Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-10-07-Speech-3-060"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2009-10-07"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Rezultatele referendumului din Irlanda (dezbatere)6
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20091007.17.3-060"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-10-07-Speech-3-0616
lpv:speaker	lp:Daniel Cohn-bendit6
lpv:spoken text	". Monsieur le Président, chers collègues, je crois qu’il faut tirer les leçons lucides de ce qu’il s’est passé en Irlande. Pour en finir, je voudrais dire simplement une chose. Nous devrons continuer les débats après le traité de Lisbonne. Le traité de Lisbonne, ce n’est pas la fin de l’histoire. La constitutionnalisation de l’Europe ne peut pas s’arrêter avec le traité de Lisbonne. Si nous n’avons pas la force de continuer ce débat une fois le traité de Lisbonne en place, je crois que nous manquerons un grand rendez-vous avec l’histoire, le rendez-vous de l’Europe. Les Irlandais ont voté, et Guy Verhofstadt a raison, à 67 % – donc à une grande majorité – parce que la réalité a imposé une vision claire. La réalité de la crise, d’abord, où ils ont senti que l’Europe leur était nécessaire. Mais ils ont aussi senti que ce vote impliquait, en fait, – et cela, Joseph Daul l’a dit et il a raison – que, soit ils disaient oui, soit ils entraient dans un processus de sortie. Ce qu’il faut donc comprendre, c’est que les référendums en Europe n’ont de sens que s’ils ont des conséquences. Si c’est un jeu, une humeur, vous pouvez dire non, mais de toute façon, ça continuera comme avant. Alors, on réagit selon son humeur. Et je crois qu’il faudra continuer dans le débat sur l’Europe. Il faudra arriver à un référendum européen, où tous les Européens votent à la majorité qualifiée, et ceux qui disent non devront dire s’ils respectent le vote et restent dedans, ou s’ils sortent. Si les Anglais croient que cette remarque s’adresse à eux, ils n’ont pas tort. Parce qu’il faut arrêter de toujours avoir une Europe qui puisse être victime de chantage. Un espace démocratique ne peut pas vivre avec le chantage, et si nous n’arrivons pas à régler ce problème, je crois que l’espace démocratique européen ne fonctionnera pas. La deuxième chose qu’il faut comprendre avec lucidité, c’est la situation dans laquelle nous sommes. Guy Verhofstadt a dit deux ou trois choses à ce sujet. Mais ce qui me fait peur, c’est que, pour M. Barroso, il y a eu un débat public. On n’a pas gagné, on a perdu, c’est la vie. Mais il y a eu un véritable débat public. Ensuite, il y a eu une confrontation. Vous avez réussi, la majorité! Martin Schulz, il ne faut pas toujours pointer le doigt sur les autres. Si tous les socialistes avaient voté avec nous contre M. Barroso, il n’aurait pas eu de majorité. Cela aussi, il faut le dire, et pas simplement dire ceci ou cela. C’est la vie, c’est comme ça. Oui, c’est vrai, Martin, tu es toujours à dire «les autres, les autres». Il faut aussi, quelquefois, que les sociaux-démocrates apprennent à prendre leurs responsabilités dans les défaites. Sans cela, on ne gagnera jamais. Je voudrais maintenant dire une chose sur le processus. Et là, je ne suis pas d’accord avec vous, Monsieur Reinfeldt. Nous allons avoir un président du Conseil européen. Je ne veux pas que ce soit un coup d’État. Tout d’un coup, au dernier moment, vous allez proposer quelqu’un. En une semaine, la décision aura été rendue. Je trouve que l’Europe a le droit d’avoir un débat public, que les opinions publiques de tous les États doivent avoir le droit de se prononcer sur vos propositions. Qu’il s’agisse de M. Blair, de M. Balkenende, de M. Jean-Claude Juncker ou de M. Guy Verhofstadt, je crois que nous avons le droit d’avoir un débat public. Il ne faut pas que ce soient les gouvernements qui, en catimini, décident du président de l’Europe au dernier moment. Pourquoi est-ce que je dis cela? Parce que tout le monde sait qu’aujourd’hui les opinions publiques ne sont pas favorables à M. Blair. Parce que tout le monde sait qu’il est inadmissible que Jean-Claude Juncker n’ait aucune chance parce que M Merkel et M. Sarkozy sont tout simplement contre. Ce n’est pas un débat public démocratique. Il faut mettre tout sur la table et après, vous déciderez. La même chose s’applique pour le haut-représentant. Mettez les propositions sur la table. Je vais vous dire une chose. Là, M. Barroso a raison, M. Verhofstadt a raison. Vous nous avez fait élire M. Barroso en disant qu’il y avait urgence. Et maintenant, vous allez avoir une Commission « qui va suivre les choses jusqu’à ce qu’une décision soit possible. Cela dépend des Tchèques. Mais il y a autre chose. Nous avions proposé de prolonger toute la Commission, y compris M. Barroso, justement pour qu’elle soit capable de mener les négociations à temps plein pour Copenhague. Je trouve inadmissible de ne pas lancer le processus de la Commission tout de suite, en mettant les noms sur la table. Et M. Verhofstadt a fait la bonne proposition: si les Tchèques ne se prononcent pas, eh bien, les Tchèques n’auront pas de commissaire, puisqu’il faudra réduire, en vertu du traité de Nice, le nombre de commissaires. Et si les Tchèques se prononcent avant la fin, les choses se passeront dans le cadre du traité de Lisbonne et ils auront un commissaire. Il faut mettre tout sur la table."@fr8
lpv:spokenAs	member; BUDG (2009-07-16--2012-01-18)23 unknown; Europe Écologie (2009-07-14--2014-06-30)23 co-chair; G/EFA (2009-07-14--2014-06-30)23 member; Conference of Presidents (2009-07-14--2014-06-30)23
lpv:translated text	"Pane předsedo, dámy a pánové, myslím, že bychom se měli z toho, co se stalo v Irsku, poučit. Závěrem bych jen rád řekl jednu věc. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bychom měli pokračovat v diskusi. Lisabonskou smlouvou příběh nekončí. Konstitucionalizace Evropy nemůže skončit Lisabonskou smlouvou. Pokud nebudeme mít odvahu pokračovat v této diskusi, až Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, domnívám se, že propásneme důležitou schůzku s historií, evropskou schůzku. Irové, jak řekl Guy Verhofstadt, dali 67 % kladných hlasů, což je velká většina, protože realita je přiměla prohlédnout. Především realita krize, v níž pocítili, že potřebují Evropu. Cítili však také to, že tato volba ve skutečnosti znamená – jak správně řekl Joseph Daul –, že buď řeknou ano, nebo započnou proces opouštění Unie. Je třeba chápat, že referenda v Evropě mají smysl, pouze pokud mají důsledky. Pokud je to hra, chvilkový rozmar, můžete říci ne, ale nic se nezmění. A tak reagujete podle své nálady. Jsem přesvědčen, že je třeba, aby debata o Evropě pokračovala. Musíme dospět k evropskému referendu, kde všichni Evropané budou hlasovat na základě kvalifikované většiny a ti, kteří řeknou ne, budou muset říci, zda respektují výsledek hlasování a zůstávají v Unii, nebo vystupují. Pokud se Angličané domnívají, že je tato poznámka adresována jim, nemýlí se, protože je třeba, abychom jednou pro vždy dali sbohem Evropě, která může být obětí vydírání. Demokratický prostor nemůže existovat s vydíráním, a pokud tento problém nevyřešíme, domnívám se, že evropský demokratický prostor nebude fungovat. Druhá věc, kterou je třeba správně chápat, je situace, v níž se nacházíme. Guy Verhofstadt řekl k tomuto tématu dvě nebo tři věci, ale děsí mě, že pro pana Barrosa probíhala veřejná diskuse. Nevyhráli jsme, prohráli jsme, takový je život, ale probíhala skutečná veřejná diskuse. Poté proběhla konfrontace a zvítězila většina. Pane Schulzi, neměl byste vždy ukazovat prstem na druhé. Kdyby všichni socialisté hlasovali s námi proti panu Barrosovi, nebyla by žádná většina. To je také třeba říci; nemůžete říci jen jedno nebo druhé. Takový je život; tak to je. Ano, je to pravda, Martine, vy rád obviňujete druhé, ale občas by sociální demokraté měli převzít odpovědnost za své porážky, jinak nikdy nezvítězíme. Rád bych nyní řekl něco o postupu a zde s vámi, pane Reinfeldte, nesouhlasím. Budeme mít předsedu Evropské rady. Nechci, aby to byl puč. Vy najednou, v poslední minutě, někoho navrhnete a během týdne bude přijato rozhodnutí. Domnívám se, že Evropa má právo na veřejnou diskusi, že všechny státy by měly mít právo vyjádřit názor na vaše návrhy. Ať jde o pana Blaira, pana Balkenendeho, pana Jean-Clauda Junckera nebo pana Guye Verhofstadta, myslím, že máme právo na veřejnou diskusi. O prezidentovi Evropy by neměly rozhodovat vlády za zavřenými dveřmi, v poslední minutě. Říkám to proto, že každý ví, že veřejné mínění dnes není na straně pana Blaira, každý ví, že je nefér, aby Jean-Claude Juncker nedostal šanci jen proto, že paní Merkelová a pan Sarkozy jsou proti němu. To není veřejná demokratická diskuse. Je třeba říci vše na rovinu a pak rozhodnete. Totéž platí pro vysokého představitele. Vyložte své návrhy na stůl. Chci vám říci jednu věc. V tomto případě má pan Barroso pravdu a pan Verhofstadt má pravdu. Přiměli jste nás volit pana Barrosa, když jste řekli, že je to naléhavé, a nyní budete mít ochromenou Komisi, která bude v provozu, dokud bude možné přijmout rozhodnutí. Vše záleží na Češích. Nicméně je zde ještě jedna úvaha. Navrhli jsme prodloužení celé Komise, včetně pana Barrosa, přesně na tak dlouhou dobu, aby mohla vést jednání týkající se Kodaně po celou dobu. Domnívám se, že je nepřijatelné ihned nezapočít postup jmenování Komise předložením jmen. Pan Verhofstadt předložil dobrý návrh: pokud Češi neoznámí svůj postoj, pak nebudou mít žádného komisaře, protože podle Smlouvy z Nice bude nutné snížit počet komisařů. Pokud Češi oznámí svůj postoj před koncem, bude se postupovat podle Lisabonské smlouvy a oni budou mít komisaře. Je třeba říci vše na rovinu."@cs1 "Hr. formand, mine damer og herrer! Vi må tage grundigt ved lære af det, der skete i Irland. Afslutningsvis vil jeg blot sige en enkelt ting. Vi bør fortsætte debatten efter Lissabontraktaten. Lissabontraktaten er ikke enden på historien. Konstitutionaliseringen af Europa kan ikke stoppe med Lissabontraktaten. Hvis vi ikke har modet til at fortsætte denne debat, når Lissabontraktaten er trådt i kraft, tror jeg, at vi vil gå glip af et vigtigt rendezvous med historien, Europas rendezvous. Som Guy Verhofstadt sagde, stemte irerne for med 67 % af stemmerne, hvilket er et stort flertal, fordi realiteterne fik dem til at se klart. Først og fremmest krisens realitet, hvilket fik dem til at føle, at de har brug for Europa. Men de følte også, at denne afstemning faktisk indebar – som Joseph Daul rettelig sagde – at de enten sagde ja eller indledte en udmeldelsesproces. Det, man er nødt til at forstå, er, at folkeafstemninger i Europa kun giver mening, hvis de har konsekvenser. Hvis det er en leg, en fiks idé, kan man sige nej, men alt forbliver som før. Så reagerer man efter sit humør. Jeg mener, at debatten om Europa skal fortsætte. Vi er nødt til at nå frem til en europæisk afstemning, hvor alle europæere stemmer ud fra et kvalificeret flertal, og dem, der siger nej, må sige, om de respekterer afstemningen og forbliver medlem, eller om de er ude. Hvis englænderne tror, at denne bemærkning er rettet mod dem, så tager de ikke fejl, for vi er nødt til én gang for alle at forhindre, at Europa kan udsættes for afpresning. Et demokratisk rum kan ikke acceptere afpresning, og hvis det ikke lykkes os at løse problemet, tror jeg ikke, det europæiske demokratiske rum kan fungere. Den anden ting, vi er nødt til at forstå fuldt ud, er den situation, vi befinder os i. Guy Verhofstadt sagde et par ting om dette emne, men det, der skræmmer mig, er, at der har været en offentlig debat for hr. Barroso. Vi vandt ikke, vi tabte, sådan er livet, men der var en reel offentlig debat. Derefter var der en konfrontation, og flertallet vandt. De skal ikke altid pege fingre ad andre, hr. Schulz. Hvis alle socialdemokraterne havde stemt sammen med os mod hr. Barroso, ville der ikke have været et flertal. Det skal også nævnes. Man kan ikke bare sige det ene eller det andet. Sådan er livet, sådan er det. Jo, det er rigtigt, hr. Schulz. De kan lide at bebrejde andre, men en gang imellem må socialdemokraterne tage ansvaret for deres nederlag, ellers vinder vi aldrig. Nu vil jeg gerne sige noget om processen, og her er jeg uenig med Dem, hr. Reinfeldt. Vi vil få en formand for Rådet. Jeg ønsker ikke, at det bliver et statskup. Pludselig, i sidste minut, vil De foreslå en eller anden, og inden for en uge er beslutningen taget. Jeg synes, at Europa har ret til en offentlig debat, at alle staterne skulle have ret til at give deres holdning til Deres forslag til kende. Uanset om det bliver hr. Blair, hr. Balkenende, hr. Juncker eller hr. Verhofstadt, synes jeg, at vi har krav på en offentlig debat. Det bør ikke være regeringerne, der vælger præsidenten for Europa bag lukkede døre i sidste minut. Grunden til, at jeg siger det her, er, at alle ved, at den offentlige mening ikke er for hr. Blair i dag, alle ved, at det er uretfærdigt, at Jean-Claude Juncker ikke har en chance, bare fordi fru Merkel og hr. Sarkozy er imod ham. Det er ikke en offentlig, demokratisk debat. Vi er nødt til at lægge det hele åbent frem, og så kan De træffe beslutningen. Det samme gælder den høje repræsentant. Læg Deres forslag åbent frem. Der er en ting, jeg vil sige til Dem. Hr. Barroso har ret, og hr. Verhofstadt har ret i dette tilfælde. De fik os til at vælge hr. Barroso ved at sige, at det hastede, og nu får De en handlingslammet Kommission, som bare bliver siddende, indtil der kan træffes en beslutning. Det hele afhænger af tjekkerne. Men der er noget andet, der skal tages med i overvejelserne. Vi foreslog at forlænge hele Kommissionen, også hr. Barroso, netop for at den skulle kunne forestå forhandlingerne om København på fuld tid. Jeg finder det uacceptabelt ikke at iværksætte kommissionsproceduren med det samme ved at fremlægge navnene. Hr. Verhofstadt kom med et godt forslag. Hvis tjekkerne ikke fortæller, hvor de står, så får tjekkerne ingen kommissær, for i henhold til Nicetraktaten skal antallet af kommissærer reduceres. Hvis tjekkerne fortæller, hvor de står, sker tingene inden for rammerne af Lissabontraktaten, og de får en kommissær. Alting må lægges åbent frem."@da2 "Herr Präsident, meine Damen und Herren, ich denke, dass wir aus dem, was in Irland passiert ist, eine deutliche Lehre ziehen müssen. Zum Abschluss möchte ich nur noch eines sagen. Wir sollten die Debatte nach dem Vertrag von Lissabon fortsetzen. Der Vertrag von Lissabon ist nämlich nicht das Ende der Geschichte. Die Konstitutionalisierung von Europa kann nicht mit dem Vertrag von Lissabon aufhören. Wenn wir nicht den Mut finden, diese Debatte fortzusetzen, wenn der Vertag von Lissabon erst in Kraft ist, dann werden wir, so denke ich, eine ernsthafte Begegnung mit der Geschichte verpassen, Europas Begegnung. Die Iren haben, wie Herr Guy Verhofstadt gesagt hat, ihre Entscheidung mit 67 % getroffen, was eine deutliche Mehrheit ist, weil sie durch die Realität gezwungen waren, klar zu sehen. Die Realität der Krise vor allem hat sie spüren lassen, dass sie Europa brauchen. Sie haben jedoch auch gespürt, dass dieses Referendum eigentlich, wie Herr Joseph Daul richtig gesagt hat, impliziert hat, dass sie entweder „Ja“ sagen oder einen Austrittsprozess in Gang setzen. Dabei muss die Tatsache verstanden werden, dass ein Referendum in Europa nur dann sinnvoll ist, wenn es Konsequenzen hat. Wenn es sich dabei nur um ein Spiel, eine Laune handelt, kann man „Nein“ sagen, und nichts wird passieren. Dann wird man sich je nach Laune entscheiden. Ich glaube, dass die Debatte über Europa fortgesetzt werden muss. Wir müssen ein europäisches Referendum herbeiführen, bei dem alle Europäer auf der Grundlage einer qualifizierten Mehrheit abstimmen und bei dem diejenigen, die mit „Nein“ stimmen, sagen müssen, ob sie den Wahlentscheid anerkennen, ob sie noch mit dabei oder draußen sind. Wenn die Engländer glauben, dass sich diese Bemerkung auf sie bezieht, so liegen sie damit nicht falsch, denn wir müssen ein für alle Mal verhindern, dass Europa zu einem Erpressungsopfer wird. In einem demokratischen Raum ist kein Platz für Erpressung, und wenn es uns nicht gelingt, dieses Problem zu lösen, denke ich, dass es keinen europäischen demokratischen Raum geben wird. Die zweite Sache, deren wir uns deutlich bewusst werden müssen, ist die Situation, in der wir uns befinden. Herr Guy Verhofstadt hat zwei oder drei Dinge zu diesem Thema gesagt, aber was mir Angst macht, ist die Tatsache, dass es in Bezug auf Herrn Barroso eine öffentliche Aussprache gegeben hat. Wir haben zwar nicht gewonnen, wir haben verloren, aber es gab eine echte öffentliche Aussprache. Und dann kam es zu einer Gegenüberstellung, und die Mehrheit hat gewonnen. Herr Schulz, Sie sollten nicht immer mit dem Finger auf andere zeigen. Wenn alle Sozialisten gemeinsam mit uns gegen Herrn Barroso gestimmt hätten, dann hätte es keine Mehrheit gegeben. Das muss auch einmal gesagt werden. Sie können nicht nur die halbe Wahrheit verkünden. So ist das Leben, so funktioniert das. Ja, es stimmt doch, Sie suchen gerne die Fehler bei anderen, aber so ab und zu sollten die Sozialdemokraten die Verantwortung für ihre Niederlagen selbst übernehmen, da wir sonst nie gewinnen werden. Ich möchte nun auf das Verfahren zu sprechen kommen, und da stimme ich nicht mit Ihnen überein, Herr Reinfeldt. Wir werden einen Präsidenten des Europäischen Rates haben. Aber ich möchte nicht, dass das in Form eines geschieht. Sie schlagen aus heiterem Himmel und in letzter Minute jemanden vor, und dann muss innerhalb einer Woche darüber entschieden werden. Ich denke, dass Europa ein Recht auf eine öffentliche Aussprache hat, dass alle Staaten das Recht haben sollten, eine Meinung zu Ihren Vorschlägen zu äußern. Sei es nun Herr Blair, Herr Balkenende, Herr Jean-Claude Juncker oder Herr Guy Verhofstadt, ich denke, dass wir ein Recht auf eine öffentliche Aussprache haben. Es sollten nicht die Regierungen sein, die hinter verschlossenen Türen in der letzten Minute über den Präsidenten von Europa entscheiden. Der Grund, warum ich das sage, ist, dass jeder weiß, dass derzeit Herr Blair in der öffentlichen Meinung nicht gerade sehr gelitten ist und jeder weiß, dass es unfair ist, dass Herr Jean-Claude Juncker keine Chance hat, solange Frau Merkel und Herr Sarkozy gegen ihn sind. Das ist keine demokratische öffentliche Aussprache. Wir müssen alles auf den Tisch legen und dann darüber entscheiden. Gleiches gilt für den Hohen Vertreter. Legen Sie Ihre Vorschläge auf den Tisch. Ich habe Ihnen dazu noch eine Sache zu sagen. Herr Barroso und Herr Verhofstadt liegen, was das angeht, richtig. Sie haben dafür gesorgt, dass wir Herrn Barroso wählen, indem Sie gesagt haben, dass es dringend sei, und nun werden Sie eine „lahme Ente“ als Kommission haben, die solange weiter macht, bis eine Entscheidung getroffen werden kann. Dabei hängt dann alles von den Tschechen ab. Es gibt jedoch auch eine andere Überlegung. Wir haben, einschließlich Herrn Barroso, vorgeschlagen, die gesamte Kommission zu vergrößern, und zwar genau so, dass es möglich sein würde, die Verhandlungen für Kopenhagen auf Vollzeitbasis durchzuführen. Ich denke, dass es nicht toleriert werden kann, nicht sofort mit dem Kommissionsverfahren zu beginnen, indem die Namen auf den Tisch gebracht werden. Herr Verhofstadt hat einen guten Vorschlag unterbreitet: Wenn die Tschechen keine Auskunft über ihre Position geben, dann werden die Tschechen eben auch keinen Kommissar haben, weil dem Vertrag von Nizza entsprechend die Anzahl der Kommissare reduziert werden muss. Wenn die Tschechen hingegen rechtzeitig Auskunft über ihre Position geben, dann erfolgen die Dinge dem Vertrag von Lissabon entsprechend und sie werden einen Kommissar haben. Es muss halt nur alles auf den Tisch gebracht werden."@de9 "Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, νομίζω ότι πρέπει να διδαχθούμε κάτι σημαντικό από τις εξελίξεις στην Ιρλανδία. Ολοκληρώνοντας, θα ήθελα απλώς να επισημάνω ένα πράγμα. Οφείλουμε να συνεχίσουμε τη συζήτηση μετά τη Συνθήκη της Λισαβόνας. Η Συνθήκη της Λισαβόνας δεν είναι το τέλος της ιστορίας. Η συνταγματοποίηση της Ευρώπης δεν μπορεί να σταματήσει με τη Συνθήκη της Λισαβόνας. Εάν δεν έχουμε το σθένος να συνεχίσουμε αυτήν τη συζήτηση μετά την εφαρμογή της Συνθήκης της Λισαβόνας, φρονώ ότι θα χάσουμε ένα σημαντικό ραντεβού με την Ιστορία, το ραντεβού της Ευρώπης. Οι Ιρλανδοί, όπως παρατήρησε ο Guy Verhofstadt, ανακοίνωσαν αποτέλεσμα ψηφοφορίας 67%, ήτοι μια μεγάλη πλειοψηφία, επειδή η πραγματικότητα τους οδήγησε στη σωστή κρίση. Η πραγματικότητα της κρίσης, καταρχάς, εν μέσω της οποίας συνειδητοποίησαν ότι χρειάζονται την Ευρώπη. Εντούτοις, συνειδητοποίησαν επίσης ότι η συγκεκριμένη ψηφοφορία σήμαινε ουσιαστικά –όπως σωστά παρατήρησε ο Joseph Daul– ότι είτε θα ψηφίσουν «Ναι» είτε θα κινήσουν διαδικασία εξόδου. Αυτό που πρέπει να γίνει κατανοητό είναι ότι τα δημοψηφίσματα στην Ευρώπη έχουν νόημα μόνον εάν επιφέρουν επιπτώσεις. Εάν είναι ένα τέχνασμα, ένα καπρίτσιο, μπορείτε να δηλώσετε «Όχι», και «ούτε γάτα ούτε ζημιά». Επομένως, ανταποκρίνεστε ανάλογα με τη διάθεσή σας. Πιστεύω ότι η συζήτηση για την Ευρώπη πρέπει να συνεχιστεί. Πρέπει να καταλήξουμε σε ένα ευρωπαϊκό δημοψήφισμα, στο οποίο όλοι οι Ευρωπαίοι θα ψηφίσουν βάσει ειδικής πλειοψηφίας και εκείνοι που θα ψηφίσουν «Όχι» θα πρέπει να δηλώσουν εάν σέβονται την ψηφοφορία και παραμένουν στη διαδικασία ή εάν αποχωρούν. Εάν οι Άγγλοι θεωρούν ότι αυτή η παρατήρηση απευθύνεται σε εκείνους, δεν κάνουν λάθος, διότι πρέπει να θέσουμε ένα οριστικό τέλος σε μια Ευρώπη που μπορεί να πέσει θύμα εκβιασμού. Ένας δημοκρατικός χώρος δεν μπορεί να επιβιώσει με εκβιασμούς, και εάν δεν κατορθώσουμε να επιλύσουμε αυτό το πρόβλημα, φρονώ ότι ο ευρωπαϊκός δημοκρατικός χώρος δεν θα λειτουργήσει. Το δεύτερο στοιχείο που πρέπει να κατανοήσουμε πλήρως είναι η κατάσταση στην οποία βρισκόμαστε. Ο Guy Verhofstadt έθιξε αδρομερώς αυτό το θέμα, αλλά εκείνο που με ανησυχεί είναι ότι, για τον κ. Barroso, διεξήχθη δημόσια συζήτηση. Δεν κερδίσαμε, χάσαμε, έτσι είναι η ζωή, αλλά υπήρξε τουλάχιστον πραγματική δημόσια συζήτηση. Στη συνέχεια, υπήρξε μια έντονη αντιπαράθεση και κέρδισε η πλειοψηφία. Κύριε Schulz, ίσως δεν θα έπρεπε πάντα να κατηγορείτε τους άλλους. Εάν όλοι οι Σοσιαλιστές είχαν καταψηφίσει μαζί μας τον κ. Barroso, δεν θα είχε προκύψει πλειοψηφία. Πρέπει να επισημανθεί και αυτό το σημείο· δεν μπορείτε απλώς να δηλώνετε είτε το ένα είτε το άλλο. Έτσι είναι η ζωή· έτσι έχουν τα πράγματα. Ναι, είναι αλήθεια, Martin, σας αρέσει να κατηγορείτε τους άλλους, αλλά οι Σοσιαλδημοκράτες θα πρέπει να αναλαμβάνουν ενίοτε την ευθύνη της ήττας τους, ειδάλλως δεν θα κερδίσουμε ποτέ. Θα ήθελα τώρα να παρατηρήσω κάτι σχετικά με τη διαδικασία, και σε αυτό το σημείο διαφωνώ μαζί σας, κύριε Reinfeldt. Πρόκειται να διορίσουμε Πρόεδρο του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου. Δεν θέλω αυτή η διαδικασία να αποτελέσει πραξικόπημα. Αίφνης, την τελευταία στιγμή, θα προτείνετε κάποιον και, εντός μίας εβδομάδας, θα έχει ληφθεί η απόφαση. Φρονώ ότι η Ευρώπη δικαιούται δημόσιας συζήτησης, ότι όλα τα κράτη πρέπει να έχουν το δικαίωμα να διατυπώσουν την άποψή τους επί των προτάσεών σας. Είτε πρόκειται για τον κ. Blair είτε για τον κ. Balkenende, τον κ. Jean-Claude Juncker ή τον κ Guy Verhofstadt, νομίζω ότι δικαιούμαστε δημόσιας συζήτησης. Η απόφαση για τον Πρόεδρο της Ευρώπης δεν πρέπει να λαμβάνεται την τελευταία στιγμή από τις κυβερνήσεις, κεκλεισμένων των θυρών. Τούτο το αναφέρω διότι όλοι γνωρίζουν ότι, επί του παρόντος, η κοινή γνώμη δεν υποστηρίζει τον κ. Blair, όλοι γνωρίζουν ότι είναι άδικο να μην δοθεί μια ευκαιρία στον Jean-Claude Juncker, απλώς και μόνο επειδή η κ. Merkel και ο κ. Sarkozy τάσσονται κατά της υποψηφιότητάς του. Αυτό δεν είναι δημόσια δημοκρατική συζήτηση. Πρέπει να θέσουμε όλα τα ζητήματα επί τάπητος, και μετά εσείς μπορείτε να αποφασίσετε. Το ίδιο ισχύει και για τον Ύπατο Εκπρόσωπο. Θέστε τις προτάσεις σας επί τάπητος. Ένα έχω να σας πω. Εν προκειμένω, ο κ. Barroso έχει δίκαιο· το ίδιο και ο κ. Verhofstadt. Μας πείσατε να εκλέξουμε τον κ. Barroso, δηλώνοντας ότι επρόκειτο για απόφαση κατεπείγοντος, και τώρα θα έχετε μια «αναξιοπαθούσα» Επιτροπή, η οποία απλώς θα πορεύεται έως ότου ληφθεί μια απόφαση. Όλα εξαρτώνται από τους Τσέχους. Εντούτοις, υπάρχει και ένα άλλο ενδεχόμενο. Προτείναμε να παραταθεί η εντολή ολόκληρης της Επιτροπής, συμπεριλαμβανομένου του κ. Barroso, ακριβώς για να μπορέσει να διενεργήσει τις διαπραγματεύσεις για την Κοπεγχάγη επί τη βάσει πλήρους απασχόλησης. Θεωρώ ότι είναι απαράδεκτο να μην δρομολογηθεί ευθύς αμέσως η διαδικασία για τη σύσταση της Επιτροπής, θέτοντας τα ονόματα των υποψηφίων υπό συζήτηση. Ο κ. Verhofstadt υπέβαλε μια καλή πρόταση: εάν οι Τσέχοι δεν διατυπώσουν τη θέση τους, δεν θα έχουν Επίτροπο διότι, δυνάμει της Συνθήκης της Νίκαιας, ο αριθμός των Επιτρόπων θα πρέπει να μειωθεί. Εάν οι Τσέχοι διατυπώσουν τη θέση τους πριν από τη λήξη της διαδικασίας, τα πράγματα θα εκτυλιχθούν στο πλαίσιο της Συνθήκης της Λισαβόνας και έτσι θα έχουν Επίτροπο. Όλα τα ζητήματα πρέπει να τεθούν επί τάπητος."@el10 "Mr President, ladies and gentlemen, I think that we have to learn a clear lesson from what happened in Ireland. To close, I should simply like to say one thing. We should continue the debate after the Treaty of Lisbon. The Treaty of Lisbon is not the end of the story. The constitutionalisation of Europe cannot stop with the Treaty of Lisbon. If we do not have the courage to continue this debate once the Treaty of Lisbon is in place, I think that we shall miss a serious rendezvous with history, Europe’s rendezvous. The Irish, as Guy Verhofstadt said, returned a 67% vote, which is a large majority, because reality caused them to see clearly. The reality of the crisis, first of all, in which they felt that they needed Europe. However, they also felt that this vote actually implied – as Joseph Daul rightly said – that either they said yes or they started an exit process. What needs to be understood is that referendums in Europe only make sense if they have consequences. If it is a game, a whim, you can say no, but it is business as usual. So you react depending on your mood. I believe that the debate on Europe needs to continue. We need to arrive at a European referendum, where all Europeans vote on the basis of a qualified majority and those who say no need to say if they respect the vote and are staying in or if they are out. If the English believe that this remark is directed at them, they are not wrong, because we need to put a stop once and for all to a Europe which can be the victim of blackmail. A democratic space cannot live with blackmail and if we do not manage to resolve this problem, I think that the European democratic space will not work. The second thing which we need to understand clearly is the situation we are in. Guy Verhofstadt said two or three things on this subject, but what frightens me is that, for Mr Barroso, there has been a public debate. We did not win, we lost, that is life, but there was a real public debate. Then there was a confrontation and the majority won. Mr Schulz, you should not always point the finger at others. If all the socialists had voted with us against Mr Barroso, there would have been no majority. That too needs to be said; you cannot just say one thing or the other. That is life; that is how it is. Yes, it is true, Martin, you like blaming others, but once in a while, the social democrats should take responsibility for their defeats, otherwise we shall never win. I should like to say something now about the process and here I disagree with you, Mr Reinfeldt. We are going to have a President of the European Council. I do not want this to be a . All of a sudden, at the last minute, you are going to propose someone and, within a week, the decision will have been taken. I think that Europe is entitled to a public debate, that all the states should be entitled to give an opinion on your proposals. Be it Mr Blair, Mr Balkenende, Mr Jean-Claude Juncker or Mr Guy Verhofstadt, I think that we are entitled to a public debate. It should not be the governments which decide on the President of Europe, behind closed doors, at the last minute. The reason I say this is because everyone knows that, today, public opinion is not in favour of Mr Blair, everyone knows that it is unfair for Jean-Claude Juncker not to have a chance simply because Mrs Merkel and Mr Sarkozy are against him. That is not a public democratic debate. We need to put everything on the table and then you decide. The same thing applies to the High Representative. Put your proposals on the table. I have one thing to say to you. Mr Barroso is correct and Mr Verhofstadt is correct in this instance. You made us elect Mr Barroso by saying that it was urgent and now you are going to have a ‘lame duck’ Commission which will just keep going until a decision can be taken. It all depends on the Czechs. However, there is another consideration. We proposed extending the entire Commission, including Mr Barroso, precisely so that it would be able to conduct the negotiations for Copenhagen on a full-time basis. I think it unacceptable not to launch the Commission procedure straight away, by putting the names on the table. Mr Verhofstadt made a good proposal: if the Czechs do not state their position, then the Czechs will have no commissioner, because under the Treaty of Nice, the number of commissioners will have to be reduced. If the Czechs state their position before the end, things will be done within the framework of the Treaty of Lisbon and they will have a commissioner. Everything needs to be put on the table."@en4 ". Señor Presidente, Señorías, creo que tenemos que aprender una lección evidente de lo que sucedió en Irlanda. Para finalizar simplemente me gustaría decir que deberíamos continuar el debate después de la entrada en vigor del Tratado de Lisboa. Este Tratado no es el final de la historia. La constitucionalización de Europa no puede detenerse con el Tratado de Lisboa. Si no tenemos el valor de proseguir este debate una vez que haya entrado en vigor el Tratado de Lisboa, creo que dejaremos pasar una importante cita con la historia, la cita con Europa. Un 67 % de los irlandeses, como ha señalado el señor Verhofstadt, votaron a favor del «sí», lo que constituye una amplia mayoría, pues la realidad hizo que vieran con claridad. La realidad de la crisis, en primer lugar, en la que sintieron que necesitaban a Europa. Sin embargo, también sabían que este referéndum implicaba —como ha indicado acertadamente el señor Daul— que o bien decían sí o iniciaban el proceso de salida. Lo que tenemos que entender es que los referendos en Europa sólo tiene sentido si tienen consecuencias. Si se trata de un juego, de un capricho, es posible decir nada, pero todo sigue como antes. De modo que cada uno responde de acuerdo con su estado de ánimo. Creo que el debate sobre Europa tiene que continuar. Tenemos que llegar a un referéndum europeo, en el que todos los europeos voten en función de una mayoría cualificada y aquellos que digan no tengan que decir si respetan el resultado y se mantienen dentro u optan por salir. Si los ingleses creen que estas observaciones van dirigidas a ellos, no se equivocan, porque tenemos que poner fin de una vez por todas a una Europa que puede ser chantajeada. Un espacio democrático no puede tolerar el chantaje y si no logramos resolver este problema, creo que el espacio democrático europeo no funcionará. El segundo elemento que tenemos que comprender con claridad es la situación en que nos encontramos. El señor Verhofstadt ha dicho dos o tres cosas sobre este tema, pero lo que me temo es que, en opinión del señor Barroso, ya se ha celebrado un debate público. No ganamos, perdimos, pero así es la vida, pero hubo un auténtico debate público. Hubo una confrontación y venció la mayoría. Señor Schulz, no debería apuntar siempre con el dedo a otras personas. Si todos los socialistas hubieran votado con nosotros contra el señor Barroso, no habría habido mayoría. Eso también hay que decirlo, no se puede decir simplemente una cosa u otra. Así es la vida, así es como es. Sí, es verdad, Martin, te gusta culpar a los demás, pero de vez en cuando los socialdemócratas deberían asumir la responsabilidad de sus derrotas, de lo contrario nunca ganarán. Ahora me gustaría decir algo acerca del proceso y en este aspecto no estoy de acuerdo con usted, señor Reinfeld. Habrá un Presidente del Consejo Europeo, pero no quiero que con ello se produzca un golpe de estado. Súbitamente, en el último minuto, usted propondrá a alguien y, en una semana, la decisión habrá sido adoptada. Creo que Europa tiene derecho a un debate público, que todos los Estados deberían tener derecho a dar su opinión sobre sus propuestas. Ya sea el señor Blair, el señor Balkenende, el señor Juncker o el señor Verhofstadt, creo que tenemos derecho a un debate público. No deberían ser los gobiernos los que tomen la decisión acerca del Presidente de Europa a puerta cerrada y en el último minuto. La razón porque digo esto es que todo el mundo sabe que, actualmente, la opinión pública no es favorable al señor Blair y todo el mundo sabe que no es justo que el señor Juncker no tenga oportunidad alguna porque la señora Merkel y el señor Sarkozy estén en su contra. Ése no es un debate público democrático. Debemos poner todo sobre la mesa y después usted decide. Otro tanto sucede con el Alto Representante. Presente sus propuestas. Tengo que decirle algo. El señor Barroso y el señor Verhofstadt tienen razón en esta ocasión. Usted hizo que eligiéramos al señor Barroso con el argumento de que era urgente y ahora tendremos una Comisión incapaz de tomar decisiones que continuará en funciones hasta que pueda adoptarse una decisión. Todo depende de los checos. Sin embargo, hay otro aspecto que debemos tener en cuenta. Propusimos extender el mandato de toda la Comisión, incluido el del señor Barroso, precisamente para que pudiera conducir las negociaciones de cara Copenhague a tiempo completo. Me parece inaceptable no iniciar de imediato el procedimiento de nombramiento de la Comisión y poner los nombres sobre la mesa. El señor Verhofstadt presentó una buena propuesta, a saber, si los checos no se pronuncian, no tendrán comisario, ya que con arreglo al Tratado de Niza se deberá reducir el número de comisarios. Si los checos se pronuncian antes de que termine el procedimiento, las cosas se harían en el marco del Tratado de Lisboa y tendrían un comisario. Es necesario poner todo sobre la mesa."@es21 "Härra president, daamid ja härrad, ma arvan, et Iirimaal toimunu oli meile selgeks õppetunniks. Lõpetuseks sooviksin ma vaid ühte asja öelda. Me peaksime jätkama seda arutelu ka pärast Lissaboni lepingu kehtestamist. Lissaboni lepinguga ei ole lugu veel lõppenud. Euroopa konstitutsiooni vastu võtmine ei tohi lõppeda Lissaboni lepinguga. Kui meil ei ole julgust jätkata seda arutelu pärast Lissaboni lepingu kinnitamist, siis ma arvan, et me jääme ilma tähtsast kohtumisest ajalooga, Euroopa kohtumisest. Nagu Guy Verhofstadt ütles, langetasid iirlased 67%-ga lepingut pooldava otsuse, mis on suur häälteenamus ja tingitud sellest, et reaalne olukord pani neid asju selgelt nägema. Eelkõige just kriisist tulenev reaalne olukord, kus nad tundsid, et vajavad Euroopat. Kuid samuti tundsid nad, et see hääletus tähendas tegelikult – nagu Joseph Daul juba õigesti ütles – ka valikut, et nad kas annavad jah-sõna või alustavad liidust väljumise protsessi. Tuleb aru saada, et Euroopa referendumitel on mõte ainult siis, kui neil on ka tagajärjed. Kui on tegu mänguga, kapriisiga, siis on võimalik öelda „ei”, kuid see on tavapärane äritegevus. Seega sõltub reaktsioon tujust. Ma arvan, et Euroopa-teemaline arutelu peab jätkuma. Me peame jõudma Euroopa referendumini, kus kõik eurooplased hääletavad kvalifitseeritud häälteenamuse põhjal, ning need, kes ütlevad „ei”, peavad ütlema, kas nad on selle hääletusega nõus ja säilitavad liikmelisuse, või lahkuvad. Kui inglased arvavad, et see märkus on neile suunatud, siis nad ei eksi, kuna me peame tegema viimaks ometi lõpu Euroopale, mis alistub väljapressimisele. Demokraatlik ruum ei saa toimida väljapressimisega ning kui meil ei õnnestu seda probleemi lahendada, siis ma arvan, et Euroopa demokraatlik ruum ei toimi. Teine asi, millest me peame selgelt aru saama, on meie praegune olukord. Guy Verhofstadt rääkis sellel teemal paarist-kolmest asjast, kuid mind heidutab kõige rohkem, et härra Barroso osas on olnud avalik arutelu. Meie ei võitnud, me kaotasime, ja selline see elu kord juba on, kuid toimus tõeline avalik arutelu. Seejärel toimus vastasseis ja häälteenamus võitis. Härra Schulz, te ei tohiks alati teisi süüdistada. Kui kõik sotsialistid oleksid koos meiega härra Barroso vastu hääletanud, siis ei oleks mingit häälteenamust olnud. Samuti tuleb öelda, et te ei saa lihtsalt tühja juttu ajada. Elu on selline; nii see lihtsalt on. Jah, see on tõsi, et teile, Martin, meeldib teisi süüdistada, kuid aeg-ajalt peaksid sotsiaaldemokraadid oma lüüasaamiste eest ise vastutuse võtma, vastasel juhul ei võida me kunagi. Ma sooviksin nüüd midagi selle protsessi kohta öelda, ning siinkohal ei saa ma teiega nõustuda, härra Reinfeldt. Me saame endale Euroopa Ülemkogu eesistuja. Me ei soovi, et sellest saaks riigipööre. Ühtäkki kavatsete te viimasel hetkel kellegi kandidatuuri esitada ning nädala jooksul on otsus tehtud. Ma arvan, et Euroopal on õigus avalikule arutelule ning kõikidel riikidel peaks olema õigus teie ettepanekute kohta arvamust avaldada. Olgu selleks härra Blair, härra Balkenende, härra Jean-Claude Juncker või härra Guy Verhofstadt, arvan ma igal juhul, et meil on õigus avalikule arutelule. Euroopa presidenti ei tohiks valida valitsused suletud uste taga ja viimasel hetkel. Ma räägin seda, kuna igaüks teab, et praegu ei ole avalik arvamus härra Blairi poolt ning kõik teavad, et Jean-Claude Junckeri suhtes on ebaõiglane, kui jätame talle võimaluse andmata selle pärast, et proua Merkel ja härra Sarkozy on tema vastu. See ei ole avalik demokraatlik arutelu. Me peame esitama kõik variandid ja seejärel te teete oma otsuse. Sama kehtib ka kõrge esindaja kohta. Esitage oma ettepanekud. Ma ütlen teile üht. Härra Barrosol ja härra Verhofstadtil on praegusel juhul õigus. Te lasite meil härra Barroso valida, väites, et asjaga on kiire, ning nüüd saab meil siis olema võimetu komisjon, mis jätkab lihtsalt seni, kuni on võimalik otsus teha. Kõik oleneb tšehhidest. Siin tuleb siiski veel midagi silmas pidada. Me tegime ettepaneku kogu komisjoni, sealhulgas ka härra Barroso ametiaja pikendamise kohta, just nii, et sellel oleks võimalik põhitegevuslikult Kopenhaagenit käsitlevaid läbirääkimisi pidada. Ma pean vastuvõetamatuks, et komisjoni menetlemist ei alustata kohe, nimede esitamisega. Härra Verhofstadt tegi hea ettepaneku: kui tšehhid ei esita oma seisukohta, siis nad jäävad ilma volinikuta, kuna Nice’i lepingu kohaselt tuleb volinike arvu vähendada. Kui tšehhid esitavad veel enne lõppu oma seisukoha, siis toimitakse vastavalt Lissaboni lepingule ning nad saavad oma voliniku. Kõik variandid on vaja esitada."@et5 "− Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, mielestäni meidän on otettava opiksemme siitä, mitä Irlannissa tapahtui. Lopuksi haluaisin vain sanoa yhden asian. Meidän pitäisi jatkaa keskustelua Lissabonin sopimuksen jälkeen. Tarina ei pääty Lissabonin sopimukseen. Euroopan perustuslaillistaminen ei saa päättyä Lissabonin sopimukseen. Jos meillä ei ole rohkeutta jatkaa tätä keskustelua, kun Lissabonin sopimus on voimassa, jätämme mielestäni käyttämättä merkittävän tilaisuuden historiassa, Euroopan tilaisuuden. Kuten Guy Verhofstadt sanoi, Irlannissa 67 prosenttia äänesti puolesta, ja se on suuri enemmistö, koska todellisuus sai heidät näkemään kirkkaasti. Ensinnäkin kriisin todellisuus, jossa he mielestään tarvitsivat EU:ta. He tunsivat kuitenkin myös, että tässä äänestyksessä oli itse asiassa kyse siitä − kuten Joseph Daul aivan oikein sanoi − että joko he äänestävät kyllä tai he aloittavat vetäytymisprosessin. On ymmärrettävä, että EU:ssa kansanäänestykset ovat järkeviä vain, jos niillä on seurauksia. Jos se on peli tai oikku, voi sanoa ei, mutta se on tavanomaista toimintaa. Reagoidaan siis mielialasta riippuen. Mielestäni keskustelun EU:sta on jatkuttava. Meidän on saatava aikaan eurooppalainen kansanäänestys, jossa kaikki eurooppalaiset äänestävät määräenemmistön nojalla, ja niiden, jotka sanovat ei, on sanottava, noudattavatko he äänestyksen tulosta ja pysyvät mukana, vai lähtevätkö he pois. Jos englantilaiset uskovat, että tämä huomautus on suunnattu heille, he eivät ole väärässä, koska meidän on kerta kaikkiaan lopetettava sellainen EU, joka voi olla kiristyksen uhri. Demokraattinen tila ei voi elää kiristyksen kanssa, ja jos emme onnistu ratkaisemaan tätä ongelmaa, uskon, että Euroopan demokraattinen tila ei toimi. Toinen asia, joka meidän on selkeästi ymmärrettävä, on tilanne, jossa nyt olemme. Guy Verhofstadt sanoi muutaman asian tästä aiheesta, mutta se, mikä minua eniten pelottaa, on se, että, puheenjohtaja Barroson puolesta, on käyty julkista keskustelua. Emme voittaneet vaan hävisimme, se on elämää, mutta julkisesti todella keskusteltiin. Sitten tapahtui vastakkainasettelua, ja enemmistö voitti. Arvoisa Martin Schulz, teidän ei aina pitäisi syyttää muita. Jos kaikki sosialistit olisivat äänestäneet meidän kanssamme puheenjohtaja Barrosoa vastaan, enemmistöä ei olisi ollut. Tämä on sanottava myös; te ette vain voi sanoa yhtä ja toista. Se on elämää, niin se on. Kyllä, se on totta, Martin, te pidätte toisten syyttämisestä, mutta aina joskus sosialidemokraattien pitäisi kantaa vastuu tappioistaan, muuten emme koskaan voita. Haluaisin sanoa nyt jotakin prosesseista, ja tässä olen eri mieltä kanssanne, arvoisa ministeri Reinfeldt. Saamme Eurooppa-neuvoston puheenjohtajan. En halua, että se on vallankumous. Yhtäkkiä, viime minuutilla, ehdotatte jotakuta ja viikon sisällä tehdään päätös. Mielestäni EU:lla on oikeus julkiseen keskusteluun, mielestäni kaikilla valtioilla pitäisi olla oikeus antaa lausuntonsa ehdotuksistanne. Olkoon presidentti sitten Tony Blair, Jan Peter Balkenende, Jean-Claude Juncker tai Guy Verhofstadt, mielestäni meillä on oikeus julkiseen keskusteluun. Hallitusten ei pitäisi päättää Euroopan presidentistä suljettujen ovien takana viime minuutilla. Syy siihen, miksi sanon tämän, on se, että kaikki tietävät, että nyt julkinen mielipide ei kannata Tony Blairia. Kaikki tietävät, että on epäreilua, että Jean-Claude Junckerilla ei ole mahdollisuuksia vain siksi, että liittokansleri Merkel ja presidentti Sarkozy vastustavat häntä. Tämä ei ole julkista demokraattista keskustelua. Kaikki on pantava pöydälle, ja sitten te päätätte. Sama koskee korkeaa edustajaa. Pankaa ehdotuksenne pöydälle. Minulla on teille sanottavana yksi asia. Puheenjohtaja Barroso ja Guy Verhofstadt ovat tässä asiassa oikeassa. Saitte meidät valitsemaan puheenjohtaja Barroson sanomalla, että se oli kiireellistä, ja nyt teillä tulee olemaan komissio, joka on rampa ankka ja joka vain jatkaa, kunnes päätös voidaan tehdä. Se kaikki riippuu tšekeistä. On kuitenkin myös toinen huolenaihe. Ehdotimme koko komission, myös puheenjohtaja Barroson toimikauden jatkamista, juuri siksi, että se voisi käydä Kööpenhaminaa koskevia neuvotteluja täysiaikaisesti. Minusta on mahdotonta hyväksyä sitä, että komissiota koskevaa menettelyä ei käynnistetty heti panemalla nimet pöydälle. Guy Verhofstadt teki hyvän ehdotuksen: jos tšekit eivät ilmoita kantaansa, sitten tšekeillä ei ole komission jäsentä, koska Nizzan sopimuksen nojalla komission jäsenten määrää on vähennettävä. Jos tšekit ilmoittavat kantansa ennen loppua, asiat hoidetaan Lissabonin sopimuksen puitteissa, ja heillä on oma komission jäsen. Kaikki on pantava pöydälle."@fi7 ". Elnök úr, hölgyeim és uraim! Úgy gondolom, az Írországban történtekből egyértelmű tanulságot vonhatunk le. Befejezésképpen csak egy dolgot szeretnék mondani. A Lisszaboni Szerződés után is folytatnunk kell a vitát. A Lisszaboni Szerződés még nem a történet vége. Európa alkotmányossá tétele nem állhat meg a Lisszaboni Szerződés elfogadásánál. Ha nincs bátorságunk ahhoz, hogy a Szerződés hatálybalépését követően is folytassuk a vitát, úgy vélem, történelmi lehetőséget mulasztunk el. Az írek, amint azt Guy Verhofstadt úr mondta, 67 százalékban igennel szavaztak, amely jelentős többség, mivel a valóság felnyitotta a szemüket. Elsősorban a válság valósága, amelyben megérezték, hogy szükségük van Európára. Ugyanakkor azt is érezték, hogy a szavazás – ahogy Joseph Daul úr helyesen megjegyezte – tulajdonképpen azt jelentette, hogy vagy igent mondanak, vagy elindítják a kilépési folyamatot. Fontos megérteni, hogy az európai népszavazásoknak csak úgy van értelme, ha a döntések következményekkel járnak. Ha csupán játékról vagy egyfajta szeszélyről van szó, akkor lehet nemet mondani, és minden marad a régiben. Ez pedig oda vezet, hogy mindenki az aktuális hangulatának megfelelően válaszol. Úgy vélem, folytatódnia kell az Európáról szóló vitának. El kell jutnunk egy európai népszavazásig, amelynek során minősített többség alapján minden európai polgár szavazhat, és a nemmel válaszolóknak közölniük kell, elfogadják-e a szavazás eredményét, és maradnak az Európai Unióban, vagy ki szeretnének lépni. Ha az angolok úgy érzik, ez a megjegyzés nekik szól, akkor jól gondolják, ugyanis véget kell vetnünk annak, hogy Európa zsarolás áldozatává válhasson. Egy demokratikus térség nem lehet folyamatosan kitéve a zsarolásnak, ha pedig nem sikerül megoldanunk ezt a problémát, úgy gondolom, hogy az európai demokratikus térség nem lesz működőképes. A második dolog, amit világosan meg kell értenünk, az a jelenlegi helyzet. Guy Verhofstadt már említett két-három pontot e kérdéssel kapcsolatban, ami azonban igazán megijeszt, az az, hogy Barroso úr személyével kapcsolatban nyilvános vita folyt. Nem nyertünk, veszítettünk, ilyen az élet, de valódi nyilvános vitára került sor. Ezt követően nézeteltérés alakult ki, és a többség győzött. Schulz úr, nem kellene mindig másokra mutogatnia. Ha valamennyi szocialista képviselő velünk együtt Barroso úr ellen szavazott volna, nem lett volna többségi eredmény. Ezt is ki kell mondani; nem lehet csak az egyik vagy csak a másik szempontot kiemelni. Ilyen az élet, így működik. Igen, így van, Martin, Ön szeret másokat hibáztatni, egyszer-egyszer azonban a szociáldemokratáknak is felelősséget kellene vállalniuk a saját vereségükért, ellenkező esetben sosem fogunk győzni. Most a folyamattal kapcsolatban szeretnék szólni, és e tekintetben nem értek egyet Önnel, Reinfeldt úr. Az Európai Tanácsnak saját elnöke lesz. Nem szeretném, ha ez puccs formájában valósulna meg. Hirtelen, az utolsó pillanatban javasol majd valakit, és egy héten belül döntés születik az ügyben. Úgy gondolom, Európának joga van a nyilvános vitához, és valamennyi tagállamnak joga van ahhoz, hogy véleményezze az Ön javaslatait. Legyen szó akár Blair úrról, Balkenende úrról, Jean-Claude Juncker úrról vagy Guy Verhofstadt úrról, úgy vélem, jogunk van a nyilvános vitához. Nem a kormányoknak kellene döntést hozniuk Európa elnökének személyéről, ráadásul zárt ajtók mögött, az utolsó pillanatban. Azért mondom ezt, mert mindenki tudja, hogy a mai közvélemény nem támogatja Blair urat, és azt is tudjuk, Jean-Claude Juncker úrral szemben méltánytalan lenne, ha azért nem kapna esélyt, mert Merkel asszony és Sarkozy úr ellenzik a kinevezését. Ez nem egy nyílt, demokratikus vita. Először minden véleményt meg kell hallgatnunk, és Önök azt követően dönthetnek. Ugyanez vonatkozik a főképviselő személyére is. Mindenki nyújtsa be a javaslatait. Egy dolgot szeretnék még mondani. Barroso úrnak és Verhofstadt úrnak ebben az esetben igaza van. Azért kellett megválasztanunk Barroso urat, mert Önök azzal érveltek, hogy ez sürgős lépés, most pedig egy döntésképtelen Bizottság áll majd fel, amely addig fog működni, amíg végső döntés nem születhet az ügyben. Minden a cseheken múlik. Ugyanakkor van egy további szempont is. Javaslatot tettünk a teljes Bizottság és Barroso úr mandátumának meghosszabbítására pontosan annak érdekében, hogy a testület teljes jogkörrel folytathassa le a koppenhágai konferenciával kapcsolatos tárgyalásokat. Véleményem szerint elfogadhatatlan, ha nem indítjuk haladéktalanul útjára a bizottsági folyamatot azáltal, hogy előterjesztjük a tagokra vonatkozó javaslatainkat. Találó volt Verhofstadt úr azon meglátása, hogy amennyiben a csehek nem foglalnak állást, akkor nem delegálhatnak tagot a Bizottságba, a Nizzai Szerződés értelmében ugyanis csökkenteni kell a biztosok számát. Ha a csehek még az eljárás lezárását megelőzően állást foglalnak, a döntés a Lisszaboni Szerződés értelmében születik majd meg, és ebben az esetben delegálhatják saját biztosukat. Tiszta lapokkal kell játszani."@hu11 "Signor Presidente, onorevoli colleghi, a mio parere dobbiamo fare tesoro di quanto è accaduto in Irlanda. Per concludere, vorrei sollevare un ultimo punto. Il dibattito dovrebbe proseguire anche dopo il trattato di Lisbona. Tale trattato non rappresenta la conclusione di tutto. La costituzionalizzazione dell’Europa non si può fermare con il trattato di Lisbona. Se non avremo il coraggio di continuare il dibattito una volta che il trattato di Lisbona sarà entrato in vigore, perderemo un appuntamento importante con la storia, l’appuntamento con l’Europa. Gli irlandesi, come ha testé ricordato il collega Verhofstadt, si sono espressi con una percentuale del 67 per cento, un’ampia maggioranza, perché la realtà ha imposto loro una visione chiara. La realtà della crisi, in primo luogo, nella quale hanno avvertito la necessità dell’Europa. Si sono tuttavia anche accorti che con questo voto – come ha ricordato giustamente l’onorevole Daul – o rispondevano affermativamente o iniziavano il processo di uscita dall’Unione. Occorre comprendere che i referendum in Europa hanno senso solamente se implicano delle conseguenze. Se si tratta di un gioco, di un capriccio, si può votare di no e le cose proseguono come se niente fosse. Si reagisce a seconda del proprio stato d’animo. Credo che il dibattito sull’Europa debba continuare. Dobbiamo arrivare a un referendum europeo in cui tutti gli europei votino sulla base di una maggioranza qualificata e chi si esprime a sfavore debba chiarire se rispetta il voto e se intende restare o andarsene. Se gli inglesi si ritengono i destinatari di tale osservazione, sappiano che non si sbagliano, perché dobbiamo porre fine una volta per tutto ad un’Europa che possa essere vittima di ricatti. Uno spazio democratico non può convivere col ricatto e se non riusciremo a risolvere questo problema, ritengo che lo spazio democratico europeo sia destinato a fallire. La seconda cosa che dobbiamo capire è la situazione in cui ci troviamo. L’onorevole Verhofstadt ha fatto un paio di osservazioni sull’argomento, ma quel che mi spaventa è che per il presidente Barroso c’è stato un dibattito pubblico. Non abbiamo vinto, abbiamo perso, così è la vita, ma c’è stato un vero e proprio dibattito pubblico, un confronto, e la maggioranza ha vinto. Onorevole Schulz, non dovrebbe sempre puntare il dito contro gli altri. Se tutti i socialisti avessero votato con noi contro il presidente Barroso, non si sarebbe raggiunta la maggioranza. Anche questo va detto; non si può sostenere una cosa o un’altra. Così è la vita; così vanno le cose. Sì, è vero, Martin, a te piace incolpare gli altri, ma una volta tanto i socialdemocratici dovrebbero assumersi la responsabilità delle loro sconfitte, altrimenti non vinceremo mai. Vorrei ora soffermarmi sul processo, ed esprimere il mio disaccordo con lei, signor Presidente in carica Reinfeldt. Avremo un presidente del Consiglio europeo. Non voglio che sia un colpo di Stato. All’improvviso, all’ultimo minuto, presenterete qualcuno e, nel giro di una settimana, la decisione sarà già stata presa. A mio parere l’Europa ha diritto a un dibattito pubblico, tutti gli Stati dovrebbero avere l’opportunità di esprimersi sulle sue proposte. Che si tratti di Blair, Balkenende, del primo ministro Juncker o dell’onorevole Verhofstadt, abbiamo diritto a un dibattito pubblico. Non dovrebbero essere i governi a decidere sul presidente dell’Europa, a porte chiuse e all’ultimo minuto. Il motivo per cui lo puntualizzo è che tutti sanno che, ad oggi, l’opinione pubblica non è favorevole a Blair, così come tutti sanno che è ingiusto che il primo ministro Juncker non abbia alcuna possibilità semplicemente perché il cancelliere, signora Merkel, e il presidente Sarkozy sono contro di lui; questo non è un dibattito pubblico democratico. Dobbiamo mettere tutto sul tavolo, solo poi potrete decidere; lo stesso vale anche per l’Alto rappresentante; mettete le vostre proposte sul tavolo. Vorrei dirvi una cosa. In questo caso hanno ragione sia il presidente Barroso sia l’onorevole Verhofstadt. Ci avete fatto eleggere il presidente Barroso dicendoci che era una questione urgente e adesso vi ritrovate con una Commissione zoppa che arrancherà fintantoché non verrà presa una decisione. Dipende tutto dai cechi. Va tuttavia fatta un’altra considerazione. Abbiamo proposto di prorogare tutta la Commissione, compreso il presidente Barroso, proprio per permetterle di condurre le trattative per Copenaghen a tempo pieno. Ritengo sia inaccettabile non avviare immediatamente la procedura per la Commissione mettendo i nomi sul tavolo. L’onorevole Verhofstadt ha fatto una proposta ragionevole: se i cechi non chiariranno la loro posizione, non disporranno di alcun commissario, in quanto ai sensi del trattato di Nizza, occorrerà ridurre il numero dei commissari. Se i cechi prenderanno posizione prima della conclusione del processo, si seguirà la procedura prevista dal quadro del trattato di Lisbona e i cechi potranno avere un commissario. Bisogna mettere tutto sul tavolo."@it12 "Pone pirmininke, ponios ir ponai, aš manau, kad mes turėtume pasimokyti iš to, kas įvyko Airijoje. Baigdamas norėčiau pasakyti vieną dalyką. Mes turėtume tęsti diskusiją ir po Lisabonos sutarties. Lisabonos sutartis nėra viso ko pabaiga. Europos konstitucinė sąranga neapsiriboja Lisabonos sutartimi. Jei mes neturėsime drąsos tęsti diskusijas, turėdami Lisabonos sutartį, manau, niekada neįvyks rimtas su istorija su Europa. Kaip minėjo Guy Verhofstadt, 67 proc. Airijos rinkėjų – didžioji dauguma – balsavo „taip“, nes krizė privertė juos pažvelgti į tikrovę. Krizės sąlygomis jie pajuto, kaip jiems reikalinga Europa. Vis dėlto jie taip pat suvokė, kad šis rezultatas – kaip teisingai pastebėjo Joseph Daul – reiškia tai, kad jie arba sako „taip“, arba pasitraukia. Būtina suprasti, kad referendumai turi prasmę tik tada, jei turi tam tikras pasekmes. Jei tai žaidimas, užgaida, galima sakyti „ne“, tačiau niekas nuo to nesikeis. Todėl jūs reaguojate pagal tai, kokia yra jūsų nuotaika. Manau, kad diskusija dėl Europos turėtų būti tęsiama toliau. Mums reikalingas Europos referendumas, kur visi europiečiai balsuotų kvalifikuotąja dauguma, ir jei jie pasakys „ne“, turėtų prisiimti už tai atsakomybę ir nuspręsti, ar pasilikti, ar išeiti. Jei britai mano, kad ši pastaba skirta jiems, tai jie yra teisūs, nes mes turime pagaliau baigti Europos šantažo politiką. Demokratinėje erdvėje šantažas yra nepriimtinas, ir manau, kad Europos demokratinė erdvė galės tinkamai veikti tik tada, kai mes išspręsime šį klausimą. Kitas dalykas, į kurį mes turime atsižvelgti, yra padėtis, kurioje mes šiuo metu esame. Guy Verhofstadt šiuo klausimu minėjo pora ar trejetą dalykų, tačiau – aš kreipiuosi į José Manuelį Barroso – aišku, kad visuomenės diskusija įvyko. Mes nelaimėjome, mes pralaimėjome, toks gyvenimas, tačiau tai buvo tikra visuomenės diskusija. Toliau sekė konfrontacija, ir dauguma nugalėjo. Pone Martinai Schulzai, jūs neturėtumėte visuomet pirštu rodyti į kitus. Jei visi socialistai būtų balsavę su mumis prieš José Manuelį Barroso, jo kandidatūra nebūtų surinkusi daugumos. Tai taip pat būtina nurodyti; negalima tik sakyti viena ar kita. Tai – gyvenimas; yra taip, kaip yra. Taip, pone Martinai, tiesa, kad jūs mėgstate kaltinti kitus, tačiau retkarčiais socialdemokratai turėtų prisiimti atsakomybę už pralaimėjimus, kitaip neįmanomas joks laimėjimas. Dabar norėčiau šį tą naujo pasakyti apie patį procesą ir nenorėčiau sutikti su jumis, Frederikai Reinfeldtai. Netrukus mes turėsime Europos Vadovų Tarybos pirmininką. Nenorėčiau, kad tai primintų . Staiga, paskutinę akimirką jūs pasiūlote kažkokią kandidatūrą, ir per savaitę priimamas sprendimas. Manau, kad Europa turi turėti teisę į visuomenės diskusijas, ir visos valstybės turi teisę pareikšti nuomonę dėl jūsų pasiūlymų. Kad ir kas tai būtų – Tony Blair, Jan Peter Balkenende, Jean-Claude Juncker ar Guy Verhofstadt, manau, kad visuomenės diskusija būtina. Europos Vadovų Tarybos pirmininkas neturėtų būti renkamas už uždarų durų, paskutinę minutę, ir ne vyriausybės turėtų tai daryti. Aš tai sakau dėl to, kad visiems žinoma, jog šiandien visuomenės nuomonė nėra palanki Tony Blairui, taip pat neteisinga, kad Jean-Claude Juncker neturi galimybių, nes jo kandidatūrai nepritaria Angela Merkel ir Nicolas Sarkozy. Tai nėra demokratinė visuomenės diskusija. Mes turime svarstyti įvairias kandidatūras, ir tuomet jūs galėsite spręsti. Tai taip pat tinka ir vyriausiajam įgaliotiniui. Todėl teikite mums savo pasiūlymus. Turiu jums pasakyti vieną dalyką. José Manuel Barroso yra teisus ir Guy Verhofstadt šiuo atveju yra teisus. Mes išrinkome José Manuelį Barroso dėl to, kad tai buvo labai skubu, o dabar iki to laiko, kol bus priimtas sprendimas, turės dirbti „šlubosios anties“ Komisija. Viskas priklauso nuo čekų. Vis dėlto galimas ir kitoks variantas. Mes siūlėme pratęsti Komisijos darbą drauge su José Manueliu Barroso tam, kad ji galėtų atstovauti mums derybose Kopenhagoje. Manau, kad būtų nepriimtina nepradėti Komisijos procedūros nedelsiant ir nesiūlyti kandidatūrų. Gerą pasiūlymą pateikė Guy Verhofstadt: jei čekai nenurodys savo pozicijos, tuomet Čekija neturės savo Komisijos nario, nes pagal Nicos sutartį Komisijos narių skaičius turi būti sumažintas. Jei čekai pagaliau pareikš savo poziciją, bus vadovaujamasi Lisabonos sutartimi, ir Čekija turės savo Komisijos narį. Kiekvienu atveju būtina teikti pasiūlymus."@lt14 "Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi, manuprāt, mums ir jāmācās no Īrijā notikušā. Noslēgumā es gribētu teikt tikai vienu. Mums jāturpina šīs debates arī pēc Lisabonas līguma noslēgšanas. Ar Lisabonas līgumu nekas nebeidzas. Eiropas konstitucionalizācija nedrīkst apstāties līdz ar Lisabonas līgumu. Ja mums nebūs gana drosmes turpināt šīs debates pēc Lisabonas līguma ieviešanas, manuprāt, mēs palaidīsim garām nozīmīgu tikšanos — Eiropas tikšanos — ar vēsturi. Kā teica „par” nobalsoja 67 % īru, kas ir lielākais vairākums, jo realitāte viņu skatījumu padarīja skaidrāku. Pirmām kārtām jau krīzes realitāte, kurā viņi sajuta nepieciešamību pēc Eiropas. Tomēr viņi arī saprata, ka balsojums — kā pamatoti minēja — patiesībā nozīmē vai nu viņu piekrišanu, vai izstāšanās procesa sākumu. Ir jāsaprot, ka referendumiem Eiropā ir jēga tikai tad, ja tiem ir sekas. Ja tā ir spēle, iegriba, var teikt „nē”, bet tas, kā parasti, ir darījums. Tāpēc reakcija ir atkarīga no noskaņojuma. Es uzskatu, ka debatēm par Eiropu ir jāturpinās. Mums ir jānonāk līdz referendumam Eiropā, kurā visi eiropieši balso, pamatojoties uz kvalificētu balsu vairākumu, un tiem, kuri ir „pret”, ir jāpasaka, vai viņi atzīst balsojuma iznākumu un turpina piedalīties, vai izstājas. Ja angļi uzskata, ka šī piezīme attiecas uz viņiem, viņi nekļūdās, jo mums reizi par visām reizēm ir jādara gals tādai Eiropai, kuru ir iespējams šantažēt. Demokrātiskā telpā šantāžai nav vietas, un, ja mēs neatrisināsim šo problēmu, tad, manuprāt, Eiropai nebūs demokrātiskas telpas. Otrkārt, mums skaidri jāizprot pašreizējā situācija. saistībā ar šo tematu minēja divas vai trīs lietas, bet kungs, mani biedē tas, ka ir notikušas publiskas debates. Mēs neuzvarējām, mēs zaudējām, tāda ir dzīve, bet notika vērā ņemamas publiskas debates. Tad bija konfrontācija, un vairākums uzvarēja. kungs, jums vienmēr nevajadzētu rādīt ar pirkstu uz citiem. Ja visi sociālisti ar mums būtu balsojuši pret kungu, nekāda vairākuma nebūtu. Tas arī ir jāpasaka; nevar vienkārši teikt to, kas ienāk prātā. Tāda ir dzīve, tā tas notiek. Jā, tas tiesa jums patīk vainot citus, bet reizēm sociālajiem demokrātiem vajadzētu uzņemties atbildību par saviem zaudējumiem, citādi mēs nekad neuzvarēsim. Tagad es gribētu šo to pateikt par procesu, un te nu es jums nepiekrītu kungs. Mums būs Eiropadomes priekšsēdētājs. Es nevēlos, lai šis būtu Pēkšņi pēdējā mirklī jūs kādu uzrunāsiet, un nedēļas laikā lēmums jau būs pieņemts. Manuprāt, Eiropai ir tiesības uz publiskām debatēm, un visām dalībvalstīm ir jābūt tiesībām izteikties par jūsu priekšlikumiem. Lai tas būtu kungs kungs vai manuprāt, mums ir tiesības uz publiskām debatēm. Par Eiropas vadītāju nav jālemj valdībām aiz slēgtām durvīm un pēdējā brīdī. Es to saku tāpēc, ka visi zina — sabiedrība pašlaik neatbalsta kungu, visi zina — nav godīgi, ka nav izredžu tikai tāpēc, ka kundze un kungs viņu neatbalsta. Tās nav demokrātiskas publiskas debates. Mums jāliek galdā visas kārtis un tikai tad jāizlemj. Tas pats attiecas uz Augsto pārstāvi. Izsakiet savus priekšlikumus! Man sakāms tikai viens. kungam ir taisnība, un arī kungam šajā sakarā ir taisnība. Jūs mums likāt balsot par kungu, sakot, ka tas ir steidzami, un nu jums būs „klibas pīles” Komisija, kas turpinās darbu, līdz tiks pieņemts lēmums. Viss ir atkarīgs no čehiem. Tomēr ir vēl kāds apsvērums. Mēs ierosinājām paplašināt Komisijas sastāvu, arī kungs to ierosināja, lai tā varētu vadīt sarunas par Kopenhāgenu ar pilnu sparu. Manuprāt, ir nepieņemami atlikt Komisijas izveides procedūru, nosaucot kandidātu vārdus. kungam bija labs priekšlikums: ja čehi neatklās savu nostāju, viņiem nebūs komisāra, jo saskaņā ar Nicas līgumu komisāru skaits būs jāsamazina. Ja čehi atklās savu nostāju pirms noslēguma, viss notiks saskaņā ar Lisabonas līgumu, un viņiem būs komisārs. Visām kārtīm ir jābūt galdā."@lv13 "Monsieur le Président, chers collègues, je crois qu'il faut tirer les leçons lucides de ce qui s'est passé en Irlande. Pour en finir, je voudrais dire simplement une chose. Nous devrons continuer les débats après le traité de Lisbonne. Le traité de Lisbonne, ce n'est pas la fin de l'histoire. La constitutionnalisation de l'Europe ne peut pas s'arrêter avec le traité de Lisbonne. Si nous n'avons pas la force de continuer ce débat une fois le traité de Lisbonne en place, je crois que nous manquerons un grand rendez-vous avec l'histoire, le rendez-vous de l'Europe. Les Irlandais ont voté, et Guy Verhofstadt a raison, à 67 % – donc à une grande majorité – parce que la réalité a imposé une vision claire. La réalité de la crise, d'abord, où ils ont senti que l'Europe leur était nécessaire. Mais ils ont aussi senti que ce vote impliquait, en fait, – et cela, Joseph Daul l'a dit et il a raison – que, soit ils disaient oui, soit ils entraient dans un processus de sortie. Ce qu'il faut donc comprendre, c'est que les référendums en Europe n'ont de sens que s'ils ont des conséquences. Si c'est un jeu, une humeur, vous pouvez dire non, mais de toute façon, ça continuera comme avant. Alors, on réagit selon son humeur. Et je crois qu'il faudra continuer dans le débat sur l'Europe. Il faudra arriver à un référendum européen, où tous les Européens votent à la majorité qualifiée, et ceux qui disent non devront dire s'ils respectent le vote et restent dedans, ou s'ils sortent. Si les Anglais croient que cette remarque s'adresse à eux, ils n'ont pas tort. Parce qu'il faut arrêter de toujours avoir une Europe qui puisse être victime de chantage. Un espace démocratique ne peut pas vivre avec le chantage, et si nous n'arrivons pas à régler ce problème, je crois que l'espace démocratique européen ne fonctionnera pas. La deuxième chose qu'il faut comprendre avec lucidité, c'est la situation dans laquelle nous sommes. Guy Verhofstadt a dit deux ou trois choses à ce sujet. Mais ce qui me fait peur, c'est que, pour M. Barroso, il y a eu un débat public. On n'a pas gagné, on a perdu, c'est la vie. Mais il y a eu un véritable débat public. Ensuite, il y a eu une confrontation. Vous avez réussi, la majorité! Martin Schulz, il ne faut pas toujours pointer le doigt sur les autres. Si tous les socialistes avaient voté avec nous contre M. Barroso, il n'aurait pas eu de majorité. Cela aussi, il faut le dire, et pas simplement dire ceci ou cela. C'est la vie, c'est comme ça. Oui, c'est vrai, Martin, tu es toujours à dire "les autres, les autres". Il faut aussi, quelquefois, que les sociaux-démocrates apprennent à prendre leurs responsabilités dans les défaites. Sans cela, on ne gagnera jamais. Je voudrais maintenant dire une chose sur le processus. Et là, je ne suis pas d'accord avec vous, Monsieur Reinfeldt. Nous allons avoir un président du Conseil européen. Je ne veux pas que ce soit un coup d'État. Tout d'un coup, au dernier moment, vous allez proposer quelqu'un. En une semaine, la décision aura été rendue. Je trouve que l'Europe a le droit d'avoir un débat public, que les opinions publiques de tous les États doivent avoir le droit de se prononcer sur vos propositions. Qu'il s'agisse de M. Blair, de M. Balkenende, de M. Jean-Claude Juncker ou de M. Guy Verhofstadt, je crois que nous avons le droit d'avoir un débat public. Il ne faut pas que ce soient les gouvernements qui, en catimini, décident du président de l'Europe au dernier moment. Pourquoi est-ce que je dis cela? Parce que tout le monde sait que, aujourd'hui, les opinions publiques ne sont pas favorables à M. Blair. Parce que tout le monde sait qu'il est inadmissible que Jean-Claude Juncker n'ait aucune chance parce que Mme Merkel et M. Sarkozy sont tout simplement contre. Ce n'est pas un débat public démocratique. Il faut mettre tout sur la table et après, vous déciderez. La même chose s'applique pour le haut représentant. Mettez les propositions sur la table. Je vais vous dire une chose. Là, M. Barroso a raison, M. Verhofstadt a raison. Vous nous avez fait élire M. Barroso en disant qu'il y avait urgence. Et maintenant, vous allez avoir une Commission " " qui va suivre les choses jusqu'à ce qu'une décision soit possible. Cela dépend des Tchèques. Mais il y a autre chose. Nous avions proposé de prolonger toute la Commission, y compris M. Barroso, justement pour qu'elle soit capable de mener les négociations à temps plein pour Copenhague. Je trouve inadmissible de ne pas lancer le processus de la Commission tout de suite, en mettant les noms sur la table. Et M. Verhofstadt a fait la bonne proposition: si les Tchèques ne se prononcent pas, eh bien, les Tchèques n'auront pas de commissaire, puisqu'il faudra réduire, en vertu du traité de Nice, le nombre de commissaires. Et si les Tchèques se prononcent avant la fin, les choses se passeront dans le cadre du traité de Lisbonne et ils auront un commissaire. Il faut mettre tout sur la table."@mt15 ". Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik denk dat wij duidelijk lering moeten trekken uit hetgeen in Ierland is gebeurd. Tot slot zou ik nog één ding willen zeggen. Wij moeten het debat na het Verdrag van Lissabon voortzetten. Het Verdrag van Lissabon is niet het einde van het verhaal. De constitutionalisering van Europa mag niet stoppen met het Verdrag van Lissabon. Indien wij niet de moed hebben dit debat voort te zetten zodra het Verdrag van Lissabon er eenmaal is, denk ik dat wij een serieus rendez-vous met de geschiedenis, het rendez-vous van Europa, zullen missen. De Ieren hebben, zoals Guy Verhofstadt zei, met 67 procent, met een grote meerderheid voor gestemd omdat de werkelijkheid hen dwong de zaken onder ogen te zien. Om te beginnen de werkelijkheid van de crisis, waardoor ze hebben gemerkt dat zij Europa nodig hebben. Zij hebben echter tevens gemerkt dat zij – zoals Joseph Daul terecht heeft gezegd – met dit referendum in feite ofwel “ja” zeiden ofwel een uittredingsproces op gang brachten. Wij moeten dus wel begrijpen dat referenda in Europa slechts zin hebben indien zij gevolgen hebben. Als het om een spelletje, een gril gaat, kun je “nee” zeggen, maar dan is het . Je reageert dan dus afhankelijk van je humeur. Ik denk dat wij het debat over Europa moeten voortzetten. Wij moeten zien te komen tot een Europees referendum, waarbij alle Europeanen op basis van een gekwalificeerde meerderheid kunnen stemmen, en degenen die dan “nee” zeggen, moeten laten weten of zij de uitslag respecteren en lid blijven of uittreden. Indien de Engelsen denken dat deze opmerking aan hen gericht is, hebben ze geen ongelijk. We moeten namelijk eens en voor altijd een eind maken aan een Europa dat het slachtoffer kan worden van chantage. Een ruimte van democratie kan niet bestaan met chantage, en indien wij er niet in slagen dit probleem op te lossen, zal de Europese ruimte van democratie naar mijn mening niet functioneren. De tweede zaak die wij goed moeten begrijpen, betreft de situatie waarin wij ons bevinden. Guy Verhofstadt heeft enkele opmerkingen gemaakt over dit onderwerp, maar wat mij angst inboezemt, is dat er in de ogen van de heer Barroso sprake is geweest van een publiek debat. Wij hebben niet gewonnen, wij hebben verloren, zo is het leven, maar er is wel sprake geweest van een echt publiek debat. Vervolgens is er een confrontatie geweest en heeft de meerderheid gewonnen. Mijnheer Schulz, u moet niet altijd met uw vinger naar anderen wijzen. Indien alle socialisten met ons tegen de heer Barroso zouden hebben gestemd, zou er geen meerderheid zijn geweest. Ook dat moet gezegd worden. U kunt niet eenvoudigweg dit of dat zeggen. Zo is het leven nu eenmaal. Het is waar, Martin, je houdt ervan anderen de schuld te geven, maar af en toe zouden de sociaaldemocraten de verantwoordelijkheid op zich moeten nemen voor hun nederlagen, anders winnen we nooit. Ik wil nu iets zeggen over het proces, en hierover ben ik het niet met u eens, mijnheer Reinfeldt. We krijgen een voorzitter van de Europese Raad. Ik wil niet dat dit een staatsgreep wordt. Opeens, op het laatste moment, stelt u iemand voor, en binnen een week wordt de beslissing genomen. Ik vind dat Europa recht heeft op een publiek debat, dat alle lidstaten het recht zouden moeten hebben zich uit te spreken over uw voorstellen. Of het nu gaat om de heer Blair, de heer Balkenende, de heer Jean-Claude Juncker of de heer Guy Verhofstadt, ik vind dat wij recht hebben op een publiek debat. Het mag niet zo zijn dat de regeringen achter gesloten deuren op het laatste moment een beslissing nemen over de voorzitter van Europa. Ik zeg dit omdat iedereen weet dat de publieke opinie momenteel niet voor de heer Blair is en omdat iedereen weet dat het niet eerlijk is dat Jean-Claude Juncker geen schijn van kans maakt omdat mevrouw Merkel en de heer Sarkozy nu eenmaal tegen hem zijn. Dit is geen publiek democratisch debat. We moeten de kaarten op tafel leggen, en vervolgens moet u dan een beslissing nemen. Hetzelfde geldt voor de hoge vertegenwoordiger. Leg uw voorstellen op tafel. Ik wil u één ding zeggen. Op dit punt heeft de heer Barroso gelijk, en heeft de heer Verhofstadt gelijk. U hebt ons de heer Barroso laten kiezen door te zeggen dat er haast bij was. En nu krijgt u een vleugellamme Commissie die haar werkzaamheden voortzet totdat een beslissing mogelijk is. Alles hangt af van de Tsjechen. Maar er is nog iets anders. Wij hebben voorgesteld de gehele Commissie, de heer Barroso inbegrepen, te herbenoemen zodat de onderhandelingen voor Kopenhagen op een fulltime basis gevoerd zouden kunnen worden. Ik vind het onaanvaardbaar dat het proces van de benoeming van de Commissie niet meteen in gang wordt gezet en de namen niet op tafel worden gelegd. De heer Verhofstadt heeft een goed voorstel gedaan: indien de Tsjechen zich niet uitspreken, krijgen de Tsjechen geen commissaris omdat het aantal commissarissen moet worden verminderd op grond van het Verdrag van Nice. Indien de Tsjechen zich vóór het einde uitspreken, gaan de zaken door zoals bepaald in het Verdrag van Lissabon en krijgen zij een commissaris. Alles moet op tafel komen."@nl3 ". Panie przewodniczący, panie i panowie! Uważam, że należy wyciągnąć wyraźne wnioski z tego, co zaszło w Irlandii. Na zakończenie powiem jedną rzecz. Po przyjęciu traktatu lizbońskiego powinniśmy kontynuować debatę. Traktat lizboński to nie koniec. Proces tworzenia konstytucji dla Europy nie może zatrzymać się na traktacie lizbońskim. Jeśli nie mamy odwagi kontynuować tej debaty po przyjęciu traktatu lizbońskiego, to moim zdaniem przegapimy ważne spotkanie z historią, spotkanie z udziałem Europy. Irlandczycy, jak wspomniał pan poseł Guy Verhofstadt, opowiedzieli się ogromną większością 67% głosów, ponieważ rzeczywistość wyostrzyła im wzrok. Rzeczywistość kryzysowa przede wszystkim, w której poczuli, że potrzebują Europy. Poczuli też jednak, że to głosowanie w istocie oznacza – jak słusznie zauważył pan poseł Joseph Daul – że albo zagłosują „za”, albo rozpoczną procedurę wystąpienia z Unii. Należy pojąć, że referenda w Europie mają sens jedynie wtedy, gdy rodzą skutki. Jeśli to gra, kaprys, to można powiedzieć „nie”, lecz działać „jak gdyby nigdy nic”. Reakcja zależy zatem od nastroju. Żywię przekonanie, że debatę w sprawie Europy należy kontynuować. Jej zwieńczeniem powinno być europejskie referendum, w którym wszyscy Europejczycy zagłosują na zasadzie kwalifikowanej większości, a ci, którzy powiedzą „nie”, muszą określić, czy uznają wynik głosowania i zostają, czy też odchodzą. Jeśli Anglicy uważają, że ta uwaga jest skierowana do nich, to nie mylą się, gdyż musimy położyć kres raz na zawsze Europie, która może paść ofiarą szantażu. W przestrzeni demokratycznej nie ma miejsca na szantaż i jeśli nie zdołamy poradzić sobie z tym problemem, to przestrzeń demokratyczna nie będzie miała racji bytu. Druga rzecz, którą musimy jasno zrozumieć, to sytuacja, w jakiej się znajdujemy. Guy Verhofstadt powiedział dwie lub trzy rzeczy na ten temat, lecz przeraża mnie to, że w sprawie pana przewodniczącego Barroso odbyła się debata publiczna. Nie wygraliśmy, przegraliśmy. Takie jest życie, ale odbyła się prawdziwa debata publiczna. Doszło do konfrontacji i wygrała większość. Panie pośle Schulz! Nie powinien pan wiecznie wytykać innych palcem. Jeśli wszyscy socjaliści zagłosowaliby wraz z nami przeciwko panu przewodniczącemu Barroso, to nie powstałaby większość. I to należy również dodać; nie można sobie powiedzieć tego czy tamtego tak po prostu. Takie jest życie; tak się sprawy mają. To prawda, Martinie, lubisz winić innych, lecz od czasu do czasu socjaldemokraci powinni wziąć odpowiedzialność za swoje porażki, inaczej nigdy nie wygramy. Powiem teraz kilka słów o procesie i w tej kwestii nie zgadzam się z panem przewodniczącym Reinfeldtem. Zamierzamy powołać przewodniczącego Rady Europejskiej. Nie chcę, aby odbyło się to w atmosferze zamachu stanu. Z nagła, w ostatniej chwili zamierza pan przedstawić kandydata, a w ciągu tygodnia ma zapaść decyzja. Uważam, że Europa ma prawo do publicznej debaty, że wszystkie państwa powinny mieć prawo do zaopiniowania pańskich propozycji. Niezależnie od tego, czy chodzi o pana premiera Blaira, pana premiera Balkenende, pana premiera Jean-Claude’a Junckera czy pana posła Guya Verhofstadta, uważam, że mamy prawo do publicznej debaty. O wyborze prezydenta Europy nie powinny decydować rządy za zamkniętymi drzwiami, w ostatniej chwili. Mówię o tym dlatego, ponieważ każdy wie, że dziś opinia publiczna nie sprzyja panu premierowi Blairowi, każdy wie, że niesprawiedliwie pozbawia się szans pana premiera Jeana-Claude’a Junckera tylko dlatego, że jego kandydaturze są przeciwni pani kanclerz Merkel i pan prezydent Sarkozy. Nie przypomina to demokratycznej debaty publicznej. Musimy przedstawić wszystkie propozycje i dopiero wtedy podejmą państwo decyzję. To samo tyczy się Wysokiego Przedstawiciela. Przedstawcie swoje propozycje. Jeszcze jedno. W tym przypadku rację ma pan przewodniczący Barroso, jak również pan poseł Verhofstadt. Do wyboru pana przewodniczącego Barroso przekonał nas pan tym, że to pilne, a teraz Komisja będzie kuleć do czasu, kiedy będzie można podjąć decyzję. Wszystko zależy od Czechów. Istnieje jednak inny wzgląd. Zaproponowaliśmy wydłużenie kadencji całej Komisji, wraz z panem przewodniczącym Barroso, właśnie po to, by mogła skończyć na czas negocjacje przed konferencją w Kopenhadze. Uważam za niedopuszczalne wstrzymywanie uruchomienia procedury powołania Komisji od razu, poprzez przedstawienie kandydatur. Pan poseł Verhofstadt złożył dobrą propozycję: jeśli Czesi nie przedstawią swojego stanowiska, to nie będą mieli komisarza, ponieważ na mocy traktatu z Nicei należy zredukować liczbę komisarzy. Jeśli natomiast Czesi przedstawią swoje stanowisko przed zakończeniem procedury, wtedy będzie można działać na podstawie traktatu lizbońskiego i komisarza otrzymają. Wszystkie karty muszą się znaleźć na stole."@pl16 ". Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, penso que temos de retirar lucidamente as lições do que aconteceu na Irlanda. Para terminar, gostaria simplesmente de dizer uma coisa. Teremos de continuar os debates depois do Tratado de Lisboa. O Tratado de Lisboa não é o fim da linha. A constitucionalização da Europa não pode parar com o Tratado de Lisboa. Se não tivermos a força de continuar este debate quando o Tratado de Lisboa estiver em vigor, penso que teremos falhado um passo importante da história, um passo importante da Europa. Os Irlandeses votaram favoravelmente - e Guy Verhofstadt tem toda a razão, por 67%, ou seja, por uma claríssima maioria - porque a realidade impôs uma visão clara. Antes de mais, a realidade da crise, em que eles sentiram que a Europa lhes era necessária. Mas sentiram também que este voto implicava, na prática - como já disse Joseph Daul com toda a razão -, que, ou diziam sim, ou entravam num processo de saída. O que há que perceber, portanto, é que os referendos na Europa só têm sentido se tiverem consequências. Se for um jogo, uma questão de humor, podem dizer que não mas continua tudo na mesma. Então, reagiram segundo o seu humor. Mas penso que há que continuar o debate sobre a Europa. Há que chegar a um referendo europeu, em que todos os Europeus votem por maioria qualificada, e aqueles que disserem "não" deverão dizer se respeitam o resultado e se mantêm dentro, ou se saem. Se os Ingleses pensarem que esta observação lhes é dirigida, não estão enganados. Porque há que acabar com esta situação em que a Europa pode sempre ser vítima de chantagem. Um espaço democrático não pode viver com chantagens, e, se não conseguirmos resolver este problema, penso que o espaço democrático europeu não irá funcionar. A segunda coisa que temos de compreender com lucidez é a situação em que nos encontramos. Guy Verhofstadt disse duas ou três coisas sobre o assunto. Mas o que me mete medo é o facto de, para o Presidente Barroso, ter havido um debate público. Não ganhámos, perdemos, é a vida! Mas houve um verdadeiro debate público. Em seguida, houve um confronto. E o senhor ganhou a maioria. Senhor Deputado Schulz, não devemos estar sempre a apontar o dedo aos outros. Se todos os socialistas tivessem votado connosco contra José Manuel Barroso, ele não teria tido a maioria. Também isto tem de ser dito, e não apenas isto ou aquilo. A vida é assim. Sim, Martin, é verdade, passas a vida a dizer "os outros, os outros". Por vezes também é preciso que os sociais-democratas aprendam a assumir as suas responsabilidades nas derrotas. Sem isso, nunca ganharemos. Gostaria agora de dizer uma coisa sobre o aspecto processual. E aqui não estou de acordo consigo, Senhor Presidente Reinfeldt. Vamos ter um Presidente do Conselho Europeu. Não quero que seja um golpe de Estado. De repente, no último momento, os senhores vão propor alguém. Numa semana, a decisão terá sido tomada. Penso que a Europa tem o direito de proceder a um debate público, penso que as opiniões públicas de todos os Estados-Membros devem ter o direito de se pronunciar sobre as vossas propostas. Quer se trate do Sr. Blair, do Sr. Balkenende, do Sr. Jean-Claude Juncker ou do Sr. Guy Verhofstadt, penso que temos direito a um debate público. Não devem ser os governos a decidirem, à porta fechada, sobre o Presidente da Europa, no último momento. Porque é que estou a dizer isto? Porque todos sabemos que, neste momento, as opiniões públicas não são favoráveis ao Sr. Blair. Porque todos sabemos que é inadmissível que o Sr. Jean-Claude Juncker não tenha qualquer hipótese muito simplesmente porque a Sra. Merkel e o Sr. Sarkozy estão contra. Não é um debate público democrático. É preciso colocar tudo em cima da mesa, e então os senhores decidem. A mesma coisa se aplica ao Alto Representante. Coloquem as propostas em cima da mesa. Posso dizer-lhes uma coisa. Neste caso, o Sr. Barroso tem razão, o Sr. Verhofstadt tem razão. Fizeram-nos eleger José Manuel Barroso dizendo-nos que era urgente. E agora vão ter uma Comissão ", que vai seguir as coisas até que seja possível uma decisão. Vai depender dos Checos. Mas há outra coisa. Tínhamos proposto prolongar toda a Comissão, incluindo o Presidente Barroso, precisamente para que ela fosse capaz de conduzir as negociações a tempo inteiro para Copenhaga. Considero inadmissível não lançar o processo da Comissão imediatamente, colocando os nomes em cima da mesa. E o Sr. Verhofstadt fez a proposta correcta: se os Checos não se pronunciarem, pois bem, os Checos não terão Comissário, pois será necessário reduzir, nos termos do Tratado de Nice, o número de Comissários. E se os Checos se pronunciarem antes do fim, as coisas processar-se-ão no quadro do Tratado de Lisboa e eles terão um Comissário. Temos de colocar tudo em cima da mesa."@pt17 "Dle Preşedinte, doamnelor şi domnilor, cred că trebuie să învăţăm o lecţie clară din cele întâmplate în Irlanda. În încheiere, aş dori să mai adaug un lucru. Trebuie să continuăm dezbaterea şi după Tratatul de la Lisabona. Tratatul de la Lisabona nu reprezintă sfârşitul poveştii. Constituţionalizarea Europei nu se poate opri odată cu Tratatul de la Lisabona. Dacă nu avem curajul de a continua această dezbatere după ce Tratatul de la Lisabona va intra în vigoare, cred că vom rata o mare întâlnire cu istoria, întâlnirea Europei cu istoria. Irlandezii, după cum a spus Guy Verhofstadt, au votat în proporţie de 67%, ceea ce reprezintă o mare majoritate, pentru că realitatea le-a impus o viziune clară. În primul rând, realitatea crizei, în care au simţit că au nevoie de Europa. Au simţit însă şi faptul că acest vot implica, de fapt - aşa cum a spus-o în mod corect Joseph Daul - fie un răspuns pozitiv din partea lor, fie demararea unui proces de ieşire din UE. Ceea ce trebuie să înţelegem este că referendumurile din Europa au sens numai în cazul în care au şi consecinţe. Dacă este vorba despre un joc, un moft, puteţi spune nu, însă lucrurile vor continua să fie la fel ca şi înainte. Aşadar, puteţi reacţiona în funcţie de dispoziţie. Cred că dezbaterea cu privire la Europa trebuie să continue. Trebuie să ajungem la un referendum european în cadrul căruia toţi cetăţenii europeni să voteze pe baza majorităţii calificate, iar cei care votează împotrivă să spună dacă respectă votul şi dacă doresc să rămână sau să părăsească Uniunea. Dacă englezii cred că această remarcă li se adresează lor, au dreptate, pentru că trebui să punem punct, odată pentru totdeauna, unei Europe care poate fi victimă a şantajului. Un spaţiu democratic nu poate coexista cu şantajul, iar dacă nu reuşim să rezolvăm această problemă, cred că spaţiul democratic european nu va funcţiona. Al doilea lucru pe care trebuie să-l înţelegem în mod clar este situaţia în care ne aflăm. Guy Verhofstadt a spus două-trei lucruri legate de acest subiect, dar ceea ce mă îngrijorează este faptul că, pentru dl Barroso, a avut loc o dezbatere publică. Nu am câştigat, am pierdut, asta este, însă a avut loc o adevărată dezbatere publică. Apoi a urmat o confruntare, iar majoritatea a câştigat. Dle Schulz, nu ar trebui să-i arătaţi mereu pe alţii cu degetul. Dacă toţi socialiştii ar fi votat alături de noi împotriva dlui Barroso, nu ar fi existat nicio majoritate. Trebuie spus şi acest lucru; nu putem pur şi simplu să vorbim la nimereală. Asta e viaţa; aşa stau lucrurile. Da, Martin, e adevărat că îţi place să dai vina pe alţii, dar, din când în când, social-democraţii ar trebui să-şi asume responsabilitatea în ceea ce priveşte înfrângerile lor, altfel nu vom câştiga niciodată. Aş dori acum să spun câte ceva despre procedură, iar aici nu sunt de acord cu dumneavoastră, dle Reinfeldt. Vom avea un preşedinte al Consiliului European. Nu vreau ca acest lucru să se transforme într-o . Deodată, pe ultima sută de metri, veţi propune pe cineva, iar într-o săptămână, decizia va trebui să fie luată. Consider că Europa are dreptul la o dezbatere publică şi că toate statele ar trebui să aibă dreptul de a se pronunţa faţă de propunerile dumneavoastră. Indiferent dacă este vorba despre dl Blai, dl Balkenende, dl Jean-Claude Juncker sau dl Guy Verhofstadt, cred că avem dreptul la o dezbatere publică. Nu guvernele sunt cele care ar trebui să aleagă, în spatele uşilor închise şi în ultima secundă, preşedintele Europei. Spun toate acestea pentru că toată lumea ştie că, la ora actuală, opiniile publice nu sunt în favoarea dlui Blair, toată lumea ştie că nu este corect ca Jean-Claude Juncker să nu aibă nicio şansă, numai pentru că dna Merkel şi dl Sarkozy sunt împotriva sa. Aceasta nu este o dezbatere publică democratică. Trebuie să punem cărţile pe faţă, iar apoi se va lua o decizie. Acelaşi lucru este valabil şi în cazul Înaltului Reprezentant. Prezentaţi-vă propunerile! Vă voi spune un lucru. Dl Barroso şi dl Verhofstadt au dreptate în această privinţă. Ne-aţi făcut să-l alegem pe dl Barroso, spunându-ne că era o urgenţă, iar acum veţi avea o Comisie „neputincioasă” care va funcţiona astfel până când se va putea lua o decizie. Totul depinde de cehi. Mai există însă încă un aspect. Am propus prelungirea întregii Comisii, inclusiv a dlui Barroso, tocmai pentru ca negocierile pentru Copenhaga să poată fi purtate de Comisie cu normă întreagă. Cred că este inadmisibil ca procedura nominalizării Comisiei să nu fie lansată imediat, prin prezentarea numelor. Dl Verhofstadt a făcut o propunere bună: dacă cehii nu se pronunţă, ei bine, atunci cehii nu vor avea un comisar, deoarece Tratatul de la Nisa prevede reducerea numărului de comisari. Dacă cehii se vor pronunţa înaintea încheierii procedurii, se va proceda în conformitate cu Tratatul de la Lisabona şi vor avea un comisar. Trebuie să punem toate cărţile pe faţă."@ro18 "Vážený pán predseda, dámy a páni, myslím si, že z toho, čo sa stalo v Írsku, sa musíme jednoznačne poučiť. Na záver by som prosto rád povedal jednu vec. Po Lisabonskej zmluve by sme mali pokračovať v diskusii. Lisabonskou zmluvou sa príbeh nekončí. Ústavodarný proces Európy sa Lisabonskou zmluvou nesmie zastaviť. Myslím si, že ak po zavedení Lisabonskej zmluvy nebudeme mať odvahu pokračovať v tejto diskusii, premeškáme vážny historický okamih, okamih Európy. Íri, ako povedal pán Guy Verhofstadt, sa v hlasovaní 67 % vyslovili za, čo je veľmi veľká väčšina, pretože realita im vnútila jasný pohľad. Predovšetkým realita krízy, v ktorej cítili, že Európu potrebujú. Cítili však tiež, že toto hlasovanie v skutočnosti znamená – ako správne povedal pán Joseph Daul – že buď budú za, alebo začnú s procesom vystúpenia. Treba pochopiť, že referendá v Európe majú zmysel, len keď majú dôsledky. Ak je to hra, vrtoch, môžete povedať nie, ale všetko ide ďalej ako dovtedy. Reagujete teda podľa nálady. Som presvedčený, že rozprava o Európe musí pokračovať. Musíme dôjsť k európskemu referendu, v ktorom budú všetci Európania hlasovať na základe kvalifikovanej väčšiny, a tí, ktorí budú proti, budú musieť povedať, či rešpektujú hlasovanie a zostávajú, alebo odchádzajú. Ak si Angličania myslia, že táto poznámka je namierená voči nim, nemýlia sa, pretože raz a navždy musíme skoncovať s Európou, ktorá môže byť obeťou vydierania. Demokratický priestor nemôže žiť s vydieraním a myslím si, že ak sa nám nepodarí tento problém vyriešiť, európsky demokratický priestor nebude fungovať. Druhá vec, ktorú musíme jasne pochopiť, je situácia, v ktorej sa nachádzame. Zo dve-tri veci na túto tému povedal pán Guy Verhofstadt, vo mne však vzbudzuje obavy skutočnosť, že v prípade pána Barrosa sa uskutočnila verejná diskusia. Nevyhrali sme, ale prehrali, taký je život, ale uskutočnila sa ozajstná verejná diskusia. Potom prišlo ku konfrontácii a väčšina vyhrala. Pán Schulz, nemali by ste vždy ukazovať prstom na druhých. Keby všetci socialisti hlasovali s nami proti pánovi Barrosovi, neexistovala by žiadna väčšina. Aj to treba povedať, nemôžete hovoriť len jedno alebo druhé. Taký je život, tak to je. Áno, je to pravda, Martin, vy radi obviňujete iných, ale raz za čas by sociálni demokrati mali prevziať zodpovednosť za svoje porážky, inak nikdy nevyhráme. Teraz by som rád niečo povedal o procese a tu s vami nesúhlasím, pán Reinfeldt. Budeme mať predsedu Európskej rady. Nechcem, aby to bolo ako štátny prevrat. Náhle, v poslednej minúte, niekoho navrhnete a do týždňa bude rozhodnutie prijaté. Myslím si, že Európa má nárok na verejnú diskusiu, že všetky štáty majú mať nárok vyjadriť sa k vašim návrhom. Nech už je to pán Blair, pán Balkenende, pán Jean-Claude Juncker alebo pán Guy Verhofstadt, myslím si, že máme nárok na verejnú diskusiu. O prezidentovi Európy by nemali rozhodovať vlády v poslednej minúte za zatvorenými dverami. Hovorím to preto, pretože každý vie, že pánovi Blairovi dnes nie je naklonená verejná mienka, každý vie, že je nespravodlivé, aby pán Jean-Claude Juncker nemal šancu len preto, že pani Merkelová a pán Sarkozy sú proti nemu. To nie je demokratická verejná diskusia. Musíme všetko vyložiť na stôl a potom rozhodnete. To isté platí pre vysokého predstaviteľa. Predložte svoje návrhy. Chcem vám povedať jednu vec. Pán Barroso aj pán Verhofstadt majú v tomto prípade pravdu. Nechali ste nás zvoliť pána Barrosa s tvrdením, že je to naliehavé, a teraz budete mať „chromú“ Komisiu, ktorá bude len prežívať, kým sa nebude môcť prijať rozhodnutie. Všetko závisí od Čechov. Je tu však ďalšie hľadisko. Navrhli sme predĺženie mandátu celej Komisie vrátane pána Barrosa práve preto, aby mohla v plnom rozsahu viesť rokovania týkajúce sa Kodane. Myslím si, že je neprijateľné, aby sa okamžite nezačal postup vymenovania Komisie predložením návrhov s menami. Pán Verhofstadt dal dobrý návrh: ak Česi neoznámia svoj postoj, potom nebudú mať žiadneho komisára, pretože podľa Zmluvy z Nice sa počet komisárov bude musieť znížiť. Ak Česi svoj postoj oznámia pred koncom, veci sa vykonajú v rámci Lisabonskej zmluvy a Česi budú mať komisára. Všetko treba robiť otvorene."@sk19 ". Gospod predsednik, gospe in gospodje, menim, da moramo iz tega, kar se je zgodilo na Irskem, potrgniti jasen nauk. Za zaključek bi rad povedal še nekaj. Po Lizbonski pogodbi bi morali nadaljevati razpravo. Lizbonska pogodba ne pomeni konca zgodbe. Konstitucionalizacija Evrope se ne more končati z Lizbonsko pogodbo. Če nimamo poguma, da bi nadaljevali s to razpravo, ko bo uveljavljena Lizbonska pogodba, menim, da bomo zgrešili resno srečanje z zgodovino, srečanje Evrope. Irci so, kot je povedal Guy Verhofstadt, s 67 % glasovali za, kar je velika večina, saj jim je resničnost pomagala sprevideti. Predvsem resničnost krize, v kateri so čutili, da potrebujejo Evropo. Vendar pa so čutili tudi, da je ta glas dejansko pomenil – kot je pravilno povedal Joseph Daul –, da bodo bodisi rekli da ali začeli postopek za izstop. Razumeti je treba, da so referendumi v Evropi smiselni samo, če imajo posledice. Če je igra, kaprica, lahko rečete ne, toda gre za običajen posel. Torej se odzovete glede na svoje razpoloženje. Menim, da se mora razprava o Evropi nadaljevati. Doseči moramo evropski referendum, kjer bodo vsi Evropejci glasovali na podlagi kvalificirane večine, in tisti, ki bodo rekli ne, morajo povedati, ali spoštujejo glasovanje in bodo ostali ali pa bodo odšli. Če Angleži mislijo, da je ta pripomba namenjena njim, se ne motijo, saj moramo enkrat za vselej onemogočiti, da bi bila Evropa žrtev izsiljevanja. Demokratični prostor ne more živeti z izsiljevanjem in če nam ne bo uspelo rešiti tega problema, menim, da evropski demokratični prostor ne bo deloval. Druga stvar, ki jo moramo povsem razumeti, je položaj, v katerem smo. Guy Verhofstadt je povedal dve ali tri stvari o tej temi, tisto, česar se bojim, pa je, da je glede gospoda Barrosa bila javna razprava. Nismo zmagali, izgubili smo, takšno je življenje, vendar pa je bila prava javna razprava. Potem je bilo soočenje in večina je zmagala. Gospod Schulz, ne bi smeli vedno kazati s prstom na druge. Če bi vsi socialdemokrati glasovali z nami proti gospodu Barrosu, potem ne bi bilo večine. Tudi to je treba povedati; ne morete samo reči nečesa. Takšno je življenje; tako je. Da, res je, Martin, da radi krivite druge, toda enkrat za spremembo bi morali socialni demokrati prevzeti odgovornost za svoje poraze, drugače ne bomo nikoli zmagali. Zdaj bi želel nekaj povedati o postopku in tu se ne strinjam z vami, gospod Reinfeldt. Imeli bomo predsednika Evropskega sveta. Nočem, da bi bil to državni udar. Naenkrat boste v zadnji minuti predlagali nekoga in odločitev bo sprejeta v enem tednu. Mislim, da je Evropa upravičena do javne razprave, da bi morale vse države biti upravičene do tega, da podajo svoje mnenje o vaših predlogih. Naj bo to gospod Blair, gospod Balkenende, gospod Jean-Claude Juncker ali gospod Guy Verhofstadt, menim, da smo vsi upravičeni do javne razprave. Vlade ne bi smele biti tiste, ki za zaprtimi vrati v zadnji minuti odločajo o predsedniku Evrope. Razlog, da govorim to, je, ker je vsakomur znano, da javno mnenje danes ni v prid gospod Blairu, ker je vsakomur znano, da ni pošteno do Jean-Clauda Junckerja, da nima možnosti samo zato, ker sta proti njemu gospa Merkel in gospod Sarkozy. To ni javna demokratična razprava. Vse moramo predstaviti, potem pa odločite vi. Enako velja za visokega predstavnika. Podajte svoje predloge. Povedati vam moram nekaj. Gospod Barroso je zdaj pravi in gospod Verhofstadt je v tem primeru pravi. Prisilili ste nas, da izvolimo gospoda Barrosa, saj ste rekli, da je nujno, zdaj pa boste imeli Komisijo „v odhajanju“, ki bo delovala, dokler ne bo mogoče sprejeti odločitve. Vse je odvisno od Čehov. Vendar pa obstaja še en pomislek. Predlagali smo, da se podaljša mandat celotne Komisije, vključno z gospodom Barrosom, prav zato, da bi lahko stalno vodila pogajanja za Köbenhaven. Menim, da je nesprejemljivo, če s predložitvijo imen nemudoma ne začnemo postopka za sestavo Komisije. Predlog gospoda Verhofstadta je bil dober: če Čehi ne bodo opredelili svojega stališča, potem ne bodo imeli komisarja, saj bo v skladu s Pogodbo iz Nice treba zmanjšati število komisarjev. Če Čehi opredelijo svoje stališče pred zaključkom, se bo stvari naredilo v skladu z Lizbonsko pogodbo in imeli bodo komisarja. Treba je predstaviti vse."@sl20 "Herr talman, mina damer och herrar! Jag tror att vi måste dra lärdom av det som hände i Irland. Avslutningsvis vill jag bara säga en sak. Vi bör fortsätta diskussionen efter Lissabonfördraget. Lissabonfördraget är inte slutet på historien. Europas konstitutionalisering kan inte sluta med Lissabonfördraget. Om vi inte har modet att fortsätta denna diskussion när väl Lissabonfördraget är på plats tror jag att vi missar ett viktigt historiskt tillfälle, Europas stora chans. Som Guy Verhofstadt sade röstade 67 procent av irländarna för fördraget, eftersom verkligheten tvingade dem att se klart. I första hand var det krisens realiteter, en kris där de kände att de behövde Europa. Men de kände också att den här omröstningen, precis som Joseph Daul sade, handlade om att antingen sade de ja, eller så började de processen att gå ur EU. Det man måste inse är att folkomröstningar i Europa bara är meningsfulla om de får konsekvenser. Om de är ett spel, en nyck, kan man säga nej och sen fortsätta som vanligt. Därför reagerar man som man känner det för tillfället. Jag tror att diskussionen om EU måste fortsätta. Vi måste komma fram till en europeisk folkomröstning, där alla EU:s medborgare röstar på grundval av kvalificerad majoritet och de som säger nej måste säga om de respekterar resultatet och stannar kvar, eller om de vill ut. Om engelsmännen känner att detta påstående är riktat mot dem så har de inte fel, för vi måste en gång för alla sätta stopp för ett Europa som kan utsättas för utpressning. Om vi inte lyckas lösa detta problem tror jag inte att det europeiska området för demokrati kan fungera. En annan sak som vi måste ha klart för oss är den situation som vi befinner oss i. Guy Verhofstadt sade två eller tre saker i ämnet, men det som oroar mig är att det enligt José Barroso har förekommit en offentlig diskussion. Vi vann inte, vi förlorade, sånt händer, men det förekom en äkta offentlig diskussion. Sedan skedde en konfrontation, och majoriteten vann. Herr Schulz! Jag tycker inte att ni alltid ska peka finger åt andra. Om samtliga socialister hade röstat med oss mot José Manuel Barroso, så hade det inte blivit någon majoritet. Det måste också sägas. Man kan inte bara säga det ena eller det andra. Sånt är livet. Så är det. Jo, det stämmer, Martin, du tycker om att skylla på andra, men ibland bör socialdemokraterna ta ansvar för sina nederlag, annars kommer vi aldrig att vinna. Låt mig nu säga något om processen, och här håller jag inte med er, herr Reinfeldt. Vi kommer att få en president för Europeiska rådet. Jag vill inte att det ska bli en statskupp. Helt plötsligt, i sista minuten, tänker ni föreslå någon, och inom en vecka kommer beslutet att vara fattat. Jag tycker Europa har rätt till en offentlig diskussion. Samtliga medlemsstater har rätt att yttra sig om era förslag. Oavsett om det handlar om Tony Blair, Jan Balkenende, Jean-Claude Juncker eller Guy Verhofstadt, så tycker jag att vi har rätt till en offentlig diskussion. Det bör inte vara regeringarna som bestämmer vem som ska vara EU:s president, bakom stängda dörrar, i sista minuten. Skälet till att jag säger detta är att alla vet att i dag står inte den allmänna opinionen bakom Tony Blair. Alla vet att det är ojuste om Jean-Claude Juncker inte har en chans, enbart eftersom Angela Merkel och Nicolas Sarkozy är emot honom. Det är ingen offentlig, demokratisk diskussion. Allt måste upp på bordet, och sedan kan man besluta. Samma sak gäller den höga representanten. Lägg upp era förslag på bordet. En sak vill jag säga till er. José Manuel Barroso har rätt, och Guy Verhofstadt har rätt i det här fallet. Ni fick oss att välja Barroso genom att säga att det var bråttom, och nu kommer ni att få en situation där ni har en handlingsförlamad kommission. Den situationen kommer att fortsätta till dess ett beslut kan fattas. Allt hänger på tjeckerna. Men det finns en annan aspekt. Vi föreslog att man skulle förlänga mandatet för hela kommissionen, inklusive Barroso, just därför att den skulle kunna leda förhandlingarna inför Köpenhamn på heltid. Jag tycker det är oacceptabelt att man inte startar kommissionsförfarandet direkt genom att lägga namnen på bordet. Guy Verhofstadt kom med ett bra förslag: om tjeckerna inte redovisar sin ståndpunkt kommer tjeckerna inte att få någon kommissionsledamot, för enligt Nicefördraget måste antalet kommissionsledamöter reduceras. Om tjeckerna redovisar sin ståndpunkt i tid kommer tidsramen för Lissabonfördraget att hålla, och de kommer att få en kommissionsledamot. Allt måste läggas upp på bordet."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	""lame-duck"17 ", Balkenende "13 ", Jean-Claude Juncker "13 "Barroso"13 "Barroso "13 "Blair"13 "Blair "13 "Daniel Cohn-Bendit,"15,8 "Guy Verhofstadt"13 "Guy Verhofstadt"13 "Jean-Claude Juncker"13 "Joseph Daul"13 "Martin Schulz,"13 "Merkel"13 "Reinfeldt"13 "Sarkozy"13 "Schulz"13 "Staatsstreichs"9 "Verhofstadt"13 "Verhofstadt "13 "au nom du groupe Verts/ALE"15,8 "business as usual"3 "coup d’état"14,4 "coup d’état."13 "lame-duck"15 "lame-duck»"8,8 "lovitură de stat"18 "me"8 "rendezvous"14
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph