Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-03-23-Speech-1-139"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2009-03-23"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Un an de la Lisabona: parteneriatul UE-Africa în practică (dezbatere)6
dcterms:Language	"nl"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20090323.17.1-139"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-03-23-Speech-1-1426
lpv:speaker	lp:Maria Martens6
lpv:spoken text	"Voorzitter, commissaris, gewaardeerde collega's, aan de orde is het verslag "Eén jaar na Lissabon, het partnerschap van de EU en Afrika in de praktijk", dus over de implementatie van de gezamenlijke strategie van de Europese en de Afrikaanse Unie voor de ontwikkeling van Afrika, zoals die is vastgesteld op de Top EU-Afrika in december 2007. Deze top was een gedenkwaardig moment. Eigenlijk was het voor het eerst dat de Europese Unie en de Afrikaanse Unie op basis van gedeelde waarden en principes en wederzijds respect samen een strategie hebben vastgesteld, dat ze afspraken hebben gemaakt om de millenniumontwikkelingsdoelstellingen samen te realiseren en samen antwoorden te vinden op de grote gemeenschappelijke uitdagingen op het gebied van bijvoorbeeld veiligheid, migratie en klimaat. Wij kennen allemaal de kritiek in onze landen, waar de mensen zich afvragen of het nog wel zin heeft om geld te blijven investeren in Afrika, met name in deze tijden van economische crisis. Ik wil hier graag nog eens benadrukken hoe belangrijk onze inzet voor de ontwikkeling van Afrika blijft en dat geldt voor beide continenten. Het is zoals commissaris Michel zojuist in een bijeenkomst hierover zei: hoe meer armoede, hoe meer instabiliteit. Ook vanwege de demografische ontwikkeling is het belangrijk. Binnenkort zal Afrika 20 procent van de wereldbevolking vertegenwoordigen en Europa slechts 5. Wij hebben gemeenschappelijke problemen, wij hebben gemeenschappelijke uitdagingen. Bij het ontbreken van kansen voor mensen in Afrika zullen zij die zeker zoeken in Europa. Afrika verdient onze steun en niet alleen daarom. We spreken vandaag over de implementatie van de afgesproken strategie en we hebben een actieplan. We moeten gezamenlijk blijven optrekken om de strategie en het actieplan te realiseren. Ik ben blij met de resultaten die tot nu toe met betrekking tot de partnerschappen zijn geboekt. In mijn vorige verslagen heb ik steeds de zorg verwoord over het ontbreken van een duidelijke concrete rol voor de parlementen als het gaat om het uitvoeren van een gezamenlijke strategie. In 2007 hebben het pan-Afrikaans parlement en het Europees Parlement een gemeenschappelijke verklaring afgelegd en die geeft eigenlijk kernachtig weer waar het daarbij om gaat. Ik lees het in Engels: “Als instellingen die de wil van de verschillende volken vertegenwoordigen, moeten onze parlementen erop toezien dat in hun behoeften wordt voorzien, dat hun zorgen worden gehoord door de beleidsmakers en dat hun wensen doorklinken in het door hun regeringen voorgestelde beleid. Onze parlementen vervullen een cruciale rol doordat zij het debat over de gezamenlijke prioriteiten voor de toekomst van onze continenten vormgeven. Zij vertolken de verschillende stromingen en visies binnen onze maatschappijen en zij vormen derhalve de plek waar het debat moet worden gevoerd en waar verschillende visies met elkaar kunnen worden verzoend en compromissen kunnen worden gesloten.” Daarom ben ik blij dat we in die bijeenkomst afgesproken hebben hoe de rol van de parlementen zou zijn. En het is ook dankzij collega Michael Gahler, dankzij de collega's van het PAP en allen die erbij betrokken zijn, dat er een akkoord is gekomen over de rol van de parlementen. Het gaat om de deelname aan de deskundigengroep in verband met de acht partnerschappen en de coördinerende task force. De parlementen zullen hun input geven bij de jaarlijkse voortgangsverslagen en de voorzitters van het Europees Parlement en het pan-Afrikaans parlement zullen worden uitgenodigd hun visie te geven tijdens de Afrika-toppen. Dat is een belangrijk gegeven. Tot slot nog één vraag aan de commissaris. We weten dat binnenkort in de EU-SEDAC in april de discussie over de definities van ODA opnieuw op de agenda staat en dat de Europese Commissie daarbij aanwezig is. Kan de commissaris aangeven wat zijn visie op deze discussie is en wat de inbreng van de Europese Commissie zal zijn?"@nl3
lpv:spokenAs	member_of_the_bureau; EPP-ED (2004-08-31--2009-07-13)23 unknown; Christen Democratisch Appèl (2004-07-20--2009-07-13)23 substitute; SEDE (2007-03-20--2009-07-13)23 member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2004-09-15--2009-07-13)23 member; DEVE (2007-01-31--2009-07-13)23
lpv:translated text	"Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, hovoříme o zprávě na téma Jeden rok po Lisabonu: partnerství mezi EU a Afrikou v akci, která se týká realizace společné strategie EU a Afriky pro rozvoj Afriky vytvořené na summitu EU-Afrika v prosinci 2007. Tento summit byl obrovskou příležitostí. Bylo to opravdu poprvé, kdy Evropská unie a Africká unie společně stanovily strategii vycházející ze společných hodnot a zásad a vzájemného uznání, kdy se dohodly na společném dosažení rozvojových cílů tisíciletí a na nalezení společných řešení společných problémů, například v oblastech bezpečnosti, migrace a klimatu. Všichni víme o kritice v našich vlastních zemích, kde se lidé pozastavují nad tím, jestli má opravdu smysl dále investovat peníze do Afriky, zejména v době hospodářské krize. Ráda bych znovu zdůraznila, jak významné bude naše úsilí pro rozvoj Afriky a že se týká obou kontinentů. Komisař Michel měl pravdu, když na toto téma na zasedání před chvílí uvedl, že čím více tam bude chudoby, tím více tam bude nestability. To je rovněž důležité z hlediska demografického vývoje. Zanedlouho bude africké obyvatelstvo činit 20 % světové populace, zatímco Evropa pouhých 5 %. Máme společné problémy, čelíme společným výzvám. Když mají lidé v Africe nedostatek příležitostí, je přirozené, že je budou hledat v Evropě. Afrika si zaslouží naši podporu, a to nejen z tohoto důvodu. Dnes hovoříme o realizaci schválené strategie a máme akční plán. Musíme nadále jednat společně a realizovat tuto strategii a tento akční plán. Těší mě dosud dosažené výsledky týkající se tohoto partnerství. Ve svých předchozích zprávách jsem vždy zdůrazňovala obavy týkající se chybějící jasné konkrétní úlohy parlamentů, pokud se týká realizace společné strategie. V roce 2007 Panafrický parlament a Evropský parlament vydaly společné prohlášení, které skutečně věcně shrnuje, o co kráčí. Přečtu ho nyní v angličtině. „Protože instituce zastupují vůli lidu, musí se naše parlamenty starat o to, aby byly uspokojeny jeho potřeby, jeho zájmy vyslyšeny politiky a aby se jeho přání odrážela v politikách navrhovaných institucemi, jež mu vládnou. Naše parlamenty musí hrát zásadní úlohu při formování debaty o společných prioritách pro budoucnost našich kontinentů; odráží různé názory v našich společnostech, a jsou proto místem, kde je třeba vést diskusi a kde se usmiřují rozdílné názory a hledají kompromisy.“ Proto jsem potěšena, že jsme na tomto zasedání souhlasili s tím, jaká by měla být úloha parlamentů. Je to rovněž díky panu Gahlerovi, našim kolegům z Panafrického parlamentu a všem, kteří se účastnili dosažení dohody o úloze těchto parlamentů. Je to o účasti ve skupinách odborníků v souvislosti s osmi partnerstvími a o koordinaci pracovní skupiny. Parlamenty přispějí k výročním zprávám o pokroku a předsedové Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu budou pozváni, aby přednesli své vize na afrických summitech. To je důležitý detail. Uzavřu ještě jednou otázkou určenou panu komisaři. Je nám známo, že se definice oficiální rozvojové pomoci brzy – v dubnu – znovu dostanou na pořad rozhovorů EU-SEDAC, jichž se zúčastní i Evropská komise. Může nám pan komisař sdělit, jaká je jeho vize pro tyto rozhovory a jaký bude příspěvek Evropské komise?"@cs1 "Hr. formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! Vi drøfter betænkningen "Et år efter Lissabon: Udviklingen i partnerskabet mellem Afrika og EU", dvs. gennemførelsen af den fælles Afrika/EU-strategi om udvikling af Afrika, der blev fastlagt på Afrika/EU-topmødet i december 2007. Det topmøde var en betydningsfuld begivenhed. For det var første gang, EU og AU sammen havde lagt en strategi på grundlag af fælles værdier og principper og gensidig respekt, at de var nået frem til aftaler om at nå 2015-målene sammen og sammen finde løsninger på fælles udfordringer på områder som f.eks. sikkerhed, migration og klima. Vi kender alle til kritikken i vores egne lande, hvor folk spekulerer over, om det virkelig giver mening fortsat at investere penge i Afrika, især i disse økonomiske krisetider. Jeg vil gerne endnu en gang understrege, hvor vigtig vores indsats fortsat er for Afrikas udvikling, og det gælder begge kontinenter. Kommissær Michel ramte hovedet på sømmet, da han på et møde herom for ganske kort tid siden sagde, at jo mere fattigdom der er, jo mere ustabilitet er der. Det er også vigtigt, når man ser på de demografiske tendenser. Inden længe vil Afrika tegne sig for 20 % af verdens befolkning, mens Europa kun vil have 5 %. Vi har fælles problemer, vi står over for fælles udfordringer. Når mennesker mangler muligheder i Afrika, er det kun naturligt, at de søger dem i Europa. Afrika fortjener vores støtte, og ikke kun af den grund. I dag drøfter vi gennemførelsen af den vedtagne strategi, og vi har en handlingsplan. Vi skal fortsætte med at handle sammen for at virkeliggøre strategien og handlingsplanen. Jeg er glad for de resultater, vi har nået med partnerskaberne indtil nu. I mine tidligere betænkninger har jeg altid givet udtryk for bekymring over, at parlamenterne manglede en klar specifik rolle i forbindelse med gennemførelsen af en fælles strategi. I 2007 udsendte Det Panafrikanske Parlament og Europa-Parlamentet en fælles erklæring, hvori de faktisk ganske fyndigt sammenfatter, hvad det drejer sig om. Jeg vil nu læse den op på engelsk. "Som institutioner, der repræsenterer folkets vilje, skal vore parlamenter sørge for, at befolkningernes behov opfyldes, deres bekymringer høres af beslutningstagerne, og at deres ønsker afspejles i de politikker, som foreslås af de institutioner, der regerer dem. Vore parlamenter spiller en vigtig rolle med hensyn til at forme debatten om de fælles indsatsområder for vores kontinenters fremtid. De afspejler de forskellige holdninger i vores samfund og er derfor stedet, hvor debatten skal føres, og hvor forskellige synspunkter kan forenes til kompromiser." Det glæder mig derfor, at vi på det møde aftalte, hvilken rolle parlamenterne skulle have. Det er også takket være hr. Gahler, vores kolleger i Det Panafrikanske Parlament og alle de involverede, at der er indgået en aftale om parlamenternes rolle. Det drejer sig om deltagerne i ekspertgruppen i forbindelse med de otte partnerskaber og den koordinerende task force. Parlamenterne skal give deres input til de årlige statusrapporter, og formændene for Europa-Parlamentet og Det Panafrikanske Parlament skal inviteres til at fremsætte deres visioner på Afrika-topmøderne. Det er en vigtig detalje. Jeg vil slutte af med endnu et spørgsmål til kommissæren. Vi ved, at definitionerne af ODA om kort tid – i april – igen vil stå på dagsordenen i forhandlingerne mellem EU og SEDAC, og at Kommissionen vil deltage. Kan kommissæren fortælle os om sin vision for denne drøftelse og om Kommissionens bidrag hertil?"@da2 "Herr Präsident, Herr Kommissar, meine Damen und Herren! Wir sprechen heute über den Bericht „Ein Jahr nach Lissabon: Umsetzung der Partnerschaft Afrika-EU“, also über die Umsetzung der gemeinsamen Afrika-EU-Strategie für die Entwicklung Afrikas gemäß den Ergebnissen des EU-Afrika-Gipfels vom Dezember 2007. Dieser Gipfel war eine Veranstaltung von großer Tragweite. In der Tat war es das erste Mal, dass sich die Europäische Union und die Afrikanische Union auf der Grundlage gemeinsamer Werte und Prinzipien sowie des gegenseitigen Respekts auf eine gemeinsame Strategie geeinigt hatten und zum Abschluss von Abkommen zur gemeinschaftlichen Erreichung der Millenniums-Entwicklungsziele gekommen waren mit der Maßgabe, nach Lösungen für die gemeinsamen Herausforderungen in Bereichen wie beispielsweise der Sicherheit, der Migration und dem Klima zu suchen. Uns allen ist die Kritik in unseren eigenen Ländern wohlbekannt, die starke Zweifel am Sinn weiterer Investitionen in Afrika zum Ausdruck bringt, vor allem in diesen Zeiten der Wirtschaftskrise. Ich möchte erneut darauf hinweisen, wie wichtig unser Engagement zur Entwicklung Afrikas nach wie vor ist – und dies gilt für beide Kontinente. Kommissar Michel hat den Nagel auf den Kopf getroffen, als er kürzlich anlässlich eines Treffens zu diesem Thema äußerte, dass, je mehr Armut auf der Welt existiere, umso mehr Instabilität existiere auch. Diese Feststellung ist auch wichtig im Hinblick auf die demografische Entwicklung. Es wird nicht mehr lange dauern, dann stellt Afrika 20 % der Weltbevölkerung, während Europa gerade einmal 5 % repräsentiert. Wir haben gemeinsame Probleme und wir sind mit gemeinsamen Herausforderungen konfrontiert. Wenn die Menschen in Afrika keine Perspektive mehr haben, ist es nur natürlich, dass sie sie in Europa suchen werden. Afrika verdient unsere Unterstützung – nicht nur aus diesem Grund. Heute sprechen wir über die Umsetzung der vereinbarten Strategie, und wir verfügen über einen Aktionsplan. Um diese Strategie und diesen Aktionsplan zu realisieren, müssen wir weiter gemeinsam handeln. In Bezug auf die Partnerschaften bin ich mit dem bisher Erreichten zufrieden. In meinen vorangegangenen Berichten habe ich in Bezug auf die Umsetzung einer gemeinsamen Strategie stets meine Bedenken über den Mangel an klaren, spezifischen Rollen für die Parlamente zum Ausdruck gebracht. Im Jahr 2007 veröffentlichten das Panafrikanische Parlament und das Europäische Parlament eine gemeinsame Stellungnahme, die markant auf den Punkt bringt, um was es geht. Ich verlese diese Stellungnahme nun auf Englisch. „In ihrer Eigenschaft als Institutionen, die den Willen ihrer Völker repräsentieren, müssen unsere Parlamente dafür Sorge tragen, dass die Bedürfnisse ihrer Völker befriedigt, deren Bedenken von den Entscheidungsträgern gehört und deren Wünsche sich in den von den sie regierenden Institutionen zum Tragen gebrachten politischen Entscheidungen wiederfinden. Unseren Parlamenten fällt eine wesentliche Rolle bei der Gestaltung der Debatte über die gemeinsamen Prioritäten für die Zukunft unserer beiden Kontinente zu. Sie spiegeln die verschiedenen Meinungsrichtungen in unseren Gesellschaften wider und sind daher der Ort, an dem diese Debatte geführt werden muss und wo divergierende Ansichten miteinander versöhnt und Kompromisse gefunden werden können.“ Ich freue mich daher, dass wir uns auf dieser Sitzung darauf verständigen konnten, welche Rolle die Parlamente einnehmen sollen. Auch Michael Gahler, unseren Kolleginnen und Kollegen im Panafrikanischen Parlament sowie allen Verfahrensbeteiligten ist es zu verdanken, dass eine Einigung über die Rolle der Parlamente erzielt wurde. Es geht um die Mitwirkung im Sachverständigengremium im Zusammenhang mit den acht Partnerschaften und der koordinierenden Projektgruppe. Die Parlamente sollen im Rahmen der jährlichen Fortschrittsberichte ihre Anregungen einbringen, und die Präsidenten des Panafrikanischen Parlaments und des Europäischen Parlaments sollen zu den Afrika-Gipfeltreffen eingeladen werden, um ihnen Gelegenheit zur Darlegung ihrer Visionen zu geben. Dies ist ein wichtiges Detail. Ich möchte mit einer weiteren Frage für Kommissar Michel abschließen. Wie wir wissen, wird es in Kürze, im April, anlässlich der EU-SEDAC-Gespräche wieder um die Frage der öffentlichen Entwicklungshilfe gehen. An diesen Gesprächen wird auch die Europäische Kommission beteiligt sein. Können Sie uns, Herr Kommissar, Ihre Vision in Bezug auf diese Gespräche erläutern und wie der Beitrag der Europäischen Kommission aussehen wird?"@de9 "Κύριε Πρόεδρε, Επίτροπε, κυρίες και κύριοι, συζητάμε την έκθεση «Ένα χρόνο μετά τη Λισσαβώνα: Η εταιρική σχέση ΕΕ-Αφρικής σε εφαρμογή», δηλαδή την εφαρμογή της Κοινής Στρατηγικής Αφρικής-ΕΕ για την ανάπτυξη της Αφρικής, όπως ορίστηκε στη Σύνοδο Κορυφής ΕΕ-Αφρικής το Δεκέμβριο του 2007. Η εν λόγω Σύνοδος Κορυφής ήταν μια μνημειώδης περίσταση. Ήταν η πρώτη φορά που Ευρωπαϊκή Ένωση και Αφρικανική Ένωση κατέστρωσαν από κοινού μια στρατηγική βάσει κοινών αξιών και αρχών και αμοιβαίου σεβασμού, κατέληξαν σε συμφωνίες για την επίτευξη των αναπτυξιακών στόχων της χιλιετίας από κοινού όπως και την ανεύρεση λύσεων από κοινού αναφορικά με κοινές προκλήσεις στους τομείς, για παράδειγμα, της ασφάλειας, της μετανάστευσης και του κλίματος. Όλοι έχουμε γνώση των επικρίσεων στις χώρες μας όπου οι άνθρωποι αναρωτιούνται εάν πραγματικά έχει νόημα να συνεχίσουμε να επενδύουμε χρήματα στην Αφρική, ιδιαίτερα σε αυτές τις εποχές της οικονομικής κρίσης. Θα ήθελα να τονίσω ακόμα μια φορά πόσο σημαντικές συνεχίζουν να είναι οι προσπάθειές μας για την ανάπτυξη της Αφρικής και αυτό ισχύει για αμφότερες τις ηπείρους. Ο Επίτροπος Michel είχε απόλυτο δίκιο όταν είπε σε μια συνάντηση επ'αυτού του θέματος πριν από λίγο καιρό ότι όσο περισσότερη φτώχεια υπάρχει, τόσο μεγαλύτερη αστάθεια υπάρχει. Αυτό είναι σημαντικό και από τη σκοπιά των δημογραφικών τάσεων. Σύντομα ο πληθυσμός της Αφρικής θα ανέρχεται στο 20% του παγκόσμιου πληθυσμού ενώ ο πληθυσμός της Ευρώπης θα ανέρχεται μόλις στο 5%. Έχουμε κοινά προβλήματα, αντιμετωπίζουμε κοινές προκλήσεις. Όταν οι άνθρωποι δεν έχουν ευκαιρίες στην Αφρική, είναι φυσικό να τις αναζητήσουν στην Ευρώπη. Η Αφρική αξίζει την υποστήριξή μας και όχι μόνο για αυτό το λόγο. Σήμερα, συζητάμε για την εφαρμογή της συμφωνηθείσας στρατηγικής και έχουμε ένα σχέδιο δράσης. Πρέπει να συνεχίσουμε να ενεργούμε μαζί προκειμένου να υλοποιήσουμε τη στρατηγική και το σχέδιο δράσης. Είμαι ευτυχής με τα αποτελέσματα που επιτεύχθηκαν μέχρι τώρα σε σχέση με τις εταιρικές σχέσεις. Στις προηγούμενες εκθέσεις μου, εξέφραζα πάντοτε την ανησυχία μου για την έλλειψη ενός ξεκάθαρου, συγκεκριμένου ρόλου των κοινοβουλίων όσον αφορά στην εφαρμογή μιας κοινής στρατηγικής. Το 2007, το Παναφρικανικό και το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο εξέδωσαν κοινή δήλωση η οποία συνοψίζει αρκετά περιεκτικά όσα διακυβεύονται. Θα τη διαβάσω τώρα στα αγγλικά. «Ως θεσμικά όργανα που αντιπροσωπεύουν τη λαϊκή βούληση, τα κοινοβούλιά μας πρέπει να μεριμνήσουν ώστε οι ανάγκες των ανθρώπων να ικανοποιούνται, οι ανησυχίες τους να ακούγονται από τους λήπτες αποφάσεων και οι επιθυμίες τους να αντανακλώνται στις πολιτικές που προτείνονται από τα όργανα που τους κυβερνούν. Τα κοινοβούλιά μας θα παίξουν βασικό ρόλο στη διαμόρφωση της συζήτησης σχετικά με τις κοινές προτεραιότητες για το μέλλον των ηπείρων μας. Αντανακλούν τα διάφορα ρεύματα απόψεων στις κοινωνίες μας και για αυτό το λόγο είναι ο τόπος όπου πρέπει να διεξαχθεί η συζήτηση και όπου μπορούν να συμφιλιωθούν διαφορετικές γνώμες και να αναζητηθούν συμβιβασμοί.» Είμαι ευχαριστημένη, επομένως, καθώς σε αυτή τη συνάντηση συμφωνήσαμε για το ποιος πρέπει να είναι ο ρόλος των κοινοβουλίων. Το οφείλουμε, επίσης, στον κύριο Gahler, στους συναδέλφους μας στο Παναφρικανικό Κοινοβούλιο και σε όλους όσους συμμετείχαν, το ότι καταλήξαμε σε μια συμφωνία για το ρόλο των κοινοβουλίων. Πρόκειται για τη συμμετοχή στην ομάδα των εμπειρογνωμόνων σε σχέση με τις οχτώ εταιρικές σχέσεις και στη συντονιστική επιχειρησιακή ομάδα. Τα κοινοβούλια θα συνεισφέρουν στις ετήσιες εκθέσεις προόδου και οι πρόεδροι του Ευρωπαϊκού και του Παναφρικανικού Κοινοβουλίου θα κληθούν να μιλήσουν για το όραμά τους στις συνόδους κορυφής της Αφρικής. Αυτή είναι μια σημαντική λεπτομέρεια. Θα ολοκληρώσω με ένα ακόμα ερώτημα προς τον Επίτροπο. Ξέρουμε ότι οι ορισμοί της ΕΕΑ (Επίσημης Αναπτυξιακής Βοήθειας) θα βρίσκονται σύντομα - τον Απρίλιο - και πάλι στην ημερήσια διάταξη των συνομιλιών ΕΕ-SEDAC και ότι θα συμμετέχει η Ευρωπαϊκή Επιτροπή. Μπορεί να μας πει ο Επίτροπος ποιο είναι το όραμά του για αυτή τη συζήτηση και ποια θα είναι η συνεισφορά της Ευρωπαϊκής Επιτροπής;"@el10 "Mr President, Commissioner, ladies and gentlemen, we are discussing the report ‘One year after Lisbon: The Africa-EU partnership at work’, which is to say the implementation of the Joint Africa-EU Strategy for the development of Africa, as set out at the EU-Africa Summit in December 2007. That Summit was a momentous occasion. It was, in fact, the first time that the European Union and the African Union had together laid down a strategy on the basis of shared values and principles and mutual respect, that they had reached agreements to achieve the Millennium Development Goals together and to find solutions together to common challenges in the areas of, for example, security, migration and the climate. We are all aware of the criticism in our own countries, where people wonder whether it really makes sense to continue investing money in Africa, especially in these times of economic crisis. I would like to emphasise once again how important our efforts continue to be for the development of Africa, and that applies to both continents. Commissioner Michel was spot on when he said, in a meeting in this regard just a short while ago that the more poverty there is, the more instability there is. This is also important from the point of view of demographic trends. Before long, Africa will account for 20% of the world’s population, while Europe will account for just 5%. We have common problems, we face common challenges. When people lack opportunities in Africa, it is only natural that they will seek them in Europe. Africa deserves our support, and not only for that reason. Today, we are discussing the implementation of the agreed strategy and we have an action plan. We must continue to act together in order to realise the strategy and the action plan. I am pleased with the results that have been achieved so far in relation to the partnerships. In my previous reports I have always expressed concern about the lack of a clear specific role for the parliaments when it comes to the implementation of a joint strategy. In 2007, the Pan-African Parliament and the European Parliament issued a joint statement which actually quite pithily sums up what is involved. I will now read it in English. ‘As institutions representing the peoples’ will, our parliaments must see to it that their needs are satisfied, their concerns heard by decision-makers, and that their wishes are reflected in the policies proposed by the institutions that govern them. Our parliaments have an essential part to play in shaping the debate on the joint priorities for the future of our continents; they reflect the various currents of opinion in our societies, and are therefore the place where the debate must be conducted, and where differing views can be reconciled and compromises sought.’ I am therefore pleased that, at this meeting, we agreed what the role of the parliaments would be. It is also thanks to Mr Gahler, our colleagues in the Pan-African Parliament and all those involved that an agreement has been reached on the role of the parliaments. It is about participation in the group of experts in connection with the eight partnerships and the coordinating task force. The parliaments are to give their input in the annual progress reports and the presidents of the European Parliament and the Pan-African Parliament are to be invited to give their visions at the Africa summits. That is an important detail. I will conclude with one more question for the Commissioner. We know that the definitions of ODA will shortly – in April – be on the agenda again in the EU-SEDAC talks and that the European Commission will be involved. Can the Commissioner tell us what his vision for this discussion is and what the input of the European Commission will be?"@en4 "Señor Presidente, señor Comisario, Señorías, estamos debatiendo sobre el informe «Un año después de Lisboa: la Asociación África-UE en marcha», es decir, sobre la aplicación de la estrategia conjunta África-UE para el desarrollo de África, como se decidió en la Cumbre UE-África de diciembre de 2007. Dicha Cumbre representó una ocasión trascendental. Fue, de hecho, la primera vez que la Unión Europea y la Unión Africana diseñaban conjuntamente una estrategia basada en valores y principios compartidos y en el respeto mutuo, que alcanzaban acuerdos para el logro de los Objetivos de Desarrollo del Milenio y que, juntas, encontraban soluciones a desafíos comunes en las esferas, por ejemplo, de la seguridad, la migración o el clima. Todos somos conscientes de las críticas que todo ello provoca en nuestros propios países, donde la gente se pregunta si realmente tiene algún sentido continuar invirtiendo dinero en África, especialmente en estos tiempos de crisis económica. Quisiera hacer hincapié, una vez más, en la enorme importancia de los esfuerzos que seguimos realizando en pro del desarrollo de África, y en que esta afirmación vale para ambos continentes. El Comisario Michel tenía toda la razón al decir, en una reunión sobre este tema celebrada hace tan solo un rato, que cuanta más pobreza hay, mayor es la inestabilidad. Esto también es muy importante desde el punto de vista de las tendencias demográficas. Muy pronto África representará un 20 % de la población mundial, mientras Europa representará solamente un 5 %. Tenemos problemas comunes y nos enfrentamos a retos también comunes. Si la gente carece de oportunidades en África, es totalmente natural que las busque en Europa. África merece nuestro apoyo, y no solo por ese motivo. Hoy estamos debatiendo acerca de la aplicación de la estrategia acordada y contamos con un plan de acción. Debemos seguir trabajando juntos en la ejecución de esta estrategia y de ese plan de acción. Me complacen los resultados alcanzados hasta el momento en lo concerniente a las asociaciones. En mis informes anteriores siempre expresé mi preocupación por la falta de un papel concreto claro para los parlamentos en lo que respecta a la aplicación de una estrategia conjunta. En 2007, el Parlamento Panafricano y el Parlamento Europeo emitieron una declaración conjunta que resume de manera muy concisa lo que hay en juego. A continuación la leeré en inglés. «Como instituciones que representan la voluntad de los pueblos, nuestros parlamentos deben ocuparse de que sus necesidades sean satisfechas, de que sus preocupaciones sean oídas por los responsables políticos y de que sus deseos se vean reflejados en las políticas propuestas por las instituciones que los gobiernan. Nuestros parlamentos tienen una función esencial que desempeñar en la configuración del debate sobre las prioridades conjuntas para el futuro de nuestros continentes; son el reflejo de las diversas corrientes de opinión presentes en nuestras sociedades y, por tanto, son el lugar en el que debe celebrarse el debate, y en el que pueden conciliarse los distintos puntos de vista y buscarse compromisos». Por tanto, me satisface que en esta reunión hayamos acordado cuál será el papel de los parlamentos. Este acuerdo sobre la función de los parlamentos ha sido posible también gracias al señor Gahler, a nuestros colegas del Parlamento Panafricano y a todos aquellos que han participado en el proceso. El acuerdo incluye la participación en el grupo de expertos en relación con las ocho asociaciones y en el grupo de trabajo coordinador. Los parlamentos deben realizar sus aportaciones en los informes anuales de progreso y debe invitarse a los presidentes del Parlamento Europeo y del Parlamento Panafricano a exponer sus puntos de vista en las cumbres de África. Este es un detalle importante. Concluyo con una pregunta más para el señor Comisario. Sabemos que las definiciones de la AOD pronto —en abril— volverán a incluirse en el orden del día de las conversaciones entre la UE y la SEDAC y que la Comisión Europea participará en dichas conversaciones. ¿Podría decirnos el señor Comisario cuál es su punto de vista de cara a ese debate y cuál será la contribución de la Comisión Europea?"@es21 "Härra juhataja, volinik, daamid ja härrad, oleme arutamas raportit teemal „Üks aasta pärast Lissaboni tippkohtumist: Aafrika ja ELi partnerluse raames tehtud töö“, mis tähendab Aafrika ja Euroopa Liidu ühisstrateegia rakendamist Aafrika arengu heaks, nagu sätestati Euroopa Liidu ja Aafrika tippkohtumisel 2007. aasta detsembris. See tippkohtumine oli väga oluline sündmus. See oli tegelikult esimene kord, kui Euroopa Liit ja Aafrika Liit ühiste väärtuste ja põhimõtete ning vastastikuse austuse põhjal strateegia koostasid ja jõudsid kokkuleppele saavutada koos aastatuhande arengueesmärgid ning leida ühiselt lahendusi väljakutsetele, näiteks turvalisuse, rände ja kliimaga seotud valdkondades. Oleme kõik teadlikud kriitikast oma riikides, kus inimesed imestasid, kas tõesti on mõistlik jätkata raha investeerimist Aafrikasse, eriti praeguse majanduskriisi ajal. Tahaksin taas rõhutada seda, kui tähtsad on jätkuvalt meie pingutused Aafrika arengu heaks, ning see kehtib mõlemale mandrile. Volinik Michelil oli õigus, kui ta alles veidi aega tagasi antud teemaga seotud kohtumisel ütles, et mida rohkem vaesust, seda rohkem ebastabiilsust. See on oluline ka demograafiliste trendide vaatenurgast. Peagi moodustab Aafrika rahvastik 20% maailma rahvastikust, Euroopa aga vaid 5%. Meil on ühised probleemid ja väljakutsed. Kui inimestel ei ole Aafrikas võimalusi, on väga loomulik, et nad otsivad neid Euroopast. Aafrika väärib meie toetust, ning mitte ainult sellel põhjusel. Täna arutame kokku lepitud strateegia rakendamist ja meil on olemas tegevuskava. Peame jätkama koos tegutsemist, et realiseerida strateegia ja tegevuskava. Olen partnerlustega seoses siiamaani saavutatud tulemustega rahul. Oma eelnevates raportites olen alati tundnud muret parlamentide selge konkreetse rolli puudumise üle ühisstrateegia rakendamisel. 2007. aastal väljastasid üleaafrikaline parlament ja Euroopa Parlament ühisavalduse, mis võtab tegelikult üsnagi sisukalt tegevused kokku. Ma loen selle nüüd inglise keeles ette. „Samamoodi nagu institutsioonid, mis esindavad rahvaste arvamust, peavad ka meie parlamendid hoolt kandma selle eest, et nende vajadused oleks rahuldatud, otsuste tegijad oleksid teadlikud nende muredest ja et nende soovid oleksid peegeldatud neid valitsevate institutsioonide esitatud poliitikates. Meie parlamendid mängivad väga tähtsat rolli arutelu vormimisel ühiste tulevikuprioriteetide kohta meie mandritel, need peegeldavad meie ühiskondade erinevaid arvamusi ning on seetõttu kohaks, kus tuleb läbi viia arutelusid ja ühildada erinevaid vaateid ning leida kompromisse.“ Seega on mul hea meel, et leppisime siin kohtumisel kokku selles, milline oleks parlamentide roll. Kokkuleppele parlamentide rolli üle jõuti ka tänu härra Gahlerile, meie kolleegidele üleaafrikalises parlamendis ja kõigile seotud isikutele. See hõlmab osalemist ekspertgrupis seoses kaheksa partnerluse ja koordineeriva töökonnaga. Parlamendid on andnud oma panuse iga-aastastesse eduaruannetesse ning Euroopa Parlamendi ja üleaafrikalise parlamendi presidendid kutsutakse Aafrika tippkohtumistele oma vaateid tutvustama. See on tähtis pisiasi. Lõpetan veel ühe küsimusega volinikule. Teame, et ametliku arenguabi definitsioonid tulevad varsti, aprillis, Euroopa Liidu ja SEDACi läbirääkimistel taas päevakavasse ja hõlmatakse ka Euroopa Komisjon. Kas volinik oskab meile öelda, milline on tema nägemus sellest arutelust ja milline saab olema Euroopa Komisjoni panus?"@et5 "Arvoisa puhemies, arvoisa komission jäsen, hyvät kollegat, käsittelemme mietintöä "Afrikan ja EU:n kumppanuus vuosi Lissabonin jälkeen" eli joulukuussa 2007 pidetyssä EU:n ja Afrikan välisessä huippukokouksessa määritellyn Afrikan ja EU:n yhteisen strategian täytäntöönpanoa Afrikan kehittämiseksi. Huippukokous oli merkittävä tapahtuma. Siinä Euroopan unioni ja Afrikan unioni itse asiassa esittivät ensimmäistä kertaa strategian, joka perustuu yhteisiin arvoihin ja periaatteisiin sekä keskinäiseen kunnioitukseen. Ne olivat myös ensimmäisen kerran päässeet yksimielisyyteen siitä, miten ne saavuttavat yhdessä vuosituhannen kehitystavoitteet ja etsivät ratkaisuja esimerkiksi turvallisuuden, maahanmuuton ja ilmaston alalla ilmeneviin yhteisiin haasteisiin. Olemme kaikki tietoisia siitä, että omissa maissamme esitetään kritiikkiä ja ihmetellään, onko enää mielekästä jatkaa investointeja Afrikkaan etenkään nykyisen talouskriisin aikana. Haluaisin jälleen kerran korostaa, miten tärkeää on, että jatkamme ponnisteltuja Afrikan kehittämiseksi, ja tämä koskee molempia maanosia. Komission jäsen Michel osui naulan kantaan sanoessaan äskettäin eräässä kokouksessa, että köyhyyden lisääntyessä lisääntyy myös epävakaus. Tämä on tärkeää myös väestökehityksen näkökulmasta. Ennen pitkää Afrikan väestön osuus on 20 prosenttia ja Euroopan vain 5 prosenttia koko maailman väestöstä. Meillä on yhteisiä ongelmia ja miellä on vastassamme myös yhteisiä haasteita. Kun Afrikan ihmisiltä puuttuu mahdollisuuksia, on täysin luonnollista, että he etsivät niitä Euroopasta. Afrikka ansaitsee tukemme eikä ainoastaan edellä mainitusta syystä. Tänään keskustelemme sovitun strategian täytäntöönpanosta, ja meillä on toimintasuunnitelma. Meidän on jatkettava yhdessä toimimista strategian ja toimintasuunnitelman toteuttamiseksi. Olen tyytyväinen kumppanuuksista tähän mennessä saatuihin tuloksiin. Olen aiemmissa mietinnöissäni aina ilmaissut huoleni siitä, että parlamenteilta puuttuu selkeä erityisasema yhteisen strategian täytäntöönpanossa. Vuonna 2007 yleisafrikkalainen parlamentti ja Euroopan parlamentti antoivat yhteisen julkilausuman, jossa tehdään itse asiassa varsin ytimekäs yhteenveto parlamenttien tehtävistä. Luen julkilausuman nyt englanniksi. "Parlamenttimme ovat instituutioita, jotka edustavat kansalaisten tahtoa, joten niiden on huolehdittava siitä, että kansalaisten tarpeet tyydytetään, että päättäjät kuuntelevat heidän huolenaiheitaan ja että heidän toivomuksensa otetaan huomioon heitä hallitsevien instituutioiden ehdottamissa politiikoissa. Parlamenteillamme on tärkeä tehtävä maanosiemme tulevaisuuden yhteisistä ensisijaisista tavoitteista käytävän keskustelun muokkaamisessa. Ne heijastavat yhteiskuntiemme eri mielipidesuuntauksia, joten ne ovat oikea paikka keskustelun käymiselle ja eriävien näkemysten yhteensovittamiselle sekä kompromisseihin pyrkimiselle." Olen näin ollen tyytyväinen siihen, että sovimme tässä kokouksessa parlamenttien tulevasta roolista. On myös Michael Gahlerin, yleisafrikkalaisen parlamentin kollegojemme ja kaikkien tähän työhön osallistuneiden ansiota, että parlamenttien roolista on päästy yksimielisyyteen. Rooliin kuuluu osallistuminen asiantuntijaryhmän toimintaan kahdeksan kumppanuuden yhteydessä sekä koordinoivan työryhmän toimintaan. Parlamenttien on määrä antaa oma panoksensa edistymistä koskeviin vuosikertomuksiin, ja Euroopan parlamentin ja yleisafrikkalaisen parlamentin puhemiestä on määrä pyytää esittämään visionsa Afrikan huippukokouksissa. Tämä on tärkeä yksityiskohta. Lopuksi haluaisin esittää vielä yhden kysymyksen komission jäsenelle. Tiedämme, että julkisen kehitysavun määritelmät ovat jo pian, huhtikuussa, esityslistalla EU:n ja SEDACin keskusteluissa ja että Euroopan komissio osallistuu keskusteluihin. Voiko komission jäsen kertoa meille, millaisia visioita hänellä on tämän keskustelun suhteen ja mikä Euroopan komission panos on?"@fi7 "Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, nous débattons du rapport intitulé «Un an après Lisbonne: le partenariat Afrique-UE en action», c’est-à-dire de la mise en œuvre de la stratégie commune Afrique-UE pour le développement de l’Afrique, adoptée lors du sommet UE-Afrique en décembre 2007. Ce sommet a été d’une importance capitale. Pour la première fois en effet, l’Union européenne et l’Union africaine ont élaboré ensemble une stratégie sur la base de valeurs et de principes partagés et du respect mutuel. Elles sont parvenues à conclure des accords pour atteindre ensemble les objectifs du Millénaire pour le développement et pour trouver ensemble des solutions aux défis communs dans les domaines de la sécurité, des migrations et du climat, par exemple. Nous connaissons tous les critiques qui ont cours dans nos pays, où les gens se demandent si continuer à investir de l’argent en Afrique, surtout en cette période de crise économique, a réellement un sens. Je voudrais souligner à nouveau combien il est toujours aussi important que nous poursuivions nos efforts en faveur du développement de l’Afrique, et que cette remarque vaut pour les deux continents. Le commissaire Michel avait parfaitement raison de dire très récemment lors d’une réunion à ce sujet que plus il y a de pauvreté, plus il y a d’instabilité. C’est également important eu égard aux tendances démographiques. Avant longtemps, l’Afrique représentera 20 % de la population mondiale, contre 5 % seulement pour l’Europe. Nous avons des problèmes communs, nous avons des défis communs. Quand les gens manquent d’opportunités en Afrique, il est naturel qu’ils aillent en chercher en Europe. L’Afrique mérite notre soutien, et pas seulement pour cette raison. Nous discutons aujourd’hui de la mise en œuvre de la stratégie convenue et nous avons un plan d’action. Nous devons continuer à agir ensemble pour déployer cette stratégie et ce plan d’action. Je suis satisfaite des résultats obtenus à ce jour en matière de partenariats. Dans mes rapports précédents, j’ai toujours exprimé des préoccupations quant à l’absence de rôle clairement défini pour les parlements quand il s’agit de la mise en œuvre d’une stratégie commune. En 2007, le parlement panafricain et le Parlement européen ont publié une déclaration commune qui résume de manière vraiment très concise ce dont il s’agit. Je vais vous lire cette déclaration en anglais. En tant qu’institutions représentant la volonté de la population, nos parlements doivent veiller à ce que ses besoins soient couverts, à ce que ses craintes soient entendue par les décideurs et à ce que ses souhaits se reflètent dans les politiques proposées par les institutions qui la gouvernent. Nos parlements ont un rôle essentiel à jouer dans l’orientation du débat relatif aux priorités communes pour l’avenir de nos continents; ils reflètent les divers courants d’opinion dans nos sociétés, et sont dès lors l’endroit où le débat doit avoir lieu, et où les opinions divergentes peuvent être rapprochées et des compromis trouvés.» Je suis donc heureuse que, lors de cette réunion, nous ayons défini en quoi consistera le rôle des parlements. C’est aussi grâce à M. Gahler, à nos collègues au parlement panafricain et à toutes les personnes impliquées qu’un accord a pu être conclu sur le rôle des parlements. Ils collaboreront avec le groupe d’experts associé à chacun des huit partenariats et avec la task-force de coordination. Les parlements devront apporter leur contribution aux rapports annuels sur l’état d’avancement et les présidents du Parlement européen et du parlement panafricain seront invités à présenter leurs suggestions sur les orientations futures lors des sommets UE-Afrique. C’est un détail important. J’ai encore une question à poser au commissaire. Nous savons que les définitions des ODA seront prochainement - en avril - à nouveau à l’ordre du jour des négociations UE-SEDAC et que la Commission européenne y participera. Le commissaire peut-il nous dire ce qu’il envisage en vue de cette discussion et quelle sera la contribution de la Commission européenne?"@fr8 "Tisztelt elnök úr, biztos úr, hölgyeim és uraim! Az „Egy évvel Lisszabon után: működésben az EU és Afrika közötti partnerség” című jelentést vitatjuk meg, más szóval az Afrika fejlődését szolgáló, közös Afrika–EU stratégiát, a 2007 decemberében megtartott EU–Afrika csúcstalálkozó során meghatározottak szerint. Az a csúcstalálkozó emlékezetes alkalom volt. Valójában először fordult elő, hogy az Európai Unió és az Afrikai Unió együttesen határozzon meg stratégiát a közös értékek, alapelvek és a kölcsönös tisztelet alapján, hogy megállapodásra jusson az évezred fejlesztési céljainak együttes eléréséről, és arról, hogy közösen találjon megoldásokat a közös kihívásokra olyan területeken, mint például a biztonság, a migráció és az éghajlatváltozás. Mindannyian tudatában vagyunk az országainkban tapasztalható kritikus hozzáállásnak: az emberek azon tűnődnek, hogy valóban van-e annak értelme, hogy továbbra is pénzt fektessünk Afrikába, különösen most, a gazdasági válság idején. Újból hangsúlyozni kívánom, hogy erőfeszítéseink továbbra is mennyire fontosak Afrika fejlődése szempontjából, és ez mindkét kontinensre vonatkozik. Michel biztos úr fején találta a szöget, amikor nemrég azt mondta egy ilyen témájú ülésen, hogy minél nagyobb a szegénység, annál nagyobb az instabilitás. Ez a demográfiai tendenciák szempontjából és fontos. Afrika nemsokára a világ népességének 20%-át, míg Európa csupán 5%-át fogja képviselni. Közös problémáink vannak, közös kihívásokkal kell szembenéznünk. Ha az embereknek Afrikában nincsenek lehetőségeik, nagyon is természetes, hogy Európában keresik azokat. Afrika megérdemli a támogatásunkat, és nemcsak ez ok miatt. Ma a jóváhagyott stratégia végrehajtását vitatjuk meg, és van cselekvési tervünk. Továbbra is együtt kell fellépnünk, hogy végrehajtsuk a stratégiát és a cselekvési tervet. Meg vagyok elégedve a partnerségekre vonatkozóan eddig elért eredményekkel. A korábbi jelentéseimben mindig aggályaimat fejeztem ki amiatt, hogy a parlamenteknek nincsen világosan meghatározott szerepük, amikor a közös stratégia végrehajtásáról van szó. A Pánafrikai Parlament és az Európai Parlament 2007-ben közös nyilatkozatot adott ki, ami valóban elég velősen összegzi a témát. Most felolvasom angolul. „Mivel az intézmények az emberek akaratát képviselik, a parlamentjeinknek gondoskodniuk kell arról, hogy igényeiket kielégítsék, hogy aggályaikat meghallják a döntéshozók, és hogy óhajaik tükröződjenek az őket irányító intézmények által javasolt politikákban. Parlamentjeink fontos szerepet játszanak a kontinenseink jövőjét érintő, közös prioritásokról szóló vita alakításában, tükrözik a társadalmainkban meglévő, különféle vélemény irányzatokat, és következésképpen olyan helyet jelentenek, ahol az eltérő nézetek egyeztethetők, és kompromisszumokra törekednek.” Következésképpen örömömre szolgál, hogy ezen az ülésen megállapodtunk abban, hogy mi lenne a parlamentek szerepe. Megköszönöm továbbá Gahler úrnak, a Pánafrikai Parlamentben dolgozó kollégáinknak és minden résztvevőnek, hogy egyetértés született a parlamentek szerepéről. A nyolc partnerséghez kapcsolódó szakértői csoportok és a koordináló munkacsoport részvételéről van szó. A parlamentek hozzájárulnak az évi helyzetjelentésekhez, és az Európai Parlament és a Pánafrikai Parlament elnökei meghívást kapnak, hogy az Afrika-csúcstalálkozókon előterjesszék jövőképüket. Ez fontos részlet. Végül felteszek egy utolsó kérdést a biztos úrnak. Ismeretes, hogy az ODA meghatározásai nemsokára – áprilisban – újból napirendre kerülnek az EU-SEDAC megbeszéléseken, és hogy az Európai Bizottság érintett lesz. El tudná-e mondani a biztos úr nekünk, mit gondol erről az eszmecseréről, és mivel járul ehhez hozzá az Európai Bizottság?"@hu11 "Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, stiamo discutendo la relazione “Un anno dopo Lisbona: il partenariato Africa-UE in azione”, vale a dire l’attuazione della strategia comune Africa-UE per lo sviluppo dell’Africa enunciata al vertice Africa-UE del dicembre 2007. Il vertice ha rappresentato un’occasione epocale. E’ stata infatti la prima volta che l’Unione europea e l’Unione africana hanno tracciato insieme una strategia sulla base di valori e principi condivisi e reciproco rispetto, la prima volta che hanno convenuto insieme come raggiungere gli obiettivi di sviluppo del Millennio e trovare insieme soluzioni alle sfide comuni in ambiti quali, per esempio, sicurezza, migrazione e clima. Siamo tutti consapevoli dell’atteggiamento critico esistente nei nostri paesi in cui la gente si chiede se abbia realmente senso continuare a investire denaro in Africa, specialmente in questo momento di crisi economica. Personalmente vorrei ribadire ancora una volta quanto continuino a essere importanti gli sforzi da noi profusi per lo sviluppo dell’Africa, e ciò vale per ambedue i continenti. Il commissario Michel ha colto nel segno affermando, in occasione di una riunione tenutasi in proposito poco tempo fa, che quanto è maggiore la povertà tanto maggiore è l’instabilità, considerazione importante anche dal punto di vista delle tendenze demografiche. Ben presto l’Africa rappresenterà il 20 per cento della popolazione mondiale, laddove l’Europa rappresenterà soltanto il 5 per cento. Abbiamo problemi comuni, affrontiamo sfide comuni. Nel momento in cui alla gente mancano opportunità in Africa, è naturale che tali opportunità vengano ricercate in Europa. L’Africa merita il nostro sostegno, e non solo per questo motivo. Oggi parliamo dell’attuazione della strategia concordata e disponiamo di un piano di azione. Dobbiamo continuare ad agire insieme per realizzare tale strategia e il piano di azione. Sono lieta dei risultati che sono stati conseguiti sinora per quanto concerne i partenariati. Nelle mie precedenti relazioni, ho sempre espresso preoccupazione in merito all’assenza di un ruolo specifico chiaro per i parlamenti quando si tratta di attuare una strategia comune. Nel 2007, il Parlamento europeo e quello panafricano hanno rilasciato una dichiarazione congiunta che concisamente riassume ciò che è effettivamente in gioco. La leggo in inglese. “In quanto istituzioni che rappresentano la volontà delle persone, I nostri parlamenti devono impegnarsi affinché vengano soddisfatte le loro necessità, affinché chi prende decisioni politiche si interessi delle loro preoccupazioni, e affinché le politiche proposte dalle istituzioni che le governano riflettano appieno i loro desideri. I nostri parlamenti svolgono un ruolo fondamentale nell’indirizzare le discussioni verso le priorità comuni per il futuro del mondo; questi obiettivi riflettono le diverse correnti d’opinione nelle nostre società ed è quindi proprio qui che le discussioni devono avere luogo, dove i diversi punti di visto devono essere riconciliate e dove vanno ricercati i compromessi.” Mi compiaccio pertanto che in occasione di questa riunione abbiamo concordato quello che dovrebbe essere il ruolo dei parlamenti. E’ anche grazie all’onorevole Gahler, ai nostri colleghi del parlamento panafricano e a tutti coloro che hanno partecipato che è stato possibile giungere a un accordo su tale ruolo. Si tratta della partecipazione al gruppo di esperti in relazione agli otto partenariati e alla task force di coordinamento. I parlamenti dovranno dare il loro apporto alle relazioni annuali sullo stato di avanzamento e i presidenti del Parlamento europeo e di quello panafricano dovranno essere invitati a esprimere i loro punti di vista ai vertici africani, dettaglio tutt’altro che trascurabile. Concluderò con un ulteriore quesito per il commissario. Sappiamo che le definizioni dell’aiuto pubblico allo sviluppo presto, in aprile, saranno nuovamente all’ordine del giorno nei negoziati UE-SEDAC e che la Commissione europea vi prenderà parte. Può dirci il commissario qual è la sua posizione in merito a tale discussione e quale sarà l’apporto della Commissione europea?"@it12 "Gerb. pirmininke, gerb. Komisijos nary, ponios ir ponai, aptariame pranešimą „Vieneri metai po Lisabonos aukščiausiojo lygio susitikimo: Afrikos ir ES partnerystės veikimas“, kuris yra Bendros Afrikos ir ES strategijos įgyvendinimas dėl Afrikos vystymosi, kaip buvo išdėstyta ES ir Afrikos aukščiausiojo lygio susitikime 2007 m. gruodžio mėn. Šis aukščiausiojo lygio susitikimas buvo reikšmingas įvykis. Iš tiesų tai buvo pirmas kartas, kai Europos Sąjunga ir Afrikos Sąjunga kartu įtvirtino strategiją vadovaudamosi bendromis vertybėmis ir principais bei abipuse pagarba, kai jos patvirtino susitarimus, kad kartu įgyvendintų Tūkstantmečio plėtros planus ir kartu rastų bendrų problemų sprendimus tokiose srityse, kaip saugumas, migracija ir klimatas. Visi žinome apie kritišką vertinimą mūsų pačių šalyse, kai žmonėms kyla klausimų, ar tikrai yra prasmės toliau investuoti pinigus į Afriką, ypač šiais ekonominės krizės laikais. Dar kartą norėčiau pabrėžti, kokios svarbios yra tolesnės mūsų pastangos, skiriamos Afrikos vystymuisi, ir tai taikytina abiem žemynams. Komisijos narys L. Michel taikliai pasakė, visai neseniai kalbėjęs šiuo klausimu susitikime, kad kuo daugiau skurdo, tuo daugiau nestabilumo. Tai taip pat svarbu demografinių tendencijų požiūriu. Greitai Afrika sudarys 20 proc. pasaulio gyventojų, tuo tarpu Europa – tik 5 proc. Turime bendrų problemų, susiduriame su bendrais iššūkiais. Kai žmonėms pritrūks galimybių Afrikoje, natūralu, kad jie jų ieškos Europoje. Afrika nusipelno mūsų paramos ir ne tik dėl šios priežasties. Šiandien diskutuojame apie numatytos strategijos įgyvendinimą ir turime veiksmų planą. Turime ir toliau veikti kartu, kad įgyvendintume strategiją ir veiksmų planą. Aš džiaugiuosi dėl iki šiol pasiektų rezultatų partnerysčių atžvilgiu. Savo ankstesniuose pranešimuose visada išreikšdavau susirūpinimą dėl aiškaus konkretaus parlamentų vaidmens trūkumo, kai kalbama apie bendros strategijos įgyvendinimą. 2007 m. Visos Afrikos Parlamentas ir Europos Parlamentas padarė bendrą pareiškimą, kuris iš tikrųjų gana glaustai apibendrina esmę. Dabar perskaitysiu jį anglų kalba. „Kaip institucijos, atstovaujančios žmonių valiai, mūsų parlamentai turi prižiūrėti, kad jų poreikiai būtų patenkinti, jų rūpesčius išgirstų sprendimus priimantys asmenys ir kad jų norai būtų matomi juos valdančių institucijų siūlomoje politikoje. Mūsų parlamentai turi atlikti esminį vaidmenį vesdami diskusijas dėl bendrų prioritetų mūsų žemynų ateities klausimais; jie parodo įvairias mūsų visuomenių nuomonių sroves, todėl būtent taip turi būti rengiamos diskusijos ir taip gali būti suderintos skirtingos nuomonės ir surasti kompromisai.“ Todėl džiaugiuosi, kad šiame susitikime mes sutarėme, koks bus parlamentų vaidmuo. Susitarimas dėl parlamentų vaidmens buvo pasiektas ir M. Gahlerio, mūsų kolegų Visos Afrikos parlamente ir visų susijusių asmenų dėka. Tai dėl dalyvavimo ekspertų grupėje dėl aštuonių partnerysčių ir laikinosios darbo grupės koordinavimo. Parlamentai turi įnešti savo indėlį į metines pažangos ataskaitas, o Europos Parlamento ir Visos Afrikos Parlamento pirmininkai turi būti pakviesti pateikti savo vizijas Afrikos aukščiausiojo lygio susitikimuose. Tai svarbus momentas. Baigsiu užduodama dar vieną klausimą Komisijos nariui. Žinome, kad OPV definicijos netrukus – balandžio mėn. – bus vėl įtrauktos į derybų darbotvarkę ES-SEDAC ir kad Europos Komisija jose dalyvaus. Ar gali Komisijos narys mums pasakyti, kokia yra jo vizija dėl šios diskusijos ir koks bus Europos Komisijos indėlis?"@lt14 "Priekšsēdētāja kungs, komisār, dāmas un kungi, mēs apspriežam ziņojumu „ES un Āfrikas partnerības norise, apritot gadam kopš Lisabonas sanāksmes”, kas aplūko kopīgās Āfrikas un ES „Āfrikas attīstības stratēģijas” īstenošanu atbilstoši pieņemtajam 2007. gada ES un Āfrikas augstākā līmeņa sarunās. Šīs augstākā līmeņa sarunas bija svarīgs notikums. Faktiski tā bija pirmā reize, kad Eiropas Savienība un Āfrikas Savienība kopīgi pieņēma stratēģiju, pamatojoties uz kopīgām vērtībām, principiem un savstarpēju cieņu, panāca vienošanos par kopīgu Tūkstošgades attīstības mērķu sasniegšanu un kopīgu risinājumu meklēšanu tādās jomās kā, piemēram, drošība, migrācija un klimats. Mēs visi zinām par kritiku, ko pauž mūsu pašu valstīs, jo cilvēki vēlas zināt, vai tiešām ir jēga investēt naudu Āfrikā, īpaši ekonomiskās krīzes laikā. Es vēlos vēlreiz uzsvērt, cik svarīgi joprojām ir mūsu centieni Āfrikas attīstībai, un tas attiecas uz abiem kontinentiem. Komisārs pavisam nesen sanāksmē ļoti pareizi pateica, ka jo vairāk nabadzības, jo nestabilāka situācija. Svarīgi ir ņemt vērā arī demogrāfiskās tendences. Drīz Āfrikā dzīvos 20 % pasaules iedzīvotāju, kamēr Eiropā tikai 5 %. Mums ir kopīgas problēmas, un mēs saskaramies ar kopīgiem izaicinājumiem. Ja cilvēkiem nebūs iespēju Āfrikā, tad ir tikai dabiski, ka viņi tās meklēs Eiropā. Āfrika ir pelnījusi mūsu atbalstu ne tikai šī iemesla dēļ. Šodien mēs apspriežam minētās stratēģijas piemērošanu, un mums ir rīcības plāns. Mums ir jāturpina darboties kopā, lai īstenotu stratēģiju un rīcības plānu. Mani iepriecina līdz šim sasniegtie rezultāti partnerattiecību jomā. Savos iepriekšējos ziņojumos es vienmēr paudu bažas par skaidras parlamentu īpašās lomas trūkumu kopīgās stratēģijas piemērošanā. Panāfrikas parlaments un Eiropas Parlaments 2007. gadā pieņēma kopēju paziņojumu, kas patiesībā diezgan saturīgi apkopo attiecīgos jautājumus. Tagad es to nolasīšu angļu valodā. „Tā kā mūsu parlamenti ir iestādes, kas pārstāv tautu gribu, mums ir jāraugās, lai to vajadzības tiek apmierinātas, lēmumu pieņēmēji uzklausa to bažas un lai tautas pārvaldošās iestādes ierosina tādu politiku, kas atspoguļo tautas vēlmes. Mūsu parlamentiem ir būtiska loma, virzot debates par mūsu kontinentu nākotnei kopīgām prioritātēm; parlamenti atspoguļo mūsu sabiedrības dažādos viedokļus un tādēļ ir īstā vieta, kur risināt debates, saskaņot dažādos viedokļus un panākt kompromisu.” Tādēļ es priecājos, ka šajā sanāksmē mēs vienojāmies par to, kāda būs parlamentu loma. Vienošanās par parlamentu lomu ir panākta arī pateicoties kungam, mūsu kolēģiem Panāfrikas parlamentā un visām iesaistītajām pusēm. Vienošanās ir par līdzdalību ekspertu grupā saistībā ar astoņām tematiskajām partnerībām un darba grupu koordinēšanu. Parlamentiem ir jāpiedalās ikgadējo progresa ziņojumu izveidē, un Eiropas Parlamenta un Panāfrikas parlamenta priekšsēdētājiem ir jālūdz iesniegt savas vīzijas Āfrikas augstākā līmeņa sarunās. Šis ir svarīgs jautājums. Nobeigumā es uzdošu vēl vienu jautājumu komisāram. Mēz zinām, ka kritēriji valsts palīdzībai attīstības jomā (ODA) drīzumā, aprīlī, atkal būs ES un SEDAC ( ) sarunu dienas kārtībā un ka Eiropas Komisija būs iesaistīta. Vai komisārs var mums pateikt, kāda ir viņa vīzija par šo diskusiju un kāds būs Eiropas Komisijas ieguldījums?"@lv13 "Voorzitter, commissaris, gewaardeerde collega's, aan de orde is het verslag "Eén jaar na Lissabon, het partnerschap van de EU en Afrika in de praktijk", dus over de implementatie van de gezamenlijke strategie van de Europese en de Afrikaanse Unie voor de ontwikkeling van Afrika, zoals die is vastgesteld op de Top EU-Afrika in december 2007. Deze top was een gedenkwaardig moment. Eigenlijk was het voor het eerst dat de Europese Unie en de Afrikaanse Unie op basis van gedeelde waarden en principes en wederzijds respect samen een strategie hebben vastgesteld, dat ze afspraken hebben gemaakt om de millenniumontwikkelingsdoelstellingen samen te realiseren en samen antwoorden te vinden op de grote gemeenschappelijke uitdagingen op het gebied van bijvoorbeeld veiligheid, migratie en klimaat. Wij kennen allemaal de kritiek in onze landen, waar de mensen zich afvragen of het nog wel zin heeft om geld te blijven investeren in Afrika, met name in deze tijden van economische crisis. Ik wil hier graag nog eens benadrukken hoe belangrijk onze inzet voor de ontwikkeling van Afrika blijft en dat geldt voor beide continenten. Het is zoals commissaris Michel zojuist in een bijeenkomst hierover zei: hoe meer armoede, hoe meer instabiliteit. Ook vanwege de demografische ontwikkeling is het belangrijk. Binnenkort zal Afrika 20% van de wereldbevolking vertegenwoordigen en Europa slechts 5. Wij hebben gemeenschappelijke problemen, wij hebben gemeenschappelijke uitdagingen. Bij het ontbreken van kansen voor mensen in Afrika zullen zij die zeker zoeken in Europa. Afrika verdient onze steun en niet alleen daarom. We spreken vandaag over de implementatie van de afgesproken strategie en we hebben een actieplan. We moeten gezamenlijk blijven optrekken om de strategie en het actieplan te realiseren. Ik ben blij met de resultaten die tot nu toe met betrekking tot de partnerschappen zijn geboekt. In mijn vorige verslagen heb ik steeds de zorg verwoord over het ontbreken van een duidelijke concrete rol voor de parlementen als het gaat om het uitvoeren van een gezamenlijke strategie. In 2007 hebben het pan-Afrikaans parlement en het Europees Parlement een gemeenschappelijke verklaring afgelegd en die geeft eigenlijk kernachtig weer waar het daarbij om gaat. Ik lees het in Engels: ‘As institutions representing the peoples’ will, our parliaments must see to it that their needs are satisfied, their concerns heard by decision-makers, and that their wishes are reflected in the policies proposed by the institutions that govern them. Our parliaments have an essential part to play in shaping the debate on the joint priorities for the future of our continents; they reflect the various currents of opinion in our societies, and are therefore the place where the debate must be conducted, and where differing views can be reconciled and compromises sought.’ Daarom ben ik blij dat we in die bijeenkomst afgesproken hebben hoe de rol van de parlementen zou zijn. En het is ook dankzij collega Michael Gahler, dankzij de collega's van het PAP en allen die erbij betrokken zijn, dat er een akkoord is gekomen over de rol van de parlementen. Het gaat om de deelname aan de deskundigengroep in verband met de acht partnerschappen en de coördinerende task force. De parlementen zullen hun input geven bij de jaarlijkse voortgangsverslagen en de voorzitters van het Europees Parlement en het pan-Afrikaans parlement zullen worden uitgenodigd hun visie te geven tijdens de Afrika-toppen. Dat is een belangrijk gegeven. Tot slot nog één vraag aan de commissaris. We weten dat binnenkort in de EU-SEDAC in april de discussie over de definities van ODA opnieuw op de agenda staat en dat de Europese Commissie daarbij aanwezig is. Kan de commissaris aangeven wat zijn visie op deze discussie is en wat de inbreng van de Europese Commissie zal zijn?"@mt15 "sprawozdawczyni Panie przewodniczący, panie komisarzu, panie i panowie! Omawiane przez nas sprawozdanie, zatytułowane „Rok po szczycie w Lizbonie: aktualny stan partnerstwa Afryka-UE”, można by uznać za wdrożenie wspólnej strategii Afryka-UE na rzecz rozwoju Afryki; tak też uzgodniono podczas szczytu Afryka-UE w grudniu 2007 roku. Szczyt ten był niezwykle ważny. Tutaj tak naprawdę po raz pierwszy UE wraz z Unią Afrykańską przyjęły strategię opartą na wspólnych wartościach, zasadach i wzajemnym poszanowaniu, osiągając porozumienie zarówno w sprawie milenijnych celów rozwoju, jak i znalezienia wspólnych rozwiązań w odniesieniu do wyzwań w takich dziedzinach, jak np. bezpieczeństwo, migracja i zmiany klimatyczne. Jesteśmy świadomi, że w naszych rodzimych krajach pojawiają się głosy sprzeciwu wobec tych rozwiązań. Wiemy, że niektórzy zastanawiają się, czy inwestowanie pieniędzy w Afryce w dobie kryzysu gospodarczego ma sens. Chciałabym jeszcze raz podkreślić, jak ważne są zarówno nasze starania, jak również starania strony przeciwnej, zmierzające w kierunku poprawy sytuacji w krajach afrykańskich. Uważam, że komisarz Michel, podczas niedawnego spotkania poświęconego tym kwestiom, trafił w samo sedno sprawy, twierdząc że im więcej biedy, tym większy brak stabilności. Jest to również istotne z punktu widzenia zmian demograficznych. Wkrótce mieszkańcy Afryki będą stanowić 20% populacji na całym świecie, podczas gdy Europejczycy tylko 5%. Mamy więc wspólne problemy do rozwiązania, wspólnie też musimy stawić czoła wyzwaniom. Jako że w Afryce brakuje możliwości, naturalne wydaje się ich poszukiwanie w Europie. Afryka zasługuje na nasze wsparcie, i to nie tylko z tego względu. Dzisiaj rozmawiamy o wdrożeniu uzgodnionej strategii. Na tę chwilę mamy także opracowany plan działania. Musimy zatem kontynuować naszą współpracę w celu realizacji zarówno przyjętej strategii, jak i planu działania. Jestem zadowolona z naszych dotychczasowych osiągnięć w kwestiach partnerstwa. W moich poprzednich sprawozdaniach zawsze wyrażałam obawę co do braku wyraźnie sprecyzowanej roli parlamentów w zakresie wdrażania wspólnych strategii. W 2007 r. Parlament Panafrykański wraz z Parlamentem Europejskim wydały wspólne oświadczenie, które zwięźle podsumowuje te kwestie. Pozwolą państwo, że odczytam teraz treść tego oświadczenia. „Jako instytucje reprezentujące wolę obywateli, parlamenty naszych krajów muszą nie tylko dbać o to, aby zaspokajać potrzeby obywateli, ale również wysłuchiwać obaw ze strony podejmujących decyzje osób i uwzględniać ich życzenia w działaniach proponowanych przez podlegające im instytucje. Parlamenty naszych krajów odgrywają ważną rolę w wyznaczaniu kierunków debaty na temat wspólnych celów dotyczących przyszłości obu kontynentów. Odzwierciedlają one różnice w podejściu społecznym do pewnych spraw, stanowiąc w rezultacie coś w rodzaju zaplecza do przeprowadzania debat. Są one jednocześnie miejscem poszukiwania kompromisu i pojednania w różniących nas kwestiach”. Dlatego też cieszę się, że podczas dzisiejszego spotkania osiągnęliśmy porozumienie w kwestii roli parlamentów. Kompromis ten to m.in. zasługa pana posła Gahlera, naszych kolegów w Parlamencie Panafrykańskim, a także wszystkich innych zaangażowanych w te kwestie. Mam tutaj na myśli uczestnictwo w grupie ekspertów w związku z partnerstwem ośmiu krajów oraz grupę zadaniową. W Parlamencie zobowiązano się do wydawania opinii, które zostaną zamieszczone w rocznym sprawozdaniu z postępów. Ponadto warto zwrócić uwagę na ważny szczegół, a mianowicie zaproszenie, jakie mają otrzymać przewodniczący Parlamentu Europejskiego i Parlamentu Panafrykańskiego na szczyty w Afryce, podczas których będą mieli okazję zaprezentować swe stanowiska. Pozwolę sobie zakończyć pytaniem do pana komisarza. Zdajemy sobie sprawę, że kwestia dotycząca oficjalnej pomocy rozwojowej (ODA) niebawem ponownie trafi pod obrady, dokładnie w kwietniu, przy okazji rozmów UE-SEDAC. Wiemy również, że tą sprawą zajmie się Komisja Europejska. Panie komisarzu! Czy może pan powiedzieć nam, jak będzie wyglądać ta dyskusja i jakie stanowisko zajmie w sprawie Komisja Europejska?"@pl16 "Senhor Presidente, Senhor Comissário, Senhoras e Senhores Deputados, estamos a proceder ao debate sobre o relatório "Um ano após Lisboa: parceria UE-África em acção", isto é, a implementação da Estratégia conjunta UE-África para o desenvolvimento de África, tal como estabelecida na Cimeira UE-África em Dezembro de 2007. Essa Cimeira constituiu uma ocasião memorável. Na realidade, foi a primeira vez que a União Europeia e a União Africana estabeleceram conjuntamente uma estratégia com base nos valores e princípios partilhados e no respeito mútuo, que concluíram acordos destinados a concretizarem juntos os Objectivos de Desenvolvimento do Milénio e a encontrarem em conjunto soluções para os desafios comuns no domínio, por exemplo, da segurança, da migração e do clima. Todos temos conhecimento das críticas que se erguem nos nossos próprios países, onde as pessoas se interrogam se faz realmente sentido continuar a investir dinheiro em África, particularmente neste tempo de crise económica. Gostaria de realçar uma vez mais a importância que os nossos esforços continuam a ter para o desenvolvimento de África, e isso aplica-se aos dois continentes. O Senhor Comissário Michel teve razão quando, ainda há pouco, afirmou, numa reunião sobre o assunto, que quanto maior for a pobreza maior é a instabilidade, coisa que também é importante do ponto de vista das tendências demográficas. Não tardará muito que África represente 20% da população mundial, enquanto a Europa representará apenas 5%. Temos problemas comuns e estamos perante desafios comuns. Se as pessoas não têm oportunidades em África, é muito natural que as procurem na Europa. A África merece o nosso apoio, e não apenas por esse motivo. Hoje estamos a proceder ao debate sobre a implementação da estratégia acordada e dispomos de um plano de acção. Temos de continuar a actuar conjuntamente a fim de concretizarmos tanto a estratégia, como o plano de acção. Estou satisfeita com os resultados que obtivemos até ao momento, relativamente à parceria. Nos meus relatórios anteriores, sempre manifestei a minha preocupação com a falta de um papel específico bem definido para os parlamentos, quando se trata da implementação de uma estratégia conjunta. Em 2007, o Parlamento Pan-Africano e o Parlamento Europeu emitiram uma declaração conjunta que, na realidade, resume bem o que está em causa. Vou lê-la em inglês. "Como instituições que representam a vontade dos povos, os nossos parlamentos devem velar por que as necessidades destes sejam satisfeitas, as suas preocupações ouvidas pelos decisores e os seus desejos reflectidos nas políticas propostas pelas instituições que os governam. Os parlamentos têm um papel essencial a desempenhar no debate sobre as prioridades conjuntas para o futuro dos nossos continentes, reflectem as várias correntes de opinião nas nossas sociedades e são, consequentemente e por excelência, o lugar onde o debate deve ser conduzido, onde as divergências podem ser sanadas e os acordos encontrados." Logo, regozijo-me com o facto de nesta reunião termos chegado a acordo sobre qual seria o papel dos parlamentos. Foi também graças ao senhor deputado Gahler, aos nossos colegas do Parlamento Pan-Africano e a todos os envolvidos que se chegou a acordo sobre o papel dos parlamentos. Em causa está a participação no grupo de peritos em relação com as oito parcerias e o grupo de acção coordenador. Os parlamentos terão de dar a sua contribuição sobre os relatórios intercalares, devendo, os Presidentes do Parlamento Europeu e do Parlamento Pan-Africano ser convidados a emitir as suas opiniões nas cimeiras a realizar em África. Este é um pormenor importante. Vou concluir com mais uma pergunta ao Senhor Comissário. Sabemos que, em breve, em Abril, as definições da AOD irão estar de novo na agenda nas conversações UE-SEDAC e que a Comissão Europeia nelas irá estar envolvida. Será que a Comissão nos pode dizer qual é a sua opinião para estas conversações e qual irá ser a contribuição da Comissão Europeia?"@pt17 "Dle preşedinte, dle comisar, doamnelor şi domnilor, discutăm raportul „La un an după Lisabona: parteneriatul Africa-UE în practică”, adică punerea în aplicare a Strategiei comune Africa-UE pentru dezvoltarea Africii, astfel cum s-a stabilit cu ocazia reuniunii la nivel înalt UE-Africa din decembrie 2007. Reuniunea la nivel înalt a fost o ocazie extrem de importantă. A fost, de fapt, prima dată când Uniunea Europeană şi Uniunea Africană au pus împreună bazele unei strategii fundamentate pe valori şi principii comune şi pe respect reciproc, prima dată când s-a căzut de acord pentru atingerea Obiectivelor de Dezvoltare ale Mileniului împreună şi pentru găsirea de soluţii la provocările comune în domenii precum securitatea, migraţia şi clima. Suntem cu toţii conştienţi de criticile din propriile noastre ţări, unde oamenii se întreabă dacă are sens să continuăm să investim bani în Africa, mai ales în aceste vremuri de criză economică. Aş vrea să subliniez încă o dată cât de importante continuă să fie eforturile noastre pentru dezvoltarea Africii, această afirmaţie fiind valabilă pentru ambele continente. Dl comisar Michel a pus punctul pe i când a spus, în cadrul unei reuniuni pe această temă organizată cu puţin timp în urmă: cu cât există mai multă sărăcie, cu atât există mai multă instabilitate. Acest lucru este important şi din punct de vedere al tendinţelor demografice. În scurt timp, Africa va avea 20% din populaţia lumii, iar Europa doar 5%. Avem probleme comune, înfruntăm provocări comune. Când oamenilor le lipsesc oportunităţile în Africa, este normal că le vor căuta în Europa. Africa merită sprijinul nostru şi nu numai din acest motiv. Astăzi, discutăm punerea în aplicare a strategiei convenite şi avem un plan de acţiune. Trebuie să continuăm să acţionăm împreună pentru a realiza strategia şi planul de acţiune. Sunt mulţumită de rezultatele obţinute până acum în legătură cu parteneriatele. În rapoartele mele anterioare mi-am exprimat întotdeauna preocuparea legată de lipsa unul rol clar, specific pentru parlamente în ceea ce priveşte punerea în aplicare a unei strategii comune. În 2007, Parlamentul Panafrican şi Parlamentul European au emis o declaraţie comună care rezumă ceea ce implică acest lucru. O voi citi acum în engleză. „Ca instituţii care reprezintă voinţa oamenilor, parlamentele noastre trebuie să se asigure că nevoile acestora sunt satisfăcute, că preocupările lor sunt ascultate de decidenţi şi că dorinţele lor se reflectă în politicile propuse de instituţiile care îi guvernează. Parlamentele noastre au de jucat un rol esenţial în modelarea dezbaterii privind priorităţile comune pentru viitorul continentelor noastre; acestea reflectă diversele curente de opinie din societăţile noastre şi sunt, prin urmare, locul în care trebuie să se desfăşoare dezbaterea, în care punctele de vedere divergente pot fi reconciliate şi unde se pot căuta compromisuri.” Sunt, prin urmare, mulţumită că în această reuniune am căzut de acord asupra rolului parlamentelor. S-a ajuns la acest acord şi datorită dlui Gahler, datorită colegilor noştri din Parlamentul Panafrican şi tuturor celor implicaţi. Acest rol se referă la participarea la grupul de experţi în legătură cu cele opt parteneriate şi cu grupul operativ de coordonare. Parlamentele îşi vor exprima părerile în rapoartele anuale de activitate, iar preşedintele Parlamentului European şi cel al Parlamentului Panafrican vor fi invitaţi să îşi expună viziunile în cadrul reuniunilor la nivel înalt din Africa. Acesta este un amănunt important. Voi încheia cu încă o întrebare pentru dl comisar. Ştim că definiţiile ODA vor fi din nou, în scurt timp – în luna aprilie – pe ordinea de zi a convorbirilor EU-SADC şi că va fi implicată Comisia Europeană. Ne poate spune dl comisar care este viziunea sa cu privire la această discuţie şi care va fi contribuţia Comisiei Europene?"@ro18 "Vážený pán predsedajúci, pán komisár, dámy a páni, diskutujeme o správe na tému „Rok po Lisabone: Partnerstvo EÚ a Afriky v praxi“, ktorá je v podstate realizáciou spoločnej stratégie Afriky a EÚ zameranej na rozvoj Afriky a navrhnutej v decembri 2007 na samite EÚ – Afrika. Tento samit bol dôležitou udalosťou. Po prvýkrát Európska únia a Africká únia spolu vytýčili stratégiu na základe spoločných hodnôt, zásad a vzájomného rešpektu, pričom dospeli k dohodám o spoločnom dosahovaní rozvojových cieľov tisícročia a o hľadaní spoločných riešení všeobecných problémov, napríklad v otázkach bezpečnosti, migrácie a klímy. Všetci si uvedomujeme kritické postoje vo vlastných krajinách, kde sa ľudia hlavne v tomto období hospodárskej krízy čudujú, či vôbec má zmysel pokračovať v investovaní peňazí do Afriky. Chcela by som opäť zdôrazniť, aké dôležité je pokračovať v našom úsilí o rozvoj Afriky, a to sa týka oboch svetadielov. Pán komisár Michel bol úplne presný, keď na nedávnom stretnutí na túto tému povedal, že čím viac chudoby existuje, tým je väčšia nestabilita. Je to dôležité aj z hľadiska demografických trendov. V blízkej budúcnosti bude Afrika tvoriť 20 % svetovej populácie, zatiaľ čo Európa iba 5 %. Máme spoločné problémy, čelíme spoločným výzvam. Pokiaľ ľuďom v Afrike chýbajú príležitosti, je prirodzené, že ich budú hľadať v Európe. Afrika si však zaslúži našu podporu nielen z tohto dôvodu. Dnes diskutujeme o realizácii dohodnutej stratégie a máme akčný plán. Musíme naďalej spolupracovať na ich realizácii. Teším sa z výsledkov, ktoré sa doposiaľ v súvislosti s partnerstvom dosiahli. V predošlých správach som vždy vyjadrila znepokojenie, že nie je dostatočne jasne vymedzená úloha parlamentov, pokiaľ ide o realizáciu spoločnej stratégie. V roku 2007 vydali Panafrický parlament a Európsky parlament spoločné vyhlásenie, ktoré naozaj veľmi obsažne vystihuje, čoho sa to týka. Teraz toto vyhlásenie prečítam po anglicky. − „Ako inštitúcie reprezentujúce vôľu ľudu sa naše parlamenty musia postarať o uspokojovanie potrieb občanov a o to, aby tí, ktorí rozhodujú, vnímali ich starosti a aby zohľadnili ich priania v stratégiách navrhovaných inštitúciami, ktoré ich riadia. Naše parlamenty musia zohrávať podstatnú úlohu v diskusii o spoločných prioritách zameraných na budúcnosť našich kontinentov; práve v parlamentoch sa odrážajú rozličné názorové prúdy existujúce v rámci spoločnosti, a preto sú miestom, kde sa musia viesť rokovania a kde sa dajú zosúladiť odlišné názory a hľadať kompromisy.“ Preto som rada, že sme sa na tomto zasadnutí dohodli, aká by mala byť úloha parlamentov. Je to aj vďaka pánovi Gahlerovi, kolegom z Panafrického parlamentu a vďaka všetkým zainteresovaným, že sme sa na úlohe týchto parlamentov dohodli. Ide o účasť v skupine odborníkov v súvislosti s ôsmimi partnerstvami a o riadiacu skupinu, ktorá je zodpovedná za ich koordináciu. Parlamenty majú prezentovať svoj prínos prostredníctvom výročných správ o pokroku a predsedovia Európskeho parlamentu a Panafrického parlamentu majú predostrieť svoje vízie na samitoch Afrika – EÚ. To je dôležitý detail. Na záver mám jednu otázku pre pána komisára. Vieme, že definície oficiálnej rozvojovej pomoci (ODA) budú zakrátko, v apríli, opäť na programe rokovaní EÚ − SEDAC (Centrum sociálno-hospodárskej rozvojovej pomoci), na ktorých sa zúčastní aj Európska komisia. Mohol by nám pán komisár povedať, aká je jeho vízia tohto rokovania a aký bude prínos Európskej komisie?"@sk19 "Gospod predsednik, komisar, gospe in gospodje, razpravljamo o poročilu „Eno leto po Lizboni: uresničevanje partnerstva med Afriko in EU“, in sicer o izvajanju skupne strategije Afrike in EU za razvoj Afrike, kakor je bilo decembra 2007 določeno na vrhu EU-Afrika. Vrh je bil pomemben dogodek. Dejansko se je prvič zgodilo, da sta Evropska unija in Afriška unija skupaj določili strategijo na podlagi skupnih vrednot in načel in medsebojnega spoštovanja, da sta skupaj dosegli sporazume na za doseganje razvojnih ciljev tisočletja in da sta skupaj našli rešitve za skupne izzive na primer na področjih varnosti, migracij in podnebja. Vsi se zavedamo kritike v naših državah, kjer se ljudje sprašujejo ali je res smiselno še naprej vlagati denar v Afriko, predvsem v teh časih gospodarske krize. Rada bi še enkrat poudarila kako pomembna so naša prizadevanja za nadaljevanje razvoja Afrike in to velja za obe celini. Komisar Michel je imel prav, ko je na zasedanju v zvezi s tem pred kratkim dejal, da se z revščino veča tudi nestabilnost. To je prav tako pomembno z vidika demografskih trendov. Afrika bo kmalu predstavljala 20 % svetovnega prebivalstva, medtem ko bo Evropa predstavljala le 5 %. Imamo skupne težave, soočamo se s skupnimi izzivi. Ko ljudem v Afriki primanjkuje priložnosti, je povsem naravno, da jih bodo iskali v Evropi. Afrika si zasluži našo podporo in ne le zaradi tega. Danes razpravljamo o izvajanju dogovorjene strategije in imamo akcijski načrt. Še naprej moramo delovati skupaj, da bi uresničili strategijo in akcijski načrt. Zadovoljna sem z rezultati, ki so bili doseženi do sedaj glede teh partnerstev. V mojih predhodnih poročilih sem vedno izražala zaskrbljenost zaradi pomanjkanja jasnih določenih vlog parlamentov pri izvajanju skupne strategije. V letu 2007 sta Vseafriški parlament in Evropski parlament izdala skupno izjavo, ki precej jedrnato povzema vse, kar je vključeno. Sedaj jo bom prebrala v angleškem jeziku. „Kakor bodo institucije, ki zastopajo ljudi, morajo tudi naši parlamenti poskrbeti, da bo zadoščeno njihovim potrebam, da bodo njihove skrbi poslušali nosilci odločanja in da se bodo njihove odločitve odražale v politikah, ki jih bodo predlagale institucije, ki jih upravljajo. Naši parlamenti morajo igrati bistveno vlogo pri oblikovanju razprave o skupnih prednostnih nalogah za prihodnost naših celin, odražajo različne tokove mnenj v naših družbah in so zato kraj, kjer je treba voditi razprave in kjer je mogoče uskladiti različne poglede ter najti kompromise.“ SL Zato sem zadovoljna, da smo se na zasedanju dogovorili kakšna bi bila vloga parlamentov. Prav tako je bil, v zahvalo gospodu Gahlerju, našim kolegom v vseafriškem parlamentu in vsem vpletenim, dosežen sporazum o vlogi parlamentov. Gre za sodelovanje v skupini strokovnjakov v povezavi z osmimi partnerstvi in delovno skupino za uskljevanje. Parlamenti morajo prispevati k poročilom o letnem napredku in predsedniki Evropskega parlamenta ter vseafriškega parlamenta morajo biti povabljeni, da na afriških vrhovih podajo svoje vizije. To je pomembna podrobnost. Zaključila bom še z enim vprašanjem za Komisarja. Vemo, da bodo opredelitve ODA v kratkem – v Aprilu – ponovno na agendi pogovorov EU-SEDAC in da bo sodelovala Evropska komisija. Ali nam lahko Komisar pove kakšna je njegova vizija za to razpravo in kakšen bo prispevek Evropske komisije?"@sl20 "Herr talman, herr kommissionsledamot, mina damer och herrar! Vi diskuterar betänkandet ”Ett år efter Lissabon: Det praktiska genomförandet av partnerskapet Afrika–EU”, det vill säga genomförandet av den gemensamma Afrika–EU-strategin för Afrikas utveckling, som fastställdes vid EU–Afrika-toppmötet i december 2007. Detta toppmöte var en mycket viktig händelse. Faktum är att det är första gången som EU och Afrikanska unionen tillsammans har utarbetat en strategi utifrån gemensamma värderingar och principer samt ömsesidig respekt, och första gången som de har ingått ett avtal för att tillsammans uppnå millennieutvecklingsmålen och finna lösningar på gemensamma utmaningar inom exempelvis områdena säkerhet, migration och klimat. Vi är alla medvetna om kritiken i våra egna länder, där människor undrar om det verkligen är meningsfullt att fortsätta att investera pengar i Afrika, framför allt i dessa tider av ekonomisk kris. Jag skulle än en gång vilja poängtera hur viktiga våra insatser är även i fortsättningen för Afrikas utveckling, och det gäller båda världsdelarna. Kommissionsledamot Louis Michel slog huvudet på spiken när han vid ett sammanträde om detta alldeles nyligen sa att ju mer fattigdom det finns desto mer instabilitet finns det. Detta är också viktigt ur demografisk synvinkel. Inom kort kommer Afrika att svara för 20 procent av världens befolkning medan Europa bara kommer att svara för 5 procent. Vi har gemensamma problem, vi står inför gemensamma utmaningar. När människor saknar möjligheter i Afrika är det bara naturligt att de kommer att söka dem i Europa. Afrika förtjänar vårt stöd och inte bara av den anledningen. I dag diskuterar vi genomförandet av den överenskomna strategin och vi har en handlingsplan. Vi måste fortsätta att arbeta tillsammans för att förverkliga strategin och handlingsplanen. Jag är nöjd med de resultat som har uppnåtts hittills när det gäller partnerskapen. I mina tidigare betänkanden har jag alltid uttryckt oro över att parlamenten inte har haft någon tydligt angiven roll i samband med genomförandet av en gemensam strategi. Det panafrikanska parlamentet och Europaparlamentet gjorde 2007 ett gemensamt uttalande som faktiskt ganska kraftlöst sammanfattar vad som gäller. Jag ska nu läsa det på engelska. ”I egenskap av institutioner som företräder folkviljan måste våra parlament se till att folkets behov tillfredsställs, att beslutsfattarna hör deras oro och att deras önskemål avspeglas i den politik som föreslås av de institutioner som styr dem. Våra parlament spelar en viktig roll för att forma debatten om de gemensamma prioriteringarna för våra världsdelars framtid. De avspeglar de olika opinionsströmningarna i våra samhällen och är därför den plats där debatten måste föras, där olika uppfattningar kan mötas och kompromisser uppnås.” Jag är därför glad över att vi vid detta möte enades om vad parlamenten skulle ha för roll. Det är också tack vare Michael Gahler, våra kolleger i det panafrikanska parlamentet och alla inblandade som man har nått en överenskommelse om parlamentens roll. Det handlar om att delta i expertgruppen i samband med de åtta partnerskapen och i den samordnande arbetsgruppen. Parlamenten ska framföra sina synpunkter i de årliga lägesrapporterna, och talmännen för Europaparlamentet och det panafrikanska parlamentet ska inbjudas för att delge sina visioner vid toppmötena mellan Afrika och EU. Det är en viktig detalj. Jag vill avsluta med ytterligare en fråga till kommissionsledamoten. Vi vet att definitionerna för det offentliga utvecklingsbiståndet inom kort – i april – kommer att stå på dagordningen igen vid EU–SEDAC-förhandlingarna och att Europeiska kommissionen kommer att vara involverad. Kan kommissionsledamoten tala om för oss vad han har för vision för denna diskussion och vad kommissionen kommer att ha för synpunkter?"@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"Maria Martens,"15,3 "Michel"13 "Rapporteur"15 "Socioeconomic Data and Application Center"13 "r"15 "raportoare"18 "raportöör."5 "rapporteur"3 "zpravodajka."1
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph