Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-09-17-Speech-4-057"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2009-09-17"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Securitatea energetică (Nabucco şi Desertec) (dezbatere)6
dcterms:Language	"en"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20090917.3.4-057"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-09-17-Speech-4-0586
lpv:speaker	lp:Andris Piebalgs6
lpv:spoken text	"Mr President, energy will definitely continue to be the focus of this Parliament for the next five years. At the same time, we have made good progress over the last five years in establishing a robust European energy policy with three goals: security of supply, sustainability and competitiveness. We have also committed some funds for the southern corridor and particularly for the Nabucco project. We have launched a call for proposals. At this stage I cannot say whether this was successful or good enough but at least the invitation was made. Desertec is also an industry-driven initiative that is currently at an initial stage. It sounds very interesting that we use the solar energy potential of Africa and transport it to the European Union, but we need some flanking measures for this project to materialise. First of all, there is the technological development that we have supported for many years. A large concentrated solar power plant will be inaugurated this month in Seville. This is one technology that could be used for this Desertec project, and I believe that we would not have advanced so far in this technology without EU support. Secondly, we need to work with partners because it is very clear that we cannot just say we will take your territory, we will put solar panels in and transport electricity to the European Union. There should be common ownership of these projects, if they are to happen at all. For this reason we will have a conference in October on using renewable sources together with countries from the Mediterranean and the Gulf. It is clear that for Desertec to be successful we need common ownership of these projects, otherwise there will be no successful outcome. Last but not least, there is definitely the issue of interconnection. There are two types of interconnection that we need to separate. One relates to the philosophy and markets. We have supported the integration of markets in North Africa for some time. Progress has been made, but we need to strengthen these measures. The second type is physical interconnection with the European Union, using cables. I believe that Desertec will come step by step. It will not be one big project but I believe there will be elements that could ultimately fit our objectives: clean energy for the countries involved and additional exports to the European Union. We have also provided for commercial incentives. With the Renewable Energy Directive we have established the possibility for EU countries to invest in third countries and transport electricity to the European Union, and then the goal will also be fulfilled with energy produced in the third country. That said, it is definitely difficult at this stage to give any timetable for Desertec. It is a new initiative, which is still in its infancy, and we cannot say Desertec is part of our security of supply strategy. It is a promising move towards a climate change strategy that we need to promote, but Nabucco is there for security of supply, and it is too early at this stage to rely on Desertec. I would like to conclude that the best security of supply measures we can take are inside the European Union. This House has been a very strong supporter of energy efficiency. Energy efficiency is not only to do with climate change. It really is a very important element in the security of supply. I would say it is more important than Desertec and Nabucco, plus even South Stream and Nord Stream, combined. It really is the biggest element. Three legal instruments are being discussed with the Council, and I would emphasise that we need to be ambitious and successful with these. On renewable energy, I am very grateful for the support of this House for the recovery plan, and I am quite positive regarding what I have heard about the applications for offshore wind energy. It seems that all the funds that were committed to support offshore wind energy will be committed. This is not only EU money because the overall envelope was roughly EUR 600 million, but the overall size of this project is EUR 4 billion, so industry is investing most of it. I believe this is a very good combination, as renewable energy also gives security of supply. In achieving all these goals, the external dimension is extremely important for two reasons. Firstly, EU import dependency – currently, 50% of energy resources come from outside the European Union, and the trend is upwards. Last but not least, I know that sometimes there is an issue about carbon capture and storage (CCS). CCS is usually needed for two reasons. One is as a global response to climate change but, from another point of view, we will also use coal and lignite for our security of supply. There has also been very good progress on applications for the financing provided with the recovery plan, so the recovery plan was successful, in my opinion. After announcing the results, we – the Commission, the Council and Parliament – definitely need to review how to channel EU funds to strengthen the European Union's security of supply. Many other steps will also definitely need to be taken to strengthen the security of supply of the European Union. Secondly, issues related to sustainability. The climate change goals cannot be achieved anywhere in the world unless energy is produced more cleanly and used more efficiently. For this reason, dialogue with the producer, transit and consumer countries is crucial. The two projects mentioned in today’s plenary are, in a way, complementary and at the same time fit well into the overall strategy. First of all, Nabucco. I came from Baku yesterday, and we are definitely still on course to fulfil this project. We made a major breakthrough this July. An intergovernmental agreement was signed between four European countries and Turkey, which means that we could already take a final investment decision next year with a view to having gas supplies by 2014. We have identified three sources that are ready to commit gas volumes. Firstly, there is Azerbaijan, where the final investment decision about Shah Deniz 2 should be made in the very near future, and then there are other fields, in Turkmenistan and Iraq, which at this stage are the biggest sources of supply. Where are the difficulties? There are always difficulties related to the particular way we operate in the energy field and how a lot of producer countries are organised. In the European Union, projects are industry-driven, which means that there is always a very clear calculation of all the commercial risks. The countries that have the resources would expect more forward-moving decisions. That means, for example, the EU decides to build a pipeline, it builds a pipeline, and then we commit the gas. The philosophies are different. At the same time there is a clear understanding that EU companies are ready to buy the gas, and we are moving forward towards it. I believe that the transit issue is more or less solved. We are still awaiting the ratification of the intergovernmental agreement, but I would not expect too many difficulties. Also, to facilitate buying gas from regions that have particular ways of selling gas, we are developing the concept of a ‘Caspian development corporation’ that would allow for reduced risks for companies buying gas, for example at the Turkmen border, or investing in areas where the political and economic risks are quite substantial. We are well on track, and I believe this is a good example of cooperation between industry-driven projects with political support from the EU institutions."@en4
lpv:translated text	"Pane předsedající, energie bude zajisté i nadále ve středu zájmů tohoto Parlamentu v následujících pěti letech. Zároveň jsme za uplynulých pět let dosáhli dobrého pokroku při budování silné evropské energetické politiky na základě tří cílů: bezpečnost dodávek, udržitelnost a konkurenceschopnost. Rovněž jsme vložili určité finanční prostředky do jižního koridoru a především do projektu Nabucco. Vydali jsme výzvu k předkládání návrhů. V této fázi nemohu říci, zda byla úspěšná nebo dostatečně dobrá, alespoň jsme však předložili nabídku. Iniciativa DESERTEC je rovněž založená na průmyslu a v současné době se nachází v počátečním stádiu. Myšlenka využití potenciálu solární energie v Africe a její přepravy do Evropské unie zní velmi zajímavě, k realizaci tohoto projektu však potřebujeme jistá doprovodná opatření. Za prvé se jedná o rozvoj technologie, jejž podporujeme řadu let. V tomto měsíci bude v Seville slavnostně otevřena rozsáhlá koncentrátorová solární elektrárna. Stejná technologie by mohla být využita v projektu DESERTEC a bez podpory EU bychom dle mého názoru v této technologii nedosáhli takového pokroku. Za druhé je třeba spolupracovat s partnery, neboť je jasné, že nemůžeme jen tak přijít a zabrat něčí území s tím, že na něj instalujeme solární panely a budeme přepravovat elektřinu do Evropské unie. Mají-li se tyto projekty uskutečnit, musí být ve společném vlastnictví. Z toho důvodu pořádáme v říjnu konferenci ve spolupráci se zeměmi Golfského zálivu a středomořskými státy, jejímž tématem je využití obnovitelných zdrojů. Chceme-li, aby DESERTEC byl úspěšným projektem, je jednoznačně třeba zajistit jeho společné vlastnictví; bez něj nedosáhneme úspěšných výsledků. V neposlední řadě se musíme zabývat tématem propojení. Je třeba rozlišovat dva druhy propojení. Jeden souvisí s filozofií a s trhy. Určitou dobu již podporujeme integraci trhů v severní Africe. Dosáhli jsme jistého pokroku, ale je nutné tato opatření posílit. Další druh je fyzické propojení s Evropskou unií za pomoci kabelů. Domnívám se, že DESERTEC bude realizován postupně, krok za krokem. Nebude jedním velkým projektem, domnívám se však, že některé jeho součásti budou v závěru naplňovat naše cíle: čistá energie pro zainteresované země a navíc vývoz do Evropské unie. Zajistili jsme i obchodní pobídky. Směrnice o obnovitelné energii poskytuje možnost státům EU investovat do třetích zemí a přepravovat elektřinu do Evropské unie, a díky výrobě energie ve třetích zemích bude splněn další cíl. Na základě toho, co jsem zmínil, je samozřejmě obtížné pro DESERTEC stanovit časový plán. Jedná se o novou iniciativu, která je stále v plenkách, a nemůžeme říci, zda tvoří součást naší strategie bezpečnosti dodávek. Je to slibný krok směrem ke strategii změny klimatu, již je nutné propagovat, nicméně pro bezpečnost dodávek existuje Nabucco, a v této fázi by bylo předčasné spoléhat na DESERTEC. Chtěl bych uzavřít tím, že nejlepší opatření týkající se bezpečnosti dodávek můžeme učinit v rámci Evropské unie. Tato sněmovna výrazným způsobem podporuje energetickou účinnost. Ta nesouvisí pouze se změnou klimatu. Je i velmi významnou součástí bezpečnosti dodávek. Dovolil bych si říci, že je důležitější než DESERTEC, Nabucco a dokonce i plynovody South Stream a Nord Stream. Skutečně se jedná o nejvýznamnější prvek. S Radou jednáme o třech právních nástrojích a chtěl bych zdůraznit, že v souvislosti s nimi musíme být ctižádostiví a úspěšní. Co se týče obnovitelné energie, jsem této sněmovně vděčný za podporu plánu obnovy a k tomu, co jsem slyšel o využití větrné energie na moři, mám zcela kladný postoj. Zdá se, že veškeré finanční prostředky určené na podporu větrné energie na moři budou vydány. Nejedná se pouze o peníze EU, neboť jejich celková výše byla 600 milionů, celkový rozpočet projektu je však 4 miliardy EUR, většinu tedy investuje průmysl. Tuto kombinaci považuji za velmi dobrou, neboť obnovitelná energie rovněž poskytuje bezpečnost dodávek. Při dosahování těchto cílů je nesmírně důležitý externí rozměr, a to ze dvou důvodů. Za prvé, závislost na dovozu – v současné době pochází 50 % energetických zdrojů z oblastí mimo Evropskou unii a tato tendence narůstá. V neposlední řadě jsem si vědom toho, že zachycování a ukládání uhlíku (CCS) je spornou záležitostí. Zachycování a ukládání uhlíku potřebujeme ze dvou důvodů. Jedním je globální reakce na změnu klimatu, z jiného úhlu pohledu však budeme uhlí a lignit využívat pro bezpečnost našich dodávek. Rovněž jsme dosáhli velmi dobrého pokroku ohledně využití finančních prostředků poskytnutých na plán obnovy, dle mého názoru byl tedy plán obnovy úspěšný. Po ohlášení výsledků zcela jistě musíme – v Komisi, Radě a Parlamentu – přezkoumat, jakým způsobem je třeba směřovat fondy EU, aby sloužily k posílení bezpečnosti dodávek Evropské unie. Bude nutné učinit i řadu dalších kroků, jimiž posílíme bezpečnost dodávek Evropské unie. Za druhé, záležitosti týkající se udržitelnosti. Cílů v oblasti změny klimatu nelze kdekoli na světě dosáhnout, pokud výroba energie nebude čistější a její využití efektivnější. Z toho důvodu má dialog mezi dodavateli energií, tranzitními zeměmi a spotřebitelskými zeměmi klíčový význam. Dva projekty, o nichž se dnes na plenárním zasedání bude hovořit, jsou svým způsobem doplňkové a zároveň dobře zapadají do celkové strategie. Nejdříve co se týče projektu Nabucco. Včera jsem se vrátil z Baku a stále jsme na dobré cestě k dokončení tohoto projektu.  Letos v červenci jsme dosáhli zásadního zlomu. Čtyři evropské státy podepsaly mezivládní dohodu s Tureckem, což znamená, že již příští rok bychom mohli učinit definitivní rozhodnutí ohledně investic s cílem získat dodávky plynu do roku 2014. Určili jsme tři zdroje, které jsou připraveny dodávat plyn. Za prvé je to Ázerbájdžán, kde by mělo v nejbližší době dojít ke konečnému rozhodnutí ohledně pole Shah Deniz II, a dále jsou to pole v Turkmenistánu a Iráku, která v současnosti představují největší zdroje dodávek. V čem spočívají obtíže? Určité potíže jsou vždy spojené s konkrétním způsobem, jímž se v dané energetické oblasti pohybujeme a jímž je organizována řada výrobních zemí. V Evropské unii jsou projekty založené na průmyslu, z čehož vyplývá skutečnost, že jejich nedílnou součástí jsou velmi jasně propočítaná veškerá obchodní rizika. Země, které disponují zdroji, očekávají více rozhodnutí, jimiž se mohou posunout dále. Znamená to například, že se EU rozhodne postavit plynovod, postaví plynovod a začne dodávat plyn. Filozofie jsou však odlišné. Zároveň existuje jednoznačné porozumění, že společnosti v EU jsou připraveny plyn koupit, a k tomu také spějeme. Domnívám se, že záležitosti související s tranzitními zeměmi jsme více méně vyřešili. Stále čekáme na ratifikaci mezivládní dohody, nepředpokládám však příliš mnoho problémů. Rovněž rozvíjíme koncepci „Caspian Development Corporation“ s cílem usnadnit nákup plynu z regionů se specifickými způsoby prodeje plynu, která by umožnila snížit nebezpečí společnostem, jež nakupují plyn například na hranicích s Turkmenistánem, nebo investují do oblastí, v nichž jsou politická a hospodářská rizika zcela zásadního charakteru. Jsme na dobré cestě a dle mého názoru se jedná o dobrý příklad spolupráce mezi projekty založenými na průmyslu s politickou podporou ze strany orgánů EU."@cs1 "Hr. formand! Energi vil helt sikkert fortsat være et af Parlamentets fokusområder i de kommende fem år. Samtidig har vi i løbet af de seneste fem år opnået store fremskridt med hensyn til at skabe en robust europæisk energipolitik med tre mål: forsyningssikkerhed, bæredygtighed og konkurrencedygtighed. Vi har også afsat midler til den sydlige korridor og navnlig til Nabuccoprojektet. Vi har udsendt en indkaldelse af forslag. I denne fase kan jeg ikke sige, om dette har været vellykket eller godt nok, men i det mindste er der udsendt en indkaldelse. Desertec er også et initiativ, som industrien står bag, og som aktuelt befinder sig i den indledende fase. Det lyder meget interessant, at vi udnytter Afrikas solenergipotentiale og transporterer det til EU, men vi har brug for en række ledsageforanstaltninger, hvis dette projekt skal blive til virkelighed. Der er først og fremmest den teknologiske udvikling, som vi har støttet i årevis. Et stort koncentreret solkraftværk vil blive åbnet i denne måned i Sevilla. Det er en teknologi, som kan udnyttes i forbindelse med Desertecprojektet, og vi ville efter min mening ikke være kommet så langt med denne teknologi uden støtte fra EU. Vi skal for det andet samarbejde med partnere, fordi det er meget tydeligt, at vi ikke blot kan sige, at vi tager jeres territorium, opfører solpaneler og transporterer elektriciteten til EU. Der skal være et fælles ejerskab af disse projekter, hvis de skal kunne gennemføres. Vi vil derfor afholde en konference i oktober om brug af vedvarende energikilder med lande fra Middelhavsområdet og Golfen. Hvis Desertec skal gennemføres, har vi tydeligvis brug for et fælles ejerskab af disse projekter, ellers vil det ikke lykkes. Sidst, men ikke mindst er der selvfølgelig spørgsmålet om sammenkoblinger. Der er to typer sammenkoblinger, som vi skal adskille. Den ene vedrører filosofi og markeder. Vi har støttet integrationen af markederne i Nordafrika i nogen tid. Der er opnået fremskridt, men vi skal styrke disse foranstaltninger. Den anden type er den fysiske sammenkobling med EU ved hjælp af kabler. Desertec vil efter min mening blive gennemført trin for trin. Det vil ikke være ét stort projekt, men der vil være elementer, som i sidste ende opfylder vores målsætninger: ren energi til de involverede lande og yderligere eksport til EU. Vi har også skabt kommercielle incitamenter. Med direktivet om vedvarende energikilder har vi givet EU-lande mulighed for at investere i tredjelande og transportere elektricitet til EU, og dermed opfyldes også målet vedrørende energi produceret i tredjelandet. Når det er sagt, er det uden tvivl vanskeligt at fastlægge en tidsplan for Desertec på dette trin. Det er et nyt initiativ, som stadig er i sin vorden, og vi kan ikke sige, at Desertec er en del af vores strategi for forsyningssikkerhed. Det er et lovende skridt hen imod en strategi for klimaændringer, som vi skal fremme, men Nabucco er der med hensyn til forsyningssikkerhed, og det er stadig for tidligt til, at vi kan basere os på Desertec. Jeg vil gerne afslutte med at sige, at de bedste foranstaltninger vedrørende forsyningssikkerhed er de foranstaltninger, som vi iværksætter inden for EU. Parlamentet har støttet energieffektivitet meget stærkt. Energieffektivitet drejer sig ikke kun om klimaændringer. Det er et meget vigtigt element af forsyningssikkerheden. Jeg vil sige, at det er vigtigere end Desertec og Nabucco og endda South Stream og Nord Stream til sammen. Det er virkelig det vigtigste element. Der drøftes tre retsakter med Rådet, og jeg understreger, at vi skal være ambitiøse og effektive med dem. Hvad angår vedvarende energi, er jeg meget taknemmelig for Parlamentets støtte til genopretningsplanen, og jeg er ganske positiv ud fra det, jeg har hørt om ansøgningerne vedrørende offshorevindenergi. Det ser ud til, at der faktisk vil blive indgået forpligtelser for alle de midler, der blev afsat til støtte for offshorevindenergi. Midlerne kommer ikke fra EU alene. EU's samlede ramme var omkring 600 mio. EUR, og da projektet beløber sig til 4 mia. EUR, finansierer industrien størsteparten. Det er efter min mening en særdeles god kombination, da vedvarende energi også sikrer forsyningssikkerhed. For at opfylde alle disse mål er den eksterne dimension ekstrem vigtig af to grunde. For det første EU's afhængighed af import. I øjeblikket kommer 50 % af energiressourcerne fra lande uden for EU, og tendensen er stigende. Sidst, men ikke mindst dukker spørgsmålet om CO opsamling og -oplagring nogle gange op. CO opsamling og -oplagring er nødvendig af to grunde: for det første som global reaktion mod klimaændringerne og for det andet, fordi vi er nødt til at bruge kul og lignit for at opnå forsyningssikkerhed. Der er også opnået gode fremskridt med hensyn til ansøgninger om finansiering under genopretningsplanen, så den var efter min mening vellykket. Efter offentliggørelse af resultaterne skal vi – Kommissionen, Rådet og Parlamentet – bestemt overveje, hvordan vi kan kanalisere EU-midlerne for at styrke EU's forsyningssikkerhed. Der skal også iværksættes mange andre foranstaltninger for at styrke EU's forsyningssikkerhed. For det andet problemer vedrørende bæredygtighed. Målene vedrørende klimaændringer kan ikke opnås noget sted i verden, medmindre energi produceres på en renere måde og anvendes mere effektivt. Derfor er dialog med producent-, transit- og forbrugerlande afgørende. De to projekter, der nævnes på plenarmødet i dag, supplerer på en måde hinanden og passer samtidig godt ind i den overordnede strategi. Først og fremmest Nabucco. Jeg kom tilbage fra Baku, og vi er bestemt stadig på rette kurs med gennemførelsen af dette projekt. Vi opnåede et stort gennembrud i juli i år. Der blev indgået en mellemstatslig aftale mellem fire europæiske lande og Tyrkiet, som betyder, at vi allerede kan træffe en endelig investeringsbeslutning næste år med henblik på at åbne for gasforsyningen inden 2014. Vi har udpeget tre kilder, der er parate til at forpligte sig med hensyn til gasmængder. For det første er der Aserbajdsjan, hvor den endelige investeringsbeslutning om Shah Deniz 2 skal træffes i den nærmeste fremtid, og derefter er de øvrige felter i Turkmenistan og Irak, som i denne fase udgør de største forsyningskilder. Hvor ligger vanskelighederne så? Der er altid vanskeligheder i forbindelse med de særlige arbejdsforhold på energiområdet og den måde, mange producentlande er organiseret på. I EU står industrien bag projekterne, og det betyder, at der altid foreligger klare beregninger af de kommercielle risici. De lande, der har ressourcerne, forventer mere fremtidsrettede beslutninger. Hvis EU beslutter at anlægge en rørledning, betyder det f.eks., at EU anlægger rørledningen, og derefter indgår vi forpligtelser vedrørende gassen. Filosofierne er forskellige. Samtidig er det klart, at virksomheder i EU er parate til at købe gassen, og vi bevæger os mod dette mål. Transitproblemerne er efter min mening næsten løst. Vi afventer stadig ratificeringen af den mellemstatslige aftale, men jeg forventer ikke alt for mange vanskeligheder. For at gøre det nemmere at købe gas fra regioner, der sælger gas på særlige måder, udvikler vi konceptet om et "kaspisk udviklingssamarbejde", som vil mindske risiciene for virksomheder, der køber gas f.eks. ved den turkmenske grænse, eller som investerer i områder med betydelige politiske og økonomiske risici. Vi er på rette spor, og dette er efter min mening et godt eksempel på samarbejde mellem projekter, som industrien står bag, med politisk støtte fra EU's institutioner."@da2 "Herr Präsident, Energie wird in den nächsten fünf Jahren mit Sicherheit weiterhin der Schwerpunkt dieses Parlaments sein. Zugleich haben wir in den letzten fünf Jahren gute Fortschritte bei der Etablierung einer soliden europäischen Energiepolitik, die drei Ziele beinhaltet, erzielt: Versorgungssicherheit, Nachhaltigkeit und Wettbewerbsfähigkeit. Auch haben wir einige Mittel für den,,Südlichen Gaskorridor" und insbesondere für das Nabucco-Projekt bereitgestellt. Wir haben eine Aufforderung zur Einreichung von Vorschlägen initiiert. Gegenwärtig kann ich nicht sagen, ob dies erfolgreich oder zufriedenstellen verläuft, aber zumindest wurde es veranlasst. Desertec ist auch eine industriegesteuerte Initiative, die sich aktuell in der Startphase befindet. Dass wir das Solarenergiepotenzial von Afrika nutzen und in die Europäische Union befördern, klingt sehr interessant, aber wir brauchen einige flankierende Maßnahmen für die Verwirklichung dieses Projekts. Zunächst ist da die jahrelang durch uns unterstützte technologische Entwicklung. In Sevilla wird in diesem Monat ein großes Solarenergiekraftwerk feierlich eröffnet. Dies ist eine für das Desertec-Projekt möglicherweise nutzbare Technologie, und ich meine, wir würden ohne die EU-Unterstützung nicht so weit in dieser Technologie vorangeschritten sein. Zweitens müssen wir mit Partnern zusammenarbeiten. Denn es ist offensichtlich, dass wir nicht einfach sagen können, wir nehmen euer Gebiet in Anspruch, stellen dort Solarkollektoren auf und befördern Strom in die Europäische Union. Es sollte ein gemeinsames Eigentumsrecht an diesen Projekten, wenn sie überhaupt durchgeführt werden sollten, geben. Daher werden wir im Oktober gemeinsam mit den Ländern der Mittelmeer- und Golfregion eine Konferenz zur Nutzung erneuerbarer Energien durchführen. Wir benötigen klar ein gemeinsames Eigentumsrecht an diesen Projekten, damit Desertec erfolgreich wird, da es andernfalls zu keinem gelungenen Ergebnis kommen wird. Nicht zuletzt haben wir da noch definitiv das Thema der Abhängigkeit. Es gibt zwei Arten von Abhängigkeiten, die wir unterscheiden müssen. Die eine bezieht sich auf die Philosophie und die Märkte. Einige Zeit lang haben wir die Integration der Märkte in Nordafrika unterstützt. Es sind Fortschritte erzielt worden, nur müssen wir diese Maßnahmen verstärken. Die zweite Art ist die physische Abhängigkeit von der Europäischen Union bei der Nutzung von Stromversorgungskabeln. Ich glaube, dass es schrittweise zu Desertec kommen wird. Es wird kein großes homogenes Projekt werden, aber ich glaube, es gibt Elemente, die letztendlich zu unseren Zielen passen könnten: saubere Energie für die beteiligten Länder und zusätzliche Exporte in die Europäische Union. Wir haben auch für kommerzielle Anreize gesorgt. Mit der Richtlinie 2009/28/EG des Europäischen Parlaments und des Rates zur Förderung der Nutzung von Energie aus erneuerbaren Quellen und zur Änderung und anschließenden Aufhebung der Richtlinien 2001/77/EG und 2003/30/EG (Erneuerbare-Energien-Richtlinie) haben wir für EU-Länder die Möglichkeit geschaffen, in Drittländer zu investieren und Strom in die Europäische Union zu befördern, und damit wird das Ziel mittels der Energie, die in einem Drittland produziert wird, auch erfüllt werden. Nichtsdestoweniger ist es durchaus schwierig, für Desertec gegenwärtig einen Zeitplan aufzustellen. Es ist eine neue, immer noch in ihrer Anfangsphase steckende Initiative, und wir können nicht sagen, dass Desertec Teil unserer Energieversorgungssicherheitsstrategie ist. Es ist ein vielversprechender Schritt hin zu einer Strategie der Bekämpfung des Klimawandels, die wir fördern müssen. Nabucco jedoch steht für die Gewährleistung von Versorgungssicherheit, und es ist derzeit verfrüht, sich auf Desertec zu verlassen. Ich möchte damit schließen, dass die besten Maßnahmen zur Energieversorgungssicherheit innerhalb der Europäischen Union zu treffen sind. Dieses Parlament ist ein sehr starker Befürworter der Energieeffizienz. Energieeffizienz hat nicht nur etwas mit Klimawandel zu tun. Es ist ein wirklich wichtiges Element der Versorgungssicherheit. Ich würde sagen, sie ist sogar kombiniert mit South Stream und North Stream wichtiger als Desertec und Nabucco. Sie ist wirklich der größte Faktor. Drei Rechtsinstrumente werden derzeit mit dem Rat erörtert, und ich möchte hervorheben, dass wir damit einen ehrgeizigen und erfolgreichen Ansatz verfolgen müssen. Im Hinblick auf die erneuerbaren Energien bin ich diesem Parlament für die Unterstützung des Konjunkturprogramms sehr dankbar, und ich bin ziemlich optimistisch dahingehend, was ich über die Anträge für die Offshore-Windenergie gehört habe. Es scheint so, dass all die für die Unterstützung der Offshore-Windenergie vorgesehenen Fonds eingesetzt werden. Dies sind nicht nur EU-Gelder, da der Gesamtumfang ungefähr 600 Millionen beträgt; aber allein die Gesamtgröße dieses Projekts umfasst 4 Milliarden - demnach investiert die Industrie das meiste davon. Dies ist eine sehr gute Kombination, wie ich meine, da erneuerbare Energien auch Versorgungssicherheit bieten. Für das Erreichen all dieser Ziele ist die externe Dimension aus zwei Gründen extrem wichtig. Erstens, die EU-Importabhängigkeit - gegenwärtig werden 50% der Energieressourcen in die Europäische Union importiert, und der Trend geht nach oben. Nicht zuletzt weiß ich, dass es bisweilen einen Streitpunkt zur Kohlendioxidabscheidung und -speicherung (CCS) gibt. CCS wird gewöhnlich aus zwei Gründen benötigt. Der eine ist eine globale Reaktion auf den Klimawandel. Von einer anderen Perspektive aus gesehen werden wir aber auch Stein- und Braunkohle für unsere Versorgungssicherheit verwenden. Es wurden auch sehr gute Fortschritte bei den mit dem Konjunkturprogramm angebotenen Finanzierungsanträgen gegeben, meiner Ansicht nach war das Konjunkturprogramm demnach erfolgreich. Nach Bekanntgabe der Ergebnisse müssen wir - die Kommission, der Rat und das Parlament - sicherlich überprüfen, wie die EU-Mittel zur Stärkung der Versorgungssicherheit der Europäischen Union zu verteilen sind. Auch werden bestimmt viele weitere Schritte zur Stärkung der Energieversorgungssicherheit der Europäischen Union unternommen werden müssen. Zweitens, Fragen, die in Beziehung zur Nachhaltigkeit stehen. Die angesichts des Klimawandels gesetzten Ziele können nirgendwo in der Welt erreicht werden, solange Energie nicht sauberer produziert und effizienter genutzt wird. Daher ist der Dialog mit den Erzeuger-, Transit- und Verbraucherländern entscheidend. Die beiden heute im Plenum erwähnten Projekte sind in gewisser Weise eine Ergänzung und passen zugleich gut in die Gesamtstrategie. Zuallererst zu Nabucco. Ich kam gestern aus Baku zurück - wir sind definitiv noch auf dem richtigen Kurs hin zur Verwirklichung dieses Projekts. In diesem Juli haben wir einen großen Durchbruch erzielt. Es ist ein zwischenstaatliches Abkommen zwischen vier europäischen Ländern und der Türkei unterzeichnet worden, was bedeutet, dass wir im nächsten Jahr bereits eine abschließende Investitionsentscheidung im Hinblick auf den Erhalt von Gaslieferungen ab 2014 treffen könnten. Wir haben drei Quellen ermitteln können, die bereit sind, Gasmengen zu liefern. Erstens Aserbaidschan, wo die abschließende Investitionsentscheidung zu Shah Deniz 2 in naher Zukunft getroffen werden sollte. Dann gibt es weitere Felder in Turkmenistan und im Irak, die gegenwärtig die größten Versorgungsquellen darstellen. Wo liegen die Schwierigkeiten? Es gibt immer Schwierigkeiten in Bezug auf die Art und Weise, mit der wir im Energiebereich agieren, und wie etliche Erzeugerländer organisiert sind. In der Europäischen Union sind Projekte industriegesteuert, das heißt, dass die kommerziellen Risiken immer sehr genau kalkuliert werden. Die Länder, die über die Ressourcen verfügen, erwarten mehr vorwärtsweisende Entscheidungen. Das heißt, wenn zum Beispiel die EU entscheidet, eine Pipeline zu bauen, dann baut sie eine Pipeline, und dann liefern wir Gas. Die Philosophien unterscheiden sich. Zugleich gibt es eine klare Verständigung dahingehend, dass die EU-Länder zum Gaskauf bereit sind, und wir kommen diesbezüglich voran. Ich meine, dass die Transitangelegenheit mehr oder weniger gelöst ist. Wir erwarten immer noch die Ratifizierung des zwischenstaatlichen Abkommens, aber ich rechne nicht mit zu vielen Schwierigkeiten. Um den Gaskauf aus Regionen mit besonderen Gasverkaufswegen zu erleichtern, entwickeln wir derzeit auch das Konzept einer,,Kaspischen Entwicklungsgesellschaft", das reduzierte Risiken für Gasabnehmer, zum Beispiel an der turkmenischen Grenze, oder Unternehmen, die in Gebiete mit erheblichen politischen und wirtschaftlichen Risiken investieren, berücksichtigt. Wir sind auf einem guten Weg, und ich glaube, dass dies ein gutes Beispiel für eine Zusammenarbeit bei industriegesteuerten Projekten mit politischer Unterstützung durch die EU-Institutionen ist."@de9 "Κύριε Πρόεδρε, η ενέργεια θα εξακολουθήσει οπωσδήποτε να βρίσκεται στο επίκεντρο του ενδιαφέροντος του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου για τα επόμενα πέντε χρόνια. Ταυτόχρονα, σημειώσαμε ικανοποιητική πρόοδο τα τελευταία πέντε χρόνια σε ό, τι αφορά τη δημιουργία μιας ρωμαλέας ευρωπαϊκής ενεργειακής πολιτικής με τρεις στόχους: ασφάλεια του εφοδιασμού, βιωσιμότητα και ανταγωνιστικότητα. Δεσμεύσαμε, επίσης, ορισμένους πόρους για τον νότιο διάδρομο και ιδίως για το έργο Nabucco. Δημοσιεύσαμε πρόσκληση υποβολής προτάσεων. Σε αυτό το στάδιο, δεν μπορώ να πω αν αυτή ήταν επιτυχής ή αρκούντως καλή, τουλάχιστον όμως η πρόσκληση έγινε. Το έργο Desertec αποτελεί επίσης μια πρωτοβουλία που στηρίζεται στη βιομηχανία, το οποίο επί του παρόντος βρίσκεται σε αρχικό στάδιο. Ακούγεται λίαν ενδιαφέρουσα η αξιοποίηση του δυναμικού ηλιακής ενέργειας της Αφρικής και η μεταφορά της στην Ευρωπαϊκή Ένωση, χρειαζόμαστε όμως και μερικά υποστηρικτικά μέτρα, προκειμένου να υλοποιηθεί αυτό το έργο. Καταρχάς, υπάρχει η τεχνολογική ανάπτυξη που υποστηρίζουμε επί πολλά χρόνια. Αυτόν τον μήνα θα εγκαινιαστεί στη Σεβίλλη ένας ηλιακός σταθμός ηλεκτροπαραγωγής με συγκεντρωτικά κάτοπτρα. Αυτή η τεχνολογία θα μπορούσε να χρησιμοποιηθεί για το συγκεκριμένο έργο, το Desertec, πιστεύω δε ότι δεν θα είχαμε σημειώσει τόση πρόοδο σε αυτήν την τεχνολογία χωρίς την υποστήριξη της ΕΕ. Δεύτερον, πρέπει να συνεργαστούμε με εταίρους, διότι είναι ξεκάθαρο πως δεν μπορούμε απλώς να λέμε ότι θα πάρουμε τα εδάφη τους, θα εγκαταστήσουμε σε αυτά ηλιακούς επίπεδους συλλέκτες και θα μεταφέρουμε ηλεκτρική ενέργεια στην Ευρωπαϊκή Ένωση. Αυτά τα έργα θα πρέπει να αποτελούν κοινή κυριότητα, αν όντως θέλουμε να πραγματοποιηθούν. Για τον λόγο αυτόν, θα έχουμε μια διάσκεψη τον Οκτώβριο αναφορικά με τη χρήση των ανανεώσιμων πηγών ενέργειας μαζί με χώρες της Μεσογείου και του Κόλπου. Είναι σαφές ότι για να επιτύχει το έργο Desertec απαιτείται κοινή κυριότητα γι’ αυτά τα έργα, ειδάλλως δεν πρόκειται να είναι αίσια η έκβαση. Τελευταίο, πλην όμως εξίσου σημαντικό, είναι, αναμφίβολα, το θέμα της διασύνδεσης. Υπάρχουν δύο είδη διασύνδεσης τα οποία πρέπει να ξεχωρίσουμε. Το ένα άπτεται της φιλοσοφίας και των αγορών. Υποστηρίξαμε την ολοκλήρωση των αγορών στη Βόρεια Αφρική για κάποιο διάστημα. Σημειώθηκε πρόοδος, πρέπει όμως να ενισχύσουμε αυτά τα μέτρα. Το δεύτερο είδος είναι η υλική διάσταση της διασύνδεσης με την Ευρωπαϊκή Ένωση μέσω της χρήσης καλωδίων. Πιστεύω ότι το έργο Desertec θα υλοποιηθεί σταδιακά. Δεν θα είναι ένα μεγάλο έργο, πιστεύω όμως ότι θα υπάρχουν στοιχεία τα οποία τελικά θα εξυπηρετούν τους στόχους μας: καθαρή ενέργεια για τις συμμετέχουσες χώρες και πρόσθετες εξαγωγές στην Ευρωπαϊκή Ένωση. Προνοήσαμε, επίσης, για εμπορικές πρωτοβουλίες. Με την οδηγία σχετικά με τις ανανεώσιμες πηγές ενέργειας θεσπίσαμε για τις χώρες της ΕΕ τη δυνατότητα να επενδύουν σε τρίτες χώρες και να μεταφέρουν ηλεκτρική ενέργεια στην Ευρωπαϊκή Ένωση και κατ’ αυτόν τον τρόπο θα εκπληρωθεί επίσης ο στόχος της παραγωγής ενέργειας σε τρίτες χώρες. Τούτου λεχθέντος, είναι αναμφίβολα δύσκολο σε αυτό το στάδιο να δώσουμε το οποιοδήποτε χρονοδιάγραμμα για το έργο Desertec. Πρόκειται για μια νέα πρωτοβουλία, που βρίσκεται ακόμα σε πρώιμο στάδιο, και δεν μπορούμε να πούμε ότι το έργο Desertec είναι σκέλος της στρατηγικής μας για την ασφάλεια του εφοδιασμού. Είναι μια πολλά υποσχόμενη κίνηση στην κατεύθυνση της στρατηγικής για την κλιματική αλλαγή, την οποία πρέπει να προωθήσουμε, ο λόγος ύπαρξης, όμως, του αγωγού Nabucco είναι η ασφάλεια του εφοδιασμού και, επομένως, είναι πολύ πρώιμο σε αυτό το στάδιο να βασιστούμε στο έργο Desertec. Θέλω να ανακεφαλαιώσω λέγοντας ότι τα καλύτερα μέτρα που μπορούμε να λάβουμε για την ασφάλεια του εφοδιασμού είναι εντός της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Το Σώμα υπήρξε ένθερμος υποστηρικτής της ενεργειακής αποδοτικότητας. Η ενεργειακή αποδοτικότητα δεν έχει να κάνει μόνο με την κλιματική αλλαγή. Είναι πραγματικά ένα πολύ σημαντικό στοιχείο της ασφάλειας του εφοδιασμού. Θα έλεγα ότι είναι πιο σημαντικό σε σύγκριση με τα έργα Desertec και Nabucco, ακόμη μάλιστα και σε σύγκριση με αμφότερους τους αγωγούς South Stream και Nord Stream. Πραγματικά είναι το μείζον στοιχείο. Τρεις νομικές πράξεις συζητούνται με το Συμβούλιο, και θέλω να τονίσω με έμφαση ότι πρέπει να επιδείξουμε φιλοδοξία και να τις υλοποιήσουμε. Σε ό, τι αφορά τις ανανεώσιμες πηγές ενέργειας, είμαι λίαν ευγνώμων για την υποστήριξη του Σώματος σε ό, τι αφορά το σχέδιο ανάκαμψης, διάκειμαι δε θετικότατα προς ό, τι άκουσα σχετικά με τις εφαρμογές της αιολικής ενέργειας ανοικτής θάλασσας. Φαίνεται ότι όλοι οι πόροι που διατέθηκαν για την υποστήριξη της αιολικής ενέργειας ανοικτής θάλασσας θα χρησιμοποιηθούν. Δεν πρόκειται μόνο για χρήματα της ΕΕ, διότι το συνολικό κονδύλιο ήταν μόλις 600 εκατομμύρια ευρώ, ο συνολικός όμως προϋπολογισμός αυτού του έργου είναι 4 δισεκατομμύρια ευρώ, οπότε, η βιομηχανία επενδύει τα περισσότερα. Πιστεύω ότι αυτός είναι ένας πολύ καλός συνδυασμός, δεδομένου ότι οι ανανεώσιμες πηγές ενέργειας παρέχουν και ασφάλεια του εφοδιασμού. Για την επίτευξη όλων αυτών των στόχων, η εξωτερική διάσταση είναι άκρως σημαντική για δύο λόγους. Πρώτον, η εξάρτηση της ΕΕ από τις εισαγωγές – για την ώρα, το 50% των ενεργειακών πόρων της Ευρωπαϊκής Ένωσης προέρχεται από το εξωτερικό, και η τάση είναι ανοδική. Τελευταίο, πλην όμως εξίσου σημαντικό, γνωρίζω ότι ενίοτε ανακύπτει ένα θέμα με τη δέσμευση και αποθήκευση του διοξειδίου του άνθρακα (CCS). Η CCS απαιτείται, συνήθως, για δύο λόγους. Ο ένας είναι μια παγκόσμια απάντηση στην κλιματική αλλαγή, από μια άλλη οπτική όμως, θα χρησιμοποιούμε επίσης άνθρακα και λιγνίτη για την ασφάλεια του εφοδιασμού μας. Σημειώθηκε επίσης πολύ καλή πρόοδος στις εφαρμογές για τη χρηματοδότηση που παρέχεται με το σχέδιο ανάκαμψης, επομένως, το σχέδιο ανάκαμψης ήταν επιτυχές, κατά τη γνώμη μου. Μετά την ανακοίνωση των αποτελεσμάτων, εμείς –η Επιτροπή, το Συμβούλιο και το Κοινοβούλιο– πρέπει οπωσδήποτε να αναθεωρήσουμε τον τρόπο με τον οποίο διοχετεύουμε τους πόρους της ΕΕ για την ενίσχυση της ασφάλειας του εφοδιασμού της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Θα απαιτηθεί, επίσης, να γίνουν πολλά ακόμη βήματα για την ενίσχυση της ασφάλειας του εφοδιασμού της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Δεύτερον, τα θέματα που άπτονται της βιωσιμότητας. Οι στόχοι της κλιματικής αλλαγής δεν μπορούν να επιτευχθούν πουθενά στον κόσμο παρά μόνο εφόσον η ενέργεια παράγεται με καθαρότερο τρόπο και χρησιμοποιείται αποδοτικότερα. Για τον λόγο αυτόν, ο διάλογος με τις χώρες παραγωγής, διέλευσης και κατανάλωσης είναι κρίσιμος. Τα δύο έργα στα οποία γίνεται αναφορά στη σημερινή Ολομέλεια είναι κατά κάποιον τρόπο συμπληρωματικά και εντάσσονται αρμονικά στη συνολική στρατηγική. Καταρχάς, ο αγωγός Nabucco. Επέστρεψα χθες από το Μπακού και όντως εξακολουθούμε να οδεύουμε προς την υλοποίηση αυτού του έργου. Καταφέραμε ένα μείζον επίτευγμα τον Ιούλιο. Υπεγράφη διακυβερνητική συμφωνία μεταξύ τεσσάρων ευρωπαϊκών χωρών και της Τουρκίας, πράγμα που σημαίνει ότι θα μπορέσουμε να λάβουμε μια τελική επενδυτική απόφαση κιόλας τον επόμενο χρόνο με στόχο την εξασφάλιση προμηθειών σε φυσικό αέριο από το 2014. Επισημάναμε τρεις πηγές που είναι ήδη έτοιμες να παράσχουν ποσότητες φυσικού αερίου. Πρώτον, υπάρχει το Αζερμπαϊτζάν, όπου η τελική επενδυτική απόφαση για το πεδίο Shah Deniz 2 αναμένεται να ληφθεί λίαν προσεχώς, έπειτα υπάρχουν άλλα πεδία, στο Τουρκμενιστάν και στο Ιράκ, τα οποία σε αυτό το στάδιο αποτελούν τις μεγαλύτερες πηγές εφοδιασμού. Πού έγκεινται οι δυσκολίες; Υπάρχουν πάντοτε δυσκολίες που συνδέονται με τον ιδιαίτερο τρόπο με τον οποίο δραστηριοποιούμαστε στο πεδίο της ενέργειας και με τον τρόπο που είναι οργανωμένες πολλές χώρες παραγωγής. Στην Ευρωπαϊκή Ένωση, τα έργα στηρίζονται στη βιομηχανία, πράγμα που σημαίνει ότι υπάρχει πάντοτε πολύ σαφής υπολογισμός όλων των εμπορικών κινδύνων. Οι χώρες που έχουν τους πόρους θα ανέμεναν πιο προωθημένες αποφάσεις. Αυτό, για παράδειγμα, σημαίνει ότι η ΕΕ αποφασίζει να κατασκευάσει έναν αγωγό, κατασκευάζει έναν αγωγό και κατόπιν δεσμεύουμε το φυσικό αέριο. Οι φιλοσοφίες είναι διαφορετικές. Την ίδια στιγμή, υπάρχει σαφής συνεννόηση ότι οι εταιρείες της ΕΕ είναι έτοιμες να αγοράσουν το φυσικό αέριο, και κινούμαστε προς αυτήν την κατεύθυνση. Πιστεύω ότι το θέμα της διέλευσης έχει επιλυθεί λίγο-πολύ. Τελούμε ακόμα εν αναμονή της επικύρωσης της διοργανικής συμφωνίας, δεν αναμένω όμως ιδιαίτερες δυσκολίες. Επίσης, για τη διευκόλυνση της αγοράς φυσικού αερίου από περιοχές που έχουν συγκεκριμένους τρόπους πώλησης φυσικού αερίου αναπτύσσουμε την ιδέα ενός μηχανισμού ομαδικής αγοράς φυσικού αερίου από την περιοχή της Κασπίας (Caspian Development Corporation),, που θα επιτρέψει τον περιορισμό των κινδύνων που αναλαμβάνουν οι εταιρείες που αγοράζουν φυσικό αέριο, για παράδειγμα στα τουρκμενικά σύνορα, ή που επενδύουν σε περιοχές όπου υφίστανται σημαντικοί πολιτικοί και οικονομικοί κίνδυνοι. Τα πράγματα έχουν δρομολογηθεί για τα καλά και πιστεύω ότι αυτό αποτελεί ένα καλό παράδειγμα συνεργασίας μεταξύ έργων που στηρίζονται στη βιομηχανία, με την πολιτική στήριξη των θεσμικών οργάνων της ΕΕ."@el10 "Definitivamente, señor Presidente, la energía continuará siendo un foco de atención de este Parlamento durante los próximos cinco años. Al mismo tiempo, en el último lustro hemos realizado avances importantes para el establecimiento de una política energética con tres objetivos: seguridad del abastecimiento, sostenibilidad y competitividad. También hemos comprometido fondos para el corredor del sur y en particular para el proyecto Nabucco. Hemos abierto una convocatoria para propuestas. En este punto no puedo afirmar que haya tenido éxito o positiva, pero al menos se ha formulado la invitación. Desertec también es una iniciativa de corte industrial que actualmente se encuentra en su fase inicial. Que usemos el potencial de la energía solar de África y que la transportemos a la Unión Europea es algo que suena muy interesante, pero necesitamos determinadas medidas paralelas para que este proyecto se materialice. En primer lugar, está el desarrollo tecnológico que hemos apoyado durante muchos años. Este mes va a ser inaugurada en Sevilla una gran planta de concentración de energía solar. Se trata de una tecnología que podría ser empleada en el proyecto Desertec, y considero que no habríamos avanzado tanto en esta tecnología sin el apoyo de la UE. En segundo lugar, necesitamos poder trabajar con socios porque está claro que no podemos llegar y ocupar un territorio, colocar paneles solares en él y transportar electricidad a la Unión Europea. Debería existir una propiedad compartida de estos proyectos, si es que se hacen realidad. Por ese motivo celebraremos una conferencia en octubre sobre el uso de fuentes de energía renovable junto con los países del Mediterráneo y del Golfo. Queda claro que para que Desertec tenga éxito necesitamos una titularidad compartida de esos proyectos, pues de lo contrario no habrá un resultado exitoso. Por último, pero no por ello menos importante, está la cuestión de la interconexión. Existen dos tipos que deben ser separados. Uno se refiere a la filosofía y a los mercados. Hemos apoyado la integración de los mercados en África del Norte durante algún tiempo. Se han producido avances, pero necesitamos reforzar esas medidas. El segundo tipo es la interconexión física con la Unión Europea, por medio de cables. Opino que Desertec se desarrollará paso a paso. No será un gran proyecto, pero pienso que tendrá elementos que en última instancia podrían ajustarse a nuestros objetivos: energía limpia para los países implicados y exportaciones adicionales a la Unión Europea. También hemos dispuesto incentivos comerciales. Con la Directiva sobre energía renovable hemos establecido la posibilidad de que los países de la UE inviertan en terceros países y de que transporten electricidad a la Unión Europea; con lo que el objetivo será alcanzado, con energía producida en el tercer país. Dicho eso, resulta muy complicado avanzar cualquier tipo de agenda para Desertec. Se trata de una iniciativa nueva, aún se encuentra en su etapa inicial, por lo que no podemos afirmar que Desertec forme parte de nuestra estrategia de seguridad del abastecimiento. Estamos ante un paso prometedor hacia una estrategia de cambio climático que debemos potenciar; pero mientras que Nabucco está ahí para garantizar la seguridad del abastecimiento, aún es muy pronto para confiar en Desertec. Me gustaría concluir diciendo que las mejores medidas para la seguridad del abastecimiento que podemos adoptar están dentro de la Unión Europea. Esta Cámara siempre ha sido una gran defensora de la eficiencia energética, que no sólo tiene que ver con el cambio climático. Realmente se trata de un elemento fundamental para la seguridad del abastecimiento. Yo diría que es más importante que Desertec y que Nabucco, incluso sumados a los proyectos South Stream y Nord Stream. Verdaderamente, es el elemento más importante. Actualmente estamos debatiendo con el Consejo sobre tres instrumentos legales, y quiero hacer hincapié en que debemos ser ambiciosos y tener éxito con ellos. Sobre las energías renovables, me complace el apoyo de esta Cámara al plan de recuperación, y soy bastante optimista en relación con lo que he escuchado sobre las aplicaciones de la energía eólica marítima. Parece que todos los fondos que fueron destinados a apoyar esta energía serán asignados. No se trata exclusivamente de dinero de la UE, porque la cantidad total era de aproximadamente 600 millones de euros, pero en su conjunto este proyecto asciende a los 4 000 millones de euros, así que la mayor parte de la inversión procede del sector industrial. Considero que se trata de una combinación excelente, ya que las energías renovables también garantizan la seguridad del abastecimiento. A la hora de alcanzar estos objetivos, la dimensión exterior es muy importante por dos razones. Primera, la dependencia de la UE de las importaciones. Actualmente, el 50 % de nuestros recursos energéticos proceden de fuera de la Unión Europea, y la tendencia es ascendente. Por último, pero no por ello menos importante, sé que en ocasiones se plantea la cuestión de la captura y el almacenamiento del dióxido de carbono (CCS). Normalmente ésta es una tecnología necesaria por dos motivos. En primer lugar, como respuesta global al cambio climático, pero desde otro punto de vista, también usaremos carbón y lignito para nuestra seguridad del abastecimiento. También se han registrado avances importantes para la financiación suministrada junto con el plan de recuperación, así que en mi opinión este plan fue exitoso. Tras anunciar los resultados, debemos —la Comisión, el Consejo y el Parlamento— revisar cómo canalizar los fondos europeos para reforzar la seguridad del abastecimiento de la Unión. De cualquier manera, son muchos los pasos que quedan por delante para reforzar la seguridad del abastecimiento de la Unión Europea. Segunda, las cuestiones relacionadas con la sostenibilidad. Los objetivos del cambio climático no pueden ser alcanzados en el mundo a menos que la energía sea producida de manera más limpia y usada con mayor eficiencia. Por ese motivo, resulta crucial el diálogo con los países productores, de tránsito y consumidores. Los dos proyectos mencionados en el pleno de hoy son, en cierto modo, complementarios y al mismo tiempo encajan sin problemas en la estrategia global. En primer lugar, Nabucco. Ayer regresé de Bakú, y aún estamos en trámites de completar el proyecto. En julio pasado hicimos un avance fundamental, al firmarse un acuerdo intergubernamental entre cuatro países europeos y Turquía, lo que significa que el año próximo ya podríamos tomar una decisión final sobre inversiones con vistas a disponer de suministro de gas antes de 2014. Hemos localizado tres fuentes que están preparadas para asignar volúmenes de gas. La primera es Azerbaiyán, donde la decisión final sobre inversiones en relación con el yacimiento de Shah Deniz 2 debería ser tomada en un futuro muy cercano, y aparte están los otros campos, en Turkmenistán y en Iraq, que en estos momentos son las mayores fuentes de abastecimiento. ¿Dónde residen las dificultades? Siempre existen dificultades en relación con el modo particular que tenemos de operar en el campo energético y con la forma en que muchos países productores están organizados. En la Unión Europea, los proyectos están impulsados por el sector industrial, lo que significa que siempre hay un cálculo muy transparente de los riesgos comerciales. Los países que poseen los recursos esperan más decisiones que impliquen pasos hacia adelante. Eso significa, por ejemplo, que si la UE decide construir un gaseoducto, lo hace, y luego asignamos el gas. Las filosofías son diferentes. Al mismo tiempo existe la interpretación clara de que las empresas de la UE están listas para comprar el gas, y estamos avanzando hacia esa situación. Considero que la cuestión del tránsito ha quedado más o menos resuelta. Aún esperamos la ratificación del acuerdo intergubernamental, pero no creo que haya demasiadas dificultades. Además, para facilitar la compra de gas de las regiones que tienen formas particulares de venderlo, estamos desarrollando el concepto de la «Corporación de desarrollo del (mar) Caspio», que presentaría riesgos bajos a las empresas que comprasen gas, por ejemplo en la frontera de Turkmenistán, o que invirtieran en áreas donde los riesgos políticos y económicos son considerables. Estamos bien encaminados, y creo que éste es un buen ejemplo de la cooperación entre los proyectos de orientación industrial y el respaldo político de las instituciones de la UE."@es21 "Austatud juhataja! Päris kindlasti hakkab energia olema järgmise viie aasta jooksul parlamendi fookuses. Samal ajal oleme me viimase viie aasta jooksul hästi edasi liikunud, luues tugeva Euroopa energiapoliitika, millel on kolm eesmärki: varustuskindlus, jätkusuutlikkus ja konkurentsivõime. Samuti oleme eraldanud teatud rahalisi vahendeid lõunakoridori ja eriti Nabucco projekti jaoks. Oleme käivitanud pakkumiskutse. Praegusel hetkel ei saa ma öelda, kas see läks edukalt või piisavalt hästi, kuid vähemalt korraldati pakkumiskutse. Desertec on samuti tööstusharu veetud algatus, mis on praegu algetapis. Kõlab väga huvitavalt, et me kasutame Aafrika päikeseenergia potentsiaali ja transpordime selle Euroopa Liitu, kuid selle projekti realiseerumiseks vajame me mõningaid kõrvalmeetmeid. Eelkõige tehnoloogia areng, mida me oleme toetanud palju aastaid. Sel kuul avatakse suur kontsentreeritud päikeseenergial töötav elektrijaam Sevillas. See on üks tehnoloogiatest, mida võib kasutada Deserteci projektis ja ma usun, et ilma ELi toetuseta poleks selles tehnoloogias saavutanud nii kõrget arengutaset. Teiseks peame me töötama koos partneritega, sest on väga selge, et me ei saa lihtsalt öelda, et me võtame teie territooriumi, paigaldame päikesepaneelid ja transpordime elektri Euroopa Liitu. Need projektid, kui need üldse teoks saavad, peaksid olema ühisomandis. Seetõttu tuleb meil oktoobris koos Vahemere ja Pärsia lahe äärsete riikidega konverents taastuvate energiaallikate kasutamise teemal. On selge, et Deserteci edu huvides vajame me nende projektide ühisomandust, vastasel korral edukat tulemust ei sünni. Viimaks, kuid mitte vähem tähtis on kindlasti vastastikuse sidumise küsimus. On kahte tüüpi vastastikust sidumist, mida peame üksteisest eristama. Üks on seotud maailmavaate ja turgudega. Me oleme juba mõnda aega toetanud Põhja-Aafrikas turgude integratsiooni. On toimunud edasiliikumine, kuid peame neid meetmeid tugevdama. Teine tüüp on füüsiline vastastikune sidumine Euroopa Liiduga, kasutades kaableid. Ma usun, et Desertec saabub samm-sammult. See ei saa olema üks suur projekt, kuid arvan, et selles on elemente, mis võivad lõppkokkuvõttes meie eesmärkidega sobida: puhas energia kaasatud riikidele ja lisaeksport Euroopa Liitu. Me oleme sätestanud ka äristiimulid. Taastuvenergia direktiiviga oleme ELi riikidele loonud võimaluse investeerida kolmandatesse riikidesse ja transportida elekter Euroopa Liitu ja sel juhul täidetakse eesmärk ka kolmandas riigis toodetud energiaga. Seda arvestades on siiski kindlasti raske anda praegusel hetkel Deserteci osas mingit ajakava. See on uus algatus, mis on alles varajases etapis ja me ei saa öelda, et Desertec on osa meie varustuskindluse strateegiast. See on paljulubav liikumine kliimamuutuste strateegia suunas, mida me peame edendama, kuid varustuskindlust silmas pidades on olemas Nabucco ja praeguses etapis on liiga vara Desertecile toetuda. Sooviksin lõpetuseks öelda, et parimad varustuskindluse meetmed, mida me saame võtta, asuvad Euroopa Liidu piires. Parlament on olnud väga tugev energiatõhususe toetaja. Energiatõhusus pole seotud ainult kliimamuutustega. See on tegelikult ka varustuskindluse väga tähtis element. Ütleksin, et see on tähtsam kui Desertec ja Nabucco, isegi South Stream ja Nord Stream ühtekokku. See on tõesti suurim element. Nõukoguga arutatakse kolme juriidilist dokumenti ja ma rõhutaksin, et me peame nende osas olema ambitsioonikad ja edukad. Taastuvenergia osas olen väga tänulik parlamendile toetuse eest majanduse taastamise kavale ja olen väga positiivselt meelestatud selles osas, mida olen kuulnud avamere tuuleenergia kasutamise kohta. Näib, et kõik rahalised vahendid, mida lubati avamere tuuleenergia toetuseks, tõesti ka eraldatakse. See pole ainult ELi raha, sest üldine raamistik oli umbes 600 miljonit eurot, kuid selle projekti kogumaht on 4 miljardit eurot. Seega investeerib enamiku sellest tööstusharu. Ma usun, et see on väga hea vahekord, sest taastuvenergia lisab varustuskindlust. Kõigi nende eesmärkide saavutamisel on väline mõõde äärmiselt tähtis kahel põhjusel. Esiteks, ELi sõltuvus impordist – praegu tuleb 50% energiaressurssidest väljastpoolt Euroopa Liitu ja see suundumus kasvab. Viimaks, kuid mitte vähem tähtsana, ma tean, et mõnikord kerkivad küsimused seoses süsinikdioksiidi kogumise ja säilitamisega. Tavaliselt vajatakse süsinikdioksiidi kogumist ja säilitamist kahel põhjusel. Üks on ülemaailmne reageerimine kliimamuutustele, kuid teisest punktist vaadatuna kasutame me sütt ja ligniiti ka oma varustuskindluse huvides. Samuti on väga hästi edenetud seoses majanduse taastamise kavas ettenähtud rahastamise taotlustega. Seega leian, et majanduse taastamise kava oli edukas. Pärast tulemuste teatavakstegemist peame meie, komisjon, nõukogu ja parlament. kindlasti hindama, kuidas suunata ELi rahalisi vahendeid, et tugevdada Euroopa Liidu varustuskindlust. Euroopa Liidu varustuskindluse tugevdamiseks on kindlasti vaja astuda veel ka palju teisi samme. Teiseks jätkusuutlikkusega seotud küsimused. Kusagil maailmas pole võimalik saavutada kliimamuutustega seotud eesmärke, kui energiat ei toodeta puhtamalt ega kasutata tõhusamalt. Seetõttu on dialoog tootja-, transiit- ja tarbijariikidega eluliselt tähtis. Tänasel istungil nimetatud kaks projekti on teatud mõttes teineteist täiendavad ja samal ajal sobivad hästi üldisse strateegiasse. Esiteks, Nabucco. Ma tulin eile Bakuust ja päris kindlasti oleme me endiselt teel selle projekti lõpuleviimise poole. Käesoleva aasta juulis saavutasime suure läbimurde. Nelja Euroopa riigi ja Türgi vahel allkirjastati valitsustevaheline leping, mis tähendab, et me võime lõpliku investeerimisotsuse vastu võtta juba järgmisel aastal, eesmärgiga saada 2014. aastaks gaasitarned. Me oleme kindlaks teinud kolm allikat, mis on valmis gaastarnete mahtusid panustama. Esiteks Aserbaidžaan, kus lähimas tulevikus peaks tehtama lõplik investeerimisotsus Shah Deniz 2 kohta ja siis on muud gaasiväljad Turkmenistanis ja Iraagis, mis praeguses etapis on suurimad tarneallikad. Milles peituvad raskused? Alati on raskusi, mis seonduvad konkreetse viisiga, kuidas me energiavaldkonnas tegutseme ja kuidas paljud tootjariigid organiseerunud on. Euroopa Liidus veab projekte tööstusharu, mis tähendab, et kõik äririskid on alati väga selgelt arvestatud. Riigid, millel on ressursid, ootaksid rohkem edasiviivaid otsuseid. See tähendab, näiteks, et EL otsustab ehitada torujuhtme, ehitab selle ja siis anname meie gaasi. Filosoofiad erinevad. Samal ajal on selge arusaamine, et ELi äriühingud on valmis gaasi ostma ja me liigume selles suunas edasi. Ma usun, et transiidi küsimus on enam-vähem lahendatud. Me ootame endiselt valitsustevahelise lepingu ratifitseerimist, kuid ma ei näe ette liiga palju raskusi. Samuti, et lihtsustada gaasi ostmist piirkondadest, millel on erilised gaasi müümise viisid, arendame me välja ühisostumehhanismi kontseptsiooni ( ), mis võimaldaks vähendada gaasi ostvate äriühingute riske, näiteks Turkmenistani piiril, või investeerimisel piirkondades, kus poliitilised ja majanduslikud riskid on päris suured. Me oleme kenasti graafikus ja ma usun, et see on hea näide koostööst tööstuse veetud projektide vahel koos ELi institutsioonide poliitilise toetusega."@et5 ". Arvoisa puhemies, energia-asiat ovat varmasti jatkossakin tärkeitä tälle parlamentille seuraavan viiden vuoden aikana. Olemme edellisen viiden vuoden aikana edistäneet samalla menestyksellisesti vahvaa eurooppalaista energiapolitiikkaa, jolla on kolme tavoitetta: toimitusvarmuus, kestävyys ja kilpailukyky. Olemme myöntäneet määrärahoja myös eteläiselle kaasulinjalle ja erityisesti Nabucco-hankkeelle. Olemme aloittaneet tarjouskilpailun. En voi tässä vaiheessa todeta, oliko tämä hyvä vai tarpeeksi hyvä toimi, mutta ainakin tarjouskilpailu tehtiin. Myös Desertec on teollisuuden eteenpäin viemä hanke, joka on tällä hetkellä alkuvaiheessa. Afrikan aurinkoenergiaa koskevien mahdollisuuksien käyttäminen kuulostaa mielenkiintoiselle, mutta tarvitsemme liitännäistoimia, jotta tämä hanke voidaan toteuttaa. Ensinnäkin niihin kuuluu tekniikan kehittäminen, jota olemme tukeneet monen vuoden ajan. Tässä kuussa Sevillassa avataan suuri keskitetty aurinkovoimala. Tämä on yksi tekniikanala, jota voitaisiin käyttää Desertec-hankkeessa. Uskon, että emme olisi edenneet näin pitkälle tällä alalla ilman EU:n tukea. Toiseksi meidän on tehtävä yhteistyötä kumppanien kanssa, koska on aivan selvää, että emme voi vain sanella heille, että käytämme heidän aluettaan, asennamme sinne aurinkopaneeleita ja viemme sähköä Euroopan unioniin. Jos nämä hankkeet aiotaan todella toteuttaa, niin niillä pitäisi olla yhteinen omistajuus. Tämä vuoksi lokakuussa järjestetään konferenssi yhdessä Välimeren ja Persianlahden valtioiden kanssa uusiutuvien energialähteiden käytöstä. Tarvitsemme Desertecin onnistumista varten yhteisen omistajuuden näille hankkeille, koska muussa tapauksessa tuloksia ei saada aikaan. Lopuksi on otettava esille yhteenliitäntöjä koskeva kysymys. Kyseessä on kahdesta erilaisesta "yhteenliitännästä". Yksi koskee ajattelutapaa ja markkinoita. Olemme tukeneet Pohjois-Afrikan markkinoiden yhdentymistä jo pitkän aikaa. Siinä on edistytty, mutta meidän on vahvistettava näitä toimia. Toinen koskee fyysistä yhteenliitäntää Euroopan unioniin kaapeleiden välityksellä. Uskon, että Desertec saadaan aikaan askel kerrallaan. Se ei ole vain yksi suuri hanke, mutta siinä on edellytyksiä, jotka saattavat lopulta sopia tavoitteisiimme: puhdasta energiaa näille valtioille ja lisää vientiä Euroopan unioniin. Olemme luoneet myös kaupallisia kannustimia. EU:n valtioilla on uusiutuvaa energiaa koskevan direktiivin ansiosta mahdollisuus investoida kolmansiin valtioihin ja tuoda sähköä Euroopan unioniin. Silloin toteutetaan myös tavoite kolmannessa valtiossa tuotetusta energiasta. Tästä huolimatta tällä hetkellä on kuitenkin vaikeaa esittää Desertecin aikataulua. Kyse on vielä lapsenkengissään olevasta uudesta aloitteesta, ja emme voi sanoa, että se sisältyy toimitusvarmuutta koskevaan strategiaamme. Tämä on lupaava askel kohti ilmastonmuutosstrategiaa, jota meidän on edistettävä. Nabucco kuuluu siihen toimitusvarmuuden vuoksi, ja tässä vaiheessa on liian aikaista turvautua Deserteciin. Haluaisin lopuksi todeta, että toimitusvarmuutta koskevat parhaat toteutettavat toimet ovat EU:n tasolla. Parlamentti on kannattanut vahvasti energiatehokkuutta. Energiatehokkuus ei liity ainoastaan ilmastonmuutokseen. Se on erittäin tärkeä osa toimitusvarmuutta. Sanoisin, että se on merkittävämpi asia kuin Desertec ja Nabucco ja tärkeämpi kuin South Stream ja Nord Stream yhdessä. Se on todella tärkein kysymys. Neuvostossa keskustellaan kolmesta lainsäädäntövälineestä, ja haluaisin korostaa, että meidän on oltava kunnianhimoisia ja että niiden on onnistuttava. Olen uusiutuvan energian suhteen kiitollinen parlamentin tuesta elvytyssuunnitelmalle. Suhtaudun myös myönteisesti siihen, mitä olen kuullut merituulivoimaloiden käyttämisestä. Vaikuttaa siltä, että kaikki merituulivoimaloiden tukeen kohdennetut määrärahat käytetään. Kyseessä ei ole ainoastaan EU:n määrärahojen käytöstä. Niitä käytettiin yhteensä noin 600 miljoonaa euroa, mutta hankkeen kokonaisrahoitus oli 4 miljardia euroa, joten teollisuus teki suurimmat investoinnit. Tämä on mielestäni hyvä yhdistelmä, koska uusiutuva energia takaa myös toimitusvarmuuden. Ulkoinen ulottuvuus on kahdesta syystä erityisen tärkeä näiden tavoitteiden saavuttamiselle. Ensinnäkin EU on riippuvainen tuonnista. Tällä hetkellä energiavaroista tuodaan 50 prosenttia Euroopan unionin ulkopuolelta, ja tämä kehityssuunta on kasvamaan päin. Lopuksi, tiedän, että hiilidioksidin talteenotto ja varastointi (CCS) aiheuttaa joskus kysymyksiä. CCS:ää tarvitaan yleensä kahdesta syystä. Ensimmäinen on se, että sillä vastataan maailmanlaajuisesti ilmastonmuutokseen, ja toinen se, että käytämme kivi- ja ruskohiiltä myös toimitusvarmuuden takaamiseksi. Elvytyssuunnitelman tarjoaman rahoituksen haussa on edistytty hyvin, joten elvytyssuunnitelma oli mielestäni onnistunut. Tuloksien julistamisen jälkeen meidän, komission, neuvoston ja parlamentin, on ehdottomasti tarkasteltava, miten ohjaamme EU:n varoja Euroopan unionin toimitusvarmuuden vahvistamiseksi. Myös monia muita toimia on toteutettava Euroopan unionin toimitusvarmuuden tukemiseksi. Toinen syy koskee kestävyyttä. Ilmastonmuutostavoitteita ei voida saavuttaa missään päin maailmaa, ellei energiaa tuoteta puhtaammin keinoin ja käytetä tehokkaammin. Sen vuoksi vuoropuhelu tuottaja-, kauttakulku- ja kuluttajavaltioiden kanssa on tärkeää. Tänään täysistunnossa mainitut kaksi hanketta tavallaan täydentävät toisiaan ja samanaikaisesti sopivat hyvin yleiseen strategiaan. Käsittelen ensiksi Nabucco-hanketta. Tulin eilen Bakusta, ja me pyrimme edelleen varmasti toteuttamaan tämän hankkeen. Läpimurto tapahtui tämän vuoden heinäkuussa. Neljän EU:n jäsenvaltion ja Turkin välillä allekirjoitettiin hallitustenvälinen sopimus, mikä merkitsee, että me voimme tehdä lopullisen investointipäätöksen jo ensi vuonna, jotta kaasutoimitukset saadaan aloitettua vuoteen 2014 mennessä. Meillä on tiedossa kolme lähdettä, jotka ovat valmiita toimittamaan kaasua. Ensimmäinen on Azerbaidžan, jossa lopullinen päätös Shah Deniz 2:een investoimisesta pitäisi tehdä piakkoin, ja sen lisäksi Turkmenistanissa ja Irakissa on muita kaasukenttiä, jotka ovat tässä vaiheessa suurimpia toimituslähteitä. Mitkä ovat ongelmat? On aina ongelmia, jotka liittyvät meidän toimintatapaamme energia-alalla ja siihen, miten monet tuottajavaltiot ovat järjestäytyneet. Euroopan unionissa hankkeet vie eteenpäin teollisuussektori, mikä merkitsee, että kaikista kaupallisista riskeistä on aina hyvin selkeät laskelmat. Ne valtiot, joilla on luonnonvaroja, haluaisivat vielä enemmän eteenpäin suuntautuvia päätöksiä. Tämä merkitsee esimerkiksi sitä, että kun EU päättää rakentaa putken, se rakentaa sen ja sen jälkeen kaasua toimitetaan. Ajattelutavat ovat erilaisia. On kuitenkin selkeä yhteisymmärrys siitä, että EU:n yritykset ovat valmiita ostamaan kaasua, ja me pyrimme siihen suuntaan. Uskon, että kauttakulkua koskeva kysymys on melkein ratkaistu. Odotamme edelleen, että hallitustenvälinen sopimus ratifioidaan, mutta en usko, että siinä syntyy kovinkaan monta ongelmaa. Lisäksi kehitämme Kaspianmeren alueen kehitysyhteistyötä, jotta voidaan helpottaa kaasun ostamista alueilta, jotka myyvät kaasua erityislaatuisella tavalla. Tällä tavalla voidaan vähentää kaasua ostaville yrityksille aiheutuvia riskejä esimerkiksi Turkmenistanin rajalla tai saada investointeja alueille, joilla poliittiset ja taloudelliset riskit ovat merkittävät. Me olemme oikeilla jäljillä, ja uskon, että tämä on hyvä esimerkki teollisuuden edistämien hankkeiden ja EU:n toimielinten antaman poliittisen tuen yhteistoiminnasta."@fi7 ". Monsieur le Président, l’énergie va sans conteste continuer à être au centre des préoccupations de ce Parlement au cours des cinq prochaines années. En même temps, nous avons accompli, ces cinq dernières années, des progrès considérables en vue de mettre en place une politique énergétique européenne robuste, avec trois objectifs: la sécurité de l’approvisionnement, la durabilité et la compétitivité. Nous avons également affecté des fonds au corridor méridional et, en particulier, au projet Nabucco. Nous avons lancé un appel d’offres. À ce stade, je ne peux pas dire si celui-ci a été fructueux ou suffisamment bon, mais, au moins, l’invitation a été lancée. Desertec est également une initiative de l’industrie actuellement à un stade précoce. Il semble très intéressant de pouvoir utiliser le potentiel d’énergie solaire de l’Afrique et de transporter celle-ci vers l’Union européenne, mais nous avons besoin de mesures d’encadrement pour que ce projet se concrétise. Premièrement, il y a le développement technologique, que soutenons depuis de nombreuses années. Une grande centrale à énergie solaire va être inaugurée ce mois-ci à Séville. C’est une technologie qui pourrait être utilisée pour ce projet Desertec, et je crois que nous n’aurions pas progressé autant dans cette technologie sans le soutien de l’UE. Deuxièmement, nous devons travailler avec des partenaires, parce qu’il est très clair que nous ne pouvons pas simplement dire aux gens que nous allons prendre leur territoire, y installer des panneaux solaires et exporter l’électricité vers l’Union européenne. Toutes les parties concernées doivent adhérer à ces projets si nous voulons qu’ils se concrétisent. C’est pourquoi nous organiserons, en octobre, une conférence sur l’utilisation des sources d’énergie renouvelables avec les pays de la Méditerranée et du Golfe. Il est clair que pour que Desertec soit une réussite, toutes les parties concernées doivent adhérer à ces projets, sinon l’issue ne sera pas favorable. Enfin, mais ce n’est pas le moins important, il y a incontestablement la question de l’interconnexion. Il y a deux types d’interconnexion que nous devons distinguer. L’un est lié à la philosophie et aux marchés. Nous soutenons l’intégration des marchés en Afrique du Nord depuis un certain temps. Des progrès ont été accomplis, mais nous devons renforcer ces mesures. Le second type d’interconnexion est l’interconnexion physique avec l’Union européenne, à l’aide de câbles. Je crois que Desertec viendra petit à petit. Ce n’est pas un grand projet, mais je crois qu’il inclura des éléments qui pourraient, au bout du compte, correspondre à nos objectifs: une énergie propre pour les pays participants et des exportations supplémentaires vers l’Union européenne. Nous avons aussi prévu des mesures incitatives commerciales. Avec la directive sur l’énergie renouvelable, nous avons créé la possibilité pour les pays de l’UE d’investir dans des pays tiers et de transporter de l’électricité vers l’Union européenne, et l’objectif sera alors aussi atteint avec l’énergie produite dans les pays tiers. Cela dit, il est sans conteste difficile, à ce stade, de donner un quelconque calendrier pour Desertec. C’est une nouvelle initiative qui en est encore à ses débuts et nous ne pouvons pas dire que Desertec fasse partie de notre stratégie de sécurité de l’approvisionnement. C’est un pas prometteur en direction d’une stratégie en matière de changement climatique que nous devons encourager, mais Nabucco est là pour la sécurité de l’approvisionnement, et il est trop tôt à ce stade pour compter sur Desertec. Je voudrais conclure en disant que les meilleures mesures de sécurité de l’approvisionnement que nous puissions prendre sont à l’intérieur de l’Union européenne. Cette Assemblée soutient très ardemment l’efficacité énergétique. L’efficacité énergétique n’a pas seulement un rapport avec le changement climatique. C’est vraiment un élément très important de la sécurité de l’approvisionnement et je voudrais dire qu’il est plus important que Desertec et Nabucco, plus même que South Stream et Nord Stream combinés. C’est vraiment l’élément majeur. Trois instruments juridiques font l’objet de discussions avec le Conseil, et je voudrais insister sur le fait que nous devons être ambitieux et parvenir à un bon résultat dans ce domaine. Concernant l’énergie renouvelable, je suis très reconnaissant du soutien que cette Assemblée a apporté au plan de relance, et je suis plutôt positif concernant ce que j’ai entendu au sujet des demandes relatives à l’énergie éolienne en mer. Il semble que tous les fonds engagés pour soutenir l’énergie éolienne en mer seront affectés. Il ne s’agit pas seulement de fonds européens, parce que l’enveloppe totale s’élevait à quelque 600 millions d’euros, mais le montant global de ce projet s’élève à 4 milliards d’euros. L’industrie est donc l’investisseur principal. Je crois que c’est une très bonne combinaison, car l’énergie renouvelable contribue également à la sécurité de l’approvisionnement. Pour atteindre tous ces objectifs, la dimension extérieure est très importante, et ce pour deux raisons. Premièrement, la dépendance de l’UE vis-à-vis des importations – actuellement, 50 % des ressources énergétiques viennent de l’extérieur de l’Union européenne, et ce chiffre est en augmentation. Enfin, mais ce n’est pas le moins important, je sais qu’il est parfois question de capture et de stockage du carbone (CSC). La CSC est généralement nécessaire pour deux raisons. L’une d’elles est d’apporter une réponse globale au changement climatique, mais, d’un autre point de vue, nous allons aussi utiliser du charbon et du lignite pour assurer la sécurité de notre approvisionnement. Une très belle avancée a aussi été réalisée au niveau des de financement dans le cadre du plan de relance, et celui-ci a donc été un succès, à mon avis. Après avoir annoncé les résultats, nous – la Commission, le Conseil et le Parlement – devrons incontestablement revoir la manière dont les fonds européens seront acheminés afin de renforcer la sécurité de l’approvisionnement de l’Union européenne. De nombreuses autres mesures devront certainement encore être prises afin de renforcer la sécurité de l’approvisionnement de l’Union européenne. Deuxièmement, les questions liées à la durabilité. Les objectifs en matière de changement climatique ne pourront être atteints, où que ce soit dans le monde, à moins de produire l’énergie de manière plus propre et de l’utiliser de manière plus efficace. C’est pour cette raison qu’un dialogue entre les pays producteurs, les pays de transit et les pays consommateurs est crucial. Les deux projets abordés lors de la plénière d’aujourd’hui sont, dans un sens, complémentaires et, en même temps, s’intègrent bien dans la stratégie globale. Tout d’abord, Nabucco. Je suis rentré de Bakou hier, et nous sommes incontestablement encore en bonne voie de concrétiser ce projet. Nous avons réalisé une percée majeure en juillet dernier. Un accord intergouvernemental a été signé entre quatre pays européens et la Turquie, ce qui signifie que nous pourrions déjà prendre une décision d’investissement définitive l’année prochaine en vue de débuter les fournitures de gaz d’ici 2014. Nous avons mis en évidence trois sources qui sont disposées à engager des volumes de gaz. Premièrement, il y a l’Azerbaïdjan, où la décision d’investissement définitive concernant Shah Deniz 2 devrait être prise très prochainement, et il y a ensuite deux autres champs, au Turkménistan et en Iraq, qui sont, à ce stade, les plus grandes sources d’approvisionnement. Où sont les difficultés? Il y a toujours des difficultés liées à la manière dont nous opérons dans le domaine de l’énergie et à la manière dont beaucoup de pays producteurs sont organisés. Dans l’Union européenne, les projets sont entrepris à l’initiative de l’industrie, ce qui signifie qu’il y a toujours un calcul très clair de tous les risques commerciaux. Les pays qui ont les ressources s’attendent à des décisions plus ambitieuses. En d’autres termes, par exemple, l’UE décide de construire un gazoduc, elle construit un gazoduc, et ensuite nous engageons le gaz. Les philosophies sont différentes. En même temps, il est bien entendu que les entreprises européennes sont disposées à acheter le gaz, et c’est ce vers quoi nous nous dirigeons. Je crois que la question du transit est plus ou moins résolue. Nous attendons encore la ratification de l’accord intergouvernemental, mais je ne m’attends pas à trop de difficultés. En outre, pour faciliter l’achat de gaz à des régions qui ont des manières particulières de vendre du gaz, nous sommes en train de développer le concept de un mécanisme d’achat groupé pour le gaz caspien, qui permettrait de réduire les risques pour les entreprises qui achètent du gaz, par exemple à la frontière turkmène, ou qui investissent dans des régions où les risques économiques et politiques sont assez substantiels. Nous sommes sur la bonne voie, et je crois que c’est un bon exemple de coopération entre des projets entrepris à l’initiative de l’industrie, avec un soutien politique des institutions européennes."@fr8 "a Bizottság tagja. Elnök úr! Egyértelmű, hogy az energiaellátás továbbra is a Parlament figyelmének fókuszpontjában marad a következő öt év során. Ugyanakkor az elmúlt öt évben jó eredményeket értünk el egy erőteljes európai energiapolitika létrehozása szempontjából, amelynek három célja van: az ellátás biztonsága, a fenntarthatóság és a versenyképesség. Ezenkívül elkülönítettünk pénzeszközöket a déli folyosó, de különösen a Nabucco-projekt megvalósítására. Ajánlattételi felhívást tettünk közzé. Most még nem tudom megmondani, hogy ez sikeres vagy elég jó volt-e, de legalább a felhívást megtettük. A Desertec szintén egy iparvezérelt kezdeményezés, amely jelenleg a kezdeti szakaszban tart. Nagyon érdekesnek hangzik, hogy felhasználjuk és az Európai Unióba továbbítjuk Afrika napenergia-potenciálját, de szükségünk van bizonyos kísérő intézkedésekre e projekt megvalósításához. Először is megvan az a technológiai fejlődés, amelyet már sok éve támogatunk. Ebben a hónapban átadnak egy nagy, koncentrált napenergia-erőművet Sevillában. Ez az egyik olyan technológia, amely a Desertec-projektben felhasználható, és meggyőződésem, hogy az EU támogatása nélkül nem sikerült volna ilyen eredményeket elérnünk e technológia terén. Másodszor, együtt kell működnünk más partnerekkel, mert teljesen egyértelmű, hogy nem állhatunk elő azzal, hogy elfoglaljuk a területüket, felállítunk napelemtáblákat és továbbítjuk az elektromos áramot az Európai Unióba. Ezek a projektek csak közös tulajdonjog esetén valósulhatnak meg. Ezért októberben konferenciát rendezünk a megújuló energiaforrások felhasználásáról a Földközi-tenger és az Öböl-térség országaival. Egyértelmű, hogy a Desertec sikere érdekében a projektek tekintetében közös tulajdonjogra van szükség, ellenkező esetben nem számíthatunk sikeres végkifejletre. Végül, de nem utolsósorban meg kell oldanunk az összekapcsolás kérdését. Kétféle összekapcsolás létezik, amelyeket meg kell különböztetnünk egymástól. Az egyik a filozófiával és a piacokkal kapcsolatos. Egy ideje támogatjuk az észak-afrikai piacok integrációját. El is értünk bizonyos eredményeket, de meg kell erősítenünk ezeket az intézkedéseket. Az összekapcsolás második típusa a kábelek felhasználásával történő fizikai összekapcsolás az Európai Unióval. Meggyőződésem, hogy a Desertec lépésről lépésre megvalósul. Nem lesz nagy projekt, de meggyőződésem szerint lesznek olyan elemei, amelyek végül illeszkednek majd célkitűzéseinkhez: tiszta energia a részt vevő országok számára és az Európai Unióba irányuló kiegészítő export. Kereskedelmi ösztönzőkről is gondoskodtunk. A megújulóenergia-irányelvvel megteremtettük a lehetőséget az uniós országok számára, hogy harmadik országokban hajtsanak végre beruházásokat és továbbítsák a villamos energiát az Európai Unióba, majd a harmadik országokban megtermelt energiával a cél is teljesül. Így tehát jelenleg nagyon nehéz lenne bármiféle időrendet megadni a Desertec-projekthez. Ez egy új kezdeményezés, amely még gyerekcipőben jár, és nem mondhatjuk el, hogy a Desertec része lenne ellátásbiztonsági stratégiánknak. Ez a projekt az éghajlat-változási stratégia irányában megtett ígéretes lépés, amelyet támogatnunk kell, a Nabucco viszont az ellátás biztonságát szolgálja, és túl korai lenne még a Desertec-projektre támaszkodni. Azzal szeretném befejezni, hogy az ellátás biztonsága érdekében általunk meghozható legjobb intézkedéseket az Európai Unión belül kell megtennünk. Ez a Parlament mindig nagyon erősen támogatta az energiahatékonyságot. Az energiahatékonyságnak nemcsak az éghajlatváltozáshoz van köze. Valójában az ellátás biztonságának is egy nagyon fontos eleme. Azt mondanám, hogy fontosabb, mint a Desertec és a Nabucco, sőt még a Déli Áramlat és az Északi Áramlat is együttvéve. Valójában ez a legfontosabb elem. Jelenleg három jogi eszközről folyik a tárgyalás a Tanáccsal, és szeretném kihangsúlyozni, hogy nagyratörőnek és sikeresnek kell lennünk ezek megvalósításában. A megújuló energia tekintetében nagyon hálás vagyok a Parlamenttől kapott támogatásért, amelyet a gazdasági fellendülési tervhez nyújtott, és nagyon bizakodó vagyok azzal kapcsolatban, amit a tengeri szélenergia alkalmazásáról hallottunk. Úgy tűnik, hogy a tengeri szélenergia támogatására elkülönített összes pénzeszközt fel fogjuk használni erre a célra. Ez nem kizárólag EU-s pénz, mert a teljes keretösszeg durván 600 millió euró volt, de a projekt összértéke négymilliárd euró, tehát az ipar biztosította a beruházás legnagyobb részét. Meggyőződésem szerint ez egy nagyon jó kombináció, mivel a megújuló energia szintén hozzájárul az ellátás biztonságához. E célkitűzések elérésében a külföldi szempontok különösen fontosak, két okból is. Először is azért, mert az EU importfüggő – jelenleg az energiaforrások 50%-a az Európai Unión kívülről származik, és ez továbbra is emelkedő tendenciát mutat. Végül, de nem utolsósorban, tudom, hogy alkalmanként felmerül a szén-dioxid-leválasztás és -tárolás kérdése (CCS). A CCS általában két okból szükséges. Az egyik ok az éghajlatváltozásra adott globális válasz, de más nézőpontból a szenet és a lignitet is felhasználjuk ellátásunk biztonságához. Nagyon jó eredményeket értünk el a gazdasági fellendülési tervhez nyújtott finanszírozás alkalmazásával is, tehát a gazdasági fellendülési terv véleményem szerint sikeres volt. Egyértelmű, hogy az eredmények bejelentése után közösen – tehát a Bizottságnak, a Tanácsnak és a Parlamentnek – át kell tekintenünk, hova kell irányítanunk az EU pénzeszközeit az Európai Unió ellátási biztonságának megerősítése érdekében. Sok más lépést is meg kell tennünk az Európai Unió ellátási biztonságának megerősítéséért. Másodszor a fenntarthatósággal kapcsolatos kérdések miatt. Az éghajlat-változási célkitűzések a világ bármely pontján csak akkor érhetők el, ha az energiát tisztább körülmények között állítjuk elő és hatékonyabban használjuk fel. Ezért a gyártó, továbbító és fogyasztó országokkal folytatott párbeszéd kritikus jelentőséggel bír. A mai plenáris ülésen említett két projekt bizonyos értelemben kiegészíti az átfogó stratégiát, ugyanakkor jól bele is illeszkedik abba. Nézzük először a Nabucco-projektet. Tegnap érkeztem vissza Bakuból, és határozottan állíthatom, hogy továbbra is jó úton haladunk e projekt megvalósítása felé. Fontos áttörést sikerült elérnünk ez év júliusában. Az európai országok kormányközi megállapodást írtak alá Törökországgal, amelynek értelmében a következő évben már meg is hozhatjuk végleges beruházási döntésünket a gázszállítások 2014. évi megkezdésének céljával. Három olyan forrást azonosítottunk, amely készen áll a gázmennyiségek lekötésére. Az első ezek között Azerbajdzsán, amelynek a nagyon közeli jövőben meg kell hoznia a Shah Deniz 2 gázmezővel kapcsolatos végleges beruházási döntését, majd ott vannak a további mezők Türkmenisztánban és Irakban, jelenleg ezek az ellátás legfontosabb forrásai. Hogy miben rejlenek a nehézségek? Mindig felmerülnek nehézségek az energiamezők működtetésének konkrét módjával és azzal kapcsolatban, hogyan lehet a sok termelő országban folytatott munkát összehangolni. Az Európai Unióban a projekteket az ipar határozza meg, ami azt jelenti, hogy mindig egyértelműen kiszámítják a kereskedelmi kockázatokat. Az erőforrásokat birtokló országok előrelendítőbb döntésekre számítanak. Ez például azt jelenti, hogy az EU döntést hoz egy csővezeték felépítéséről, felépíti azt a csővezetéket, majd lekötjük a gázt. Tehát más filozófiát követünk. Ugyanakkor világosan tudjuk, hogy az uniós társaságok örömmel megvásárolják a gázt, és mi ezt szeretnék lehetővé tenni. Meggyőződésem szerint a tranzit kérdését többé-kevésbé megoldottuk. Még várjuk a kormányközi megállapodás ratifikálását, de nem számítok túl sok nehézségre. Emellett annak érdekében, hogy megkönnyítsük az azokból a régiókból történő gázvásárlást, amelyek már rendelkeznek a gázeladás sajátos módjaival, kidolgozzuk a tömbösített beszerzési mechanizmusok (Kaszpi fejlesztési társaság) elgondolását, amely lehetővé teszi a kockázatok csökkentését a gázt vásároló társaságok számára, például a türkmén határon, vagy a beruházást olyan területeken, ahol jelentős politikai és gazdasági kockázatokkal kell számolni. Jó úton haladunk, és meggyőződésem, hogy ez az ipar által meghatározott és az uniós intézmények politikai támogatásával megvalósuló projektek közötti együttműködés jó példája."@hu11 ". − Signor Presidente, l’energia rimarrà un ambito prioritario per questo Parlamento nei prossimi cinque anni. Nel corso dell’ultimo quinquennio, sono stati compiuti importanti progressi nella definizione di una solida politica energetica europea, che si propone tre obiettivi: sicurezza della fornitura, sostenibilità e concorrenzialità. Sono stati inoltre stanziati fondi a favore del corridoio meridionale, in particolare per il progetto Nabucco, e abbiamo esteso un invito a presentare proposte. A questo punto non sono in grado di dire se sia stata un’iniziativa riuscita o meno, ma è stata quantomeno avanzata la proposta. Desertec è un’altra iniziativa guidata dal settore industriale e si trova attualmente in fase iniziale. E’ interessante la prospettiva di utilizzare il potenziale di energia solare dell’Africa trasferendolo nell’Unione europea, ma occorrono misure di accompagnamento perché questo progetto trovi applicazione concreta. Da anni sosteniamo la questione dello sviluppo tecnologico e questo mese a Siviglia verrà inaugurata una grande centrale a energia solare a concentrazione. Si tratta di una tecnologia che potrebbe essere sfruttata per il progetto Desertec, e sono convinto che senza il sostegno dell’Unione europea non avremmo potuto fare simili progressi. Dobbiamo inoltre collaborare con una serie di partner, dal momento che non è ovviamente possibile pensare di scegliere un territorio, installarci dei pannelli solari e semplicemente convogliare l’energia elettrica verso l’Unione europea. Se vogliamo che tali progetti decollino, occorre prevedere una forma di proprietà congiunta. A ottobre si svolgerà pertanto una conferenza sull’impiego delle fonti rinnovabili che vedrà la partecipazione di paesi del Mediterraneo e del Golfo. E’ evidente che se vogliamo che Desertec abbia successo, la proprietà del progetto deve essere congiunta. Per concludere, non si può tralasciare l’elemento dell’interconnessione, seppure occorre distinguerne due tipi: il primo è relativo alla filosofia e ai mercati. Da qualche tempo sosteniamo l’integrazione dei mercati in Nord Africa; ci sono stati dei progressi, ma occorre comunque rafforzare queste misure. Il secondo tipo di interconnessione con l’Unione europea è quello fisico, per mezzo di cavi. Sono convinto che Desertec si realizzerà poco per volta; non sarà un unico enorme progetto, credo piuttosto che si articolerà su elementi che ci porteranno, in ultima analisi, a centrare gli obiettivi che ci siamo prefissati: energia pulita per i paesi coinvolti e un ulteriore incremento delle esportazioni destinate all’Unione europea. Sono stati inoltre previsti incentivi commerciali: la direttiva sull’energia rinnovabile offre ai paesi europei la possibilità di investire in paesi terzi e trasferire l’energia elettrica nell’Unione europea. L’obiettivo sarà conseguito in seguito con l’energia prodotta nel paese terzo. Detto questo, appare tutt’altro che semplice delineare una tabella di marcia per Desertec: si tratta di un progetto nuovo, ancora in fase iniziale, che non rientra appieno nella strategia europea per assicurare la sicurezza dell’approvvigionamento. E’ un passo incoraggiante verso la strategia da promuovere per combattere i cambiamenti climatici, ma lo scopo di Nabucco è la sicurezza dell’approvvigionamento, e in questo momento sarebbe prematuro affidarsi a Desertec. Vorrei concludere ricordando che le misure migliori per garantire la sicurezza dell’approvvigionamento sono quelle interne all’Unione europea. Quest’Aula ha sostenuto con forza l’efficienza energetica, non soltanto in relazione ai cambiamenti climatici; si tratta effettivamente di un elemento importante per la sicurezza dell’approvvigionamento, persino più importante di Desertec e Nabucco, oserei dire, e di Southstream e Nord Stream messi insieme. E’ senza dubbio l’elemento di maggiore rilevanza. La discussione con il Consiglio verte su tre strumenti giuridici, e mi preme sottolineare che a tale proposito occorre essere ambiziosi e condurre tali strumenti a buon fine. Per quanto riguarda l’energia rinnovabile, ringrazio l’Aula per il piano di ripresa e sono convinto di quanto si è detto a proposito delle applicazioni per sfruttare l’energia eolica offshore. A quanto pare, tutti i finanziamenti inizialmente destinati a sostegno dell’energia eolica offshore saranno di fatto impiegati. Non si tratta unicamente di fondi UE, dal momento che il contributo era di circa 600 milioni di euro, mentre il progetto complessivo ha una portata di 4 miliardi: anche il settore sta compiendo importanti investimenti. Ritengo si tratti di una combinazione eccellente, dal momento che anche l’energia rinnovabile contribuisce alla sicurezza dell’approvvigionamento. Nel perseguire queste finalità, la dimensione esterna riveste un’importanza notevole per due motivi principali: innanzi tutto, la dipendenza dell’Unione europea dalle importazioni. Attualmente il 50 per cento delle risorse energetiche vengono importate e la tendenza è in aumento. Infine, so che la questione della cattura e stoccaggio dell’anidride carbonica (CCS) talvolta suscita pareri discordanti. Si tratta di una tecnologia necessaria per due ragioni: la prima è la risposta globale al cambiamento climatico. Carbone e lignite verranno comunque impiegati anche ai fini della sicurezza dell’approvvigionamento. Sono stati inoltre compiuti importanti progressi sulle applicazioni per il finanziamento fornite con il piano di ripresa, che a mio parere si può considerare riuscito. Dopo l’annuncio dei risultati, Commissione, Consiglio e Parlamento dovranno sicuramente riesaminare i metodi per convogliare i fondi UE destinati a rafforzare la sicurezza dell’approvvigionamento. Saranno inoltre necessarie numerose altre misure per consolidare la sicurezza dell’approvvigionamento dell’Unione europea. In secondo luogo, le problematiche legate alla sostenibilità. Nessuna regione al mondo può realizzare gli obiettivi relativi ai cambiamenti climatici a meno che la produzione di energia non avvenga secondo metodi rispettosi dell’ambiente e non si adottino sistemi atti a favorire un consumo più efficiente. In quest’ottica, il dialogo con i paesi produttori, di transito e consumatori assume un’importanza cruciale. I due progetti menzionati nell’odierna plenaria sono, in un certo senso, complementari e al tempo stesso si iscrivono nella strategia complessiva. In primo luogo, Nabucco. Sono tornato ieri da Baku e posso dire che rientriamo nettamente nei tempi per portare a termine questo progetto. A luglio è stato compiuto un passo decisivo con la firma dell’accordo intergovernativo tra quattro paesi europei e Turchia, che il prossimo anno ci permetterà di prendere una decisione definitiva sugli investimenti, al fine di assicurarci l’approvvigionamento di gas entro il 2014. Sono state individuate tre fonti disponibili per far fronte ai volumi di gas richiesti: innanzi tutto l’Azerbaigian, per il quale dovrebbe essere prossima la decisione sull’investimento relativa a Shah Deniz 2, e altri due giacimenti, in Turkmenistan e Iraq, che in questo momento rappresentano le principali fonti di approvvigionamento. Come di consueto, vi sono difficoltà legate al particolare metodo con cui operiamo nel settore energetico e all’organizzazione di numerosi paesi produttori. Nell’Unione europea i progetti sono guidati dal settore industriale, ragione per la quale tutti i rischi commerciali sono sempre calcolati con estrema chiarezza. I paesi che dispongono delle risorse si aspettano decisioni maggiormente proattive: per esempio, se l’UE decidesse di costruire un gasdotto, si impegnerebbero nella fornitura di gas solamente al termine della costruzione effettiva dell’impianto. Si tratta di filosofie differenti. Al contempo è chiaro che le aziende europee sono pronte ad acquistare il gas ed è in questa direzione che ci stiamo muovendo. Credo che la questione del transito si possa considerare pressoché risolta. Siamo ancora in attesa della ratifica dell’accordo intergovernativo, ma non prevedo difficoltà. Per facilitare inoltre l’acquisto di gas da regioni che adottano particolari metodi di vendita, stiamo sviluppando il concetto di un meccanismo di acquisto in blocco del gas caspico (la “Caspian development Corporation”) per ridurre i rischi per le società che acquistano gas, per esempio al confine turkmeno, o che investono in regioni caratterizzate da un alto rischio di natura politica ed economica. Siamo a buon punto e credo che questo sia un esempio positivo di progetti gestiti dal settore industriale con il sostegno politico delle istituzioni europee."@it12 "Pone pirmininke, energetika būsimuosius penkerius metus neabejotinai toliau bus šio Parlamento dėmesio centre. Kartu per pastaruosius penkerius metus padarėme gerą pažangą kurdami griežtą Europos energetikos politiką, kurios tikslai trys: tiekimo saugumas, tvarumas ir konkurencingumas. Taip pat skyrėme lėšų pietų koridoriui, pirmiausia projektui „Nabucco“. Paskelbėme kvietimą teikti pasiūlymus. Šiame etape negaliu pasakyti, ar tai pavyko ir ar to pakanka, bet bent jau paskelbtas kvietimas. Projektas „Desertec“ – taip pat pramonės poreikiams skirta iniciatyva, kuri šiuo metu pradedama vykdyti. Tai, kad galėtume pasinaudoti galimybe Afrikoje priimti saulės energiją ir ją perduoti į Europos Sąjungą, skamba labai įdomiai, bet kad šis projektas taptų tikrove, reikalingos tam tikros paramos priemonės. Pirmiausia pasiektas reikiamas technologijų, kurias rėmėme daugelį metų, lygmuo. Didelis koncentruotos saulės energijos įrenginys šį mėnesį bus iškilmingai atidarytas Sevilijoje. Tai – technologija, kuri galėtų būti panaudota šiam projektui „Desertec“, ir manau, kad kurdami šią technologiją nebūtume tiek pasiekę be ES paramos. Antra, turime bendradarbiauti su partneriais, nes, aišku, negalime tiesiog pasakyti, kad mes jūsų teritorijoje pastatysime savo saulės kolektorius ir perduosime energiją į Europos Sąjungą. Šiuose projektuose turi būti dalyvaujama bendromis teisėmis, ir tik tada jie apskritai galės būti vykdomi. Todėl spalio mėn. kartu su Viduržemio jūros regiono ir Persijos įlankos šalimis surengsime konferenciją atsinaujinančių išteklių naudojimo tema. Aišku, norint, kad projektas „Desertec“ pavyktų, būtina šiuose projektuose dalyvauti bendromis teisėmis, priešingu atveju sėkmingų rezultatų nebus. Galiausiai, žinoma, aktualus jungčių klausimas – jis nemažiau svarbus. Yra dvi jungčių rūšys, kurias turime atskirti. Viena susijusi su filosofija ir rinkomis. Mes jau kurį laiką rėmėme Šiaurės Afrikos rinkų integravimą. Pažanga padaryta, bet šias priemones turime stiprinti. Antroji jungčių rūšis – fizinė jungtis su Europos Sąjunga, naudojant kabelius. Manau, kad projektas „Desertec“ bus įgyvendinamas laipsniškai. Tai nebus vienas didelis projektas, tačiau manau, kad bus elementų, galiausiai atitiksiančių mūsų tikslus: ekologiška energija dalyvaujančioms šalims ir papildomas eksportas į Europos Sąjungą. Taip pat numatėme komercinių paskatų. Priimdami Atsinaujinančiosios energijos direktyvą suteikėme ES šalims galimybę investuoti į trečiąsias šalis ir perduoti elektros energiją į Europos Sąjungą, o tada, gaunant trečiojoje šalyje gaminamą energiją, tikslas irgi bus pasiektas. Įvertinus tai, kas pasakyta, vis dėlto šiame etape neabejotinai sunku nurodyti kokį nors projekto „Desertec“ darbų tvarkaraštį. Tai – nauja iniciatyva, kuri tik pradedama kurti, ir negalime sakyti, kad projektas „Desertec“ yra mūsų tiekimo saugumo strategijos dalis. Tai – daug žadantis žingsnis įgyvendinant klimato kaitos strategiją, kurį turime skatinti, bet tiekimo saugumui užtikrinti turime projektą „Nabucco“, o pasikliauti projektu „Desertec“ šiame etape dar per anksti. Norėčiau apibendrinti, kad geriausių priemonių tiekimo saugumui užtikrinti galime imtis Europos Sąjungoje. Šis Parlamentas labai tvirtai remia energijos vartojimo efektyvumą. Energijos vartojimo efektyvumas susijęs ne tik su klimato kaita. Iš tikrųjų tai – labai svarbus tiekimo saugumo elementas. Sakyčiau, jis svarbesnis negu projektai „Desertec“ ir „Nabucco“, net ir „South Stream“ ir „Nord Stream“ kartu sudėjus. Iš tikrųjų tai – didžiausias elementas. Su Taryba aptariamos trys teisinės priemonės ir norėčiau pabrėžti, kad turime drąsiai ir sėkmingai jas įgyvendinti. Dėl atsinaujinančios energijos esu labai dėkingas už šio Parlamento paramą ekonomikos gaivinimo planui ir gana teigiamai vertinu tai, ką girdėjau apie jūros vėjo jėgaines. Veikiausiai bus skirtos visos lėšos, kuriomis įsipareigojome remti jūros vėjo jėgaines. Tai – ne tik ES lėšos, nes bendras paketas buvo apie 600 mln. EUR, o bendras projekto dydis – 4 mlrd. EUR, todėl didžiąją dalį investuoja pramonė. Manau, kad tai – labai geras derinys; atsinaujinanti energija taip pat padeda užtikrinti tiekimo saugumą. Siekiant visų šių tikslų dėl dviejų priežasčių itin svarbus išorės aspektas. Pirmiausia dėl ES priklausomybės nuo importo – dabar 50 proc. energijos išteklių importuojami iš trečiųjų šalių ir šis importas auga. Galiausiai žinau, kad kartais minimas anglies dvideginio surinkimo ir saugojimo (angl. CCS) klausimas, ir jis ne mažiau svarbus. CCS paprastai reikalingas dėl dviejų priežasčių. Viena iš jų – visuotinė reakcija į klimato kaitą, tačiau anglį ir lignitą taip pat naudosime tiekimo saugumui užtikrinti. Taip pat padaryta gera pažanga diegiant ekonomikos gaivinimo plane numatyto finansavimo priemones, todėl, mano nuomone, ekonomikos gaivinimo planas pavyko. Paskelbus rezultatus mes – Komisija, Taryba ir Parlamentas – būtinai turime persvarstyti, kaip paskirstyti ES lėšas Europos Sąjungos energijos tiekimo saugumui stiprinti. Europos Sąjungos energijos tiekimo saugumui stiprinti neabejotinai dar reikės imtis daug kitų veiksmų. Antra, dėl tvarumo aspektų. Klimato kaitos tikslų nebus galima pasiekti niekur pasaulyje, jeigu energija nebus gaminama ekologiškiau ir nebus naudojama ekonomiškiau. Dėl šios priežasties būtinas dialogas su gamintojų, tranzito ir vartotojų šalimis. Šiandienos plenarinėje sesijoje paminėti du projektai vienas kitą papildo ir kartu gerai tinka bendrai strategijai. Pirmiausia aptarsiu projektą „Nabucco“. Vakar grįžau iš Baku ir matau, kad mes toliau darome pažangą siekdami įgyvendinti projektą. Šį liepos mėn. pasiekėme didelį laimėjimą. Pasirašytas tarpvyriausybinis Europos šalių ir Turkijos susitarimas, reiškiantis, kad mes kitais metais jau galėsime priimti galutinį sprendimą dėl investicijų, o dujos bus pradėtos tiekti ne vėliau kaip 2014 m. Nustatėme tris šaltinius, pasirengusius įsipareigoti tiekti dujas. Pirmiausia Azerbaidžanas, kur galutinis sprendimas dėl investicijų į objektą 2 turėtų būti priimtas labai artimoje ateityje, taip pat yra kitos sritys, Turkmėnijoje ir Irake, kurios šiame etape yra didžiausi tiekimo šaltiniai. Kokie sunkumai? Sunkumai visada susiję su tuo, kaip mes dirbame energetikos srityje, ir tuo, kokia tvarka susiformavusi energiją gaminančiose šalyse. Europos Sąjungoje projektai įgyvendinami pagal pramonės poreikius, tai reiškia, kad visada labai aiškiai apskaičiuojama visa komercinė rizika. Išteklių turinčios šalys tikisi labiau į ateitį orientuotų sprendimų. Tai reiškia, kad, pvz., ES nusprendžia pastatyti dujotiekį, ji jį pastato ir tada mes įsipareigojame tiekti dujas. Skirtinga filosofija. Kartu aiškiai suprantama, kad ES bendrovės pasirengusios pirkti dujas, ir mes to toliau siekiame. Manau, kad tranzito klausimas daugmaž išspręstas. Vis dar laukiame, kol bus ratifikuotas tarpvyriausybinis susitarimas, bet nemanau, kad kiltų per daug sunkumų. Be to, siekdami palengvinti galimybes pirkti dujas iš regionų, kurie įpratę dujas parduoti tam tikru būdu, mes kuriame „Kaspijos plėtros korporacijos“ koncepciją, pagal kurią būtų sumažinta rizika bendrovėms, perkančioms dujas, pvz., prie Turkmėnijos sienos, arba investuojančioms į sritis, kuriose nemaža politinė ir ekonominė rizika. Sėkmingai einame pirmyn ir manau, kad tai – geras pavyzdys, kaip politiškai remiant ES institucijoms bendradarbiauja pramonės poreikiams pritaikytų projektų vykdytojai."@lt14 "Priekšsēdētāja kungs! Nākamajos piecos gados enerģētika noteikti turpinās būt Parlamenta uzmanības centrā. Tomēr pēdējos piecos gados mēs esam krietni pavirzījušies uz priekšu spēcīgas Eiropas enerģētikas politikas izveidē, un tai ir trīs mērķi: energoapgādes drošība, ilgtspējība un konkurētspēja. Mēs esam paredzējuši zināmu finansējumu arī Dienvidu gāzes koridoram, jo īpaši projektam. Mēs esam izsludinājuši uzaicinājumu iesniegt priekšlikumus. Pašreiz es nevaru pateikt, vai tas bija veiksmīgs vai pietiekami labs, bet vismaz uzaicinājums tika izsludināts. ir arī nozares virzīta iniciatīva, kas pašlaik ir sākuma stadijā. Ļoti interesanti ir tas, ka mēs izmantojam Āfrikas saules enerģijas potenciālu un transportējam to uz Eiropas Savienību, bet mums ir vajadzīgi arī daži papildu pasākumi, lai šo projektu īstenotu. Pirmkārt, tā ir tehnoloģiju attīstība, ko esam atbalstījuši daudzus gadus. Šomēnes Seviljā atklās koncentrētas saules enerģijas spēkstaciju. Šī ir tehnoloģija, ko varētu izmantot projektā, un, manuprāt, bez ES atbalsta mēs nebūtu attīstījuši šo tehnoloģiju tik tālu. Otrkārt, mums ir jāsadarbojas ar partneriem, jo ir skaidrs, ka nevaram teikt – mēs izmantosim jūsu teritoriju, uzstādīsim saules paneļus un transportēsim elektrību uz Eiropas Savienību. Šiem projektiem jābūt kopējam īpašumam, lai tie vispār tiktu īstenoti. Šā iemesla dēļ mums kopā ar Vidusjūras reģiona un Persijas līča valstīm oktobrī notiks konference par atjaunojamu energoresursu avotu izmantošanu. Ir skaidrs, ka šiem projektiem ir jābūt kopējam īpašumam, lai projekts izdotos, citādi nebūs veiksmīga rezultāta. Pēdējais, bet ne mazāk svarīgs jautājums ir jautājums par savstarpējiem savienojumiem. Mums ir jāizšķir divi savstarpējo savienojumu veidi. Viens attiecas uz filozofiju un tirgiem. Jau kādu laiku mēs esam atbalstījuši Ziemeļāfrikas tirgu integrāciju. Ir panākts progress, bet mums ir jāpastiprina šie pasākumi. Otrais veids ir fiziskie energotīklu savstarpējie savienojumi ar Eiropas Savienību, izmantojot kabeļus. Es uzskatu, ka īstenosies soli pa solim. Tas nebūs liels projekts, bet, manuprāt, tas ietver elementus, kas atbilst mūsu mērķiem: tīra enerģija valstīm, kas iesaistītas papildu energoresursu eksportā uz Eiropas Savienību. Mēs esam nodrošinājuši arī komerciālus stimulus. Ar Direktīvu par atjaunojamiem energoresursiem mēs devām iespēju ES valstīm veikt ieguldījumus trešās valstīs un transportēt elektrību uz Eiropas Savienību, un tad mērķis ražot enerģiju trešās valstīs būs izpildīts. Tomēr šajā posmā ir grūti piedāvāt noteiktu grafiku projektam. Tā ir jauna iniciatīva, kas vēl ir bērna autiņos, un mēs nevaram teikt, ka ir daļa no mūsu energoapgādes drošības stratēģijas. Tas ir daudzsološs solis pretī klimata pārmaiņu stratēģijai, kas mums jāveicina, bet energoapgādes drošībai mums ir un ir pāragri šajā posmā paļauties uz . Es vēlos beigt ar domu, ka vislabākie energoapgādes drošības pasākumi ir veicami Eiropas Savienības robežās. Parlaments ir lielā mērā atbalstījis energoefektivitāti. Energoefektivitāte ir saistīta ne tikai ar klimata pārmaiņām. Tā patiešām ir ļoti svarīgs energoapgādes drošības aspekts. Es teiktu, ka tā ir svarīgāka par un un pat par abiem cauruļvadiem kopā. Tas patiešām ir svarīgākais aspekts. Trīs tiesiski instrumenti tiek apspriesti ar Padomi, un es vēlos uzsvērt, ka mums attiecībā uz tiem jābūt godkārīgiem un veiksmīgiem. Attiecībā uz atjaunojamiem energoresursiem es esmu ļoti pateicīgs par Parlamenta atbalstu atveseļošanas plānam, un es atzinīgi vērtēju to, ko esmu dzirdējis par jūras vēja enerģijas lietojumu. Šķiet, ka finansējums, kas paredzēts jūras vēja enerģijas atbalstam, tiks piešķirts. Tā nav tikai ES nauda, jo kopējais finansējums bija aptuveni EUR 600 miljonu, bet visa projekta kopējā summa ir EUR 4 miljardi, tādējādi lielāko finansējumu iegulda pati nozare. Manuprāt, tā ir ļoti laba kombinācija, tā kā atjaunojami energoresursi garantē arī energoapgādes drošību. Šo mērķu sasniegšanā ārējā dimensija ir ārkārtīgi svarīga divu iemesla dēļ. Pirmkārt, ES atkarība no energoresursu importa – pašlaik 50 % enerģijas resursu nāk no valstīm ārpus Eiropas Savienības, un šī tendence pieaug. Visbeidzot ne mazāk svarīgs dažkārt ir jautājums par oglekļa dioksīda uztveršanu un uzglabāšanu ir parasti vajadzīga divu iemeslu dēļ. Viens no tiem ir pasaules reakcija uz klimata pārmaiņām, bet, no otras puses, energoapgādes drošībai izmantosim arī melnogles un brūnogles. Ir panākts arī progress tā finansējuma izmantošanā, kas piešķirts atveseļošanās plānam, tādējādi es uzskatu, ka atveseļošanās plāns ir bijis veiksmīgs. Pēc rezultātu paziņošanas mums – Komisijai, Padomei un Parlamentam – ir noteikti jāapspriež, kur novirzīt ES finansējumu, lai stiprinātu Eiropas Savienības energoapgādes drošību. Ir noteikti vajadzīgi arī vairāki citi pasākumi, lai stiprinātu Eiropas Savienības energoapgādes drošību. Otrkārt, tie ir jautājumi, kas saistīti ar ilgtspējību. Klimata pārmaiņu mērķus nevar sasniegt nekur pasaulē, ja enerģiju neražos tīrākā veidā un ja to neizmantos efektīvāk. Šā iemesla dēļ dialogs ar ražotājvalstīm, tranzīta un patērētājvalstīm ir izšķirošs. Abi projekti, ko pieminēja šodienas plenārsēdē, zināmā mērā viens otru papildina, un vienlaikus tie labi iederas vispārējā stratēģijā. Vispirms par . Vakar es atlidoju no Baku, un mēs noteikti vēl arvien turpinām īstenot šo projektu. Šā gada jūlijā mēs spērām lielu soli uz priekšu. Četras Eiropas valstis un Turcija parakstīja starpvaldību nolīgumu, un tas nozīmē, ka nākamgad mēs jau varētu pieņemt galīgo lēmumu par ieguldījumiem, lai 2014. gadā sāktu gāzes piegādi. Mēs esam noteikuši trīs gāzes avotus, kas ir gatavi piegādāt lielu daudzumu gāzes. Pirmkārt, tā ir Azerbaidžāna, un galīgais lēmums par ieguldījumiem atradnēs ir jāpieņem tuvākajā nākotnē, un ir arī citas atradnes Turkmenistānā un Irākā, kas šajā posmā ir lielākie piegādes avoti. Kur tad ir grūtības? Vienmēr ir grūtības, kas saistītas ar īpašo veidu, kā mēs darbojamies enerģētikas nozarē un kā ir organizēts darbs daudzās energoresursus ražojošās valstīs. Eiropas Savienībā projekti ir nozares virzīti, un tas nozīmē, ka visi komerciālie riski ir vienmēr precīzi aprēķināti. Valstis, kurām ir resursi, gaida vairāk izšķirīgu lēmumu, kas virzītu lietu uz priekšu. Tas, piemēram, nozīmē, ja ES nolemj būvēt gāzes vadu, tā uzbūvē gāzes vadu, un tad mēs uzņemamies saistības pirkt gāzi. Mums ir atšķirīga filozofija. Tomēr ir skaidrs, ka ES uzņēmumi ir gatavi pirkt gāzi, un mēs virzāmies uz priekšu šajā jomā. Es uzskatu, ka tranzīta jautājums ir daudzmaz atrisināts. Mēs vēl gaidām starpvaldību nolīguma ratifikāciju, bet es domāju, ka mums nebūs pārāk daudz grūtību. Tāpat arī, lai atvieglotu gāzes iepirkšanu no reģioniem ar īpašu gāzes pārdošanas veidu, mēs izstrādājām „Kaspijas jūras reģiona atradņu izstrādes korporācijas” koncepciju, kas samazinās risku uzņēmumiem, kuri pērk gāzi, piemēram, pie Turkmenistānas robežas, vai veic ieguldījumus teritorijās, kurās ir liels politiskais un ekonomiskais risks. Mēs esam jau diezgan daudz paveikuši, un es uzskatu, ka šis ir labs sadarbības piemērs starp nozares virzītu projektu īstenotājiem un ES iestāžu politisku atbalstu."@lv13 "Mr President, energy will definitely continue to be the focus of this Parliament for the next five years. At the same time, we have made good progress over the last five years in establishing a robust European energy policy with three goals: security of supply, sustainability and competitiveness. We have also committed some funds for the southern corridor and particularly for the Nabucco project. We have launched a call for proposals. At this stage I cannot say whether this was successful or good enough but at least the invitation was made. Desertec is also an industry-driven initiative that is currently at an initial stage. It sounds very interesting that we use the solar energy potential of Africa and transport it to the European Union, but we need some flanking measures for this project to materialise. First of all, there is the technological development that we have supported for many years. A large concentrated solar power plant will be inaugurated this month in Seville. This is one technology that could be used for this Desertec project, and I believe that we would not have advanced so far in this technology without EU support. Secondly, we need to work with partners because it is very clear that we cannot just say we will take your territory, we will put solar panels in and transport electricity to the European Union. There should be common ownership of these projects, if they are to happen at all. For this reason we will have a conference in October on using renewable sources together with countries from the Mediterranean and the Gulf. It is clear that for Desertec to be successful we need common ownership of these projects, otherwise there will be no successful outcome. Last but not least, there is definitely the issue of interconnection. There are two types of interconnection that we need to separate. One relates to the philosophy and markets. We have supported the integration of markets in North Africa for some time. Progress has been made, but we need to strengthen these measures. The second type is physical interconnection with the European Union, using cables. I believe that Desertec will come step by step. It will not be one big project but I believe there will be elements that could ultimately fit our objectives: clean energy for the countries involved and additional exports to the European Union. We have also provided for commercial incentives. With the Renewable Energy Directive we have established the possibility for EU countries to invest in third countries and transport electricity to the European Union, and then the goal will also be fulfilled with energy produced in the third country. That said, it is definitely difficult at this stage to give any timetable for Desertec. It is a new initiative, which is still in its infancy, and we cannot say Desertec is part of our security of supply strategy. It is a promising move towards a climate change strategy that we need to promote, but Nabucco is there for security of supply, and it is too early at this stage to rely on Desertec. I would like to conclude that the best security of supply measures we can take are inside the European Union. This House has been a very strong supporter of energy efficiency. Energy efficiency is not only to do with climate change. It really is a very important element in the security of supply. I would say it is more important than Desertec and Nabucco, plus even South Stream and Nord Stream, combined. It really is the biggest element. Three legal instruments are being discussed with the Council, and I would emphasise that we need to be ambitious and successful with these. On renewable energy, I am very grateful for the support of this House for the recovery plan, and I am quite positive regarding what I have heard about the applications for offshore wind energy. It seems that all the funds that were committed to support offshore wind energy will be committed. This is not only EU money because the overall envelope was roughly EUR 600 million, but the overall size of this project is EUR 4 billion, so industry is investing most of it. I believe this is a very good combination, as renewable energy also gives security of supply. In achieving all these goals, the external dimension is extremely important for two reasons. Firstly, EU import dependency – currently, 50% of energy resources come from outside the European Union, and the trend is upwards. Last but not least, I know that sometimes there is an issue about carbon capture and storage (CCS). CCS is usually needed for two reasons. One is as a global response to climate change but, from another point of view, we will also use coal and lignite for our security of supply. There has also been very good progress on applications for the financing provided with the recovery plan, so the recovery plan was successful, in my opinion. After announcing the results, we – the Commission, the Council and Parliament – definitely need to review how to channel EU funds to strengthen the European Union's security of supply. Many other steps will also definitely need to be taken to strengthen the security of supply of the European Union. Secondly, issues related to sustainability. The climate change goals cannot be achieved anywhere in the world unless energy is produced more cleanly and used more efficiently. For this reason, dialogue with the producer, transit and consumer countries is crucial. The two projects mentioned in today’s plenary are, in a way, complementary and at the same time fit well into the overall strategy. First of all, Nabucco. I came from Baku yesterday, and we are definitely still on course to fulfil this project. We made a major breakthrough this July. An intergovernmental agreement was signed between four European countries and Turkey, which means that we could already take a final investment decision next year with a view to having gas supplies by 2014. We have identified three sources that are ready to commit gas volumes. Firstly, there is Azerbaijan, where the final investment decision about Shah Deniz 2 should be made in the very near future, and then there are other fields, in Turkmenistan and Iraq, which at this stage are the biggest sources of supply. Where are the difficulties? There are always difficulties related to the particular way we operate in the energy field and how a lot of producer countries are organised. In the European Union, projects are industry-driven, which means that there is always a very clear calculation of all the commercial risks. The countries that have the resources would expect more forward-moving decisions. That means, for example, the EU decides to build a pipeline, it builds a pipeline, and then we commit the gas. The philosophies are different. At the same time there is a clear understanding that EU companies are ready to buy the gas, and we are moving forward towards it. I believe that the transit issue is more or less solved. We are still awaiting the ratification of the intergovernmental agreement, but I would not expect too many difficulties. Also, to facilitate buying gas from regions that have particular ways of selling gas, we are developing the concept of a ‘Caspian development corporation’ that would allow for reduced risks for companies buying gas, for example at the Turkmen border, or investing in areas where the political and economic risks are quite substantial. We are well on track, and I believe this is a good example of cooperation between industry-driven projects with political support from the EU institutions."@mt15 ". Mijnheer de Voorzitter, de komende vijf jaar zal energie voor dit Parlement zeker centraal blijven staan. Tegelijkertijd hebben we in de afgelopen vijf jaar veel vooruitgang geboekt bij de instelling van een krachtig EU-energiebeleid met drie doelen: energiezekerheid, duurzaamheid en concurrentievermogen. We hebben ook enkele fondsen beschikbaar gesteld voor de zuidelijke corridor en met name voor het Nabucco-project. We hebben een oproep gepubliceerd tot het indienen van voorstellen. Ik kan op dit moment nog niet zeggen of deze succesvol of goed genoeg is geweest, maar de oproep is in elk geval gedaan. Desertec is ook een door de industrie aangestuurd initiatief dat nu in een beginstadium verkeert. Het klinkt zeer interessant om het potentieel aan zonne-energie van Afrika te gebruiken en dit naar Europa te transporteren, maar we hebben nog enkele flankerende maatregelen nodig om dit project te kunnen verwezenlijken. Allereerst is er de technologische ontwikkeling waaraan we al vele jaren onze steun verlenen. Deze maand zal er in Sevilla een grote centrale voor geconcentreerde zonne-energie in gebruik worden genomen. Dit is een technologie die ook voor dit Desertec-project gebruikt zou kunnen worden, en ik denk dat we zonder EU-steun niet zo ver met deze technologie waren gekomen. Ten tweede moeten we wel samenwerken met partners omdat we natuurlijk niet domweg kunnen zeggen ‘we nemen jullie grondgebied in beslag, we zetten daar zonnepanelen op en transporteren dan elektriciteit naar de Europese Unie.’ Deze projecten moeten een gezamenlijke onderneming worden; dat is de enige manier waarop we ze van de grond kunnen krijgen. Daarom zal er in oktober, samen met landen uit het Middellandse Zeegebied en de Golf, een conferentie worden gehouden over het gebruik van hernieuwbare energiebronnen. Het is duidelijk dat deze projecten in gemeenschappelijk eigendom tot stand moeten komen, anders heeft Desertec geen kans van slagen. is er natuurlijk nog de kwestie van de onderlinge verbondenheid. We moeten twee soorten van onderlinge verbondenheid van elkaar onderscheiden. De ene heeft betrekking op de filosofie en de markten. We verlenen al geruime tijd steun aan de marktintegratie in Noord-Afrika. Er is vooruitgang geboekt, maar we moeten op dit punt stevigere maatregelen nemen. De tweede soort is de fysieke verbinding met de Europese Unie door middel van kabels. Ik denk dat Desertec geleidelijk aan tot stand zal komen. Het zal niet om één groot project gaan, maar ik denk dat er elementen in zullen zitten die uiteindelijk bij onze doelstellingen passen: schone energie voor de betrokken landen en aanvullende export naar de Europese Unie. We hebben ook commerciële stimulerende maatregelen genomen. Met de richtlijn hernieuwbare energie hebben we voor EU-lidstaten de mogelijkheid gecreëerd om in derde landen te investeren en de elektriciteit naar de Europese Unie te transporteren, en dan zal ook het doel worden verwezenlijkt met in een derde land geproduceerde energie. Dat gezegd hebbende, blijft het in dit stadium moeilijk om voor Desertec een tijdschema te bepalen. Het is een nieuw initiatief dat nog in de kinderschoenen staat en we kunnen nog niet zeggen dat Desertec deel uitmaakt van onze voorzieningszekerheidsstrategie. Het is een veelbelovende stap in de richting van een klimaatveranderingsstrategie, die moet worden aangemoedigd, maar we hebben Nabucco voor de voorzieningszekerheid, en het is nog te vroeg om in dit stadium al op Desertec te vertrouwen. Ik wil er ten slotte graag op wijzen dat we de beste maatregelen voor de voorzieningszekerheid binnen de Europese Unie kunnen nemen. Dit Parlement is altijd een groot voorstander van energie-efficiëntie geweest. Energie-efficiëntie heeft niet alleen met klimaatverandering te maken. Het is ook een zeer belangrijk element in de voorzieningszekerheid. Ik meen dat het belangrijker is dan Desertec en Nabucco plus zelfs South Stream en Nord Stream tezamen. Dit is werkelijk het belangrijkste element. Met de Raad hebben we over drie wettelijke maatregelen gesproken en ik wil benadrukken dat we hierin ambitieus moeten zijn en succes moeten boeken. Op het punt van de hernieuwbare energie ben ik heel dankbaar voor de steun van dit Parlement voor het herstelplan, en ik sta zeer positief tegenover wat ik gehoord heb over toepassingen voor de offshorewindenergie. Het lijkt erop dat alle voor de offshorewindenergie beschikbaar gestelde middelen zullen worden gebruikt. Het gaat hierbij niet alleen om EU-gelden, want de totale begroting bedroeg ruwweg zeshonderd miljoen euro, maar de totale omvang van dit project is vier miljard euro, dus de grootste investering komt van de kant van de industrie. Ik vind dat dit een zeer goede combinatie is, omdat hernieuwbare energie ook voorzieningszekerheid biedt. Bij de verwezenlijking van al deze doelen is de buitenlandse dimensie om twee redenen van enorm belang. In de eerste plaats vanwege de afhankelijkheid van import – in de EU komt momenteel 50 procent van de energiebronnen van buiten de Europese Unie, en dit wordt alleen maar meer. Ten slotte nog iets over de kwestie van het afvangen en opslaan van kooldioxide (CCS). CCS is meestal om twee redenen noodzakelijk. Aan de ene kant vormt het een mondiaal antwoord op klimaatverandering maar, vanuit een ander gezichtspunt, gebruiken we steenkool en bruinkool ook voor onze voorzieningszekerheid. Er zijn ook goede vorderingen gemaakt met toepassingen van de middelen van het herstelplan, en daarom meen ik dat het herstelplan succes heeft gehad. Na bekendmaking van de resultaten moeten wij – de Commissie, de Raad en het Parlement – beslist opnieuw bekijken hoe de EU-fondsen, met het oog op versterking van de voorzieningszekerheid van de Europese Unie, moeten worden gekanaliseerd. Ter versterking van de voorzieningszekerheid van de Europese Unie moeten er zeker ook nog vele andere stappen worden ondernomen. In de tweede plaats vanwege kwesties die met duurzaamheid te maken hebben. De klimaatveranderingsdoelstellingen kunnen nergens ter wereld worden verwezenlijkt als de energie niet schoner wordt geproduceerd en efficiënter wordt gebruikt. Daarom is de dialoog met de producerende landen, de landen van doorvoer en van bestemming van cruciaal belang. De twee projecten die in de vergadering van vandaag worden genoemd, vullen elkaar in zekere zin aan en passen tevens goed in de algemene strategie. In de eerste plaats Nabucco. Ik ben gisteren uit Bakoe gekomen en we liggen met dit project beslist nog steeds op koers. We hebben afgelopen juli een belangrijke doorbraak bewerkstelligd. Er is door vier Europese landen en Turkije een intergouvernementele overeenkomst getekend, wat betekent dat we volgend jaar al een definitief investeringsbesluit zouden kunnen nemen met het oog op gasleveringen met ingang van 2014. We hebben drie bronnen vastgesteld die gasvolumes kunnen leveren. Allereerst Azerbeidzjan, waar in de zeer nabije toekomst het definitieve investeringsbesluit over Shah Deniz 2 moet worden genomen, en dan zijn er nog de andere velden in Turkmenistan en Irak, die momenteel de omvangrijkste bronnen vormen. Waar liggen de problemen? Er zijn altijd problemen die te maken hebben met de specifieke manier waarop wij op energiegebied te werk gaan en met de manier waarop veel producerende landen georganiseerd zijn. In de Europese Unie worden de projecten door de industrie aangestuurd, wat betekent dat er altijd een zeer duidelijke berekening wordt gemaakt van alle commerciële risico’s. De landen die over de bronnen beschikken, verwachten meer besluiten die de voortgang bevorderen. Dat betekent bijvoorbeeld: de EU besluit om een pijpleiding aan te leggen, zij legt een pijpleiding aan en dan leveren wij het gas. Dat is een andere filosofie. Tegelijkertijd wordt goed begrepen dat de EU-bedrijven bereid zijn om gas te kopen, en we gaan die kant ook op. Ik denk dat de doorvoerkwestie min of meer is opgelost. We wachten nog steeds op de ratificatie van de intergouvernementele overeenkomst, maar ik verwacht op dat punt niet veel problemen. Om het kopen van gas van regio’s met specifieke manieren voor de verkoop van gas te vergemakkelijken, zijn we ook bezig met de ontwikkeling van het concept van een ‘Caspian development corporation’ (Kaspische ontwikkelingsmaatschappij) die de risico’s zou kunnen verkleinen voor bedrijven die, bijvoorbeeld aan de Turkmeense grens, gas kopen of investeren in gebieden met aanzienlijke politieke en economische risico’s. We zijn op de goede weg, en ik denk dat dit een goed voorbeeld is van samenwerking tussen door de industrie aangestuurde projecten met politieke steun van de EU-instellingen."@nl3 "Panie przewodniczący! Przez najbliższe pięć lat Parlament z pewnością będzie wciąż poświęcał wiele uwagi energii. Jednocześnie przez pięć ostatnich lat dokonaliśmy znacznego postępu w zakresie tworzenia europejskiej polityki energetycznej, która ma trzy cele: bezpieczeństwo dostaw, wytwarzanie energii oparte na zrównoważonym rozwoju oraz konkurencyjność. Poza tym przeznaczyliśmy określone środki na korytarz południowy, a w szczególności na projekt Nabucco. Wystosowaliśmy zaproszenie do składania wniosków. Na tym etapie nie jestem w stanie powiedzieć, czy zakończyło się ono sukcesem i przyniosło oczekiwane rezultaty, ale przynajmniej zaproszenie to zostało wystosowane. Desertec jest także inicjatywą przemysłu, obecnie będącą na etapie wstępnym. Bardzo interesująco brzmi to, że wykorzystujemy potencjał Afryki w dziedzinie energii słonecznej i przesyłamy ją do Unii Europejskiej, jednak potrzebne są działania wspierające, które umożliwią realizację tego projektu. Przede wszystkim prowadzone są prace nad rozwiązaniami technologicznymi, które od wielu lat wspieramy. W tymi miesiącu otwarta zostanie w Sewilli duża elektrownia wykorzystująca skoncentrowaną energię słoneczną. Jest to jedna z technologii, które będzie można zastosować w projekcie Desertec i wierzę, że bez wsparcia UE nie dokonalibyśmy tak dużego postępu w dziedzinie tej technologii. Po drugie, musimy współpracować z naszymi partnerami, ponieważ oczywiste jest, że nie możemy powiedzieć: zabierzemy wasze ziemie, zainstalujemy panele słonecznie i będziemy przesyłać energię elektryczną do Unii Europejskiej. Projekty te, jeżeli w ogóle zostaną zrealizowane, powinny być własnością obu stron. W związku z powyższym w październiku wraz z państwami basenu Morza Śródziemnego i Zatoki Perskiej zorganizujemy konferencję na temat wykorzystania odnawialnych źródeł energii. Jest rzeczą oczywistą, że sukces Desertec uzależniony jest od współwłasności obu projektów, gdyż w innym przypadku nie zakończą się one powodzeniem. W końcu bardzo ważną kwestią są wzajemne powiązania. Istnieją dwa rodzaje wzajemnych powiązań, które musimy od siebie oddzielić. Pierwsze dotyczą filozofii i rynków. Od pewnego czasu wspieramy integrację rynków w Afryce Północnej. Dokonaliśmy w tym zakresie postępu, jednak musimy zastosować bardziej skuteczne środki. Drugi typ to wzajemne powiązania z Unią Europejską o charakterze fizycznym, za pomocą kabli. Uważam, że Desertec będzie realizowany stopniowo. Nie będzie to jeden duży projekt, jednak wierzę, że znajdą się w nim elementy, które będą odpowiadać naszym celom, którymi są czysta energia dla państw uczestniczących w projekcie oraz jej eksport do Unii Europejskiej. Zapewniliśmy także zachęty ekonomiczne. Dzięki dyrektywie w sprawie energii odnawialnej stworzyliśmy państwom UE możliwość inwestowania w krajach trzecich i przesyłania energii elektrycznej do Unii Europejskiej, a cel ten realizowany będzie także dzięki energii produkowanej w kraju trzecim. W związku z tym na obecnym etapie naprawdę trudno przedstawić jakikolwiek harmonogram realizacji projektu Desertec. Jest to nowa inicjatywa, która znajduje się wciąż w stadium początkowym, dlatego nie możemy powiedzieć, że Desertec jest elementem strategii bezpieczeństwa dostaw. Jest to obiecujący krok w kierunku strategii w zakresie zmian klimatycznych, którą musimy propagować, jednak celem Nabucco jest bezpieczeństwo dostaw, a na tym etapie zbyt wcześnie jest, aby opierać się na projekcie Desertec. Na koniec chciałbym powiedzieć, że najlepsze działania na rzecz bezpieczeństwa dostaw możemy podjąć w ramach Unii Europejskiej. Izba ta jest wielkim zwolennikiem efektywności energetycznej. Efektywność energetyczna nie ma związku jedynie ze zmianami klimatycznymi. Jest ona naprawdę bardzo ważnym elementem bezpieczeństwa dostaw. Powiedziałbym, że jest ona ważniejsza niż Desertec, Nabucco oraz South Stream i Nord Stream razem wzięte. Naprawdę jest to najbardziej znaczący element. Obecnie z Radą omawiamy trzy instrumenty prawne i chcę podkreślić, że musimy w tej kwestii poszukiwać rozwiązań ambitnych i zakończyć te rozmowy sukcesem. Jeżeli chodzi o energię odnawialną, jestem bardzo wdzięczny za poparcie, jakie Izba ta udzieliła dla planu naprawczego i dość pozytywnie podchodzę do tego, co usłyszałem na temat zastosowania morskiej energii wiatrowej. Wygląda na to, że wszystkie środki przewidziane na wsparcie morskiej energii wiatrowej zostaną rzeczywiście przekazane. Nie są to tylko środki unijne, gdyż łączna wysokość kwoty wyasygnowanej przez UE wynosiła około 600 milionów euro, podczas gdy łączna wartość projektu to 4 miliardy euro, zatem większość inwestuje przemysł. Uważam, że jest to bardzo dobre połączenie, ponieważ energia odnawialna także zapewnia bezpieczeństwo dostaw. W osiągnięciu tych celów wymiar zewnętrzny ma kluczowe znaczenie z dwóch powodów. Pierwszym jest uzależnienie UE od importu – obecnie 50% zasobów energetycznych pochodzi spoza Unii Europejskiej i tendencja ta się nasila. Na koniec chcę powiedzieć, że zdaję sobie sprawę z tego, iż czasami pojawiają się wątpliwości związane z technologią wychwytywania i magazynowania dwutlenku węgla (CCS). CCS jest zwykle potrzebna z dwóch powodów. Pierwszym jest globalna reakcja na zmiany klimatyczne, jednak z innego punktu widzenia w celu zapewnienia bezpieczeństwa dostaw będziemy wykorzystywać także węgiel kamienny i brunatny. Ponadto dokonano znacznego postępu w zakresie aplikacji o finansowanie przewidziane w planie naprawczym, zatem plan ten moim zdaniem był skuteczny. Po ogłoszeniu wyników my – Komisja, Rada i Parlament – będziemy z pewnością musieli dokonać przeglądu sposobów przekazywania środków unijnych w celu zwiększenia bezpieczeństwa dostaw do Unii Europejskiej. Aby zwiększyć bezpieczeństwo dostaw do Unii Europejskiej, koniecznie będzie także podjęcie wielu dodatkowych kroków. Drugim są kwestie związane ze zrównoważonym rozwojem. Celów dotyczących zmian klimatycznych nie da się nigdzie na świecie osiągnąć, jeżeli energia nie będzie produkowana bardziej ekologicznie i wykorzystywana bardziej efektywnie. W związku z powyższym kluczowe znaczenie ma dialog między krajami produkującymi, przesyłającymi i odbierającymi energię. Dwa wspomniane na dzisiejszym posiedzeniu plenarnym projekty w zasadzie uzupełniają się, a jednocześnie doskonale wpisują się w strategię ogólną. Zacznijmy od Nabucco. Wczoraj wróciłem z Baku; bez wątpienia wciąż prowadzimy działania zmierzające do realizacji projektu. W lipcu doszło do ważnego przełomu. Cztery państwa europejskie i Turcja podpisały międzyrządową umowę, która oznacza, że już w przyszłym roku będziemy mogli podjąć ostateczną decyzję inwestycyjną, tak aby gaz zaczął płynąć przed rokiem 2014. Zidentyfikowaliśmy trzy źródła, które zadeklarowały gotowość do przesyłania gazu. W pierwszym rzędzie Azerbejdżan, gdzie ostateczna decyzja inwestycyjna dotycząca Shah Deniz 2 powinna zapaść już w najbliższej przyszłości, a poza tym dwa inne złoża gazu w Turkmenistanie i Iraku, które na tym etapie są największymi źródłami dostaw. Gdzie pojawiają się trudności? Istnieje wiele trudności związanych ze sposobem, w jaki działamy w branży energetycznej oraz z organizacją wielu państw producentów. W Unii Europejskiej motorem projektów jest przemysł, co oznacza, że zawsze mamy do czynienia z bardzo precyzyjnym oszacowaniem wszystkich rodzajów ryzyka handlowego. Kraje, w których znajdują się wspomniane wyżej zasoby, oczekiwałyby bardziej dalekosiężnych decyzji. Na przykład UE podejmuje decyzję o budowie gazociągu, buduje go, a następnie my wysyłamy gaz. Te filozofie się różnią. Jednocześnie strony doskonale rozumieją, że spółki z UE są gotowe kupować gaz i właśnie w tym kierunku zmierzamy. Uważam, że problem tranzytu został w zasadzie rozwiązany. Wciąż oczekujemy na ratyfikację międzyrządowej umowy, ale nie spodziewałbym się zbyt wielu trudności. Ponadto chcąc ułatwić zakup gazu w regionach, w których stosowane są określone sposoby jego sprzedaży, prowadzimy prace nad projektem „Caspian development corporation”, który umożliwiłby ograniczenie ryzyka, na jakie narażone są spółki kupujące gaz, na przykład na granicy z Turkmenistanem, lub inwestujące na obszarach, gdzie występuje znaczne ryzyko polityczne lub gospodarcze. Nasze działania są bardzo zaawansowane, dlatego uważam, że jest to dobry przykład współpracy, w ramach której projekty inicjowane przez przemysł uzyskują polityczne wsparcie unijnych instytucji."@pl16 "Senhor Presidente, a energia irá indiscutivelmente continuar a ser uma preocupação prioritária deste Parlamento nos próximos cinco anos. Por outro lado, nos últimos cinco anos fizemos bons avanços na instituição de uma política energética comum robusta, norteada por três objectivos: segurança do aprovisionamento, sustentabilidade e competitividade. Também nós atribuímos alguns recursos financeiros ao corredor Sul, sobretudo para o projecto Nabucco. Lançámos um convite à apresentação de propostas. Nesta fase, não sei dizer se o processo foi bem-sucedido ou se esteve à altura das exigências mas, pelo menos, o convite foi lançado. Também o projecto Desertec constitui uma iniciativa impulsionada pela indústria, a qual se encontra presentemente na sua fase inicial. Afigura-se deveras interessante a ideia de aproveitar o potencial da energia solar em África e de a transportar para a União Europeia, mas necessitamos de algumas medidas de acompanhamento para poder levar a cabo este projecto. Em primeiro lugar, impõe-se o desenvolvimento tecnológico, que vimos apoiando há muitos anos. Será inaugurada este mês, em Sevilha, uma central de energia solar concentrada. Trata-se de uma tecnologia que poderá eventualmente ser utilizada no projecto Desertec, e creio que não teria sido possível esta tecnologia avançar até onde avançou sem o apoio da UE. Em segundo lugar, teremos de trabalhar com os países nossos parceiros, pois obviamente que não poderemos simplesmente participar-lhes que utilizaremos o seu território para instalar uns painéis solares e depois transportar a electricidade para a União Europeia. Se se pretende que estes projectos venham sequer a existir, terá de haver uma apropriação comum dos mesmos. Esta a razão por que iremos realizar, em Outubro, uma conferência sobre a utilização das energias renováveis juntamente com os países do Mediterrâneo e do Golfo. É evidente que, para o projecto Desertec ser bem-sucedido, terá de haver uma apropriação comum destes projectos, caso contrário não se conseguirá bons resultados. Por último, mas não menos importante, coloca-se indiscutivelmente a questão da interligação. Há dois tipos de interligação e importa distingui-los. Um tem a ver com a filosofia e os mercados. De há uns tempos a esta parte que apoiamos a integração dos mercados no Norte de África. Registaram-se progressos mas há que reforçar essas medidas. O segundo tipo é a interligação física com a União Europeia, mediante a utilização de cabos. Penso que o projecto Desertec evoluirá passo a passo. Não será um grande projecto mas creio que haverá aspectos que, em última análise, irão ao encontro dos nossos objectivos: energia limpa para os países em questão e mais exportações para a União Europeia A UE também tem oferecido incentivos comerciais. Com a Directiva "Energias Renováveis", estabelecemos a possibilidade de os países da UE investirem em países terceiros e transportarem electricidade para a União Europeia, sendo assim possível concretizar aquele objectivo através da energia produzida no país terceiro. Dito isto, é deveras difícil nesta fase estabelecer um calendário para o Desertec. Trata-se de uma iniciativa nova, que ainda está a dar os primeiros passos, e não se pode dizer que o Desertec faça parte da nossa estratégia em matéria de segurança de aprovisionamento. É uma medida promissora rumo a uma estratégia de luta contra as alterações climáticas, que se impõe promover, mas, enquanto o Nabucco é um projecto que irá efectivamente reforçar a segurança do aprovisionamento, no caso do Desertec é demasiado cedo para fazermos previsões. Gostaria de terminar sublinhando que as melhores medidas que podemos tomar em prol da segurança do aprovisionamento estão ao nosso alcance, na União Europeia. Este Parlamento tem sido um acérrimo defensor da eficiência energética. A eficiência energética não tem a ver apenas com as alterações climáticas. Constitui um elemento extremamente importante da segurança de aprovisionamento. Diria mesmo que é mais importante que o Desertec e o Nabucco, e ainda o South Stream e o Nord Stream, todos juntos. É realmente o maior elemento. Estão a ser discutidos com o Conselho três instrumentos jurídicos nesta matéria, e quero frisar que teremos de ser ambiciosos e bem-sucedidos em relação aos mesmos. No que respeita às fontes de energia renováveis, agradeço sinceramente ao Parlamento o apoio que tem dado ao plano de relançamento e, pelo que tenho ouvido, as perspectivas no que respeita às aplicações para a energia eólica offshore são bastante positivas. Ao que parece, todas as verbas reservadas para apoiar projectos de energia eólica offshore serão autorizadas. Não se trata aqui apenas de dinheiro da UE: o envelope financeiro da União ronda os 600 milhões de euros, mas o projecto na sua globalidade ascende a 4 mil milhões de euros, o que significa que é a indústria o principal investidor. Creio que estamos perante uma excelente combinação, até porque as energias renováveis também contribuem para a segurança do aprovisionamento. Particularmente importante para a consecução destes objectivos é a dimensão externa dessa política comum europeia no domínio da energia, e isto por duas razões. A primeira é a dependência da UE das importações de energia – actualmente, 50% dos recursos energéticos provêm de fontes externas à União Europeia, e a tendência é para aumentar. Por último, mas não menos importante, sei que por vezes a questão da captura e armazenamento de CO2 (CAC) suscita problemas. A CAC é geralmente necessária por duas razões. A primeira é como resposta geral às alterações climáticas; a segunda, que obedece a outra óptica, é que também iremos utilizar carvão e lignito para a nossa segurança de aprovisionamento. Têm-se registado bons progressos, também, no tocante às aplicações para o financiamento previsto no plano de relançamento, o que, em minha opinião, mostra que o plano de relançamento tem sido coroado de êxito. Depois de anunciarmos os resultados, nós – Comissão, Conselho e Parlamento – necessitaremos indiscutivelmente de analisar qual a melhor forma de canalizar os fundos da UE, de modo a reforçar a segurança de aprovisionamento da União Europeia. Em segundo lugar, as questões relacionadas com a sustentabilidade. As metas definidas no domínio da luta contra as alterações climáticas não poderão ser alcançadas em parte alguma do mundo se a energia não for produzida com recurso a tecnologias mais limpas e utilizada em moldes mais eficientes. Por esta razão, é crucial o diálogo com os países produtores, de trânsito e consumidores. Os dois projectos mencionados na plenária de hoje são, de certa forma, complementares e, ao mesmo tempo, enquadram-se bem na estratégia geral. Para começar, o projecto Nabucco. Cheguei ontem de Baku, e posso afirmar que continuamos decididamente no bom caminho rumo à realização deste projecto. Fizemos um grande avanço no passado mês de Julho. Foi assinado um acordo intergovernamental entre quatro países europeus e a Turquia, o que significa que, no próximo ano, já poderemos tomar uma decisão definitiva em matéria de investimento, tendo em vista o início do abastecimento de gás em 2014. Identificámos três fontes que estão dispostas a assumir compromissos em relação a volumes de gás a fornecer. Em primeiro lugar, temos o Azerbaijão, em relação ao qual a decisão de investimento relativa a Shah Deniz 2 deverá ser definitivamente tomada num futuro muito próximo, e depois existem outros campos, no Turquemenistão e mo Iraque, que neste momento constituem as maiores fontes de abastecimento. Onde estão as dificuldades? Há sempre dificuldades relacionadas com a forma especial como funcionamos no domínio da energia e como muitos dos países produtores estão organizados. Na União Europeia, os projectos são liderados pela indústria, o que significa que todos os riscos comerciais são sempre cuidadosamente ponderados. Os países que possuem os recursos gostariam que as decisões da UE correspondessem a avanços concretos. Por exemplo, a UE decide construir um gasoduto, constrói o gasoduto, e depois eles comprometem-se em relação ao fornecimento de gás. As filosofias são diferentes. Por outro lado, existe o claro entendimento de que as empresas da UE estão dispostas a comprar o gás, e vamos avançando nessa base. Creio que a questão do trânsito está mais ou menos resolvida. Continuamos a aguardar a ratificação do acordo intergovernamental, mas não prevejo grandes dificuldades. Além disso, para facilitar a compra de gás a regiões que têm formas particulares de vender o gás, estamos a desenvolver o conceito de uma "Corporação para o Desenvolvimento do Cáspio", cujo objectivo seria permitir reduzir os riscos para as empresas que comprem o gás, por exemplo, na fronteira do Turquemenistão, ou que invistam em zonas em que os riscos políticos e económicos são substanciais. Estamos a avançar a bom ritmo, e creio que este é um bom exemplo de cooperação entre a indústria, que lidera o projecto, e as instituições da UE, que o apoiam politicamente."@pt17 "În acelaşi timp, în ultimii cinci ani am înregistrat progrese semnificative în ceea ce priveşte elaborarea unei politici energetice europene robuste, care se îndreaptă în trei direcţii: securitatea aprovizionării, durabilitatea şi competitivitatea. De asemenea, am alocat fonduri şi pentru Coridorul sudic, în special pentru proiectul Nabucco. Am lansat o invitaţie de depunere de oferte. În acest moment, nu pot spune dacă această iniţiativă a avut succes sau dacă a fost suficient de bună, însă măcar invitaţia a fost lansată. Desertec este o altă iniţiativă industrială care se află în prezent într-un stadiu incipient. Este foarte interesant faptul că folosim potenţialul energiei solare din Africa şi îl transportăm în Uniunea Europeană, însă avem nevoie de anumite măsuri adiacente dacă vrem ca acest proiect să se materializeze. În primul rând, vorbim de dezvoltarea tehnologică pe care am susţinut-o timp de mulţi ani. O mare centrală termică care foloseşte energia solară concentrată va fi inaugurată luna aceasta la Sevilia. Aceasta este una dintre tehnologiile care ar putea fi folosite în cadrul proiectului Desertec şi cred că, fără sprijin din partea UE, nu am fi înregistrat progrese atât de mari în privinţa acestei tehnologii. În al doilea rând, este nevoie să colaborăm cu partenerii, pentru că este foarte clar că nu putem spune doar: vă vom acapara teritoriul, vom instala panouri solare şi vom transporta energia electrică în Uniunea Europeană. Ar trebui ca aceste proiecte, în cazul în care se vor materializa, să fie deţinute în comun. Din acest motiv, în luna octombrie vom participa, împreună cu ţări din zona mediteraneană şi din Golf, la o conferinţă pe tema utilizării surselor regenerabile de energie. Este evident faptul că, pentru reuşita proiectului Desertec este nevoie ca aceste proiecte să fie deţinute în comun, altfel rezultatele nu vor fi încununate de succes. În cele din urmă, dar nu în ultimul rând, trebuie menţionat aspectul interconectării. Trebuie să facem deosebirea între două tipuri de interconectare. Unul dintre acestea se referă la filozofie şi la pieţe. De o bună bucată de timp sprijinim integrarea pieţelor din Africa de Nord. S-au înregistrat progrese, însă trebuie să întărim aceste măsuri. Al doilea tip se referă la interconectările fizice cu Uniunea Europeană, prin intermediul cablurilor. Cred că Desertec se va realiza treptat. Nu va fi un proiect mare, însă cred că vor exista elemente care, în final, ar putea corespunde obiectivelor noastre: energie curată pentru ţările implicate şi exporturi suplimentare către Uniunea Europeană. De asemenea, am furnizat stimulente comerciale. Odată cu directiva privind energia regenerabilă, am creat posibilitatea ca statele UE să investească în ţările terţe şi să transporte electricitate către Uniunea Europeană, astfel încât obiectivul va fi îndeplinit cu ajutorul energiei produse în ţara terţă respectivă. Acestea fiind spuse, în acest moment este foarte dificil să precizăm un termen de realizare a proiectului Desertec. Este vorba de o iniţiativă nouă, care se află încă la început şi nu putem spune că Desertec face parte din strategia noastră privind securitatea aprovizionării. Este o mişcare promiţătoare spre o strategie privind schimbările climatice pe care trebuie să o promovăm, însă pentru securitatea aprovizionării există proiectul Nabucco, iar în acest moment este prea devreme pentru a ne putea baza pe Desertec. Aş dori să închei spunând că cele mai bune măsuri de garantare a securităţii aprovizionării pe care le putem lua se află în interiorul Uniunii Europene. Acest parlament a sprijinit foarte mult eficienţa energetică. Aceasta nu este legată doar de schimbările climatice. Este, de fapt, un element extrem de important în cadrul securităţii aprovizionării. Aş spune că este un aspect mai important decât proiectele Desertec şi Nabucco, gazoductul South Stream şi gazoductul Nord Stream la un loc. De fapt, este cel mai important element. În prezent, se poartă discuţii cu Consiliul în privinţa a trei instrumente juridice şi aş dori să subliniez faptul că este necesar să fim ambiţioşi şi să avem succes în această privinţă. Cât despre energia regenerabilă, sunt foarte recunoscător pentru sprijinul pe care acest parlament l-a acordat planului de redresare şi sunt optimist în ceea ce priveşte lucrurile pe care le-am auzit despre cererile depuse privind folosirea energiei eoliene offshore. Se pare că vor fi utilizate toate fondurile alocate sprijinirii acestui tip de energie. Finanţarea nu vine doar din partea UE, pentru că pachetul general se ridica la aproximativ 600 de milioane de euro, însă valoarea totală a proiectului este de 4 miliarde de euro, prin urmare cea mai mare investiţie vine din industrie. Cred că este o combinaţie foarte bună, întrucât energia regenerabilă conferă totodată şi securitatea aprovizionării. Pentru a atinge aceste obiective, dimensiunea externă este un aspect extrem de important, din două motive. În primul rând, dependenţa UE de importuri – în prezent, 50% din resursele energetice provin din afara Uniunii Europene, iar tendinţa este ca acest procent să crească. În cele din urmă, dar nu în ultimul rând, ştiu că uneori există o problemă în ceea ce priveşte captarea şi stocarea carbonului (CSC). De obicei, CSC este necesară din două motive. În primul rând, ca răspuns global în faţa schimbărilor climatice, însă, din alt punct de vedere, vom utiliza şi cărbune şi lignit pentru a asigura securitatea aprovizionării. S-au înregistrat progrese semnificative şi în ceea ce priveşte cererile privind finanţările acordate în temeiul planului de redresare, prin urmare, după părerea mea, planul de redresare a avut succes. După anunţarea rezultatelor, va fi nevoie ca noi - Comisia, Consiliul şi Parlamentul - să revizuim felul în care fondurile UE trebuie orientate pentru a consolida securitatea aprovizionării în Uniunea Europeană. Cu siguranţă va fi nevoie de mult mai multe măsuri în acest sens. În al doilea rând, chestiuni legate de durabilitate. Obiectivele privind schimbările climatice nu vor putea fi atinse niciunde în lume dacă energia nu va fi produsă prin metode mai curate şi dacă nu va fi utilizată într-un mod mai eficient. Din acest motiv, dialogul cu ţările producătoare, ţările de tranzit şi ţările consumatoare este crucial. Cele două proiecte menţionate astăzi în plen sunt, într-un fel, complementare şi, în acelaşi timp, se încadrează foarte bine în strategia generală. În primul rând, proiectul Nabucco. M-am întors ieri din Baku şi vă pot spune că suntem pe cale să finalizăm acest proiect. Am înregistrat progrese semnificative în luna iulie a acestui an. Patru state europene au semnat cu Turcia un acord interguvernamental, ceea ce înseamnă că anul viitor am putea deja lua o decizie privind investiţia finală pentru a putea obţine, până în anul 2014, aprovizionarea cu gaze naturale. Am identificat trei surse care sunt pregătite să aloce volume de gaze naturale. Este vorba, în primul rând, de Azerbaidjan, unde decizia finală privind investiţiile la Shah Deniz 2 trebuie luată cât mai repede, apoi există alte regiuni, din Turkmenistan şi Irak, acestea fiind, în prezent, cele mai mari surse de furnizare a gazelor. Unde sunt dificultăţile? Întotdeauna apar dificultăţi legate de modul special în care acţionăm în domeniul energetic şi de felul în care sunt organizate multe dintre ţările producătoare. În Uniunea Europeană, proiectele sunt bazate pe industrie, ceea ce înseamnă că întotdeauna toate riscurile comerciale sunt calculate foarte precis. Ţările care posedă resurse s-ar aştepta la mai multe decizii progresiste. Acest lucru înseamnă, de exemplu, că, în cazul în care decide să construiască o conductă, UE construieşte conducta respectivă, iar după aceea noi ne obligăm să furnizăm gazul. Filozofiile sunt diferite. În acelaşi timp, se înţelege clar că toate companiile din Uniunea Europeană sunt pregătite să cumpere gaz, iar noi le venim în întâmpinare. Cred că această chestiune a tranzitului este mai mult sau mai puţin rezolvată. Aşteptăm în continuare ratificarea acordului interguvernamental, însă nu mă aştept să apară prea multe dificultăţi. De asemenea, pentru a facilita achiziţionarea de gaz din regiunile care au adoptat metode speciale de vânzare a acestuia, dezvoltăm în prezent conceptul unei „corporaţii caspice de dezvoltare”, care ar reduce riscurile cu care s-ar putea confrunta companiile care cumpără gaz de la graniţa turkmenă, de exemplu, sau cele care investesc în zone unde riscurile politice şi economice sunt serioase. Suntem pe drumul cel bun şi consider că acesta este un exemplu bun de cooperare între proiectele din domeniul industriei şi sprijinul politic din partea instituţiilor UE."@ro18 "Vážený pán predsedajúci, otázke energie bude tento Parlament určite venovať pozornosť aj nasledujúcich päť rokov. Zároveň sme za posledných päť rokov dosiahli dostatočný pokrok pri vytváraní solídnej európskej energetickej politiky s tromi cieľmi: zabezpečenie dodávok, udržateľnosť a konkurencieschopnosť. Isté finančné prostriedky sme tiež vynaložili na južný koridor a najmä na projekt Nabucco. Okrem toho sme zverejnili výzvu na predkladanie návrhov. V tejto chvíli nemôžem povedať, či bola úspešná alebo či splnila svoj účel, ale aspoň bola zverejnená. Aj projekt Desertec je iniciatíva orientovaná na priemysel, ktorá je v súčasnosti v počiatočnom štádiu. To, že budeme využívať potenciál slnečnej energie Afriky a dopravovať ju do Európskej únie, znie veľmi zaujímavo, na realizáciu tohto projektu však potrebujeme určité ďalšie opatrenia. Máme predovšetkým technologický rozvoj, ktorý podporujeme už mnoho rokov. V Seville bude tento mesiac otvorená veľká elektráreň vyžívajúca koncentrovanú slnečnú energiu. Je to jedna z technológií, ktorú by bolo možné využiť v rámci uvedeného projektu Desertec, a som presvedčený, že s touto technológiou by sme nedosiahli takýto pokrok bez podpory EÚ. Po druhé, musíme spolupracovať s partnermi, pretože je úplne zrejmé, že nemôžeme jednoducho povedať, že si privlastníme vaše územie, uvedieme do prevádzky solárne panely a budeme dopravovať elektrickú energiu do Európskej únie. Ak sa vôbec tieto projekty majú realizovať, malo by existovať ich spoločné vlastníctvo. Z tohto dôvodu sa v októbri uskutoční konferencia o využívaní obnoviteľných zdrojov spolu s krajinami Stredozemia a Perzského zálivu. Je zrejmé, že na to, aby sa projekt Desertec podaril, potrebujeme zaviesť spoločné vlastníctvo týchto projektov, inak nedosiahneme úspešný výsledok. V neposlednom rade ide nepochybne o otázku prepojenia. Existujú dva typy prepojenia, ktoré musíme rozlišovať. Jedno súvisí s koncepciou a trhmi. Isté obdobie podporujeme integráciu trhov v severnej Afrike. Dosiahli sme pokrok, tieto opatrenia však musíme posilniť. Druhým typom je fyzické prepojenie s Európskou úniou použitím káblov. Som presvedčený, že projekt Desertec sa uskutoční postupne. Nebude to jeden veľký projekt, ale verím, že bude obsahovať prvky, ktoré budú v konečnom dôsledku vyhovovať našim cieľom: čistej energii pre zúčastnené krajiny a dodatočnému vývozu do Európskej únie. Zabezpečili sme tiež obchodné stimuly. Smernicou o energii z obnoviteľných zdrojov sme vytvorili možnosť na to, aby krajiny EÚ investovali v tretích krajinách a dopravovali elektrickú energiu do Európskej únie. Následne bude tento cieľ tiež splnený s energiou vyrobenou v tretej krajine. V tomto štádiu je teda určite zložité stanoviť akýkoľvek časový rozvrh pre projekt Desertec. Ide o novú iniciatívu, ktorá je stále vo svojich začiatkoch, a nemôžeme tvrdiť, že projekt Desertec je súčasťou našej stratégie zabezpečenia dodávok. Je to sľubný krok smerom k stratégii pre zmenu klímy, ktorú musíme podporovať, ale na zabezpečenie dodávok existuje projekt Nabucco, a v tejto chvíli je príliš skoro spoliehať sa na projekt Desertec. Na záver by som rád uviedol, že najlepšie opatrenia na zabezpečenie dodávok, ktoré môžeme prijať, sú opatrenia v rámci Európskej únie. Tento Parlament veľmi dôsledne podporuje energetickú účinnosť. Energetická účinnosť nesúvisí iba so zmenou klímy. Je naozaj dôležitým prvkom v rámci zabezpečenia dodávok. Povedal by som, že je dôležitejšia než projekty Desertec a Nabucco, dokonca než projekty South Stream a Nord Stream dohromady. Skutočne je to najdôležitejší prvok. S Radou rokujeme o troch právnych nástrojoch a rád by som zdôraznil, že pri ich presadzovaní musíme byť ambiciózni a úspešní. Pokiaľ ide o otázku obnoviteľnej energie, som veľmi vďačný za podporu plánu obnovy zo strany tohto Parlamentu a som pomerne optimistický v súvislosti so správami o zariadeniach na veternú energiu na mori. Zdá sa, že všetky finančné prostriedky, ktoré boli vyčlenené na podporu veternej energie na mori, budú na tento účel vynaložené. Nie sú to iba finančné prostriedky EÚ, pretože celkový balík dosahoval výšku 600 miliónov EUR. Celkové náklady na tento projekt však dosahujú 4 miliardy EUR, takže väčšinu tejto sumy investuje priemyselné odvetvie. Som presvedčený, že je to veľmi dobrá kombinácia, keďže obnoviteľná energia tiež znamená zabezpečenie dodávok. Pri dosahovaní všetkých uvedených cieľov je mimoriadne dôležitý vonkajší rozmer z dvoch dôvodov. Po prvé, závislosť EÚ od dovozu. V súčasnosti 50 % energetických zdrojov pochádza z krajín mimo Európskej únie a tento trend rastie. V neposlednom rade by som rád uviedol, že si uvedomujem existenciu problematiky zachytávania a skladovania uhlíka (CCS). CCS je zvyčajne potrebné z dvoch dôvodov. Jeden spočíva v celosvetovej reakcii na zmenu klímy, ale z iného hľadiska budeme na zabezpečenie našich dodávok tiež využívať čierne uhlie a lignit. Veľmi veľký pokrok sa dosiahol aj v súvislosti so žiadosťami o financovanie poskytované s plánom obnovy. Domnievam sa teda, že plán obnovy bol úspešný. Po oznámení výsledkov musíme my, Komisia, Rada a Parlament, určite preskúmať spôsob prideľovania finančných prostriedkov EÚ s cieľom posilniť zabezpečenie dodávok Európskej únie. Na posilnenie zabezpečenia dodávok Európskej únie bude určite potrebné uskutočniť okrem toho množstvo iných krokov. Po druhé, otázky súvisiace s udržateľnosťou. Ciele v súvislosti so zmenou klímy nemožno nikde na svete dosiahnuť dovtedy, kým sa energia nebude vyrábať čistejším spôsobom a využívať efektívnejšie. Z uvedeného dôvodu má dialóg medzi producentskými, tranzitnými a spotrebiteľskými krajinami zásadný význam. Dva projekty, ktoré sme spomínali na dnešnom plenárnom zasadnutí, sa istým spôsobom vzájomne dopĺňajú a zároveň dobre zapadajú do globálnej stratégie. V prvom rade, projekt Nabucco. Včera som pricestoval z Baku. Určite smerujeme k dokončeniu tohto projektu. V júli tohto roku sme dosiahli zásadný zlom. Štyri európske krajiny a Turecko podpísali medzivládnu dohodu, čo znamená, že už nasledujúci rok by sme mohli prijať konečné rozhodnutie o realizácii investície s cieľom zabezpečiť dodávky plynu do roku 2014. Stanovili sme tri zdroje, z ktorých možno čerpať plyn. Najskôr je to Azerbajdžan, kde by sa čoskoro malo prijať konečné rozhodnutie o realizácii investície v súvislosti s náleziskom Shah Deniz 2. Potom sú to ďalšie náleziská v Turkménsku a Iraku, ktoré v tejto fáze predstavujú najväčšie zdroje dodávok. V čom spočívajú ťažkosti? Vždy sa vyskytujú ťažkosti v súvislosti s konkrétnym spôsobom práce v oblasti energie a v súvislosti s usporiadaním mnohých producentských krajín. V Európskej únii sú projekty orientované na priemysel, čo znamená, že vždy sa veľmi jasne vypočítajú všetky hospodárske riziká. Krajiny, ktoré majú zdroje, by očakávali pokrokovejšie rozhodnutia. To napríklad znamená, že EÚ sa rozhodne vybudovať plynovod, vybuduje ho a potom my dodáme plyn. Postoje sú rozdielne. Zároveň jasne rozumieme tomu, že spoločnosti EÚ sú pripravené kupovať plyn, a my podľa toho postupujeme. Som presvedčený, že otázka tranzitu je viac-menej vyriešená. Stále čakáme na ratifikáciu medzivládnej dohody, neočakávam však príliš veľa ťažkostí. Okrem toho, aby sme zjednodušili nákup plynu z regiónov s osobitnými spôsobmi jeho predaja, rozvíjame koncepciu Kaspického rozvojového združenia, ktorá by zahŕňala znížené riziko pre spoločnosti, ktoré nakupujú plyn napríklad na hranici s Turkménskom alebo ktoré investujú v oblastiach so značným politickým a hospodárskym rizikom. Sme na správnej ceste a som presvedčený, že je to dobrý príklad spolupráce medzi projektmi orientovanými na priemysel s politickou podporou zo strany inštitúcií EÚ."@sk19 "Gospod predsednik, energija bo v naslednjih petih letih nedvomno še naprej središče zanimanja tega Parlamenta. Obenem smo v preteklih petih letih naredili velik napredek pri vzpostavljanju trdne evropske energetske politike s tremi cilji: varnost oskrbe, trajnost in konkurenčnost. Nekaj sredstev smo namenili tudi za južni koridor in zlasti za projekt Nabucco. Objavili smo razpis za zbiranje predlogov. Na tej stopnji ne morem reči, ali je bil uspešen ali dovolj dober, bilo pa je vsaj dano povabilo. Tudi Desertec je pobuda, ki jo podpira industrija, in je trenutno še v začetni fazi. Slišati je zelo zanimivo, da bi uporabljali potencial sončne energije iz Afrike in jo prenašali v Evropsko unijo, vendar potrebujemo nekaj spremljajočih ukrepov, da bi se ta projekt uresničil. Prvič, gre za tehnološki razvoj, ki smo ga podpirali mnoga leta. Ta mesec bo v Sevilli dana v obratovanje velika elektrarna na koncentrirano sončno energijo. To je tehnologija, ki bi jo bilo mogoče uporabljati za ta projekt Desertec in prepričan sem, da brez podpore EU ne bi toliko napredovali v tej tehnologiji. Drugič, sodelovati moramo s partnerji, ker je zelo jasno, da ne moremo kar reči, zavzeli bomo vaše ozemlje, postavili bomo solarne plošče in prenašali elektriko v Evropsko unijo. Če naj bi do teh projektov sploh prišlo, je potrebno skupno lastništvo. Zato bomo imeli oktobra konferenco o uporabi obnovljivih virov skupaj z državami iz Sredozemlja in Zaliva. Jasno je, da je za uspešnost Deserteca potrebno skupno lastništvo pri teh projektih, drugače ne bo uspešnega izida. Nenazadnje pa gre vsekakor tudi za vprašanje medsebojne povezave. Obstajata dve vrsti medsebojne povezave, ki ju moramo ločiti. Ena se nanaša na filozofijo in trge. Nekaj časa smo podpirali povezovanje trgov v severni Afriki. Dosežen je bil napredek, vendar moramo te ukrepe utrditi. Druga vrsta so fizične medsebojne povezave z Evropsko unijo prek kablov. Prepričan sem, da bo Desertec prišel korak za korakom. To ne bo en velik projekt, a verjamem, da bodo elementi, ki bi se nazadnje lahko ujemali z našimi cilji: čista energija za vključene države in dodaten izvoz v Evropsko unijo. Poskrbeli smo tudi za trgovinske spodbude. Z direktivo o obnovljivi energiji smo vzpostavili možnost za države EU, da vlagajo v tretje države in prenašajo električno energijo v Evropsko unijo, cilj pa bo izpolnjen tudi z energijo, proizvedeno v tretji državi. Glede na povedano je na tej stopnji nedvomno težko dati časovni razpored za Desertec. To je nova pobuda, ki je še vedno v povojih in ne moremo reči, da je Desertec del naše strategije za varnost oskrbe. Je obetaven premik k strategiji podnebnih sprememb, ki jo moramo spodbujati, a za varnost oskrbe je tam Nabucco in na tej stopnji je še prezgodaj za zanašanje na Desertec. Rad bi zaključil, da so najboljši ukrepi za varnost oskrbe tisti, ki jih lahko sprejmemo znotraj Evropske unije. Ta Parlament zelo podpira energetsko učinkovitost. Energetska učinkovitost pa se ne nanaša samo na podnebne spremembe. Je res zelo pomemben element v varnosti oskrbe. Rekel bi, da je pomembnejša kot Desertec in Nabucco, pa še kombinacija Južnega in Severnega toka. Je res najpomembnejši element. V teku je razprava s Svetom o treh pravnih instrumentih in rad bi poudaril, da moramo biti pri tem ambiciozni in uspešni. V zvezi z obnovljivo energijo sem zelo hvaležen za podporo tega Parlamenta pri načrtu oživitve in sem precej prepričan o tem, kar sem slišal o prijavah za vetrne elektrarne na morju. Zdi se, da bodo vsa sredstva, ki so bila namenjena podpori vetrnim elektrarnam na morju, res dodeljena. To ni le denar EU, ker je bil skupen okvir približno 600 milijonov EUR, celotna velikost tega projekta pa je 4 milijarde EUR, tako da bo večino vložila industrija. Prepričan sem, da je to zelo dobra kombinacija, ker daje obnovljiva energija tudi zanesljivost oskrbe. Pri doseganju teh ciljev je izredno pomembna zunanja razsežnost zaradi dveh razlogov. Prvi je uvozna odvisnost EU – trenutno 50 % energetskih virov prihaja od zunaj Evropske unije in trend se še zvišuje. Nenazadnje vem, da gre včasih tudi za vprašanje zajemanja in shranjevanja ogljika (CCS). CCS je potreben iz dveh razlogov. Eden je globalni odgovor na podnebne spremembe, a po drugi strani bomo za lastno zanesljivost oskrbe uporabljali tudi premog in lignit. Zelo dober napredek je bil tudi pri vlogah za financiranje, ki ga daje načrt za oživitev, zato je bil načrt za oživitev po mojem mnenju uspešen. Po objavi rezultatov bomo (Komisija, Svet in Parlament) nedvomno morali pregledati, kako usmeriti sklade EU, da bodo okrepili zanesljivost oskrbe v Evropski uniji. Nedvomno bo treba sprejeti tudi številne druge ukrepe za povečanje zanesljivosti oskrbe v Evropski uniji. Drugi razlog so vprašanja, povezana s trajnostjo. Ciljev podnebnih sprememb ne bo mogoče doseči nikjer na svetu, če se ne bo proizvajala čistejša in učinkovitejša energija. Zato je bistvenega pomena dialog z državami proizvajalkami in porabnicami ter tranzitnimi državami. Oba projekta, omenjena na današnjem plenarnem zasedanju, se na nek način dopolnjujeta in se hkrati dobro ujemata s celovito strategijo. Predvsem Nabucco. Včeraj sem prišel iz Bakuja in nedvomno smo še vedno na poti k izpolnitvi tega projekta. Letos julija smo dosegli izjemen napredek. Podpisan je bil medvladni sporazum med štirimi evropskimi državami in Turčijo, kar pomeni, da bi lahko naslednje leto že sprejeli dokončno odločitev o naložbi, tako da bi imeli oskrbo s plinom do leta 2014. Določili smo tri vire, ki so pripravljeni nameniti količine plina. Prvi je Azerbajdžan, kjer je treba v bližnji prihodnosti sprejeti dokončno odločitev glede naložbe za Shah Deniz 2, in potem so tu še druga polja v Turkmenistanu in Iraku, ki so na tej stopnji največji viri dobave. Kje so težave? Težave so vedno povezane s posebnim načinom delovanja na energetskem področju in s tem, kako so organizirane številne države proizvajalke. V Evropski uniji projekte podpira industrija, kar pomeni, da vedno obstaja jasen izračun vseh komercialnih tveganj. Države, ki imajo vire, pa pričakujejo konkretnejše odločitve. To pomeni, da bo EU, če se na primer odloči, da bo zgradila plinovod, plinovod zgradila in se potem dodeli plin. Filozofije so različne. Hkrati je povsem razumljivo, da so podjetja v EU pripravljena kupiti plin in zdaj se premikamo k temu. Prepričan sem, da je vprašanje tranzita več ali manj rešeno. Še vedno čakamo na ratifikacijo medvladnega sporazuma, vendar ne pričakujem večjih težav. Da bi olajšali kupovanje plina iz regij, ki imajo poseben način prodaje plina, smo razvili koncept „kaspijske razvojne korporacije“, ki bo omogočala manjše tveganje za družbe, ki kupujejo plin na primer na turkmenijski meji ali vlagajo v območja, kjer so kar precejšna politična in gospodarska tveganja. Smo na dobri poti in prepričan sem, da je to dober primer sodelovanja med projekti, ki jih podpira industrija, s politično podporo institucij EU."@sl20 "Herr talman! Energin kommer med all säkerhet att fortsätta vara en prioriterad fråga för parlamentet under de kommande fem åren. Samtidigt har vi under de senaste fem åren gjort stora framsteg med att upprätta en kraftfull energipolitik med tre mål: trygg energiförsörjning, hållbarhet och konkurrenskraft. Vi har även avsatt en del pengar till den södra korridoren och framför allt till Nabucco-projektet. Vi har gått ut med en inbjudan att lämna förslag. I det här skedet kan jag inte säga om den var framgångsrik eller tillräckligt bra men vi har åtminstone gått ut med en inbjudan. Desertec är också ett industridrivet initiativ som för närvarande är i ett tidigt skede. Det låter mycket intressant att utnyttja Afrikas stora möjligheter till solenergi och transportera solenergin till EU men vi behöver en del kringåtgärder för att projektet ska bli verklighet. För det första har vi den tekniska utveckling som vi har stöttat i många år. Ett stort solkraftverk invigs den här månaden i Sevilla. Det här är en teknik som skulle kunna användas i Desertec-projektet och jag tror inte att vi skulle ha kommit så här långt i utvecklingen av den här tekniken utan EU-stöd. För det andra måste vi samarbeta med våra partnerländer för det är helt uppenbart att vi inte bara kan säga att vi tar deras territorium, placerar ut solfångare och skickar elektriciteten till EU. Projekten bör ägas gemensamt om de ska bli av över huvud taget. Därför kommer vi i oktober att hålla en konferens om hur man använder förnybara energikällor tillsammans med länderna runt Medelhavet och Persiska viken. Det är uppenbart att projekten måste ägas gemensamt om Desertec ska lyckas. Annars får vi inte något lyckat resultat. Sist men inte minst har vi frågan om sammanlänkning. Det finns två typer av sammanlänkning som vi måste skilja mellan. Den ena handlar om filosofi och marknader. Vi har under en längre tid främjat integrationen av marknaderna i Nordafrika. Vi har gjort framsteg men vi måste stärka åtgärderna ytterligare. Den andra typen är fysisk sammanlänkning med EU, med hjälp av kablar. Jag tror att Desertec kommer att bli verklighet steg för steg. Det kommer inte att bli något stort projekt men jag tror att det kommer att finnas delar som i slutändan skulle kunna passa våra mål: ren energi för de inblandade länderna och ytterligare export till EU. Vi har även skapat kommersiella incitament. Genom direktivet för förnybar energi har vi gett EU-länderna möjlighet att investera i tredjeländer och transportera elektricitet till EU, och då kommer även målet att uppfyllas med energi som produceras i tredjelandet. Det är dock svårt att i det här läget ange någon tidsplan för Desertec. Det är ett nytt initiativ som fortfarande är i sin linda och vi kan inte säga att Desertec är en del av vår strategi för en trygg energiförsörjning. Det är ett lovande steg mot en nödvändig klimatstrategi. Syftet med Nabucco är dock en trygg energiförsörjning, och det är alltför tidigt att i det här skedet förlita sig på Desertec. Jag skulle vilja dra slutsatsen att det bästa vi kan göra för att trygga energiförsörjningen är att vidta åtgärder inom EU. Parlamentet har varit en mycket stark förespråkare av energieffektivitet. Energieffektivitet handlar inte bara om klimatförändringar. Det är faktiskt ett mycket viktigt led i tryggandet av energiförsörjningen. Jag skulle säga att det är viktigare än Desertec och Nabucco, och även South Stream och Nord Stream, tillsammans. Det är verkligen den viktigaste delen. Vi håller på att diskutera tre rättsakter med rådet och jag vill betona att vi måste vara ambitiösa och framgångsrika med dem. När det gäller förnybar energi är jag mycket tacksam över parlamentets stöd för återhämtningsplanen och jag är mycket positiv till det vi har hört om tillämpningarna för havsbaserad vindkraft. Det verkar som om alla medel som har anslagits för att främja havsbaserad vindkraft kommer att utnyttjas. Det rör sig inte bara om EU-medel, eftersom den totala budgetramen var på ca 600 miljoner euro medan hela projektet är på ca 4 miljarder euro. Industrin står för den största investeringen. Jag tycker att det är en mycket bra kombination, eftersom förnybar energi även innebär en trygg energiförsörjning. För att uppfylla alla dessa mål är den externa dimensionen oerhört viktig av två skäl. Det första är EU:s importberoende – för närvarande kommer 50 procent av energiresurserna från källor utanför EU och den siffran ökar. Sist men inte minst vet jag att det ibland uppstår problem med avskiljning och lagring av koldioxid. Detta behövs ofta av två skäl. Det ena är som en global åtgärd mot klimatförändringarna, men ur en annan synvinkel kommer vi även att använda kol och brunkol för att trygga vår energiförsörjning. Det har även gjorts mycket goda framsteg med tillämpningar för de medel som tillhandahållits inom återhämtningsplanen. Jag anser därför att återhämtningsplanen har varit lyckad. Efter att ha tillkännagivit resultaten behöver vi – kommissionen, rådet och parlamentet – definitivt se över hur vi ska fördela EU:s medel för att bättre trygga EU:s energiförsörjning. Det kommer säkert också att behövas många andra åtgärder för att trygga EU:s energiförsörjning. Det andra handlar om hållbarheten. Vi kan inte uppnå klimatmålen någonstans i världen om vi inte producerar renare energi och använder energin effektivare. Därför är dialogen med produktions-, transit- och konsumtionsländerna viktig. De två projekt som nämns vid dagens plenarsammanträde kompletterar på sätt och vis varandra och passar samtidigt väl in i den övergripande strategin. För det första Nabucco. Jag kom från Baku i går och vi är definitivt på rätt spår för att fullfölja projektet. Vi gjorde ett stort genombrott i juli. Fyra europeiska länder och Turkiet undertecknade ett mellanstatligt avtal som innebär att vi skulle kunna fatta ett slutligt investeringsbeslut redan nästa år i syfte att få i gång gasleveranserna 2014. Vi har identifierat tre länder som är beredda att förbinda sig för vissa volymer gas. Först har vi Azerbajdzjan, där det slutliga investeringsbeslutet om Shah Deniz 2 kommer att fattas inom kort. Sedan har vi andra områden i Turkmenistan och Irak, som i det här skedet är de största energikällorna. Vari ligger problemen? Det finns alltid problem med vårt speciella sätt att agera på energiområdet och med hur många produktionsländer är organiserade. I EU är projekten industridrivna, vilket innebär att alla kommersiella risker alltid är mycket exakt uträknade. De länder som har resurserna kan räkna med mer framåtriktade beslut. Det innebär till exempel att EU beslutar att bygga en gasledning, bygger en gasledning och sedan sätter på gasen. Filosofierna är olika. Samtidigt finns det en tydlig överenskommelse om att EU:s företag är beredda att köpa gasen och vi går i den riktningen. Jag anser att transitfrågan mer eller mindre är löst. Vi väntar fortfarande på att det mellanstatliga avtalet ska ratificeras men jag skulle inte räkna med några större problem. För att göra det möjligt att köpa gas från regioner som har vissa bestämda sätt att sälja gas håller vi dessutom på att utveckla en gemensam uppköpsmekanism, ”Caspian development corporation”, som skulle minska riskerna för företag som köper gas, till exempel vid den turkmenska gränsen, eller investerar i områden med betydande politiska och ekonomiska risker. Vi är på rätt spår och jag tycker att det här är ett bra exempel på samarbete mellan industridrivna projekt med politiskt stöd från EU:s institutioner."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"(CCS). CCS"13 ", -Dle preşedinte, problema energiei va continua să fie, fără îndoială, un punct de interes pentru Parlament în următorii cinci ani."18 "2"2 "Andris Piebalgs,"18,5,20,15,1,19,14,16,11,13,9,21,4 "Caspian development corporation"5 "Desertec"13 "Komisijas loceklis"13 "Komisijos narys"14 "Last but not least"3 "Member of the Commission"15,4 "Miembro de la Comisión"21 "Mitglied der Kommission"9 "Nabucco"13 "Nord Stream"13 "Shah Deniz"14 "Shah Deniz 2"13 "South Stream"13 "komisarz."16 "komisjoni liige"5 "membru al Comisiei"18 "«Caspian development corporation»"8 "član Komisije"20 "člen Komise"1 "člen Komisie."19
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph