Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-03-23-Speech-1-198"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-03-23"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Lupta contra practicilor de mutilare genitală a femeilor în UE (prezentare succintă)⁶
dcterms:Language	"it"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20090323.24.1-198"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-03-23-Speech-1-199⁶
lpv:speaker	lp:Cristiana Muscardini⁶
lpv:spoken text	". – Signor Presidente, onorevoli colleghi, trovo particolarmente indicato che a questo nostro dibattito partecipi il Commissario Michel, che sappiamo sempre molto attento ai problemi dei diritti umani e alle tragedie che si sviluppano in Africa. E proprio la presenza del Commissario Michel mi fa sperare che la Commissione possa essere particolarmente attenta a un problema che oggi non riveste più soltanto 28 paesi africani e diversi paesi in Medio Oriente e anche paesi limitrofi, è un problema oggi che è particolarmente toccante proprio all'interno dell'Unione europea. La grande immigrazione che si è verificata negli ultimi anni ha portato questa tragedia anche nei paesi dell'Unione europea. Decine di migliaia di bambine e di adolescenti rischiano ogni giorno di subire una pratica orribile che le menoma dal punto di vista fisico in maniera irreversibile, ma porta anche gravissime menomazioni dal punto di vista psichico. Ecco perché - dopo che il Parlamento già in altre occasioni si era espresso negli anni passati e addirittura aveva dato, attraverso DAFNE, un finanziamento a 14 progetti per combattere le menomazioni sessuali femminili - ecco perché oggi noi ci troviamo di nuovo ad affrontare questo tema, perché il fenomeno purtroppo non è regresso, non è diminuito, ma è ancora in fase di espansione. Dobbiamo avere il coraggio di saper utilizzare in maniera più adeguata una seria prevenzione attraverso campagne culturali che sappiano dare alle donne immigrate, ma anche ai papà di queste bambine, la conoscenza che non è seguendo un rito tribale, che non ha nulla a che vedere con la religione, che si può raggiungere né un integrazione né una possibilità di futuro per le loro bambine. Pensiamo ad una bambina che frequenta un scuola francese, italiana, belga e che, improvvisamente, dopo avere socializzato con le sue coetanee, si trova strappata dalla normalità e portata a subire una tragedia che la segna per tutta la vita. Questa bambina non sarà soltanto menomata fisicamente, ma sarà impossibilitata a riprendere un rapporto corretto con le altre persone, si sentirà sminuita, diversa e noi non vogliamo diversi in questa società. Noi vogliamo persone che, al di là della religione, del colore della pelle, della provenienza geografica possano insieme costruire un'Europa migliore e più vicina ai cittadini. Per questo, Presidente e Commissario, noi, come Parlamento - e voglio ringraziare tutte le colleghe che nella commissione mi hanno aiutato nello stendere questa relazione - vogliamo che in Europa ci sia un'armonizzazione delle leggi di tutti i paesi perché sia identificato come reato la menomazione sessuale femminile. Non vogliamo neanche che siano proposti palliativi come la cosiddetta "puntura". Vogliamo che la donna sia veramente pari all'uomo, che non ci siano riti di iniziazione, ma che ci siano vere integrazioni. Vogliamo che le ONG possano lavorare, vogliamo una prevenzione capace di coinvolgere le associazioni delle donne immigrate, vogliamo punire chiunque voglia menomare le bambine e trascinarle in una perversa spirale di disperazione ed emarginazione. Vi sono molti punti che la relazione tocca e che penso i colleghi avranno potuto esaminare e valutare. Credo che un appello all'intenzione forte di un'Europa che metta insieme le sue tre Istituzioni per combattere questo orribile crimine che viola i diritti umani debba essere l'obiettivo di tutti."@it¹²
lpv:spokenAs	co-chair; UEN (2004-07-20--2009-07-13)²³ member; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2007-05-23--2009-07-13)²³ unknown; Alleanza nazionale (2004-07-20--2009-07-13)²³ vice-chair; INTA (2007-02-01--2009-07-13)²³ substitute; FEMM (2007-01-31--2009-07-13)²³ substitute; PETI (2007-01-31--2009-07-13)²³ member; Delegation to the Euro-Mediterranean Parliamentary Assembly (2008-05-08--2009-07-13)²³ substitute; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2004-09-15--2009-07-13)²³ member; Delegation to the EU-Kazakhstan, EU-Kyrgyzstan and EU-Uzbekistan Parliamentary Cooperation Committees, and for relations with Tajikistan, Turkmenistan and Mongolia (2004-09-15--2009-07-13)²³ substitute; ENVI (2007-01-31--2009-07-13)²³ member; Conference of Presidents (2006-12-13--2009-07-13)²³
lpv:translated text	". Pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že je obzvláště příhodné, že se naší rozpravy účastní právě pan komisař Michel. Jak víme, vždy věnoval velkou pozornost otázkám lidských práv a africkým tragédiím. Přítomnost pana Michela mi dává naději, že Komise seriózně projedná otázku, která se dnes netýká pouze 28 afrických zemí a různých zemí na Blízkém východě a sousedících zemí. Nyní se jedná o bolestný problém v samotné Evropské unii. Hromadné přistěhovalectví z posledních let přeneslo tuto tragédii do zemí EU. Desítky tisíc mladých žen a dívek jsou každodenně ohroženy touto příšernou praktikou, která je nezvratně poškozuje jak z fyziologického hlediska, tak zejména duševně. Proto – přestože Parlament již tento problém odsoudil v minulých letech při mnoha příležitostech a prostřednictvím fondu DAPHNE poskytl finanční prostředky na 14 projektů pro boj proti mrzačení ženských pohlavních orgánů – proto dnes znovu hovoříme o tomto tématu, neboť tohoto jevu neubývá, ale naopak přibývá. Musíme mít odvahu přijmout vhodnější seriózní metody prevence prostřednictvím kulturních kampaní umožňujících přistěhovalkyním, ale také otcům těchto dívek, pochopit, že následující kmenový rituál, který nemá nic společného s náboženstvím, žádným způsobem nenaplňuje či nevytváří budoucnost jejich dcer. Představte si dívku, která navštěvuje francouzskou, italskou nebo belgickou školu, a poté, co se socializovala mezi svými vrstevníky, byla náhle vytržena z normálního života a donucena podstoupit tuto tragédii, jež ji poznamená na celý život. Tato dívka není pouze tělesně zmrzačena, ale je pro ni nemožné obnovit normální vztahy s ostatními lidmi; cítí se méněcenná, jiná, a v naší společnosti nechceme lidi, kteří se odlišují. Chceme, aby lidé, bez ohledu na své náboženství, barvu pleti nebo geografický původ mohli spolupracovat na budování lepší Evropy, bližší svým obyvatelům. Proto, pane předsedající, pane komisaři, my jakožto Parlament – a ráda bych poděkovala svým kolegům z výboru, kteří mi pomohli s návrhem této zprávy – chceme harmonizaci všech právních předpisů členských států, aby bylo zmrzačování ženských pohlavních orgánů hodnoceno jako trestný čin. Nechceme uklidňující návrhy jako „propichování“. Chceme úplnou rovnoprávnost žen a mužů; nechceme iniciační rituály, ale skutečnou integraci. Chceme, aby měly nevládní organizace možnost vykonávat svou práci, chceme preventivní politiky, které zahrnou sdružení přistěhovalkyň, chceme potrestání každého, kdo se pokusí mrzačit dívky a uvrhnout je do zvrácené spirály beznaděje a marginalizace. Tato zpráva se týká mnoha oblastí a domnívám se, že ji poslanci měli možnost prostudovat a posoudit. Jsem přesvědčena, že by se k této výzvě k cílevědomé Evropě spojující úsilí svých tří orgánů v boji proti tomuto hroznému zločinu porušujícímu lidská práva měl připojit každý."@cs¹ "Hr. formand, mine damer og herrer! Det er efter min opfattelse meget relevant, at kommissær Michel deltager i forhandlingen. Som alle ved, fokuserer han altid meget på menneskerettighedsspørgsmål og tragedierne i Afrika. Faktisk giver hr. Michels tilstedeværelse mig håb om, at Kommissionen seriøst vil overveje et spørgsmål, som i dag ikke alene har konsekvenser for 28 afrikanske lande og flere lande i Mellemøsten og nabolande, men som også er blevet et særligt presserende problem inden for EU. De indvandringsstrømme, som Europa har oplevet i de seneste år, har bragt denne tragedie med til EU-landene. Mange tusinde piger og unge kvinder risikerer hver dag at blive underkastet denne frygtelige praksis, som ikke blot giver varige fysiske skader, men som også giver meget alvorlige psykiske problemer. Selv om Parlamentet allerede har fordømt denne praksis ved adskillige lejligheder i de senere år og derudover har støttet 14 projekter gennem Daphneprogrammet til bekæmpelse af kønslig lemlæstelse af piger og kvinder, er det nødvendigt endnu en gang at drøfte spørgsmålet i dag, da denne praksis desværre ikke er blevet mindre udbredt, men stadig er stigende. Vi skal have modet til at vedtage en mere relevant og seriøs forebyggelsesmetode gennem kulturelle kampagner, der kan medvirke til at klarlægge for indvandrerkvinderne – og ikke mindst fædrene til de pågældende piger – at opfyldelsen af et stammeritual, som ikke har noget at gøre med religion, på ingen måde integrerer eller skaber en fremtid for deres døtre. Prøv at forestille Dem en pige, som går på en fransk, italiensk eller belgisk skole, og som pludselig efter at have socialiseret med de andre elever bliver fjernet fra enhver form for normalitet og tvunget til at lade sig underkaste denne frygtelige praksis, som vil mærke hende for livet. Denne pige vil ikke blot være fysisk lemlæstet, men det vil være umuligt for hende at genoptage et normalt forhold til andre mennesker. Hun vil føle sig mindre værd og anderledes, og i vores samfund har vi svært ved at acceptere mennesker, der er anderledes. Vi ønsker, at borgerne, uanset religion, hudfarve eller geografisk oprindelse, arbejder sammen for at opbygge et bedre Europa, som er tættere forbundet med dets borgere. Derfor ønsker vi som parlament – og jeg ønsker at takke alle mine kolleger fra Udvalget, som har hjulpet mig med at udarbejde betænkningen – at lovgivningen i alle medlemsstaterne harmoniseres, således at kønslig lemlæstelse af piger og kvinder klassificeres som en forbrydelse. Vi ønsker ikke palliative forslag som f.eks. udførelse af "stik". Vi ønsker, at der skal være fuld ligestilling mellem kvinder og mænd. Vi ønsker ikke traditionelle ritualer, men derimod reel integration. Vi ønsker, at ngo'erne skal kunne udføre deres arbejde, vi ønsker en forebyggelsespolitik, der involverer sammenslutninger for indvandrerkvinder, og vi ønsker at straffe enhver, der ønsker at lemlæste piger, og som tvinger dem ind i en pervers og ond cirkel med desperation og marginalisering. Betænkningen dækker mange områder, og jeg tror, at medlemmerne har haft tid nok til at gennemgå og overveje betænkningen. Alle bør deltage i denne opfordring til at skabe et målrettet Europa, der samler indsatsen fra alle EU-institutionerne for at bekæmpe denne frygtelige forbrydelse, der krænker menneskerettighederne."@da² ". Herr Präsident, meine Damen und Herren, ich denke, es trifft sich gut, dass Kommissar Michel heute an unserer Debatte teilnimmt. Wie wir wissen, legt er immer großen Wert auf Fragen der Menschenrechte und beschäftigt sich mit den in Afrika stattfindenden Tragödien. In der Tat gibt uns die Anwesenheit von Louis Michel Hoffnung, dass sich die Kommission in ernsthafter Weise einem Problem zuwendet, das heute nicht nur 28 afrikanische Länder und verschiedene Länder des Nahen und Mittleren Ostens sowie angrenzende Regionen betrifft sondern mittlerweile auch zu einem bedrückenden Problem innerhalb der Europäischen Union geworden ist. Die massenhafte Einwanderung, die in den letzten Jahren stattgefunden hat, hat diese Tragödie in die Länder der EU gebracht. Zehntausende Mädchen und junger Frauen sind jeden Tag der Gefahr ausgesetzt, Opfer einer schrecklichen Praktik zu werden, die ihnen nicht nur irreversible physische Verletzungen zufügt sondern auch äußerst schwerwiegenden psychischen Schaden bereitet. Aus diesem Grund – und obgleich das Parlament in den vergangenen Jahren diese Praktiken bereits mehrfach verurteilt und über das DAPHNE-Programm 14 Projekte zur Bekämpfung der weiblichen Genitalverstümmelung gefördert hat – finden wir uns heute erneut in der Diskussion über dieses Thema wieder, weil das Phänomen leider nicht weniger bedeutsam geworden ist sondern sich weiter ausbreitet. Wir müssen den Mut aufbringen, entschlossener und geeignetere Präventivmaßnahmen in Gestalt kultureller Aufklärungskampagnen zu ergreifen, die den Migrantenfrauen aber auch den Vätern dieser Mädchen zu verstehen geben, dass das Praktizieren eines Stammesritus, der nichts mit Religion zu tun hat, nicht dazu geeignet ist, die Integration oder das künftige Leben ihrer Töchter zu erleichtern. Stellen Sie sich einmal ein Mädchen vor, das eine französische, italienische oder belgische Schule besucht und plötzlich - nachdem es sich mit seinen Mitschülerinnen und Mitschülern angefreundet hat - brutal aus der Normalität gerissen wird und ein wahres Trauma über sich ergehen lassen muss, von dem es sich sein Leben lang nicht mehr erholen wird. Dieses Mädchen ist nicht nur physisch verstümmelt, es ist ihm auch unmöglich, wieder normale Beziehungen zu anderen Menschen aufzunehmen. Dieses Mädchen fühlt sich herabgesetzt und gebrandmarkt – aber wir möchten in unserer Gesellschaft keine Menschen, die gebrandmarkt sind. Wir möchten Menschen, die zusammenarbeiten können zum Wohl eines besseren, bürgernaheren Europa – egal welcher Religion sie angehören, welche Hautfarbe sie haben oder woher sie kommen. Aus diesem Grund, Herr Präsident, Kommissar Michel, streben wir als Parlament es an – und ich möchte hier allen meinen Kolleginnen und Kollegen des Ausschusses danken, die an der Erstellung dieses Berichts mitgewirkt haben – dass die Gesetze aller Mitgliedstaaten in dem Sinne harmonisiert werden, dass die weibliche Genitalverstümmelung als Straftatbestand eingestuft wird. Wir sind gegen lediglich abmildernde Vorschläge wie das sogenannte „Pricking“. Wir wollen, dass Frauen wirklich gleichberechtigt sind mit Männern. Wir wollen keine Initiationsriten, sondern echte Integration. Wir wollen, dass die NRO in die Lage versetzt werden, ihre Arbeit zu leisten; wir wollen eine Präventionspolitik, die Interessensverbände von Migrantenfrauen einbezieht; wir wollen, dass jeder bestraft wird, der junge Frauen verstümmeln will und sie in eine perverse Spirale von Verzweiflung und Marginalisierung stürzt. Der Bericht deckt eine Vielzahl von Themenbereichen ab und ich denke die Parlamentskolleginnen und -kollegen hatten die Gelegenheit zu dessen Studium und Bewertung. Ich glaube, jeder sollte sich hinter diesen Aufruf für ein entschlossenes Europa stellen, das die Macht seiner drei Institutionen mobilisiert, um solche scheußlichen Verbrechen, die die Menschenrechte verletzen, zu bekämpfen."@de⁹ ". Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, θεωρώ ιδιαίτερα αρμοστό το γεγονός ότι ο Επίτροπος Michel συμμετέχει στη συζήτησή μας. Όπως γνωρίζουμε, αποδίδει πάντα ιδιαίτερη προσοχή στα θέματα ανθρωπίνων δικαιωμάτων και στις τραγωδίες της Αφρικής. Στην ουσία, η παρουσία του κυρίου Michel μου δίνει ελπίδες ότι η Επιτροπή μπορεί να λάβει σοβαρά υπόψη ένα θέμα το οποίο σήμερα επηρεάζει 28 Αφρικανικές χώρες, αλλά και διάφορες χώρες της Μέσης Ανατολής και άλλες γειτονικές χώρες, αλλά το οποίο αποτελεί ανησυχητικό πρόβλημα εντός της ίδιας της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Η μαζική ένταξη που έλαβε χώρα τα τελευταία χρόνια έφερε αυτή την τραγωδία στις χώρες της ΕΕ. Δεκάδες χιλιάδες κορίτσια και νεαρές γυναίκες κινδυνεύουν κάθε μέρα να υποφέρουν από μια τρομερή πρακτική που τις τραυματίζει ανεπανόρθωτα από σωματικής πλευράς, επιφέροντας ταυτόχρονα εξαιρετικά σοβαρά ψυχολογικά τραύματα. Παρόλο που το Κοινοβούλιο έχει ήδη καταδικάσει αυτή την πρακτική σε πολλές περιπτώσεις τα προηγούμενα χρόνια και μάλιστα έκανε επιχορήγηση μέσω του πλαισίου DAPHNE σε 14 προγράμματα με σκοπό την καταπολέμηση του ακρωτηριασμού των γεννητικών οργάνων των γυναικών- αυτός είναι ο λόγος που σήμερα ξαναβρισκόμαστε να συζητάμε το ίδιο θέμα διότι το φαινόμενο δεν έχει γίνει, δυστυχώς, λιγότερο διαδεδομένο αλλά διατηρεί αυξητική πορεία. Πρέπει να βρούμε το θάρρος να υιοθετήσουμε μια πιο κατάλληλη προληπτική μέθοδο μέσω πολιτιστικών καμπανιών που θα μπορούν να κάνουν τις γυναίκες μετανάστριες, αλλά και τους πατέρες αυτών των κοριτσιών, να καταλάβουν ότι ακολουθώντας μια τελετή μιας φυλής, η οποία δεν έχει καμία σχέση με την θρησκεία, δεν αποτελεί τρόπο εισαγωγής ή δημιουργίας ενός μέλλοντος για τις θυγατέρες τους. Σκεφτείτε μια νεαρή κοπέλα που φοιτά σε ένα γαλλικό, ιταλικό ή βελγικό σχολείο και ξαφνικά, αφού έχει κοινωνικοποιηθεί με τους συμμαθητές της, βρίσκει τον εαυτό της να αποκόπτεται από την καθημερινότητά της και να αναγκάζεται να υποφέρει μια τραγωδία η οποία θα την σημαδέψει για όλη της την ζωή. Αυτή η κοπέλα όχι μόνο ακρωτηριάζεται σωματικά αλλά είναι αδύνατο για αυτή να συνάψει κανονικές σχέσεις με άλλους ανθρώπους. Νιώθει μειωμένη, διαφορετική και στην κοινωνία μας οι διαφορετικοί άνθρωποι είναι ανεπιθύμητοι. Θέλουμε ανθρώπους που, ανεξάρτητα από την θρησκεία τους, το χρώμα του δέρματός τους ή την γεωγραφική τους προέλευση, να μπορούν να εργαστούν για ένα καλύτερο μέλλον για την Ευρώπη, σε στενότερη επαφή με τους πολίτες της. Για αυτόν τον λόγο, Κύριε Πρόεδρε, Επίτροπε, εμείς ως Κοινοβούλιο- και θα ήθελα να ευχαριστήσω όλους τους συναδέλφους μου από την επιτροπή που με βοήθησαν στην σύνταξη του προσχεδίου αυτής της έκθεσης- επιθυμούμε την εναρμόνιση των νόμων όλων των ΚΜ προκειμένου ο ακρωτηριασμός των γεννητικών οργάνων των γυναικών να κατηγοριοποιηθεί ως έγκλημα. Δεν στηρίζουμε «παρηγορητικές» προτάσεις όπως το «παρακέντηση». Θέλουμε τις γυναίκες να είναι αληθινά ίσες με τους άντρες, δεν στηρίζουμε τις τελετές μύησης αλλά θέλουμε, αντ’αυτού, αληθινή ενσωμάτωση. Θέλουμε τους ΜΚΟ να είναι σε θέση να πραγματοποιήσουν το έργο τους, θέλουμε μια προληπτική πολιτική η οποία θα εμπλέκει τους συνδέσμους των γυναικών μεταναστριών, θέλουμε να τιμωρούνται όλοι όσοι αναζητούν τον ακρωτηριασμό των κοριτσιών παρασύροντάς τα σε έναν διεφθαρμένο κυκεώνα απόγνωσης και περιθωριοποίησης. Η έκθεση καλύπτει πολλούς τομείς και πιστεύω ότι τα ΚΜ είχαν την ευκαιρία να την εξετάσουν και να την αξιολογήσουν. Θεωρώ ότι όλοι θα πρέπει να στηρίξουν αυτή την έκκληση μιας σκόπιμης Ευρώπης που θα συνδυάζει τις προσπάθειες των τριών θεσμικών οργάνων της προκειμένου να καταπολεμηθεί αυτό το τρομερό έγκλημα που παραβιάζει τα ανθρώπινα δικαιώματα."@el¹⁰ ". Mr President, ladies and gentlemen, I think it is particularly fitting that Commissioner Michel is taking part in our debate. As we know, he always pays great attention to human rights issues and tragedies in Africa. In fact, Mr Michel’s presence gives me hope that the Commission may give serious consideration to an issue that today not only affects 28 African countries and various countries in the Middle East and neighbouring countries, but is now a particularly distressing problem within the European Union itself. The mass immigration that has taken place in recent years has brought this tragedy to EU countries. Tens of thousands of girls and young women are at risk every day of suffering a terrible practice that injures them irreversibly from a physical point of view, but also does extremely serious psychological damage. That is why – although Parliament has already condemned this practice on several occasions in previous years and in fact gave funding through DAPHNE to 14 projects to combat female genital mutilation – that is why today we again find ourselves discussing this topic, because the phenomenon has unfortunately not become less prevalent, but remains on the increase. We must have the courage to adopt a more appropriate serious method of prevention through cultural campaigns able to make immigrant women, but also the fathers of these girls, understand that following a tribal rite, which has nothing to do with religion, is no way to integrate or create a future for their daughters. Consider a girl who attends a French, Italian or Belgian school and suddenly, after having socialised with her peers, finds herself snatched from normality and forced to suffer a tragedy that will mark her for life. This girl is not only physically mutilated, but it is impossible for her to resume a normal relationship with other people; she feels diminished, different, and in our society we do not want people who are different. We want people who, no matter what their religion, skin colour or geographical origin, can work together to build a better Europe, closer to its citizens. For this reason, Mr President, Commissioner, we as Parliament – and I would like to thank all my colleagues from the committee who helped me draft this report – want the laws of all Member States to be harmonised so that female genital mutilation is classed as an offence. We do not want palliative proposals such as ‘pricking’. We want women to be truly equal with men; we do not want initiation rites, but real integration instead. We want NGOs to be able to carry out their work, we want a prevention policy that involves immigrant women’s associations, we want to punish anybody who seeks to mutilate girls and drag them into a perverse spiral of desperation and marginalisation. The report covers many areas and I think Members have had the opportunity to examine and evaluate it. I believe everyone should join in this call for a purposeful Europe that combines the efforts of its three institutions to combat this horrible crime that violates human rights."@en⁴ ". Señor Presidente, Señorías, creo que es particularmente adecuado que el Comisario Michel tome parte en nuestro debate. Como sabemos, siempre presta gran atención a las cuestiones relacionadas con los derechos humanos y las tragedias en África. De hecho, la presencia del señor Michel me hace albergar la esperanza de que la Comisión pueda tomar seriamente en consideración un asunto que hoy no solo afecta a 28 países africanos y a varias naciones en Oriente Próximo, sino que se ha convertido en un problema particularmente penoso en el seno de la propia Unión Europea. La inmigración masiva que ha tenido lugar en los últimos años ha traído esta tragedia a los países de la UE. Cada día, decenas de miles de niñas y mujeres jóvenes corren el peligro de sufrir una práctica terrible que les provoca un daño irreversible desde un punto de vista físico y que también les deja una herida psicológica. Por ello —aunque el Parlamento ya ha condenado esta práctica en varias ocasiones en años anteriores y de hecho financió, a través del programa Daphne, catorce proyectos para luchar contra la mutilación genital femenina— hoy nos hallamos discutiendo de nuevo este tema, porque desgraciadamente el fenómeno no se ha hecho menos habitual, sino que continúa creciendo. Debemos ser valientes para adoptar un método serio de prevención más apropiado, mediante campañas culturales que hagan entender a las mujeres inmigrantes, y también a los padres de esas chicas, que seguir un rito tribal que nada tiene que ver con la religión, no es la mejor manera de integrar a sus hijas o de crear un futuro para ellas. Imaginemos a una niña que asiste a un colegio francés, italiano o belga y que repentinamente, tras haberse socializado con sus compañeros, se ve raptada de la normalidad y forzada a sufrir una tragedia que la marcará de por vida. Esa niña no solo queda mutilada físicamente, sino que le resulta imposible reanudar una relación normal con otras personas; se siente rebajada, diferente, y en nuestra sociedad no nos gustan las personas que son diferentes. Queremos personas que, independientemente de su religión, color de piel o procedencia geográfica, puedan trabajar juntas para construir una Europa mejor, más cercana a sus ciudadanos. Por este motivo, señor Presidente, Comisario, nosotros como Parlamento —y quiero dar las gracias a todos mis colegas de la comisión por ayudarme a redactar este informe— queremos que las legislaciones de todos los Estados miembros estén armonizadas de modo que la mutilación genital femenina sea considerada un delito. No queremos propuestas paliativas tales como la «punción». Queremos que las mujeres sean efectivamente iguales a los hombres; no queremos ritos de iniciación, sino una verdadera integración en su lugar. Queremos que las ONG puedan llevar a cabo su trabajo, queremos una política de prevención que implique a las asociaciones de mujeres inmigrantes, queremos castigar a quien pretenda mutilar niñas y arrastrarlas a una perversa espiral de desesperación y de marginalización. El informe cubre muchas áreas y creo que Sus Señorías han tenido la oportunidad de examinarlo y de evaluarlo. Opino que todos deberían unirse a este llamamiento para una Europa resuelta que combina los esfuerzos de sus tres instituciones para luchar contra este horrible crimen que viola los derechos humanos."@es²¹ "Härra juhataja, daamid ja härrad, arvan, et on eriti kohane, et volinik Michel meie arutelus osaleb. Nagu me teame, pöörab ta alati suurt tähelepanu Aafrika inimõiguste küsimustele ja tragöödiatele. Tegelikult annab härra Micheli kohalolek mulle lootust, et volinik võib tõsiselt kaaluda küsimust, mis praegu ei mõjuta ainult 28 Aafrika ja mitmeid Lähis-Ida ja naaberriike, vaid palju muret tekitav on probleem ka Euroopa Liidus endas. Viimastel aastatel aset leidnud massimmigratsioon on selle tragöödia toonud Euroopa Liidu riikidesse. See kohutav tava ohustab iga päev kümneid tuhandeid tüdrukuid ja noori naisi, mis vigastab neid pöördumatult füüsiliselt, ent põhjustab ka äärmiselt tõsist psühholoogilist kahju. Seega, kuigi parlament on selle tava juba mitmetel varasematel aastatel hukka mõistnud ja rahastanud DAPHNE programmi kaudu 14 projekti, et võidelda naiste suguelundite moonutamise vastu, leiame end täna jälle seda teemat arutamas, sest see nähtus ei ole kahjuks muutunud vähem levinuks, vaid jätkab kasvamist. Meil peab olema julgust võtta vastu sobivam tõsine meetod, et seda vältida kultuurikampaaniate kaudu, mis panevad immigrantidest naised, ent ka nende tüdrukute isad mõistma, et sellise suguharu tava järgimine, mis ei puutu religiooni, ei ole viis, et integreeruda või luua oma tütardele tulevik. Võtame näiteks tüdruku, kes käib Prantsuse, Itaalia või Belgia koolis ja leiab end järsku, pärast sõpradega suhtlemist, normaalsusest eemalekistuna ja sunnituna läbi elama tragöödiat, mis jätab jälje kogu eluks. Seda tüdrukut ei sandistata mitte ainult füüsiliselt, vaid tal on ka võimatu jätkata normaalseid suhteid teiste inimestega – ta tunneb end alavääristatuna ja erinevana ning ühiskond ei taha inimesi, kes on teistsugused. Me tahame inimesi, kes hoolimata oma religioonist, nahavärvist või geograafilisest asukohast suudavad teha koostööd, et luua parem Euroopa, mis on lähemal oma kodanikele. Sellel põhjusel, härra president, volinik, tahame meie kui parlament – ja tahan tänada kõiki oma kolleege komisjonist, kes aitasid mul selle raporti koostada – et kõigi liikmesriikide seadused kooskõlastataks, nii et naiste suguelundite moonutamine loetaks kuriteoks. Me ei taha leevendavaid ettepanekuid, nagu seda on nn katki torkamine. Me tahame, et naised oleksid meestega täiesti võrdsed. Me ei taha pühitsemistalitusi, vaid hoopis tõelist integratsiooni. Me tahame, et valitsusvälised organisatsioonid suudaksid oma tööd teha, tahame vältimise poliitikat, mis hõlmab immigrantidest naiste ühendusi, tahame karistada kõiki, kes üritavad tüdrukuid moonutada ja vedada nad perverssesse meeleheite ja kõrvalejäetuse keerdkäiku. Raport katab paljusid valdkondi ning ma arvan, et liikmed on saanud võimaluse selle läbi lugeda ja seda hinnata. Usun, et kõik peaksid ühinema kutsega sihikindla Euroopa nimel, mis ühendab kolme institutsiooni pingutused, et võidelda selle kohutava inimõigusi rikkuva kuriteo vastu."@et⁵ ". Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, mielestäni sopii erityisen hyvin, että keskusteluumme osallistuu nimenomaan komission jäsen Michel. Kuten tiedämme, hän kiinnittää aina runsaasti huomiota Afrikan ihmisoikeuskysymyksiin ja murhenäytelmiin. Itse asiassa komission jäsen Louis Michelin läsnäolo antaa mielestäni toivoa siitä, että komissio ottaa vakavasti huomioon kysymyksen, joka ei enää kosketa ainoastaan 28:aa Afrikan maata ja lukuisia Lähi-idän maita ja niiden naapurimaita vaan on nykyisin erittäin ahdistava ongelma myös Euroopan unionin alueella. Viime vuosien massiivinen maahanmuutto on tuonut tämän tragedian EU:n jäsenvaltioihin. Kymmenet tuhannet tytöt ja nuoret naiset ovat joka päivä vaarassa joutua tämän kauhean käytännön uhreiksi, joka aiheuttaa heille peruuttamattomia ruumiillisia vammoja mutta myös erittäin vakavia psykologisia vaurioita. Tästä syystä – vaikka parlamentti onkin viime vuosien aikana tuominnut tämän käytännön jo useaan otteeseen ja on itse asiassa myöntänyt DAPHNE-ohjelman kautta rahoitusta 14 hankkeelle naisten sukupuolisen silpomisen torjumiseksi – tästä syystä me keskustelemme tänään jälleen tästä aiheesta, sillä valitettavasti ilmiö ei ole laantunut, vaan silpomisten määrä lisääntyy yhä. Meillä on oltava rohkeutta hyväksyä asianmukaisempia ja vakavasti otettavia ennaltaehkäiseviä menetelmiä ja järjestää kulttuurikampanjoita, joiden avulla maahanmuuttajanaiset, mutta myös näiden tyttöjen isät, saadaan ymmärtämään, että heimoriitit, joilla ei ole mitään tekemistä uskonnon kanssa, eivät edistä integroitumista eivätkä luo tyttärille tulevaisuutta. Ajatelkaa Ranskassa, Italiassa tai Belgiassa koulua käyvää nuorta tyttöä, joka on luonut ystävyyssuhteita toisiin nuoriin ja joka äkkiä temmataan normaalielämästä keskelle tuskallista tragediaa, joka jättää häneen elinikäiset jäljet. Häntä ei ainoastaan silvota ruumiillisesti, vaan hänen on mahdotonta jatkaa normaaleja ihmissuhteita; hän tuntee itsensä väheksytyksi ja erilaiseksi, eikä meidän yhteiskunnassamme haluta ihmisiä, jotka ovat erilaisia. Me haluamme ihmisiä, jotka uskonnostaan, ihonväristään tai maantieteellisestä alkuperästään riippumatta voivat työskennellä yhdessä rakentaakseen paremman Euroopan, joka on lähempänä kansalaisia. Arvoisa puhemies, arvoisa komission jäsen, tästä syystä me parlamentissa – ja haluaisin kiittää kaikkia valiokunnassa työskenteleviä kollegoitani, jotka auttoivat minua tämän mietinnön laatimisessa – haluamme, että kaikkien jäsenvaltioiden lainsäädäntö yhdenmukaistetaan niin, että naisten sukuelinten silpominen luokitellaan rikokseksi. Me emme halua lieventäviä ehdotuksia, jotka koskevat esimerkiksi "klitoriksen pistelyä". Me haluamme naisten olevan todella yhdenvertaisia miesten kanssa; me emme halua siirtymäriittejä vaan todellista integroitumista niiden sijasta. Me haluamme kansalaisjärjestöjen pystyvän tekemään työtään, me haluamme ennaltaehkäisevän politiikan, johon maahanmuuttajanaisten järjestöt osallistuvat, me haluamme rangaista kaikkia, jotka pyrkivät silpomaan tyttöjä ja haluavat pakottaa heidät luonnonvastaiseen epätoivon ja syrjäytymisen kierteeseen. Mietinnössä käsitellään monia aloja, ja uskoakseni jäsenillä on ollut mahdollisuus tutustua siihen ja arvioida sitä. Uskon, että jokaisen pitäisi liittyä tähän vaatimukseen merkityksellisestä Euroopasta, jossa kolmen toimielimen ponnistelut yhdistetään tämän kauhean, ihmisoikeuksia loukkaavan rikoksen torjumiseksi."@fi⁷ ". Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je pense que la participation du commissaire Michel à notre débat tombe parfaitement bien. Comme nous le savons, il a toujours porté une grande attention aux questions de droits de l’homme et aux tragédies qui accablent l’Afrique. En fait, la présence de M. Michel me fait espérer que la Commission pourrait se pencher sérieusement sur une question qui affecte aujourd’hui non seulement 28 pays africains et divers pays du Moyen-Orient et d’autres pays voisins, mais aussi l’Union européenne elle-même, où elle devient désormais un problème particulièrement douloureux. Cette tragédie est arrivée dans les pays de l’UE avec la vague d’immigration massive de ces dernières années. Des dizaines de milliers de fillettes et de jeunes femmes courent chaque jour le risque de subir cette terrible pratique qui porte irréversiblement atteinte à leur intégrité physique et provoque également des troubles psychologiques extrêmement graves. C’est pourquoi - bien que le Parlement ait déjà condamné ces pratiques en plusieurs occasions ces dernières années et qu’il ait même financé, au titre du programme DAPHNE, 14 projets de lutte contre les mutilations génitales féminines - nous sommes aujourd’hui à nouveau en train de discuter de ce sujet, parce que les occurrences du phénomène n’ont malheureusement pas diminué et qu’au contraire elles sont toujours en hausse. Nous devons avoir le courage d’adopter une méthode de prévention plus approfondie et plus appropriée de campagnes culturelles pour faire comprendre à ces femmes immigrantes, mais surtout aux pères de ces femmes, que suivre un rite tribal qui n’a rien à voir avec la religion ne mène aucunement à l’intégration et compromet l’avenir de leurs filles. Considérons une petite fille qui fréquente une école française, italienne ou belge et qui, après s’être socialisée et intégrée à son groupes de pairs, se retrouve soudain arrachée à la normalité et forcée de subir une tragédie qui va la marquer à vie. Non seulement cette petite fille est physiquement mutilée, mais il lui est impossible de reprendre des relations normales avec d’autres personnes; elle se sent diminuée, différente, et dans notre société, nous ne voulons pas de personnes qui sont différentes. Nous voulons des personnes qui, quelle que soit leur religion, la couleur de leur peau ou leur origine géographique, peuvent travailler ensemble pour construire une Europe meilleure, plus proche de ses citoyens. C’est pourquoi, Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, nous, en tant que Parlement - et je voudrais remercier tous mes collègues de la commission qui m’ont aidée à rédiger ce rapport - nous voulons que les lois de tous les États membres soient harmonisées de sorte que les mutilations génitales féminines soit classées comme un délit. Nous ne voulons pas de propositions palliatives comme le (perçage du clitoris). Nous voulons des femmes qui soient véritablement à égalité avec les hommes; nous ne voulons pas de rites d’initiation, nous voulons une réelle intégration. Nous voulons des ONG capables d’effectuer leur travail, nous voulons une prévention politique qui implique des associations de femmes immigrées, nous voulons punir quiconque cherche à mutiler des petites filles et les entraîner dans une spirale perverse de désespoir et de marginalisation. Le rapport couvre de nombreux domaines et je crois que mes collègues ont eu l’occasion de l’examiner et de l’évaluer. Je pense que chacun devrait se joindre à cet appel pour une Europe résolue qui combine les efforts de ses trois institutions pour combattre cet horrible crime qui constitue une violation des droits de l’homme."@fr⁸ "Tisztelt elnök úr, hölgyeim és uraim! Azt hiszem, hogy rendkívül alkalmas, hogy Michel biztos úr részt vesz a vitánkban. Amint azt tudjuk, mindig nagy figyelmet szentel az Afrikát érintő emberi jogi kérdéseknek és tragédiáknak. Michel úr jelenléte tulajdonképpen reménnyel tölt el arra vonatkozóan, hogy a Bizottság esetleg komoly megfontolás tárgyává vesz egy olyan problémát, ami nem csak 28 afrikai országot, valamint több közel-keleti és szomszédos országot érint, hanem már az Európai Unión belül is különösen aggasztó problémát jelent. Az utóbbi években tapasztalható tömeges bevándorlás az uniós tagállamokba is behurcolta ezt a tragédiát. Naponta lányok és fiatal nők tízezrei szenvednek attól a borzasztó gyakorlattól, ami egyrészről maradandó fizikai sérülést, másrészről rendkívül súlyos lelki károsodást is okoz. Habár a Parlament a korábbi években már több ízben elítélte ezt a gyakorlatot, és a DAPHNE programon keresztül 14 projektet finanszírozott a női nemi szervi csonkítás elleni küzdelem érdekében, ma megint meg kell vitatnunk ezt a témát, mert a jelenség sajnos nemhogy visszaszorulna, hanem tovább erősödik. Bátorságot kell merítenünk, és megfelelőbb határozott megelőző módszert kell találnunk, és kulturális kampányok révén kell megértetnünk a bevándorló nőkkel – de e lányok apjaival is –, hogy a törzsi rítusok követése – aminek semmi köze a valláshoz – semmiképpen nem integrálja a leányaikat, és nem biztosít jövőt a számukra. Vegyünk például egy lányt, aki francia, olasz vagy belga iskolába jár, és hirtelen – miután kortársaival szocializálódott – kiragadják a normális életből, és olyan tragédia elszenvedésére kényszerítik, ami meghatározza az egész életét. A lányt nem csak testileg csonkítják meg, hanem képtelen lesz normális kapcsolatot kialakítani másokkal, értéktelennek, különbözőnek érzi magát, és a mi társadalmunkban nem akarunk olyan embereket, akik különbözőek. Olyan embereket akarunk, akik vallásukra, bőrszínükre vagy származásukra tekintet nélkül, együtt tudnak dolgozni egy jobb, polgáraihoz közelebbi Európáért. Ez okból, elnök úr, biztos úr, mi, mint a Parlament – és meg szeretném köszönni valamennyi kollégámnak, akik segítettek a jelentés elkészítésében – azt akarjuk, hogy oly módon harmonizálják valamennyi tagállam törvényeit, hogy a női nemi szervi csonkítást bűncselekménynek minősítsék. Nem akarunk a „kiszúráshoz” hasonló, enyhítő javaslatokat. Azt akarjuk, hogy a nők valóban egyenlők legyenek a férfiakkal, nem beavatási szertartásokat, hanem valódi integrációt akarunk. Azt akarjuk, hogy a civil szervezetek végezni tudják a munkájukat, olyan megelőző politikát akarunk, ami bevonja a bevándorló nők szervezeteit, meg akarunk mindenkit büntetni, aki lányokat akar csonkítani és a kétségbeesés és marginalizálódás természetellenes örvényébe akarja őket taszítani. A jelentés számos területet érint, és azt hiszem, hogy a tagoknak lehetőségük volt megvizsgálni és értékelni azt. Úgy vélem, hogy mindenkinek csatlakoznia kellene a felhíváshoz, miszerint a határozott Európára három intézményének erőfeszítéseit egyesítve küzd ez ellen a borzasztó, az emberi jogokat sértő bűncselekmény ellen."@hu¹¹ ". Gerb. pirmininke, ponios ir ponai, manau, labai gerai, kad Komisijos narys L. Michel dalyvauja mūsų diskusijose. Kaip žinome, jis visada daug dėmesio skiria žmogaus teisių klausimams ir tragedijoms Afrikoje. Iš tiesų L. Michelio dalyvavimas suteikia man vilties, kad Komisija gali rimtai apsvarstyti klausimą, kuris šiandien ne tik veikia dvidešimt aštuonias Afrikos, įvairias Artimųjų Rytų ir kaimynines šalis, bet jis dabar yra ypač kankinanti problema pačioje Europos Sąjungoje. Masinė imigracija, kuri vyko pastaraisiais metais, atnešė šią tragediją į ES šalis. Dešimtys tūkstančių mergaičių ir jaunų moterų kiekvieną dieną rizikuoja nukentėti nuo baisios praktikos, kuri ne tik negrįžtamai jas sužaloja fiziniu požiūriu, bet padaro ir itin didelę psichologinę žalą. Štai kodėl, nors Parlamentas jau ne kartą pasmerkė šią praktiką ankstesniais metais ir per DAPHNE suteikė finansavimą keturiolikai projektų, siekiant kovoti su moterų lytinių organų žalojimu – štai kodėl šiandien vėl diskutuojame šia tema todėl, kad šis reiškinys, deja, ne mažėja, o toliau plinta. Turime turėti drąsos priimti tinkamesnį šį svarbų prevencijos metodą naudodami kultūrines kampanijas, galinčias priversti ne tik imigrantes moteris, bet ir šių mergaičių tėvus suprasti, kad vadovavimasis genties apeigomis, kurios neturi nieko bendra su religija, nėra būdas integruoti ar kurti ateitį savo dukterims. Pagalvokite apie mergaitę, kuri lanko prancūzų, italų ar belgų mokyklą, susidraugauja su savo vienmetėmis, ir staiga išplėšiama iš normalios padėties ir priverčiama iškentėti tragediją, kuri pažymės ją visam gyvenimui. Ši mergaitė ne tik fiziškai sužalojama, jai nebeįmanoma tęsti normalių santykių su kitais žmonėmis; ji jaučiasi pažeminta, kitokia, o savo visuomenėje mes nenorime žmonių, kurie būtų kitokie. Norime žmonių, kurie nepaisant jų religijos, odos spalvos ar geografinės kilmės, gali kartu dirbti, kurdami geresnę Europą, artimesnę savo piliečiams. Dėl šios priežasties, gerb. pirmininke, gerb. Komisijos nary, mes, kaip Parlamentas, kurio dalis esu aš, norėčiau padėkoti visiems savo komiteto kolegoms, kurie padėjo man parengti šį pranešimą – norime, kad visų valstybių narių įstatymai būtų suderinti taip, kad moterų lytinių organų žalojimas būtų įvardijamas kaip nusikaltimas. Nenorime švelninančių pasiūlymų, pavyzdžiui, „pradūrimas“. Norime, kad moterys būtų tikrai lygios su vyrais; nenorime įstojimo apeigų, norime realios integracijos. Norime, kad NVO galėtų atlikti savo darbą, norime prevencijos politikos, kuri apimtų imigrančių moterų asociacijas, norime nubausti visus, kurie siekia žaloti mergaites ir įtraukti jas į iškreiptą desperacijos ir marginalizacijos spiralę. Pranešimas apima daug sričių ir, manau, nariai turėjo galimybę jį išnagrinėti ir įvertinti. Manau, visi turi prisidėti prie šio raginimo dėl ryžtingos Europos, kuri apima trijų institucijų pastangas, siekdama kovoti su šiuo siaubingu nusikaltimu, pažeidžiančiu žmonių teises."@lt¹⁴ ". Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi, manuprāt, ir ļoti labi ka mūsu debatēs piedalās komisārs Kā mēs zinām, viņš vienmēr pievērš lielu uzmanību cilvēktiesību jautājumiem un traģēdijām Āfrikā. kunga klātbūtne dod cerību, ka Komisija nopietni pievērsīsies jautājumam, kurš šodien skar ne tikai 28 Āfrikas valstis un dažādas valstis Tuvajos Austrumos, un kaimiņvalstis, bet ir kļuvis arī par satraucošu problēmu Eiropas Savienībā. Masveida imigrācija pēdējos gados ir atnesusi šo traģēdiju uz ES valstīm. Desmitiem tūkstošu meiteņu un jaunu sieviešu katru dienu apdraud šausminošas prakses ciešanas, kas ne tikai neatgriezeniski sakropļo tās fiziski, bet arī rada ārkārtīgi smagas psiholoģiskas sekas. Tādēļ, lai gan Parlaments jau iepriekšējos gados ir vairākas reizes nosodījis šo praksi un ar DAPHNE palīdzību ir finansējis 14 projektus, lai apkarotu sieviešu dzimumorgānu izkropļošanu, šodien mēs atkal diskutējam par šo tematu, jo šī parādība nav mazinājusies, bet aizvien izplatās. Mums jābūt drosmei, lai pieņemtu nopietnus profilaktiskos pasākumus, lai ar kultūras kampaņu palīdzību liktu saprast imigrantēm sievietēm un arī šo meiteņu tēviem, ka tradicionālu paražu ievērošana, kam nav nekādas saistības ar reliģiju, nav veids, kā integrēties vai veidot viņu meitu nākotni. Iedomāsimies meiteni, kura apmeklē skolu Francijā, Itālijā vai Beļģijā, un pēc socializācijas ar vienaudžiem pēkšņi tiek izkropļota un pārdzīvo traģēdiju, kas atstās iespaidu uz visu dzīvi. Šī meitene ir ne tikai fiziski sakropļota, bet viņai nav iespējams atjaunot normālas attiecības ar citiem cilvēkiem, viņa jūtas pazemota, atšķirīga, bet mūsu sabiedrībā mēs negribam cilvēkus, kas ir atšķirīgi. Mēs gribam cilvēkus, kuri neatkarīgi no reliģiskās piederības, ādas krāsas vai ģeogrāfiskās izcelsmes var strādāt kopā, lai veidotu labāku, pilsoņiem tuvāku Eiropu. Šī iemesla dēļ, priekšsēdētāja kungs, komisāra kungs, mēs kā Parlaments – un es vēlos pateikties visiem komitejas kolēģiem, kas palīdzēja man sagatavot šo ziņojumu – pieprasām visu dalībvalstu tiesību aktu harmonizāciju, lai sieviešu dzimumorgānu izkropļošana tiktu klasificēta kā noziegums. Mēs nevēlamies mīkstinošus priekšlikumus par „punkciju”. Mēs vēlamies, lai sievietes būtu patiesi vienlīdzīgas ar vīriešiem, mēs nevēlamies iniciācijas ceremonijas, bet gan patiesu integrāciju. Mēs vēlamies, lai NVO spētu veikt savu darbu, mēs vēlamies profilakses politiku, kas iesaista imigrantu sieviešu asociācijas, mēs vēlamies sodīt ikvienu, kurš cenšas sakropļot meitenes un ievilkt viņas perversā izmisuma un atstumtības spirālē. Šajā ziņojumā iekļautas daudzas jomas, un es domāju, ka deputātiem ir bijusi iespēja iepazīties un novērtēt tās. Uzskatu, ka ikvienam jāpievienojas aicinājumam par mērķtiecīgu Eiropu, kas apvieno tās triju iestāžu pūliņus, lai apkarotu šo briesmīgo noziegumu, kas pārkāpj cilvēktiesības."@lv¹³ "Signor Presidente, onorevoli colleghi, trovo particolarmente indicato che a questo nostro dibattito partecipi il Commissario Michel, che sappiamo sempre molto attento ai problemi dei diritti umani e alle tragedie che si sviluppano in Africa. E proprio la presenza del Commissario Michel mi fa sperare che la Commissione possa essere particolarmente attenta a un problema che oggi non riveste più soltanto 28 paesi africani e diversi paesi in Medio Oriente e anche paesi limitrofi, è un problema oggi che è particolarmente toccante proprio all'interno dell'Unione europea. La grande immigrazione che si è verificata negli ultimi anni ha portato questa tragedia anche nei paesi dell'Unione europea. Decine di migliaia di bambine e di adolescenti rischiano ogni giorno di subire una pratica orribile che le menoma dal punto di vista fisico in maniera irreversibile, ma porta anche gravissime menomazioni dal punto di vista psichico. Ecco perché - dopo che il Parlamento già in altre occasioni si era espresso negli anni passati e addirittura aveva dato, attraverso DAFNE, un finanziamento a 14 progetti per combattere le menomazioni sessuali femminili - ecco perché oggi noi ci troviamo di nuovo ad affrontare questo tema, perché il fenomeno purtroppo non è regresso, non è diminuito, ma è ancora in fase di espansione. Dobbiamo avere il coraggio di saper utilizzare in maniera più adeguata una seria prevenzione attraverso campagne culturali che sappiano dare alle donne immigrate, ma anche ai papà di queste bambine, la conoscenza che non è seguendo un rito tribale, che non ha nulla a che vedere con la religione, che si può raggiungere né un integrazione né una possibilità di futuro per le loro bambine. Pensiamo ad una bambina che frequenta un scuola francese, italiana, belga e che, improvvisamente, dopo avere socializzato con le sue coetanee, si trova strappata dalla normalità e portata a subire una tragedia che la segna per tutta la vita. Questa bambina non sarà soltanto menomata fisicamente, ma sarà impossibilitata a riprendere un rapporto corretto con le altre persone, si sentirà sminuita, diversa e noi non vogliamo diversi in questa società. Noi vogliamo persone che, al di là della religione, del colore della pelle, della provenienza geografica possano insieme costruire un'Europa migliore e più vicina ai cittadini. Per questo, Presidente e Commissario, noi, come Parlamento - e voglio ringraziare tutte le colleghe che nella commissione mi hanno aiutato nello stendere questa relazione - vogliamo che in Europa ci sia un'armonizzazione delle leggi di tutti i paesi perché sia identificato come reato la menomazione sessuale femminile. Non vogliamo neanche che siano proposti palliativi come la cosiddetta "puntura". Vogliamo che la donna sia veramente pari all'uomo, che non ci siano riti di iniziazione, ma che ci siano vere integrazioni. Vogliamo che le ONG possano lavorare, vogliamo una prevenzione capace di coinvolgere le associazioni delle donne immigrate, vogliamo punire chiunque voglia menomare le bambine e trascinarle in una perversa spirale di disperazione ed emarginazione. Vi sono molti punti che la relazione tocca e che penso i colleghi avranno potuto esaminare e valutare. Credo che un appello all'intenzione forte di un'Europa che metta insieme le sue tre Istituzioni per combattere questo orribile crimine che viola i diritti umani debba essere l'obiettivo di tutti."@mt¹⁵ ". Mijnheer de Voorzitter, geachte collega’s, ik acht het een zeer goede zaak dat commissaris Michel aan ons debat deelneemt. Wij weten immers dat hij altijd veel aandacht heeft voor de problemen van de mensenrechten en de tragedies in Afrika. De aanwezigheid van commissaris Michel doet bij mij de hoop rijzen dat de Commissie bijzondere aandacht zal schenken aan een probleem waar tegenwoordig niet alleen 28 Afrikaanse en verschillende landen in het Midden-Oosten naast aangrenzende landen mee te kampen hebben, maar dat juist in de Europese Unie bijzonder aangrijpende vormen aanneemt. De massale immigratie van de afgelopen jaren heeft deze tragedie ook de landen van de Europese Unie binnengebracht. Dagelijks lopen tienduizenden meisjes en jonge vrouwen het risico een verschrikkelijke praktijk te moeten ondergaan, waardoor zij fysiek onherstelbaar verminkt raken en ernstige psychische schade oplopen. Daarom heeft het Parlement zich de afgelopen jaren al meerdere keren uitgesproken voor de bestrijding van vrouwelijke genitale verminking en in het kader van het Daphne-programma zelfs 14 projecten voor deze strijd gefinancierd. Vandaag worden we echter opnieuw met het probleem geconfronteerd, daar het verschijnsel niet is afgenomen maar juist verder toeneemt. We moeten de moed hebben om op adequatere wijze via culturele campagnes aan serieuze preventie te doen, zodat vrouwelijke immigranten maar ook de vaders van deze meisjes de kennis verwerven dat via dergelijke tribale rites – die niets van doen hebben met godsdienst – integratie noch een mogelijke toekomst voor hun dochters bereikbaar is. Denk eens aan een meisje dat een Franse, Italiaanse of Belgische school bezoekt en bevriend raakt met haar leeftijdgenotes. Opeens wordt zij uit haar normale dagelijkse bestaan weggerukt en moet ze een tragedie ondergaan die haar voor het hele leven zal tekenen. Ze zal niet alleen fysiek verminkt zijn maar ook de mogelijkheid missen om normale relaties aan te gaan met andere mensen. Ze zal zich vernederd en anders voelen, terwijl wij een samenleving wensen waarin mensen zich gelijk voelen. Los van godsdienst, huidskleur en geografische herkomst wensen wij dat personen samen een beter Europa kunnen opbouwen dat dichter bij de burgers staat. Daarom, mijnheer de Voorzitter, commissaris, wensen wij dat de wetgeving in de lidstaten geharmoniseerd wordt, zodat vrouwelijk seksuele verminking overal als misdrijf wordt aangemerkt. Ik wil trouwens alle collega’s bedanken die mij in de commissie geholpen hebben dit verslag op te stellen. Ook achten wij het onwenselijk dat lapmiddelen als de zogenaamde “ultralichte besnijdenis” worden voorgesteld. Wij willen dat vrouwen echt gelijkwaardig zijn aan de man, inwijdingsrites verdwijnen en echte integratie tot stand komt. Wij wensen dat NGO’s hun werk kunnen doen, preventiecampagnes opgezet worden samen met verenigingen van vrouwelijk immigranten en er straffen bestaan voor eenieder die meisjes probeert te verminken en mee te slepen in een perverse spiraal van wanhoop en marginalisering. Het verslag snijdt heel veel zaken aan en ik denk dat de collega’s de gelegenheid hebben gehad ze te bestuderen en te beoordelen. Ik denk dat het doel van iedereen moet zijn een krachtige oproep aan Europa te richten om alle drie zijn instellingen samen te laten strijden tegen dit verschrikkelijke misdrijf, dat een schending is van de mensenrechten."@nl³ "sprawozdawca. – (IT) Panie przewodniczący, panie i panowie! Za szczególnie ważne uważam, że pan komisarz Michel bierze udział w naszej debacie. Jak wiemy, pan komisarz zawsze zwraca szczególną uwagę na kwestie praw człowieka i tragedie w Afryce. W rzeczywistości obecność pana komisarza Michela napawa mnie nadzieją, że Komisja Europejska może poważnie rozważy kwestię, która nie tylko dotyczy 28 państw afrykańskich oraz różnych państw Bliskiego Wschodu i państw sąsiednich, ale jest także szczególnie niepokojącym problemem w samej Unii Europejskiej. Masowa imigracja, której jesteśmy świadkami w ostatnich latach sprawiła, że tragedia ta rozgrywa się także w państwach członkowskich Unii Europejskiej. Dziesiątkom tysięcy dziewczynek i dziewcząt grozi stanie się ofiarą okropnej praktyki, która nie tyko powoduje ich nieodwracalne rany fizycznie, ale także wywołuje bardzo poważny uraz psychiczny. Dlatego – choć Parlament potępił już kilkakrotnie tę praktykę w ubiegłych latach i w rzeczywistości przyznał w ramach programu DAPHNE środki na realizację 14 projektów mających na celu walkę z okaleczeniami organów płciowych kobiet – dziś znowu poruszamy tę kwestię, ponieważ niestety częstotliwość tego zjawiska nie spada, lecz wręcz rośnie. Powinniśmy mieć odwagę, żeby przyjąć bardziej odpowiednią metodę rzeczywistego zapobiegania poprzez kampanie kulturowe uświadamiające nie tylko imigrantkom, ale także ojcom tych dziewczynek, że dokonywanie obrzędu plemiennego, który nie ma żadnego związku z religią, nie jest metodą integracji czy zapewnienia swoim córkom przyszłości. Proszę wyobrazić sobie dziewczynkę chodzącą do szkoły w Belgii, we Francji, czy we Włoszech, która po spędzaniu czasu ze swoimi rówieśniczkami, zostaje nagle wyrwana z normalnego życia i zmuszona do przeżycia tragedii, która naznaczy ją na całe życie. Dziewczynka ta nie tylko zostanie okaleczona fizycznie, ale także niemożliwy stanie się dla niej powrót do normalnych relacji z innymi ludźmi; czuje się poniżona, inna, a przecież w naszym społeczeństwie nie chcemy ludzi, którzy są inni. Chcemy ludzi, którzy niezależnie od wyznawanej przez siebie religii, koloru swojej skóry czy miejsca, z którego pochodzą, mogą współpracować w budowaniu lepszej Europy, bliższej obywatelom. Panie przewodniczący, panie komisarzu! Dlatego my posłowie Parlamentu – i tu pragnę podziękować wszystkim moim kolegom posłom z Komisji Praw Kobiet i Równouprawnienia, którzy pomogli mi sporządzić to sprawozdanie – chcemy harmonizacji przepisów prawa wszystkich państw członkowskich, tak by okaleczenia organów płciowych kobiet zostały uznane za przestępstwo. Nie chcemy propozycji dotyczących półśrodków, przypominających „ukłucie”. Chcemy rzeczywistej równości płci; nie chcemy obrzędów inicjacyjnych, lecz w ich miejsce rzeczywistej integracji. Chcemy, żeby organizacje pozarządowe mogły realizować swoje zadania, chcemy polityki zapobiegania, realizowanej z udziałem stowarzyszeń zrzeszających imigrantki, chcemy karać każdego, kto stara się okaleczyć dziewczynki, wciągając je w perwersyjną spiralę rozpaczy i marginalizacji. Sprawozdanie obejmuje wiele obszarów i myślę, że posłowie mieli możność zapoznania się z nim i ocenienia go. Uważam, że każdy powinien przyłączyć się do tego apelu o celową Europę, łączącą wysiłki swoich trzech instytucji na rzecz,zwalczania tego potwornego przestępstwa, naruszającego prawa człowieka."@pl^16,16 ". Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, considero particularmente adequado o facto de o Comissário Michel participar no nosso debate. Como sabemos, ele está sempre muito atento aos problemas dos direitos humanos e às tragédias que se desenrolam em África. Com efeito, a presença do Comissário Michel leva-me a ter esperança de que a Comissão possa ter em devida consideração um problema que actualmente não afecta apenas 28 países africanos e vários países do Médio Oriente e países vizinhos, aflige também de modo especial a própria União Europeia. A imigração em massa a que se assistiu nos últimos anos trouxe esta tragédia para os países da UE. Dezenas de milhares de meninas e adolescentes correm diariamente o risco de serem submetidas a uma prática terrível que lhes causa danos físicos irreversíveis e que também as afecta enormemente a nível psicológico. É por essa razão – embora o Parlamento tenha já condenado esta prática em diversas ocasiões em anos anteriores e na realidade até financiou através do DAPHNE 14 projectos para combater a mutilação genital feminina – é por essa razão que hoje estamos mais uma vez a debater este tema, porque infelizmente a prevalência do fenómeno não diminuiu, antes continua a aumentar. Devemos ter a coragem de adoptar um método sério de prevenção mais adequado através de campanhas culturais que façam com que as mulheres imigrantes, mas também os pais dessas raparigas, compreendam que o cumprimento de um rito tribal que nada tem a ver com religião não é uma forma de integração nem serve para criar um futuro para as suas filhas. Imaginemos uma rapariga que frequenta uma escola francesa, italiana ou belga e que, de repente, depois de ter convivido com os seus colegas, se vê arrancada à normalidade e obrigada a sofrer uma tragédia que irá marcá-la para o resto da vida. Esta rapariga não fica mutilada apenas fisicamente, fica também impossibilitada de retomar um relacionamento normal com as outras pessoas; sente-se diminuída, diferente, e nós não queremos pessoas diferentes na nossa sociedade. Queremos pessoas que, independentemente da sua religião, cor de pele ou proveniência geográfica, sejam capazes de trabalhar em conjunto na construção de uma Europa melhor e mais próxima dos seus cidadãos. Por este motivo, Senhor Presidente, Senhor Comissário, nós, enquanto Parlamento – e gostaria de agradecer a todos o meus colegas de comissão que me ajudaram na elaboração deste relatório –, queremos que as legislações de todos os Estados-Membros sejam harmonizadas no sentido de tratar a mutilação genital feminina como um delito. Não queremos propostas paliativas como a chamada "punção". Queremos que as mulheres sejam verdadeiramente iguais aos homens; não queremos ritos iniciáticos, queremos sim uma verdadeira integração. Queremos que as ONG possam realizar o seu trabalho, queremos uma política de prevenção que envolva as associações de mulheres imigrantes, queremos punir quem quiser mutilar raparigas e arrastá-las numa espiral perversa de desespero e marginalização. O relatório aborda muitas áreas e penso que os colegas tiveram a oportunidade de o examinar e avaliar. Creio que todos deverão juntar-se neste apelo por uma Europa resoluta que conjugue os esforços das suas três instituições no combate a este crime horrendo que viola os direitos humanos."@pt¹⁷ "Dle preşedinte, doamnelor şi domnilor, cred că este deosebit de oportună participarea dlui comisar Michel la dezbaterea noastră. După cum ştim, domnia sa acordă o mare atenţie problemelor legate de drepturile omului şi de tragediile din Africa. De fapt, prezenţa dlui Michel îmi dă speranţe că şi Comisia va lua în serios o problemă care nu numai că afectează în prezent 28 de ţări africane şi mai multe ţări din Orientul Mijlociu şi din ţările învecinate, ci reprezintă o problemă dureroasă chiar în cadrul Uniunii Europene. Imigraţia în masă care a avut loc în ultimii ani a adus această tragedie în ţările UE. Zeci de mii de fete şi de tinere sunt zilnic expuse riscului de a suferi din cauza unei practici groaznice care le provoacă un rău ireversibil din punct de vedere fizic, dar şi traume psihologice extrem de grave. Din acest motiv - deşi Parlamentul a condamnat deja această practică cu mai multe ocazii în anii trecuţi şi a oferit chiar şi finanţări prin programul DAPHNE pentru derularea a 14 proiecte destinate luptei împotriva mutilării genitale a femeilor - discutăm astăzi din nou pe marginea acestui subiect, pentru că fenomenul, din păcate, nu a scăzut în intensitate, ci are o tendinţă de creştere. Trebuie să avem curajul să adoptăm o metodă serioasă, mai adecvată de prevenire, prin campanii culturale care să le facă să înţeleagă pe femeile imigrante, dar şi pe taţii acestor fete, că respectarea unui ritual tribal care nu are nimic în comun cu religia nu reprezintă o cale spre integrare şi nici nu creează un viitor pentru fiicele lor. Gândiţi-vă la o fată care merge la o şcoală franceză, italiană sau belgiană şi care, după ce a socializat cu colegii ei, nu se mai încadrează dintr-o dată în normalitate şi este forţată să treacă printr-o tragedie care o va marca pe viaţă. Această fată nu este mutilată doar fizic, ci îi este şi imposibil să reia o relaţie normală cu alte persoane; se simte inferioară, diferită, iar în societatea noastră nu îi dorim pe cei care sunt diferiţi. Vrem oameni care, indiferent de religie, culoarea pielii sau originea geografică, pot conlucra pentru a construi o Europă mai bună, mai aproape de cetăţenii săi. Din acest motiv, dle preşedinte, dle comisar, noi, ca membri ai Parlamentului - şi aş vrea să le mulţumesc tuturor colegilor mei din comisie care m-au ajutat să elaborez acest raport - vrem ca legile tuturor statelor membre să fie armonizate, astfel încât mutilarea genitală a femeilor să fie calificată drept infracţiune. Nu vrem propuneri paliative precum „înţeparea”. Vrem ca femeile să fie cu adevărat egale cu bărbaţii; nu vrem ritualuri de iniţiere, ci integrare reală. Vrem ca ONG-urile să-şi poată desfăşura activitatea, vrem o politică de prevenire care implică asociaţiile femeilor imigrante, vrem să pedepsim pe oricine care încearcă să mutileze fete şi să le atragă într-o spirală perversă a disperării şi a marginalizării. Raportul acoperă multe domenii şi cred că membrii au avut ocazia să îl examineze şi să-l evalueze. Cred că ar trebui să ne alăturăm cu toţii acestui apel către o Europă conştientă de ceea ce vrea, apel care să combine eforturile a trei instituţii privind combaterea acestei atrocităţi care încalcă drepturile omului."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, myslím si, že je veľmi dobré, že sa pán komisár Michel zúčastňuje našej rozpravy. Ako vieme, vždy venuje veľkú pozornosť otázkam ľudských práv a tragédiám v Afrike. V skutočnosti mi prítomnosť pána Michela dáva nádej, že Komisia bude možno vážne uvažovať o probléme, ktorý sa netýka len 28 afrických krajín, rozličných krajín na Blízkom východe a susedných krajín, ale ktorý je predovšetkým bolestivým problémom v rámci samotnej Európskej únie. Hromadné prisťahovalectvo, ktoré sa odohralo v posledných rokoch, prinieslo túto drámu do krajín EÚ. Desiatkam tisícov dievčat a žien každý deň hrozí, že budú musieť znášať príšernú praktiku, ktorá ich natrvalo poškodí nielen z fyzického hľadiska, ale spôsobí im aj veľmi vážnu psychickú ujmu. Z tohto dôvodu – hoci Parlament už odsúdil túto praktiku na základe niekoľkých udalostí v minulom roku a v skutočnosti financoval prostredníctvom programu DAPHNE 14 projektov na boj pri mrzačeniu ženských pohlavných orgánov – z tohto dôvodu opäť diskutujeme o tomto probléme, lebo tento fenomén, bohužiaľ, nie je na ústupe, ale naopak stále narastá. Musíme mať odvahu prijať vhodnejšiu, spoľahlivú preventívnu metódu prostredníctvom kultúrnych kampaní, ktoré umožnia prisťahovalkyniam a taktiež otcom týchto dievčat pochopiť, že dodržiavanie kmeňového rituálu, ktorý nemá nič spoločné s náboženstvom, nie je spôsob integrácie alebo vytvorenia budúcnosti pre ich dcéry. Predstavte si dievča, ktoré navštevuje francúzsku, taliansku alebo belgickú školu, kamaráti sa s rovesníkmi a náhle je vytrhnuté z bežného života a prinútené podstúpiť drámu, ktorá ho poznačí na celý život. Toto dievča nie zmrzačené len fyzicky, ale je preň nemožné, aby nadviazalo normálny vzťah s inými ľuďmi; cíti sa ponížené, odlišné a v našej spoločnosti nechceme ľudí, ktorí sú odlišní. Chceme ľudí, ktorí bez ohľadu na náboženstvo, farbu pleti alebo pôvod môžu spoločne pracovať na vytvorení lepšej Európy, bližšej k svojim občanom. Vážený pán predsedajúci, pán komisár, z tohto dôvodu tento Parlament – rada by som sa poďakovala kolegom z výboru, ktorí mi pomohli pri vypracovaní tejto správy – chce, aby sa zosúladili právne predpisy všetkých členských štátov, aby sa mrzačenie ženských pohlavných orgánov klasifikovalo ako trestný čin. Nechceme utišujúce návrhy ako takzvanú „injekciu“. Chceme, aby boli ženy naozaj rovnocenné s mužmi; nechceme iniciačné rituály, ale namiesto toho skutočnú integráciu. Chceme, aby boli mimovládne organizácie schopné vykonávať svoju prácu, chceme preventívnu politickú stratégiu, ktorá zahrnie združenia prisťahovalkýň, chceme potrestať každého, kto sa snaží o mrzačenie dievčat a vtiahne ich do perverznej špirály zúfalstva a odsunutia na okraj spoločnosti. Správa sa zaoberá mnohými oblasťami a myslím si, že poslanci mali možnosť si ju pozrieť a zhodnotiť. Domnievam sa, že každý by sa mal pripojiť k tejto výzve na rozhodnú Európu, ktorá spája úsilie troch inštitúcií v boji proti tomuto strašnému zločinu, ktorý porušuje ľudské práva."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, gospe in gospodje, mislim, da je zelo primerno, da komisar Michel sodeluje pri naši razpravi. Kot vemo, vedno posveča mnogo pozornosti vprašanjem človekovih pravic in tragedijam v Afriki. Dejansko mi daje prisotnost gospoda Michela upanje, da bo morda Komisija resno obravnavala vprašanje, ki danes ne vpliva le na 28 afriških držav in na različne države Bližnjega vzhoda in sosednjih držav, temveč je sedaj posebno pereč problem znotraj same Evropske unije. Množično priseljevanje, do katerega prihaja v zadnjih letih, je to tragedijo pripeljalo v države EU. Več deset tisoč deklet in žensk je vsakodnevno v nevarnosti, da bi se na njih izvajala grozovita praksa, ki jih nepopravljivo poškoduje s fizičnega stališča, prav tako pa jim zadane tudi izredno resno psihološko škodo. Kljub temu, da je Parlament takšno prakso že večkrat obsodil v preteklih letih in dejansko preko DAPHNE financiral 14 projektov za boj proti pohabljenju ženskih spolnih organov, smo se zato danes ponovno znašli pri razpravi o tem vprašanju, ker se pojav žal ni zmanjšal, ampak se še naprej povečuje. Imeti moramo pogum in sprejeti primernejšo resno metodo preprečevanja preko kulturnih kampanj, s katerimi bomo priseljenkam, pa tudi očetom teh deklet, lahko pomagali, da bodo uvideli, da ravnanje po plemenskih običajih nima ničesar opraviti z vero, ni način za vključevanje ali ustvarjanje prihodnosti njihovih hčera. Pomislite na dekle, ki obiskuje francosko, italijansko ali belgijsko šolo in nenadoma, potem ko se je družila s svojimi sovrstniki, se znajde ugrabljena stran od običajnega in je prisiljena trpeti tragedijo, ki jo bo zaznamovala za vse življenje. To dekle ni le fizično pohabljeno, ampak tudi ne more nadaljevati običajnega odnosa z drugimi ljudmi, počuti se manjvredna, drugačna in v naši družbi nočemo drugačnih ljudi. Hočemo ljudi, ki ne glede na njihovo vero, barvo kože ali geografsko poreklo lahko delajo skupaj za izgradnjo boljše Evrope, ki bo bližje njenim državljanom. Zaradi tega, gospod predsednik, komisar, hočemo mi, kot Parlament – in rada bi se zahvalila vsem svojim kolegom iz odbora, ki so mi pomagali pripraviti to poročilo –, da se zakoni držav članic uskladijo, da bo pohabljanje ženskih spolnih organov opredeljeno kot prekršek. Nočemo blažilnih predlogov kot je „zbadanje“. Hočemo, da bodo ženske popolnoma enake moškim, nočemo obredov iniciacije, ampak namesto tega resnično združevanje. Hočemo, da bodo lahko nevladne organizacije izvajale svoje delo, hočemo preprečevalno politiko, ki vključuje združenja priseljenk, hočemo kaznovati vsakega, ki poskuša pohabljati dekleta in jih zvleči v sprijeno spiralo obupa in marginalizacije. Poročilo pokriva mnogo področij in mislim, da so ga imeli poslanci priložnost pregledati in oceniti. Verjamem, da bi se moral vsakdo pridružiti temu pozivu k odločni Evropi, ki združuje prizadevanja treh institucij za boj proti temu groznemu zločinu, ki krši človekove pravice."@sl²⁰ ". Herr talman, mina damer och herrar! Jag tycker att det är särskilt passande att kommissionsledamot Louis Michel deltar i vår debatt. Som vi vet ägnar han alltid stor uppmärksamhet åt människorättsfrågor och tragedier i Afrika. Louis Michels närvaro inger mig hopp om att kommissionen på allvar ska uppmärksamma en fråga som i dag inte bara påverkar 28 afrikanska länder samt olika länder i Mellanöstern och deras grannländer, utan nu också utgör ett särskilt svårt problem inom själva EU. Genom den massinvandring som har skett under de senaste åren har denna tragedi förflyttats till EU-länderna. Tiotusentals flickor och unga kvinnor riskerar varje dag att drabbas av ett fruktansvärt ingrepp som inte bara orsakar dem fysiska men för resten av livet, utan också mycket allvarliga psykiska skador. Därför – trots att parlamentet redan har fördömt detta bruk vid flera tillfällen under de senaste åren och även genom Daphne har finansierat 14 projekt för att bekämpa kvinnlig könsstympning – diskuterar vi detta ämne även i dag, eftersom fenomenet tyvärr inte har börja minska i omfattning, utan i stället fortsätter att öka. Vi måste ha modet att införa en mer lämplig och seriös metod för förebyggande genom kulturella kampanjer, med vars hjälp vi kan få invandrarkvinnor, men också dessa flickors fäder, att förstå att det inte går att integrera eller skapa en framtid för sina döttrar genom att följa en rit, som inte har något att göra med religion. Föreställ er en flicka som går på en fransk, italiensk eller belgisk skola och plötsligt, efter att ha umgåtts med sina kamrater, rycks bort från normaliteten och tvingas genomlida en tragedi som kommer att märka henne för livet. Denna flicka blir inte bara fysiskt stympad, det blir också omöjligt för henne att återuppta en normal relation med andra människor; hon känner sig förminskad, och i vårt samhälle vill vi inte ha människor som är annorlunda. Vi vill ha människor som, oavsett religion, hudfärg eller geografiskt ursprung, kan arbeta tillsammans för att bygga ett bättre Europa, närmare medborgarna. Därför, herr talman, herr kommissionsledamot, vill vi i parlamentet – och jag vill tacka alla mina kolleger från utskottet som har hjälpt mig att utarbeta detta betänkande – att lagarna i alla medlemsstater ska harmoniseras så att kvinnlig könsstympning klassas som ett brott. Vi vill inte ha förslag om dämpande åtgärder som ”prickning”. Vi vill att kvinnor verkligen ska vara jämställda med män, vi vill inte ha initiationsriter utan i stället verklig integration. Vi vill att icke-statliga organisationer ska ha möjlighet att utföra sitt arbete, vi vill ha en förebyggande politik som innefattar organisationer för invandrarkvinnor, vi vill straffa alla som försöker stympa flickor och dra ner dem i en pervers spiral av desperation och marginalisering. Betänkandet täcker många områden och jag tror att ledamöterna har haft möjlighet att granska och utvärdera det. Jag tycker att alla bör ansluta sig till denna vädjan om ett målinriktat EU som kombinerar ansträngningarna från de tre institutionerna för att bekämpa detta fruktansvärda brott som utgör en kränkning av de mänskliga rättigheterna."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Cristiana Muscardini,"^15,16,12 "pricking"⁸ "relatore"¹² "relatrice"¹⁵
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶