Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-05-06-Speech-3-356"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20090506.39.3-356"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
"Signor Presidente, onorevoli colleghi, innanzitutto vorrei esprimere un sentito ringraziamento a tutti coloro, tutti i colleghi e funzionari che hanno collaborato a migliorare il testo che domani andremo a votare. Un ringraziamento particolare va al collega Demetriou, dalla cui precedente ottima raccomandazione prende spunto il mio rapporto.
Per ultimo, l'utilizzo delle nuove tecnologie, molto importante per la raccolta dati, rafforzando i sistemi banche esistenti e la circolazione delle informazioni. Auspico che con il voto di domani si possa ripetere l'eccellente risultato ottenuto nella commissione LIBE.
Ho lavorato avendo sempre ben presente la necessità di fornire delle utili indicazioni per la costruzione di un autentico spazio europeo di cooperazione giudiziaria e spero, anzi ne sono convinta, che il mio lavoro possa tornare utile alla prossima Presidenza svedese, cui spetterà il difficile compito della stesura del programma di Stoccolma.
Nel merito, nella redazione del testo sono partita da due considerazioni: la prima è che i processi penali hanno numerose e importanti implicazioni sulle libertà fondamentali, tanto delle vittime di reato quanto degli indagati e imputati. La priorità, allora, che questo Parlamento non può mancare di sottolineare, il nodo principale del mio rapporto è l'attenzione al rispetto dei diritti umani.
Nella raccomandazione, ampio spazio è dedicato proprio alla difesa dei diritti fondamentali, con particolare attenzione alla protezione delle vittime, alle condizioni delle carceri, ai diritti dei detenuti, alle garanzie procedurali, tra le altre il diritto alla comunicazione dei diritti e all'assistenza di un difensore d'ufficio, il diritto alla prova, il diritto di essere informati della natura e dei motivi dell'accusa e di accedere agli atti rilevanti in una lingua comprensibile, il diritto quindi ad un interprete.
La seconda considerazione dalla quale muovo è che, come si evince dalla relazione sull'attuazione del programma dell'Aia per il 2007, il livello di realizzazione per quanto attiene la cooperazione giudiziaria in materia penale è stato piuttosto basso, mentre soddisfacenti sviluppi sono stati registrati in altri settori, come per esempio la cooperazione in materia civile, la gestione delle frontiere, l'immigrazione, le politiche di asilo.
È chiaro allora che occorre fare qualcosa di più. Il principio del reciproco riconoscimento, pietra miliare della cooperazione giudiziaria, è lungi dall'essere realizzato in maniera soddisfacente. Bisogna arrivare alla radice del problema, individuando quelle che sono le cause di questo scarso incremento, in modo da poter approntare le soluzioni più efficaci.
Bene, le cause principali, io credo, risiedono nella mancanza di conoscenza e di fiducia reciproca tra gli Stati, ed ecco quindi che nel rapporto pongo l'accento sulla formazione, sulla valutazione, sullo scambio d’informazioni e buone pratiche.
Quanto alla formazione, non bisogna certo dimenticare i notevoli passi avanti fatti in particolare grazie al contributo formativo offerto dalla rete europea di formazione giudiziaria. Tuttavia, a mio parere, occorre andare oltre il modello formativo attuale basato prevalentemente sulle scuole di specializzazione nazionali per costruire una più forte cultura giuridica comune che è ancora carente. Per questo ho avvertito l'esigenza di andare verso un istituto europeo di formazione per magistrati ed avvocati, ben strutturato, con risorse adeguate, richiamando però la necessità di evitare inutili duplicazioni con quanto esiste già e attribuendo alle scuole nazionali un ruolo importante.
Il secondo punto: occorre un meccanismo più efficace di valutazione a tutto campo della giustizia, delle autorità giudiziarie, dell'implementazione delle direttive dell'Unione europea. Si propone quindi la costituzione di un gruppo di esperti per il monitoraggio permanente dell'applicazione del diritto comunitario e della qualità ed efficienza della giustizia, sul modello del sistema di mutua valutazione di Schengen. Lo scopo è anche quello di identificare le eventuali debolezze che ci sono e carenze legislative in materia di cooperazione giudiziaria penale, in modo da fornire al legislatore europeo tutti gli strumenti informativi necessari a una corretta valutazione politica e normativa."@it12
|
| lpv:spokenAs | |
| lpv:translated text |
"Pane předsedající, dámy a pánové, ráda bych napřed všem vřele poděkovala, všem kolegyním a kolegům, poslancům a úředníkům, kteří přispěli k vylepšení textu, o němž budeme zítra hlasovat. Můj zvláštní dík patří panu Demetriou, jehož vynikající předchozí doporučení posloužilo jako východisko mé zprávy.
A konečně též používání nových technologií, které mají velký význam pro sbírání údajů, posiluje stávající databázové systémy a předávání informací. Věřím, že zítřejší hlasování zopakuje skvělý výsledek, jehož bylo dosaženo ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.
Ve své práci jsem si byla vždy velmi dobře vědoma potřeby vytvořit užitečné pokyny pro budování autentického evropského prostoru právní spolupráce a věřím, přesněji řečeno jsem přesvědčena, že z mé práce bude mít užitek i nadcházející švédské předsednictví, které bude stát před obtížným úkolem vypracování návrhu stockholmského programu.
Na znění zprávy jsem od začátku pracovala se dvěma ohledy: za prvé to byl ohled na to, že trestní řízení s sebou nese řadu významných důsledků pro základní svobody, a to jak na straně obětí zločinu, tak i na straně podezřelých a obžalovaných. Prioritou, kterou tento Parlament může jen sotva přecenit, a stěžejním bodem mé zprávy je tudíž důraz na dodržování lidských práv.
V doporučení byl obraně základních práv věnován velký prostor, přičemž zvláštní pozornost platila ochraně obětí, vězeňským podmínkám, právům vězněných osob a procedurálním zárukám včetně práva na seznámení se svými právy a na asistenci úředně přiděleného advokáta, právo na důkaz, právo na poskytnutí informací o povaze a důvodech obvinění a na zpřístupnění příslušných dokumentů ve srozumitelném jazyce, také právo na tlumočníka.
Druhý ohledem, který byl určující pro mou zprávu, je to, že jak je patrné ze zprávy o provádění haagského programu pro rok 2007, byla úroveň provádění, pokud jde o právní spolupráci na poli trestního práva, spíše nižší, přestože v jiných odvětvích, jako jsou občanská spolupráce, správa hranic a imigrační a azylové politiky, byly zaznamenány uspokojivé výsledky.
Je tudíž zřejmé, že je třeba učinit něco více. Zásada vzájemného uznávání, která je základním kamenem vzájemné spolupráce, nedošla ještě ani zdaleka v uspokojivé míře uznání. Musíme jít ke kořenu problému, najít příčiny tohoto neuspokojivě malého pokroku, abychom byli schopni přichystat ta nejúčinnější řešení.
Domnívám se, že hlavními příčinami je nedostatek recipročního vědomí a důvěry mezi státy, a ve zprávě proto kladu velký důraz na odborné školení, hodnocení, sdílení informací a osvědčené praxe.
Je-li řeč o odborném školení, neměli bychom zajisté přehlédnout výrazné kroky vpřed, které byly učiněny zásluhou Evropské sítě justičního vzdělávání a jejích školení. Podle mého názoru však musíme jít za rámec stávajícího modelu odborného vzdělávání, který je založen hlavně na vnitrostátních postgraduálních školách, abychom vybudovali společnou justiční kulturu, která zde stále chybí. Z tohoto důvodu jsem zdůraznila potřebu posunout se směrem k dobře organizovanému Evropskému vzdělávacímu institutu pro soudce a právníky, který by měl odpovídající prostředky, a zároveň ovšem poukázala na potřebu vyhnout se zbytečnému zdvojování existujících zařízení a zdůraznila významnou roli vnitrostátních škol.
Za druhé: potřebujeme účinnější a ucelený mechanismus hodnocení soudnictví, soudních orgánů a provádění směrnic Evropské unie. Zpráva proto navrhuje zřízení skupiny odborníků, kteří by trvale sledovali uplatňování práva Společenství a kvalitu a účinnost soudnictví, a to podle vzoru schengenského systému vzájemného hodnocení. Jejím cílem je rovněž odhalovat slabá místa v systému a legislativní nedostatky v záležitostech spolupráce v oblasti trestního soudnictví, a na základě toho poskytovat evropskému zákonodárnému orgánu veškeré informační zdroje, které jsou nezbytné k řádnému politickému a regulačnímu hodnocení."@cs1
"Hr. formand, mine damer og herrer! Jeg vil indlede med varmt at takke alle, alle mine kolleger og embedsmændene, der har ydet et bidrag til at forbedre den tekst, som vi stemmer om i morgen. Jeg vil især takke hr. Panayiotis Demetriou, hvis tidligere fremragende henstilling dannede udgangspunktet for min betænkning.
Endelig styrker brugen af nye teknologier, som er meget vigtige for dataindsamlingen, de eksisterende databasesystemer og udsendelsen af information. Jeg håber, at afstemningen i morgen vil være en gentagelse af det fremragende resultat, vi opnåede i Udvalget om Borgernes Rettigheder og Retlige og Indre Anliggender.
I mit arbejde har jeg altid været meget opmærksom på nødvendigheden af at fremlægge brugbare retningslinjer for opbygningen af et gyldigt europæisk rum for retligt samarbejde, og jeg håber, eller rettere jeg er overbevist om, at mit arbejde igen vil være til nytte for det kommende svenske formandskab, der står over for den vanskelige opgave at skulle udforme Stockholmprogrammet.
Jeg tog udgangspunkt i to overvejelser, da jeg udformede teksten: Den første var, at straffesager har adskillige og vigtige implikationer for de grundlæggende frihedsrettigheder, både for ofrene for forbrydelser og for mistænkte og tiltalte. Den prioritet, som Parlamentet ikke må undlade at understrege, og som er essensen i min betænkning, er derfor et fokus på overholdelsen af menneskerettighederne.
I henstillingen blev der brugt meget plads netop på forsvaret af de grundlæggende frihedsrettigheder med særlig vægt på beskyttelse af ofre, fængselsforhold, indsattes rettigheder og retsgarantier, herunder ret til en meddelelse om rettigheder, ret til bistand fra en officielt udpeget advokat, ret til at få kendskab til bevismaterialet, ret til at blive informeret om karakteren af og årsagerne til anklagerne og grundlaget for mistanken og ret til indsigt i alle relevante dokumenter på et sprog, som den pågældende forstår, eller ret til en tolk.
Den anden overvejelse, som min betænkning er baseret på, er, at – som det fremgår af betænkningen om gennemførelsen af Haagprogrammet for 2007 – gennemførelsesniveauet med hensyn til retligt samarbejde på det strafferetlige område var ganske lavt, selv om der er registreret en tilfredsstillende udvikling i andre sektorer, f.eks. civilt samarbejde, grænseoverskridende forvaltning samt indvandrings- og asylpolitikker.
Det er derfor klart, at der skal gøres noget. Princippet om gensidig anerkendelse, hjørnestenen i det gensidige samarbejde, anerkendes langt fra tilfredsstillende. Vi skal behandle roden til problemet ved at kortlægge årsagerne til denne skuffende lave stigning, så vi kan udforme de mest effektive løsninger.
Hovedårsagerne ligger efter min mening i manglen på gensidig opmærksomhed og tillid mellem medlemsstaterne, og i betænkningen lægger jeg derfor vægt på uddannelse, vurdering, informationsdeling og god praksis.
Hvad angår uddannelse, må vi bestemt ikke overse de betydelige fremskridt, der er sket navnlig i forbindelse med den uddannelse, der tilbydes af Det Europæiske Netværk for Uddannelse af Dommere og Anklagere. Vi skal alligevel efter min mening gå videre end den nuværende uddannelsesmodel, der primært er baseret på nationale ph.d.-programmer, for at opbygge en stærkere fælles retskultur, som vi stadig mangler. Jeg fremhæver derfor behovet for at bevæge os mod et velorganiseret europæisk uddannelsesinstitut for dommere og advokater med tilstrækkelige ressourcer, samtidig med at jeg understreger, at vi skal undgå formålsløse overlapninger mellem eksisterende systemer, og jeg fremhæver de nationale uddannelsesinstitutioners vigtige rolle.
For det andet: Vi har brug for en mere effektiv almen procedure for vurdering af retsplejen, de retslige myndigheder og gennemførelsen af EU-direktiver. Betænkningen foreslår derfor, at der oprettes en ekspertgruppe, som permanent skal overvåge anvendelsen af EU-lovgivningen og effektiviteten af retsplejen, baseret på modellen fra det gensidige evalueringssystem under Schengen. Formålet er også at kortlægge eventuelle svagheder i systemet og lovgivningsmæssige mangler på området for strafferetligt samarbejde med henblik på at stille alle de informationsressourcer til rådighed for den europæiske lovgiver, som den skal bruge til en korrekt politisk og lovgivningsmæssig vurdering."@da2
"Herr Präsident, meine Damen und Herren, zunächst möchte ich allen herzlich danken, all meinen Kollegen und Beamten, die einen Beitrag zur Verbesserung des Textes geleistet haben, über den wir morgen abstimmen werden. Mein besonderer Dank geht an Herrn Demetriou, dessen bisherige ausgezeichnete Empfehlung als Ausgangspunkt für meinen Bericht diente.
Die Verwendung neuer Technologien, die für die Datensammlung sehr wichtig sind, verstärkt schließlich bestehende Datenbanksysteme und den Informationsfluss. Ich hoffe, dass die morgige Abstimmung eine Wiederholung des ausgezeichneten Ergebnisses sein wird, das im Ausschuss für bürgerliche Freiheiten, Justiz und Inneres erzielt wurde.
Bei meiner Arbeit war ich mir stets sehr der Notwendigkeit bewusst, nützliche Leitlinien für den Aufbau eines authentischen Europäischen Raums für rechtliche Zusammenarbeit zu liefern, und ich hoffe, ja ich bin überzeugt, dass meine Arbeit erneut nützlich für den bevorstehenden schwedischen Ratsvorsitz sein kann, der mit der schwierigen Aufgabe konfrontiert sein wird, das Stockholm-Programm zu entwerfen.
Ich begann mit zwei Überlegungen bei der Erstellung des Textes: Die erste war, dass Strafprozesse zahlreiche und bedeutende Auswirkungen auf die Grundfreiheiten, sowohl für die Opfer des Verbrechens als auch für Verdächtige und Angeklagte, haben. Die Priorität, die dieses Parlament nicht versäumen darf hervorzuheben, und der Kernpunkt meines Berichts ist daher ein Schwerpunkt auf der Achtung der Menschenrechte.
Viel Raum wurde in der Empfehlung genau der Verteidigung der Grundrechte gewidmet, mit besonderem Augenmerk auf Opferschutz, Haftbedingungen, Rechten von Häftlingen und Verfahrensgarantien, einschließlich des Rechts auf eine Rechtsbelehrung und auf Unterstützung durch einen amtlich bestellten Rechtsanwalt, des Beweisrechts, des Rechts, über die Art der und die Gründe für die Anklage informiert zu werden und Zugang zu den einschlägigen Dokumenten in einer verständlichen Sprache zu erhalten, und schließlich des Rechts auf einen Dolmetscher.
Die zweite Überlegung, auf die ich meinen Bericht gründete, ist - wie aus dem Bericht über die Umsetzung des Den Haag-Programms für 2007 ersichtlich ist - die, dass das Umsetzungsniveau hinsichtlich der rechtlichen Zusammenarbeit in Strafsachen etwas gering war, wenn auch zufrieden stellende Entwicklungen in anderen Sektoren wie Zusammenarbeit in Zivilsachen, Grenzschutz, Einwanderung und Asylpolitik verzeichnet wurden.
Es ist daher klar, dass etwas mehr getan werden muss. Der Grundsatz der gegenseitigen Anerkennung, der Eckpfeiler der gegenseitigen Zusammenarbeit, ist sehr weit davon entfernt, zufrieden stellend anerkannt zu werden. Wir müssen zur Wurzel des Problems vordringen, wobei wir die Gründe für diese enttäuschend niedrige Zunahme identifizieren müssen, damit wir die wirksamsten Lösungen vorbereiten können.
Ich glaube, dass die Hauptursachen im Mangel an wechselseitigem Bewusstsein und Vertrauen zwischen den Staaten liegen, und in dem Bericht lege ich daher den Schwerpunkt auf Weiterbildung, Bewertung, Informationsaustausch und empfehlenswerte Verfahren.
In Bezug auf die Weiterbildung dürfen wir sicherlich nicht die beträchtlichen Fortschritte übersehen, die insbesondere auf den Weiterbildungsbeitrag des Europäischen Netzes für die Aus- und Fortbildung von Richtern und Staatsanwälten zurückzuführen sind. Wir müssen meines Erachtens dennoch über das gegenwärtige Weiterbildungsmodell hinausgehen, das hauptsächlich auf nationalen Postgraduierten-Schulen basiert, um eine stärkere gemeinsame Kultur der Rechtspflege zu schaffen, die noch fehlt. Daher habe ich die Notwendigkeit der Annäherung an ein gut organisiertes europäisches Weiterbildungsinstitut für Richter und Rechtsanwälte mit angemessenen Mitteln hervorgehoben, auf die Notwendigkeit der Vermeidung sinnloser Doppelarbeit zwischen bestehenden Einrichtungen verwiesen und die wichtige Rolle der nationalen Schulen betont.
Zweitens: Wir brauchen einen wirksameren Gesamtbewertungsmechanismus für Justiz, Justizbehörden und die Umsetzung von Richtlinien der Europäischen Union. Der Bericht schlägt daher die Einrichtung einer Sachverständigengruppe zur dauerhaften Überwachung der Anwendung des Gemeinschaftsrechts und der Qualität und Effektivität des Gerichtswesens nach dem Vorbild des Schengener Systems zur gegenseitigen Begutachtung vor. Ihr Zweck besteht auch darin, sämtliche Schwächen im System und gesetzgeberische Mängel bei der justiziellen Zusammenarbeit in Strafsachen zu identifizieren, um dem europäischen Gesetzgeber alle Informationsmittel zur Verfügung zu stellen, die für eine ordnungsgemäße politische und regulatorische Bewertung benötigt werden."@de9
"Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, θα ήθελα να ξεκινήσω ευχαριστώντας θερμά όλους, όλους τους συναδέλφους μου και τους δημόσιους λειτουργούς που έχουν συμβάλει στη βελτίωση του κειμένου που θα ψηφίσουμε αύριο. Ευχαριστώ ιδιαίτερα τον κ. Δημητρίου, του οποίου η προηγούμενη εξαιρετική σύσταση έδωσε την αφετηρία για την έκθεση μου.
Τέλος, η χρήση νέων τεχνολογιών, οι οποίες είναι πολύ σημαντικές για τη συλλογή στοιχείων, ενισχύει τα υπάρχοντα συστήματα βάσεων δεδομένων και την κυκλοφορία των πληροφοριών. Ελπίζω ότι με την αυριανή ψηφοφορία θα επαναληφθεί το εξαιρετικό αποτέλεσμα που επιτεύχθηκε στην Επιτροπή Πολιτικών Ελευθεριών, Δικαιοσύνης και Εσωτερικών Υποθέσεων.
Στην εργασία μου είχα πάντα μεγάλη επίγνωση της ανάγκης να παρέχω χρήσιμες κατευθυντήριες γραμμές για την οικοδόμηση ενός αυθεντικού ευρωπαϊκού χώρου νομικής συνεργασίας, και ελπίζω, μάλλον είμαι πεπεισμένη, ότι η εργασία μου μπορεί και πάλι να φανεί χρήσιμη στην επερχόμενη σουηδική προεδρία, η οποία θα έρθει αντιμέτωπη με το δύσκολο καθήκον της εκπόνησης του προγράμματος της Στοκχόλμης.
Ξεκίνησα με δύο σκέψεις κατά την κατάρτιση του κειμένου: η πρώτη ήταν ότι οι ποινικές διαδικασίες έχουν πολλές και σημαντικές συνέπειες για τις θεμελιώδεις ελευθερίες, τόσο για τα θύματα του εγκλήματος όσο και για τους υπόπτους και τους κατηγορουμένους. Άρα η προτεραιότητα την οποία αυτό το Κοινοβούλιο δεν μπορεί να παραλείψει να τονίσει και η κύρια ουσία της έκθεσής μου είναι η εστίαση στο σεβασμό των ανθρωπίνων δικαιωμάτων.
Πολύς χώρος αφιερώθηκε στη σύσταση ακριβώς στην προάσπιση των θεμελιωδών δικαιωμάτων, με ιδιαίτερη έμφαση να δίνεται στην προστασία των θυμάτων, στις συνθήκες κράτησης, στα δικαιώματα των κρατουμένων και στις διαδικαστικές εγγυήσεις, όπου περιλαμβάνονται το δικαίωμα στη γνώση των δικαιωμάτων και στη βοήθεια ενός επίσημα διορισμένου δικηγόρου, το δικαίωμα στα αποδεικτικά στοιχεία, το δικαίωμα στην ενημέρωση για τη φύση και τις αιτίες των κατηγοριών και στην πρόσβαση στα σχετικά έγγραφα σε κατανοητή γλώσσα, άρα το δικαίωμα σε διερμηνέα.
Η δεύτερη σκέψη στην οποία βάσισα την έκθεσή μου είναι ότι, όπως προκύπτει από την έκθεση για την εφαρμογή του Προγράμματος της Χάγης για το 2007, το επίπεδο εφαρμογής όσον αφορά τη νομική συνεργασία στον ποινικό τομέα ήταν μάλλον χαμηλό, παρόλο που καταγράφηκαν ικανοποιητικές εξελίξεις σε άλλους τομείς, όπως η πολιτική συνεργασία, η διαχείριση των συνόρων, η μετανάστευση και οι πολιτικές ασύλου.
Άρα είναι σαφές ότι πρέπει να γίνουν περισσότερα. Η αρχή της αμοιβαίας αναγνώρισης, ο ακρογωνιαίος λίθος της αμοιβαίας συνεργασίας, είναι πολύ μακριά από το να αναγνωριστεί ικανοποιητικά. Πρέπει να φτάσουμε στη ρίζα του προβλήματος, αναγνωρίζοντας τις αιτίες αυτής της απογοητευτικά μικρής αύξησης, για να μπορέσουμε να προετοιμάσουμε τις αποτελεσματικότερες λύσεις.
Πιστεύω ότι οι κύριες αιτίες έγκεινται στην έλλειψη αμοιβαίας συνειδητοποίησης και εμπιστοσύνης μεταξύ των κρατών μελών και γι’ αυτό στην έκθεση δίνω έμφαση στην κατάρτιση, την αξιολόγηση, την ανταλλαγή πληροφοριών και τις ορθές πρακτικές.
Όσον αφορά την κατάρτιση, πρέπει ασφαλώς να μην παραβλέπουμε τα πολλά βήματα προόδου, ιδίως χάρη στη συμβολή του ευρωπαϊκού δικτύου κατάρτισης δικαστικών στην κατάρτιση. Κατά τη γνώμη μου, πρέπει εντούτοις να προχωρήσουμε πέρα από το σημερινό μοντέλο κατάρτισης που βασίζεται κυρίως σε εθνικές μεταπτυχιακές σχολές για να οικοδομήσουμε μια ισχυρότερη κοινή δικαστική παιδεία, η οποία εξακολουθεί να λείπει. Γι’ αυτό το λόγο, τόνισα την ανάγκη να προχωρήσουμε προς ένα καλά οργανωμένο ευρωπαϊκό ινστιτούτο κατάρτισης για δικαστές και δικηγόρους, με επαρκείς πόρους, ενώ αναφέρθηκα στην ανάγκη να αποφευχθούν οι άσκοπες αλληλεπικαλύψεις μεταξύ των υφιστάμενων εγκαταστάσεων και τόνισα το σημαντικό ρόλο των εθνικών σχολών.
Δεύτερον: χρειαζόμαστε ένα πιο αποτελεσματικό γενικό μηχανισμό αξιολόγησης της δικαιοσύνης, των δικαστικών αρχών και της εφαρμογής των οδηγιών της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Η έκθεση προτείνει λοιπόν τη σύσταση μιας ομάδας εμπειρογνωμόνων για να παρακολουθεί μόνιμα την εφαρμογή του κοινοτικού δικαίου καθώς και την ποιότητα και την αποτελεσματικότητα της δικαιοσύνης, κατά το υπόδειγμα του συστήματος αμοιβαίας αξιολόγησης Σένγκεν. Σκοπός της είναι επίσης να αναγνωρίζει τυχόν αδυναμίες του συστήματος και νομοθετικές ελλείψεις στο θέμα της ποινικής δικαστικής συνεργασίας, για να παρέχει στον Ευρωπαίο νομοθέτη όλους τους πόρους πληροφοριών που απαιτούνται για μια σωστή πολιτική και κανονιστική αξιολόγηση."@el10
"Mr President, ladies and gentlemen, I would like to begin by warmly thanking everyone, all my fellow Members and officials who have made a contribution to improving the text we will vote on tomorrow. My particular gratitude goes to Mr Demetriou, whose previous excellent recommendation provided a starting point for my report.
Lastly, the use of new technologies, which are very important for data collection, reinforces existing database systems and the circulation of information. I hope that tomorrow’s vote will be a repeat of the excellent result achieved in the Committee on Civil Liberties, Justice and Home Affairs.
In my work, I was always very aware of the need to provide useful guidelines for building an authentic European space for legal cooperation and I hope, rather, I am convinced, that my work may again be useful to the forthcoming Swedish Presidency, which will be faced with the difficult task of drafting the Stockholm programme.
I started with two considerations when drawing up the text: the first was that criminal processes have numerous and important implications for fundamental freedoms, both for the victims of crime and also for suspects and defendants. The priority that this Parliament cannot fail to emphasise and the main crux of my report is therefore a focus on respect for human rights.
Much space was devoted in the recommendation precisely to the defence of fundamental rights, with particular attention given to victim protection, prison conditions, prisoners’ rights and procedural guarantees, including the right to be told one’s rights and to the assistance of an officially appointed lawyer, the right to evidence, the right to be informed of the nature of and the reasons for the charges and to gain access to the relevant documents in an understandable language, the right, then, to an interpreter.
The second consideration on which I based my report is that, as may be seen from the report on the implementation of the Hague Programme for 2007, the level of implementation with regard to legal cooperation in the criminal field was somewhat low, even though satisfactory developments were registered in other sectors, such as civil co-operation, border management, immigration and asylum policies.
It is therefore clear that something more must be done. The principle of mutual recognition, the cornerstone of mutual cooperation, is very far from being satisfactorily recognised. We need to get to the root of the problem, identifying the causes of this disappointingly low increase so that we can prepare the most effective solutions.
I believe that the main causes lie in the lack of reciprocal awareness and trust between States, and in the report I therefore lay emphasis on training, assessment, information sharing and good practice.
When it comes to training, we must certainly not overlook the considerable steps forward, made in particular due to the training contribution offered by the European Judicial Training Network. In my opinion, we nevertheless need to go beyond the current training model based mainly on national postgraduate schools in order to build a stronger common judicial culture, which is still lacking. For this reason, I highlighted the need to move towards a well-organised European training institute for judges and lawyers, with adequate resources, yet referred to the need to avoid pointless duplication between existing facilities and highlighted the important role of national schools.
Secondly: we need a more effective all-round assessment mechanism of justice, of judicial authorities and of the implementation of European Union directives. The report therefore proposes setting up a group of experts to permanently monitor the application of Community law and the quality and effectiveness of justice, on the model of the Schengen mutual evaluation system. Its purpose is also to identify any weaknesses in the system and legislative shortcomings in the matter of criminal judicial cooperation in order to provide the European legislator with all the information resources required for a proper political and regulatory assessment."@en4
"Señor Presidente, Señorías, me gustaría comenzar expresando mi más sincero agradecimiento a todos, colegas y funcionarios que han contribuido a la mejora del texto que someteremos a votación mañana. En especial agradezco al señor Demetriou su excelente recomendación previa, que supuso un punto de partida excelente para mi informe.
Por último, el uso de las nuevas tecnologías, que resultan fundamentales en la recogida de datos, refuerza los sistemas de bases de datos y la circulación de información existentes. Espero que en la votación de mañana se repitan los excelentes resultados conseguidos en la Comisión de Libertades Civiles, Justicia y Asuntos de Interior.
Siempre he tenido muy en cuenta en mi trabajo la necesidad de proporcionar directrices útiles para crear un verdadero espacio europeo para la cooperación jurídica y espero, o mejor dicho, estoy convencida, de que mi trabajo podría volver a resultar de bastante utilidad a la futura Presidencia sueca, que se enfrentará a la ardua tarea de elaborar el programa de Estocolmo.
Cuando redacté el texto, comencé con dos consideraciones: la primera era que los procesos penales tienen numerosas e importantes implicaciones para las libertades fundamentales, tanto para las víctimas del delito como para los sospechosos y los defensores. La prioridad que el Parlamento no debe dejar de destacar y el núcleo principal de mi informe es, por tanto, el respeto por los derechos humanos.
Precisamente, la recomendación dedica especial atención a la defensa de los derechos fundamentales y, en particular, a la protección ofrecida a las víctimas, las condiciones de encarcelamiento, los derechos y las garantías procesales de los prisioneros, incluido el derecho a que se lean los derechos a los detenidos y a la asistencia de un abogado de oficio, el derecho a presentar pruebas, el derecho a ser informado de la naturaleza y de las razones de los cargos imputados y de tener acceso a los documentos relevantes en un idioma comprensible, el derecho, por tanto, a contar con un intérprete.
La segunda consideración sobre la que basé mi informe es que, como se desprende del informe sobre la aplicación del Programa de la Haya para 2007, el grado de aplicación en lo que respecta a la cooperación jurídica en el ámbito penal resultaba bajo, si bien otros ámbitos experimentaron un progreso satisfactorio, como la cooperación civil, la gestión de fronteras, la inmigración y las políticas de asilo.
Es evidente que debe hacerse algo. El principio de reconocimiento mutuo, la piedra angular de la cooperación mutua, dista mucho de ser reconocido de forma satisfactoria. Debemos incidir en las raíces del problema, identificando las causas de este escaso aumento decepcionante para poder preparar las soluciones más eficaces.
Creo que las causas principales son la falta de concienciación y confianza recíprocas entre los Estados y, por tanto, en el informe destaco la importancia de la formación, la evaluación, el intercambio de información y buenas prácticas.
En lo que a la formación respecta, no debemos, bajo ningún concepto, menospreciar los importantes avances realizados, en gran parte debido a la contribución realizada por la Red Europea de Formación Judicial. En mi opinión, sin embargo, debemos ir más allá del actual modelo de formación basado principalmente en colegios nacionales de posgrado para construir una cultura judicial común más sólida, de la que aún carecemos. Por esta razón, destaqué la necesidad de trabajar centrándonos en la creación de un instituto de formación europeo bien organizado orientado a magistrados y abogados, que cuente con recursos adecuados, destacando asimismo, la necesidad de evitar una duplicación innecesaria entre las instalaciones existentes y destaqué el papel clave que desempeñan los colegios nacionales.
En segundo lugar, necesitamos un mecanismo más completo y eficaz de evaluación de la justicia, de las autoridades judiciales y de la aplicación de las directivas de la Unión Europea. Por tanto, el informe propone la creación de un grupo de expertos que supervisen permanentemente la aplicación del Derecho Comunitario y la calidad y efectividad de la justicia, basado en el modelo de asistencia mutua de Schengen. Su objetivo es también el de identificar cualquier debilidad del sistema y fallos legislativos en materia de cooperación de justicia penal para proporcionar al legislador europeo todos los recursos de información necesarios para llevar a cabo una evaluación política y reguladora adecuada."@es21
"raportöör.
Härra juhataja, daamid ja härrad, tahaksin alustuseks südamest tänada kõiki – iga kolleegi ja ametnikku –, kes on aidanud paremaks muuta dokumenti, mille üle me homme hääletame. Minu eriline tänu kuulub härra Demetrioule, kelle varasemast suurepärasest soovitusest sai minu raporti lähtepunkt.
Lõpetuseks märgin, et andmete kogumiseks väga oluliste uute tehnoloogiavahendite kasutamine tugevdab olemasolevaid andmebaase ja teaberinglust. Loodan, et homsel hääletusel kordub kodanikuvabaduste, justiits- ja siseasjade komisjonis saavutatud suurepärane tulemus.
Ma olen oma töös alati olnud teadlik sellest, et tõelise Euroopa õigusalase koostöö ruumi loomiseks on vaja anda praktilised suunised, ja ma loodan või pigem olen veendunud, et minu tööst on taas kasu tulevasel eesistujariigil Rootsil, kellel seisab ees keeruline ülesanne töötada välja Stockholmi programm.
Lähtusin dokumendi koostamisel kahest kaalutlusest: esiteks mõjutavad kriminaalmenetlused mitmel olulisel moel nii kuriteoohvrite kui ka kahtlustatavate ja kohtualuste põhivabadusi. Seetõttu on esmatähtis keskendumine inimõiguste austamisele, s.o eesmärgile, mida Euroopa Parlament ei tohi jätta rõhutamata ja mis on minu raporti tuum.
Suur osa soovitusest käsitlebki just põhiõiguste kaitset, kusjuures erilist tähelepanu on pööratud ohvrite kaitsmisele, vanglatingimustele, kinnipeetavate õigustele ja menetluslikele tagatistele, sealhulgas õigusele saada teavet oma õiguste kohta ja abi ametlikult määratud advokaadilt, õigusele esitada tõendeid, õigusele teada süüdistuste sisu ja põhjuseid ning saada asjakohaseid dokumente arusaadavas keeles ehk õigusele kasutada tõlki.
Teine kaalutlus, millel minu raport põhineb, on – nagu võib näha Haagi programmi rakendamise 2007. aasta aruandest – see, et kriminaalasjades tehtavas õigusalases koostöös on saavutuste tase olnud üsnagi madal, kuigi rahuldavaid tulemusi on täheldatud teistes valdkondades, näiteks tsiviilasjades, piirihalduses ning sisserände- ja varjupaigapoliitika küsimustes tehtavas koostöös.
Seega on selge, et teha tuleb midagi enamat. Vastastikuse koostöö nurgakiviks olevat vastastikuse tunnustamise põhimõtet ei ole siiani kaugeltki mitte rahuldavalt rakendatud. Et saaksime leida kõige tõhusamad lahendused, peame jõudma probleemi põhjusteni ja tegema kindlaks, miks on tunnustamine nii pettumustvalmistavalt vähe laienenud.
Usun, et peamine põhjus on teineteise vähene tundmine ja riikidevahelise usalduse puudumine, ning seetõttu asetan ma oma raportis rõhu koolitusele, hindamisele, teabevahetusele ja headele tavadele.
Mis puudutab koolitust, siis kindlasti ei tohi me jätta kahe silma vahele märkimisväärseid edusamme, mida on tehtud eelkõige tänu Euroopa õigusalase koolituse võrgustiku koolitusalasele panusele. Minu arvates tuleb meil siiski luua praegusest peamiselt riiklikel täiendusõppeprogrammidel põhinevast koolitusmudelist midagi enamat, et ehitada üles tugevam ühine õiguskultuur, sest seda ei ole ikka veel. Sel põhjusel toonitasin vajadust võtta eesmärgiks luua hästitoimiv Euroopa kohtunike ja advokaatide koolitusasutus, millel oleks piisavalt vahendeid, kuid viitasin ka vajadusele vältida mõttetut olemasolevate võimaluste dubleerimist ja rõhutasin liikmesriikide koolide tähtsat rolli.
Teiseks vajame tõhusamat korda kogu justiitsvaldkonna, õigusasutuste ja Euroopa Liidu direktiivide rakendamise hindamiseks. Seetõttu tehakse raportis ettepanek luua eksperdirühm, kes jälgiks pidevalt ühenduse õiguse kohaldamist ning õigusemõistmise kvaliteeti ja tõhusust sarnaselt Schengeni vastastikuse hindamise süsteemiga. Selle eesmärk on tuvastada ka kõik süsteemi nõrgad kohad ja õigusloomelised puudused kriminaalõigusalase koostöö vallas, et tagada Euroopa seadusandjale kogu teave, mis on vajalik nõuetekohase poliitilise ja õigusliku hinnangu andmiseks."@et5
"Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, haluan aloittaa kiittämällä lämpimästi jokaista, kaikkia kollegoitani ja virkamiehiä, jotka auttoivat parantamaan tekstiä, josta äänestämme huomenna. Haluan erityisesti kiittää jäsen Panayiotis Demetriouta, jonka aikaisemmat erinomaiset neuvot toimivat lähtökohtana mietinnölleni.
Lopuksi, tiedon keräämisen kannalta erittäin tärkeiden uusien teknologioiden käyttö vahvistaa olemassa olevia tietokantajärjestelmiä ja tiedon kierrättämistä. Toivon, että huomisen äänestyksessä toistetaan kansalaisvapauksien sekä oikeus- ja sisäasioiden valiokunnan aikaansaamat erinomaiset tulokset.
Olin työssäni aina erittäin hyvin tietoinen tarpeesta kehittää toimivat ohjeet ainutlaatuisen eurooppalaisen tilan rakentamiselle lainopillista yhteistyötä varten ja toivon, tai olen paremminkin vakuuttunut siitä, että työni voi olla edelleen hyödyksi tulevalle Ruotsin puheenjohtajuudelle, jonka vaikeana tehtävänä on laatia Tukholman ohjelma.
Laatiessani tekstiä aloitin kahdesta pohdinnasta. Ensinnäkin, rikosprosesseilla on lukuisia tärkeitä seuraamuksia sekä rikoksen uhrien että rikoksesta epäiltyjen ja vastaajien perusvapauksille. Mietintöni ydin ja ensisijainen lähtökohta, jota parlamentti ei voi painottaa riittävästi, onkin keskittyminen ihmisoikeuksien kunnioittamiseen.
Paljon tilaa omistettiin perusoikeuksien puolustamisen tarkoille suosituksille ja erityistä huomiota kiinnitettiin uhrien suojeluun, vankiloiden olosuhteisiin, vankien oikeuksiin ja oikeusturvatakuisiin, joihin kuuluu oikeus kuulla omat oikeutensa ja oikeus virallisesti osoitetun asianajajan apuun, oikeus todisteisiin, oikeus saada tietoa syytteen luonteesta ja perusteista sekä oikeus päästä käsiksi asianmukaisiin asiakirjoihin itselleen ymmärrettävällä kielellä ja sen myötä oikeus tulkkiin.
Toinen pohdinta, jolle perustin mietintöni, oli se, kuten vuoden 2007 Haagin ohjelman toimeenpanoa koskevasta mietinnöstä voidaan lukea, että toimeenpanon taso rikosoikeudellisia asioita koskevassa lainopillisessa yhteistyössä oli kohtalaisen alhainen, vaikka tyydyttävää kehitystä oli rekisteröity muilla aloilla, kuten siviiliyhteistyössä, rajahallinnossa, maahanmuutossa ja turvapaikkapolitiikassa.
Tämän vuoksi on selvää, että jotakin pitää tehdä. Yhteisen tunnustamisen periaatteen hyväksyminen, joka on yhteistyön perusta, on erittäin kaukana tyydyttävästä tasosta. Meidän täytyy päästä ongelman ytimeen ja tunnistaa syyt tähän masentavan alhaiseen tasoon, jotta voimme valmistella mahdollisimman tehokkaat ratkaisut.
Uskon, että suurimmat syyt tähän ovat jäsenvaltioiden välisen vastavuoroisen tietoisuuden ja luottamuksen puutteessa. Olenkin mietinnössäni painottanut koulutusta, arviointia, tiedon jakamista ja hyvää käytäntöä.
Puhuttaessa koulutuksesta meidän ei todellakaan tule ylenkatsoa niitä huomattavia edistysaskelia, jotka ollaan saavutettu erityisesti Euroopan juridisen koulutusverkoston tarjoaman tuen avulla. Mielestäni meidän tulee kuitenkin mennä nykyistä pääosin kansallisiin jatko-opiskelijakouluihin perustuvaa koulutusmallia pidemmälle, jotta voimme rakentaa vahvemman yhteisen lainopillisen kulttuurin, joka meiltä vielä puuttuu. Tämän vuoksi korostin tarvetta siirtyä kohti hyvin järjestettyä eurooppalaista tuomareille ja lakimiehille tarkoitettua koulutusinstituuttia, jolla on asianmukaiset resurssit. Viittasin kuitenkin myös tarpeeseen välttää tarpeetonta päällekkäisyyttä olemassa olevien laitosten välillä ja korostin kansallisten koulujen tärkeää roolia.
Toiseksi: tarvitsemme tehokkaamman monipuolisen arviointimekanismin oikeudelle, lainopillisille viranomaisille ja Euroopan unionin direktiivien toimeenpanolle. Mietinnössä ehdotetaankin asiantuntijaryhmän perustamista yhteisön oikeuden noudattamisen sekä oikeudenkäytön laadun ja tehokkuuden jatkuvalle valvonnalle Schengenin yhteisen arviointijärjestelmän mallin mukaisesti. Sen tarkoituksena on myös tunnistaa järjestelmän heikkouksia ja lainsäädännöllisiä puutteita rikosoikeudellisessa yhteistyössä, jotta Euroopan lainsäätäjille voidaan toimittaa kaikki tarvittavat tietoresurssit asianmukaisen poliittisen ja säännöstenmukaisen arvioinnin saavuttamiseksi."@fi7
"Monsieur le Président, chers collègues, je voudrais tout d’abord remercier tous mes collègues députés et tous les fonctionnaires qui ont contribué à améliorer le texte qui sera soumis au vote demain. Je tiens à remercier tout particulièrement M. Demetriou, dont l’excellente recommandation a servi de point de départ à mon rapport.
Enfin, le recours aux nouvelles technologies, qui revêtent une importance essentielle pour la collecte de données, renforce les systèmes existants de bases de données et facilite la diffusion des informations. J’espère que le résultat du vote de demain sera tout aussi excellent que celui obtenu au sein de la commission des libertés civiles, de la justice et des affaires intérieures.
Au cours de mes travaux, j’ai toujours été consciente de la nécessité de fournir des indications utiles pour la construction d’un véritable espace de coopération judiciaire et j’espère - ou plutôt, je suis convaincue - que mon travail pourra être utile à la future présidence suédoise, qui sera confrontée à la lourde tâche d’élaborer le programme de Stockholm.
Au moment de rédiger le texte, je me suis basée sur deux considérations: la première est que les procédures pénales ont des implications importantes et multiples sur les libertés fondamentales, aussi bien celles des victimes d’infractions pénales que celles des suspects et des accusés. La priorité que ce Parlement ne peut manquer de souligner et le point essentiel de mon rapport est donc une attention particulière au respect des droits de l’homme.
La recommandation consacre justement une place importante à la défense des droits fondamentaux, en accordant une importance toute particulière à la protection des victimes, aux conditions d’incarcération, aux droits des détenus et aux garanties procédurales, notamment le droit d’être informé de ses droits ainsi qu’à l’assistance d’un avocat commis d’office, le droit de produire des preuves, le droit d’être informé de la nature et des motifs des accusations, le droit d’accéder à tous les documents utiles dans une langue comprise par le suspect ou l’accusé, ainsi que le droit à un interprète.
La deuxième considération sur laquelle j’ai basé mon rapport est que, comme le démontre le rapport sur la mise en œuvre du programme de La Haye en 2007, le degré de réalisation dans le domaine de la coopération judiciaire en matière pénale a été relativement faible, bien qu’une évolution satisfaisante ait été constatée dans d’autres domaines, tels que la coopération en matière civile, la gestion des frontières, l’immigration et les politiques d’asile.
Il est donc évident que des mesures supplémentaires doivent être prises. Le principe de reconnaissance mutuelle, qui constitue la pierre angulaire de la coopération judiciaire, est appliqué d’une manière qui est loin d’être satisfaisante. Nous devons nous attaquer à la racine du problème, en identifiant les causes de cette évolution particulièrement décevante afin de pouvoir préparer les solutions les plus efficaces.
En réalité, je pense que les causes principales résident dans le manque d’information et de confiance entre les États membres. C’est pourquoi, dans le rapport, j’ai mis l’accent sur la formation, l’évaluation, le partage d’informations et les bonnes pratiques.
En ce qui concerne la formation, nous ne devons certainement pas oublier les progrès considérables accomplis, grâce, en particulier, à la contribution du réseau européen de formation judiciaire. Il me semble néanmoins que nous devons aller au-delà du modèle de formation actuel, qui repose essentiellement sur les établissements de troisième cycle, afin de construire une culture judiciaire commune plus forte, qui fait encore défaut. C’est pourquoi j’ai souligné la nécessité de se diriger progressivement vers un institut européen de formation pour les magistrats et les avocats, qui serait bien structuré et disposerait de ressources adéquates. J’ai cependant rappelé la nécessité d’éviter les duplications inutiles avec les infrastructures existantes et souligné le rôle essentiel des écoles nationales.
Deuxièmement, nous devons disposer d’un mécanisme plus efficace nous permettant de procéder à une évaluation complète de la justice, des autorités judiciaires et de la mise en œuvre des directives de l’Union européenne. Le rapport propose donc de mettre sur pied un groupe d’experts chargé de contrôler en permanence l’application du droit communautaire, ainsi que la qualité et l’efficacité de la justice, sur le modèle du système d’évaluation mutuelle de Schengen. Il devra également déceler les éventuelles défaillances du système et les lacunes législatives en matière de coopération judiciaire pénale, afin de fournir au législateur européen toutes les informations nécessaires à une bonne évaluation politique et normative."@fr8
"Elnök úr, hölgyeim és uraim, először is szeretnék köszönetet mondani mindenkinek, valamennyi képviselőtársamnak és tisztviselőnek, aki hozzájárult annak a szövegnek a javításához, amelyről holnap fogunk szavazni. Külön hálával tartozom Demetriou úrnak, akinek az előző kiváló ajánlása jelentésem kiindulópontjául szolgált.
Végül az adatgyűjtésben nagyon fontos szerepet játszó új technológiák alkalmazása megerősíti a létező adatbázisokat és az információáramlást. Remélem, hogy a holnapi szavazáson megismétlődik az Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottságban elért kiváló eredmény.
Munkám során végig nagymértékben tudatában voltam annak, hogy hasznos iránymutatásra van szükség egy valódi európai jogi együttműködési térség felépítéséhez, és remélem, sőt, meggyőződésem, hogy munkám is hasznos lehet a soron következő svéd elnökség számára, amelynek a stockholmi program kidolgozásának nehéz feladatával kell szembenéznie.
Két megfontolásból indultam ki, amikor a szöveget megfogalmaztam: az első az volt, hogy a büntető eljárásoknak számos és fontos következményeik vannak a szabadságjogokra nézve, mind a bűncselekmények áldozatai, mind pedig a gyanúsítottak és a vádlottak szempontjából. A prioritás, amelyet ez a Parlament nem mulaszthat el hangsúlyozni, és jelentésem fő gondolata ezért az emberi jogok tiszteletben tartásának középpontba helyezése.
Az ajánlásban pontosan az alapvető jogok védelmének szenteltek sok helyet, különös figyelemmel az áldozatok védelmére, a börtönkörülményekre, a fogvatartottak jogaira és az eljárási biztosítékokra, beleértve a jogokról való tájékoztatáshoz és egy hivatalosan kijelölt ügyvéd segítségnyújtásához való jogot, a bizonyítékokhoz való jogot, a vádak jellegéről és indokairól való tájékoztatáshoz való jogot, a lényeges dokumentumoknak a személy által érthető nyelven történő hozzáféréshez való jogot és a tolmácshoz való jogot.
A második megfontolás, amelyre jelentésemet alapoztam, az, hogy amint az a hágai program 2007. évi végrehajtásáról szóló jelentésben is látható, a büntetőügyekben folytatott igazságügyi együttműködés végrehajtási szintje viszonylag alacsony volt, holott más területeken, úgymint a polgári ügyekben folytatott együttműködés, a határigazgatás, valamint a bevándorlási és menekültügyi politikák terén kielégítő mértékű előrelépés volt tapasztalható.
Ennek következtében világos, hogy tenni kell valamit. A kölcsönös elismerés elve, amely a kölcsönös együttműködés sarokköve, nagyon távol áll attól, hogy kielégítő mértékben elismerjék. El kell jutnunk a probléma gyökeréhez, azonosítanunk kell ennek a kiábrándítóan alacsony növekedésnek az okait ahhoz, hogy a lehető leghatékonyabb megoldásokat tudjuk kidolgozni.
Úgy vélem, hogy a fő okok hátterében a tagállamok közötti kölcsönös tudás és bizalom hiánya áll, és éppen ezért jelentésemben a képzésre, az értékelésre, az információcserére és a bevált gyakorlatokra helyeztem a hangsúlyt.
A képzés tekintetében semmiképpen sem hagyhatjuk figyelmen kívül azokat a jelentős előrelépéseket, amelyek elsősorban az európai igazságügyi képzési hálózat által kínált képzési hozzájárulásnak köszönhetők. Véleményem szerint ennek ellenére túl kell lépnünk a jelenlegi, elsősorban a nemzeti posztgraduális iskolákra épülő képzési modellen annak érdekében, hogy egy erősebb, jelenleg még hiányzó, közös igazságügyi kultúrát hozzunk létre. Ezért kiemeltem annak a szükségességét, hogy egy jól szervezett európai képzési intézményt hozzunk létre bírák és ügyvédek számára, amely megfelelő forrásokkal rendelkezik, ugyanakkor utaltam arra is, hogy el kell kerülni a felesleges párhuzamosságokat a létező intézmények között, és kiemeltem a nemzeti iskolák fontos szerepét is.
Másodsorban az igazságszolgáltatás, az igazságügyi hatóságok és az európai uniós irányelvek végrehajtásának tekintetében hatékonyabb és átfogó értékelési mechanizmusra van szükség. Ezért a jelentés a schengeni szakértői értékelési rendszer modelljét követve egy olyan szakértői csoport felállítását javasolja, amely folyamatosan ellenőrzi a közösségi jogszabályok alkalmazását, valamint az igazságszolgáltatás minőségét és hatékonyságát. A szakértői csoport további célja a rendszer gyengeségeinek és a büntetőügyekben folytatott igazságügyi együttműködés jogszabályi hiányosságainak meghatározása annak érdekében, hogy az európai jogalkotót valódi politikai és szabályozásbeli értékeléshez szükséges valamennyi információval ellássa."@hu11
"Gerb. pirmininke, ponios ir ponai, pradėdama norėčiau visiems nuoširdžiai padėkoti, visiems kolegoms nariams ir pareigūnams, padėjusiems tobulinti tekstą, dėl kurio rytoj balsuosime. Esu ypač dėkinga P. Demetriou, nuo kurio puikios rekomendacijos pradėjau rengti savo pranešimą.
Galiausiai, naudojant naujas technologijas, labai svarbias renkant duomenis, įtvirtinamos esamos duomenų bazių sistemos ir informacijos srautai. Tikiuosi, kad rytoj balsuojant bus pakartoti puikūs Piliečių laisvių, teisingumo ir vidaus reikalų komiteto pasiekti rezultatai.
Savo darbe visada gerai žinojau, kad reikia tikrai Europos teisinio bendradarbiavimo erdvei sukurti tinkamų gairių, ir tikiuosi, dar daugiau, esu įsitikinusi, kad mano darbas gali būti naudingas pirmininkausiančiai Švedijai, kuriai teks sudėtingas uždavinys – parengti Stokholmo programą.
Rengti tekstą pradėjau nuo dviejų argumentų: pirmasis – tai, kad baudžiamieji procesai turi daug svarbių padarinių pagrindinėms laisvėms – ir nukentėjusiųjų, ir įtariamųjų bei kaltinamųjų. Todėl prioritetas, kurio šis Parlamentas negali nepabrėžti, ir kartu svarbiausia mano pranešimo dalis – dėmesys žmogaus teisių laikymuisi.
Rekomendacijoje daug dėmesio skirta būtent pagrindinių teisių gynimui, ypač aukų apsaugai, sąlygoms kalėjimuose, kalinių teisėms ir procedūrinėms garantijoms, įskaitant teisę sužinoti savo teises ir gauti oficialiai paskirto teisininko pagalbą, teisę į įrodymus, teisę būti informuotam apie kaltinimų pobūdį ir priežastis ir gauti galimybę susipažinti su atitinkamais dokumentais suprantama kalba, atitinkamą teisę į vertėją.
Antrasis argumentas, kuriuo grindžiu savo pranešimą – tai, kad, kaip matėme iš 2007 m. Hagos programos įgyvendinimo ataskaitos, bendradarbiavimo baudžiamosios teisės srityje įgyvendinimo lygis gana žemas, nors kitose srityse, pvz., civilinio bendradarbiavimo, sienų valdymo, imigracijos ir prieglobsčio politikos priemonių, ir užregistruota patenkinamų tendencijų.
Todėl aišku, kad reikia nuveikti šiek tiek daugiau. Dar labai daug trūksta, kad būtų pakankamai taikomas abipusio pripažinimo principas – abipusio bendradarbiavimo pagrindas. Kad galėtume parengti veiksmingiausius sprendimus, turime išsiaiškinti problemos esmę, nustatyti šios apmaudžiai mažos pažangos priežastis.
Manau, kad pagrindinės priežastys – abipusio valstybių sąmoningumo ir pasitikėjimo trūkumas, todėl pranešime pabrėžiu mokymą, analizes, keitimąsi informacija ir gerąja patirtimi.
Kalbėdami apie mokymą būtinai turime įvertinti nemažą pažangą, padarytą pirmiausia dėl mokomojo Europos teisėjų mokymo tinklo darbo. Vis dėlto, mano nuomone, norėdami sukurti tvirtesnę bendrą teismų kultūrą, kurios dar trūksta, turime nuveikti daugiau negu vien išlaikyti dabartinį daugiausia valstybių vidaus lygmens podiplominių studijų mokyklomis grindžiamą mokymo modelį. Todėl aš pabrėžiau, kad reikia siekti gerai organizuoto, deramai finansuojamo Europos teisėjų ir advokatų mokymo instituto, tačiau nurodžiau, kad reikia vengti betikslio esamų įstaigų funkcijų dubliavimo, ir pabrėžiau svarbų valstybių narių vidaus mokyklų vaidmenį.
Antra: mums reikia veiksmingesnės visapusiškos teisingumo, teisminių institucijų ir Europos Sąjungos direktyvų įgyvendinimo vertinimo sistemos. Todėl pranešime siūloma įsteigti ekspertų grupę, kuri, taikydama Šengeno tarpusavio vertinimo sistemos modelį, nuolat stebėtų Bendrijos teisės aktų taikymą ir teisingumo kokybę bei veiksmingumą. Jos tikslas – taip pat nustatyti sistemos trūkumus ir teismų bendradarbiavimo baudžiamosiose bylose teisėkūros srities trūkumus, kad Europos teisės aktų leidėjams būtų pateikta visa informacija, reikalinga tinkamam politiniam ir reglamentavimo vertinimui atlikti."@lt14
"Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi, es vēlos sākt, sakot lielu paldies visiem — gan pārējiem deputātiem, gan ierēdņiem —, kas daudz darīja, uzlabojot tekstu, par kuru mēs rītdien balsosim. Īpašu paldies es saku
kungam, kura iepriekšējie ieteikumi ir izejas pozīcija manam ziņojumam.
Visbeidzot, jauno tehnoloģiju izmantošana, kas ir ļoti svarīga datu apkopošanai, pastiprina pašreizējās datubāžu sistēmas un informācijas apriti. Es ceru, ka rītdienas balsojumā tiks sasniegti tikpat izcili rezultāti kā vakardienas balsojumā Pilsoņu brīvību, tieslietu un iekšlietu komitejā.
Savā darbā es vienmēr apzinājos vajadzību izstrādāt lietderīgas vadlīnijas, lai izveidotu autentisku Eiropas telpu tiesiskai sadarbībai, un es ceru, precīzāk es esmu pārliecināta, ka mans darbs būs atkal noderīgs Zviedrijas prezidentūrai, kura saskarsies ar grūto uzdevumu, izstrādājot Stokholmas Programmu.
Kad rakstīju tekstu, es sāku ar diviem apsvērumiem: pirmais bija, ka kriminālprocesi dažādi un būtiski ietekmē gan nozieguma upuru, gan aizdomās turamo un apsūdzēto pamatbrīvības. Tāpēc cilvēktiesību ievērošana ir prioritāte, kas jāuzsver šim Parlamentam, un tā ir galvenais mana ziņojuma jautājums.
Ieteikumos liela daļa ir veltīta tieši tam, lai aizstāvētu pamattiesības, īpašu uzmanību pievēršot upuru aizsardzībai, apstākļiem cietumos, cietumnieku tiesībām un procesuālajām garantijām, ieskaitot tiesības uzzināt savas tiesības, tiesības uz oficiāli nozīmēta jurista palīdzību, tiesības uz pierādījumiem, tiesības būt informētam par apsūdzības saturu un iemesliem un iegūt piekļuvi attiecīgajiem dokumentiem saprotamā valodā, bet, ja tādas iespējas nav, tad iegūt tiesības uz tulka palīdzību.
Mana ziņojuma otrais apsvērums, kā redzams ziņojumā par Hāgas Programmu 2007. gadam ieviešanu, ir tas, ka ieviešanas līmenis tiesiskai sadarbībai krimināltiesību jomā bija diezgan zems, kaut arī pietiekami uzlabojumi ir novēroti citās nozarēs, piemēram, civiltiesību sadarbībā, robežu pārvaldībā, imigrācijas un patvēruma politikas jomā.
Tāpēc ir skaidrs, ka jādara kaut kas vairāk. Savstarpējas atzīšanas princips, kas ir savstarpējas sadarbības stūrakmens, nav pietiekami apzināts. Lai mēs varētu sagatavot visefektīvākos risinājumus, mums patiesi ir jāatrod problēmas sakne, nosakot cēloni šiem bēdīgi zemajiem uzlabojumiem.
Es uzskatu, ka galvenais cēlonis ir dalībvalstu savstarpējas informētības un uzticības trūkums, un tāpēc ziņojumā uzsveru mācību, novērtējuma, informācijas apmaiņas un labās prakses nozīmi.
Ja runa ir par mācībām, mums jāņem vērā ievērojamie uzlabojumi, ko nodrošināja Eiropas Tiesisko mācību tīkla piedāvātās mācības. Lai veidotu spēcīgāku vienoto tiesisko kultūru, kas mums vēl joprojām trūkst, pēc manām domām, mums katrā ziņā ir jāpārskata pašreizējais mācību modelis, kura pamatā ir valstu augstskolu programmas. Šī iemesla dēļ es uzsveru vajadzību pāriet uz labi organizētu Eiropas mācību institūtu tiesnešiem un juristiem, nodrošinātu ar piemērotiem līdzekļiem, bet tajā pašā laikā ir jāizvairās no bezjēdzīgas atkārtošanās pašreizējo iestāžu vidū un jāatzīmē valstu augstskolu nozīmīgā loma.
Otrkārt, mums ir vajadzīgs daudz efektīvāks vispārējais novērtējuma mehānisms tiesām, tiesu varas iestādēm un Eiropas Savienības direktīvu ieviešanai. Tāpēc ziņojumā tiek piedāvāts izveidot ekspertu grupu, lai tā pastāvīgi pārraudzītu Kopienas likumu piemērošanu un tiesu kvalitāti un efektivitāti, par pamatu ņemot Šengenas savstarpējas novērtēšanas sistēmas modeli. Tās nolūks ir arī noteikt visas vājās vietas sistēmā un tiesiskās nepilnības tiesiskajā sadarbībā krimināltiesību jomā, lai nodrošinātu Eiropas likumdevēja iestādes ar visiem informācijas resursiem, kas ir vajadzīgi piemērotam politiskajam un normatīvajam novērtējumam."@lv13
"Signor Presidente, onorevoli colleghi, innanzitutto vorrei esprimere un sentito ringraziamento a tutti coloro, tutti i colleghi e funzionari che hanno collaborato a migliorare il testo che domani andremo a votare. Un ringraziamento particolare va al collega Demetriou, dalla cui precedente ottima raccomandazione prende spunto il mio rapporto.
Per ultimo, l'utilizzo delle nuove tecnologie, molto importante per la raccolta dati, rafforzando i sistemi banche esistenti e la circolazione delle informazioni. Auspico che con il voto di domani si possa ripetere l'eccellente risultato ottenuto nella commissione LIBE.
Ho lavorato avendo sempre ben presente la necessità di fornire delle utili indicazioni per la costruzione di un autentico spazio europeo di cooperazione giudiziaria e spero, anzi ne sono convinta, che il mio lavoro possa tornare utile alla prossima Presidenza svedese, cui spetterà il difficile compito di elaborare il programma di Stoccolma.
Nel merito, nella redazione del testo sono partita da due considerazioni: la prima è che i processi penali hanno numerose e importanti implicazioni sulle libertà fondamentali, tanto delle vittime dei reati quanto degli indagati e imputati. La priorità, allora, che questo Parlamento non può mancare di sottolineare, il nodo principale del mio rapporto è l'attenzione al rispetto dei diritti umani.
Nella raccomandazione, ampio spazio è dedicato proprio alla difesa dei diritti fondamentali, con particolare attenzione alla protezione delle vittime, alle condizioni delle carceri, ai diritti dei detenuti, alle garanzie procedurali, tra le altre il diritto ad una comunicazione dei diritti e all'assistenza di un difensore d'ufficio, il diritto alla prova, il diritto di essere informati della natura e dei motivi dell'accusa e di accedere agli atti rilevanti in una lingua comprensibile, il diritto quindi ad un interprete.
La seconda considerazione dalla quale muovo è che, come si evince dalla relazione sull'attuazione del programma dell'Aia per il 2007, il livello di realizzazione per quanto attiene la cooperazione giudiziaria in materia penale è stato piuttosto basso, mentre soddisfacenti sviluppi sono stati registrati in altri settori, come per esempio la cooperazione in materia civile, la gestione delle frontiere, l'immigrazione, le politiche di asilo.
È chiaro allora che occorre fare qualcosa di più. Il principio del reciproco riconoscimento, pietra miliare della cooperazione giudiziaria, è lungi dall'essere realizzato in maniera soddisfacente. Bisogna arrivare alla radice del problema, individuando quelle che sono le cause di questo scarso incremento, in modo da poter approntare le soluzioni più efficaci.
Bene, le cause principali, io credo, risiedono nella mancanza di conoscenza e di fiducia reciproca tra gli Stati, ed ecco quindi che nel rapporto pongo l'accento sulla formazione, sulla valutazione, sullo scambio di informazioni e buone pratiche.
Quanto alla formazione, non bisogna certo dimenticare i notevoli passi avanti fatti in particolare grazie al contributo formativo offerto dalla rete europea di formazione giudiziaria. Tuttavia, a mio parere, occorre andare oltre il modello formativo attuale basato prevalentemente sulle scuole di specializzazione nazionali per costruire una più forte cultura giuridica comune che è ancora carente. Per questo ho avvertito l'esigenza di andare verso un istituto europeo di formazione per magistrati ed avvocati, ben strutturato, con risorse adeguate, richiamando però la necessità di evitare inutili duplicazioni con quanto esiste già e attribuendo alle scuole nazionali un ruolo importante.
Il secondo punto: occorre un meccanismo più efficace di valutazione a tutto campo della giustizia, delle autorità giudiziarie, dell'implementazione delle direttive dell'Unione europea. Si propone quindi la costituzione di un gruppo di esperti per il monitoraggio permanente dell'applicazione del diritto comunitario e della qualità ed efficienza della giustizia, sul modello del sistema di mutua valutazione di Schengen. Lo scopo è anche quello di identificare le eventuali debolezze che ci sono e carenze legislative in materia di cooperazione giudiziaria penale, in modo da fornire al legislatore europeo tutti gli strumenti informativi necessari a una corretta valutazione politica e normativa."@mt15
"Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik wil graag beginnen met iedereen hartelijk te bedanken, alle collega´s en alle ambtenaren die een bijdrage hebben geleverd aan de tekst waar wij morgen over zullen stemmen. Mijn bijzondere dank gaat uit naar de heer Demetriou, wiens voorgaande uitstekende aanbeveling het uitgangspunt voor mijn verslag vormde.
Mijn laatste punt betreft het gebruik van nieuwe technologieën, die zeer belangrijk zijn voor het verzamelen van gegevens en bestaande databanken en de informatieverspreiding kunnen versterken. Ik hoop dat tijdens de stemming morgen hetzelfde uitstekende resultaat wordt bereikt als in de Commissie burgerlijke vrijheden, justitie en binnenlandse zaken.
In mijn werk ben ik mij er altijd sterk van bewust geweest dat nuttige vingerwijzingen moeten worden gegeven voor de opbouw van een echte Europese ruimte van justitiële samenwerking en ik hoop, nee, ik ben er zelfs van overtuigd dat mijn werk ook van nut zal zijn voor het komende Zweedse voorzitterschap, dat voor de moeilijke taak zal worden gesteld om het programma van Stockholm uit te werken.
Bij de opstelling van de tekst ben ik uitgegaan van twee overwegingen. De eerste overweging was dat strafprocessen belangrijke gevolgen hebben voor de grondvrijheden van zowel de slachtoffers van misdrijven als de verdachten en gedaagden. De prioriteit die dit Parlement niet kan nalaten te benadrukken, en die tevens het kernpunt van mijn verslag vormt, betreft dan ook de eerbiediging van de mensenrechten, die al onze aandacht verdient.
In de aanbeveling is veel aandacht besteed aan de verdediging van de grondrechten, vooral als het gaat om de bescherming van slachtoffers, de gevangenisomstandigheden, de rechten van gevangenen en de procedurele waarborgen, inclusief het recht op “verklaring van rechten”, het recht op bijstand door een ambtshalve aangewezen advocaat, het recht bewijs aan te voeren, het recht op informatie over de aard en de reden van de tenlastelegging en het recht op toegang tot al ter zake doende stukken in een taal die begrijpelijk is, dat wil zeggen het recht op een tolk.
De tweede overweging waarvan ik – zoals blijkt uit het verslag over de uitvoering van het Haags Programma – 2007 – ben uitgegaan is dat de in strafzaken bereikte mate van justitiële samenwerking nog steeds vrij beperkt is, terwijl er wel bevredigende resultaten zijn bereikt op andere gebieden, zoals bij justitiële samenwerking in burgerlijke zaken, grensbeheer, immigratie en asielbeleid.
Het is daarom duidelijk dat er meer gedaan moet worden. Het principe van wederzijdse erkenning – de hoeksteen van justitiële samenwerking – is nog lang niet in voldoende mate verwezenlijkt. Wij moeten nagaan waar de wortel van het probleem ligt en de redenen zien te achterhalen waarom er zo weinig schot in zit, zodat wij de meest effectieve oplossingen kunnen voorbereiden.
Ik denk dat de belangrijkste oorzaken gelegen zijn in het feit dat men elkaar niet kent en er een gebrek aan wederzijds vertrouwen is tussen de landen, en daarom leg ik in mijn verslag de nadruk op opleiding, beoordeling, informatie-uitwisseling en goede praktijken.
Wat opleiding betreft mogen wij zeker niet vergeten dat er aanzienlijke stappen vooruit zijn gezet, in het bijzonder dankzij de opleidingsactiviteiten van het Europees netwerk voor justitiële opleiding. Naar mijn mening moeten wij echter verder gaan dan het huidige opleidingsmodel, dat voornamelijk is gebaseerd op nationale justitiële opleidingen, en moeten wij ijveren voor een meer gemeenschappelijke rechtplegingscultuur, die nu nog ontbreekt. Daarom is het volgens mij noodzakelijk om een Europees opleidingsinstituut voor rechters en advocaten op te zetten met een stevige en adequate structuur en voldoende middelen, waarbij ik echter tevens eraan wil herinneren dat het noodzakelijk is om het nodeloos dupliceren van bestaande instellingen te voorkomen en de nationale scholen een belangrijke rol te laten spelen.
Ten tweede is er behoefte aan een doeltreffender mechanisme van effectbeoordeling dat heel het gebied van justitie, justitiële autoriteiten en de uitvoering van de richtlijnen van de Europese Unie bestrijkt. Daarom wordt voorgesteld om een deskundigengroep in te stellen voor continu toezicht op de uitvoering van het Gemeenschapsrecht en op de kwaliteit en de doeltreffendheid van de rechtspraak, naar voorbeeld van het wederzijdse evaluatiesysteem van Schengen. Het doel hiervan is ook om de eventuele zwakke punten en tekortkomingen in de wetgeving op het gebied van justitiële samenwerking in strafzaken op te sporen, teneinde de Europese wetgever van alle informatiebronnen te voorzien die benodigd zijn voor een correcte politieke en legislatieve beoordeling."@nl3
"Panie przewodniczący, panie i panowie! Zacznę od gorących podziękowań dla wszystkich pań i panów posłów oraz urzędników, którzy przyczynili się do ulepszenia tekstu, który jutro trafi pod głosowanie. Jestem szczególnie wdzięczna panu posłowi Demetriou, którego doskonałe zalecenia posłużyły za punkt wyjścia do mojego sprawozdania.
Na koniec powiem o stosowaniu nowych technologii, które są bardzo ważne przy gromadzeniu danych, usprawniają istniejące systemy baz danych oraz obieg informacji. Mam nadzieję, że podczas jutrzejszego głosowania dojdzie do powtórzenia wspaniałego wyniku osiągniętego przez Komisję Wolności Obywatelskich, Sprawiedliwości i Spraw Wewnętrznych.
W mojej pracy zawsze zważałam na potrzebę dostarczenia przydatnych wytycznych do budowy autentycznej europejskiej przestrzeni współpracy prawnej i mam nadzieję, a wręcz jestem przekonana, że moja praca okaże się przydatna dla nadchodzącej prezydencji szwedzkiej, która stanie przed trudnym zadaniem przygotowania projektu programu sztokholmskiego.
Opracowując projekt tekstu, zaczęłam od dwóch aspektów: po pierwsze, postępowanie karne wiąże się z wieloma ważnymi następstwami dla podstawowych wolności, zarówno wobec ofiary przestępstwa, jak i podejrzanych i podsądnych. Sprawą priorytetową, której wyeksponowania Parlament nie może poniechać, jak również sednem mojego sprawozdania jest poszanowanie praw człowieka.
W zaleceniu wiele miejsca poświęcono właśnie obronie praw podstawowych, ze szczególnym uwzględnieniem ochrony ofiary, warunków w więzieniach, praw osadzonych i gwarancji procesowych, w tym prawa do poznania swoich praw oraz pomocy adwokata z urzędu, prawa do przedstawiania dowodów, prawa to informacji o charakterze i podstawach zarzutów oraz prawa dostępu do akt sprawy w zrozumiałym języku, czyli prawa do tłumacza.
Drugi aspekt będący podstawą mojego sprawozdania, jak można zobaczyć w sprawozdaniu w sprawie wdrażania programu haskiego za 2007 rok, polega na tym, że poziom wdrażania w odniesieniu do współpracy prawnej w sprawach karnych jest dość niski, choć w innych dziedzinach odnotowano zadowalające postępy — m.in. w sferze współpracy w sprawach cywilnych, zarządzaniu granicami, polityce imigracyjnej i azylowej.
Jest zatem jasne, że coś należy zrobić. Poszanowanie zasady wzajemnego uznawania, czyli podwaliny wzajemnej współpracy, jest znacznie poniżej zadowalającego poziomu. Musimy dotrzeć do podłoża problemu i znaleźć przyczyny nie spełniającego oczekiwań, nikłego postępu, abyśmy mogli przygotować najskuteczniejsze rozwiązania.
Uważam, że główna przyczyna tkwi w braku obustronnej świadomości i zaufania między państwami i dlatego w sprawozdaniu kładę nacisk na szkolenia, ocenę, wymianę informacji i dobrych praktyk.
Jeżeli chodzi o szkolenia, nie możemy przeoczyć znaczących postępów poczynionych, zważywszy zwłaszcza na wkład europejskiej sieci szkolenia kadr wymiaru sprawiedliwości. Tym niemniej, moim zdaniem, aby zbudować silniejszą wspólną strukturę wymiaru sprawiedliwości, której wciąż brakuje, musimy wyjść poza obecny model szkoleniowy oparty głównie na krajowych szkołach podyplomowych. Dlatego podkreśliłam potrzebę działania w kierunku utworzenia dobrze zorganizowanego i dysponującego odpowiednimi zasobami europejskiego instytutu szkoleniowego dla sędziów i prawników procesowych. Nadmieniłam też o potrzebie uniknięcia niepotrzebnego powielania zadań istniejących placówek oraz zaakcentowałam ważną rolę krajowych szkół prawa.
Po drugie: potrzebujemy skutecznego, wszechstronnego systemu oceny wymiaru sprawiedliwości, władzy sądowniczej oraz wdrażania dyrektyw unijnych. Sprawozdanie zawiera propozycję utworzenia grupy ekspertów w celu stałego monitorowania stosowania prawa wspólnotowego oraz jakości i skuteczności wymiaru sprawiedliwości, według modelu wzajemnej oceny z Schengen. Wszak jej celem jest określenie słabych stron systemu oraz niedociągnięć prawnych we współpracy sądowej w sprawach karnych po to, by dostarczyć prawodawcy europejskiemu wszystkie zasoby informacji wymagane do prawidłowej oceny politycznej i regulacyjnej."@pl16
"Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, gostaria de começar por agradecer calorosamente a todos, a todos os colegas e funcionários que deram o seu contributo para melhorar o texto que votaremos amanhã. Agradeço, em especial, ao senhor deputado Demetriou, autor da anterior recomendação, excelente, que serviu de ponto de partida para o meu relatório.
Por último, a utilização de novas tecnologias, que são de extrema importância para a recolha de dados, reforça os sistemas de bases de dados existentes e a circulação da informação. Espero que o resultado da votação de amanhã seja uma repetição do conseguido na Comissão das Liberdades Cívicas, da Justiça e dos Assuntos Internos.
No meu trabalho tive sempre presente a necessidade de proporcionar orientações úteis para a construção de um autêntico espaço europeu de cooperação judiciária e, espero, ou melhor, é essa a minha convicção, que o meu trabalho possa também ser útil à próxima Presidência sueca, que terá por diante a difícil tarefa de elaborar o programa de Estocolmo.
Parti de duas considerações na elaboração do texto: a primeira é a de que os processos penais têm numerosas e importantes implicações para as liberdades fundamentais, quer para as vítimas do crime, quer para os suspeitos e acusados. Assim sendo, a prioridade que este Parlamento não deve deixar de salientar, e que é o cerne do meu relatório, é, por conseguinte, a atenção ao respeito pelos direitos humanos.
Na recomendação, é dedicado um amplo espaço precisamente à defesa dos direitos fundamentais, prestando-se uma particular atenção à protecção das vítimas, às condições de detenção, aos direitos dos reclusos e às garantias processuais, incluindo o direito a ser informados dos seus direitos e à assistência de um advogado oficioso, o direito à prova, o direito a ser informado quanto à natureza e motivos da acusação e ao acesso aos documentos relevantes numa língua que compreenda e, portanto, o direito a um intérprete.
A segunda consideração em que baseei o meu relatório é a de que, como poderá ser visto no relatório sobre a implementação do Programa da Haia para 2007, o nível de concretização da cooperação judiciária em matéria penal é bastante baixo, embora se tenha registado uma evolução satisfatória noutros sectores, tais como a cooperação em matéria civil, a gestão das fronteiras e as políticas de imigração e asilo.
É, pois, evidente que é preciso agir. O princípio do reconhecimento mútuo, a pedra angular da cooperação judiciária, está muito longe de ter sido concretizado de forma satisfatória. É preciso que cheguemos às raízes do problema, identificando as causas deste escasso e desapontante progresso, para que possamos preparar as soluções mais eficazes.
Creio que as principais causas residem na falta de conhecimentos e de confiança recíprocos entre os Estados, e, por isso, no relatório, coloco a ênfase na formação, avaliação e intercâmbio de informação e boas práticas.
No que se refere à formação, é certamente preciso não esquecer os consideráveis avanços efectuados, em particular, graças ao contributo em matéria de formação dado pela Rede Europeia de Formação Judiciária. Todavia, na minha opinião, é forçoso que avancemos para além do actual modelo de formação assente sobretudo nas escolas de especialização nacionais, a fim de construir uma cultura judiciária comum mais forte, de que ainda carecemos. Por isso, salientei a exigência de optarmos por um instituto europeu de formação de magistrados bem organizado, com recursos adequados, referindo, no entanto, a necessidade de evitar duplicações inúteis com o que já existe e atribuindo às escolas nacionais um papel importante.
Em segundo lugar: é necessário um mecanismo mais eficaz de avaliação geral da justiça, das autoridades judiciais e da aplicação das directivas da União Europeia. Por conseguinte, o relatório propõe a criação de um grupo de especialistas para a monitorização permanente da aplicação do direito comunitário e da qualidade e eficácia da justiça, com base no modelo de avaliação mútua de Schengen. O seu objectivo é também identificar eventuais fraquezas do sistema e lacunas legislativas na esfera da cooperação judiciária em matéria penal, a fim de dotar o legislador europeu de todos os recursos de informação necessários para uma avaliação política e regulamentar adequada."@pt17
"Domnule preşedinte, doamnelor şi domnilor, aş dori să încep prin a adresa mulţumiri călduroase tuturor, colegilor mei deputați şi funcţionarilor care au contribuit la îmbunătăţirea textului pe care îl vom vota mâine. Mulţumiri speciale domnului Demetriou, a cărui excelentă recomandare prealabilă a reprezentat un punct de plecare în raportul meu.
În sfârşit, utilizarea noilor tehnologii, care sunt foarte importante pentru colectarea de date, consolidează sistemele de baze de date existente şi circulaţia informaţiei. Sper ca votul de mâine să reprezinte un ecou al rezultatului excelent obţinut în cadrul Comisiei pentru libertăţi civile, justiţie şi afaceri interne.
În activitatea mea, am fost întotdeauna conştientă de necesitatea de a oferi orientările necesare pentru construirea unui spaţiu european autentic de cooperare judiciară şi sper, sunt convinsă chiar, că munca mea poate fi din nou de folos în cadrul apropiatei preşedinţii suedeze, care se va confrunta cu dificila sarcină a redactării Programului de la Stockholm.
Când am redactat textul am început cu două considerente: primul era că procesele penale prezintă numeroase implicaţii importante pentru libertăţile fundamentale, atât pentru victimele infracţiunilor, cât şi pentru suspecţi şi pârâţi. Prioritatea pe care acest Parlament nu poate să nu o evidenţieze şi cheia de boltă a raportului meu este, aşadar, accentul asupra respectării drepturilor omului.
În recomandare, s-a alocat mult spaţiu tocmai apărării drepturilor fundamentale, acordându-se o atenţie deosebită protecţiei victimelor, condiţiilor din închisoare, drepturilor deţinuţilor şi garanţiilor procesuale, inclusiv dreptul acestora de a li se citi drepturile şi dreptul la asistenţă din partea unui avocat numit oficial, dreptul la probe, dreptul de a fi informaţi cu privire la natura şi motivele acuzării şi dreptul de acces la documentele relevante, într-o limbă inteligibilă, precum şi dreptul la un interpret.
Al doilea considerent pe care mi-am întemeiat raportul este acela că, astfel cum se poate remarca din raportul privind punerea în aplicare a Programului de la Haga pentru 2007, gradul de punere în aplicare în ceea ce priveşte cooperarea juridică în domeniul penal este oarecum redus, chiar dacă în alte sectoare s-au înregistrat rezultate satisfăcătoare, de exemplu în domeniul cooperării civile, al gestionării frontierelor, al politicilor în materie de imigraţie şi azil.
Prin urmare, este limpede că trebuie să se facă ceva. Principiul recunoaşterii reciproce, piatra de temelie a cooperării reciproce, este foarte departe de a fi recunoscut în mod corespunzător. Este necesar să ajungem la rădăcina problemei, identificând cauzele acestei creşteri surprinzător de reduse, astfel încât să putem pregăti soluţiile cele mai eficiente.
Cred că principalele cauze sunt legate de lipsa conştientizării şi încrederii reciproce dintre state, prin urmare, în raport pun accent pe formare, evaluare, schimbul de informaţii şi bunele practici.
Când este vorba despre formare, cu siguranţă nu trebuie să trecem cu vederea măsurile considerabile care au fost luate, în special prin aportul în acest sens al Reţelei Europene de Formare Judiciară. În opinia mea, este necesar totuşi să depăşim modelul de formare actual, bazat, în special, pe şcoli naţionale destinate absolvenţilor de studii superioare, pentru a construi o cultură judiciară comună mai puternică, care încă lipseşte. Din acest motiv, am subliniat necesitatea promovării unui institut european de formare bine organizat, adresat judecătorilor şi avocaţilor, cu resurse adecvate, însă m-am referit la necesitatea evitării unei duplicări inutile a structurilor existente şi am accentuat rolul important al şcolilor naţionale.
În al doilea rând: avem nevoie de un mecanism mai eficient de evaluare completă a justiţiei, a autorităţilor judiciare şi a punerii în aplicare a directivelor europene. Prin urmare, raportul propune crearea unui grup de experţi care să monitorizeze permanent aplicarea dreptului comunitar şi calitatea şi eficienţa justiţiei, după modelul reprezentat de sistemul Schengen de evaluare reciprocă. Scopul acestuia este, de asemenea, acela de a identifica orice slăbiciune a sistemului şi orice deficienţe legislative în materia cooperării judiciare penale, pentru a-i oferi legiuitorului european toate resursele de informare necesare pentru o evaluare politică şi de reglementare corespunzătoare."@ro18
"Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, v úvode by som rada všetkým srdečne poďakovala, všetkým kolegom poslancom a úradníkom, ktorí prispeli k zlepšeniu textu, o ktorom budeme zajtra hlasovať. Osobitná vďaka patrí pánovi Demetriovi, ktorého predchádzajúce skvelé odporúčania poskytli štartovací bod pre moju správu.
Na záver, používanie nových technológií, ktoré sú veľmi dôležité pre zbieranie údajov, posilňuje existujúce databázové systémy a obeh informácií. Dúfam, že pri zajtrajšom hlasovaní sa zopakujú výborné výsledky dosiahnuté vo Výbore pre občianske slobody, spravodlivosť a vnútorné veci.
Vo svojej práci som si vždy bola vedomá potreby poskytovať užitočné usmernenia pre tvorbu pravého európskeho priestoru pre právnu spoluprácu a dúfam, vlastne som aj presvedčená, že moja práca môže byť opäť užitočná pre nastávajúce švédske predsedníctvo, ktoré bude čeliť zložitej úlohe tvorby návrhu Štokholmského programu.
Pri tvorbe návrhu textu som začala dvoma úvahami. Prvá bola, že súdne konanie má množstvo dôležitých dôsledkov na základné slobody obetí zločinu, ako aj podozrivých a obžalovaných. Prioritou, ktorú tento Parlament nesmie prestať zdôrazňovať, a hlavnou podstatou mojej správy je preto zameranie na rešpektovanie ľudských práv.
Veľa priestoru v odporúčaní bolo venovaného práve obrane základných práv s osobitným zreteľom na ochranu obetí, podmienky vo väzniciach, práva väzňov a procesné záruky vrátane práva byť informovaný o svojich právach a práva na pomoc oficiálne stanoveného advokáta, práva svedčiť, práva byť informovaný o povahe a dôvodoch obvinenia a získať prístup k príslušným dokumentom v zrozumiteľnom jazyku, tým pádom právo na tlmočníka.
Druhá úvaha, na ktorej som založila svoju správu, je, že ako sa dá vidieť zo správy o realizácii Haagskeho programu pre rok 2007, úroveň zavádzania s ohľadom na právnu spoluprácu v trestnej oblasti bola pomerne nízka, hoci sme zaregistrovali uspokojivý vývoj v iných oblastiach, ako napríklad občianska spolupráca, riadenie hraníc, prisťahovalectvo a azylová politika.
Preto je jasné, že sa musí urobiť viac. Zásada vzájomného uznávania, základný kameň vzájomnej spolupráce, má ešte ďaleko od uspokojivého uznania. Musíme sa dostať k jadru problému, identifikovať príčiny tohto znepokojivo nízkeho nárastu, aby sme vedeli pripraviť čo najúčinnejšie riešenia.
Verím, že hlavné príčiny spočívajú v nedostatku obojstrannej vnímavosti a dôvery medzi štátmi, a preto v správe kladiem dôraz na školenie, hodnotenie, výmenu informácií a dobrú prax.
Čo sa týka odborného vzdelávania, nesmieme určite prehliadnuť značné pokroky dosiahnuté vďaka vzdelávaniu poskytovanom Európskou sieťou odbornej justičnej prípravy. Podľa môjho názoru musíme jednako prekročiť súčasný model vzdelávania založený hlavne na vnútroštátnych postgraduálnych školách, aby sa vybudovala silnejšia všeobecná justičná kultúra, ktorá stále chýba. Z tohto dôvodu som zdôraznila potrebu smerovať k dobre organizovanému Európskemu inštitútu pre odborné vzdelávanie sudcov a právnikov s primeranými zdrojmi, pričom je potrebné vyhnúť sa bezúčelnému duplikovaniu existujúcich zariadení, a zdôraznila som významnú úlohu národných škôl.
Po druhé, potrebujeme účinnejší všestranný hodnotiaci mechanizmus justície, súdnych orgánov a uplatňovania smerníc Európskej únie. Správa preto navrhuje zostaviť skupinu odborníkov, aby neustále monitorovali dodržiavanie práva Spoločenstva a kvalitu a účinnosť súdnictva podľa modelu schengenského systému vzájomného hodnotenia. Jej účelom je tiež identifikovať akékoľvek slabé miesta v systéme a právne nedostatky súdnej spolupráce v trestných veciach, aby sa európskym zákonodarcom poskytli všetky informácie potrebné na správne politické a regulačné hodnotenie."@sk19
"Gospod predsednik, gospe in gospodje, naj začnem s toplo zahvalo vsem, vsem kolegom poslancem in uradnikom, ki so prispevali k izboljšanju besedila, o katerem bomo glasovali jutri. Posebej hvaležna sem gospodu Demetriouju, katerega prejšnje odlično priporočilo je bilo izhodišče za moje poročilo.
Nazadnje, uporaba novih tehnologij, ki so zelo pomembne za zbiranje podatkov, krepi obstoječe sisteme podatkovnih zbirk in kroženje informacij. Upam, da bo jutrišnje glasovanje ponovitev odličnega rezultata, doseženega v Odboru za državljanske svoboščine, pravosodje in notranje zadeve.
Pri svojem delu sem se ves čas zelo zavedala potrebe po zagotovitvi uporabnih smernic za vzpostavitev pristnega evropskega prostora za pravosodno sodelovanje in upam, pravzaprav sem prepričana, da utegne biti moje delo ponovno uporabno za prihodnje švedsko predsedstvo, ki bo soočeno s težavno nalogo priprave osnutka stockholmskega programa.
Pri pripravi osnutka besedila sem začela z dvema premislekoma: prvi je bil, da imajo kazenski postopki številne in pomembne posledice za temeljne svoboščine tako žrtev kaznivih dejanj kot osumljencev in obtožencev. Zato sta prednostna naloga, ki jo mora ta parlament nujno izpostaviti, in glavno jedro mojega poročila osredotočenost na spoštovanje človekovih pravic.
V priporočilu je bilo veliko prostora namenjenega prav varovanju človekovih pravic, pri čemer je bila pozornost namenjena predvsem zaščiti žrtev, razmeram v zaporih, pravicam zapornikov in postopkovnim jamstvom, vključno s pravico do seznanitve s pravicami in pomoči uradno imenovanega zagovornika, pravico do navedbe dokazov, pravico do seznanitve z naravo in razlogi za obtožbe in do dostopa do zadevnih dokumentov v razumljivem jeziku, torej pravico do tolmača.
Drugi pomislek, na podlagi katerega sem pripravila svoje poročilo, je, da je bila, kakor je razvidno iz poročila o izvajanju haškega programa za leto 2007, stopnja izvajanja v povezavi s pravosodnim sodelovanjem v kazenskih zadevah nekoliko nizka, čeprav je bil v drugih sektorjih, kot so sodelovanje v civilnih zadevah, upravljanje mej, politika priseljevanja in azilna politika, zabeležen zadovoljiv razvoj dogodkov.
Zato je jasno, da je treba narediti več. Izvajanje načela vzajemnega priznavanja, temelja medsebojnega sodelovanja, je zelo nezadovoljivo. Problemu moramo priti do dna in določiti vzroke za to nezadostno povečanje, tako da bomo lahko pripravili najučinkovitejše rešitve.
Menim, da so glavni vzroki v pomanjkanju vzajemnega poznavanja in zaupanja med državami, zato v poročilu poudarjam usposabljanje, ocenjevanje ter izmenjavo informacij in dobrih praks.
Kar zadeva usposabljanje, vsekakor ne smemo spregledati bistvenega napredka, doseženega v več pogledih zlasti zaradi prispevka evropske mreže za sodniško usposabljanje na področju usposabljanja. Vendar menim, da moramo vseeno preseči sedanji model usposabljanja, ki v glavnem temelji na nacionalnih šolah za podiplomsko izobraževanje, če naj vzpostavimo močnejšo skupno pravosodno kulturo, ki je še vedno ni. Zaradi tega sem izpostavila potrebo po razvoju v dobro organiziran evropski inštitut za usposabljanje sodnikov in odvetnikov z ustreznimi sredstvi, opozorila pa sem tudi na potrebo po preprečevanju nepotrebnega podvajanja med obstoječimi ustanovami in izpostavila pomembno vlogo nacionalnih šol.
Drugič: potrebujemo učinkovitejši vsestranski mehanizem ocenjevanja pravosodja, pravosodnih organov in izvajanja direktiv Evropske unije. Poročilo zato predlaga ustanovitev skupine strokovnjakov, ki bo stalno spremljala uporabo prava Skupnosti ter kakovost in učinkovitost pravosodja, po vzoru schengenskega sistema vzajemnega ocenjevanja. Namen te skupine je tudi določiti vse slabosti sistema in zakonodajne pomanjkljivosti na področju pravosodnega sodelovanja v kazenskih zadevah, da bo imel evropski zakonodajalec na voljo vse vire informacij za pravilno ocenjevanje politik in ureditev."@sl20
"Herr talman, mina damer och herrar! Jag vill börja med ett varmt tack till alla, alla parlamentsledamöter och tjänstemän som har bidragit till att förbättra den text vi ska rösta om i morgon. Jag är särskilt tacksam mot Panayiotis Demetriou, vars tidigare utmärkta rekommendation blev startpunkten för mitt betänkande.
Till sist, användning av ny teknik, som är mycket viktigt för datainsamling, stärker de befintliga databassystemen och informationsutbytet. Jag hoppas att morgondagens omröstning kommer att bli en upprepning av det goda resultat som uppnåddes i utskottet för medborgerliga fri- och rättigheter samt rättsliga och inrikes frågor.
Under arbetets gång var jag mycket medveten om behovet av att ge användbara riktlinjer för uppbyggnaden av ett EU-område för rättsligt samarbete och jag hoppas, eller jag är rättare sagt övertygad om, att mitt arbete kan bli till nytta för det svenska ordförandeskapet som kommer att få den svåra uppgiften att upprätta Stockholmsprogrammet.
Jag började med att överväga två punkter när jag utarbetade texten: den första var att straffrättsprocesser på många olika och viktiga sätt påverkar de grundläggande friheterna, såväl för brottsoffer som för misstänkta och tilltalade. Det första som parlamentet inte får underlåta att betona och huvudpunkten i mitt betänkande är därför fokus på respekten för de mänskliga rättigheterna.
I rekommendationen ägnades mycket utrymme åt just skyddet av de grundläggande rättigheterna, med särskild betoning på att skydda brottsoffren, på förhållandena i fängelser, de intagnas rättigheter och rättssäkerhetsgarantier. Detta inkluderar rätten att informeras om sina rättigheter och att få hjälp av en offentligt utsedd jurist, rätten att lägga fram bevis, rätten att informeras om anklagelsernas karaktär och motiv och om anledningarna till misstanke och rätten att få tillgång till alla relevanta handlingar på ett språk som den misstänkte/tilltalade förstår samt rätten till tolk.
Den andra punkten som jag baserade mitt betänkande på var, som man kan se i betänkandet om genomförandet av Haagprogrammet 2007, att genomförandegraden avseende det straffrättsliga samarbetet var ganska låg, trots att tillfredsställande framsteg kunde märkas inom andra områden som civilrättsligt samarbete, gränsförvaltning, invandring och asylpolitik.
Det står därför klart att mer måste göras. Principen om ömsesidigt erkännande, själva hörnstenen i det ömsesidiga samarbetet, är långt ifrån tillräckligt erkänd. Vi måste komma till roten av problemet och hitta orsakerna till denna låga ökning så att vi kan ta fram de mest effektiva lösningarna.
Jag tror att de viktigaste orsakerna ligger i avsaknaden av ömsesidig medvetenhet och förtroende mellan medlemsstaterna, och i betänkandet betonade jag därför utbildning, utvärdering, informationsutbyte och god praxis.
När det gäller utbildning får vi absolut inte glömma de betydande framsteg som särskilt gjorts tack vare utbildningsbidragen från det europeiska nätverket för rättslig utbildning. Jag anser att vi i vilket fall som helst måste gå längre än dagens utbildningsmodell som huvudsakligen grundas på nationell vidareutbildning inom högskolan för att kunna bygga upp en starkare gemensam rättskultur, som vi fortfarande saknar. Därför betonade jag behovet av att vi arbetar mot att uppnå ett välorganiserat europeiskt utbildningsinstitut för domare och jurister, med tillräckliga resurser, samtidigt som jag påpekade att vi måste undvika meningslöst dubbelarbete i de befintliga utbildningsinstituten och betonade de nationella utbildningarnas viktiga roll.
För det andra behöver vi en effektivare generell mekanism för att utvärdera rättsväsendet, de rättsliga myndigheternas arbete och genomförandet av EU-direktiven. I betänkande föreslås därför att man inrättar en expertgrupp som permanent övervakar tillämpningen av gemenskapsrätten och rättsväsendets kvalitet och effektivitet enligt samma modell som det ömsesidiga utvärderingssystemet för Schengen. Syftet är också att identifiera eventuella svagheter i systemet och juridiska brister i det straffrättsliga samarbetet för att förse det europeiska lagstiftningsorganet med all den information som behövs för en korrekt politisk och rättslig bedömning."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata |
"relatrice"15,12
|
| lpv:videoURI |
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples