Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-10-08-Speech-4-098"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-10-08"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Explicaţii privind votul⁶
dcterms:Language	"en"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20091008.13.4-098"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-10-08-Speech-4-099⁶
lpv:speaker	lp:Daniel Hannan⁶
lpv:spoken text	"Madam President, we propose very seriously to exacerbate it. The cause of the financial crisis was excessive state intervention: first in the sense that interest rates were deliberately kept too low for too long, a political rather than a market decision – one in which all the central banks were complicit – and then in the sense that, as recently as last year, legislatures were urging lenders to make more cheap loans available. So the G20 leaders get together and they say ‘What is the solution? More state intervention.’ I suppose, as Mark Twain once observed, that if all that you have is a hammer, everything starts to look like a nail. But the truth is that every action they have taken has, at best, been useless and, at worst, has actively deteriorated our situation: the bail-outs, the nationalisations, the pretence of going after tax havens (by which they in fact mean countries with more competitive tax rates than theirs), and the massive extension of state jurisdiction under the pretext of ‘contingency’. And now we want to reform the entire financial system. I will close with the words of my late countryman Mr Justice Asprey: ‘Reform? Aren’t things bad enough already?’"@en⁴
lpv:spokenAs	substitute; Delegation for relations with the countries of the Andean Community (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; PECH (2009-07-14--2014-06-30)²³ member; JURI (2009-07-16--2011-02-01)²³ unknown; Conservative Party (2009-07-14--2014-06-30)²³ substitute; AFCO (2009-07-21--2009-10-13)²³ substitute; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³ member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2009-09-16--2014-06-30)²³
lpv:translated text	"Paní předsedající, zcela vážně navrhujeme zhoršení. Příčinou finanční krize byly nadměrné státní zásahy: zaprvé v tom smyslu, že úrokové sazby byly záměrně drženy příliš nízko po příliš dlouhou dobu, což bylo spíše politické než tržní rozhodnutí, na němž mají spoluvinu všechny centrální banky, a dále v tom smyslu, že ještě nedávno, v minulém roce, naléhaly zákonodárné orgány na věřitele, aby dali k dispozici více levnějších úvěrů. Vůdci států skupiny G20 se tedy sešli, a říkají: „Jaké je řešení? Více státních zásahů“. Myslím, jak jednou poznamenal Mark Twain, že pokud máte jen kladivo, začíná všechno vypadat jako hřebík. Pravda ale je, že každý jejich krok byl v nejlepším případě neužitečný a v nejhorším případě naši situaci aktivně zhoršil: odkupy, znárodňování, požadavek na postup proti daňovým rájům (kterými vlastně myslí země s konkurenceschopnějšími sazbami daně než mají sami) a masivní rozšiřování státní pravomoci pod záminkou „mimořádných událostí“. A nyní chceme reformovat celý finanční systém. Skončím slovy svého zesnulého krajana Justice Aspreye: „Reforma? Není to už tak dost špatné?“"@cs¹ "Fru formand! Vi foreslår helt alvorligt at forværre den. Årsagen til finanskrisen var overdreven statslig intervention. For det første fordi rentesatserne bevidst blev holdt for lave for længe, hvilket var en politisk snarere end en markedsmæssig beslutning – som alle centralbanker var medskyldige i – og for det andet fordi lovgiverne så sent som sidste år tilskyndede långiverne til at stille flere billige lån til rådighed. Så G20-landenes stats- og regeringsledere mødes og siger: "Hvad er løsningen? Mere statslig intervention." Jeg går ud fra, at hvis man kun har en hammer, begynder alting at se ud som søm, som Mark Twain engang bemærkede. Men sandheden er, at alle de foranstaltninger, de har truffet, i bedste fald har været nytteløse og i værste fald aktivt har forværret vores situation. Det gælder både redningsaktioner, nationaliseringer, påstanden om at være ude efter de forskellige former for skattely (hvormed de faktisk mener lande med mere konkurrencedygtige skatteprocenter end deres egne) og den massive udvidelse af statslig jurisdiktion under påskud af "beredskab". Og nu ønsker vi at reformere hele det finansielle system. Jeg vil slutte af med at citere min afdøde landsmand Justice Asprey: "Reform? Er situationen ikke slem nok i forvejen?""@da² "Frau Präsidentin, wir schlagen sehr ernsthaft vor, es zu verschärfen. Die Ursache der Finanzkrise war exzessives Einschreiten des Staates: zunächst in dem Sinne, dass Zinssätze absichtlich für zu lange zu niedrig gehalten wurden, eher eine politische Entscheidung als eine Entscheidung des Marktes – eine, an der alle Zentralbanken mitschuldig waren –, und dann im Sinne, dass erst letztes Jahr die Gesetzgeber die Kreditgeber dazu drängten, mehr günstige Kredite zur Verfügung zu stellen. Dann kommen die G20-Führer zusammen und sagen „Was ist die Lösung? Ein erhöhtes Einschreiten des Staates.“ Ich vermute, es ist, wie Mark Twain einst sagte, wenn man nichts außer einem Hammer besitzt, dann fängt alles andere an auszusehen wie ein Nagel. Aber die Wahrheit ist, dass jede Aktion, die sie unternommen haben, bestenfalls nutzlos war und schlimmstenfalls aktiv unsere Situation verschlechtert hat: die Beihilfen, die Verstaatlichungen, der Vorwand gegen Steueroasen vorzugehen (womit sie tatsächlich Länder meinen mit wettbewerbsfähigeren Steuersätzen als ihren) und die massive Ausdehnung der Zuständigkeit des Staates unter dem Vorwand der „Kontingenz“. Und jetzt wollen wir das ganze Finanzsystem reformieren. Ich schließe mit den Worten meines verstorbenen Landsmanns Herrn Richter Asprey: „Reform? Ist es nicht schon schlimm genug?“"@de⁹ "Κυρία Πρόεδρε, προτείνουμε ουσιαστικά την όξυνση της κρίσης. Αιτία της χρηματοπιστωτικής κρίσης ήταν η υπερβολική κρατική παρέμβαση: αρχικώς λόγω του ότι τα επιτόκια διατηρούνταν σκοπίμως σε υπερβολικά χαμηλά επίπεδα για πολύ μεγάλο χρονικό διάστημα, κάτι που αποτελούσε περισσότερο πολιτική απόφαση παρά αποτέλεσμα της λειτουργίας της αγοράς –στην οποία μάλιστα ήταν συνένοχες όλες οι κεντρικές τράπεζες– και στη συνέχεια λόγω του ότι, έως και πέρυσι, οι νομοθετικές αρχές ενθάρρυναν τους δανειστές να διαθέτουν στην αγορά φθηνότερα δάνεια. Συναντιούνται λοιπόν οι ηγέτες της G-20 και αναρωτιούνται «Ποια είναι η λύση; Περισσότερη κρατική παρέμβαση». Υποθέτω ότι, όπως είχε παρατηρήσει κάποτε ο Mark Twain, αν κανείς έχει στα χέρια του μόνον ένα σφυρί, τότε όλα του μοιάζουν με καρφιά. Η αλήθεια είναι όμως ότι όλες οι ενέργειές τους αποδείχθηκαν, στην καλύτερη περίπτωση, άχρηστες και, στη χειρότερη, επιδείνωσαν στην πράξη την κατάσταση στην οποία βρισκόμαστε: οι διασώσεις, οι εθνικοποιήσεις, το δήθεν κυνήγι των φορολογικών παραδείσων (ονομασία την οποία χρησιμοποιούν για χώρες που εφαρμόζουν ανταγωνιστικότερους από τους δικούς τους φορολογικούς συντελεστές), καθώς και η μαζική επέκταση της κρατικής δικαιοδοσίας υπό το πρόσχημα των «έκτακτων περιστάσεων». Και τώρα θέλουμε να μεταρρυθμίσουμε όλο το χρηματοπιστωτικό σύστημα. Θα κλείσω την παρέμβασή μου με τα λόγια του αείμνηστου συμπατριώτη μου Justice Asprey: «Μεταρρύθμιση; Δεν είναι ήδη αρκετά άσχημα τα πράγματα;»"@el¹⁰ "Señora Presidenta, proponemos muy seriamente empeorarlo. La causa de la crisis financiera ha sido una intervención excesiva del Estado: primero en el sentido de que los tipos de interés se mantuvieron demasiado bajos durante mucho tiempo de forma deliberada, tratándose más de una decisión política que de una decisión del mercado —de la que han sido cómplices todos los bancos centrales— y, entonces, en ese sentido, justo el año pasado, las legislaturas empezaron a impulsar a los prestamistas a que vendieran los préstamos más baratos. Por tanto, los líderes del G-20 se reúnen y dicen «¿Cuál es la solución? Más intervención estatal». Supongo, como ya observó en una ocasión Mark Twain, que si sólo se tiene un martillo, todo empieza a parecerse a un clavo. Pero lo cierto es que todas las acciones que han realizado, en el mejor de los casos, han sido inútiles y, en el peor de los casos, han deteriorado de forma activa nuestra situación: los rescates, la nacionalización, la pretensión de perseguir a los paraísos fiscales (que de hecho son países con tasas impositivas más competitivas que las suyas) y la masiva ampliación de la jurisdicción estatal con el pretexto de la «contingencia». Y ahora queremos reformar todo el sistema financiero. Voy a terminar con las palabras de un antiguo compatriota, el señor Justice Asprey: «¿Reforma? ¿Es que las cosas no van ya lo suficientemente mal?»."@es²¹ "Lugupeetud juhataja! Me teeme väga tõsise ettepaneku olukorda veelgi halvendada. Finantskriisi põhjus seisneb riikide liigses sekkumises, mis seisnes esiteks selles, et intressimäärasid hoiti tahtlikult liiga kaua liiga madalal – see oli pigem poliitiline kui turust lähtuv otsus ja selles olid süüdi ka kõik keskpangad –, ning teiseks selles, et veel eelmisel aastal soovitasid seadusandjad tungivalt laenuandjatel odavamaid laene pakkuda. Seega said G20 liidrid kokku, küsisid: „Mis on lahendus?” ja vastasid: „Suurem riiklik sekkumine.” Ma arvan, nagu Mark Twain kunagi märkis, et kui on olemas vaid haamer, hakkab iga asi paistma naelana. Tõsi on aga see, et kõik suurriikide võetud meetmed on olnud parimal juhul kasutud ja halvimal juhul olukorda kõvasti halvendanud: pankade päästmised, riigistamised, ettekäänded maksuparadiiside jahtimiseks (nende all peavad nad tegelikult silmas riike, mille maksumäärad on soodsamad kui neil) ja riigi voliala ulatuslik laiendamine, tuues põhjuseks ettenägematud asjaolud. Ja nüüd soovime reformida kogu finantssüsteemi. Ma lõpetan lahkunud kaasmaalase Justice Asprey sõnadega: „Reform? Kas asjad ei ole juba niigi halvad?”"@et⁵ "Arvoisa puhemies, me ehdotamme hyvin vakavasti sen vaikeuttamista. Rahoituskriisin syynä oli valtion laajamittainen puuttuminen tilanteeseen: ensinnäkin siinä mielessä, että korot oli tarkoituksellisesti pidetty liian pitkään liian alhaisina, mikä oli pikemminkin poliittinen kuin markkinoiden päätös – johon kaikki keskuspankit osallistuivat – ja sitten siinä mielessä, että niinkin hiljattain kuin viime vuonna lainsäätäjät vaativat lainanantajia tarjoamaan halvempia lainoja. Niinpä G20-maiden johtaja kokoontuvat ja kysyvät: "Mikä on ratkaisu? Valtion on puututtava tilanteeseen laajemmin." Ilmeisesti asia on niin kuin Mark Twain kerran huomautti: jos sinulla on vain vasara, kaikki näyttää neulalta. Totuus on, että kaikki heidän toimensa ovat parhaimmillaan olleet hyödyttömiä ja pahimmillaan heikentäneet aktiivisesti tilannettamme: tukitoimet, kansallistamiset, teeskennellyt yritykset saada kuriin veroparatiisit (joilla itse asiassa tarkoitetaan maita, joissa on niitä kilpailukykyisemmät verot) ja valtion lainkäyttövallan valtava laajentaminen "varasuunnitelman" verukkeella. Ja nyt me haluamme uudistaa koko rahoitusjärjestelmän. Haluan päättää puheenvuoroni edesmenneen maanmieheni Justice Aspreyn sanoihin: "Uudistus? Eikö tilanne ole jo tarpeeksi huono?""@fi⁷ "Madame la Présidente, ce que nous proposons revient à l’exacerber gravement. Cette crise financière a été provoquée par l’intervention trop importante de l’État. Il y a tout d’abord les taux d’intérêts qui sont restés trop bas trop longtemps, une décision prise au niveau politique et non par le marché, et une décision dont les banques centrales se sont rendues complices. Et il y a ensuite le fait que, jusqu’à l’année dernière encore, les parlements poussaient les organismes de crédit à proposer davantage de prêts à bon marché. Alors les responsables du G20 se sont réunis, et ils se sont dit: «Quelle est la solution? Faire intervenir davantage l’État.» Je suppose, comme l’a observé un jour Mark Twain, que pour ceux qui n’ont rien d’autre qu’un marteau, tout finit par ressembler à un clou. Mais la vérité est que toutes les mesures prises par les gouvernements ont été, dans le meilleur des cas, inutiles. Dans le pire des cas, leurs actions ont contribué activement à aggraver la situation: les sauvetages, les nationalisations, la soi-disant lutte contre les paradis fiscaux (c’est-à-dire les pays dont la fiscalité est plus compétitive que la leur) et l’accroissement considérable du pouvoir de l’État sous prétexte d’«urgence». Et voilà à présent que nous voulons réformer le système financier tout entier. Je conclurai en citant mon compatriote, feu le juge Asprey: «Des réformes? La situation n’est-elle pas déjà assez mauvaise?»"@fr^8,8 "Elnök asszony, javaslatunk csak tovább súlyosbítja a helyzetet. A pénzügyi válság oka a túlzott állami beavatkozás: először azáltal, hogy a kamatlábakat szándékosan túl sokáig túl alacsony szinten tartottuk, ami inkább politikai, mintsem piaci döntés volt – melyben valamennyi jegybank cinkosságot vállalt –, később pedig azáltal, hogy egészen az elmúlt évig a jogszabályok arra ösztönözték a hitelezőket, hogy lehetővé tegyék az olcsóbb hiteleket. Aztán összejönnek a G20-ak vezetői, és azt mondják: „Hogy mi a megoldás? Még több állami beavatkozás!”. Úgy tűnik – ahogy Mark Twain egyszer megjegyezte –, ha csak kalapácsunk van, előbb-utóbb minden szöggé változik. De az az igazság, hogy minden meghozott intézkedés jobb esetben felesleges volt, rosszabb esetben pedig még tovább rontotta a helyzetet: a tőkeinjekciók, az államosítások, az adóparadicsomok (vagyis a versenyképesebb adókat alkalmazó országok) megszorongatásáról szóló színjáték és a vészhelyzetre hivatkozva az állami hatáskör kiterjesztése. Most pedig az egész pénzügyi rendszert akarjuk megreformálni. Néhai honfitársam, Justice Asprey szavaival zárom: „Reform? Nem elég rossz a helyzet már anélkül is?”"@hu¹¹ "Signora Presidente, ci proponiamo molto seriamente di esacerbare la situazione. La causa della crisi finanziaria è stato l’eccessivo intervento dello Stato: in primo luogo, i tassi di interesse sono stati deliberatamente tenuti troppo bassi per troppo tempo, una decisione politica piuttosto che di mercato, di cui tutte le banche centrali si sono rese complici; in secondo luogo, appena l'anno scorso, gli istituti di credito sono stati invitati dai governi a concedere ulteriori prestiti a condizioni più economiche. E quindi i leader del G20 si riuniscono e dicono: “Qual è la soluzione? Un maggiore intervento statale”. Ritengo, come osservò una volta Mark Twain, che se l’unica cosa che hai è un martello, tutto comincia ad assomigliare ad un chiodo. Ma la verità è che, nella migliore delle ipotesi, tutte le misure adottate dai leader si sono rivelate inutili e, nel peggiore dei casi, hanno attivamente deteriorato la nostra situazione: i salvataggi, le nazionalizzazioni, la pretesa di attaccare i paradisi fiscali (ovvero i paesi con aliquote fiscali più competitive rispetto alle loro) e il massiccio ampliamento della giurisdizione statale con il pretesto dell’“emergenza”. E ora vogliamo riformare l'intero sistema finanziario. Chiudo con le parole del mio defunto connazionale Justice Asprey: “Riforme? Le cose non vanno già abbastanza male?”"@it¹² "Ponia pirmininke, labai rimtai siūlome ją sugriežtinti. Finansų krizė kilo dėl per didelės valstybės intervencijos: pirmiausia todėl, kad labiau politiniu nei rinkos sprendimu, prie kurio prisidėjo visi centriniai bankai, per ilgai buvo taikomos per žemos palūkanų normos, ir todėl, kad tik pernai įstatymų leidėjai ragino skolintojus suteikti daugiau pigių paskolų. Taigi G20 vadovai susirenka ir klausia: „Koks yra sprendimas? Tolesnė valstybės intervencija.“ Kaip kadaise sakė Markas Tvenas, spėju, kad jeigu teturime plaktuką, viskas pradeda atrodyti kaip vinys. Tačiau tiesa yra ta, kad kiekviena priemonė, kurios jie ėmėsi, geriausiu atveju buvo nenaudinga, blogiausiu atveju sparčiai blogino mūsų padėtį: finansinė pagalba, nacionalizacija, tariama kova su „mokesčių rojumi“ (jiems tai yra visos šalys, kuriose galioja palankesni mokesčiai nei jų šalyse) ir dideliu valstybės įgaliojimų išplėtimu prisidengiant „nenumatytais atvejais“. Dabar siekiame reformuoti visą finansų sistemą. Savo kalbą pabaigsiu savo tėvynainio teisėjo Kennetho Asprey žodžiais: „Reforma? Ar viskas dar nepakankamai blogai?“"@lt¹⁴ "Priekšsēdētājas kundze, mēs ļoti nopietni piedāvājam saasināt situāciju. Finanšu krīzes iemesls bija pārmērīgā valsts iejaukšanās — pirmkārt, ar nodomu pārāk ilgi tika saglabātas pārāk zemas procentu likmes, kas drīzāk bija politiķu nevis tirgus dalībnieku lēmums, iesaistot arī visas lielākās bankas, un, otrkārt, vēl pagājušajā gadā likumdevēji mudināja aizdevējus izsniegt lētākus aizdevumus. Un tagad G-20 valstu vadītāji sanāk kopā un spriež: „Kāds ir risinājums? Lielāka valsts iejaukšanās.” Reiz to novēroja Marks Tvens, un es domāju tāpat — ja jums ir tikai āmurs, tad visas lietas sāks izskatīties pēc naglas. Bet patiesībā visi viņi veiktie pasākumi labākajā gadījumā ir izrādījušies nelietderīgi, bet sliktākajā gadījumā krasi pasliktinājuši mūsu situāciju — galvojumi, nacionalizācija, izlikšanās, tēlojot dzīšanos pēc nodokļu oāzēm (ar kurām viņi patiesībā domā valstis ar konkurētspējīgākām nodokļu likmēm), un valsts jurisdikcijas ievērojama paplašināšana, aizbildinoties ar „neparedzamo situāciju”. Un tagad mēs vēlamies reformēt visu finanšu sistēmu. Savu runu pabeigšu ar tiesneša vārdiem: „Reforma? Vai jau tagad situācija nav pietiekami slikta?”"@lv¹³ "Madam President, we propose very seriously to exacerbate it. The cause of the financial crisis was excessive state intervention: first in the sense that interest rates were deliberately kept too low for too long, a political rather than a market decision – one in which all the central banks were complicit – and then in the sense that, as recently as last year, legislatures were urging lenders to make more cheap loans available. So the G-20 leaders get together and they say ‘What is the solution? More state intervention.’ I suppose, as Mark Twain once observed, that if all that you have is a hammer, everything starts to look like a nail. But the truth is that every action they have taken has at best been useless and at worst has actively deteriorated our situation: the bail-outs, the nationalisations, the pretence of going after tax havens (by which they in fact mean countries with more competitive tax rates than theirs), and the massive extension of state jurisdiction under the pretext of ‘contingency’. And now we want to reform the entire financial system. I will close with the words of my late countryman Mr Justice Asprey: ‘Reform? Aren’t things bad enough already?’"@mt¹⁵ "Mevrouw de Voorzitter, we stellen heel serieus voor dit te doen verergeren. De oorzaak van de financiële crisis was een buitensporige ingreep van de overheid: ten eerste in die zin dat de rentetarieven opzettelijk te lange tijd te laag werden gehouden, eerder een politieke dan een marktbeslissing – een waaraan alle centrale banken medeplichtig waren – en vervolgens in die zin dat nog zo kortgeleden als vorig jaar, wetgevende lichamen bij kredietverschaffers aandrongen op het beschikbaar stellen van goedkopere leningen. Dus komen de G20-leiders bij elkaar en zeggen: “Wat is de oplossing? Meer overheidsingrijpen.” Ik veronderstel, net zoals Mark Twain eens opmerkte, dat als je alleen maar een hamer hebt, alles er uit gaat zien als een spijker. Maar de waarheid is dat elke maatregel die zij hebben getroffen op zijn best onbruikbaar was en op zijn slechtst onze situatie actief heeft verslechterd: de financiële reddingsoperaties, de nationalisaties, de gewekte schijn om iets te gaan doen aan belastingparadijzen (waarmee ze in feite doelen op landen die belastingtarieven hebben die meer concurrerend zijn dan de hunne), en de enorme uitbreiding van de rechtsmacht van de staat onder het voorwendsel van ‘contingentie’. En nu willen we het hele financiële stelsel hervormen. Ik wil afsluiten met de woorden van mijn landgenoot wijlen rechter Asprey: ‘Hervorming? Gaat het al niet slecht genoeg?’"@nl³ "Pani przewodnicząca! Bardzo poważnie proponujemy pogorszenie sytuacji. Przyczyną kryzysu finansowego była nadmierna interwencja państwa: po pierwsze, ponieważ stopy procentowe utrzymywane były na zbyt niskim poziomie przez zbyt długi okres, co było decyzją bardziej polityczną niż rynkową – decyzją, której winne były wszystkie banki centralne, a po drugie, ponieważ nie dalej jak w ubiegłym roku władze ustawodawcze naciskały na kredytodawców, by udostępnili tańsze kredyty. Tak więc przywódcy G-20 spotykają się i mówią „Jakie jest rozwiązanie? Więcej interwencji państwa”. Jak zauważył kiedyś Mark Twain, jeśli masz w ręku młotek, to wszystko zaczyna przypominać gwóźdź. Ale prawdą jest, że każde z podjętych przez nich działań było w najlepszym przypadku bezużyteczne, a w najgorszym – istotnie pogorszyło naszą sytuację: poręczenia, nacjonalizacje, pozorne ściganie rajów podatkowych (przez co tak naprawdę rozumieją kraje posiadające bardziej konkurencyjne od ich własnych stawki podatkowe) i ogromne rozszerzenie jurysdykcji państwa pod pretekstem „nieprzewidzianych przypadków”. A teraz chcemy zreformować cały system finansowy. Zakończę słowami mojego nieżyjącego już rodaka Justice’a Aspreya: „Reforma? Czy sytuacja nie jest już wystarczająco zła?”."@pl¹⁶ "Senhora Presidente, corremos muito seriamente o risco de exacerbar a crise. A crise financeira ficou a dever-se a intervenção estatal excessiva: em primeiro lugar, no sentido de que as taxas de juro foram intencionalmente mantidas muito baixas durante demasiado tempo, uma decisão mais política que de mercado – e com a qual todos os bancos centrais foram coniventes – e no sentido de que, no ano passado, os poderes legislativos instavam os mutuantes a conceder mais crédito em condições favoráveis. Porém, os líderes do G20 reúnem-se e declaram “Qual é a solução? Mais intervenção estatal.” Suponho que, tal como Mark Twain comentou certa vez, quando a única ferramenta que possuímos é um martelo, tudo se começa a parecer com um prego. Mas a verdade é que todas as medidas que tomaram, na melhor das hipóteses, foram inúteis e, na pior das hipóteses, agravaram vivamente a nossa situação: a co-responsabilização financeira, as nacionalizações, o pseudo ataque aos paraísos fiscais (referindo-se, na verdade, a países com impostos mais competitivos que os seus) e o alargamento massivo da competência estatal a pretexto da “emergência”. E agora propomo-nos reformar todo o sistema financeiro. Termino com as palavras do meu compatriota já falecido, o senhor juiz Asprey: “Reforma? As coisas não estão já suficientemente más?”"@pt¹⁷ "Dnă preşedintă, vă propunem foarte serios s-o exacerbăm. Cauza crizei financiare a fost intervenţia excesivă a statului: în primul rând în sensul că ratele dobânzilor au fost menţinute la un nivel prea redus, prea mult timp, o decizie politică mai degrabă decât una economică – o decizie la care majoritatea băncilor centrale au fost complice – iar în al doilea rând în sensul că, chiar anul trecut, puterile legislative îndemnau furnizorii de credite să pună la dispoziţie mai multe credite ieftine. Astfel liderii G20 se reunesc şi se întreabă „Care este soluţia? Şi mai multă intervenţie a statului.” Presupun, după cum constata odată Mark Twain, că dacă tot ce ai este un ciocan, totul începe să arate ca un cui. Dar adevărul este că toate măsurile pe care aceştia le-au luat au fost, în cel mai bun caz, inutile şi, în cel mai rău caz, au deteriorat în mod activ situaţia în care ne aflăm: măsurile de salvare, naţionalizările, pretinsa urmărire a paradisurilor fiscale (prin care liderii se referă, de fapt, la ţări cu nivel mai competitiv al fiscalităţii decât ale lor) şi extinderea masivă a competenţei statului sub pretextul „supravegherii”. Iar acum dorim să reformăm întregul sistem financiar. Voi încheia cu cuvintele regretatului meu concetăţean, dl Justice Asprey: „Reformă? Nu avem deja destule probleme?”"@ro¹⁸ "Vážená pani predsedajúca, navrhujeme veľmi vážne sa tým znovu zaoberať. Príčinou finančnej krízy boli prehnané zásahy štátu. V prvom rade v tom zmysle, že úrokové sadzby boli účelovo udržiavané príliš dlho na príliš nízkej úrovni. Bolo to skôr politické ako trhové rozhodnutie, ktorého spoluvinníkmi boli všetky centrálne banky. Takisto v tom zmysle, že len minulý rok zákonodarcovia naliehali na veriteľov, aby poskytovali viac lacných úverov. Takže vedúci predstavitelia krajín skupiny G20 sa stretli a spýtali sa „Aké je riešenie? Viac štátnej regulácie.“ Predpokladám, že – ako raz poznamenal Mark Twain – keď máte k dispozícii iba kladivo, všetko vyzerá ako klinec. Lenže v skutočnosti každé opatrenie, ktoré prijali, bolo prinajlepšom bezvýznamné a prinajhoršom priamo zhoršilo našu situáciu: finančná pomoc, znárodňovanie, predstieranie tvrdého boja proti daňovým rajom (ktorými v skutočnosti myslia krajiny s výhodnejšími daňovými sadzami, než majú samy) a masívne rozšírenie štátnej súdnej právomoci pod zámienkou „výnimočnej situácie“. A teraz chceme reformovať celý finančný systém. Uzavriem to slovami môjho zosnulého krajana pána Justica Aspreya: „Reforma? Nie je už aj tak dosť zle?“"@sk¹⁹ "Gospa predsednica, z vso resnostjo predlagamo, da to zaostrimo. Vzrok finančne krize je pretirano posredovanje držav: prvič v tem smislu, da so se obrestne mere namerno predolgo ohranjale na prenizki ravni, kar je bila bolj politična kot tržna odločitev – v kateri so sodelovale vse centralne banke –, nato pa v smislu, da so zakonodaje še lansko leto spodbujale posojilodajalce, naj omogočijo še več cenejših posojil. Potem pa se zberejo voditelji G20 in rečejo: „Kakšna je rešitev? Še večje poseganje držav.“ Rekel bi, kot je nekoč dejal Mark Twain, da če imaš v rokah samo kladivo, je vse nenadoma videti kot žebelj. Vendar pa je resnica, da je bil prav vsak ukrep, ki so ga sprejeli, brezkoristen, in je v najslabšem primeru naš položaj še bolj poslabšal: jamstva, nacionalizacije, navidezno preganjanje davčnih oaz (s čimer v resnici mislijo na države, ki imajo konkurenčnejše davčne stopnje od njihovih držav) in obsežna razširitev državne pristojnosti pod pretvezo „nepredvidljivih razmer“. In zdaj želimo reformirati celoten finančni sistem. Zaključil bom z besedami gospoda sodnika Aspreya: „Reforma? Mar stvari niso že dovolj slabe?“"@sl²⁰ "Fru talman! Vi föreslår på fullt allvar att förvärra den. Orsaken till finanskrisen var överdriven statlig intervention: först i den bemärkelsen att räntenivåerna hölls på en för låg nivå under för lång tid, ett politiskt beslut snarare än ett marknadsbeslut – ett beslut som alla centralbankerna medverkade till – och sedan i den bemärkelsen att, så sent som förra året, lagstiftande organ uppmanade långivare att ställa fler billiga lån till förfogande. Nu ska G20-ledarna träffas, och de säger: ”Vad är lösningen? Mer statliga ingripanden.” Jag tror, som Mark Twain en gång konstaterade, att om det enda man har är en hammare så börjar allting att se ut som en spik. Men sanningen är att varje åtgärd de har vidtagit har i bästa fall varit meningslös, och har i värsta fall aktivt förvärrat vår situation: räddningsaktionerna, nationaliseringarna, svepskälet att sätta åt skatteparadisen (när de i själva verket menar länder med mer konkurrenskraftiga skattenivåer än deras egna) och den omfattande utvidgningen av statlig jurisdiktion under förevändning av ”oförutsedda händelser”. Och nu vill vi reformera hela det finansiella systemet. Jag vill avsluta med att citera min numera avlidne landsman, domare Aspery: ”Reform? Är inte saker och ting illa nog redan?”"@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Asprey"¹³ "Daniel Hannan (ECR )."^{18,5,20,1,19,14,16,13,4,21,9} "Daniel Hannan (ECR ). -"^15,11
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶