Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-04-02-Speech-4-019"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-04-02"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Sistemul comunitar de etichetare ecologică - Participarea voluntară a organizaţiilor la un sistem comunitar de management de mediu şi audit (EMAS) (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"da"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20090402.6.4-019"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-04-02-Speech-4-020⁶
lpv:speaker	lp:Johannes Lebech⁶
lpv:spoken text	"Hr. formand! Først og fremmest tak til ordføreren og skyggeordføreren for et godt samarbejde. Jeg synes, at vi har nået et rigtigt godt resultat. Sidste efterår udgav Verdensnaturfonden en rapport, der viste, at vi bliver nødt til at have to planeter, når vi når frem til midten af 2030'erne, hvis vi fortsætter med at bruge jordens ressourcer, som vi gør lige nu. Vi bruger simpelthen for meget her på kloden. Vi bruger det hurtigere, end det kan nå at regenerere sig selv. Det må vi lave om på, hvis vi vil forhindre en økologisk krise. Måden, vi bruger ressourcerne på, skal omlægges, og det er ikke kun politikerne, der har et ansvar her, det gælder også producenten og forbrugeren. Det miljømærke, vi nu reviderer, er et værktøj, der skal fremme produktionen og salget af varer, der er fremstillet på en bæredygtig måde. Et af mærkets svagheder er, at det ikke er særlig kendt blandt forbrugerne (og her er jeg i øvrigt enig med Wijkman), og derfor er det heller ikke særlig attraktivt for producenter. Hvis ikke producenten kan bruge mærket til at markedsføre en god vare, hvorfor så forsøge at fremstille den mest bæredygtige inden for en varegruppe? Det er også en problemstilling, vi har forsøgt at ændre med de nye ideer. Der bliver nu stillet et klart krav til medlemslandene og Kommissionen om, at de skal komme med en handlingsplan, der fremmer kendskabet til miljømærket gennem forskellige kampagner. Vi har haft en stor diskussion om fødevarer, og jeg synes, at vi er kommet frem til en fornuftig løsning. Kommissionens forslag om kun at se på forarbejdede fødevarer og kun at se på transport, emballage og forarbejdning – det bliver ikke enden. I stedet har vi bedt om en omfattende undersøgelse omkring, hvordan vi bedst får fødevarer med ind under miljømærkeordningen, der så kan sikre, at vi får gjort tingene på den rigtige måde fra starten af og ikke får forvirring med hensyn til økologisk mærkning i øvrigt. Til slut vil jeg gøre opmærksom på, at mærket nu også belønner varer, der er fremstillet til at holde længe, og som kan genanvendes. Vi er nemlig nødt til at ændre vores måde at fremstille og forbruge varer på, hvis vi ønsker, at vores økonomier skal være bæredygtige. Det kræver, at vi kigger på hele varens livscyklus, så vi kan forbedre, hvordan råvarerne behandles under produktionen af en vare, og ikke mindst hvordan vi skiller os af med et produkt efter brug. Jeg håber, at det værktøj, vi her har forbedret, vil blive et godt værktøj til fremme af en mere bæredygtig klode."@da²
lpv:spokenAs	member_of_the_bureau; ALDE (2008-01-15--2009-07-13)²³ unknown; Det Radikale Venstre (2007-11-29--2009-07-13)²³ substitute; Delegation for relations with the countries of Central America (2008-02-20--2009-07-13)²³ member; AFET (2007-12-12--2009-07-13)²³ member; Delegation for relations with Iran (2008-01-31--2009-07-13)²³ substitute; ENVI (2007-12-11--2009-07-13)²³ substitute; Delegation for relations with the People's Republic of China (2008-01-30--2009-07-13)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, nejdříve bych rád poděkoval zpravodaji a stínovému zpravodaji za jejich konstruktivní spolupráci. Myslím, že jsme dosáhli velmi dobrého výsledku. Loni na podzim Světový fond na ochranu přírody vydal zprávu, která odkrývá skutečnost, že pokud budeme i nadále využívat zdroje země jako dosud, do poloviny 30. let 21. století budeme potřebovat dvě planety. Prostou pravdou je, že planetu využíváme příliš mnoho. Zdroje využíváme rychleji, než jsou schopny se opět doplnit. Pokud chceme předejít environmentální krizi, musíme to změnit. Musí se změnit způsob využívání zdrojů, přičemž v tomto směru mají odpovědnost nejen politici, ale také výrobci a spotřebitelé. Ekoznačka, která je v současnosti revidována, je nástrojem sloužícím k podpoře výroby a prodeje zboží, které je vyrobeno udržitelným způsobem. Jednou ze slabin značky je, že ji spotřebitelé příliš neznají – a v tomto ohledu souhlasím s panem Wijkmanem – a proto není příliš atraktivní ani pro výrobce. Pokud výrobci nemohou značku použít pro zavedení dobrého výrobku na trh, proč by se měli snažit vyrobit v rámci určité skupiny zboží co nejvíce udržitelný výrobek? To je také jedním z problémů, které jsme se dnes snažili svými novými myšlenkami napravit. Na členských státech a Komisi se nyní jasně požaduje,aby vytvořily akční plán pro zvyšování povědomí o ekoznačce prostřednictvím různých kampaní. Dlouho jsme diskutovali o potravinách a myslím, že jsme došli k rozumnému řešení. Návrhem Komise zohledňovat pouze zpracované potraviny a přepravu, balení a zpracování,to nekončí. Namísto toho jsme si vyžádali podrobné šetření toho, jak nejlépe do systému ekoznačky zahrnout i potraviny, abychom zajistili, že jsme od počátku udělali vše správně a že nezpůsobujeme zmatek v jiných typech ekologických značek. A konečně bych rád zdůraznil, že značka nyní také přináší prospěch výrobkům s dlouhou životností a zboží, které je možné opakovaně používat. Jinými slovy, chceme-li, aby naše ekonomiky byly udržitelné, musíme změnit způsob, jakým vyrábíme a spotřebováváme zboží. To vyžaduje, abychom se podívali na celý životní cyklus výrobku a mohli tak zlepšit způsob, jakým je nakládáno se surovinami v průběhu výroby, a zejména způsob, jakým výrobek po použití likvidujeme. Doufám, že nástroj, který jsme zde zlepšili, bude dobrý pro podporu udržitelnější planety."@cs¹ "Herr Präsident! Zunächst möchte ich dem Berichterstatter und der Schattenberichterstatterin für ihre konstruktive Zusammenarbeit danken. Meiner Meinung nach haben wir ein sehr gutes Ergebnis erzielt. Im letzten Herbst hat der WWF (World Wide Fund for Nature) einen Bericht veröffentlicht, wonach wir bis Mitte der 2030er Jahre zwei Planeten bräuchten, wenn der Verbrauch an natürlichen Ressourcen der Erde weitergeht wie bisher. Einfach ausgedrückt verbrauchen wir zu viele Ressourcen auf unserem Planeten. Wir verbrauchen sie schneller als wir sie auffüllen können. Dies muss sich ändern, wenn wir eine Umweltkrise verhindern wollen. Die Art und Weise, wie wir die Ressourcen nutzen, muss sich ändern. Diese Aufgabe liegt nicht nur in der Verantwortung der Politiker, sondern auch der Hersteller und Verbraucher. Das Umweltzeichen, das zurzeit überarbeitet wird, ist ein Instrument, das die nachhaltige Produktion und Veräußerung von Erzeugnissen fördern soll. Eine der Schwächen des Zeichens besteht darin, dass es Verbrauchern kaum bekannt ist und daher auch für Hersteller nicht besonders attraktiv ist. In dieser Hinsicht teile ich die Auffassung meines Kollegen Wijkman. Wenn Hersteller das Zeichen nicht für die Vermarktung eines guten Produkts nutzen können, warum sollten sie dann versuchen, das nachhaltigste Produkt innerhalb einer bestimmten Produktgruppe herzustellen? Dies ist auch eines der Probleme, die wir mit unseren neuen Ideen und Vorschlägen lösen wollten. Die Mitgliedstaaten und die Kommission müssen jetzt unbedingt einen Aktionsplan ausarbeiten, um die Öffentlichkeit durch verschiedene Kampagnen stärker für das Umweltzeichen zu sensibilisieren. Wir hatten eine lange Diskussion über Lebensmittel, und ich glaube, dass wir eine vernünftige Lösung gefunden haben. Der Vorschlag der Kommission, nur verarbeitete Lebensmittel und ausschließlich Transport, Verpackung und Verarbeitung zu berücksichtigen, reicht nicht aus. Stattdessen haben wir um eine genaue Prüfung dahingehend gebeten, wie sich Lebensmittel am besten in das Umweltzeichen-System aufnehmen lassen, um zu gewährleisten, dass wir von Anfang an alles richtig gemacht haben und keine Verwechslung mit anderen ökologischen Kennzeichen verursachen. Abschließend möchte ich betonen, dass das Umweltzeichen jetzt auch Erzeugnissen zugute kommt, die für eine lange Lebensdauer hergestellt werden bzw. wiederverwendet werden können. Mit anderen Worten müssen wir die Art der Herstellung und des Verbrauchs von Erzeugnissen ändern, wenn unsere Wirtschaft nachhaltig sein soll. Zu diesem Zweck müssen wir den gesamten Lebenszyklus eines Produkts berücksichtigen, damit wir den Umgang mit Rohstoffen bei der Herstellung eines Produkts und insbesondere die Entsorgung eines Produkts nach dem Verbrauch verbessern können. Ich hoffe, dass sich das verbesserte Instrument zur Förderung eines nachhaltigeren Planeten eignen wird."@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, αρχικά θα ήθελα να ευχαριστήσω τον εισηγητή και τον σκιώδη εισηγητή για την εποικοδομητική συνεργασία τους. Πιστεύω ότι το αποτέλεσμα είναι πολύ καλό. Πέρυσι το φθινόπωρο το Παγκόσμιο Ταμείο για τη Φύση δημοσίευσε μια έκθεση που αποκάλυπτε ότι, εάν συνεχίσουμε να χρησιμοποιούμε τους πόρους του πλανήτη μας όπως σήμερα, μέχρι τα μέσα της δεκαετίας του 2030 θα χρειαζόμαστε δύο πλανήτες. Είναι πολύ απλό: υπερεκμεταλλευόμαστε τον πλανήτη μας. Χρησιμοποιούμε τους πόρους με ρυθμό ταχύτερο απ’ ότι μπορούν να αναπληρωθούν, πράγμα που πρέπει να αλλάξει εάν θέλουμε να αποτρέψουμε την περιβαλλοντική κρίση. Ο τρόπος με τον οποίο εκμεταλλευόμαστε τους πόρους του πλανήτη πρέπει να αλλάξει και η ευθύνη δεν είναι μόνο των πολιτικών, αλλά και των παραγωγών και των καταναλωτών. Το οικολογικό σήμα που βρίσκεται αυτή τη στιγμή υπό αναθεώρηση είναι ένας μηχανισμός με στόχο την προώθηση της βιώσιμης παραγωγής και πώλησης αγαθών. Μία από τις αδυναμίες του είναι ότι δεν είναι ιδιαίτερα γνωστό στους καταναλωτές – από αυτήν την άποψη συμφωνώ με τον κ. Wijkman – με αποτέλεσμα να μην είναι ιδιαίτερα ελκυστικό ούτε για τους παραγωγούς. Εάν οι παραγωγοί δεν μπορούν να χρησιμοποιήσουν το σήμα για να διαθέσουν στην αγορά ένα καλό προϊόν, γιατί τότε να προσπαθήσουν να παράγουν το πιο βιώσιμο προϊόν εντός μιας συγκεκριμένης ομάδας προϊόντων; Αυτό είναι άλλο ένα από τα προβλήματα που προσπαθήσαμε να διορθώσουμε με τις νέες μας ιδέες. Απαιτείται πλέον σαφώς από τα κράτη μέλη και την Επιτροπή να καταρτίσουν ένα σχέδιο δράσης για την προώθηση της ενημέρωσης σε σχέση με το οικολογικό σήμα μέσω διαφόρων εκστρατειών. Συζητήσαμε εκτενώς για τα τρόφιμα και νομίζω ότι καταλήξαμε σε μια συνετή λύση. Η πρόταση της Επιτροπής να εξετάσουμε μόνο τα επεξεργασμένα τρόφιμα και μόνο τα στάδια της μεταφοράς, της συσκευασίας και της επεξεργασίας δεν δίνει τέλος στο ζήτημα. Αντιθέτως, ζητήσαμε λεπτομερή διερεύνηση σχετικά με τον καλύτερο τρόπο με τον οποίο μπορούμε να συμπεριλάβουμε τα τρόφιμα στο σύστημα οικολογικής σήμανσης, ώστε να είμαστε σίγουροι ότι κάναμε τα πάντα και σωστά από την αρχή και ότι δεν θα δημιουργηθεί σύγχυση με άλλα είδη οικολογικής σήμανσης. Τέλος, θα ήθελα να τονίσω ότι το σήμα πλέον ωφελεί, επίσης, τα προϊόντα που παράγονται για να διαρκέσουν μεγάλο χρονικό διάστημα και τα προϊόντα που μπορούν να επαναχρησιμοποιηθούν. Με άλλα λόγια, πρέπει να αλλάξουμε τον τρόπο που παράγουμε και καταναλώνουμε αν θέλουμε οι οικονομίες μας να καταστούν βιώσιμες. Πρέπει να εξετάζουμε ολόκληρο τον κύκλο ζωής ενός προϊόντος, έτσι ώστε να μπορέσουμε να βελτιώσουμε τον τρόπο με τον οποίο μεταχειριζόμαστε τις πρώτες ύλες κατά τη διάρκεια της παραγωγής ενός προϊόντος και, ιδιαίτερα, τον τρόπο με τον οποίο απορρίπτεται ένα προϊόν μετά τη χρήση του. Ελπίζω ότι ο βελτιωμένος μηχανισμός θα αποτελέσει πρόοδο για έναν πιο βιώσιμο πλανήτη."@el¹⁰ "Mr President, first of all, I would like to thank the rapporteur and the shadow rapporteur for their constructive cooperation. I think we have achieved a very good result. Last autumn, the World Wide Fund for Nature published a report revealing that, if we continue to use the Earth’s resources as we are doing right now, by the mid 2030s we will need two planets. The simple fact of the matter is that we use too much on our planet. We use resources quicker than they are able to replenish themselves. This has to change if we want to prevent an environmental crisis. The way that we use the resources has to change, and it is not only the politicians who have a responsibility here; producers and consumers do, too. The Ecolabel that is currently being revised is a tool intended to encourage the production and sale of goods produced in a sustainable manner. One of the weaknesses of the label is that consumers are not very aware of it – and in this regard I agree with Mr Wijkman – and therefore it is not particularly attractive to producers either. If producers cannot use the label to market a good product, why would they then attempt to produce the most sustainable product within a particular product group? This is also one of the problems we have tried to rectify with our new ideas. There is now a clear requirement for Member States and the Commission to produce an action plan to promote awareness of the Ecolabel through various campaigns. We have had a long discussion about foodstuffs and I think that we have arrived at a sensible solution. The Commission’s proposal to consider only processed foods and only transport, packaging and processing is not the end of the matter. Instead, we have asked for a detailed examination of how we can best include foodstuffs in the ecolabelling scheme so as to ensure that we have done everything correctly from the outset and do not cause confusion with other forms of ecological labelling. Finally, I would like to point out that the label now also benefits goods produced to last a long time and goods that can be re-used. In other words, we need to change the way we produce and consume goods if we want our economies to be sustainable. It requires us to look at the whole of a product’s lifecycle, so that we can improve the way raw materials are treated during the production of a product and, in particular, the way we dispose of a product after use. I hope that the tool that we have improved here will be a good one for promoting a more sustainable planet."@en⁴ "Señor Presidente, en primer lugar, me gustaría dar las gracias al ponente y al ponente alternativo por su constructiva cooperación. Creo que hemos logrado un resultado muy bueno. El pasado otoño, el Fondo Mundial para la Naturaleza publicó un informe que revelaba que si seguimos utilizando los recursos de la Tierra como lo estamos haciendo ahora, a mediados de la década de 2030 necesitaremos dos planetas. Esto se debe simplemente a que utilizamos demasiado a nuestro planeta. Utilizamos los recursos más rápido de lo que se regeneran. Esto debe cambiar si queremos evitar una crisis medioambiental. El modo en que utilizamos los recursos debe cambiar, y no solo los políticos tienen responsabilidades al respecto, sino que los productores y los consumidores también. La etiqueta ecológica que se está revisando actualmente es una herramienta pensada para fomentar la producción y la venta de bienes producidos de manera sostenible. Una de las debilidades de la etiqueta es que los consumidores no son muy conscientes de su existencia –y a este respecto estoy de acuerdo con el Sr. Wijkman –y por lo tanto tampoco resulta especialmente atractiva para los productores. Si los productores no pueden utilizar la etiqueta para comercializar un buen producto, ¿por qué iban a producir el producto más sostenible de un grupo de productos en particular? Este es también uno de los problemas que hemos tratado de rectificar con nuestras nuevas ideas. Ahora existe un requisito claro de que los Estados miembros y la Comisión elaboren un plan de acción para promover el conocimiento de la etiqueta ecológica mediante diferentes campañas. Hemos tenido un largo debate sobre los comestibles y creo que hemos llegado a una solución razonable. La propuesta de la Comisión de tener en cuenta solo los alimentos procesados, el transporte, el empaquetado y el procesamiento no supone el final del problema. Al contrario, hemos solicitado un examen detallado del mejor modo de incluir los comestibles en el esquema de la etiqueta ecológica para garantizar que hemos hecho todo de manera correcta desde el principio y no crear confusión con otros tipos de etiqueta ecológica. Finalmente, me gustaría llamar la atención sobre el hecho de que ahora la etiqueta también beneficia a los productos de larga duración y a los que se pueden reutilizar. En otras palabras, necesitamos cambiar el modo en que producimos y consumimos si queremos que nuestras economías sean sostenibles. Es necesario que prestemos atención a todo el ciclo de vida de los productos, para poder mejorar el modo en que se tratan las materias primas durante la producción y, en particular, el modo en que desechamos los productos después de utilizarlos. Espero que la herramienta que hemos mejorado aquí sea una buena herramienta para luchar por un planeta más sostenible."@es²¹ "Austatud juhataja, kõigepealt sooviksin tänada raportööri ja variraportööri konstruktiivse koostöö eest. Arvan, et oleme saavutanud väga hea tulemuse. Läinud sügisel avaldas Maailma Looduse Fond raporti, millest selgus, et kui jätkame maakera ressursside kasutamist nii nagu praegu, on meil 2030. aastate keskpaigaks tarvis kaht planeeti. Fakt on, et kasutame oma planeedil liiga palju. Kasutame ressursse kiiremini, kui need ise taastuda jõuavad. Asi peab muutuma, kui tahame keskkonnakriisi ennetada. Muutuma peab see, kuidas ressursse kasutame, ning vastutust ei kanna siinkohal mitte ainult poliitikud, vaid ka tootjad ja tarbijad. Ökomärgis, mida hetkel revideeritakse, on säästlikult toodetud kaupade tootmise ja müügi ergutamiseks mõeldud vahend. Märgise üheks nõrkuseks on, et tarbijad pole temast eriti teadlikud – ning ses suhtes olen härra Wijkmaniga nõus – ja seetõttu pole ta ka tootjatele eriti atraktiivne. Kui tootjad ei saa märki hea toote turustamiseks kasutada, miks nad sel juhul peaksid üritama toota konkreetses tooterühmas kõige säästlikumat toodet? See kujutab endast ka üht probleemi, mida uute ideedega korrigeerida oleme üritanud. Nüüd on selge nõudmine liikmesriikidele ja komisjonile koostada tegevuskava, et erinevate kampaaniate kaudu teadlikkust ökomärgisest edendada. Meil on olnud pikk arutelu toiduainete üle ning minu arvates oleme jõudnud mõistliku lahenduseni. Komisjoni ettepanekuga arvestada ainult töödeldud toitu ja ainult transporti, pakendamist ning töötlemist pole asi läbi. Oleme hoopis palunud üksikasjalikku läbivaatamist sellele, kuidas saame kõige paremini lülitada toiduaineid ökomärgistussüsteemi, nii et tagada, et oleme kõik algusest õigesti teinud ega tekita segadust teiste ökomärgistuse vormidega. Viimasena sooviksin tuua välja, et nüüd on mägisest kasu ka pika kestvussega kaupadele ning taaskasutatavatele kaupadele. Teisisõnu peame muutma seda, kuidas kaupu toodame ja tarbime, kui tahame, et meie majandus jätkusuutlik oleks. See nõuab meilt toote terve elutsükli vaatlemist, nii et saame parandada, kuidas toote tootmisel toormaterjali töödeldakse ning iseäranis kuidas toode kasutamise järel kõrvaldatakse. Loodan, et vahend, mida siin parandanud oleme, on tõhus säästlikuma planeedi edendamisel."@et⁵ "Arvoisa puhemies, aluksi haluan kiittää sekä esittelijää että varjoesittelijää heidän rakentavasta yhteistyöstään. Minusta me saavutimme oikein hyvän tuloksen. Viime syksynä Maailman luonnonsäätiö julkaisi raportin, jossa paljastettiin, että jos jatkamme nykyisen kaltaista maapallon luonnonvarojen käyttöä, tarvitsemme 2030-luvun puoliväliin mennessä kaksi planeettaa. On yksinkertainen tosiasia, että kulutamme liikaa planeettaamme. Käytämme luonnonvaroja nopeammin kuin ne pystyvät uusiutumaan. Tämän on muututtava, jos haluamme torjua ympäristökriisin. Tavan, jolla käytämme luonnonvaroja, on muututtava, ja tässä vastuu ei ole pelkästään poliitikoilla, vaan myös tuottajilla ja kuluttajilla. Parhaillaan tarkistettavana oleva ympäristömerkki on väline, jolla on tarkoitus edistää kestävällä tavalla tuotettujen tavaroiden tuotantoa ja myyntiä. Yksi ympäristömerkin heikkouksista on se, etteivät kuluttajat ole siitä kovinkaan tietoisia – tässä olen samaa mieltä jäsen Wijkmanin kanssa – eikä se sen vuoksi ole kovin houkutteleva tuottajillekaan. Jos tuottajat eivät voi käyttää ympäristömerkkiä markkinoidakseen hyvää tuotetta, miksi he sitten pyrkisivät tuottamaan kaikkein kestävimpiä tuotteita erityisessä tuoteryhmässä? Tämäkin on yksi ongelmista, joita olemme pyrkineet korjaamaan uusilla ajatuksillamme. Jäsenvaltioita ja komissiota vaaditaan nyt selvästi laatimaan toimintasuunnitelma ympäristömerkkiä koskevan tietoisuuden lisäämiseksi erilaisin kampanjoin. Kävimme pitkän keskustelun elintarvikkeista, ja katson, että päädyimme järkevään ratkaisuun. Komission ehdotus ainoastaan jalostettuihin elintarvikkeisiin ja ainoastaan jalostukseen, kuljetukseen ja pakkaamiseen soveltamisesta ei vielä ole lopullinen päätös. Pyysimme sen sijaan yksityiskohtaista selvitystä siitä, kuinka elintarvikkeet voitaisiin parhaiten sisällyttää ympäristömerkkijärjestelmään sen varmistamiseksi, että kaikki tehdään oikein alusta alkaen eikä aiheuteta sekaannusta muiden ekomerkintöjen kanssa. Lopuksi haluan korostaa, että ympäristömerkistä on nyt hyötyä myös tavaroille, joiden on määrä kestää pitkään ja joita voidaan käyttää uudelleen. Toisin sanoen meidän on muutettava tapaa, jolla tavaroita tuotetaan ja kulutetaan, jos haluamme taloudestamme kestävän. Tämä edellyttää, että tarkastelemme tuotteen koko elinkaarta, jotta voidaan parantaa raaka-aineiden käsittelyä tuotteen tuotannossa ja erityisesti tuotteen hävittämistä käytön jälkeen. Toivon, että parantamamme väline soveltuu kestävämmän planeetan edistämiseen."@fi⁷ "Monsieur le Président, avant toute chose, permettez-moi de remercier le rapporteur et le rapporteur fictif pour leur coopération constructive. Je pense que nous sommes parvenus à un excellent résultat. L’automne dernier, le Fonds mondial pour la protection de la nature a publié un rapport révélant que si nous continuons à utiliser les ressources de la Terre comme nous le faisons actuellement, nous aurons besoin de deux planètes d’ici le milieu des années 2030. Le fait est que nous surexploitons notre planète. Nous consommons les ressources plus vite que la planète n’est en mesure de les renouveler. Cette situation doit changer si nous voulons éviter une crise environnementale. Nous devons modifier la manière dont nous utilisons les ressources et les politiques ne sont pas les seuls à avoir une responsabilité à cet égard; les producteurs et les consommateurs en ont une aussi. Le label écologique en cours de révision est un outil qui vise à encourager la production et la vente de produits fabriqués de manière durable. L’un des points faibles de ce label est que très peu de consommateurs sont au courant de son existence - et, à cet égard, je suis d’accord avec M. Wijkman -, raison pour laquelle il n’est pas non plus particulièrement attrayant pour les producteurs. Si les producteurs ne peuvent pas utiliser le label pour commercialiser un produit de qualité, pourquoi essaieraient-ils de réaliser le produit le plus durable au sein d’un groupe donné de produits? C’est un des problèmes que nous avons tenté de corriger par l’apport d’idées neuves. Les États membres et la Commission sont à présent tenus de mettre sur pied un plan d’action visant à sensibiliser les citoyens au label écologique au travers de diverses campagnes. Nous avons eu une longue discussion à propos des produits alimentaires et je pense que nous sommes parvenus à une solution sensée. La proposition de la Commission de prendre uniquement en compte les denrées alimentaires transformées, et seulement le transport, l’emballage et la transformation, ne résout pas le problème. À la place, nous avons demandé un examen détaillé des solutions qui permettraient l’inclusion la plus judicieuse des denrées alimentaires dans le système de label écologique, afin d’être certains d’avoir tout fait correctement depuis le début et ne pas créer de confusion avec d’autres formes de label écologique. Pour terminer, je voudrais souligner que le label est profitable pour les produits conçus pour durer longtemps ou pouvant être réutilisés. En d’autres termes, nous devons changer nos méthodes de production et de consommation des biens si nous voulons que nos économies soient durables. Cela nous demande de prendre en compte l’intégralité du cycle de vie d’un produit, de manière à améliorer le traitement des matières premières lors de la fabrication d’un produit et, plus particulièrement, l’élimination d’un produit après emploi. J’espère que l’outil que nous avons amélioré ici permettra de promouvoir une planète plus durable."@fr⁸ "Elnök úr! Először is szeretném megköszönni az előadónak és az árnyékelőadónak a konstruktív együttműködést. Véleményem szerint igen jó eredményt értünk el. Tavaly ősszel a Természetvédelmi Világalap (WWF) közzétett egy jelentést, amely feltárta, hogy ha továbbra is a jelenlegihez hasonlóan használjuk fel a Föld erőforrásait, akkor a 2030-as évek közepére két bolygóra lesz szükségünk. Magyarán szólva túlságosan kihasználjuk bolygónkat. Gyorsabban használjuk fel az erőforrásokat, mint ahogyan azok újból feltöltődhetnének. Ennek meg kell változnia, ha meg akarunk előzni egy környezeti válságot. Az erőforrások felhasználási módján változtatni kell és itt nemcsak a politikusoknak van felelősségük, hanem a termelőknek és a fogyasztóknak is. A most felülvizsgált ökocímke a fenntartható módon gyártott áruk előállításának és értékelésének ösztönzésére szánt eszköz. A címke egyik gyenge pontja, hogy a fogyasztók nemigen tudnak róla – és e tekintetben egyetértek Wijkman úrral –, ezért a címke nem különösebben vonzó maguk a gyártók számára sem. Ha a gyártók nem használhatják a címkét egy jó termék forgalmazására, akkor miért próbálnák meg a leginkább fenntartható terméket gyártani egy adott termékcsoporton belül? Ez is azon problémák közé tartozik, amelyet megpróbáltunk új elképzeléseinkkel orvosolni. Most már egyértelmű követelmény a tagállamok és a Bizottság számára, hogy egy olyan cselekvési tervet dolgozzanak ki, amely különféle kampányok révén az ökocímkével kapcsolatos tudatosság előmozdítására irányul. Hosszasan tárgyaltunk az élelmiszerekről és úgy vélem, hogy józan megoldásra jutottunk. A dolog nem ér véget a Bizottság azon javaslatával, hogy csupán a feldolgozott élelmiszereket és csak a közlekedést, csomagolást és a feldolgozást vegyük figyelembe. Ehelyett annak részletes megvizsgálását kértük, hogy hogyan tudjuk a legjobban felvenni az élelmiszereket az ökocímkézési rendszerbe, biztosítandó, hogy az elejétől kezdve mindent helyesen tettünk és nem okozunk zavart az ökocímkézés más formáival. Végezetül szeretnék rámutatni, hogy a címke most a tartós árucikkekre és az újrahasznosítható árukra is használható. Más szóval: ha azt akarjuk, hogy gazdaságaink fenntarthatók legyenek, módosítanunk kell azon, hogy hogyan gyártjuk és fogyasztjuk az árukat. A termék egész életciklusát kell szemlélnünk, hogy javíthassunk annak módján, ahogyan a nyersanyaggal egy termék előállítása során bánnak és – különösen – azon, ahogy egy terméket a használat után kidobunk. Remélem, hogy az az eszköz, amelyet itt feljavítottunk, segíteni fog abban, hogy a világ fenntarthatóbb legyen."@hu¹¹ "Signor Presidente, prima di tutto, desidero ringraziare il relatore e il relatore ombra per la loro cooperazione costruttiva. Ritengo che si sia raggiunto un ottimo risultato. L’autunno scorso, il WWF ha pubblicato una relazione che evidenziava che, se continuiamo a utilizzare le risorse della terra come stiamo facendo ora, entro la metà degli anni ‘30 del nostro secolo avremo bisogno di due pianeti. I nostri consumi sul pianeta sono eccessivi; usiamo le risorse più rapidamente di quanto non siano in grado di rigenerarsi. E’ una tendenza che deve invertirsi, se vogliamo evitare una crisi ambientale. Dobbiamo cambiare il modo di utilizzare le risorse, e la responsabilità non è solamente politica, ma ricade anche su produttori e consumatori. Il marchio Ecolabel attualmente in fase di revisione è uno strumento destinato a incoraggiare la produzione e la vendita di beni prodotti in modo sostenibile. Uno dei punti deboli del marchio è la sua scarsa conoscenza tra i consumatori – e su questo punto concorso con l’onorevole Wijkman – e non è quindi particolarmente interessante nemmeno per i produttori. Se i produttori non possono utilizzare il marchio per commercializzare un prodotto di qualità, perché mai dovrebbero cercare di fabbricare il prodotto più sostenibile in una determinata categoria? Questo è proprio uno dei problemi che abbiamo cercato di risolvere attraverso le nostre proposte. Ora si richiede con grande chiarezza agli Stati membri e alla Commissione di presentare un piano d’azione volto alla promozione della conoscenza del marchio Ecolabel. Si è tenuta una lunga discussione sui prodotti alimentari e credo che siamo pervenuti a una soluzione ragionevole. La proposta della Commissione volta a considerare solo i prodotti alimentari trasformati e solo le fasi di trasporto, imballaggio e trasformazione, non costituisce un punto di arrivo. Abbiamo invece chiesto un’analisi dettagliata delle modalità per includere al meglio i prodotti alimentari nel sistema del marchio comunitario di qualità ecologica, al fine di agire nel modo corretto sin dall’inizio, senza causare confusione con altre forme di marchi ecologici. Vorrei infine segnalare che il marchio viene ora apposto su prodotti destinati a durare a lungo e possono essere riutilizzati. In altri termini, dobbiamo cambiare le modalità di produzione e consumo dei prodotti se vogliamo rendere sostenibili le nostre economie. Dobbiamo considerare tutto il ciclo di vita di un prodotto, per migliorare le modalità di trasformazione delle materie prime durante la fabbricazione di un prodotto e, in particolare, il modo in cui un prodotto viene smaltito dopo l’uso. Spero che lo strumento che abbiamo qui contribuito a migliorare possa essere utile per promuovere un pianeta più sostenibile."@it¹² "Gerb. pirmininke, visų pirma, norėčiau padėkoti pranešėjui ir šešėliniam pranešėjui už jų konstruktyvų bendradarbiavimą. Manau, kad mes pasiekėme labai gerą rezultatą. Praėjusį rudenį „World Wide Fund for Nature“ paskelbė atskaitą, rodančią, kad jei ir toliau naudosime žemės išteklius taip, kaip tai darome šiuo metu, iki 2030 m. vidurio mums reikės dviejų planetų. Paprasta tiesa yra ta, kad naudojame per daug mūsų planetos išteklių. Mes naudojame išteklius greičiau, negu jie gali atsinaujinti. Tai turi pasikeisti, jei norime užkirsti kelią aplinkos krizei. Reikia keisti būdą, kaip naudoti išteklius, ir dėl to tenka atsakomybė ne vien politikams, bet taip pat ir gamintojams bei vartotojams. Ekologinis ženklas, kuris šiuo metu iš naujo vertinamas, yra priemonė, skirta tvariu būdu pagamintų prekių gamybai ir pardavinėjimui skatinti. Viena iš ženklo silpnybių yra ta, kad vartotojai gerai jo nežino – šiuo atžvilgiu aš sutinku su A. Wijkmanu – ir todėl jis nėra ypač patrauklus taip pat ir gamintojams. Jei gamintojai negalės panaudoti ženklo pardavinėdami gerą gaminį, tai ar jie norės bandyti gaminti tvariausią gaminį tam tikroje gaminių grupėje? Tai taip pat yra viena iš problemų, kurias bandėme ištaisyti teikdami naujas idėjas. Dabar turime aiškų reikalavimą valstybėms narėms ir Komisijai, kad jos parengtų veiksmų planą, pagal kurį per įvairias kampanijas bus didinamas informuotumas apie ekologinį ženklą. Mes ilgai diskutavome apie maisto produktus, ir manau, kad pasiekėme tinkamą sprendimą. Komisijos pasiūlymas svarstyti tiktai apdirbtus maisto produktus ir tiktai pervežimą, pakuotę ir apdirbimą nėra išsemta tema. Savo ruožtu mes paprašėme išsamiai ištirti, kaip galime geriausiai įtraukti maisto produktus į ekologinio ženklinimo sistemą, kad užtikrintume, jog viską nuo pradžių padarysime teisingai ir nekelsime painiavos su kitomis ekologinio ženklinimo formomis. Galų gale norėčiau atkreipti dėmesį į tai, kad ženklas dabar taip pat yra naudingas pagamintoms prekėms, kurios tarnauja ilgą laiką, ir prekėms, kurios gali būti pakartotinai panaudotos. Kitaip tariant, turime pakeisti būdą, kaip gaminame ir vartojame prekes, jei norime, kad mūsų ekonomika būtų tvari. Tuo tikslu turime atsižvelgti į visą gaminio gyvavimo ciklą, kad galėtume pagerinti būdus, kuriais žaliavos yra apdorojamos produkto gamybos metu, ir ypač į tai, kaip mes pašaliname gaminį po naudojimo. Tikiuosi, kad mūsų čia patobulinta priemonė bus tinkama išlaikyti planetą tvaresnę."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, vispirms es vēlos pateikties referentei un līdzreferentam par viņu konstruktīvo sadarbību. Es domāju, ka mēs esam panākuši ļoti labu rezultātu. Pagājušajā rudenī Pasaules Dabas fonds publicēja ziņojumu, kurā tika atklāts, ka, ja mēs turpināsim izmantot Zemes resursus tā, kā mēs to darām tagad, līdz 2030-to gadu vidum mums vajadzēs divas planētas. Situācija ir tāda, ka mēs izmantojam mūsu planētu pārāk daudz. Mēs izmantojam resursus ātrāk, nekā tie spēj atjaunoties. Tas ir jāmaina, ja mēs vēlamies novērst vides krīzi. Ir jāmainās veidam, kādā mēs izmantojam resursus, un par to atbildība ir jāuzņemas ne tikai politiķiem; tas ir jādara arī ražotājiem un patērētājiem. Ekomarķējums, kas pašlaik tiek pārskatīts, ir rīks, kas paredzēts ilgtspējīgi ražotu produktu ražošanas un pārdošanas stimulēšanai. Viena no marķējuma nepilnībām ir tā, ka patērētāji ne pārāk daudz zina par to — un šajā ziņā es piekrītu kungam —, un tāpēc tas nav sevišķi pievilcīgs arī ražotājiem. Ja ražotāji nevar izmantot marķējumu, lai tirgotu labu preci, kāpēc lai tie censtos ražot ilgtspējīgāko produktu noteiktajā produktu grupā? Tā ir arī viena no problēmām, ko mēs mēģinājām atrisināt ar mūsu jaunajām idejām. Tagad ir skaidra prasība dalībvalstīm un Komisijai izstrādāt rīcības plānu, lai uzlabotu informētību pat ekomarķējumu ar dažādu kampaņu palīdzību. Mēs esam ilgi diskutējuši par pārtikas produktiem, un es domāju, ka mēs esam panākuši saprātīgu risinājumu. Ar Komisijas priekšlikumu aplūkot tikai pārtikas pārstrādes produktus un tikai transportu, iepakojumu un apstrādi šis jautājums nebeidzas. Tā vietā mēs esam pieprasījuši detalizētu izpēti par to, kā mēs vislabāk varētu iekļaut pārtikas produktus ekomarķējuma sistēmā, lai nodrošinātu, ka mēs jau no paša sākuma esam darījuši visu pareizi un neradām apjukumu ar cita veida ekoloģiskajiem marķējumiem. Visbeidzot es vēlos uzsvērt, ka marķējumu tagad piešķir arī ilglietojamām un otrreizēji izmantojamām precēm. Citiem vārdiem sakot, mums ir jāmaina veids, kādā mēs ražojam un patērējam produktus, ja mēs vēlamies, lai mūsu ekonomikas būtu ilgtspējīgas. Tāpēc mums ir jāņem vērā viss produkta aprites cikls, lai mēs varētu uzlabot izejmateriālu apstrādi produkta ražošanas procesā, it sevišķi to, kā mēs utilizējam produktus pēc to lietošanas. Es ceru, ka rīks, ko mēs šeit esam uzlabojuši, būs piemērots, lai veicinātu lielāku planētas ilgtspēju."@lv¹³ "Hr. formand! Først og fremmest tak til ordføreren og skyggeordføreren for et godt samarbejde. Jeg synes, at vi har nået et rigtigt godt resultat. Sidste efterår udgav Verdensnaturfonden en rapport, der viste, at vi bliver nødt til at have to planeter, når vi når frem til midten af 2030'erne, hvis vi fortsætter med at bruge jordens ressourcer, som vi gør lige nu. Vi bruger simpelthen for meget her på kloden. Vi bruger det hurtigere, end det kan nå at regenerere sig selv. Det må vi lave om på, hvis vi vil forhindre en økologisk krise. Måden, vi bruger ressourcerne på, skal omlægges, og det er ikke kun politikerne, der har et ansvar her, det gælder også producenten og forbrugeren. Det miljømærke, vi nu reviderer, er et værktøj, der skal fremme produktionen og salget af varer, der er fremstillet på en bæredygtig måde. Et af mærkets svagheder er, at det ikke er særlig kendt blandt forbrugerne (og her er jeg i øvrigt enig med Wijkman), og derfor er det heller ikke særlig attraktivt for producenter. Hvis ikke producenten kan bruge mærket til at markedsføre en god vare, hvorfor så forsøge at fremstille den mest bæredygtige inden for en varegruppe? Det er også en problemstilling, vi har forsøgt at ændre med de nye ideer. Der bliver nu stillet et klart krav til medlemslandene og Kommissionen om, at de skal komme med en handlingsplan, der fremmer kendskabet til miljømærket gennem forskellige kampagner. Vi har haft en stor diskussion om fødevarer, og jeg synes, at vi er kommet frem til en fornuftig løsning. Kommissionens forslag om kun at se på forarbejdede fødevarer og kun at se på transport, emballage og forarbejdning - det bliver ikke enden. I stedet har vi bedt om en omfattende undersøgelse omkring, hvordan vi bedst får fødevarer med ind under miljømærkeordningen, der så kan sikre, at vi får gjort tingene på den rigtige måde fra starten af og ikke får forvirring med hensyn til økologisk mærkning i øvrigt. Til slut vil jeg gøre opmærksom på, at mærket nu også belønner varer, der er fremstillet til at holde længe, og som kan genanvendes. Vi er nemlig nødt til at ændre vores måde at fremstille og forbruge varer på, hvis vi ønsker, at vores økonomier skal være bæredygtige. Det kræver, at vi kigger på hele varens livscyklus, så vi kan forbedre, hvordan råvarerne behandles under produktionen af en vare, og ikke mindst hvordan vi skiller os af med et produkt efter brug. Jeg håber, at det værktøj, vi her har forbedret, vil blive et godt værktøj til fremme af en mere bæredygtig klode."@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, ten eerste wil ik de rapporteur en schaduwrapporteur bedanken voor de goede samenwerking. Ik ben van mening dat we een positief resultaat hebben bereikt. Vorig najaar publiceerde het Wereldnatuurfonds een rapport waaruit bleek dat we halverwege de jaren dertig van deze eeuw twee planeten nodig zullen hebben, als we doorgaan de natuurlijke hulpbronnen van de aarde te gebruiken zoals we nu doen. We verbruiken eenvoudigweg te veel natuurlijke hulpbronnen en we verbruiken ze sneller dan dat de aarde ze opnieuw kan genereren. Deze tendens moeten we keren om een milieucrisis te voorkomen. De manier waarop we natuurlijke hulpbronnen gebruiken moet veranderen en wat dat betreft hebben niet alleen politici een verantwoordelijkheid, maar ook producenten en consumenten. Het milieukeurmerk dat we nu herzien, is een instrument om de productie en verkoop van producten te bevorderen die op een duurzame manier zijn geproduceerd. Een van de zwakke punten van het keurmerk is dat het niet erg bekend is onder consumenten (overigens ben ik het wat dat aangaat eens met de heer Wijkman) en daarom is het keurmerk ook niet bijzonder aantrekkelijk voor producenten. Als producenten het keurmerk niet kunnen gebruiken om een goed product op de markt te brengen, waarom zouden zij dan proberen het meest duurzame product binnen een bepaalde productgroep te maken? Ook aan dit probleem hebben we gepoogd iets te doen met de nieuwe ideeën. Er wordt nu duidelijk van de lidstaten en de Commissie geëist dat ze een actieplan steunen ter bevordering van het bewustzijn omtrent het milieukeurmerk door middel van diverse campagnes. We hebben een lange discussie gehad over voedingsmiddelen en ik ben van oordeel dat we tot een verstandige oplossing zijn gekomen. Het is niet gebleven bij het voorstel van de Commissie om alleen maar te kijken naar verwerkte levensmiddelen en alleen naar het vervoer, de verpakking en de verwerking. In plaats daarvan hebben we verzocht om een uitgebreid onderzoek naar hoe we voedingsmiddelen het beste in de milieukeurenverordening kunnen opnemen, zodat we ervoor kunnen zorgen dat we vanaf het begin af aan de juiste aanpak kiezen en ook geen verwarring zaaien met betrekking tot andere milieukeuren. Tot slot wil ik erop wijzen dat het keurmerk nu ook producten met een lange levensduur beloont en producten die kunnen worden hergebruikt. We moeten namelijk de manier veranderen waarop we producten produceren en consumeren om ervoor te zorgen dat onze economieën duurzaam worden. Dit vereist dat we kijken naar de totale levenscyclus van producten, zodat we de manier kunnen verbeteren waarop grondstoffen worden verwerkt bij de productie van een product, en zeker ook de manier waarop we ons van producten ontdoen na gebruik. Ik hoop dat het verbeterde instrument zal bijdragen aan de bevordering van een meer duurzame aarde."@nl³ "Panie przewodniczący! Przede wszystkim pragnę podziękować sprawozdawcy oraz sprawozdawcy pomocniczemu za konstruktywną współpracę. Moim zdaniem osiągnęliśmy bardzo dobry wynik. Jesienią ubiegłego roku Światowy Fundusz na Rzecz Przyrody opublikował raport ujawniający, iż jeśli nadal będziemy wykorzystywać zasoby Ziemi jak dotychczas, do połowy lat 30-ych XXI wieku potrzeba nam będzie dwóch planet. Prostym faktem jest, że wykorzystujemy na naszej planecie za dużo. Wykorzystujemy zasoby szybciej niż są one w stanie się uzupełnić. Musi się to zmienić, jeśli chcemy zapobiec kryzysowi ekologicznemu. Musi zmienić się sposób, w jaki korzystamy z zasobów środowiska a odpowiedzialność za to ponoszą nie tylko politycy; ponoszą ją również producenci i konsumenci. Obecnie korygowany wspólnotowy program oznakowania ekologicznego to narzędzie mające w zamierzeniu zachęcać do produkcji i sprzedaży towarów wytworzonych w sposób zrównoważony. Jedną ze słabości tego oznakowania jest niski poziom świadomości programu wśród konsumentów – w tym względzie zgadzam się z panem posłem Wijkmanem – stąd nie jest on też szczególnie atrakcyjny dla producentów. Jeśli producenci nie mogą stosować tego oznakowania do handlowania dobrym produktem, czemuż mieliby próbować wytwarzać najbardziej zrównoważony produkt w ramach konkretnej grupy produktów? To również jeden z problemów, jakie staraliśmy się naprawić przy pomocy naszych nowych pomysłów. Obecnie istnieje wyraźny wymóg, by państwa członkowskie i Komisja opracowały plan działania mający na celu promowanie świadomości wspólnotowego programu oznakowania ekologicznego poprzez różne kampanie. Odbyliśmy długą debatę na temat artykułów spożywczych i myślę, że doszliśmy do rozsądnego rozwiązania. Propozycja Komisja, by uwzględnić jedynie żywność przetworzoną i jedynie transport, pakowanie i przetwarzanie to jeszcze nie koniec sprawy. Poprosiliśmy mianowicie o szczegółowe sprawdzenie, w jaki sposób najlepiej możemy włączyć do programu oznakowania ekologicznego artykuły spożywcze tak, by zapewnić że od samego początku wszystko wykonaliśmy prawidłowo i nie dochodzi do pomylenia z innymi formami oznakowania ekologicznego. Na koniec pragnę zauważyć, iż przedmiotowe oznakowanie daje teraz korzyści również towarom wyprodukowanym z zamiarem długiego użytkowania oraz tym, których można używać ponownie. Innymi słowy, jeśli chcemy, by nasze gospodarki miały charakter zrównoważony, musimy zmienić sposób produkcji i użycia towarów. Wymaga to od nas spojrzenia na całość cyklu życia produktu, tak aby móc poprawić sposób obróbki surowców w czasie wytwarzania produktu a zwłaszcza sposób usuwania produktu po ich użyciu. Mam nadzieję, że poprawione tu przez nas narzędzie sprawdzi się w promowaniu bardziej zrównoważonego charakteru naszej planety."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, gostaria de, em primeiro lugar, agradecer ao relator e ao relator-sombra a cooperação construtiva de ambos. Penso que o resultado foi muito bom. No Outono passado, o Fundo Mundial de Protecção da Natureza publicou um relatório no qual se concluía que, se continuarmos a utilizar os recursos da Terra como até agora, em meados da década de 2030 precisaremos de dois planetas. A verdade é que estamos a gastar demasiado o nosso planeta. A velocidade a que consumimos recursos não permite que estes se regenerem. Se queremos evitar uma crise ambiental, tudo isto tem de mudar. A maneira como utilizamos os recursos tem de mudar, e essa é uma responsabilidade que recai não apenas sobre os políticos, mas também sobre os produtores e os consumidores. O sistema de rótulo ecológico que está a ser revisto é um instrumento que visa incentivar a produção e a venda de bens fabricados de forma sustentável. Um dos pontos fracos do rótulo é a sua reduzida notoriedade entre os consumidores – estou de acordo, neste ponto, com o senhor deputado Wijkman –, que leva a que os produtores não o considerem particularmente atractivo. Se o rótulo não lhes é útil na comercialização de um bom produto, para quê esforçarem-se por fabricar o produto mais sustentável de um determinado grupo de produtos? Este foi, justamente, um dos problemas que tentámos corrigir com novas ideias. Foi deixado claro que os Estados-Membros e a Comissão têm de elaborar um plano de acção que contemple a realização de campanhas de promoção com o objectivo de tornar o rótulo ecológico mais conhecido. Tivemos uma longa discussão sobre géneros alimentícios, mas creio que chegámos a uma solução sensata. A proposta da Comissão no sentido de serem incluídos apenas géneros alimentícios transformados e, quanto a estes, apenas o transporte, a embalagem e a transformação, não põe termo ao debate. Pedimos, aliás, que se procedesse a uma análise detalhada sobre a melhor forma de integrar os géneros alimentícios no sistema de rótulo ecológico, para estarmos seguros de que tomamos as decisões correctas desde o início e não vamos criar confusões com outras modalidades de rotulagem ecológica. Para terminar, gostaria de salientar que, agora, o rótulo também pode ser atribuído a bens duradouros e a bens reutilizáveis. Por outras palavras: se queremos ter economias sustentáveis, temos de mudar a forma como produzimos e consumimos bens. Para isso, precisamos de verificar todo o ciclo de vida do produto, tendo em vista a melhoria do tratamento das matérias-primas durante a produção e, sobretudo, do processo de eliminação a que é submetido depois ter sido usado. Espero que o instrumento que aqui aperfeiçoámos se revele capaz de contribuir para o reforço da sustentabilidade do planeta."@pt¹⁷ "Domnule preşedinte, în primul rând, aş dori să-i mulţumesc raportorului şi raportorului alternativ pentru cooperarea lor constructivă. Cred că am obţinut un rezultat foarte bun. Toamna trecută, Fondul mondial pentru mediu (WWF) a publicat un raport care evidenţia faptul că, în cazul în care continuăm să folosim resursele planetei la fel ca până acum, până în anul 2030 vom avea nevoie de două planete. Ideea de bază este faptul că folosim prea multe din resursele planetei noastre. Folosim resursele mai repede decât sunt acestea capabile să se regenereze. Dacă dorim să prevenim o criză ecologică, acest lucru trebuie să se schimbe. Trebuie să se schimbe modul în care folosim resursele, iar politicienii nu sunt singurii care au o responsabilitate în această privinţă; producătorii şi consumatorii au, de asemenea, această responsabilitate. Sistemul de etichetare ecologică care este revizuit în momentul de faţă este un instrument care are drept scop încurajarea producţiei şi a comercializării de bunuri produse într-o manieră durabilă. Una din slăbiciunile etichetei este faptul că consumatorii nu sunt conştienţi de aceasta, iar în această privinţă sunt de acord cu dl Wijkman şi, prin urmare, aceasta nu este deosebit de atractivă nici pentru producători. Dacă producătorii nu pot folosi eticheta pentru a comercializa un produs bun, de ce ar încerca aceştia să producă cel mai durabil produs din cadrul unei anumite grupe de produse? Aceasta este, de asemenea, una din problemele pe care am încercat să le rectificăm prin noile noastre idei. Există acum o cerinţă clară pentru statele membre şi Comisie de a elabora un plan de acţiune care să promoveze conştientizarea etichetelor ecologice prin intermediul a diverse campanii. Am avut o dezbatere îndelungată cu privire la produsele alimentare şi cred că am ajuns la o soluţie rezonabilă. Propunerea Comisiei de a lua în considerare doar alimentele prelucrate şi doar transportul, ambalarea şi prelucrarea nu reprezintă punctul final. În schimb, am solicitat o examinare detailată a celui mai bun mod în care putem să includem produsele alimentare în sistemul de etichetare ecologică, pentru a ne asigura că am făcut totul în mod corect încă de la început şi că nu am provocat confuzie cu alte forme de etichetare ecologică. În cele din urmă, aş dori să subliniez faptul că eticheta avantajează acum bunurile produse care au un termen prelungit de valabilitate şi bunurile care pot fi refolosite. Cu alte cuvinte, trebuie să schimbăm modul în care producem şi consumăm bunurile, dacă dorim ca economiile noastre să fie durabile. Pentru acest lucru este necesar să ţinem cont de întregul ciclu de viaţă al produsului, astfel încât să putem îmbunătăţi felul în care materiile prime sunt tratate în timpul producţiei unui produs şi, mai ales, felul în care ne debarasăm de un produs după utilizarea acestuia. Sper că instrumentul pe care l-am îmbunătăţit aici va fi un instrument bun pentru promovarea unei planete mai durabile."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, predovšetkým by som chcel poďakovať pánovi spravodajcovi a pánovi tieňovému spravodajcovi za ich konštruktívnu spoluprácu. Myslím, že sme dosiahli veľmi dobrý výsledok. Svetový fond na ochranu prírody minulú jeseň uverejnil správu, ktorá nám odhalila fakt, že ak budeme prírodné zdroje Zeme aj naďalej využívať tak ako doteraz, v roku 2035 budeme potrebovať dve planéty. Skutočnosť je jednoducho taká, že na našej planéte máme príliš vysokú spotrebu. Prírodné zdroje míňame rýchlejšie, než sú schopné doplniť sa. Ak chceme predísť environmentálnej kríze, musí sa to zmeniť. Musí sa zmeniť spôsob, akým využívame zdroje a zodpovednosť za to nenesú len politici, ale aj výrobcovia a spotrebitelia. Environmentálna značka, ktorá sa práve prehodnocuje, je nástroj na podporu výroby a predaja výrobkov vyrobených trvalo udržateľným spôsobom. Jedným z nedostatkov tejto značky je, že spotrebitelia nie sú o nej dostatočne informovaní a v tomto smere súhlasím s pánom Wijkmanom, že z tohto dôvodu nie je ani pre výrobcov obzvlášť atraktívna. Ak výrobcovia nemôžu značku využiť na propagovanie dobrého výrobku, prečo by sa potom snažili vyrobiť čo najudržateľnejší výrobok v rámci konkrétnej skupiny výrobkov? To je jeden z problémov, ktoré sme sa snažili vyriešiť v rámci našich nových myšlienok. Je tu jasná požiadavka na členské štáty a Komisiu, aby vytvorili akčný plán na podporu informovanosti o environmentálnej značke prostredníctvom rôznych kampaní. Dlho sme diskutovali o potravinových výrobkoch a myslím, že sme prišli na rozumné riešenie. Návrh Komisie brať do úvahy len spracované potraviny a len dopravu, balenie a spracovanie, nerieši celý problém. Preto sme namiesto toho požiadali o podrobné preskúmanie, ako môžeme potraviny čo najlepšie zaradiť do systému environmentálnej značky, aby sme zabezpečili, že náš postup bude od začiatku správny, a aby sme nespôsobili zámenu s inými formami environmentálneho označovania. Na záver by som rád zdôraznil, že teraz značka prináša prospech aj výrobkom s dlhou životnosťou a výrobkom, ktoré môžu byť použité opakovane. Inými slovami, ak chceme, aby naše hospodárstvo bolo udržateľné, musíme zmeniť spôsob výroby a spotreby. To si od nás vyžaduje, aby sme sa pozerali na celý životný cyklus výrobku s cieľom zlepšiť spôsob, akým sa zaobchádza so surovinami počas výroby výrobku a najmä spôsob, akým zneškodňujeme výrobok po jeho použití. Dúfam, že nástroj, ktorý sme tu zlepšili, bude dobrým nástrojom na podporu trvalo udržateľnej planéty."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, najprej bi se rad zahvalil poročevalcu in poročevalcu v senci za konstruktivno sodelovanje. Mislim, da smo dosegli zelo dober rezultat. Preteklo jesen je Svetovni sklad za naravo objavil poročilo, ki je razkrilo, da bomo do sredine tridesetih let tega stoletja potrebovali dva planeta, če bomo še naprej uporabljali zemeljske vire tako, kot to počnemo zdaj. Preprosto dejstvo je, da na našem planetu preveč porabimo. Vire uporabljamo hitreje, kot se lahko sami obnavljajo. To je treba spremeniti, če hočemo preprečiti okoljsko krizo. Način, kako uporabljamo vire, se mora spremeniti in tu nimajo odgovornosti samo politiki, ampak tudi proizvajalci in potrošniki. Znak za okolje, ki se trenutno revidira, je orodje, namenjeno spodbujanju proizvodnje in prodaje trajnostno proizvedenega blaga. Ena od slabosti znaka je, da ga potrošniki slabo poznajo in v tem pogledu se strinjam z gospo Wijkman in zato tudi ni posebno privlačen za proizvajalce. Če proizvajalci ne morejo uporabljati znaka za trženje dobrega proizvoda, zakaj bi se potem trudili izdelati najbolj trajnosten proizvod v določeni skupini proizvodov? To je tudi eden od problemov, ki smo jih skušali popraviti z novimi zamislimi. Zdaj obstaja jasna zahteva za države članice in Komisijo, da pripravijo akcijski načrt za pospeševanje ozaveščenosti o znaku za okolje z različnimi kampanjami. Imeli smo dolgo razpravo o živilih in mislim, da smo dosegli razumno rešitev. Predlog Komisije, da upoštevamo samo predelano hrano in zgolj prevoz, pakiranje in predelavo, ni konec zadeve. Namesto tega smo prosili za podrobno preučitev, kako lahko živila najbolje vključimo v sistem podeljevanja znaka za okolje tako, da bo zagotovljeno, da smo storili pravilno vse od začetka in da ne bomo povzročili zamenjave z drugimi oblikami ekološkega označevanja. Nazadnje bi rad poudaril, da je znak zdaj koristen tudi za blago, ki je proizvedeno za dolgotrajno in ponovno uporabo. Z drugimi besedami, spremeniti moramo način, kako proizvajamo in porabimo izdelke, če hočemo, da bodo naša gospodarstva trajnostna. Pogledati moramo celoten življenjski cikel proizvoda, da bomo lahko izboljšali način ravnanja s surovinami med izdelavo proizvoda in zlasti način, kako bomo odstranili proizvod po uporabi. Upam, da bo orodje, ki smo ga tu izboljšali, dobro za spodbujanje bolj trajnostnega planeta."@sl²⁰ "Herr talman! Först och främst vill jag tacka föredraganden och skuggföredraganden för deras konstruktiva samarbete. Jag anser att vi har uppnått ett mycket gott resultat. Förra hösten offentliggjorde Världsnaturfonden en rapport som avslöjade att om vi fortsätter att använda jordens resurser så som vi för närvarande gör kommer vi att i mitten av 2030-talet behöva två planeter. Den enkla sanningen är att vi använder för mycket av vår planet. Vi förbrukar resurser snabbare än de kan förnya sig själva. Detta måste ändras om vi vill förhindra en miljökris. Vårt sätt att använda resurser måste ändras, och här är det inte bara politikerna som har ett ansvar, utan även tillverkare och konsumenter. Det miljömärke som håller på att revideras är ett verktyg för att främja produktion och försäljning av varor som produceras på ett hållbart sätt. En av svagheterna med märket är att konsumenterna inte känner till det särskilt väl – och här instämmer jag med Anders Wijkman – och därför är det inte särskilt lockande för producenterna heller. Om producenterna inte kan använda märket för att marknadsföra en bra produkt, varför skulle de då försöka tillverka den miljömässigt mest hållbara produkten inom en viss produktgrupp? Detta är också ett av de problem som vi har försökt att rätta till med våra nya idéer. Det finns nu ett klart krav på medlemsstaterna och kommissionen att lägga fram en handlingsplan för att främja kännedomen om miljömärket genom olika kampanjer. Vi har haft en lång diskussion om livsmedel och jag anser att vi kom fram till en vettig lösning. Kommissionens förslag att beakta enbart bearbetade livsmedel och enbart transporter, förpackning och beredning är inte hela saken. I stället har vi bett om en detaljerad granskning av hur vi bäst ska kunna inbegripa livsmedel i miljömärkesprogrammet så att vi är säkra på att vi har gjort allting rätt från början och inte orsakar sammanblandning med andra former av miljömärkning. Slutligen vill jag framhålla att märket nu också gynnar varor som tillverkats för att hålla länge och varor som kan återanvändas. Med andra ord behöver vi ändra vårt sätt att producera och konsumera varor om vi vill att vår ekonomi ska bli hållbar. Det kräver att vi ser till hela produktens livscykel, så att vi kan förbättra råvarubehandlingen under tillverkningen av en produkt och särskilt hur vi gör oss av med en produkt efter användningen. Jag hoppas att det verktyg som vi har förbättrat här kommer att bli ett bra verktyg för att främja en mer hållbar planet."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Johannes Lebech,"¹⁵ "Wijkman"¹³ "for ALDE-Gruppen"¹⁵
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶