Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-09-17-Speech-4-081"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-09-17"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Securitatea energetică (Nabucco şi Desertec) (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"de"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20090917.3.4-081"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-09-17-Speech-4-082⁶
lpv:speaker	lp:Herbert Reul⁶
lpv:spoken text	"Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Dass Versorgungssicherheit jetzt als ein zentrales Problem der Energiepolitik erkannt wird, war auch höchste Zeit. Leider ist es nicht so einfach, wie es manchmal auch in politischen Diskussionen dargestellt wird. Wir reden heute über zwei Projekte: Nabucco, ein ganz konkretes Projekt, an dem gearbeitet werden kann, und Desertec, ein interessantes Projekt oder eine interessante Idee, eine Vision, wobei wir alle noch nicht genau beurteilen können, ob und wo und wie das realisiert werden kann. Wir müssen uns um konkrete Dinge kümmern und daran arbeiten. Wir müssen auch visionäre Projekte vorantreiben, aber wir müssen uns davor hüten, zu glauben, dass es nur eine Lösung für ein Problem bzw. ein Konzept zur Lösung der Probleme gibt. Und deshalb ist der Hinweis von vielen Kollegen, der hier vorgetragen wurde, vollkommen richtig: Es wird nicht nur eine, sondern viele Antworten geben. Dazu gehört zum Beispiel, dass wir vermeiden müssen, aufgrund einer sehr intensiven Debatte über die CO Problematik immer mehr in eine Gasabhängigkeit zu geraten, die uns dann erst wieder in Schwierigkeiten bringt, weil wir neue Leitungen brauchen. Wir müssen auch ja zur Kohlepolitik sagen; daher brauchen wir neue Kraftwerkstechnologien. Wir müssen ja zur CCS sagen, wir müssen ja zur Kernenergie sagen, ja zur erneuerbaren Energie, ja zur Einsparung. Nicht entweder – oder, sondern sowohl – als auch! Alles andere finde ich außerordentlich unmoralisch, unverantwortlich, und ich glaube, wir tun uns damit keinen Gefallen. Übrigens betrifft das auch die Frage der Lieferquellen und Transportwege. Auch da gibt es nicht nur eine Antwort. Wer glaubt, er könne nur auf eine Pipeline-Debatte setzen, irrt natürlich auch. Denn wenn man weniger Abhängigkeiten will, dann muss man sich unterschiedliche Möglichkeiten bis hin zu LNG offenhalten und sich darum kümmern. Dann bleibt auch die Frage offen – und das ist eine ganz wichtige Frage –, wie wir uns darum kümmern, dass das nötige Kapital zur Verfügung gestellt wird, um die notwendigen Projekte zu realisieren. Was nützen tolle Pläne, wenn keiner da ist, der das Geld in die Hand nimmt und investiert? Deshalb ist auch die Art und Weise, wie wir Energiepolitik betreiben, wie wir mit denjenigen umgehen, von denen wir Investitionen erwarten, nicht ganz unwichtig. Unternehmen müssen ermutigt werden! Wir müssen uns davor hüten, zu glauben, wir könnten alles erzwingen und bis ins letzte Detail vorherbestimmen. Manche Lösung im letzten Winter hat auch funktioniert, ohne dass politische Beschlüsse da waren, weil kluge Menschen an unterschiedlichen Stellen klug zusammengearbeitet haben und weil die Kommission hilfreich vermittelt hat."@de⁹
lpv:spokenAs	member; Delegation for relations with the People's Republic of China (2009-09-16--2012-02-12)²³ member_of_the_bureau; EPP (2009-07-21--2014-06-30)²³ substitute; LIBE (2009-07-16--2012-01-18)²³ chair; ITRE (2009-07-16--2012-01-18)²³ member; Conference of Committee Chairs (2009-07-16--2012-01-18)²³ substitute; Delegation to the EU-Russia Parliamentary Cooperation Committee (2009-09-16--2014-06-30)²³ unknown; Christlich Demokratische Union Deutschlands (2009-07-14--2014-06-30)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, není předčasné uznat bezpečnost dodávek za klíčovou součást energetické politiky. Bohužel se nejedná o jednoduchou záležitost, jak se někdy může v politických debatách zdát. Dnes jsou předmětem naší rozpravy dva projekty: Nabucco, zcela konkrétní projekt, na němž již pracujeme, a DESERTEC, zajímavý projekt, myšlenka nebo vize, o níž ještě nelze soudit zda, na kterém místě a jakým způsobem bude možné ji uskutečnit. Musíme se zabývat konkrétními záležitostmi a na těch pracovat. Musíme rovněž podporovat vizionářské projekty, je však třeba mít se na pozoru před přesvědčením, že jakýkoli specifický problém má pouze jedno řešení nebo pouze jednu strategii řešení. Názor, k němuž zde došla řada mých kolegů, je tedy zcela správný – neexistuje jediná odpověď, tyto problémy mají řadu různých řešení. K tomu patří například skutečnost, že nesmíme dovolit, aby nás intenzivní diskuse ohledně problému CO přivedla k vyšší závislosti na plynu, která přináší další problémy, neboť potřebujeme nové plynovody. Musíme se vyjádřit pro politiku v uhelné oblasti a z toho důvodu potřebujeme novou technologii pro elektrárny. Musíme se vyjádřit pro zachycování a ukládání uhlíku, pro jadernou energii, pro obnovitelné zdroje energie a pro úspory energie. Nejedná se o to, kterou z nich vybereme, ale o to, že budeme všechny provádět společně. Cokoli jiného by dle mého názoru bylo nemorální a nezodpovědné, a neprokázali bychom si tím žádnou laskavost. Týká se to i otázky zdroje dodávek a transportních cest. I zde neexistuje jediná odpověď. Pokud se někdo domnívá, že se může jednoduše spolehnout na debatu ohledně plynovodů, pak se samozřejmě mýlí, neboť chceme-li usilovat o menší nezávislost, musíme udržovat různorodost otevřených možností, včetně LNG, a začít s nimi pracovat. Otázkou – velmi důležitou – zůstává, jak zajistíme, že na provedení požadovaných projektů bude zpřístupněn nezbytný kapitál. K čemu jsou úžasné plány, není-li nikdo ochoten do nich investovat? Způsob, jímž provádíme naši energetickou politiku a jímž jednáme s těmi, kteří se chystají do projektů investovat, je tedy velmi důležitý. Je třeba podporovat společnosti. Nesmíme se domnívat, že si můžeme všechno vynutit a předpovědět každý detail. Předchozí zimu byla řada řešení úspěšných, aniž by byla přijata nějaká politická rozhodnutí, neboť na různých místech moudře spolupracovali chytří lidé a Komise přispěla zajištěním mediace."@cs¹ "Hr. formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! Det er på høje tid, at forsyningssikkerhed anerkendes som et centralt energipolitisk spørgsmål. Det er desværre ikke altid så enkelt, som det nogle gange fremstilles i politiske drøftelser. Vi taler i dag om to projekter: Nabucco, et meget håndgribeligt projekt, vi kan arbejde videre med, og Desertec, et interessant projekt eller en interessant idé eller vision, og ingen kan endnu præcist vurdere, om, hvor og hvordan det kan gennemføres. Vi skal fokusere på konkrete forhold og arbejde med dem. Vi skal også fremme visionære projekter, men vi skal passe på, vi ikke tror, der kun er én løsning på et bestemt problem eller én løsning for at løse problemerne. Den pointe, som mange medlemmer har fremsat, er derfor helt rigtig: Der er ikke kun ét svar, der er mange løsninger på disse problemer. De betyder f.eks., at vi ikke må tillade, at den meget intensive debat om CO problemet gør os mere afhængige af gas, som derefter vil give os endnu andre problemer, fordi vi har brug for nye rørledninger. Vi skal sige "ja" til kulpolitikken, og derfor har vi brug for ny kraftværksteknologi. Vi skal sige "ja" til CO opsamling og -oplagring, "ja" til atomenergi og til vedvarende energi og "ja" til energibesparelser. Det er ikke et spørgsmål om det ene eller det andet, men om at gøre det hele. Alt andet vil efter min mening være umoralsk og uansvarligt, og vi gør efter min mening ikke os selv en tjeneste. Dette vedrører også spørgsmålet om forsyningskilder og transportruter. Her er der heller ikke kun ét svar. Alle, der tror, de blot kan basere sig på en forhandling om rørledninger, tager fejl. Hvis vi ønsker at blive mindre afhængige, skal vi holde en række muligheder åbne, herunder LNG, og arbejde målrettet med dem. Det sidste spørgsmål, og det er et meget vigtigt spørgsmål, er, hvordan vi sikrer, at den nødvendige kapital er til rådighed til gennemførelsen af de krævede projekter. Hvad er formålet med fantastiske planer, hvis ingen er villige til at investere i dem? Hvordan vi forfølger vores energipolitik, og hvordan vi håndterer dem, der forventer, at vi investerer i projekter, er derfor vigtigt. Virksomheder skal opmuntres. Vi skal væbne os mod at tro, at vi kan få alt til at ske og fastlægge hver eneste detalje på forhånd. Sidste vinter blev der fundet mange løsninger uden politiske beslutninger, fordi kloge mennesker samarbejdede klogt forskellige steder, og fordi Kommissionen fungerede som en effektiv mægler."@da² "Κύριε Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, κυρίες και κύριοι, είναι πλέον καιρός η ασφάλεια του εφοδιασμού να αναγνωριστεί ως κρίσιμο ζήτημα της ενεργειακής πολιτικής. Δυστυχώς, το θέμα δεν είναι τόσο απλό όσο το εμφανίζουν σε πολιτικές συζητήσεις. Μιλάμε σήμερα για δύο έργα: για το Nabucco, ένα λίαν χειροπιαστό έργο, το οποίο μπορούμε να το επεξεργαστούμε περαιτέρω, και για το Desertec, ένα ενδιαφέρον σχέδιο ή μια ενδιαφέρουσα ιδέα ή όραμα και κανένας δεν μπορεί να αποφανθεί με ακρίβεια αν, πού και με ποιον τρόπο μπορεί να υλοποιηθεί. Πρέπει να μας απασχολήσουν συγκεκριμένα θέματα και να τα επεξεργαστούμε διεξοδικότερα. Πρέπει, επίσης, να προωθήσουμε έργα με όραμα, πρέπει όμως να προσέξουμε να μην πιστέψουμε πως υπάρχει μία μόνο λύση για το οποιοδήποτε συγκεκριμένο πρόβλημα ή μόνο μία στρατηγική για την επίλυση των προβλημάτων. Επομένως, η επισήμανση στην οποία προέβησαν πολλοί συνάδελφοι βουλευτές εδώ είναι απολύτως ορθή: δεν υπάρχει μία μόνο απάντηση, υπάρχουν πολλές λύσεις για τα προβλήματα αυτά. Αυτά περιλαμβάνουν, για παράδειγμα, το γεγονός ότι δεν πρέπει να επιτρέψουμε σε μια πολύ φορτισμένη συζήτηση αναφορικά με το πρόβλημα των εκπομπών διοξειδίου του άνθρακα να αυξήσει ολοένα και περισσότερο την εξάρτησή μας από το φυσικό αέριο, οπότε και εμφανίζονται ενώπιόν μας και πάλι προβλήματα, διότι χρειαζόμαστε νέους αγωγούς. Πρέπει να πούμε «ναι» στην πολιτική για τον άνθρακα, και αυτός είναι ο λόγος για τον οποίο χρειαζόμαστε νέα τεχνολογία για τους σταθμούς παραγωγής ηλεκτρικής ενέργειας. Πρέπει να πούμε «ναι» στη δέσμευση και αποθήκευση του διοξειδίου του άνθρακα, «ναι» στην πυρηνική ενέργεια και στις ανανεώσιμες πηγές ενέργειας και «ναι» στην εξοικονόμηση ενέργειας. Δεν τίθεται ζήτημα επιλογής μεταξύ του ενός ή του άλλου, αλλά χρησιμοποίησης όλων αυτών των πραγμάτων συνδυαστικά. Οτιδήποτε άλλο θα ήταν κατά τη γνώμη μου ανήθικο και ανεύθυνο, πιστεύω δε πως σε μια τέτοια περίπτωση δεν θα λειτουργούσαμε προς το συμφέρον μας. Αυτό άπτεται, επίσης, του ζητήματος της πηγής του εφοδιασμού και των οδών μεταφοράς. Εν προκειμένω, δεν υπάρχει μία μόνο απάντηση. Όποιος πιστεύει ότι μπορούμε να βασιζόμαστε απλώς σε μια συζήτηση περί αγωγών πλανάται βεβαίως, διότι εάν θέλουμε να περιορίσουμε τις εξαρτήσεις μας πρέπει να διατηρήσουμε ανοικτές ποικίλες εναλλακτικές επιλογές, περιλαμβανομένου του ΥΦΑ, να ξεκινήσουμε δε να τις μελετούμε. Μένει, επομένως, το ερώτημα –και είναι ένα λίαν σημαντικό ερώτημα– για τον τρόπο με τον οποίο θα διασφαλίσουμε τη διάθεση των αναγκαίων κεφαλαίων με στόχο την υλοποίηση των απαιτούμενων έργων. Ποια χρησιμότητα έχουν τα ωραία σχέδια, αν κανένας δεν προτίθεται να επενδύσει σε αυτά; Επομένως, σημασία έχει ο τρόπος με τον οποίο προωθούμε την ενεργειακή μας πολιτική και με τον οποίο αντιμετωπίζουμε εκείνους από τους οποίους αναμένουμε να επενδύσουν στα έργα. Πρέπει να ενθαρρύνονται οι εταιρείες. Πρέπει να προσέξουμε να μην πιστέψουμε πως μπορούμε να πιέσουμε να γίνουν όλα και να προκαθορίσουμε και την παραμικρή λεπτομέρεια. Τον περασμένο χειμώνα πολλές λύσεις απέδωσαν χωρίς να ληφθούν καθόλου πολιτικές αποφάσεις, διότι έξυπνοι άνθρωποι συνεργάστηκαν συνετά σε διαφορετικά μέρη και διότι η Επιτροπή παρείχε χρήσιμη διαμεσολάβηση."@el¹⁰ "Mr President, Commissioner, ladies and gentlemen, it is not before time that the security of supply is recognised as a key energy policy issue. Unfortunately, it is not as simple as it is sometimes made to appear in political debates. We are talking today about two projects: Nabucco, a very tangible project that we can work on, and Desertec, an interesting project or an interesting idea or a vision and no one can yet judge precisely whether, where and how it can be put into effect. We need to concern ourselves with concrete matters and work on those. We must also promote visionary projects, but we must guard against believing that there is only one solution to any particular problem or only one strategy for solving the problems. Thus, the point made by many fellow Members here is absolutely right: there is not just one answer, there are many solutions to these problems. These include, for example, the fact that we must not allow a very intensive debate on the CO problem to make us increasingly dependent on gas, which then brings us problems once again because we need new pipelines. We must say ‘yes’ to the coal policy, and that is why we need new power station technology. We must say ‘yes’ to CCS, ‘yes’ to nuclear power and to renewable energy and ‘yes’ to energy saving. It is not a question of one thing or the other, but of doing all of these things together. Anything else would, in my opinion, be immoral and irresponsible and I believe we would not be doing ourselves any favours. This also relates to the question of the source of supply and transport routes. Here, too, there is not just one answer. Anyone who believes that they can simply rely on a debate about pipelines is mistaken, of course, for if we want fewer dependencies we must keep a variety of options open, including LNG, and set about dealing with these. The question then remains – and it is a very important question – as to how we ensure that the necessary capital is made available to implement the required projects. What is the use of wonderful plans if there is no one willing to invest in them? Therefore, the way in which we pursue our energy policy and how we deal with those who we expect to invest in the projects is important. Companies must be encouraged. We must guard against believing that we can force everything to happen and predetermine every last detail. Last winter many solutions worked without any political decisions being taken because clever people cooperated wisely in different places and because the Commission provided helpful mediation."@en⁴ "Señor Presidente, señor Comisario, Señorías, no es la primera vez que la seguridad del abastecimiento es reconocida como una de las claves de la política energética. Por desgracia, no es un asunto tan sencillo como en ocasiones es presentado en los debates políticos. Hoy hablamos sobre dos proyectos: Nabucco, un proyecto muy tangible que podemos desarrollar, y Desertec, un proyecto interesante o una idea o una visión interesante, y nadie puede juzgar aún con precisión si podrá ser realizado, dónde y cómo. Debemos centrarnos en asuntos concretos y trabajar en ellos. También debemos fomentar los proyectos visionarios, pero debemos guardarnos de creer que sólo hay una solución para un determinado problema, o sólo una estrategia para una situación. Así, la cuestión planteada aquí por muchos de mis colegas es totalmente cierta: no hay una única respuesta, sino que existen varias soluciones para estos problemas. Aquí se incluye, por ejemplo, el hecho de que no debemos permitir un debate demasiado exhaustivo sobre el problema del CO para hacernos más y más dependientes del gas, que entonces nos acarrea problemas de nuevo porque necesitamos nuevos gasoductos. Debemos decir «sí» a la política del carbón, y por eso necesitamos nuevas tecnologías para las centrales de energía. Debemos decir «sí» a la captura y al almacenamiento de dióxido de carbono (CCS), «sí» a la energía nuclear y a las energías renovables y «sí» al ahorro energético. No se trata de escoger una cosa o la otra, sino de hacer todas esas cosas a la vez. No hacerlo sería, en mi opinión, inmoral e irresponsable, y considero que no nos haríamos ningún favor a nosotros mismos. Esto también se refiere a la cuestión de las fuentes de abastecimiento y de las rutas de transporte. Tampoco aquí hay una sola respuesta. Quien crea que sencillamente puede confiar en un debate sobre gasoductos está equivocado, por supuesto, porque si aspiramos a una dependencia menor debemos mantener abiertas una serie de opciones, incluido el GNL (gas natural licuado), y centrarnos en ellas. Aun persiste la cuestión —muy importante— de cómo garantizar que hay disponibilidad del capital necesario para llevar a cabo estos proyectos. ¿Para qué sirven los planes maravillosos si nadie invierte en ellos? Por tanto, tiene gran importancia el modo en que desarrollamos nuestra política energética y cómo tratamos con quienes esperamos que inviertan en esos proyectos. Las empresas deben ser alentadas. Debemos guardarnos de creer que podemos forzar los acontecimientos y predeterminar hasta el último detalle. El pasado invierno hubo muchas soluciones que funcionaron sin que fuesen tomadas decisiones políticas, tan sólo porque hubo personas inteligentes que cooperaron acertadamente en distintos lugares y porque la Comisión medió de manera útil."@es²¹ "Austatud juhataja, volinik, head kolleegid! Õige pea hakatakse varustuskindlust tunnustatama energiapoliitika keskse küsimusena. Kahjuks pole see nii lihtne nagu seda mõnikord poliitilistes aruteludes paista lastakse. Täna räägime me kahest projektist: Nabucco, väga käegakatsutav projekt, mille kallal me saame töötada ja Desertec, huvitav projekt, idee või visioon, ja keegi ei saa veel täpselt hinnata, kas, kus ja kuidas seda on võimalik teostada. Peame end siduma konkreetsete asjadega ja nendega tööd tegema. Samuti peame edendama visionäärlikke projekte, kuid hoiduma usust, et mis tahes konkreetsele probleemile on ainult üks lahendus või ainult üks probleemide lahendamise strateegia. Seega on paljude kaasparlamendiliikmete siin esitatud mõte absoluutselt õige: ei leidu vaid üks vastus, neile probleemidele on palju lahendusi. Nende hulgas on näiteks asjaolu, et me ei tohi väga intensiivsel süsinikdioksiidi probleemi teemalisel arutelul lubada end muuta järjest enam sõltuvaks gaasist, mis siis omakorda toob kaasa probleemid, sest me vajame uusi torujuhtmeid. Peame ütlema „jah” söepoliitikale ja seetõttu vajame me uut elektritootmise tehnoloogiat. Peame ütlema „jah” süsinikdioksiidi kogumisele ja säilitamisele, „jah” tuumaenergiale ja taastuvenergiale ja „jah” energia kokkuhoiule. Küsimus pole ühes või teises, vaid kõigi nende asjade korraga tegemises. Midagi muud oleks minu arvates ebaeetiline ja vastutustundetu ja ma usun, et midagi head me endale ei teeks. See on seotud ka tarneallikate ja transporditeede küsimusega. Ka siin pole vaid üks vastus. Eksivad kõik, kes usuvad, et nad saavad loota vaid torujuhtmete arutelule, sest kui soovime vähem sõltuvust, siis peame avatuna hoidma mitmed valikud, sealhulgas veeldatud maagaas, ja asuma nendega tööle. Siis jääb küsimus, – ja see on väga tähtis küsimus – kuidas me tagame, et nõutud projektide rakendamiseks on kättesaadav vajalik kapital. Mis kasu on suurepärastest plaanidest, kui keegi neisse investeerida ei taha? Seepärast on tähtis viis, kuidas me oma energiapoliitikat ajame ja kuidas suhtleme nendega, kellelt me ootame projektidesse investeerimist. Äriühinguid tuleb julgustada. Peame hoiduma usust, et suudame kõike jõuga juhtuma panna ja näha ette iga viimast kui üksikasja. Eelmisel talvel toimisid paljud lahendused ilma mis tahes poliitiliste otsuste vastuvõtmiseta, sest targad inimesed tegid eri kohtades ettenägelikult koostööd ja komisjon pakkus kasulikku vahendust."@et⁵ "Arvoisa puhemies, arvoisa komission jäsen, on korkea aika, että toimitusvarmuutta pidetään keskeisenä energiapoliittisena kysymyksenä. Asia ei ole valitettavasti niin yksinkertainen, kuin se joskus esitetään poliittisissa keskusteluissa. Käsittelemme tänään kahta hanketta: Nabuccoa, erittäin konkreettista hanketta, jota voimme edistää ja Deserteciä, mielenkiintoista hanketta tai mielenkiintoista ajatusta tai visiota, josta kukaan ei osaa vielä arvioida tarkasti, missä ja miten se voidaan toteuttaa. Meidän on keskityttävä konkreettisiin asioihin ja käsiteltävä niitä. Meidän on myös edistettävä kaukonäköisiä hankkeita, mutta emme saa uskoa, että tiettyyn ongelmaan on vain yksi ratkaisu tai että ongelmien ratkaisemiseen on vain yksi strategia. Siten monen muun parlamentin jäsenen esiin ottama näkökohta on aivan oikea: näihin ongelmiin ei ole yhtä ainoata vaan useita ratkaisuja. Niihin kuuluu esimerkiksi se, että emme saa hiilidioksidin aiheuttamia ongelmia koskevan hyvin intensiivisen keskustelun vaikuttaa siihen, että joudumme yhä riippuvaisemmaksi kaasusta. Tämä johtaa toisiin ongelmiin, koska tarvitsemme uusia kaasuputkia. Meidän on vastattava myönteisesti hiilen käyttöä koskevalle politiikalle, ja sen vuoksi tarvitsemme uutta voimalaitostekniikkaa. Meidän on vastattava myönteisesti hiilidioksidin talteenottoon ja varastointiin, uusiutuvaan energiaan ja energiansäästöön. Kysymys ei ole vain tietystä asiasta, vaan kaikkien näiden asioiden toteuttamisesta. Kaikenlaiset muut toimet olisivat mielestäni moraalittomia ja vastuuttomia. Uskon, että emme saisi aikaan mitään hyötyä. Tämä koskee myös kysymystä hankintalähteistä ja siirtoreiteistä. Tässäkään asiassa ei ole vain yhtä vastausta. Jokainen, joka uskoo voivansa luottaa keskusteluun putkista, on väärässä, sillä jos pyrimme vähempään riippuvuuteen, meidän on pidettävä eri vaihtoehdot auki – mukaan lukien nesteytetty maakaasu – ja käsiteltävä niitä. Kysymys – ja tämä on erittäin tärkeä kysymys – on siten, miten voimme varmistaa, että pääomaa on riittävästi saatavilla tarvittavien hankkeiden toteuttamiseksi. Mitä hyötyä on hienoista suunnitelmista, jos kukaan ei halua sijoittaa niihin? Sen vuoksi tapa, jolla harjoitamme energiapolitiikkaamme ja jonka perusteella toimimme hankkeisiin oletettavasti sijoittavien toimijoiden kanssa, on tärkeä. Yrityksiä on kannustettava. Emme saa uskoa, että voimme pakottaa kaiken onnistumaan ja ennalta määritellä kaikki yksityiskohdat. Viime talvena monet ratkaisut toimivat ilman minkäänlaista poliittista päätöksentekoa, koska viisaat ihmiset tekivät yhteistyötä eri paikoissa ja koska komissio toimi hyödyllisenä sovittelijana."@fi⁷ "Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, il est plus que temps que la sécurité de l’approvisionnement soit reconnue comme un aspect essentiel de la politique énergétique. Malheureusement, ce n’est pas aussi simple que les débats politiques le laissent parfois paraître. Nous parlons aujourd’hui de deux projets: Nabucco, un projet très tangible sur lequel nous pouvons travailler, et Desertec, un projet intéressant ou une idée intéressante ou une vision dont personne ne peut encore juger précisément si, où et comment elle peut être mise en œuvre. Nous devons nous soucier des aspects concrets et nous y atteler. Nous devons aussi encourager des projets visionnaires, mais nous devons nous garder de croire qu’il n’existe qu’une seule solution à un problème donné ou qu’une seule stratégie pour résoudre les problèmes. Ainsi, l’argument présenté ici par de nombreux collègues députés est absolument vrai: il n’y a pas qu’une seule réponse, il y a de nombreuses solutions à ces problèmes. Celles-ci incluent, par exemple, le fait que nous ne devons pas laisser un débat très intensif sur le problème du CO accroître notre dépendance au gaz, ce qui nous pose ensuite de nouveau des problèmes parce que nous avons besoin de nouveaux gazoducs. Nous devons dire «oui» à la politique du charbon, et c’est pourquoi nous avons besoin d’une nouvelle technologie pour les centrales électriques. Nous devons dire «oui» à la CSC, «oui» à l’énergie nucléaire et «oui» aux économies d’énergie. Il ne s’agit pas de choisir l’une ou l’autre de ces solutions, mais de faire toutes ces choses ensemble. Toute autre attitude serait, à mon avis, immorale et irresponsable, et je crois que nous ne nous rendrions pas service. Il y a aussi la question de la source d’approvisionnement et des itinéraires de transport. Ici non plus il n’y a pas qu’une seule réponse. Tous ceux qui croient qu’ils peuvent simplement compter sur un débat sur les gazoducs se trompent, bien sûr, car si nous voulons moins de dépendance, nous devons maintenir une série d’options ouvertes, y compris le GNL, et nous y attaquer. Reste alors la question – et c’est une question très importante – de savoir comment faire en sorte que les capitaux nécessaires soient mis à disposition enfin de mettre les projets requis en œuvre. À quoi servent les plans fantastiques si personne ne veut investir dedans? Par conséquent, la manière dont nous conduisons notre politique énergétique et dont nous traitons avec ceux que nous espérons voir investir dans le projet est importante. Les entreprises doivent être encouragées. Nous devons nous garder de croire que nous pouvons tout obtenir par la contrainte et prédéterminer jusqu’au dernier détail. L’hiver dernier, beaucoup de solutions ont fonctionné sans qu’aucune décision politique ne soit prise, parce que des gens intelligents ont coopéré de manière judicieuse à différents endroits et parce que la Commission a offert une médiation utile."@fr⁸ "Elnök úr! Biztos úr! Hölgyeim és uraim! Legfőbb ideje volt ráeszmélni, hogy az ellátás biztonsága az energiapolitika kulcsfontosságú kérdése. Sajnos ez nem annyira egyszerű, mint ahogyan az alkalmanként a politikai vitákban megjelenik. Ma két projektről beszélgetünk: a Nabucco-projektről, amely egy rendkívül kézzelfogható projekt, és amelyen dolgozhatunk, valamint a Desertec-projektről, amely egy érdekes projekt, illetve egy érdekes ötlet vagy jövőkép, és egyelőre még senki sem tudja pontosan eldönteni, megvalósítható-e, és ha igen, akkor hol és hogyan. Konkrét ügyekkel kell törődnünk, és azokon kell fáradoznunk. A képzeletbeli projekteket is elő kell mozdítanunk, de vigyáznunk kell, nehogy elhiggyük, hogy csak egyetlen megoldás létezik bármely adott problémára, vagy csak egyetlen stratégia szerint lehet megoldani a problémákat. Ezért az a szempont, amelyet sok képviselőtársam felvetett, teljes mértékben helyénvaló: nemcsak egy válasz létezik, ezekre a problémákra sokféle megoldást találhatunk. Ide tartozik például az a tény, hogy nem szabad megengednünk, hogy a CO problémájáról folytatott rendkívül intenzív vita miatt egyre nagyobb mértékben függjünk a gáztól, mert ez újból problémák elé állít bennünket, hiszen új csővezetékekre lesz szükségünk. Igent kell mondanunk a szénpolitikára, és ezért van szükségünk új erőmű-technológiára. Igent kell mondanunk a szén-dioxid-leválasztásra és -tárolásra (CCS), igent kell mondanunk az atomenergiára és a megújuló energiára, és igent kell mondanunk az energiatakarékosságra. Nem egy vagy több ilyen lépést kell megtennünk, hanem mindezt egyszerre. Véleményem szerint minden más erkölcstelen és felelőtlen lépés lenne, és meggyőződésem, hogy nem is használnánk ezzel magunknak. Ez az ellátási források és a szállítási útvonalak kérdésére is vonatkozik. Itt szintén nem csak egyetlen válasz létezik. Aki azt hiszi, hogy elég csupán a vezetékekről folytatott vitára támaszkodni, az természetesen téved, mert ha kevésbé akarunk függeni másoktól, akkor cseppfolyósított földgázzal bezárólag többféle lehetőséget kell számításba vennünk, és el kell kezdenünk foglalkozni ezekkel. De akkor is nyitva marad az a kérdés – és ez a kérdés nagyon fontos –, hogy milyen módon fogjuk megoldani azt, hogy a kívánt projektek végrehajtásához szükséges tőke rendelkezésre álljon. Mit használnak a csodálatos tervek, ha senki sem hajlandó ezekbe beruházni? Ezért nagyon fontos, hogy milyen módon valósítjuk meg energiapolitikánkat és hogyan bánunk azokkal, akiktől elvárjuk, hogy beruházzanak ezekbe a projektekbe. Bátorítani kell a társaságokat. Vigyáznunk kell, nehogy azt képzeljük, hogy bárminek a megtörténtét ki tudjuk erőszakolni és minden egyes részletet előre meg tudunk határozni. A múlt télen sok megoldás működött bármilyen politikai döntés meghozatala nélkül, mivel az ügyes emberek bölcsen együttműködtek különböző helyeken, és mivel a Bizottság hasznos közvetítésről gondoskodott."@hu¹¹ "Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, è tempo che la sicurezza dell’approvvigionamento venga riconosciuta come un tema fondamentale della politica energetica. Purtroppo intervenire in un dibattito politico non è così semplice come a volte si potrebbe credere Oggi stiamo parlando di due progetti: Nabucco, un progetto molto tangibile sul quale possiamo lavorare, e Desertec, un progetto interessante, o meglio un’idea o una visione interessante, che nessuno può esattamente dire se, dove e come possa effettivamente concretizzarsi. Dobbiamo dedicarci a questioni reali e su di esse lavorare, così come siamo chiamati a promuovere progetti visionari, ma dobbiamo guardarci bene dal credere che esista una sola soluzione a un problema specifico o una sola strategia per risolvere i problemi. Hanno dunque perfettamente ragione tanti colleghi che mi hanno preceduto: non esiste una sola risposta; questi problemi hanno molteplici soluzioni. Tra queste, per esempio, il fatto che non dobbiamo alimentare un dibattito molto intenso sul problema del CO rendendoci così sempre più dipendenti dal gas, che nuovamente creerebbe problemi perché avremmo bisogno di nuovi gasdotti. Dobbiamo rispondere affermativamente alla politica del carbone ed è per questo che abbiamo bisogno di una nuova tecnologia per le centrali. Dobbiamo rispondere affermativamente alla cattura e allo stoccaggio dell’anidride carbonica, al nucleare e all’energia rinnovabile, al risparmio energetico. Non si tratta di scegliere tra un’alternativa e l’altra, bensì di compendiarle tutte. Qualunque altra scelta sarebbe a mio giudizio immorale e irresponsabile, e credo che non renderemmo un servizio ad alcuno. Ciò vale altresì per la questione delle fonti di approvvigionamento e delle vie di trasporto. Anche in questo caso la risposta non è univoca. Chiunque ritenga di potersi limitare a un dibattito sui gasdotti sbaglia ovviamente di grosso perché se vogliamo essere meno dipendenti dobbiamo mantenere aperte varie possibilità, compreso il GNL, e iniziare ad attuarle. Resta dunque l’interrogativo di fondo, un interrogativo estremamente importante, ossia come garantire che sia disponibile il capitale indispensabile per realizzare i necessari progetti. A che servono i bei programmi se nessuno intende investire per porli in essere? Il modo in cui perseguiamo la nostra politica energetica e ci rapportiamo con coloro che dovrebbero investire nei progetti è dunque importante. Le società vanno incoraggiate. Dobbiamo guardarci dal credere che possiamo far accadere tutto e prestabilire ogni minimo dettaglio. Lo scorso inverno molte soluzioni hanno funzionato senza che fosse presa alcuna decisione politica perché persone intelligenti hanno collaborato saggiamente in luoghi diversi e la Commissione ha svolto un utile ruolo di mediazione."@it¹² "Pone pirmininke, pone Komisijos nary, ponios ir ponai, jau pats laikas tiekimo saugumą pripažinti vienu iš svarbiausių energetikos politikos klausimų. Deja, jis ne toks paprastas, koks kartais atrodo politinėse diskusijose. Šiandien kalbame apie du projektus: „Nabucco“ – labai apčiuopiamą projektą, kurį galime plėtoti, ir „Desertec“ – įdomų projektą arba įdomią idėją ar viziją, ir niekas iki šiol negali tiksliai pasakyti, ar jį įmanoma įgyvendinti, kur ir kaip tai padaryti. Turime imtis konkrečių klausimų ir juos spręsti. Turime skatinti ir ateities vizijų projektus, bet nepradėti manyti, kad bet kuriai problemai yra tik vienas sprendimas, o kelioms problemoms išspręsti – tik viena strategija. Taigi daugelio kolegų Parlamento narių iškeltas klausimas visiškai teisingas: vieno atsakymo nėra, šias problemas galima spręsti įvairiai. Pvz., neturime leisti, kad intensyviai diskutuodami dėl CO problemos taptume vis labiau priklausomi nuo dujų, nes tai sukels naujų problemų – reikės naujų dujotiekių. Turime tarti „taip“ anglies politikai, todėl mums būtina nauja elektrinių technologija. Turime tarti „taip“ anglies dvideginio surinkimui ir saugojimui, „taip“ – branduolinei energijai bei atsinaujinančiai energijai ir „taip“ – energijos taupymui. Turime ne rinktis vieną ar kitą, o daryti visus šiuos dalykus kartu. Kitaip elgtis, mano nuomone, būtų nemoralu ir neatsakinga, manau, kad mes sau tikrai nepadėtume. Klausimas taip pat susijęs su tiekimo šaltiniais bei perdavimo maršrutais. Šioje srityje irgi nėra vieno atsakymo. Bet kuris, manantis, kad gali užtekti vien diskusijų apie dujotiekius, žinoma, klysta, nes jeigu norime būti mažiau priklausomi, turime pasilikti daug įvairių variantų, įskaitant suskystintas gamtines dujas, ir juos visus nuolat svarstyti. Likęs klausimas – labai svarbus klausimas – kaip užtikrinsime, kad reikalingiems projektams įgyvendinti būtų gauta reikiamo kapitalo. Kokia nauda iš nuostabių planų, jeigu niekas nenorės į juos investuoti? Todėl svarbu, kaip įgyvendinsime energetikos politiką ir kaip elgsimės su tais, kurių investicijų į projektus laukiame. Bendroves reikia skatinti. Neturime manyti, kad viską galima įgyvendinti savaime ir viską iš anksto planuoti iki smulkmenų. Praėjusią žiemą daug sprendimų buvo įgyvendinta nepriėmus politinių sprendimų, nes įvairiose vietose išmintingai bendradarbiavo protingi žmonės, o Komisija naudingai tarpininkavo."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, komisār, dāmas un kungi! Energoapgādes drošības atzīšana par galveno enerģētikas politikas jautājumu nav priekšlaicīga. Diemžēl šis jautājums nav tik vienkāršs, kā mums politiskajās debatēs grib likt noticēt. Šodien mēs runājam par diviem projektiem: ļoti taustāmu projektu, kuru varam pilnveidot, un interesantu projektu jeb interesantu ideju vai redzējumu, bet neviens vēl nevar precīzi pateikt, vai to var īstenot, kur to var īstenot un kā to var īstenot. Mums ir jānodarbojas ar konkrētām lietām un tās jāattīsta. Mums jāveicina arī projekti, kuru pamatā ir mūsu vīzijas, bet mums ir jābūt piesardzīgiem, uzskatot, ka jebkurai problēmai ir tikai viens risinājums vai arī tikai viena stratēģija problēmu risināšanai. Tādējādi viedoklis, ko pauda mani kolēģi, ir pilnīgi pareizs, nevar būt tikai viena atbilde, šīm problēmām ir daudz risinājumu. Mēs, piemēram, nedrīkstam pieļaut pārāk intensīvas debates par CO problēmu, jo tas padarīs mūs arvien atkarīgākus no gāzes, kura savukārt radīs problēmas, jo mums būs vajadzīgi jauni cauruļvadi. Mums ir jāsaka „jā” ogļu izmantošanas politikai, un tāpēc mums ir vajadzīga jauna spēkstaciju tehnoloģija. Mums ir jāsaka „jā” oglekļa uztveršanai un uzglabāšanai „jā” kodolenerģijai un atjaunojamiem energoresursiem un „jā” energotaupībai. Nav runa par vienu vai otru lietu, bet par to, ka jādara visas šīs lietas kopā. Darīt ko citu, manuprāt, būtu amorāli un bezatbildīgi, un tas nedotu mums nekādu labumu. Tas attiecas arī uz jautājumu par energoresursu avotiem un transporta ceļiem. Arī šajā jautājumā nav viennozīmīgas atbildes. Ikviens, kas uzskata, ka var vienkārši paļauties uz debatēm par cauruļvadiem, protams, maldās, jo, lai mazinātu atkarību, mums ir jāpatur prātā vairākas iespējas, tostarp arī sašķidrināta dabasgāze un jāķeras pie to risināšanas. Paliek vēl viens jautājums – un tas ir ļoti svarīgs jautājums –, kā mēs nodrošināsim vajadzīgo kapitālu, lai īstenotu vēlamos projektus? Kāda nozīme ir brīnišķīgiem plāniem, ja neviens nevēlas ieguldīt tajos naudu? Tāpēc tas, kā mēs īstenojam enerģētikas politiku un kā mēs izturamies pret tiem, no kuriem gaidām ieguldījumus projektos, ir svarīgi. Uzņēmumi ir jāatbalsta. Mēs nedrīkstam uzskatīt, ka spējam likt visam notikt ar varu un iepriekš noteikt ikvienu sīkumu. Pagājušajā ziemā daudzi risinājumi bija veiksmīgi, lai gan netika pieņemti politiski lēmumi, tāpēc ka gudri cilvēki dažādās vietās gudri sadarbojās un tāpēc ka Komisija izpalīdzīgi darbojās kā starpniece."@lv¹³ "Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Dass Versorgungssicherheit jetzt als ein zentrales Problem der Energiepolitik erkannt wird, war auch höchste Zeit. Leider ist es nicht so einfach, wie es manchmal auch in politischen Diskussionen dargestellt wird. Wir reden heute über zwei Projekte: Nabucco, ein ganz konkretes Projekt, an dem gearbeitet werden kann, und Desertec, ein interessantes Projekt oder eine interessante Idee, eine Vision, wobei wir alle noch nicht genau beurteilen können, ob und wo und wie das realisiert werden kann. Wir müssen uns um konkrete Dinge kümmern und daran arbeiten. Wir müssen auch visionäre Projekte vorantreiben, aber wir müssen uns davor hüten, zu glauben, dass es nur eine Lösung für ein Problem bzw. ein Konzept zur Lösung der Probleme gibt. Und deshalb ist der Hinweis von vielen Kollegen, der hier vorgetragen wurde, vollkommen richtig: Es wird nicht nur eine, sondern viele Antworten geben. Dazu gehört zum Beispiel, dass wir vermeiden müssen, aufgrund einer sehr intensiven Debatte über die CO Problematik immer mehr in eine Gasabhängigkeit zu geraten, die uns dann erst wieder in Schwierigkeiten bringt, weil wir neue Leitungen brauchen. Wir müssen auch ja zur Kohlepolitik sagen; daher brauchen wir neue Kraftwerkstechnologien. Wir müssen ja zur CCS sagen, wir müssen ja zur Kernenergie sagen, ja zur erneuerbaren Energie, ja zur Einsparung. Nicht entweder – oder, sondern sowohl – als auch! Alles andere finde ich außerordentlich unmoralisch, unverantwortlich, und ich glaube, wir tun uns damit keinen Gefallen. Übrigens betrifft das auch die Frage der Lieferquellen und Transportwege. Auch da gibt es nicht nur eine Antwort. Wer glaubt, er könne nur auf eine Pipeline-Debatte setzen, irrt natürlich auch. Denn wenn man weniger Abhängigkeiten will, dann muss man sich unterschiedliche Möglichkeiten bis hin zu LNG offenhalten und sich darum kümmern. Dann bleibt auch die Frage offen – und das ist eine ganz wichtige Frage –, wie wir uns darum kümmern, dass das nötige Kapital zur Verfügung gestellt wird, um die notwendigen Projekte zu realisieren. Was nützen tolle Pläne, wenn keiner da ist, der das Geld in die Hand nimmt und investiert? Deshalb ist auch die Art und Weise, wie wir Energiepolitik betreiben, wie wir mit denjenigen umgehen, von denen wir Investitionen erwarten, nicht ganz unwichtig. Unternehmen müssen ermutigt werden! Wir müssen uns davor hüten, zu glauben, wir könnten alles erzwingen und bis ins letzte Detail vorherbestimmen. Manche Lösung im letzten Winter hat auch funktioniert, ohne dass politische Beschlüsse da waren, weil kluge Menschen an unterschiedlichen Stellen klug zusammengearbeitet haben und weil die Kommission hilfreich vermittelt hat."@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de commissaris, dames en heren, het werd tijd dat de voorzieningszekerheid eindelijk wordt gezien als kernprobleem van het energiebeleid. Zo simpel zoals soms ook in politieke discussies wordt gesuggereerd, is het echter helaas niet. We hebben het vandaag over twee projecten: Nabucco, een heel concreet project waaraan gewerkt kan worden, en Desertec, een interessant project of een interessant idee, een visie, waarvan nog niemand precies weet of en waar het ooit verwezenlijkt kan worden. We moeten ons bezighouden met concrete zaken en daaraan gaan werken. Natuurlijk moeten we er ook voor zorgen dat visionaire projecten op de rails komen, maar we moeten ervoor waken te geloven dat er slechts één oplossing voor een probleem bestaat dan wel één strategie om problemen op te lossen. Daarop hebben veel collega's die hier het woord hebben gevoerd al heel terecht gewezen: er zal niet slechts één antwoord zijn, maar er zullen diverse oplossingen voor deze problemen zijn. Daar hoort bijvoorbeeld bij dat we moeten voorkomen dat we al discussiërende over het koolstofprobleem steeds afhankelijker worden van gas. Hierdoor komen we namelijk opnieuw in de problemen, omdat we nieuwe pijpleidingen nodig zullen hebben. We moeten ook ja zeggen tegen het kolenbeleid, en daarom hebben we nieuwe technologieën nodig. We moeten ook ja zeggen tegen CCS en tegen kernenergie, en ook tegen hernieuwbare energie en tegen energiebesparing. Niet het een óf het ander, maar het een én het ander! Elk ander beleid vind ik volstrekt immoreel, onverantwoord, en ik geloof dat we onszelf daarmee geen plezier zouden doen. Overigens gaat het hierbij ook om vraagstukken als bronnen en transportroutes. Ook hiervoor zijn diverse antwoorden mogelijk. Wie meent dat we het alleen over pijpleidingen hoeven te hebben, heeft het mooi mis. Want als we minder afhankelijk willen zijn, mogen we geen alternatief uitsluiten, dus ook LNG niet, en moeten we ons hiermee bezig gaan houden. Op één vraag – en dat is een heel belangrijke vraag – hebben we dan nog geen antwoord gegeven, namelijk hoe we het nodige kapitaal bij elkaar krijgen voor alle noodzakelijke projecten. Wat hebben we aan prachtige plannen als niemand er geld in wil stoppen? Daarom is het niet bepaald onbelangrijk hoe we ons energiebeleid voeren, oftewel hoe we omgaan met potentiële investeerders. Bedrijven moeten worden aangemoedigd om te investeren! We moeten er echter voor waken te geloven dat we alles kunnen afdwingen en alles tot in het kleinste detail kunnen regelen. In de afgelopen winter werkten sommige oplossingen ook uitstekend zonder voorafgaand politiek besluit, simpelweg omdat verstandige mensen op diverse plekken verstandig hebben samengewerkt en de Commissie op zinvolle wijze bemiddelde."@nl³ "Panie przewodniczący, panie komisarzu, panie i panowie! Bezpieczeństwo dostaw zostało uznane za kluczowy element polityki energetycznej w odpowiednim czasie. Niestety sprawa nie jest tak prosta, jak mogło by się czasami wydawać na podstawie politycznych debat. Dziś rozmawiamy o dwóch projektach: Nabucco, będącym bardzo konkretnym projektem, nad którym możemy dalej pracować, oraz Desertec, będącym interesującym projektem lub interesującym pomysłem czy też wizją, choć dziś jeszcze nikt nie jest w stanie dokładnie określić, czy, gdzie i jak będzie on realizowany. Musimy zająć się konkretnymi problemami i nad nimi pracować. Musimy także wspierać projekty wizjonerskie, jednak powinniśmy wystrzegać się myślenia, że istnieje tylko jedno rozwiązanie danego problemu lub tylko jedna strategia pozwalająca rozwiązywać problemy. Dlatego wielu posłów w tej Izbie ma absolutną rację mówiąc: nie ma tylko jednej odpowiedzi, problemy te można rozwiązać na wiele sposobów. Na przykład nie możemy dopuścić do tego, aby zbyt zaciekła debata na temat problemu CO doprowadziła nas do jeszcze większego uzależnienia od gazu, co z kolei doprowadzi do kolejnych problemów, gdyż będziemy potrzebować nowych gazociągów. Musimy powiedzieć „tak” polityce węglowej i właśnie dlatego potrzebujemy nowych technologii dla elektrowni. Musimy powiedzieć „tak” CCS, „tak” energii jądrowej i energii odnawialnej oraz „tak” oszczędzaniu energii. Nie chodzi tu o rezygnację z jednej rzeczy i wybór drugiej, ale o korzystanie z nich wszystkich równocześnie. Moim zdaniem każde inne podejście będzie niemoralne i nieodpowiedzialne i uważam, że nie wyszło by nam to na dobre. Ma to także związek z kwestią źródeł dostaw i tras przesyłowych. W tym przypadku też nie ma tylko jednej odpowiedzi. Każdy, kto wierzy, że wystarczy ograniczyć się do debaty na temat rurociągów, oczywiście się myli, gdyż chcąc zmniejszyć naszą zależność, musimy być otwarci na wiele opcji, w tym LNG, i musimy zacząć nad nimi pracować. Zatem pytanie o to, w jaki sposób zapewnimy, aby udostępniony został odpowiedni kapitał do realizacji wymaganych projektów pozostaje aktualne – i jest to pytanie bardzo ważne. Co nam po cudownych planach, jeżeli nikt nie jest skłonny w nie inwestować? W związku z powyższym ważny jest sposób, w jaki realizujemy naszą politykę energetyczną i w jaki traktujemy tych, od których oczekujemy inwestowania w te projekty. Należy zachęcić do działania firmy. Musimy wystrzegać się myślenia, że jesteśmy w stanie na siłę doprowadzić do realizacji naszych założeń i wcześniej określić wszystkie szczegóły. Ubiegłej zimy wiele rozwiązań sprawdziło się bez podejmowania przez polityków żadnych decyzji, ponieważ inteligentni ludzie mądrze ze sobą w wielu miejscach współpracowali, a Komisja była pomocnym mediatorem."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, Senhor Comissário, Senhoras e Senhores Deputados, já era tempo de a segurança do aprovisionamento ser reconhecida como um aspecto chave da política energética. Lamentavelmente, não é tão simples como por vezes se faz crer em debates políticos. Debruçamo-nos hoje sobre dois projectos: o projecto Nabucco, um projecto muito exequível que podemos desenvolver, e o projecto Desertec, um projecto interessante ou uma ideia interessante ou uma visão, que ninguém consegue ainda julgar com exactidão se, onde e como pode ser concretizado. Devemos concentrar-nos em questões concretas e trabalhar sobre as mesmas. Devemos igualmente promover projectos visionários, mas não devemos ser levados a pensar que existe uma única solução para um problema concreto ou uma única estratégia para resolver os problemas. Por conseguinte, o que muitos dos senhores deputados aqui defendem está totalmente correcto: não existe uma única resposta, existem muitas soluções para estes problemas. Estas incluem, por exemplo, o facto de que não devemos permitir que um debate muito exaustivo sobre o problema do CO aumente a nossa dependência do gás, que, por seu turno, nos trará novos problemas por necessitarmos de mais gasodutos. Devemos dizer "Sim" à política carbonífera, e é por esta razão que necessitamos de novas técnicas de produção de energia. Devemos dizer "Sim" ao CAC, "Sim" à energia nuclear e à energia renovável e "Sim" à poupança energética. A questão não se põe em termos de optar entre uma coisa ou outra, mas sim de optarmos por todas elas ao mesmo tempo. O contrário, em minha opinião, seria imoral e irresponsável e penso que não estaríamos a fazer um grande favor a nós próprios. Isto está relacionado com a questão da fonte de abastecimento e das rotas de transporte. Também aqui não há uma única resposta. Quem pensar que pode simplesmente depender de um debate sobre gasodutos está equivocado, naturalmente, porque se pretendemos um menor nível de dependência temos de manter uma série de opções em aberto, incluindo o GNL, e analisá-las. Subsiste então a questão – e é uma questão muito importante – de como assegurar que o capital necessário seja disponibilizado para a implementação dos projectos pretendidos. Para que servem planos magníficos se ninguém estiver disposto a investir neles? Por conseguinte, é importante a forma como aplicamos a nossa política da energia e como abordamos aqueles que esperamos que invistam nos projectos. As empresas devem ser incentivadas. Devemos evitar pensar que podemos forçar as coisas a acontecerem e predeterminar todos os pormenores. No Inverno passado houve muitas soluções que funcionaram sem que tivessem sido tomadas decisões políticas, porque houve pessoas inteligentes que cooperaram de uma forma sábia em diferentes locais e porque a Comissão foi um mediador útil."@pt¹⁷ "Dle preşedinte, dle comisar, doamnelor şi domnilor, nu este devreme ca securitatea aprovizionării să fie recunoscută ca un punct cheie al politicii energetice. Din păcate, nu este atât de simplu pe cât părea uneori în dezbaterile politice. Discutăm astăzi despre două proiecte: Nabucco, un proiect foarte real la care putem lucra, şi Desertec, un proiect interesant sau o idee ori o viziune interesantă şi nimeni nu poate încă estima exact dacă, unde şi cum pot fi acestea puse în aplicare. Trebuie să ne preocupe chestiuni concrete şi să lucrăm la acestea. De asemenea, trebuie să promovăm proiectele vizionare, însă trebuie să ne ferim să credem că există doar o singură soluţie la o anumită problemă sau o singură strategie pentru soluţionarea problemelor. Prin urmare, punctul de vedere exprimat de mulţi colegi este foarte corect: nu există un singur răspuns, există multe soluţii la aceste probleme. Acestea includ, de exemplu, faptul că nu trebuie să permitem ca o dezbatere intensă privind problema CO să facă să depindem tot mai mult de gazele naturale, lucru care apoi ne creează probleme din nou, deoarece avem nevoie de conducte noi de gaz. Trebuie să spunem „da” unei politici a cărbunelui şi de aceea avem nevoie de o nouă tehnologie a centralelor electrice. Trebuie să spunem „da” captării şi stocării cărbunelui, „da” energiei nucleare şi energiei regenerabile şi „da” economisirii de energie. Nu se pune problema de a face un lucru sau altul, ci de a face aceste lucruri împreună. În opinia mea, orice altceva ar fi imoral şi iresponsabil şi cred că nu ne vom face nicio favoare. Acest lucru se referă totodată la problema sursei furnizoare şi a rutelor de transport. Nici în acest caz nu există doar un singur răspuns. Toţi cei care cred că se pot baza pur şi simplu pe o dezbatere cu privire la conducte de gaz se înşeală, desigur, pentru că dacă dorim să avem mai puţine dependenţe trebuie să păstrăm o varietate de opţiuni deschise, inclusiv gazele naturale lichefiate, şi să începem să ne ocupăm de acestea. Astfel, întrebarea rămâne – şi este o întrebare foarte importantă – cum să asigurăm capitalul necesar disponibil pentru a pune în aplicare proiectele solicitate. Ce rost au planurile frumoase dacă nu există dorinţa de a investi în ele? Prin urmare, este important modul în care continuăm politica noastră energetică, precum şi modul în care îi tratăm pe cei la care ne aşteptăm să investească în proiecte. Companiile trebuie încurajate. Trebuie să ne ferim de ideea că putem forţa orice lucru să se întâmple şi să stabilim dinainte fiecare detaliu în parte. Iarna trecută, multe soluţii au funcţionat fără decizii politice luate pentru că oameni inteligenţi au cooperat cu înţelepciune în locuri diferite şi pentru că Comisia a asigurat rolul de intermediar."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, pán komisár, dámy a páni, bezpečnosť dodávok nie je považovaná za kľúčovú otázku energetickej politiky predčasne. Nanešťastie nie je taká jednoduchá, ako sa niekedy zdá v politických rozpravách. Dnes diskutujeme o dvoch projektoch. O veľmi konkrétnom projekte Nabucco, na ktorom môžeme ďalej pracovať, a o zaujímavom projekte Desertec, o zaujímavom nápade alebo predstave, o ktorej nemôže nikto presne povedať, či, kde a ako sa môže uskutočniť. Musíme sa zaoberať konkrétnymi otázkami a pracovať na nich. Musíme tiež podporovať vizionárske projekty, ale musíme sa chrániť pred presvedčením, že existuje iba jedno riešenie akéhokoľvek konkrétneho problému alebo iba jedna stratégia na vyriešenie problémov. Tvrdenie mnohých kolegov poslancov je preto úplne správne. Neexistuje len jedna odpoveď, uvedené problémy majú mnoho riešení. Patrí medzi ne napríklad skutočnosť, že nesmieme umožniť, aby sme sa pre veľmi intenzívnu rozpravu o probléme v súvislosti s CO stali závislejšími od plynu, z čoho následne vzniká opäť problém, pretože potrebujeme nové plynovody. Musíme súhlasiť s politikou v oblasti uhlia, a preto potrebujeme novú elektrárenskú techniku. Musíme súhlasiť so systémom CCS, s jadrovou energiou, obnoviteľnou energiou a úsporou energie. Nie je to otázka jednej alebo druhej oblasti, ale otázka riešenia všetkých oblastí spolu. Akýkoľvek iný postup by bol podľa môjho názoru nemorálny a nezodpovedný a som presvedčený, že by sme tým nič nezískali. Uvedené tvrdenia sa týkajú aj otázky zdroja dodávok a prepravných trás. Ani v tejto oblasti neexistuje len jedna odpoveď. Každý, kto verí, že sa môže jednoducho spoľahnúť na rozpravu o plynovodoch sa, samozrejme, mýli. Ak totiž chceme byť menej závislí, musíme si zachovať otvorené rôzne možnosti vrátane LNG a začať sa nimi zaoberať. Otázka potom znie, a je to veľmi dôležitá otázka, ako zabezpečíme sprístupnenie potrebného kapitálu na realizáciu požadovaných projektov. Aký zmysel majú veľkolepé plány, ak do nich nik nechce investovať? Spôsob, akým plníme svoju energetickú politiku a ako pristupujeme k tým, od ktorých očakávame investície do projektov, je preto dôležitý. Musíme povzbudiť spoločnosti. Musíme zabrániť presvedčeniu, že môžeme všetko uskutočniť a vopred stanoviť každý najmenší detail. V zime minulého roka fungovalo mnoho riešení bez toho, aby bolo prijaté akékoľvek politické rozhodnutie, pretože rozumní ľudia múdro spolupracovali na rôznych miestach a preto, lebo Komisia konala ako prínosný sprostredkovateľ."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, komisar, gospe in gospodje, ni še dolgo tega, kar je bila zanesljivost oskrbe prepoznana kot ključno vprašanje energetske politike. Na žalost to ni tako preprosto, kot je včasih slišati v političnih razpravah. Danes govorimo o dveh projektih. To sta Nabucco, zelo oprijemljiv projekt, ki ga lahko obdelujemo, in Desertec, zanimiv projekt ali zanimiva zamisel ali pogled, vendar ne more še nihče natančno presoditi ali, kje in kako ga je mogoče uresničiti. Ukvarjati se moramo s konkretnimi zadevami. Spodbujati moramo tudi vizionarske projekte, vendar moramo paziti, da ne bomo verjeli, da obstaja samo ena rešitev določenega problema ali le ena strategija za reševanje problemov. Tako imajo številni kolegi poslanci popolnoma prav, ko pravijo, da ni samo enega odgovora, da je rešitev teh problemov veliko. Te rešitve vključujejo na primer dejstvo, da ne smemo dovoliti, da bi postali zaradi zelo intenzivnih razprav o problemu CO vedno odvisnejši od plina, saj bi nas to potem spet pripeljalo do problemov, ker bi potrebovali nove plinovode. Reči moramo „da“ premogovni politiki, zato potrebujemo novo tehnologijo za elektrarne. Reči moramo „da“ zajemanju in shranjevanju ogljika, „da“ jedrski energiji in obnovljivi energiji ter „da“ varčevanju z energijo. Ne gre za vprašanje ene stvari ali druge, ampak za opravljanje vseh teh stvari skupaj. Vse drugo bi bilo po mojem mnenju nemoralno in neodgovorno in prepričan sem, da si ne bi naredili nobene usluge. To se nanaša tudi na vprašanje vira dobave in transportnih poti. Tudi tu ni samo enega odgovora. Vsak, ki verjame, da se je mogoče preprosto zanesti na razpravo o plinovodih, se seveda moti, kajti če hočemo manjšo odvisnost, moramo obdržati vrsto odprtih možnosti, vključno z utekočinjenim zemeljskim plinom, in se lotiti ukvarjanja z njimi. Vprašanje potem ostaja (in to je zelo pomembno vprašanje), kako zagotoviti, da bo na voljo potreben kapital za izvajanje potrebnih projektov. Kaj pomagajo čudoviti načrti, če ni nikogar, ki bi bil pripravljen vlagati vanje? Zato je pomembno, kako izvajamo našo energetsko politiko in kako ravnamo s tistimi, za katere pričakujemo, da bodo vlagali v projekt. Treba je spodbuditi podjetja. Paziti moramo, da ne bomo verjeli, da lahko kar koli izsilimo in da lahko vnaprej določimo vse podrobnosti. Lansko zimo so mnoge rešitve delovale brez sprejemanja političnih odločitev, ker so pametni ljudje na različnih mestih pametno sodelovali in ker je Komisija poskrbela za koristno posredovanje."@sl²⁰ "Herr talman, herr kommissionsledamot, mina damer och herrar! Det är sannerligen på tiden att försörjningstryggheten erkänns som en viktig energipolitisk fråga. Dessvärre är den frågan inte alltid lika enkel som den ibland framställs i den politiska debatten. Vi talar i dag om två projekt: Nabucco, ett mycket konkret projekt som vi kan arbeta med, och Desertec, ett intressant projekt, eller snarare en intressant idé eller vision. I dag kan ingen säga exakt om, var eller hur det projektet skulle kunna förverkligas. Vi måste koncentrera oss på konkreta frågor och arbeta med dem. Vi måste också föra fram visionära projekt, men vi måste akta oss för att tro att det bara finns en enda lösning på ett visst problem, eller bara en enda strategi för att lösa problemen. Den synpunkt som framförts av många av mina kolleger är därför helt riktig: det finns inte bara ett svar, det finns flera lösningar på dessa problem. Lösningarna innebär till exempel att vi inte får låta en mycket intensiv debatt om koldioxidproblemet göra oss allt mer beroende av gas, vilket sedan medför nya problem eftersom vi behöver nya rörledningar. Vi måste säga ja till kolpolitiken och det är därför vi behöver ny kraftverksteknik. Vi måste säga ja till avskiljning och lagring av koldioxid, ja till kärnkraft och förnybar energi och ja till energisparande. Allt annat skulle, som jag ser det, vara omoraliskt och oansvarigt och jag tror inte att vi skulle göra oss själva någon tjänst. Detta hänger också samman med frågan om leveranskällor och transportvägar. Även här finns det inte bara ett svar. Alla som tror att de helt enkelt kan lita till rörledningar tar fel, för om vi vill minska vårt beroende måste vi hålla många alternativ öppna, inklusive flytande naturgas, och börja ta itu med dem. Sedan återstår frågan – och det är en mycket viktig fråga – om hur vi ser till att få fram det nödvändiga kapitalet för att genomföra de projekt som krävs. Vad är det för mening med underbara planer om ingen vill investera i dem? Därför är det viktigt hur vi driver vår energipolitik och hur vi hanterar dem som vi hoppas ska investera i projekten. Företagen måste få uppmuntran. Vi måste akta oss för att tro att vi kan tvinga fram lösningar och i förväg bestämma varenda liten detalj. I vintras fungerade många lösningar utan att några politiska beslut fattades, eftersom smarta människor samarbetade klokt på olika ställen och eftersom kommissionen hjälpte till som förmedlande länk."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"(CCS)"¹³ "(LNG)"¹³ "2"^{18,20,15,1,19,14,16,11,2,13,9,21,17,4,12,8} "Herbert Reul (PPE ). -"^15,9
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶