilitet i anvendelsen af ressourcer, der allerede er allokeret til partnerlande, som har anmodet om bistand. Under sådanne alvorlige kriser vil ngo'er og faktisk også større institutionelle netværk absolut have stor betydning. Kommissionen ved derfor, at den kan regne med, at disse instanser træder effektivt i aktion. EU har reageret på pandemien med influenza A (H1N1) både indadtil og udadtil. Faktisk har vi at gøre med en krise, der kræver en global løsningsmetode, både af hensyn til en effektiv beskyttelse af vores egne borgere og af solidaritetshensyn til mindre udviklede lande. Vi taler om effektivitet i form af de hurtige varslingssystemer, den tætte overvågning af pandemiens og selv virussens udvikling samt vurderingen af virkningen af de forebyggende og helbredende foranstaltninger, der er truffet i de lande, hvor pandemien startede, og det er alt sammen centrale elementer i udarbejdelsen og tilpasningen af vores egne strategier. Imidlertid taler vi også om solidaritet, fordi EU som primær sponsor af offentlig udviklingsbistand og nøglepartner for en lang række ulande skal støtte disse lande i kampen mod nye trusler. I vores strategi over for disse trusler er hverken Kommissionen eller EU som helhed startet på bar bund. På baggrund af fortilfældet med fugleinfluenza, der kom af H5N1-virus, har EU sammen med internationale organisationer som WHO, Verdensbanken m.fl. kunnet indføre effektive procedurer for informationsudveksling og koordinering af teknisk bistand samt finansielle instrumenter såsom Verdensbankens trustfond. Som WHO's generaldirektør fru Chan siger, har verden aldrig været så godt forberedt til en pandemi. Kommissionen har allerede spillet en særlig vigtig rolle og gør det fortsat i disse systemer, som nu er udvidet til at dække enhver type influenza. For så vidt angår ulandenes generelle adgang til vacciner, har den nye influenzapandemi pustet nyt liv i den mere end to år lange debat i WHO og i arbejdsgruppen, der står for forberedelserne til influenzapandemien. Denne arbejdsgruppe er nedsat på anmodning fra Verdenssundhedsforsamlingen og som reaktion på Indonesiens beslutning, som Charles Goerens henviste til i sin skriftlige forespørgsel. WHO præsenterer i denne uge i Geneve sine første henstillinger fra gruppen, som EU har været aktivt medlem af. I overensstemmelse med Verdenssundhedsforsamlingens resolution skal de endelige henstillinger præsenteres for WHO's bestyrelse, som skal mødes i slutningen af januar. Til den tid skal den optimale balance findes mellem at sætte skub i forskning i og hurtig udvikling af nye lægemidler fra primært den private sektor, hvis vigtigste incitament i dag er de intellektuelle ejendomsrettigheder, og at sikre retfærdig adgang til de produkter, der udvikles under denne forskning. EU tager forbehold over for enhver begrænsning af udvekslingen af biologisk materiale, som man måtte behøve for at udføre de relevante forskningsaktiviteter. Et aktivt internationalt samarbejde på et åbent grundlag, koordineret af legitime institutioner som WHO og organisationens netværk, er afgørende for hurtig udvikling og distribution af løsninger på pandemien. I tilfældet med influenza A (H1N1), som vi ikke havde vaccine nok på lager til at klare, har der også været spørgsmålet om produktionskapacitet, og hvem der har førsteret til den, når store ordrer placeres af lande, der har de nødvendige midler. Det løfte, som en række vaccinefabrikanter og siden også visse lande har afgivet om at øremærke 10 % af deres produktion, afgive ordrer på donationer eller sælge til en reduceret pris til ulande, er et opmuntrende tegn på global solidaritet. Fra Kommissionens side finder vi det afgørende at yde tredjelande bistand til at håndtere pandemien, og den må ikke begrænse sig til adgang til vacciner, når de er tilgængelige. Det er af yderste vigtighed at fortsætte den støtte, der ydes af Kommissionen og medlemsstaterne under forskellige former med sigte på konsolidering af sundhedsinfrastrukturerne, sammen med bistand til projekter, støtte til sektorbudgetter og overordnede budgetter i partnerlandene og endda støtte til internationale organisationer."@da2 ". Ich möchte dem werten Abgeordneten Charles Goerens für seine Frage danken, die mir die Gelegenheit gibt, mich sowohl mit den Aspekten zu befassen, die sich direkt auf die Influenza A (H1N1) Pandemie beziehen, als auch mit den weiteren Aspekten betreffend den Beitrag der Europäischen Kommission zur Verbesserung der Gesundheitsinfrastrukturen in Entwicklungsländern. Die Achtung des Grundsatzes, den Ländern zu erlauben, Verantwortung für ihre eigene Entwicklung zu übernehmen, und die Verpflichtung zur Bereitstellung effektiver Hilfe müssen garantiert werden, indem insbesondere sichergestellt wird, dass sich die Aufmerksamkeit weiterhin auf vorrangige Krankheiten und Interventionen konzentrieren wird. Die Reaktion auf eine Pandemie basiert tatsächlich in erster Linie auf der Existenz besser ausgestatteter Gesundheitsinfrastrukturen und der frühzeitigen Behandlung von Fällen, um auf faire Art und Weise präventive Mittel verfügbar zu haben, wenn diese zur Verfügung stehen. Im Falle einer ernsten Krise wird die Europäische Kommission in der Lage sein, ihre humanitären und Notfallressourcen zu mobilisieren und außerdem Flexibilität bei der Nutzung der Ressourcen zu demonstrieren, die bereits Partnerländern zugewiesen wurden, die um Hilfe ersucht haben. Während solcher schwerer Krisen werden Nichtregierungsorganisationen und, in der Tat, große institutionelle Netze definitiv eine wichtige Rolle zu spielen haben. Die Kommission weiß daher, dass sie sich darauf verlassen kann, dass diese Agenturen ebenfalls effektiv tätig werden. Die Gemeinschaft hat sowohl intern als auch extern Maßnahmen gegen die Influenza A (H1N1) Pandemie ergriffen. Tatsächlich haben wir es mit einer Krise zu tun, die einen globalen Ansatz erfordert, sowohl aus Gründen der Effektivität hinsichtlich des Schutzes unserer Bürgerinnen und Bürger als auch aus Erwägungen im Zusammenhang mit der Solidarität mit weniger entwickelten Ländern. Wir reden über Effektivität in Bezug auf die Frühwarnsysteme, die enge Überwachung der Entwicklung der Pandemie und des eigentlichen Virus selbst sowie die Bewertung der Effektivität der Präventiv- und Kurativmaßnahmen, die in den Ländern ergriffen wurden, in denen die Pandemie zuerst auftrat. Dies alles sind entscheidende Elemente bei der Vorbereitung und Anpassung unserer eigenen Reaktionen. Wir reden jedoch auch über Solidarität, weil die Europäische Union als einer der Hauptfinanzierer öffentlicher Entwicklungshilfe und als ein wichtiger Partner einer großen Zahl von Entwicklungsländern diese Länder bei der Konfrontation mit diesen neuen Bedrohungen unterstützen muss. Bei unserer Reaktion auf diese Bedrohungen fangen die Kommission und die Europäische Union insgesamt nicht bei Null an. Basierend auf dem Präzedenzfall der Vogelgrippe, die aus dem H5N1-Virus resultierte, konnte die EU zusammen mit internationalen Organisationen wie der Weltgesundheitsorganisation, der Weltbank und anderen effektive Verfahren für den Informationsaustausch und die Koordinierung technischer Hilfe sowie Finanzierungsinstrumente wie einen Treuhandfonds bei der Weltbank einführen. Der Generaldirektorin der Weltgesundheitsorganisation, Frau Chan, zufolge ist die Welt nie zuvor so gut auf eine Pandemie vorbereitet gewesen. Die Kommission hat bereits eine besonders wichtige Rolle in diesen Systemen gespielt, deren Komponenten jetzt ausgeweitet worden sind, um jede Art von Grippebedrohung abzudecken, und sie wird dies auch weiterhin tun. Was den allgemeinen Zugang der Entwicklungsländer zu Impfstoffen betrifft, so hat die neue Grippepandemie die Debatte wiederbelebt, die seit über zwei Jahren innerhalb der WHO und der Arbeitsgruppe andauert, welche die Vorbereitungen für die Grippepandemie trifft. Diese wurde auf Ersuchen der Weltgesundheitsversammlung eingerichtet, wobei der von Indonesien getroffenen Entscheidung gefolgt wurde, auf die sich Herr Goerens bezogen hat. Diese Woche stellt die WHO in Genf ihre ersten Empfehlungen seitens der Gruppe vor, in der die Gemeinschaft eine aktive Rolle gespielt hat. Gemäß der Entschließung der Weltgesundheitsversammlung müssen die endgültigen Empfehlungen dem Exekutivrat der WHO vorgestellt werden, der Ende Januar zusammentreten wird. Zu diesem Zeitpunkt muss das bestmögliche Gleichgewicht zwischen einerseits der Förderung der Forschung zu und der schnellen Entwicklung von neuen Arzneimitteln, die größtenteils aus der Forschung des Privatsektors stammen, für die geistige Eigentumsrechte heutzutage eine wichtige Form des Anreizes darstellen, und andererseits Fairness in Bezug auf die Gewährung von Zugang zu den durch diese Forschung entwickelten Produkten ermittelt sein. Die Europäische Gemeinschaft hat Vorbehalte hinsichtlich jeglicher Einschränkungen in Bezug auf den Austausch von biologischem Material, das zur Durchführung der relevanten Forschungstätigkeiten erforderlich ist. Aktive internationale Zusammenarbeit auf einer transparenten Basis, die durch legitimierte Institutionen wie die WHO und ihr Netzwerk koordiniert wird, ist entscheidend für die schnelle Entwicklung und Verbreitung von Lösungen, um auf die Pandemie zu reagieren. Im spezifischen Fall von Influenza A (H1N1), für die keine Impfstoffvorräte zur Verfügung standen, geht es auch um die Produktionskapazität und darum, wer die erste Option in Bezug auf diese Kapazität hat, wenn riesige Bestellungen von den Ländern aufgegeben werden, die über die notwendigen Mittel verfügen. Die Verpflichtung einiger Impfstoffhersteller und kürzlich einiger Länder, 10 % ihrer Produktion oder Bestellungen für Spenden oder den Verkauf zu einem reduzierten Preis an Entwicklungsländer zuzuweisen, ist ein ermutigendes Zeichen für globale Solidarität. Was die Kommission betrifft, so ist die Bereitstellung von Hilfe für Drittländer bei der Bekämpfung der Pandemie wesentlich und darf nicht nur auf den Zugang zu Impfstoffen beschränkt sein, wenn diese zur Verfügung stehen. Es ist von höchster Wichtigkeit, die von der Kommission und den Mitgliedstaaten in verschiedenen Formen bereitgestellte Unterstützung fortzusetzen, die auf die Konsolidierung von Gesundheitsinfrastrukturen sowie die Hilfe für Projekte, sektorale oder allgemeine Haushaltsunterstützung für Partnerländer und sogar Unterstützung für internationale Organisationen abzielt."@de9 ". Θα ήθελα να ευχαριστήσω τον αξιότιμο βουλευτή του ΕΚ, τον κ. Charles Goerens, για την ερώτησή του, που μου δίνει την ευκαιρία να αναφερθώ τόσο στις πτυχές που άπτονται άμεσα της πανδημίας γρίπης A (H1N1) όσο και στις ευρύτερες πτυχές, που αφορούν τη συμβολή της Ευρωπαϊκής Επιτροπής στη βελτίωση των υγειονομικών υποδομών στις αναπτυσσόμενες χώρες. Θα πρέπει να διαφυλαχθεί η τήρηση της αρχής ότι οι χώρες θα δύνανται να αναλαμβάνουν την ευθύνη της δικής τους ανάπτυξης και η δέσμευση όσον αφορά την παροχή αποτελεσματικής βοήθειας με το να διασφαλιστεί ιδίως ότι η προσοχή θα εξακολουθήσει να επικεντρώνεται στις κύριες ασθένειες και παρεμβάσεις. Η απόκριση σε μια πανδημία στην πράξη βασίζεται πρωτίστως στην ύπαρξη υγειονομικών υποδομών που θα είναι καλύτερα εξοπλισμένες και θα αντιμετωπίζουν εγκαίρως τα κρούσματα, ούτως ώστε να έχουν στη διάθεσή τους, με ακριβοδίκαιο τρόπο, προληπτικούς πόρους, όταν αυτοί είναι διαθέσιμοι. Σε περίπτωση σοβαρής κρίσης, η Ευρωπαϊκή Επιτροπή θα μπορεί να κινητοποιήσει τους ανθρωπιστικούς της πόρους και τους πόρους της έκτακτης παρέμβασης, θα έχει δε επίσης τη δυνατότητα να επιδείξει ευελιξία στη χρήση των πόρων που έχουν ήδη κατανεμηθεί σε χώρες εταίρους που αιτήθηκαν βοήθεια. Κατά τη διάρκεια τέτοιων σοβαρών κρίσεων, οι μη κυβερνητικές οργανώσεις και μάλιστα μείζονα θεσμικά δίκτυα θα πρέπει οπωσδήποτε να διαδραματίσουν σημαντικό ρόλο. Επομένως, η Επιτροπή γνωρίζει πως μπορεί να βασίζεται στο γεγονός ότι αυτοί οι φορείς θα αναλάβουν πλήρη δράση με αποτελεσματικό τρόπο. Η Κοινότητα ανέλαβε δράση κατά της πανδημίας γρίπης A (H1N1) τόσο εντός όσο και εκτός των συνόρων της. Στην πραγματικότητα αντιμετωπίζουμε μια κρίση, που απαιτεί παγκόσμια προσέγγιση, τόσο για λόγους αποτελεσματικότητας όσον αφορά την προστασία των πολιτών μας όσο και για λόγους που συνδέονται με την αλληλεγγύη προς τις λιγότερο ανεπτυγμένες χώρες. Μιλάμε για την αποτελεσματικότητα των συστημάτων ταχείας ειδοποίησης, για τη στενή παρακολούθηση της εξέλιξης της πανδημίας, αλλά και του ίδιου του ιού, όπως επίσης για την αξιολόγηση της αποτελεσματικότητας των προληπτικών και θεραπευτικών μέτρων, που λαμβάνονται στις χώρες όπου εμφανίστηκε αρχικά η πανδημία, όλα δε αυτά είναι ζωτικής σημασίας στοιχεία για την προπαρασκευή και την προσαρμογή της δικής μας απόκρισης. Ωστόσο, μιλάμε επίσης για αλληλεγγύη, διότι η Ευρωπαϊκή Ένωση, ως βασικός χρηματοδότης δημόσιας αναπτυξιακής βοήθειας και κρίσιμος εταίρος για πολύ μεγάλο αριθμό αναπτυσσόμενων χωρών, πρέπει να υποστηρίξει αυτές τις χώρες στην αντιμετώπιση αυτών των νέων απειλών. Στην απόκριση έναντι αυτών των απειλών, η Επιτροπή και η Ευρωπαϊκή Ένωση συνολικά δεν ξεκινούν τις προσπάθειές τους εκ του μηδενός. Με βάση το προηγούμενο της γρίπης των πτηνών, η οποία προέκυψε από τον ιό H5N1, η ΕΕ μπόρεσε να θεσπίσει, από κοινού με διεθνείς οργανισμούς όπως η Παγκόσμια Οργάνωση Υγείας, η Παγκόσμια Τράπεζα και άλλοι, αποτελεσματικές διαδικασίες για την ανταλλαγή πληροφοριών και τον συντονισμό της τεχνικής βοήθειας, καθώς και χρηματοδοτικά μέσα όπως είναι το καταπιστευματικό ταμείο στην Παγκόσμια Τράπεζα. Όπως λέει η κ. Chan, Γενική Διευθύντρια της Παγκόσμιας Οργάνωσης Υγείας, ποτέ άλλοτε δεν ήταν ο κόσμος τόσο καλά προετοιμασμένος για την αντιμετώπιση πανδημίας. Η Επιτροπή διαδραμάτισε ήδη και εξακολουθεί να διαδραματίζει ιδιαίτερα σημαντικό ρόλο σε αυτά τα συστήματα, τα δομικά στοιχεία των οποίων επεκτάθηκαν πλέον προκειμένου να καλύψουν κάθε είδους απειλή γρίπης. Σε ό,τι αφορά τη γενικευμένη πρόσβαση των αναπτυσσόμενων χωρών στα εμβόλια, η νέα πανδημία γρίπης αναζωπύρωσε τη συζήτηση που διεξάγεται εδώ και πάνω από δύο χρόνια στο πλαίσιο της ΠΟΥ και της ομάδας εργασίας που κάνει τις προπαρασκευές για την πανδημία γρίπης, η οποία συγκροτήθηκε κατόπιν αιτήματος της Παγκόσμιας Συνέλευσης Υγείας, σε συνέχεια της απόφασης που έλαβε η Ινδονησία και στην οποία αναφέρθηκε ο κ. Goerens. Τούτη την εβδομάδα στη Γενεύη, η ΠΟΥ παρουσιάζει τις πρώτες συστάσεις της ομάδας στην οποία η Κοινότητα διαδραμάτισε ενεργό ρόλο. Σύμφωνα με το ψήφισμα της Παγκόσμιας Συνέλευσης Υγείας, οι τελικές συστάσεις πρέπει να υποβληθούν στο Εκτελεστικό Συμβούλιο της ΠΟΥ, το οποίο θα συνέλθει στα τέλη Ιανουαρίου. Σε εκείνη τη συγκυρία πρέπει να εξευρεθεί η βέλτιστη δυνατή ισορροπία μεταξύ αφενός της ώθησης της έρευνας και της ταχείας ανάπτυξης νέων ιατρικών προϊόντων, που κατά μεγάλο μέρος προκύπτουν από την έρευνα του ιδιωτικού τομέα, για τον οποίο τα δικαιώματα πνευματικής ιδιοκτησίας παρέχουν στις μέρες μας ουσιαστικά κίνητρα, αφετέρου δε, της ακριβοδίκαιης στάσης όσον αφορά την παροχή πρόσβασης στα προϊόντα που αναπτύσσονται βάσει αυτής της έρευνας. Η Ευρωπαϊκή Κοινότητα έχει επιφυλάξεις όσον αφορά τυχόν περιορισμούς στην ανταλλαγή βιολογικού υλικού, το οποίο απαιτείται για τη διενέργεια των σχετικών ερευνών. Η ενεργός διεθνής συνεργασία σε ένα πλαίσιο διαφάνειας και υπό τον συντονισμό αναγνωρισμένων θεσμικών οργάνων όπως η ΠΟΥ και το δίκτυό της, είναι κρίσιμη για την ταχεία ανάπτυξη και διάδοση λύσεων προς αντιμετώπιση της πανδημίας. Ειδικά σε ό,τι αφορά την γρίπη A (H1N1), για την οποία δεν υπήρχαν διαθέσιμα αποθέματα εμβολίων, προέκυψε επίσης το ζήτημα της παραγωγικής ικανότητας και του ποιος έχει τον πρώτο λόγο όσον αφορά αυτή την ικανότητα, όταν γίνονται τεράστιες παραγγελίες από τις χώρες που έχουν τους αναγκαίους πόρους. Η δέσμευση που ανέλαβαν ορισμένοι από τους παρασκευαστές εμβολίων, πιο πρόσφατα δε ορισμένες χώρες, να διαθέσουν το 10% της παραγωγής τους ή των παραγγελιών τους ως δωρεά ή σε χαμηλή τιμή πώλησης προς τις αναπτυσσόμενες χώρες αποτελεί ενθαρρυντικό σημάδι παγκόσμιας αλληλεγγύης. Σε ό,τι αφορά την Επιτροπή, η παροχή βοήθειας σε τρίτες χώρες για την αντιμετώπιση της πανδημίας είναι ζωτικής σημασίας και δεν πρέπει να περιοριστεί μόνο στην πρόσβαση στα εμβόλια, όταν αυτά είναι διαθέσιμα. Έχει πρωταρχική σημασία να συνεχιστεί η στήριξη που παρέχουν η Επιτροπή και τα κράτη μέλη με διάφορες μορφές με στόχο την ενίσχυση των υγειονομικών υποδομών, μαζί με τη βοήθεια για έργα, την τομεακή ή γενική δημοσιονομική στήριξη προς τις χώρες εταίρους, καθώς και τη στήριξη προς τους διεθνείς οργανισμούς."@el10 ". I would like to thank the distinguished MEP Charles Goerens for his question, which gives me the opportunity to deal with both the aspects relating directly to the influenza A (H1N1) pandemic and wider aspects concerning the European Commission’s contribution to improving health infrastructures in developing countries. Respect for the principle of allowing countries to assume responsibility for their own development and the commitments to provide effective aid will need to be guaranteed by ensuring, in particular, that attention will continue to be focused on priority diseases and interventions. The response to a pandemic is actually based, first and foremost, on having health infrastructures that are better equipped and treat cases early in order to have available, in a fair manner, preventive resources when they are available. In the event of a severe crisis, the European Commission will be able to mobilise its humanitarian and emergency intervention resources and will also be able to demonstrate flexibility in its use of the resources already allocated to partner countries which have requested assistance. During such severe crises, non-governmental organisations and, in fact, major institutional networks will definitely have an important role to play. The Commission therefore knows that it can count on these agencies also effectively swinging into action. The Community has taken action against the influenza A (H1N1) pandemic both internally and externally. In fact, we are dealing with a crisis requiring a global approach, both for reasons of effectiveness in terms of protecting our citizens and from considerations linked to solidarity with less developed countries. We talk about effectiveness in terms of the rapid alert systems, the close monitoring of the development of the pandemic and actual virus itself, as well as the assessment of the effectiveness of the preventive and curative measures adopted in the countries where the pandemic first occurred, which are all vital elements in preparing and adapting our own responses. However, we also talk about solidarity because the Europe Union, as a main financer of public development aid and a key partner of a large number of developing countries, must support these countries in facing these new threats. In our response to these threats, the Commission and the European Union as a whole are not starting their efforts from scratch. Based on the precedent of bird flu, resulting from the H5N1 virus, the EU has been able to introduce, along with international organisations such as the World Health Organisation, the World Bank and others, effective procedures for exchanging information and coordinating technical assistance, as well as financial instruments such as a trust fund at the World Bank. As Mrs Chan, Director-General of the World Health Organisation, says, the world has never been so well prepared for a pandemic. The Commission has already played and continues to play a particularly important role in these systems whose components have now been extended to cover every type of flu threat. As regards the developing countries’ generalised access to vaccines, the new flu pandemic has revived the debate which has been going on for well over two years within the WHO and the working party making the preparations for the flu pandemic, set up at the request of the World Health Assembly, following the decision made by Indonesia, referred to by Mr Goerens. This week in Geneva, the WHO is presenting its first recommendations from the group in which the Community has played an active role. In accordance with the World Assembly’s resolution, the final recommendations must be presented to the WHO’s Executive Council, which will meet at the end of January. At that juncture, the best possible balance must be identified between, on the one hand, boosting the research into and rapid development of new medical products largely derived from private sector research, for which intellectual property rights nowadays provide a key form of incentive, and, on the other hand, fairness in terms of providing access to the products developed from this research. The European Community has reservations regarding any restriction on the exchange of biological material required to carry out the relevant research activities. Active international collaboration on a transparent basis and coordinated by legitimate institutions, such as the WHO and its network, is crucial to the rapid development and distribution of solutions for responding to the pandemic. In the specific case of influenza A (H1N1), for which there were no vaccine stocks available, there has also been the issue of production capacity and who has first option on this capacity when huge orders are placed by the countries which have the necessary resources. The commitment made by some vaccine manufacturers and, more recently, by some countries to earmark 10% of their production or orders for donations or sale at a reduced price to developing countries is an encouraging sign of global solidarity. As far as the Commission is concerned, the provision of assistance to third countries in tackling the pandemic is vital and must not just be limited to access to vaccines when they are available. It is of paramount importance to continue the support provided by the Commission and Member States in various forms, aimed at consolidating health infrastructures, along with assistance for projects, sectoral or general budget support for partner countries, and even support for international organisations."@en4 ". Me gustaría dar las gracias al distinguido eurodiputado Charles Goerens por su pregunta, que me ofrece la oportunidad de tratar tanto los aspectos directamente relacionados con la pandemia de gripe A (H1N1) como aspectos más amplios relativos a la contribución de la Comisión Europea a la mejora de las infraestructuras sanitarias en los países en desarrollo. En lo que se refiere al principio que permite a los países asumir la responsabilidad de su propio desarrollo y a los compromisos para ofrecer una ayuda eficaz deberán estar garantizados asegurando, concretamente, que la atención seguirá centrada en las enfermedades y en las intervenciones prioritarias. La respuesta a una pandemia se basa en realidad, ante todo, en disponer de infraestructuras sanitarias que estén mejor equipadas y traten los casos antes para disponer, de una forma justa, de recursos preventivos cuando existan. En el supuesto de una crisis grave, la Comisión Europea estará en condiciones de movilizar sus recursos de intervención humanitaria y de emergencia y también podrá demostrar flexibilidad en su uso de los recursos ya asignados a países socios que hayan solicitado ayuda. Durante estas graves crisis, las organizaciones no gubernamentales y, de hecho, las principales redes institucionales jugarán sin duda un importante papel. Por tanto, la Comisión sabe que puede contar con que estas agencias también se pongan en marcha de forma eficaz. La Comunidad ha adoptado medidas contra la pandemia de gripe A (H1N1) tanto a escala interna como externa. De hecho, estamos abordando una crisis que exige un enfoque global, tanto por razones de eficacia en términos de la protección de nuestros ciudadanos como por consideraciones vinculadas a la solidaridad con los países menos desarrollados. Hablamos de eficacia en términos de sistemas veloces de alerta, del seguimiento directo del desarrollo de la pandemia y del propio virus, así como de la evaluación de la eficacia de las medidas preventivas y curativas adoptadas en los países en los que aparezca la pandemia en primer lugar, todos ellos elementos vitales para preparar y adaptar nuestras propias respuestas. Sin embargo, también hablamos de solidaridad, porque la Unión Europea, en tanto que financiero fundamental de la ayuda pública al desarrollo y socio clave de un gran número de países en desarrollo, debe apoyar a estos países a la hora de afrontar estas nuevas amenazas. En nuestra respuesta a estas amenazas, la Comisión y la Unión Europea en su conjunto no empiezan sus esfuerzos de cero. Basándose en el precedente de la gripe aviar, que surgió a partir del virus H5N1, la UE ha sido capaz de introducir, junto con organizaciones internacionales como la Organización Mundial de la Salud, el Banco Mundial y otras, procedimientos eficaces para el intercambio de información y la coordinación de la ayuda técnica, así como instrumentos financieros como un fondo fiduciario en el Banco Mundial. Tal y como dice la señora Chan, Directora General de la Organización Mundial de la Salud, el mundo nunca ha estado tan preparado para una pandemia. La Comisión ya ha desempeñado, y sigue desempeñando, un papel especialmente importante en estos sistemas, cuyos componentes se han ampliado ahora para cubrir todo tipo de amenazas gripales. Con respecto al acceso generalizado a las vacunas de los países en desarrollo, la nueva pandemia gripal ha reavivado el debate que se ha estado manteniendo durante más de dos años en la OMS y el grupo de trabajo que realiza las preparaciones para la pandemia gripal, creado a petición de la Asamblea Mundial de la Salud, tras la decisión adoptada por Indonesia, mencionada por el señor Goerens. Esta semana en Ginebra, la OMS presenta las primeras recomendaciones del grupo, en el que la Comunidad ha desempeñado un papel activo. De conformidad con la resolución de la Asamblea Mundial, las recomendaciones finales tendrán que presentarse ante el Consejo Ejecutivo de la OMS, que se reunirá a finales de enero. En ese momento, se debe identificar el mejor equilibrio posible entre, por un lado, el fomento de la investigación hacia un rápido desarrollo de nuevos productos médicos que en gran medida proceden de la investigación del sector privado, para los que los derechos de propiedad intelectual ofrecen en la actualidad una forma fundamental de incentivo, y, por otro lado, la justicia en cuanto a ofrecer el acceso a los productos desarrollados a partir de esta investigación. La Comunidad Europea tiene reservas con respecto a cualquier restricción sobre el intercambio de material biológico necesario para realizar las actividades investigadoras pertinentes. La colaboración internacional activa en un marco transparente y coordinada por instituciones legítimas, como la OMS y su red, es fundamental para el rápido desarrollo y distribución de soluciones que respondan a la pandemia. En el caso concreto de la gripe A (H1N1), para la que no había reservas de vacunas disponibles, también se ha planteado la cuestión de la capacidad de producción y de quién tiene la primera opción sobre esta capacidad cuando los países que tienen los recursos necesarios están realizando pedidos enormes. El compromiso adquirido por algunos fabricantes de vacunas y, más recientemente, por algunos países para destinar el 10 % de su producción o pedidos a donaciones o a la venta a un precio reducido a los países en desarrollo es un indicio alentador de solidaridad global. Por lo que respecta a la Comisión, el ofrecimiento de ayuda a terceros países para abordar la pandemia es vital y no se debe limitar únicamente al acceso a las vacunas cuando estas están disponibles. Es de primordial importancia que sigamos con el apoyo prestado por la Comisión y los Estados miembros en diversas formas, con el objetivo de consolidar las infraestructuras sanitarias, junto con la ayuda para proyectos, el apoyo presupuestario sectorial o general a los países socios e incluso el apoyo a las organizaciones internacionales."@es21 "Ma soovin tänada austatud parlamendiliiget Charles Goerensit küsimuse eest, mis annab mulle võimaluse käsitleda nii neid aspekte, mis seonduvad otseselt A (H1N1) gripi pandeemiaga, kui ka üldisemaid aspekte, mis puudutavad Euroopa Komisjoni panust tervishoiu infrastruktuuri parandamisse arengumaades. Tuleb hoolitseda selle eest, et järgitaks põhimõtet, mille kohaselt võimaldatakse riikidel vastutada ise oma arengu ja tõhusa abi andmise kohustuste eest, ning et seejuures oleksid jätkuvalt tähelepanu keskmes olulisemad haigused ja sekkumised. Tegelikult on pandeemiale reageerimise aluseks eeskätt hästi varustatud tervishoiu infrastruktuur, mille abil saaks juhtumeid käsitleda võimalikult vara, nii et siis, kui ennetusvahendid on kättesaadavad, oleksid need kättesaadavad õiglaselt. Raske kriisi korral on Euroopa Komisjonil võimalik kasutada oma humanitaar- ja hädaolukordade jaoks ette nähtud vahendeid ning ta saab näidata üles ka paindlikkust abi palunud partnerriikidele juba eraldatud vahendite kasutamisel. Niisuguste raskete kriiside ajal täidavad vabaühendused ja tegelikult ka suured institutsioonilised võrgud kahtlemata olulist osa. Seega komisjon teab, et võib nendele ametkondadele loota ning et nad asuvad vajaduse korral tõhusalt tegutsema. Ühendus on võtnud A (H1N1) gripi pandeemia vastaseid meetmeid nii liidusiseselt kui ka -väliselt. Tegelikult on meil tegemist kriisiga, mis eeldab üleilmset lähenemisviisi. Eesmärk on kahetine: tõhustada meie kodanike kaitset ja väljendada solidaarsust vähem arenenud riikidega. Me räägime nii kiirhoiatussüsteemi kui ka pandeemia ja viiruse enda arengu hoolika jälgimise tõhususest, aga ka nende ennetus- ja ravimeetmete tõhususe hindamisest, mis võeti vastu riikides, kus pandeemia kõigepealt avaldus, ning need on kõik olulised elemendid meie enda reaktsiooni ettevalmistamise ja kohandamise seisukohalt. Me räägime aga ka solidaarsusest, sest Euroopa Liidul tuleb ametliku arenguabi peamise rahastaja ja paljude arengumaade peamise partnerina neid riike toetada, kui nad seisavad vastamisi nimetatud uute ohtudega. Nendele ohtudele reageerides ei pea Euroopa Komisjon ega Euroopa Liit tervikuna alustama täiesti algusest. Viiruse H5N1 tagajärjel tekkinud linnugripi juhtumi põhjal on EL saanud koostöös niisuguste rahvusvaheliste organisatsioonidega nagu Maailma Terviseorganisatsioon (WHO), Maailmapank ja teised kehtestada nii tõhusa teabevahetuse ja tehnilise abi koordineerimise korra kui ka luua finantsvahendid, nt Maailmapanga usaldusfond. Nagu WHO peadirektor Margaret Chan ütles, ei ole maailm olnud kunagi nii hästi valmis pandeemiaga võitlemiseks kui praegu. Komisjon on juba etendanud ja etendab ka tulevikus olulist osa nendes süsteemides, mille elemente on laiendatud nii, et need hõlmavad mis tahes tüüpi gripi ohtu. Mis puudutab arengumaade üldist juurdepääsu vaktsiinidele, siis uus gripipandeemia elavdas arutelu, mis on kestnud nii WHOs kui ka gripipandeemiavastaseid meetmeid ettevalmistavas töörühmas juba üle kahe aasta. Kõnealune töörühm loodi maailma terviseassamblee taotlusel pärast Indoneesia otsust, millele härra Goerens viitas. Sellel nädalal tutvustab WHO Genfis oma esimesi soovitusi sellelt töörühmalt, milles ka ühendus on aktiivset osa täitnud. Maailma terviseassamblee resolutsiooni kohaselt tuleb lõplikud soovitused esitada WHO täitevnõukogule, mille kohtumine leiab aset jaanuari lõpus. Selles otsustavas punktis tuleb leida parim võimalik tasakaal kahe aspekti vahel: ühest küljest edendada teadusuuringuid, mille raames töötatakse välja uusi meditsiinitooteid, mis pärinevad peamiselt erasektori uuringutest, mille olulisimaks motivatsiooniks tänapäeval on intellektuaalomandi õigused, ja kiirendada nende meditsiinitoodete arendamist ning teisest küljest tagada õiglane juurdepääs nende uuringute raames välja töötatud toodetele. Euroopa Ühendusel on teatavaid kahtlusi niisuguste teadusuuringute korraldamiseks vajaliku bioloogilise materjali vahetamisele seatavate mis tahes piirangute suhtes. Tõhus läbipaistev rahvusvaheline koostöö, mida reguleerivad õiguspärased institutsioonid, nagu WHO ja tema võrk, võimaldab pandeemiale reageerimise lahendusi kiiresti välja töötada ja levitada. Konkreetse A (H1N1) gripi juhtumi puhul, mille jaoks vaktsiinivarud puudusid, on olnud probleemiks ka tootmisvõimsus ja küsimus, kellel on esmane õigus toodetud vaktsiinile, kui vajalikke vahendeid omavad riigid on tellinud seda suures koguses. Mõnede vaktsiinitootjate ja hiljuti ka mõnede riikide võetud kohustus annetada 10% toodangust või tellimusest või müüa seda soodushinnaga arengumaadele on julgustav märk üleilmse solidaarsuse kohta. Mis puudutab Euroopa Komisjoni, siis kolmandatele riikidele pandeemia ohjamiseks abi andmine on oluline ning see ei peaks piirduma üksnes juurdepääsuga vaktsiinidele, kui need on saadaval. Ülioluline on, et komisjon ja liikmesriigid jätkaksid abi andmist mitmesuguses vormis, et tugevdada tervishoiu infrastruktuure, ja toetaksid projekte, partnerriikide valdkondlikku või üldist eelarvet ning isegi rahvusvahelisi organisatsioone."@et5 ". Haluan kiittää arvoisaa Euroopan parlamentin jäsentä Charles Goerensia hänen kysymyksestään, jonka ansiosta minulla on tilaisuus käsitellä sekä suoraan A(H1N1)-influenssapandemiaan liittyviä näkökohtia että laajempia seikkoja, jotka koskevat Euroopan komission panosta kehitysmaiden terveysinfrastruktuurien tason parantamiseen. On varmistettava, että noudatetaan periaatetta, jonka mukaan maat saavat itse kantaa vastuun omasta kehityksestään, ja täytetään tehokkaan tuen antamista koskevat sitoumukset huolehtimalla erityisesti siitä, että huomiota kiinnitetään jatkossakin ensisijaisiin tauteihin ja toimiin. Pandemian torjuminen perustuu ennen kaikkea sellaisiin terveysinfrastruktuureihin, joissa on kunnolla varauduttu hoitamaan taudit ajoissa, jotta ennaltaehkäisykeinoja olisi oikeudenmukaisesti saatavana silloin, kun niitä on tarjolla. Vakavan kriisin sattuessa Euroopan komissio pystyy ottamaan käyttöön humanitaarisiin toimiin ja hätätoimenpiteisiin tarkoitetut varat ja pystyy myös osoittamaan joustavuutta apua pyytäneille kumppanimaille myönnettyjen varojen käytössä. Erityisen vakavien kriisien aikana kansalaisjärjestöillä ja merkittävillä institutionaalisilla verkostoilla on varmasti tärkeä rooli. Näin ollen komissio tietää voivansa luottaa siihen, että kyseiset elimet myös käynnistävät toimet tehokkaasti. Yhteisö on toteuttanut sekä sisäisiä että ulkoisia toimia A(H1N1)-influenssapandemian torjumiseksi. Itse asiassa ratkaistavanamme on kriisi, joka edellyttää kokonaisvaltaista lähestymistapaa sekä kansalaisten tehokkaan suojelun että kehitysmaiden yhteisvastuulliseen kohteluun liittyvien näkökohtien takia. Tehokkuudesta puhuttaessa on kyse nopeista hälytysjärjestelmistä, pandemian ja varsinaisen viruksen kehittymisen tarkasta seurannasta sekä niiden maiden, joissa pandemia ensimmäisenä ilmeni, toteuttamien ehkäisevien toimenpiteiden ja hoitotoimenpiteiden tehokkuuden arvioinnista. Kaikki edellä mainitut seikat ovat keskeisiä omien vastatoimiemme valmistelun ja mukauttamisen kannalta. Puhumme kuitenkin myös yhteisvastuusta, sillä julkisen kehitysavun pääasiallisena rahoittajana ja lukuisien kehitysmaiden tärkeänä kumppanina Euroopan unionin on autettava kyseisiä maita selviytymään näistä uusista uhkista. Komissio ja koko Euroopan unioni ovat jo ennalta valmistautuneet näiden uhkien kohtaamiseen. H5N1-viruksen aiheuttamasta lintuinfluenssasta saatujen kokemusten perusteella EU on pystynyt yhdessä kansainvälisten järjestöjen, kuten Maailman terveysjärjestön, Maailmanpankin ja muiden tahojen kanssa, ottamaan käyttöön tehokkaita tiedonvaihtomenettelyjä ja teknisen avun koordinointimenettelyjä sekä rahoitusvälineitä, kuten Maailmanpankin erityisrahaston. Kuten Maailman terveysjärjestön johtaja Margaret Chan toteaa, maailma ei ole koskaan ollut yhtä hyvin varautunut pandemiaan. Komissiolla on ollut, ja on jatkossakin, erityisen tärkeä rooli näissä järjestelmissä, joiden osat on nyt ulotettu kattamaan kaikentyyppisten influenssojen uhka. Uusi influenssapandemia on piristänyt rokotteiden laajasta saatavuudesta kehitysmaissa käytävää keskustelua, joka on jatkunut WHO:ssa ja influenssapandemiaan varautumista käsittelevässä työryhmässä jo reilusti yli kaksi vuotta. Työryhmä perustettiin Maailman terveyskokouksen pyynnöstä Indonesian tehtyä Charles Goerensin mainitseman päätöksen. WHO esittelee tällä viikolla Genevessä alustavat suositukset, jotka se on saanut työryhmältä, jonka toimintaan yhteisö on osallistunut aktiivisesti. Maailman terveyskokouksen päätöslauselman mukaisesti lopulliset suositukset on esitettävä tammikuun lopussa kokoontuvalle WHO:n hallintoneuvostolle. Tässä vaiheessa on löydettävä mahdollisimman hyvä tasapaino toisaalta suureksi osaksi yksityissektorin tutkimuksilla – jossa teollis- ja tekijänoikeudet ovat nykyisin keskeinen kannustin – aikaansaatujen uusien lääkevalmisteiden tutkimuksen ja nopean kehittämisen tukemisen ja toisaalta näiden tutkimustulosten avulla kehitettyjen valmisteiden oikeudenmukaisen saatavuuden välillä. Euroopan yhteisö suhtautuu epäillen rajoituksiin, jotka koskevat olennaiseen tutkimustoimintaan tarvittavan biologisen aineksen vaihtoa. Avoimuuteen perustuva ja legitiimien instituutioiden, kuten WHO:n ja sen verkoston, koordinoima aktiivinen kansainvälinen yhteistyö on ratkaisevan tärkeää pandemian torjuntakeinojen nopean kehittämisen ja yleistymisen kannalta. Nimenomaan A(H1N1)-influenssaan, johon ei ollut saatavilla rokotevarastoja, on liittynyt myös kysymys tuotantokapasiteetista ja siitä, kenellä on etuoikeus tähän kapasiteettiin, kun ne maat, joilla on riittävästi varoja, tekevät valtavia tilauksia. Se, että jotkut rokotevalmistajat, ja viime aikoina myös jotkut maat, ovat sitoutuneet varaamaan 10 prosenttia tuotannostaan tai tilauksistaan lahjoitettavaksi tai myytäväksi alennettuun hintaan kehitysmaille, on rohkaiseva osoitus maailmanlaajuisesta yhteisvastuusta. Komissio katsoo omalta osaltaan, että kolmansien maiden auttaminen pandemian torjumisessa on välttämätöntä, eikä saa rajoittua vain rokotusten saantiin silloin, kun niitä on saatavilla. Hanketukien, kumppanimaille myönnetyn alakohtaisen tai yleisen talousarviotuen ja jopa kansainvälisten järjestöjen tukemisen ohella on ensiarvoisen tärkeää jatkaa komission ja jäsenvaltioiden eri muodoissa toimittamaa tukea terveysinfrastruktuurien lujittamiseksi."@fi7 ". Je voudrais remercier l’honorable député Charles Goerens pour sa question qui me donne l’occasion de traiter à la fois les aspects directement liés à la pandémie de grippe A (H1N1) et les aspects plus larges liés à la contribution de la Commission européenne à l’amélioration des infrastructures sanitaires dans les pays en développement. Il conviendra de garantir le respect du principe visant à permettre aux pays d’assumer la responsabilité de leur propre développement et des engagements à fournir une aide efficace, en veillant en particulier à ce que les maladies et interventions prioritaires continuent d’obtenir l’attention nécessaire. La réaction à une pandémie repose de fait, d’abord et avant tout, sur l’existence d’infrastructures sanitaires mieux équipées et le traitement précoce des cas de manière à avoir à disposition, de manière équitable, des ressources préventives lorsque celles-ci sont disponibles. Dans l’éventualité d’une crise grave, la Commission européenne devra mobiliser ses ressources humanitaires et d’intervention d’urgence et pourra également faire preuve de flexibilité dans son utilisation des ressources déjà allouées aux pays partenaires ayant demandé de l’aide. Lors de telles crises graves, les organisations non gouvernementales et, en fait, les réseaux institutionnels majeurs auront effectivement un rôle important à jouer. La Commission sait par conséquent qu’elle peut compter sur ces agences qui seront capables de passer à l’action de manière efficace. La Communauté a pris des mesures internes et externes contre la pandémie de grippe A (H1N1). Nous avons en fait affaire à une crise exigeant une approche mondiale, à la fois pour des raisons d’efficacité en termes de protection de nos concitoyens et pour des considérations relatives à la solidarité avec les pays moins développés. Nous parlons d’efficacité en termes de systèmes d’alertes rapides, de suivi minutieux de l’évolution de la pandémie et du virus même, ainsi que d’évaluation de l’efficacité des mesures préventives et curatives adoptées dans les pays où la pandémie est apparue en premier; autant d’éléments essentiels pour préparer et adapter nos réactions. Cependant, nous parlons aussi de solidarité car l’Union européenne, en sa qualité de principal bailleur de fonds de l’aide publique au développement et partenaire clé d’un grand nombre de pays en développement, se doit d’aider ces pays à faire face à ces nouvelles menaces. Dans nos réactions à ces menaces, les efforts de la Commission et de l’Union européenne dans son ensemble ne partent pas de zéro. S’appuyant sur son expérience lors du précédent de la grippe aviaire, qui résultait du virus H5N1, l’UE a été en mesure de lancer, aux côtés d’organisations internationales telles que l’Organisation mondiale de la santé, la Banque mondiale et d’autres, des procédures efficaces d’échange d’informations et de coordination de l’assistance technique, ainsi que des instruments financiers tels qu’un fonds de dépôt à la Banque mondiale. Comme le dit M Chan, directrice générale de l’Organisation mondiale de la santé, le monde n’a jamais été si bien préparé à une pandémie. La Commission a déjà joué et continue de jouer un rôle particulièrement important dans ces systèmes, dont les composantes ont désormais été élargies afin de couvrir tous les types de menaces grippales. Concernant l’accès généralisé des pays en développement aux vaccins, la nouvelle pandémie de grippe a ravivé le débat qui a cours depuis plus de deux ans au sein de l’OMS et du groupe de travail chargé des préparations à la pandémie de grippe, mis en place à la demande de l’Assemblée mondiale de la santé à la suite de la décision prise par l’Indonésie, à laquelle faisait référence M. Goerens. Cette semaine, à Genève, l’OMS présente les premières recommandations du groupe au sein duquel la Communauté a joué un rôle actif. Conformément à la résolution de l’Assemblée mondiale, les recommandations finales devront être présentées au Conseil exécutif de l’OMS, qui se réunira fin janvier. À ce moment-là, il conviendra d’identifier le meilleur équilibre possible entre, d’une part, renforcer la recherche et le développement rapide de nouveaux produits médicaux principalement dérivés de la recherche du secteur privé, pour laquelle les droits de propriété intellectuelle constituent actuellement une forme essentielle d’incitant et, d’autre part, fournir un accès équitable aux produits développés par cette recherche. La Communauté européenne émet des réserves concernant les restrictions à l’échange de matériel biologique nécessaire pour mener à bien les activités de recherches nécessaires. Une collaboration internationale active, réalisée en toute transparence et coordonnée par les institutions compétentes, telles que l’OMS et son réseau, est cruciale pour le développement rapide et l’apport de solutions en réponse à la pandémie. Dans le cas particulier de la grippe A (H1N1), pour laquelle il n’existait pas de stocks de vaccins disponibles, se posait également la question de la capacité de production et de savoir qui a la priorité sur cette capacité, lorsque des commandes colossales sont passées par des pays qui disposent des ressources nécessaires. L’engagement de certains fabricants de vaccins et, plus récemment, de certains pays à réserver 10 % de leur production ou de leurs commandes aux dons ou à la vente à prix réduit à destination des pays en développement constitue un signe encourageant de solidarité mondiale. Selon la Commission, l’aide accordée aux pays tiers dans le but de faire face à la pandémie est essentielle et ne doit pas se limiter à l’accès aux vaccins lorsque ceux-ci sont disponibles. Il est primordial de poursuivre le soutien fourni sous diverses formes par la Commission et les États membres dans le but de consolider les structures sanitaires, de même que l’assistance aux projets, le soutien au budget sectoriel ou général pour les pays partenaires et même le soutien aux organisations internationales."@fr8 ". Szeretném megköszönni a nagyra becsült európai parlamenti képviselő úrnak, Charles Goerensnek ezt a kérdést, amely alkalmat ad arra, hogy az A típusú (H1N1) világméretű influenzajárvány mindkét szempontjával foglalkozzunk, illetve átfogóbb szempontjaival, amelyek az Európai Bizottságnak a fejlődő országok egészségügyi infrastruktúrája fejlesztéséhez való hozzájárulását érintik. Az országok saját fejlődésükért vállalt felelősségének és a hatékony támogatás iránti elkötelezettségének alapelvét azzal kell biztosítanunk, hogy figyelmünket továbbra is a fő betegségekre és beavatkozásokra összpontosítjuk. Egy világjárvány elleni küzdelem sikeressége elsősorban egy jobban felszerelt egészségügyi infrastruktúrán múlik, és azon, hogy időben képes-e cselekedni, annak érdekében, hogy – mindenki számára igazságosan – igénybe vehetőek legyenek a megelőzésre szánt források, amennyiben rendelkezésre állnak. Súlyos krízis esetén az Európai Bizottság mozgósítani tudja humanitárius és vészhelyzeti beavatkozásra elkülönített forrásait, és rugalmasan tudja ezeket kezelni, minthogy már különített is el erőforrásokat a támogatást igénylő partnerországok számára. Ilyen komoly vészhelyzetekben a nem kormányzati szervezetek és valójában a nagyobb intézményi hálózatok határozottan fontos szerepet játszanak. A Bizottság ezért tudja, hogy számíthat ezen szervezetek hatékony fellépésére. A Közösség tett intézkedéseket az A típusú (H1N1) világméretű influenzajárvány ellen, a Közösségen belül és kívül egyaránt. Valójában egy olyan válsággal állunk szemben, amely mind hatékonysági okokból – állampolgáraink védelme szempontjából –, mind pedig a kevésbé fejlett országokkal vállalt szolidaritási megfontolások miatt globális megközelítést igényel. Hatékonyságról beszélünk a gyorsriasztási rendszer szempontjából – a világjárvány terjedésének és magának a vírusnak a szoros ellenőrzéséről –, csakúgy, mint az azon országok által alkalmazott megelőző és gyógyászati intézkedések hatékonyságának értékelése kapcsán, ahol a járvány először jelent meg; ezek mind létfontosságú tényezők saját lépéseink kidolgozásához és alkalmazásához. Ugyanakkor szolidaritásról is beszélünk, mivel az Európai Uniónak mint az állami fejlesztési segély fő finanszírozójának és mint számos fejlődő ország kulcsfontosságú partnerének, kötelessége segíteni ezeket az országokat az új veszélyek elleni küzdelemben. A Bizottság és az Európai Unió egésze nem az alapokról kezdi a fenyegetések ellen tett lépések kidolgozására vonatkozó erőfeszítéseket. A H5N1 vírus okozta madárinfluenza példáját alapul véve az EU más nemzetközi szervezetekkel együttműködésben – mint az Egészségügyi Világszervezet, a Világbank és más szervezetek – képes volt az információcseréhez és a szakmai segítségnyújtás koordinációjához hatékony eljárásokat kialakítani, valamint olyan pénzügyi eszközöket létrehozni, mint a Világbanknál vezetett vagyonkezelői alap . Ahogy Chen Asszony, az Egészségügyi Világszervezet főigazgatója mondta: a világ még soha nem volt ilyen felkészült egy világméretű járvány fogadására. A Bizottság eddig is és ezután is különösen fontos szerepet játszik majd ezekben a mára már kiterjedt rendszerekben, amelyek minden influenzatípus által jelentett veszélyt kezelni tudnak. Ami a fejlődő országok vakcinákhoz való hozzáférését illeti, az új világméretű influenzajárvány felelevenítette azt a már több mint két éve húzódó vitát a WHO-n, illetve az indonéz döntés után az Egészségügyi Világközgyűlés kérése alapján a pandémiás influenzajárvány elleni felkészülés érdekében létrehozott munkacsoporton belül, amelyre Goerens úr is utalt. A WHO ezen a héten hozza nyilvánosságra a csoport első ajánlásait Genfben, amelyek kialakításában a Közösség is aktívan részt vett. A Világközgyűlés állásfoglalása alapján a végső ajánlásokat a WHO január végén ülésező Végrehajtó Tanácsa elé kell terjeszteni. Ebben a kritikus pillanatban meg kell találnunk a lehető legjobb egyensúlyt egyrészről az új gyógyszerek kifejlesztésének fellendítése – amelyek főként a magánszektor kutatásaiból származnak, akik számára manapság a szellemi tulajdonjog a legfontosabb ösztönző eszköz –, másrészről pedig az e kutatások eredményeként kifejlesztett termékek igazságos hozzáférhetőségének biztosítása szempontjából. Az Európai Közösségnek fenntartásai vannak a vonatkozó kutatási tevékenységekhez szükséges biológiai anyagok cseréjének bármilyen jellegű korlátozásával kapcsolatban. A világjárvány elleni megoldások gyors kifejlesztésében és elosztásában döntő szerepe van az átlátható alapokon nyugvó, aktív nemzetközi együttműködésnek, amelyet olyan legitim szervezetek koordinálnak, mint a WHO és hálózata. Az A típusú (H1N1) influenza speciális esetében, ahol nem volt rendelkezésre álló vakcinaállomány, a gyártási kapacitás is kérdés; kinek van elsődleges lehetősége erre a kapacitásra akkor, amikor azok az országok adnak fel hatalmas megrendeléseket, akik rendelkeznek a szükséges erőforrásokkal. A globális szolidaritás bíztató jele az a néhány vakcinagyártó és újabban néhány ország által tett kötelezettségvállalás, amelynek értelmében elkülönítik gyártásuk vagy megrendeléseik 10%-át, és azt vagy adományként ajánlják fel, vagy csökkentett áron adják el a fejlődő országok számára. Ami pedig a Bizottságot illeti, a harmadik országok világjárvány elleni küzdelmében történő segítségnyújtás létfontosságú, és nem szabad, hogy csak a rendelkezésre álló vakcinakészletekhez való hozzáférésre korlátozódjon. Kiemelkedően fontos, hogy a Bizottság és a tagállamok továbbra is többféle módon támogassák a partnerországokat, de még a nemzetközi szervezeteket is; célként tűzve ki az egészségügyi infrastruktúra megerősítését a projektekben történő segítségnyújtással együtt, valamint ágazati vagy általános költségvetés támogatását."@hu11 ". Vorrei ringraziare l’onorevole deputato Goerens per la sua interrogazione, che mi consente di affrontare sia le questioni direttamente collegate alla pandemia di influenza A (H1N1), sia questioni di più ampio respiro, relative al contributo della Commissione europea al miglioramento delle infrastrutture sanitarie nei paesi in via di sviluppo. Al fine di garantire il rispetto del principio secondo il quale i paesi possono assumersi la responsabilità del proprio sviluppo, nonché dell’impegno a fornire un aiuto efficace, è necessario concentrarsi soprattutto sulle patologie e sugli interventi prioritari. La risposta a una pandemia si basa, innanzi tutto, sulla disponibilità di infrastrutture meglio attrezzate e sulla fornitura di cure tempestive per disporre in modo equo delle eventuali risorse preventive. In caso di grave crisi, la Commissione europea potrà mobilitare le proprie risorse destinate agli interventi umanitari e di emergenza e potrà dimostrare flessibilità nell’uso delle risorse già stanziate per i paesi partner che hanno richiesto assistenza. Durante tali crisi, le organizzazioni non governative e le principali reti istituzionali rivestiranno un ruolo sicuramente essenziale. La Commissione, quindi, sa di poter contare su una loro azione decisa. La Comunità ha risposto alla pandemia di influenza A (H1N1) sia sul versante interno sia su quello esterno. Stiamo, infatti, affrontando una crisi che richiede un approccio globale, sia per questioni di efficacia nella tutela dei nostri cittadini, sia per questioni concernenti la solidarietà verso i paesi meno sviluppati. L’efficacia si traduce in sistemi di allarme rapido, nella stretta sorveglianza dello sviluppo della pandemia e del virus stesso, nonché nella valutazione delle misure preventive e curative adottate nei paesi che per primi hanno assistito all’insorgere della pandemia, tutti elementi essenziali nella preparazione e adattamento delle nostre risposte. Ma parliamo anche di solidarietà perché l’Unione europea, quale principale donatore di aiuti pubblici allo sviluppo e partner fondamentale di numerosi paesi in via di sviluppo, deve assisterli nell’affrontare nuove minacce. Nel rispondere a tali minacce, la Commissione e l’Unione europea non partono da zero. Sulla base dell’esperienza dell’influenza aviaria, causata dal virus H5N1, l’Unione ha introdotto, assieme a organizzazioni internazionali come l’Organizzazione mondiale della sanità, la Banca mondiale e altre, procedure efficaci per lo scambio di informazioni e il coordinamento dell’assistenza tecnica, nonché strumenti finanziari quali un fondo fiduciario presso la Banca mondiale. Come afferma Margaret Chan, direttore generale dell’Organizzazione mondiale della sanità, il mondo non è mai stato così preparato per una pandemia. La Commissione ha ricoperto e ricopre tuttora un ruolo determinante in quei sistemi, le cui componenti sono state potenziate fino a coprire ogni tipo di minaccia influenzale. Per quel che concerne l’accesso generalizzato dei paesi in via di sviluppo ai vaccini, la nuova pandemia influenzale ha riacceso il dibattito che prosegue da oltre due anni all’interno dell’OMS e del gruppo di lavoro che si occupa dei preparativi alla pandemia influenzale, istituito su richiesta dell’Assemblea mondiale della sanità in seguito alla decisione dell’Indonesia citata dall’onorevole Goerens. Questa settimana a Ginevra l’OMS presenta le prime raccomandazioni del gruppo, al quale la Comunità ha partecipato in modo attivo. In conformità con la risoluzione dell’Assemblea mondiale, le raccomandazioni finali devono essere presentate al Consiglio esecutivo dell’OMS, che si terrà alla fine di gennaio. In tale occasione, si dovrà trovare il miglior equilibrio possibile, da un lato, tra i nuovi stimoli alla ricerca e allo sviluppo rapido di nuovi farmaci, derivanti principalmente dalla ricerca del settore privato, per la quale i diritti di proprietà intellettuale costituiscono un incentivo fondamentale, e, dall’altro lato, equità in termini di accesso ai prodotti sviluppati da tale ricerca. La Comunità europea nutre riserve su qualsiasi restrizione allo scambio di materiale biologico necessario per svolgere le relative attività di ricerca. Una collaborazione internazionale attiva, trasparente e coordinata con le legittime istituzioni, quali l’OMS e la sua rete, è essenziale per uno sviluppo e una distribuzione rapidi di soluzioni in risposta alla pandemia. Nel caso specifico dell’influenza A (H1N1), per la quale non erano disponibili stock di vaccini, si è presentato anche il problema della capacità di produzione; bisognava inoltre stabilire a chi sarebbe spettata la prima scelta se i paesi dotati delle risorse necessarie avessero ordinato grandi quantitativi. L’impegno assunto da alcuni produttori di vaccini e, più recentemente, da alcuni paesi di donare o vendere a prezzo ridotto il 10 per cento della produzione o dell’ordine ai paesi in via di sviluppo costituisce un segnale incoraggiante di solidarietà globale. Per quanto riguarda la Commissione, è fondamentale che si fornisca assistenza ai paesi terzi per affrontare una pandemia, e non soltanto garantendo l’accesso ai vaccini quando sono disponibili. E’ di importanza fondamentale non interrompere il sostegno fornito dalla Commissione e dagli Stati membri in vari modi, con l’obiettivo di consolidare le infrastrutture sanitarie, oltre a garantire assistenza a progetti, sostegno al bilancio generale o settoriale dei paesi partner, nonché sostegno alle organizzazioni internazionali."@it12 ". Norėčiau padėkoti garbingam EP nariui Charlesui Goerensui už klausimą, nes dabar turiu galimybę pakalbėti ir apie aspektus, tiesiogiai susijusius su A (H1N1) gripo pandemija, ir apie platesnius aspektus, susijusius su Europos Komisijos indėliu tobulinant sveikatos apsaugos infrastruktūrą besivystančiose šalyse. Pagarba principui, kad šalims turi būti leista pačioms prisiimti atsakomybę už savo vystymąsi, ir įsipareigojimams suteikti šioms šalims veiksmingą pagalbą turės būti garantuota pirmiausia užtikrinant, kad didžiausias dėmesys ir toliau būtų skiriamas prioritetinėms ligoms ir intervencijoms. Atsakas į pandemiją iš esmės pirmiausia grindžiamas būtinybe turėti sveikatos apsaugos infrastruktūrą, geriau parengtą operatyviai apsirūpinti prevencinėmis priemonėmis, kai tik šios bus sukurtos. Ištikus rimtoms krizėms, Europos Komisija galės sutelkti savo humanitarinius ir skubios intervencijos išteklius, taip pat lanksčiai panaudoti pagalbos paprašiusioms šalims partnerėms jau skirtus išteklius. Tokiais rimtais atvejais nevyriausybinės organizacijos ir, tiesą sakant, pagrindiniai instituciniai tinklai neabejotinai atlieka labai svarbų vaidmenį. Taigi Komisija žino galinti būti tikra, kad šios agentūros krizių atveju akimirksniu imsis darbo. Komisija ėmėsi kovos su A (H1N1) gripo pandemija veiksmų ir ES viduje, ir už jos ribų. Tiesą sakant, turime reikalą su krize, kurią privalome įveikti taikydami visuotinį metodą – ir siekdami užtikrinti mūsų piliečių apsaugos veiksmingumą, ir siekdami parodyti solidarumą su mažiau išsivysčiusiomis šalimis. Kalbėdami apie apsaugos veiksmingumą turime galvoje skubaus įspėjimo apie pavojų sistemą, griežtą pandemijos ir paties viruso raidos stebėseną, taip pat prevencinių ir gydomųjų priemonių, kurių imtasi pandemijos židinio šalyse, veiksmingumo įvertinimą, nes visa tai yra būtini mūsų pasirengimo pandemijai ir kovos su ja elementai. Tačiau taip pat kalbame apie solidarumą, nes Europos Sąjunga, kaip pagrindinė valstybės pagalbos finansuotoja ir svarbiausia daugelio besivystančių šalių partnerė, privalo remti šias šalis joms kovojant su šiomis naujomis grėsmėmis. Kovodamos su šiomis grėsmėmis, Komisija ir Europos Sąjunga, kaip visuma, nepradeda savo veiklos nuo nulio. Remdamasi paukščių gripo, kurį sukelia H5N1 virusas, precedentu, ES kartu su tarptautinėmis organizacijomis, kaip antai Pasaulio sveikatos organizacija, Pasaulio bankas ir kitos, sugebėjo sukurti veiksmingas keitimosi informacija ir techninės pagalbos derinimo procedūras, taip pat finansines priemones, pvz., Pasaulio banko valdomą patikos fondą. Kaip pabrėžė M. Chan, Pasaulio sveikatos organizacijos generalinė direktorė, pasaulis niekada nebuvo taip gerai pasirengęs pandemijai. Komisija jau atliko ir toliau atlieka labai svarbų vaidmenį šiose sistemose, kurių sudedamosios dalys panaudotos kovojant su visų gripo viruso atmainų keliama grėsme. Kalbant apie besivystančių šalių prieigą prie skiepų apskritai, įsiplieskus naujai gripo pandemijai, atnaujintos diskusijos, pradėtos PSO jau prieš gerus dvejus metus, ir sudaryta darbo grupė, atsakinga už pasirengimą gripo pandemijai. Ši darbo grupė įsteigta Pasaulio sveikatos asamblėjos prašymu po to, kai Indonezija priėmė sprendimą, kurį savo klausime mini C. Goerens. PSO šią savaitę Ženevoje pristato savo pirmąsias rekomendacijas, parengtas grupės, kurios veikloje Bendrija aktyviai dalyvavo. Pasaulio sveikatos asamblėjos priimtoje rezoliucijoje teigiama, kad galutinės rekomendacijos turi būti pateiktos PSO vykdomajai tarybai, kuri susitiks sausio mėn. pabaigoje. Šiuo metu būtina kuo geriau suderinti būtinybę aktyviau plėtoti mokslinių tyrimų veiklą ir naujų vaistų gamybą, grindžiamą daugiausia privačiojo sektoriaus atliekamais tyrimais, kurių pagrindine paskata šiais laikais yra intelektinės teisės, ir būtinybę užtikrinti teisingas prieigos prie šių tyrimų pagrindu pagamintų produktų sąlygas. Europos bendrija abejoja apribojimų keičiantis biologine medžiaga, kurią būtina turėti vykdant atitinkamą mokslinių tyrimų veiklą, tikslingumu. Aktyvus tarptautinis bendradarbiavimas, grindžiamas skaidriais principais ir derinamas tokių teisėtų institucijų kaip PSO ir jos tinklas, yra labai svarbus siekiant kuo skubiau rasti ir išplatinti atsako į pandemiją sprendimus. Konkrečiu A (H1N1) gripo, su kuriuo kovoti nebuvo sukaupta jokių skiepų atsargų, atveju taip pat iškilo klausimas dėl skiepų gamybos pajėgumo ir dėl to, kam turėtų būti suteikta pirmumo teisė pasinaudoti šiuo pajėgumu, kai šalys, turinčios būtinųjų išteklių, pateiks didžiulių skiepų kiekių užsakymų. Kai kurių gamintojų, o vėliau ir kai kurių šalių įsipareigojimas atidėti 10 proc. savo gaminamos produkcijos ar užsakymų besivystančioms šalims skirtai labdarai ar pardavimui sumažintomis kainomis yra viltį teikiantis pasaulinio solidarumo ženklas. Komisija mano, kad pagalba trečiosioms šalims kovoje su pandemija yra svarbi ir ji neturi apsiriboti tik prieigos prie naujų skiepų suteikimu. Labai svarbu, kad įvairiopa parama, kurią teikia Komisija ir valstybės narės siekdamos sustiprinti sveikatos apsaugos infrastruktūrą, įskaitant paramą projektams, paramą šalių partnerių sektoriams bei biudžetui ir net paramą tarptautinėms organizacijoms, būtų tęsiama."@lt14 ". – ( ) Es vēlos pateikties godājamam EP deputātam par viņa jautājumu, kas dod mums iespēju pievērsties gan aspektiem, kuri ir tieši saistīti ar A (H1N1) gripas pandēmiju, gan plašākiem aspektiem attiecībā uz Eiropas Komisijas devumu veselības infrastruktūras uzlabošanā jaunattīstības valstīs. Būs vajadzīgas garantijas, ka tiks ievērots princips ļaut valstīm uzņemties atbildību par savu attīstību un saistībām sniegt efektīvu palīdzību, jo īpaši nodrošinot, lai uzmanība joprojām tiktu pievērsta prioritārām slimībām un intervencei. Saistībā ar pandēmiju pirmais un galvenais pamatnosacījums faktiski ir nodrošināt tādas veselības infrastruktūras, kas ir labāk aprīkotas un var veikt agrīnu ārstēšanu, lai būtu taisnīgi pieejami profilaktiski resursi, kad tādi ir pieejami. Nopietnas krīzes gadījumā Eiropas Komisija spēs mobilizēt savus humanitārās un neatliekamās palīdzības intervences resursus un spēs arī pierādīt elastību to resursu izmantošanā, kas jau piešķirti partnervalstīm, kuras lūgušas palīdzību. Šādu smagu krīžu laikā nevalstiskām organizācijām un arī galvenajiem iestāžu tīkliem būs jāuzņemas svarīga atbildība. Tāpēc Komisija zina, ka tā var rēķināties arī ar šo iestāžu efektīvu iesaistīšanos darbībā. Kopiena ir veikusi iekšējus un ārējus pasākumus, kas vērsti pret A (H1N1) pandēmiju. Faktiski mēs saskaramies ar krīzi, kas prasa globālu pieeju gan tāpēc, lai varētu efektīvi aizsargāt mūsu pilsoņus, gan tādu apsvērumu dēļ, kas attiecas uz solidaritāti ar mazāk attīstītām valstīm. Mēs runājam par efektivitāti attiecībā uz ātrās reaģēšanas sistēmām, pandēmijas un paša vīrusa attīstības stingru pārraudzību, kā arī par veikto profilakses un ārstniecības pasākumu efektivitātes vērtējumu valstīs, kurās pandēmija izcēlās vispirms, un tie visi ir būtiski elementi, gatavojot un pielāgojot mūsu pašu reaģēšanas pasākumus. Tomēr mēs runājam arī par solidaritāti, jo Eiropas Savienībai kā galvenajai valsts attīstības atbalsta finansētājai un svarīgai daudzu jaunattīstības valstu partnerei ir jāatbalsta šīs valstis, tām sastopoties ar jaunajiem draudiem. Reaģējot uz šiem draudiem, Komisija un Eiropas Savienība kopumā nesāk savu darbību tukšā vietā. Pamatojoties uz pieredzi saistībā ar putnu gripu, ko izraisīja H5N1 vīruss, ES kopā ar starptautiskām organizācijām, piemēram, Pasaules Veselības organizāciju, Pasaules Banku un citām, ir spējusi ieviest efektīvas procedūras informācijas apmaiņai un tehniskās palīdzības koordinēšanai, kā arī finanšu instrumentus, piemēram, ieguldījumu fondu Pasaules Bankā. Kā saka Pasaules Veselības organizācijas ģenerāldirektore kundze, pasaule nekad nav bijusi tik labi sagatavota pandēmijai. Komisijai jau ir bijusi un joprojām ir īpaši svarīga nozīme šajās sistēmās, kuru komponenti tagad ir paplašināti, lai tiktu nosegti ikviena veida gripas draudi. Attiecībā uz jaunattīstības valstu vispārējo piekļuvi vakcīnām jaunā gripas pandēmija ir likusi atsākt debates, kas ir risinājušās jau vairāk nekā divus gadus PVO sistēmā un darba grupā, kura veic sagatavošanās darbus gripas pandēmijai un kuru izveidoja pēc Pasaules Veselības asamblejas pieprasījuma, pamatojoties uz Indonēzijas pieņemto lēmumu, ko pieminēja kungs. Šonedēļ Ženēvā PVO iepazīstina ar pirmajiem šīs grupas ieteikumiem, kuru izstrādē Kopiena ir aktīvi iesaistījusies. Saskaņā ar Pasaules asamblejas rezolūciju galīgie ieteikumi ir iesniedzami PVO Izpildpadomē, kuras sanāksme būs janvāra beigās. Tajā ir jāpanāk vislabākais iespējamais līdzsvars starp – no vienas puses – pētniecības izvēršanu un jaunu medicīnas produktu izstrādi, kurus lielā mērā nodrošina pētījumi privātajā sektorā, kam intelektuālā īpašuma tiesību aizsardzība ir galvenais stimuls mūsdienās, un – no otras puses – taisnīgumu attiecībā uz piekļuves nodrošināšanu izstrādājumiem, kas attīstīti šajos pētījumos. Eiropas Kopienai ir iebildumi pret jebkādiem ierobežojumiem attiecībā uz apmaiņu ar bioloģisku materiālu, kas nepieciešams attiecīgu pētniecisku darbību veikšanai. Aktīva starptautiska sadarbība, kas ir pārskatāma un ko koordinē tādas tiesiskas institūcijas kā PVO un tās tīkls, ir izšķirīga reaģēšanas risinājumu ātrai izstrādei un izplatīšanai pandēmijas apstākļos. Šajā īpašajā gadījumā saistībā ar A (H1N1) gripu, pret kuru nebija nekādu pieejamu vakcīnas krājumu, ir izraisījies arī jautājums par ražošanas jaudu un to, kuram pirmajam ir tiesības saņemt saražoto, kad valstis, kurām ir nepieciešamie resursi, veic milzīgus pasūtījumus. Dažu vakcīnas ražotāju un nesen arī dažu valstu izteiktā apņemšanās ziedot vai pārdot par pazeminātu cenu jaunattīstības valstīm 10 % no saražotajām vakcīnām vai pasūtījumiem ir uzmundrinošs apliecinājums globālai solidaritātei. Ciktāl tas attiecas uz Komisiju, palīdzības sniegšana trešām valstīm pandēmijas problēmu risināšanā ir svarīga un tā nedrīkst aprobežoties tikai ar piekļuvi vakcīnām, kad tās ir pieejamas. Būtiski svarīgi ir turpināt Komisijas un dalībvalstu sniegto dažāda veida atbalstu, kura mērķis ir konsolidēt veselības infrastruktūras, līdztekus palīdzot projektiem, nodrošinot nozaru vai kopējo budžetu atbalstu partnervalstīm un pat atbalstu starptautiskām organizācijām."@lv13 "Mulţumesc distinsului parlamentar Charles Goerens pentru întrebarea domniei sale, care îmi oferă posibilitatea să tratez atât aspecte legate direct de pandemia de gripă A H1N1, cât şi să abordez mai pe larg aspecte legate de contribuţia Comisiei Europene la îmbunătăţirea sistemelor de sănătate din ţările în curs de dezvoltare. Respectarea principiului asumării de către ţări a propriei dezvoltări, precum şi angajamentele pentru eficacitatea ajutorului, vor trebui asigurate prin garantarea, în special, a faptului că atenţia va fi menţinută asupra patologiilor şi intervenţiilor prioritare. Răspunsul la pandemie are la bază de fapt, înainte de toate, sisteme de sănătate mai bine echipate pentru a identifica şi trata din timp cazurile, pentru a pune la dispoziţie, în mod echitabil, instrumente de prevenire atunci când acestea sunt disponibile. În caz de criză severă, Comisia Europeană va putea mobiliza instrumentele sale de intervenţie umanitară şi de urgenţă şi va putea face dovada flexibilităţii în utilizarea mijloacelor alocate deja ţărilor partenere solicitante. În cadrul unor astfel de crize severe organizaţiile neguvernamentale ca, de altfel, şi marile reţele instituţionale vor avea cu siguranţă un rol major, iar Comisia ştie că poate conta pe mobilizarea şi eficacitatea acestora. În faţa pandemiei de gripă A H1N1, Comunitatea a reacţionat, atât pe plan intern, cât şi pe plan extern. De fapt, este vorba de o criză care presupune o abordare globală, atât din motive de eficacitate, în ceea ce priveşte protejarea cetăţenilor noştri, cât şi din considerente legate de solidaritatea cu ţări mai puţin dezvoltate. Vorbim de eficacitate deoarece sistemele de alertă rapidă, urmărirea atentă a evoluţiei pandemiei şi a virusului în sine, evaluarea eficacităţii măsurilor preventive şi curative în ţările în care pandemia s-a manifestat mai întâi sunt elemente indispensabile pentru pregătirea şi adaptarea propriilor răspunsuri, însă vorbim şi de solidaritate deoarece Uniunea, în calitate de prim finanţator al ajutorului public pentru dezvoltare şi partener privilegiat al unui mare număr de ţări în curs de dezvoltare, trebuie să le fie alături acestor ţări pentru a face faţă acestor noi ameninţări. Pentru a răspunde acestora, Comisia şi Uniunea în întregime nu pleacă de la zero. Precedentul gripei aviare, ca urmare a virusului H5N1, a permis instituirea, împreună cu organizaţii internaţionale, precum Organizaţia Mondială a Sănătăţii, Banca Mondială şi altele, a unor proceduri eficace pentru schimbul de informaţii, pentru coordonarea asistenţei tehnice, precum şi instrumente financiare, ca de exemplu un fond fiduciar la Banca Mondială. Aşa cum remarca doamna Chan, directoarea generală a Organizaţiei Mondiale a Sănătăţii, lumea nu a fost niciodată atât de bine pregătită în faţa unei pandemii. Comisia a jucat şi joacă în continuare un rol deosebit de important în cadrul acestor sisteme ale căror componente sunt acum extinse la toate tipurile de ameninţări de gripă. În ceea priveşte accesul generalizat al ţărilor în curs de dezvoltare la vaccin, pandemia de gripă nouă a relansat dezbaterea care este în curs de mai bine de doi ani în cadrul OMS şi al Grupului de lucru pentru pregătirea pandemiei gripale, grup constituit la solicitatea Adunării Mondiale a Sănătăţii, ca urmare a deciziei Indoneziei invocată de către distinsul parlamentar. În această sătămână, la Geneva, OMS prezintă primele sale recomandări, ale grupului în cadrul căruia Comunitatea a participat în mod activ. În conformitate cu rezoluţia Adunării Mondiale, recomandările finale vor trebui prezentate consiliului executiv al OMS care se va desfăşura la sfârşitul lunii ianuarie. În acel moment va trebui identificat cel mai bun echilibru posibil între, pe de o parte, stimularea cercetării şi a dezvoltării rapide de noi produse medicale, care provin în mare parte din cercetarea în sectorul privat, pentru care drepturile de proprietate intelectuală reprezintă astăzi instrumentul privilegiat de stimulare şi, pe de altă parte, echitatea în ceea ce priveşte accesul la produsele acestei cercetări. Comunitatea Europeană îşi exprimă rezerva în faţa oricărei limitări a schimburilor de materiale biologice necesare pentru desfăşurarea activităţilor de cercetare. Colaborarea activă la nivel internaţional în mod transparent şi sub coordonarea instituţiilor legitime precum OMS şi reţeaua sa este indispensabilă pentru elaborarea şi difuzarea rapidă a instrumentelor de răspuns la pandemie. În cazul specific al gripei A H1N1, pentru care nu existau stocuri de vaccinuri, s-a pus, de asemenea, problema capacităţilor de producţie şi a preemţiunii asupra acestor capacităţi prin comenzi masive efectuate de ţările care dispun de mijloacele necesare. Angajamentul unor productori de vaccinuri şi, mai recent, al unor state de a constitui rezerve de ordinul 10% din producţia sau comenzile lor pentru donaţii sau vânzări la preţ redus pentru ţările în curs de dezvoltare este un semn încurajator al solidarităţii mondiale. Pentru Comisie, ajutorul în favoarea ţărilor terţe pentru a face faţă pandemiei este indispensabil şi nu trebuie să se limiteze doar la accesul la vaccinuri, atunci când acestea vor fi disponibile. Este primordială continuarea sprijinului pentru consolidarea sistemelor de sănătate, acordat de Comisie şi statele membre sub diverse forme, precum ajutorul pentru proiecte, sprijin bugetar sectorial sau general pentru ţările partenere, chiar sprijin pentru organizaţiile internaţionale."@mt15 "Ik dank de afgevaardigde Charles Goerens voor zijn vraag, die mij de gelegenheid biedt om de aspecten die rechtstreeks betrekking hebben op de influenza A/H1N1-pandemie te behandelen, alsmede de verdere aspecten met betrekking tot de bijdrage van de Europese Commissie aan de verbetering van de gezondheidsinfrastructuur in ontwikkelingslanden. Met name door ervoor te zorgen dat de aandacht gericht zal blijven op prioritaire ziekten en interventies moet gegarandeerd worden dat het principe dat landen verantwoordelijk zijn voor hun eigen ontwikkeling in acht wordt genomen en dat de beloften om effectieve steun te bieden worden nagekomen. De basis voor de reactie op een pandemie is in de allereerste plaats de aanwezigheid van gezondheidsinfrastructuren die beter toegerust zijn en waarin gevallen vroegtijdig worden behandeld, opdat preventieve middelen op een eerlijke manier beschikbaar gesteld kunnen worden, wanneer deze beschikbaar zijn. Wanneer zich een ernstige crisis voordoet, zal de Europese Commissie haar middelen voor humanitaire steun en noodinterventie kunnen mobiliseren en zal zij ook flexibel gebruik kunnen maken van de middelen die reeds aan de om hulp vragende partnerlanden zijn toegewezen. Tijdens een dergelijke ernstige crisis zullen non-gouvernementele organisaties en, niet te vergeten, de grotere institutionele netwerken zeker een belangrijke rol spelen. De Commissie weet dat zij erop kan rekenen dat deze instanties ook daadwerkelijk in actie zullen komen. De Gemeenschap heeft zowel intern als extern actie tegen de influenza A/H1N1-pandemie ondernomen. We hebben te maken met een crisis waarvoor een mondiale aanpak vereist is, zowel met het oog op effectiviteit van de bescherming van onze burgers als vanuit het standpunt dat we solidair moeten zijn met de minder ontwikkelde landen. Als we het over effectiviteit hebben, gaat het om de snelle waarschuwingssystemen, het op de voet volgen van de pandemie en het virus zelf, en de beoordeling van de effectiviteit van de preventieve en curatieve maatregelen in de landen waar de pandemie is begonnen, wat allemaal essentiële elementen zijn in de voorbereiding en aanpassing van onze eigen reacties. We hebben het echter ook over solidariteit, omdat de Europese Unie, als voornaamste financier van publieke ontwikkelingshulp en belangrijke partner van een groot aantal ontwikkelingslanden, deze landen in de aanpak van de nieuwe dreigingen moet steunen. In onze reactie op deze dreigingen, beginnen wij, de Commissie en de Europese Unie als geheel, onze inspanningen niet helemaal vanuit het niets. De EU heeft, samen met instanties als de Wereldgezondheidsorganisatie (WHO), de Wereldbank en andere organisaties, op grond van de eerdere vogelgriep die voortkwam uit het H5N1-virus, effectieve procedures kunnen invoeren voor informatie-uitwisseling en coördinatie van technische bijstand, alsmede financiële instrumenten zoals een trustfonds bij de Wereldbank. De wereld is nog nooit zo goed voorbereid geweest op een pandemie, zoals mevrouw Chan, directeur-generaal van de WHO, zegt. In deze systemen, waarvan de bestanddelen nu zijn uitgebreid om iedere soort griep te kunnen aanpakken, heeft de Commissie al een bijzonder belangrijke rol gespeeld en zij zal dit blijven doen. Met betrekking tot de algemene beschikbaarheid van vaccins voor ontwikkelingslanden kan gezegd worden dat de nieuwe grieppandemie het debat heeft doen opleven dat al ruim twee jaar gaande is binnen de WHO en binnen de werkgroep die voorbereidingen voor de grieppandemie treft en die is opgezet op verzoek van de Wereldgezondheidsvergadering, na de beslissing van Indonesië – waar de heer Goerens op heeft gewezen. Deze week presenteert de WHO in Genève de eerste aanbevelingen van de groep waarin de Gemeenschap een actieve rol heeft gespeeld. Volgens de resolutie van de Wereldgezondheidsvergadering moeten de uiteindelijke aanbevelingen worden voorgelegd aan de Uitvoerende Raad van de WHO, die eind januari bij elkaar komt. Op dat moment moet een zo goed mogelijk evenwicht worden gevonden tussen enerzijds het stimuleren van het onderzoek naar geneesmiddelen en een snelle ontwikkeling van nieuwe medische producten die grotendeels uit onderzoek in de particuliere sector voortkomen – waarvoor intellectuele eigendomsrechten tegenwoordig een belangrijke stimulans vormen – en anderzijds een eerlijke toegang tot de producten die op basis van dit onderzoek zijn geproduceerd. De Europese Gemeenschap heeft haar bedenkingen bij een beperking op de uitwisseling van biologisch materiaal dat voor de relevante onderzoeksactiviteiten nodig is. Voor een snelle ontwikkeling en verspreiding van mogelijke maatregelen tegen de pandemie is een actieve internationale samenwerking, die transparant is en wordt gecoördineerd door erkende instellingen zoals de WHO en haar netwerk, van cruciaal belang. In het specifieke geval van influenza A/H1N1, waarvoor geen vaccinvoorraad bestond, is ook gesproken over de kwestie van de productiecapaciteit en over wie de eerste optie op deze capaciteit heeft wanneer er enorme bestellingen worden gedaan door landen die over de benodigde middelen beschikken. Een bemoedigend teken van mondiale solidariteit is de toezegging van sommige vaccinproducenten en meer recent, van sommige landen, om 10 procent van hun productie of bestellingen aan ontwikkelingslanden te doneren of tegen een gereduceerde prijs te verkopen. Wat de Commissie betreft, is steun aan derde landen bij de aanpak van de pandemie van essentieel belang en deze steun moet niet beperkt blijven tot de toegang tot vaccins wanneer deze beschikbaar zijn. Het is van het grootste belang dat de op consolidering van gezondheidsinfrastructuren gerichte steun van de Commissie en de lidstaten in verschillende vormen blijft bestaan, naast hulp bij projecten, sectorale of algemene begrotingssteun voor partnerlanden en zelfs hulp voor internationale organisaties."@nl3 ". Chcę podziękować szanownemu posłowi do PE, panu Charlesowi Goerensowi, za postawienie pytania, które stwarza mi okazję do omówienia nie tylko tych aspektów, które bezpośrednio dotyczą pandemii grypy wywoływanej wirusem A (H1N1), ale także szerszych aspektów problemu, jakimi jest wkład Komisji Europejskiej w poprawę infrastruktury opieki zdrowotnej w krajach rozwijających się. Poszanowanie zasady, zgodnie z którą państwa mają prawo wziąć odpowiedzialność za swój własny rozwój, jak również zobowiązania do zapewnienia skutecznej pomocy, będą wymagały zagwarantowania, szczególnie poprzez zapewnienie, aby określone choroby i interwencje o priorytetowym znaczeniu pozostały nadal w centrum uwagi. Reakcja na pandemię polega obecnie w pierwszym rzędzie na zapewnieniu takiej infrastruktury opieki zdrowotnej, która byłaby lepiej wyposażona, oraz na wczesnym objęciu leczeniem przypadków infekcji, aby tym sposobem zapewnić w sprawiedliwy sposób środki zapobiegawcze, kiedy już staną się one dostępne. W sytuacji poważnego kryzysu Komisja Europejska będzie w stanie zmobilizować swoje zasoby pomocy humanitarnej oraz środki szybkiego reagowania, jak również będzie umiała wykazać się elastycznością w dysponowaniu zasobami rozdzielonymi pomiędzy kraje partnerskie, które zwróciły się o udzielenie pomocy. W trakcie tak poważnych kryzysów niewątpliwie ważną rolę odegrają organizacje pozarządowe, jak również de facto najważniejsze sieci o charakterze instytucjonalnym. Toteż Komisja wie, że może liczyć na skuteczne angażowanie się tych agencji w podejmowane działania. Wspólnota podjęła konkretne działania skierowane przeciwko pandemii grypy wywołanej wirusem A (H1N1) zarówno na własnym terytorium, jak i poza jego granicami. Mamy de facto do czynienia z kryzysem, który wymaga globalnego podejścia, zarówno z punktu widzenia skuteczności działań, których celem jest ochrona naszych obywateli, jak i ze względów solidarności ze słabiej rozwiniętymi krajami. Mówimy zatem o skuteczności działania rozumianej jako systemy szybkiego ostrzegania, szczegółowy monitoring rozwoju pandemii i samego wirusa, jak również ocena skuteczności działań zapobiegawczych i leczniczych podejmowanych w krajach, w których najwcześniej rozwinęła się pandemia, które to elementy stanowią ważną podstawę przygotowania i wdrożenia naszych własnych działań. Mówimy też jednak o solidarności, ponieważ Unia Europejska jako główny podmiot finansujący pomoc publiczną na rzecz rozwoju oraz kluczowy partner wielu krajów rozwijających się ma obowiązek wspierać wspomniane kraje w radzeniu sobie z tymi nowymi zagrożeniami. Odpowiadając na te zagrożenia, Komisja i cała Unia Europejska nie podejmują starań od zera. Dzięki precedensowi, jakim była ptasia grypa wywoływana wirusem H5N1, UE zdołała wprowadzić, wspólnie z międzynarodowymi organizacjami, takimi jak Światowa Organizacja Zdrowia, Bank Światowy i inne, skuteczne procedury wymiany informacji i koordynacji pomocy technicznej, jak również instrumenty finansowe w rodzaju funduszu powierniczego ustanowionego przy Banku Światowym. Jak twierdzi pani Margaret Chan, Dyrektor Generalny Światowej Organizacji Zdrowia, świat nigdy wcześniej nie był tak dobrze przygotowany na nadejście pandemii. Komisja odgrywała i nadal odgrywa szczególnie ważną rolę we wspomnianych systemach, których elementy składowe zostały obecnie rozszerzone tak, aby uwzględnić wszystkie rodzaje zagrożeń grypą. Co się tyczy ogólnego problemu, jakim jest dostęp krajów rozwijających się do szczepionek, nowa pandemia grypy przyczyniła się do ponownego ożywienia debaty toczącej się już od ponad dwóch lat na forum WHO oraz grupy roboczej realizującej działania przygotowawcze do nadejścia pandemii grypy, którą to grupę powołano na wniosek Światowego Zgromadzenia Zdrowia w następstwie decyzji podjętej przez Indonezję, o czym wspomina pan poseł Goerens. W tym tygodniu WHO przedstawi w Genewie swoje pierwsze zalecenia opracowane na forum grupy, w której Wspólnota odegrała aktywną rolę. Zgodnie z rezolucją przyjętą przez Światowe Zgromadzenie, ostateczne zalecenia muszą zostać przedstawione na posiedzeniu zarządu WHO, który zbierze się pod koniec stycznia. W tych okolicznościach należy określić optymalną równowagę między, z jednej strony, stymulowaniem badań naukowych i szybkim rozwojem nowych produktów medycznych pochodzących w głównej mierze z badań prowadzonych w sektorze prywatnym, dla którego prawa własności intelektualnej stanowią dzisiejszych czasach kluczową formę zachęty, a sprawiedliwością w kategoriach zapewnienia dostępu do produktów wynikających z tych badań, z drugiej strony. Wspólnota Europejska ma zastrzeżenia do wszelkich ograniczeń w zakresie wymiany materiału biologicznego niezbędnego do prowadzenia wspomnianych działań badawczych. Aktywna współpraca międzynarodowa oparta na przejrzystych podstawach oraz koordynowana przez uznane instytucje, w rodzaju WHO i jej sieci, ma decydujące znaczenie dla szybkiego opracowania i dystrybucji rozwiązań stanowiących odpowiedź na zjawisko pandemii. W szczególnym przypadku grypy wywoływanej wirusem A (H1N1), dla której nie istniały zapasy szczepionek, pojawił się też problem możliwości produkcyjnych, równolegle z pytaniem, kto jako pierwszy miałby skorzystać z tych możliwości w sytuacji napływu ogromnych zamówień ze strony krajów posiadających potrzebne środki. Deklaracja złożona przez niektórych producentów szczepionek, jak również całkiem niedawno przez niektóre kraje, przewidująca podarowanie, względnie sprzedaż po obniżonej cenie 10 % swojej produkcji bądź zamówień krajom rozwijającym się, stanowi krzepiący znak globalnej solidarności. Jeżeli chodzi o Komisję, klauzula o wspieraniu krajów trzecich w ich zmaganiach z pandemią jest sprawą najwyższej wagi i nie może jedynie ograniczać się do kwestii dostępu do szczepionek w sytuacji, gdy są one osiągalne. Niezwykle ważne jest kontynuowanie pomocy udzielanej przez Komisję i państwa członkowskie w przeróżnych formach, polegające na konsolidowaniu infrastruktury opieki zdrowotnej, pomocy przy projektach, udzielaniu sektorowego lub ogólnego wsparcia budżetowego dla krajów partnerskich, a nawet wsparciu dla organizacji międzynarodowych."@pl16 "Gostaria de agradecer a pergunta do distinto deputado Charles Goerens, que me dá a oportunidade de abordar tanto os aspectos directamente relacionados com a pandemia da gripe A (H1N1) como aspectos mais gerais relativos ao contributo da Comissão Europeia para a melhoria das infra-estruturas de saúde nos países em desenvolvimento. O respeito pelo princípio de se permitir aos países que assumam a responsabilidade pelo seu próprio desenvolvimento e pelos compromissos para a prestação de uma ajuda eficaz deverá ser assegurado garantindo, em especial, que a atenção continuará a centrar-se nas doenças e intervenções prioritárias. Na base de uma resposta a uma pandemia está, de facto e primordialmente, a existência de infra-estruturas de saúde melhor equipadas e que tratem precocemente os casos, de forma a ter à disposição, de um modo equitativo, recursos preventivos quando estes estiverem disponíveis. No caso de uma crise grave, a Comissão Europeia estará apta a mobilizar os seus recursos de intervenção humanitária e de emergência e poderá igualmente demonstrar flexibilidade na sua utilização dos recursos já atribuídos a países parceiros que tenham solicitado assistência. Durante crises com esta gravidade, as organizações não-governamentais, e de facto as principais redes institucionais, terão, decididamente, um importante papel a desempenhar. Por conseguinte, a Comissão sabe que pode também contar com estas agências quando se trata de entrar rapidamente e com eficácia em acção. A Comunidade tomou medidas de combate à pandemia da gripe A (H1N1) tanto a nível interno como externo. Estamos, na realidade, a lidar com uma crise que requer uma abordagem global, tanto por razões de eficácia na protecção dos nossos cidadãos como em virtude de considerações relacionadas com a solidariedade com países menos desenvolvidos. Estamos a falar de eficácia em termos de sistemas de alerta rápido, de uma estreita monitorização da evolução da pandemia e do próprio vírus, bem como da avaliação da eficácia de medidas preventivas e curativas adoptadas nos países onde se registaram os primeiros casos de pandemia, pois tudo isto são elementos vitais para prepararmos e ajustarmos as nossas próprias respostas. No entanto, falamos também de solidariedade porque a União Europeia, como uma das principais financiadoras da ajuda pública ao desenvolvimento e parceira fulcral para um grande número de países em desenvolvimento, deve apoiar estes países quando se trata de enfrentar estas novas ameaças. Na nossa resposta a tais ameaças, a Comissão e a União Europeia, na sua globalidade, não começaram os seus esforços partindo do zero. Com base na precedente gripe aviária, resultante do vírus H5N1, a UE conseguiu introduzir, em conjunto com organizações internacionais como a Organização Mundial de Saúde, o Banco Mundial e outros, procedimentos eficazes para o intercâmbio de informações e coordenação da assistência técnica, bem como instrumentos financeiros, como por exemplo um fundo fiduciário do Banco Mundial. Tal como disse a Sra. Chan, Directora-Geral da Organização Mundial de Saúde, o mundo nunca esteve tão bem preparado para uma pandemia. A Comissão desempenhou já, e continua a desempenhar, um papel especialmente importante nestes sistemas, cujas componentes foram agora alargadas de modo a abranger todos os tipos de ameaças de gripe. No que se refere ao acesso generalizado dos países em desenvolvimento a vacinas, a nova pandemia de gripe reacendeu o debate em curso há mais de dois anos no seio da OMS e do grupo de trabalho que está a fazer os preparativos para a pandemia de gripe, criado a pedido da Assembleia Mundial da Saúde, na sequência da decisão tomada pela Indonésia e a que o senhor deputado Goerens aludiu. Esta semana a OMS irá apresentar em Genebra as primeiras recomendações do grupo em que Comunidade Europeia desempenhou um papel activo. Nos termos da resolução da Assembleia Mundial, as recomendações finais deverão ser apresentadas ao Conselho Executivo da OMS, que se reunirá no final de Janeiro. Perante tal conjuntura, deve identificar-se qual será o melhor equilíbrio possível entre, por um lado, o fomento da investigação e desenvolvimento rápido de novos produtos médicos, em grande medida derivados da investigação no sector privado, em relação aos quais os direitos de propriedade intelectual são hoje em dia uma forma fulcral de incentivo, e, por outro lado, a equidade no acesso a produtos desenvolvidos a partir desta investigação. A União Europeia tem reservas em relação a qualquer restrição ao intercâmbio do material biológico necessário à realização de actividades de investigação relevantes. A colaboração activa a nível internacional numa base transparente e coordenada por instituições legítimas, como a OMS e a sua rede, afigura-se crucial para o rápido desenvolvimento e distribuição de soluções de resposta à pandemia. No caso específico da gripe A (H1N1), para a qual não existiam quaisquer reservas de vacinas, colocou-se também a questão da capacidade de produção e de quem terá a primeira opção relativamente a esta capacidade quando forem feitas encomendas gigantescas pelos países que dispuserem dos recursos necessários. O compromisso assumido por alguns fabricantes de vacinas, e mais recentemente por alguns países, de reservarem 10% da sua produção ou encomendas para doações ou venda a preço reduzido aos países em desenvolvimento é um sinal encorajador da solidariedade global. A Comissão considera a prestação de assistência a países terceiros na luta contra a pandemia como um factor vital, e esta não se deve apenas limitar ao acesso a vacinas quando as mesmas ficarem disponíveis. É de suma importância dar continuidade à ajuda prestada pela Comissão e pelos Estados-Membros, sob diversas formas, à consolidação das infra-estruturas de saúde, bem como à assistência a projectos, ao apoio orçamental sectorial ou geral a países parceiros e até mesmo ao apoio a organizações internacionais."@pt17 "Chcel by som sa poďakovať ctenému kolegovi Charlesovi Goerensovi za jeho otázku. Dáva mi tým príležitosť vyjadriť sa k aspektom týkajúcim sa priamo pandémie chrípky typu A (H1N1), ako aj k širším aspektom súvisiacim s príspevkom Európskej komisie na zlepšenie zdravotných infraštruktúr v rozvojových krajinách. Bude potrebné zaručiť rešpektovanie princípu, že krajiny môžu prevziať zodpovednosť za vlastný rozvoj a záväzky s cieľom poskytnúť účinnú pomoc, a to zvlášť prostredníctvom zaručenia toho, že pozornosť sa bude naďalej sústreďovať na vážne choroby a zákroky. Reakcia na pandémiu je v súčasnosti založená v prvom rade na lepšie vybavených zdravotných infraštruktúrach, ktoré včas liečia prípady, s cieľom mať spravodlivým spôsobom dostupné preventívne zdroje. V prípade vážnej krízy bude Európska komisia schopná zmobilizovať svoje prostriedky na humanitárne a núdzové zásahy a tiež preukázať flexibilitu vo využití zdrojov pridelených partnerským krajinám, ktoré o pomoc už požiadali. Počas takýchto vážnych krízových situácií určite zohrajú mimovládne organizácie, ako aj hlavné inštitucionálne siete dôležitú úlohu. Komisia preto vie, že sa môže spoľahnúť na tieto agentúry, že budú účinne konať. Spoločenstvo podniklo kroky proti pandémii chrípky typu A (H1N1) vonku aj vnútri. Riešime kritickú situáciu, ktorá si vyžaduje globálny prístup, a to z dôvodu účinnosti ochrany našich občanov, ako aj z hľadiska solidarity k menej rozvinutým krajinám. Rozprávame sa o účinnosti v súvislosti so systémami rýchleho varovania, dôkladným sledovaním vývoja pandémie a samotného vírusu, ako aj o hodnotení účinnosti preventívnych opatrení a liečebných postupov prijatých v krajinách s prvým výskytom pandémie. Všetko sú to mimoriadne dôležité prvky v príprave a prijímaní našich odpovedí. Diskutujeme však aj o solidarite, pretože Európska únia ako hlavný poskytovateľ finančných prostriedkov na verejnú rozvojovú pomoc a kľúčový partner veľkého počtu rozvojových krajín musí podporovať tieto krajiny v období, keď čelia novým hrozbám. V reakcii na tieto hrozby Komisia a Európska únia ako celok nemusia vyvíjať úsilie od začiatku. Na základe predchádzajúceho výskytu vtáčej chrípky pochádzajúcej z vírusu H5N1 bola EÚ v spolupráci s medzinárodnými organizáciami, ako napríklad Svetová zdravotnícka organizácia, Svetová banka a iné, schopná zaviesť účinné postupy na výmenu informácií a koordináciu technickej pomoci, ako aj finančné nástroje, ako trustový fond Svetovej banky. Ako hovorí pani Chanová, generálna riaditeľka Svetovej zdravotníckej organizácie, svet nikdy nebol tak dobre pripravený na pandémiu. Komisia hrala a naďalej zohráva zvlášť dôležitú úlohu v týchto systémoch, ktorých zložky sa teraz rozšírili, aby pokryli všetky oblasti nebezpečenstva chrípky. Ako uviedol pán Goerens, pokiaľ ide o všeobecný prístup rozvojových krajín k očkovacím látkam, pandémia novej chrípky obnovila diskusiu, ktorá prebieha v rámci WHO a pracovnej skupiny pripravujúcej kroky proti pandémii chrípky už viac ako dva roky. Pracovná skupina bola založená na žiadosť Svetového zdravotníckeho zhromaždenia na základe rozhodnutia Indonézie. WHO predstaví tento týždeň v Ženeve svoje prvé odporúčania v rámci skupiny, v ktorej Spoločenstvo zohráva aktívnu úlohu. V súlade s uznesením Svetového zhromaždenia musia byť konečné odporúčania predložené výkonnej rade WHO, ktorá zasadne koncom januára. V tomto okamihu sa musí určiť najlepšia možná rovnováha medzi posilnením výskumu nových liekov a ich rýchleho vývoja hlavne zo strany výskumu v súkromnom sektore, pre ktorý predstavujú práva duševného vlastníctva v dnešnej dobe kľúčový stimul, a spravodlivosťou poskytovania prístupu k produktom vyvinutým v tomto výskume. Európske spoločenstvo má výhrady k všetkým obmedzeniam výmeny biologického materiálu, ktorá je potrebná na uskutočnenie dôležitých výskumných činností. Aktívna medzinárodná spolupráca založená na transparentnosti a koordinovaná legitímnymi inštitúciami, ako napríklad WHO a jej sieťou, je podstatná pre rýchly rozvoj a distribúciu riešení ako odpoveď na pandémiu. V konkrétnom prípade chrípky typu A (H1N1), pre ktorú neboli k dispozícii žiadne zásoby očkovacích látok, je tiež problém s výrobnou kapacitou a s tým, kto má právo prvého výberu, keď krajiny s dostatočnými prostriedkami predložia obrovské objednávky. Povzbudivým znakom globálnej solidarity je záväzok, ktorý prijali niektorí výrobcovia očkovacích látok a nedávno aj niektoré krajiny, vyčleniť 10 % svojej výroby alebo objednávok na dary alebo predaj za zvýhodnenú cenu pre rozvojové krajiny. Pokiaľ ide o Komisiu, poskytovanie pomoci tretím krajinám v boji s pandémiou je nevyhnutné a nesmie sa obmedziť na udelenie prístupu k očkovacím látkam len vtedy, keď sú k dispozícii. Najdôležitejšie je, aby Komisia a členské štáty naďalej v rôznych formách poskytovali podporu zameranú na upevňovanie zdravotných infraštruktúr, pomoc pri realizácii projektov, sektorovú alebo všeobecnú rozpočtovú podporu pre partnerské krajiny či dokonca podporu medzinárodným organizáciám."@sk19 "Rad bi se zahvalil cenjenemu poslancu Charlesu Goerensu za to vprašanje, ki mi daje priložnost, da obravnavam obe vrsti vidikov, tiste, ki se nanašajo neposredno na pandemijo gripe A (H1N1), in širše vidike, ki se nanašajo na prispevek Evropske komisije za izboljšanje zdravstvene infrastrukture v državah v razvoju. Spoštovanje načela, ki državam dovoljuje , da prevzamejo odgovornost za lasten razvoj in se zavežejo zagotavljati učinkovito pomoč, bo treba zajamčiti predvsem tako, da bo pozornost še naprej osredotočena na prednostne bolezni in intervencije. Odziv na pandemijo dejansko temelji predvsem na razpoložljivih zdravstvenih infrastrukturah, ki so bolje opremljene in hitro obravnavajo primere, da bi imele na voljo preventivne vire na pravičen način takrat, ko so le-ti na voljo. V primeru resne krize bo Evropska komisija sposobna uporabiti svoje humanitarne in nujne intervencijske vire in dokazati tudi prožnost pri uporabi virov, že dodeljenih partnerskim državam, ki so zaprosile za pomoč. Med takšnimi resnimi krizami bodo imele pomembno vlogo nevladne organizacije in glavna institucionalna omrežja. Komisija zato ve, da lahko računa tudi na te agencije, da se bodo učinkovito lotile dela. Skupnost je sprejela notranje in zunanje ukrepe proti pandemiji gripe A (H1N1). Dejansko se ukvarjamo s krizo, ki zahteva globalni pristop zaradi učinkovitosti pri varovanju naših državljanov in zaradi dejavnikov, povezanih s solidarnostjo z manj razvitimi državami. Govorimo o učinkovitosti sistema za hitro obveščanje, pozornem spremljanju razvoja pandemije in dejanskega virusa samega, pa tudi o ocenjevanju učinkovitosti preventivnih in kurativnih ukrepov, sprejetih v državah, kjer se je pandemija prvič pojavila, ki so bistveni elementi za pripravo in prilagoditev naših lastnih odzivov. Vendar pa govorimo tudi o solidarnosti, kajti Evropska unija, kot ključna financerka pomoči za javni razvoj in ključna partnerica velikega števila držav v razvoju, mora podpirati te države pri spopadajo s temi novimi nevarnostmi. V odzivu na te nevarnosti pa Komisija in Evropska unija kot celota ne začenjata svojih prizadevanj iz nič. EU je lahko na podlagi predhodne ptičje gripe, ki je nastala iz virusa H5N1, skupaj z mednarodnimi organizacijami, kot so Svetovna zdravstvena organizacija, Svetovna banka in druge, uvedla učinkovite postopke za izmenjavo informacij in usklajevanje tehnične pomoči, pa tudi finančne instrumente, kot je skrbniški sklad Svetovne banke. Kot pravi gospa Chan, generalna direktorica Svetovne zdravstvene organizacije, svet še nikoli ni bil tako dobro pripravljen na pandemijo. Komisija je že imela in še vedno ima posebno pomembno vlogo v teh sistemih, ki imajo zdaj tako razširjene sestavne dele, da zajemajo vse oblike nevarnosti gripe. Nova pandemija gripe je ponovno oživila razpravo o splošnem dostopu držav v razvoju do cepiva, ki je v SZO že potekala pred več kot dvema letoma, in delovno skupino, ki izdeluje pripravke za pandemijo gripe, ustanovljeno na zahtevo Svetovne zdravstvene skupščine po sklepu, sprejetem v Indoneziji, ki ga je omenil gospod Goerens. Ta teden SZO v Ženevi predstavlja prva priporočila svoje skupine, v kateri je imela Skupnost pomembno vlogo. V skladu z resolucijo Svetovne skupščine morajo biti končna priporočila predstavljena Izvršnemu svetu SZO, ki se bo sestal konec januarja. Takrat mora biti doseženo najboljše možno ravnotežje na eni strani med povečanjem raziskav in hitrim razvojem novih zdravil, ki v glavnem izhajajo iz raziskav zasebnega sektorja, ki jih danes spodbujajo zlasti pravice intelektualne lastnine, in na drugi strani s poštenostjo pri zagotavljanju dostopa do proizvodov, razvitih v teh raziskavah. Evropska skupnost ima pridržke v zvezi s kakršnim koli omejevanjem izmenjave biološkega materiala, potrebnega za izvajanje ustreznih raziskovalnih dejavnosti. Za hiter razvoj in širjenje rešitev za odzivanje na pandemijo je bistveno dejavno in pregledno mednarodno sodelovanje, ki ga usklajujejo zakonite institucije, kot je SZO in njeno omrežje. Tudi v posebnem primeru gripe A (H1N1), za katero ni na voljo zalog cepiva, je bila vprašljiva zmogljivost proizvodnje in kdo ima prvo predkupno pravico do te zmogljivosti, ko so se pojavila velikanska naročila iz držav, ki imajo potrebne vire. Zaveza, ki so jo dali nekateri proizvajalci cepiva in pred kratkim nekatere države, da bodo namenili 10 % svoje proizvodnje ali naročil za donacije ali prodajo po znižani ceni državam v razvoju, je spodbuden znak globalne solidarnosti. Kar zadeva Komisijo, je pri spopadanju s pandemijo bistveno zagotavljanje pomoči tretjim državam in pomoč ne sme biti omejena na dostop do cepiv, kadar so na voljo. Nadvse pomembno je, da se nadaljuje podpora, ki jo dajejo Komisija in države članice v različnih oblikah, namenjenih utrditvi zdravstvenih infrastruktur, skupaj s pomočjo za projekte, sektorsko ali splošno proračunsko podporo za partnerske države in celo podporo za mednarodne organizacije."@sl20 ". Jag vill tacka den ärade ledamoten Charles Goerens för hans fråga, som ger mig tillfälle att ta upp både de aspekter som direkt rör influensapandemin A(H1N1) och mer övergripande aspekter som rör Europeiska kommissionens bidrag till att förbättra hälso- och sjukvårdens infrastruktur i utvecklingsländerna. Vi måste säkra vår respekt för principen att låta länder ta ansvar för sin egen utveckling liksom våra åtaganden att ge effektivt stöd, främst genom försäkringar om att fokus även i fortsättningen kommer att ligga på prioriterade sjukdomar och ingripanden. Hanteringen av en pandemi grundar sig faktiskt först och främst på att det finns infrastrukturer inom hälso- och sjukvården som är bättre utrustade och behandlar fall tidigt, så att förebyggande resurser kan ställas till förfogande på ett rättvist sätt när de är tillgängliga. Om en allvarlig kris skulle inträffa kommer kommissionen att kunna mobilisera sina resurser för humanitära och akuta ingripanden, och den kommer även att kunna vara flexibel i sin användning av de resurser som redan tilldelats partnerländer som har begärt hjälp. Under allvarliga kriser har icke-statliga organisationer och faktiskt även stora institutionella nätverk helt klart en viktig funktion. Kommissionen vet därför att den kan räkna med att även dessa organ kommer att skrida till verket på ett effektivt sätt. Gemenskapen har vidtagit åtgärder mot influensapandemin A(H1N1) både inom och utanför EU. Vi står faktiskt just nu inför en kris som kräver en global strategi, både för att vi på ett mer effektivt sätt ska kunna skydda våra medborgare och av skäl som är kopplade till vår solidaritet med mindre utvecklade länder. Vi talar om effektivitet när det gäller systemen för snabb varning, den noggranna bevakningen av pandemins och själva virusets utveckling och effektivitetsbedömningen av de förebyggande och avhjälpande åtgärder som vidtas i de länder där pandemin först uppstod. Allt detta är ytterst viktigt när vi förebereder och anpassar våra egna åtgärder. Men vi talar även om solidaritet eftersom EU, som huvudfinansiär av det offentliga utvecklingsstödet och som en viktig partner till ett stort antal utvecklingsländer, måste stödja dessa länder när de nu står inför nya hot. När vi nu svarar på dessa hot börjar inte kommissionen och EU som helhet från noll i sina insatser. Grundat på erfarenheter från den tidigare fågelinfluensan, som var ett resultat av H5N1-viruset, har EU tillsammans med internationella organisationer som WHO, Världsbanken m.fl. kunnat införa effektiva förfaranden för att utbyta information och samordna tekniskt stöd. Vi har även inrättat finansiella instrument, t.ex. en förvaltningsfond vid Världsbanken. Som WHO:s generaldirektör Margaret Chan sade har världen aldrig tidigare varit så väl förberedd för en pandemi. Kommissionen har redan spelat och fortsätter att spela en synnerligen viktig roll i dessa system, vars komponenter nu har utvidgats för att omfatta alla typer av influensahot. När det gäller utvecklingsländernas allmänna tillgång till vacciner har den nya influensapandemin gett nytt liv åt den debatt som har pågått i mer än två år inom WHO och i den nya arbetsgrupp som förbereder för influensapandemin och som inrättades på begäran av Världshälsoförsamlingen, efter det beslut som fattades av Indonesien och som Charles Goerens nämnde. Den här veckan presenterar WHO i Genève sina första rekommendationer från den grupp där EU har spelat en aktiv roll. I enlighet med Världshälsoförsamlingens resolution måste de slutliga rekommendationerna läggas fram för WHO:s styrelse, som kommer att sammanträda i slutet av januari. Vid detta avgörande tillfälle gäller det att finna den bästa möjliga balansen mellan att å ena sidan främja forskningen om och den snabba utvecklingen av nya medicinska produkter – som till stor del härrör från forskning inom den privata sektorn, för vilken immateriella rättigheter nuförtiden är ett viktigt incitament – och att å andra sidan ge rättvis tillgång till de produkter som utvecklas genom denna forskning. EG har reservationer angående alla eventuella restriktioner för utbyte av det biologiska material som krävs för att bedriva relevant forskning. Ett aktivt internationellt samarbete, som grundar sig på god insyn och samordning mellan legitima institutioner såsom WHO och dess nätverk, är avgörande för att vi ska kunna utveckla och sprida lösningar för hur vi ska hantera pandemin. I det specifika fallet med influensan A(H1N1), för vilken det inte fanns något vaccinlager tillgängligt, har det också varit en fråga om produktionskapacitet och vem som har förtur till denna kapacitet när länder med de nödvändiga resurserna gör enorma beställningar. Det åtagande som gjorts av vissa vaccintillverkare och på senare tid av vissa länder att öronmärka tio procent av sin produktion eller sina beställningar för donation eller försäljning till reducerat pris till utvecklingsländer är ett uppmuntrande tecken på global solidaritet. Kommissionen anser att det är ytterst viktigt att ge stöd till tredjeländer i hanteringen av pandemin, och detta stöd får inte bara gälla tillgången till vaccin när detta finns att få tag på. Det oerhört viktigt att fortsätta med det stöd som kommissionen och medlemsstaterna ger i olika former och som syftar till att stärka hälso- och sjukvårdens infrastruktur, i kombination med hjälp till projekt, sektorsspecifikt stöd eller allmänt budgetstöd till partnerländer, och även stöd till internationella organisationer."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"Chan"13 "Charles Goerens"13 "Goerens"13 "Komisijas loceklis"13 "Leonard Orban,"18,15,13 "Membru al Comisiei"15 "RO"13 "me"8 "membru al Comisiei"18
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph