Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-03-11-Speech-3-480"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2009-03-11"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Implementarea spațiului unic de plăți în euro (SEPA) (dezbatere)6
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20090311.42.3-480"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-03-11-Speech-3-4816
lpv:speaker	lp:Pervenche Berès6
lpv:spoken text	". − Monsieur le Président, j’interviens au titre de la commission économique et monétaire. Madame la Commissaire, ce Parlement européen, sous l’autorité de notre rapporteur, Jean-Paul Gauzès, s’est beaucoup engagé pour que les moyens législatifs de la mise en œuvre du projet SEPA puissent voir le jour. La Direction de la concurrence, dans un certain nombre de cas, a indiqué qu’elle considérait que ce dispositif était contraire aux règles de la concurrence, mais elle estime ensuite que c’est à l’industrie de trouver la réponse alternative. Or, les réponses alternatives qui existent à l’échelle des États membres n’ont pas, elles, été testées par la Direction de la concurrence. Rien n’indique donc que la Direction de la concurrence pourrait les soutenir et rien n’indique non plus que certaines des solutions soient des solutions adaptées aux problèmes qui sont devant nous. À titre d’exemple, imaginer que le financement d’un système d’interchange puisse reposer sur la pénalité du dispositif, c’est-à-dire sur les fautes qui seraient commises, donc en réalité très souvent sur les plus vulnérables, ne me paraît pas être raisonnable ni juste socialement. J’interpelle donc la Commission sur deux points forts: définir une date butoir pour la migration et aider à la définition d’un système alternatif ou d’un système acceptable du point de vue des règles du traité en matière d’interchange. Lorsque nous avons défini le dispositif législatif d’accompagnement – la directive sur les services de paiement –, nous nous posions un certain nombre de questions. Aujourd’hui, nous nous rendons compte que ces questions étaient sans doute légitimes. Au moment où ce projet doit être lancé, nous éprouvons un certain nombre d’inquiétudes car nous n’avons pas l’impression que le niveau de mobilisation qui, me semble-t-il, n’a rien à voir avec les enjeux de la crise, n’est pas tout à fait au rendez-vous de ce qu’il devrait être. Or, ce projet, qui a beaucoup mobilisé les acteurs du secteur, qui a beaucoup mobilisé le législateur, mais qui, surtout, doit représenter un outil de paiement moderne et adapté à la réalité de ce qu’est notre monnaie unique, l’euro, risque au fond de ne pas obtenir la masse critique qui devrait être la sienne pour pouvoir donner pleinement ses effets. Nous nous inquiétons notamment que le lancement de l’instrument de prélèvement automatique du projet SEPA, qui est sans doute un des aspects les plus originaux de ce projet, rencontre quelques difficultés. Il nous semble que, du point de vue de la responsabilité de la Commission, deux questions se posent. La première est de savoir comment la Commission a l’intention de promouvoir et de soutenir la migration vers les instruments de paiement du SEPA. Un calendrier a été fixé et on voit bien qu’il ne tient pas compte de tous les éléments de la réalité. La seconde est de savoir si la Commission est d’avis qu’une masse critique de paiements ayant migré vers les instruments SEPA devrait être atteinte d’ici 2010, et, sinon, ce qu’il faut faire pour qu’il en soit ainsi. Lorsque nous avons arrêté le dispositif législatif, nous n’avons pas arrêté de date butoir claire et contraignante pour la migration vers les instruments du SEPA. Nous pensons qu’il est sans doute temps de le faire. Nous comprenons qu’il y a des questions qui sont encore ouvertes sur la compatibilité des systèmes nationaux et du système SEPA, sur ce que signifie la migration définitive, mais nous pensons qu’il est de la responsabilité de la Commission d’accompagner l’industrie pour répondre aux interrogations qui sont encore les siennes. Il y a ensuite la question des commissions d’interchange qui, manifestement, a été ignorée ou négligée alors qu’elle est, pour beaucoup d’acteurs, au cœur des conditions de succès du projet SEPA. De ce point de vue-là, on a parfois l’impression qu’au sein des différents responsables, que ce soit le secteur professionnel de la banque, que ce soit la Direction du marché intérieur ou la Direction de la concurrence, on se renvoie un peu la balle. Peut-être est-il de la responsabilité du législateur d’interpeller ces acteurs et de les appeler à un certain sens de la responsabilité. Il nous semble que, à ce stade, on ne peut pas mettre en cause un dispositif qui a une cohérence sans accompagner les acteurs du marché dans leur définition d’un système alternatif. C’est exactement la difficulté que nous avons dans ce dossier des commissions d’interchange."@fr8
lpv:spokenAs	substitute; JURI (2008-02-20--2009-07-13)23 member; PES (2004-07-20--2009-07-13)23 substitute; Delegation for relations with the People's Republic of China (2007-03-14--2009-07-13)23 unknown; Parti socialiste (2004-07-20--2009-07-13)23 chair; ECON (2007-02-01--2009-07-13)23 member; Conference of Committee Chairs (2007-02-01--2009-07-13)23
lpv:translated text	"− Pane předsedající, hovořím jménem Hospodářského a měnového výboru. Paní komisařko, Evropský parlament pod pravomocí našeho zpravodaje, pana Gauzèse, se velmi zasazuje o zajištění vzniku legislativních opatření nezbytných k realizaci projektu SEPA – jednotné oblasti pro platby v eurech. Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž v některých případech naznačilo, že tento legislativní předpis je podle něj v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, ale že podle jeho názoru je nalezení alternativního řešení na průmyslu. Skutečností je, že alternativní řešení, která existují na úrovni členských států, nebyla Generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž přezkoumána. Proto není jak zjistit, zda by je Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž mohlo podpořit nebo jestli některá z uvedených řešení jsou pro problém, před kterým stojíme, přiměřená. Například si představte, že financování výměnného systému záviselo na pokutách uložených podle tohoto právního předpisu, tedy na chybách, kterých se lidé dopustili. V praxi by to velmi často znamenalo, že by k placení byli donuceni ti nejzranitelnější, a to se mi nezdá ani rozumné, ani sociálně spravedlivé. Vyzývám proto Komisi, aby přijala opatření ke dvěma důležitým bodům: k pevnému stanovení konečného data pro migraci a k pomoci při vytváření alternativního systému nebo systému, který je přijatelný z pohledu pravidel Dohody o směnných poplatcích. Když jsme vypracovali doplňující právní předpisy, směrnici o platebních službách, položili jsme si několik otázek. Nyní si uvědomujeme, že tyto otázky byly pravděpodobně oprávněné. Nyní, kdy se má tento projekt zahájit, máme určité obavy, protože nemáme dojem, že úroveň mobilizace, která, jak se mi zdá, nemá nic společného s náročnými úkoly krize, se neuskutečnila zcela tak, jak měla. Skutečností je, že tomuto projektu, kterému se dostalo silné podpory od těch, kteří jsou zapojeni do tohoto sektoru, a od zákonodárce, ale který musí především zajistit moderní platební nástroj uzpůsobený podmínkám naší jednotné měny, eura, hrozí, že nedosáhne zásadního množství, kterého dosáhnout měl, aby byl plně účinný. Máme zejména obavu, že se dostává do určitých potíží spuštění režimu inkasa v rámci SEPA, který je nepochybně jedním z nejpůvodnějších aspektů tohoto projektu. Myslíme si, že s ohledem na odpovědnost Komise je třeba položit dvě otázky. Zaprvé – jak chce Komise prosazovat a podporovat migraci platebních nástrojů k SEPA? Časová osa byla pevně stanovena a je zřejmé, že nebere v potaz všechny praktické aspekty. Zadruhé – zastává Komise názor, že by migrace kritického množství transakcí do nástrojů SEPA měla být plně realizována do roku 2010, a pokud ne, co by se mělo udělat, aby toho bylo dosaženo? Když jsme přijali tento právní předpis, nerozhodli jsme o žádném jasném a závazném konečném datu pro migraci k nástrojům SEPA. Myslíme si, že nepochybně nastal čas tak učinit. Chápeme, že stále přetrvávají některé otázky o kompatibilitě vnitrostátních systémů se systémem SEPA a o tom, co znamená definitivní migrace, ale cítíme, že je odpovědností Komise podpořit toto hospodářské odvětví při hledání řešení u otázek, které si stále klade. Dále je tu záležitost týkající se směnných poplatků, která byla zřetelně ignorována nebo zanedbána, zatímco pro mnoho aktérů je naprosto ústřední, pokud se týká úspěchu projektu SEPA. Z tohoto pohledu se občas zdá, že mezi různými kompetentními orgány, ať už ze sektoru odborného bankovnictví, Generálního ředitelství pro vnitřní trh a služby nebo Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž, že jaksi svalujeme odpovědnost na někoho jiného. Možná je to částečně odpovědnost zákonodárce, aby s těmito aktéry hovořil a požadoval od nich určitý smysl pro odpovědnost. Cítíme, že v této fázi nemůžeme zpochybňovat nesporný právní předpis, aniž bychom podpořili hospodářské subjekty v jejich úsilí vytvořit alternativní systém. A to je přesně ta potíž, kterou máme se směnnými poplatky."@cs1 "− Hr. formand! Jeg taler på vegne af Økonomi- og Valutaudvalget. Fru kommissær, Europa-Parlamentet har under ledelse af vores ordfører, hr. Gauzès, gjort meget for at sikre, at de lovgivningsmæssige foranstaltninger, der er nødvendige for at gennemføre SEPA-ordningen – det fælles eurobetalingsområde – er blevet ført ud i livet. Generaldirektoratet for Konkurrence har antydet, at det i visse tilfælde anser denne lovgivning for at være i strid med konkurrencereglerne, men at det mener, at det er op til industrien at finde en alternativ løsning. Faktum er, at de alternative løsninger, der findes i medlemslandene, ikke er blevet testet af Generaldirektoratet for Konkurrence. Vi kan derfor ikke vide, om Generaldirektoratet for Konkurrence kan støtte dem, eller om nogle af løsningerne kan bruges til de problemer, vi står med. Forestil Dem f.eks., at finansieringen af interbanksystemet var afhængig af sanktioner, der blev pålagt i henhold til lovgivningen, dvs. for begåede fejl. I praksis ville det meget ofte betyde, at de mest sårbare mennesker ville komme til at betale, og det er efter min mening hverken fornuftigt eller socialt retfærdigt. Jeg opfordrer derfor Kommissionen til at handle i forbindelse med to vigtige punkter, nemlig at fastsætte en slutdato for overgangen og at hjælpe med at udvikle et alternativt system eller et system, der er acceptabelt med udgangspunkt i traktatens regler om udveksling. Da vi udarbejdede ledsagelovgivningen, direktivet om betalingstjenester, stillede vi os selv nogle spørgsmål. Vi indser nu, at disse spørgsmål sandsynligvis var berettigede. Nu, hvor projektet skal lanceres, er vi lidt bekymrede, fordi vi ikke har indtryk af, at der har været den grad af mobilisering, som der burde, og det har efter min mening ikke noget at gøre med de udfordringer, der følger af krisen. Faktum er, at dette projekt, der har modtaget en del støtte fra folk i sektoren og fra lovgivers side, men som først og fremmest skal sikre et moderne betalingsinstrument, som passer til omstændighederne ved vores fælles valuta, er i fare for ikke at nå den kritiske masse, det burde have nået, for at blive fuldt effektivt. Vi er især bekymrede over, at lanceringen af SEPA's instrument til direkte debitering, som utvivlsomt er et af projektets mest originale aspekter, er løbet ind i visse vanskeligheder. I lyset af Kommissionens ansvar mener vi, at der er behov for at stille to spørgsmål. For det første, hvordan Kommissionen har til hensigt at fremme og støtte overgangen til SEPA-betalingsinstrumenterne? Der er fastsat en tidsplan, og det er tydeligt, at den ikke tager højde for alle de praktiske spørgsmål. For det andet, om Kommissionen mener, at en kritisk masse af betalingerne skal være overgået til SEPA-instrumenterne inden 2010, og hvis dette ikke bliver tilfældet, hvad bør der så gøres for at nå dette? Da vi vedtog denne lovgivning, fastsatte vi ikke en klar og bindende slutdato for overgangen til SEPA-instrumenterne. Nu mener vi så absolut, at tiden er inde til at gøre det. Vi forstår, at der stadig udestår nogle spørgsmål om de nationale systemers forenelighed med SEPA-systemet, og om, hvad der menes med endelig overgang, men vi synes, at det er Kommissionens ansvar at støtte industrien i bestræbelserne på at finde løsninger på de spørgsmål, de stadig har. Dernæst er der spørgsmålet om interbankgebyrerne, som tydeligvis er blevet ignoreret eller negligeret, selv om det for mange aktører er helt centralt for SEPA-projektets succes. Ud fra dette synspunkt ser det nogle gange ud til, at de forskellige kompetente myndigheder, f.eks. inden for den professionelle banksektor, Generaldirektoratet for Det Indre Marked og Tjenesteydelser eller Generaldirektoratet for Konkurrence, fralægger sig ansvaret. Måske er det en del af lovgivers ansvar at tale med disse aktører og forlange en vis grad af ansvar fra deres side også. Vi føler ikke, at vi på nuværende tidspunkt kan sætte spørgsmålstegn ved en konsistent lovgivning uden at støtte markedsoperatørerne i deres bestræbelser på at udvikle et alternativt system. Det er netop det problem, vi har med spørgsmålet om interbankgebyrerne."@da2 "− Herr Präsident! Ich spreche im Namen des Ausschusses für Wirtschaft und Währung. Frau Kommissarin, das Europäische Parlament und insbesondere unserer Berichterstatter, Herrn Gauzès, haben sich sehr engagiert, um die erforderlichen gesetzlichen Grundlagen zur Umsetzung des Projektes für den einheitlichen Euro-Zahlungsverkehrsraum (SEPA) zu schaffen. Die Generaldirektion Wettbewerb hat mitgeteilt, dass ihrer Meinung nach einige Vorschriften den Wettbewerbsregeln widersprächen, glaubt aber, dass die Branche eine alternative Lösung finden müsse. Alternative Lösungen, die auf Ebene der Mitgliedstaaten existieren, wurden jedoch noch nicht von der Generaldirektion Wettbewerb geprüft. Deshalb ist noch nicht klar, ob diese Lösungen von der Generaldirektion Wettbewerb unterstützt werden könnten oder ob einige davon für die Probleme geeignet wären, vor denen wir momentan stehen. Stellen wir uns beispielsweise vor, die Finanzierung eines Wechselsystems beruhe auf begangenen Fehlern und den dafür verhängten Strafen. In diesem Falle müssten diejenigen zahlen, die ohnehin am meisten betroffen sind, und das scheint mir weder vernünftig noch sozial gerechtfertigt. Deshalb fordere ich die Kommission auf, zwei wichtige Aspekte in Angriff zu nehmen: Festlegung eines Stichtags für die Umstellung und Hilfe bei der Entwicklung eines alternativen Systems oder eines Systems, das vom Standpunkt der Vertragsregeln für den Wechsel akzeptabel ist. Als wir mit der Richtlinie über Zahlungsdienste den gesetzlichen Rahmen schufen, stellten wir uns selbst einige Fragen. Jetzt erkennen wir, dass diese Fragen wohl gerechtfertigt waren. Jetzt, wo dieses Projekt gestartet werden soll, haben wir einige Bedenken, weil wir nicht den Eindruck haben, dass der Grad an Mobilisierung, der offenbar mit den Anforderungen der Krise nicht Schritt hält, noch nicht in erforderlichem Maße vorhanden ist. Deses Projekt wird innerhalb des Sektors und von den Gesetzgebern stark unterstützt. Es soll jedoch in erster Linie ein modernes Zahlungsinstrument zur Verfügung stellen, das den Erfordernissen unserer einheitlichen Währung, des Euros, entspricht, und es erreicht möglicherweise nicht die kritische Masse, um effektiv umgesetzt zu werden. Wir sind besonders darüber besorgt, dass beim Start des SEPA-Lastschriftverfahrens, das zweifellos einen der wichtigsten Aspekte dieses Programms darstellt, Probleme auftreten. In Bezug auf die Verantwortung der Kommission tauchen zwei Fragen auf. Erstens: Wie will die Kommission die Umstellung auf die SEPA-Zahlungsinstrumente fördern und unterstützen? Es wurde zwar ein Zeitplan festgelegt, der jedoch offenbar nicht alle Anforderungen der Praxis berücksichtigt. Zweitens: Ist die Kommission der Meinung, dass die Umstellung einer kritischen Masse von Zahlungsvorgängen auf die SEPA-Instrumente bis 2010 zu erwarten ist, und, wenn nicht, was sollte getan werden, um dies zu erreichen? Als wir diese gesetzlichen Vorschriften angenommen haben, haben wir noch keinen Stichtag für die Umstellung auf die SEPA-Instrumente festgelegt. Jetzt ist dafür aber zweifellos die Zeit reif. Natürlich bleiben noch einige Fragen über die Kompatibilität der nationalen Systeme mit dem SEPA-System und über die endgültige Umstellung offen, aber die Kommission sollte die Branche dabei unterstützen, Lösungen für die noch offenen Fragen zu finden. Als Nächstes geht es um die Abwicklungsgebühren, die bisher überhaupt nicht oder zu wenig beachtet wurden, aber für viele Akteure ein zentraler Punkt für den Erfolg des SEPA-Projekts sind. Von diesem Blickwinkel aus scheint es mitunter, dass wir den verschiedenen Verantwortlichen, egal, ob im professionellen Bankensektor, der Generaldirektion Binnenmarkt und Dienstleistungen oder der Generaldirektion Wettbewerb, ein wenig den schwarzen Peter zuschieben. Es obliegt dem Gesetzgeber, mit diesen Akteuren zu sprechen und einen gewissen Grad von Verantwortung von ihnen abzufordern. Uns ist klar, dass wir in dieser Phase keinen kohärenten Teil der Gesetzgebung in Frage stellen können, ohne die Akteure des Marktes in ihren Bemühungen um ein alternatives System zu unterstützen. Dies ist genau die Schwierigkeit, die wir bei den Abwicklungsgebühren haben."@de9 "− Κυρία Πρόεδρε, ομιλώ εξ ονόματος της Επιτροπής Οικονομικών και Νομισματικών Υποθέσεων. Κυρία Επίτροπε, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο, υπό την εποπτεία του συντάκτη μας, κυρίου Gauzès, δεσμεύτηκε να εξασφαλίσει ότι θα εφαρμοστούν τα νομοθετικά μέτρα που είναι απαραίτητα για την υλοποίηση του έργου SEPA – του ενιαίου χώρου πληρωμών σε ευρώ. Η Γενική Διεύθυνση Ανταγωνισμού δήλωσε ότι, σε ορισμένες περιπτώσεις, θεωρεί αυτή τη νομοθεσία αντίθετη προς τους κανόνες ανταγωνισμού, αλλά στη συνέχεια πιστεύει ότι έγκειται στη βιομηχανία να βρει μια εναλλακτική λύση. Το γεγονός είναι ότι οι εναλλακτικές λύσεις που υπάρχουν σε επίπεδο κράτους μέλους δεν έχουν δοκιμαστεί από τη Γενική Διεύθυνση Ανταγωνισμού. Επομένως, δεν υπάρχει τρόπος να γνωρίζουμε κατά πόσο η Γενική Διεύθυνση Ανταγωνισμού θα μπορούσε να τους υποστηρίξει ή κατά πόσο ορισμένες από τις λύσεις ενδείκνυνται για τα προβλήματα που αντιμετωπίζουμε. Για παράδειγμα, φανταστείτε ότι η χρηματοδότηση ενός διατραπεζικού συστήματος στηρίζεται σε ποινές που επιβάλλονται σύμφωνα με τη νομοθεσία, δηλαδή σε σφάλματα που διαπράττονται. Στην πράξη, κάτι τέτοιο πολύ συχνά θα σήμαινε την επιβολή χρηματικών ποινών στα πλέον ευαίσθητα άτομα και δεν νομίζω ότι κάτι τέτοιο είναι λογικό ή κοινωνικά δίκαιο. Ζητώ επομένως από την Επιτροπή να αναλάβει δράση σε δύο σημαντικά σημεία: να ορίσει μια τελική ημερομηνία για τη μετάβαση και να βοηθήσει στην ανάπτυξη ενός εναλλακτικού συστήματος ή ενός συστήματος που είναι αποδεκτό από πλευράς κανόνων της Συνθήκης για τις διατραπεζικές συναλλαγές. Όταν συντάξαμε τη συνοδευτική νομοθεσία, την οδηγία για τις υπηρεσίες πληρωμών, αναρωτηθήκαμε ορισμένα πράγματα. Συνειδητοποιούμε σήμερα ότι αυτά τα ερωτήματα ήταν πιθανώς δικαιολογημένα. Τώρα που αυτό το έργο πρόκειται να ξεκινήσει, εκφράζουμε ορισμένες ανησυχίες, γιατί έχουμε την εντύπωση ότι το επίπεδο κινητοποίησης, το οποίο νομίζω ότι δεν έχει να κάνει καθόλου με τις προκλήσεις της κρίσης, δεν έχει ακριβώς υλοποιηθεί όπως θα έπρεπε. Το γεγονός είναι ότι, το έργο αυτό, το οποίο έλαβε μεγάλη υποστήριξη από τους φορείς του τομέα και από τον νομοθέτη αλλά το οποίο, πάνω απ' όλα, πρέπει να παρέχει ένα σύγχρονο εργαλείο πληρωμών κατάλληλο για τις περιστάσεις του ενιαίου νομίσματος, του ευρώ, κινδυνεύει να μην επιτύχει την κρίσιμη μάζα που θα έπρεπε προκειμένου να είναι πλήρως αποτελεσματικό. Ανησυχούμε ιδιαίτερα ότι η έναρξη λειτουργίας του συστήματος άμεσης χρέωσης του SEPA, που αναμφίβολα είναι μία από τις πλέον πρωτότυπες πτυχές του εν λόγω έργου, αντιμετωπίζει ορισμένες δυσκολίες. Πιστεύουμε ότι, λαμβάνοντας υπόψη την ευθύνη της Επιτροπής, υπάρχουν δύο ερωτήσεις που πρέπει να τεθούν. Πρώτον, με ποιο τρόπο προτίθεται η Επιτροπή να προαγάγει και να ενισχύει τη μετάβαση των μέσων πληρωμής στον SEPA; Δεν έχει οριστεί χρονοδιάγραμμα και είναι προφανές ότι δεν λαμβάνονται υπόψη όλα τα πρακτικά ζητήματα. Δεύτερον, πιστεύει η Επιτροπή ότι η μετάβαση κρίσιμης μάζας συναλλαγών στα μέσα του SEPA θα πρέπει να έχει επιτευχθεί έως το 2010, και, αν όχι, τι πρέπει να γίνει για να επιτευχθεί κάτι τέτοιο; Όταν υιοθετήσαμε τη νομοθεσία αυτή, δεν αποφασίσαμε μια σαφή και δεσμευτική τελική ημερομηνία για τη μετάβαση στα μέσα πληρωμής SEPA. Πιστεύουμε ότι είναι αναμφίβολα η ώρα να προβούμε σε κάτι τέτοιο. Κατανοούμε ότι παραμένουν ακόμη ορισμένα ερωτήματα σχετικά με τη συμβατότητα των εθνικών συστημάτων με το σύστημα SEPA και σχετικά με το τί σημαίνει οριστική μετάβαση, αλλά πιστεύουμε ότι είναι ευθύνη της Επιτροπής να υποστηρίξει τη βιομηχανία να βρει λύσεις στα ερωτήματα που εξακολουθούν να έχουν. Στη συνέχεια, υπάρχει το ζήτημα των διατραπεζικών προμηθειών, που έχει σαφώς αγνοηθεί ή παραληφθεί, ενώ, για πολλούς φορείς, είναι απολύτως απαραίτητο για την επιτυχία του έργου SEPA. Από αυτή την άποψη, φαίνεται ορισμένες φορές ότι, μεταξύ των διαφόρων αρμόδιων φορέων, είτε είναι στον επαγγελματικό τραπεζικό τομέα είτε στη Γενική Διεύθυνση Εσωτερικής Αγοράς και Υπηρεσιών ή τη Γενική Διεύθυνση Ανταγωνισμού, μεταφέρουμε κατά κάποιο τρόπο την ευθύνη. Ίσως αποτελεί μέρος της ευθύνης του νομοθέτη να συζητήσει με αυτούς τους φορείς και να ζητήσει ένα είδος ευθύνης από αυτούς. Πιστεύουμε ότι, σε αυτό το στάδιο, δεν μπορούμε να αμφισβητήσουμε ένα ομοιογενή νομοθεσία χωρίς να υποστηρίξουμε τους χειριστές της αγοράς στις προσπάθειές τους να αναπτύξουν ένα εναλλακτικό σύστημα. Αυτή είναι ακριβώς η δυσκολία που αντιμετωπίζουμε με το ζήτημα των διατραπεζικών προμηθειών."@el10 "− Mr President, I am speaking on behalf of the Committee on Economic and Monetary Affairs. Commissioner, the European Parliament, under the authority of our rapporteur, Mr Gauzès, has been very committed to ensuring that the legislative measures necessary for implementing the SEPA – Single Euro Payments Area – project come into existence. The Directorate-General for Competition has indicated, in some cases, that it considers this piece of legislation to be contrary to the competition rules, but then it believes that it is up to the industry to find an alternative solution. The fact is, the alternative solutions that exist at Member State level have not been tested by the Directorate-General for Competition. Therefore, there is no way of knowing whether the Directorate-General for Competition could support them, or whether some of the solutions are appropriate for the problems we face. For example, imagine that financing an interchange system relied on penalties imposed under the legislation, that is to say, on errors committed. In practice, this would very often mean making the most vulnerable people pay, and that does not seem to me to be reasonable or socially just. I therefore call on the Commission to take action on two important points: to fix an end date for migration and to help develop an alternative system or a system that is acceptable from the point of view of the rules of the Treaty on interchange. When we drew up the accompanying legislation, the Directive on Payment Services, we asked ourselves some questions. We now realise that these questions were probably justified. Now that this project is to be launched, we have some concerns, because we do not have the impression that the level of mobilisation, which it seems to me has nothing to do with the challenges of the crisis, has not quite materialised as it should have done. The fact is, this project, which has received a great deal of support from those in the sector and from the legislator but which, above all, must provide a modern payment tool that is suited to the circumstances of our single currency, the euro, is in danger of not achieving the critical mass that it should have in order to be fully effective. We are particularly concerned that the launch of the SEPA Direct Debit scheme, which is undoubtedly one of the most original aspects of this project, is running into some difficulties. We feel that, in view of the Commission’s responsibility, there are two questions to be asked. Firstly, how does the Commission intend to promote and support migration to the SEPA payment instruments? A timescale had been fixed, and it is obvious that it does not take all the practicalities into account. Secondly, is the Commission of the opinion that the migration of a critical mass of transactions to the SEPA instruments should have been achieved by 2010, and, if not, what should be done to achieve this? When we adopted this legislation, we did not decide on a clear and binding end date for migration to the SEPA instruments. We think it is undoubtedly time to do so. We understand that some questions still remain about the compatibility of national systems with the SEPA system and about what is meant by definitive migration, but we feel that it is the Commission’s responsibility to support the industry in finding solutions to the questions they still have. Next, there is the matter of interchange fees, which clearly has been ignored or neglected, when, for many players, it is absolutely central to the success of the SEPA project. From this point of view, it sometimes seems that, among the various competent bodies, be they in the professional banking sector, the Internal Market and Services Directorate-General or the Directorate-General for Competition, we are passing the buck somewhat. Perhaps it is part of the legislator’s responsibility to talk with these players and to demand some sense of responsibility from them. We feel that, at this stage, we cannot call a consistent piece of legislation into question without supporting the market operators in their efforts to develop an alternative system. This is precisely the difficulty we have with this issue of interchange fees."@en4 "Señor Presidente, hablo en nombre de la Comisión de Asuntos Económicos y Monetarios. Señora Comisaria, el Parlamento Europeo, bajo la autoridad de nuestro ponente, el señor Gauzès, se ha mantenido muy comprometido a asegurarse de que se crean las medidas legislativas necesarias para aplicar el proyecto de la ZUPE —zona única de pagos en euros—. La Dirección General de Competencia ha señalado en algunos casos que considera esta ley contraria a las normas de competencia, pero también cree que corresponde a la industria encontrar una solución alternativa. La cuestión es que las soluciones alternativas que existen a nivel de los Estados miembros no han sido comprobadas por la Dirección General de Competencia. Por tanto, no hay forma de saber si la Dirección General de Competencia podría apoyarlas o si alguna de las soluciones es apropiada para los problemas a los que nos enfrentamos. Por ejemplo, imaginen que la financiación de un sistema de intercambio se basara en penalizaciones impuestas según la ley, es decir, que se basara en errores cometidos. En la práctica, esto supondría que muy a menudo pagarían las personas más vulnerables, lo cual no me parece que sea razonable o justo socialmente. Así pues, hago un llamamiento a la Comisión para que tome medidas respecto a dos puntos importantes: fijar una fecha de finalización para la migración y ayudar a desarrollar un sistema alternativo o un sistema que sea aceptable desde el punto de vista de las normas del Tratado sobre intercambios. Cuando elaboramos la ley complementaria, la Directiva sobre servicios de pago, nos hicimos algunas preguntas. Ahora nos damos cuenta de que aquellas preguntas estaban probablemente justificadas. Ahora que se va a lanzar este proyecto, tenemos algunas preocupaciones, ya que no tenemos la impresión de que el nivel de movilización, que desde mi punto de vista no parece tener nada que ver con los retos de la crisis, se ha materializado tanto como debería haberlo hecho. El hecho es que, este proyecto, que ha recibido un gran respaldo por parte de la gente del sector y del legislador, pero que, por encima de todo, debe proporcionar un instrumento de pago moderno que se adapte a las circunstancias de nuestra moneda única, el euro, está en riesgo de no alcanzar la masa crítica que debería tener para ser totalmente efectivo. Nosotros estamos especialmente preocupados por que la puesta en marcha del procedimiento de adeudo directo de la ZUPE, que sin duda es uno de los aspectos más originales de este proyecto, se encuentre con algunas dificultades. Creemos que, en vista de la responsabilidad de la Comisión, hay dos preguntas que formular. Primero, ¿cómo pretende la Comisión fomentar y apoyar la migración a los instrumentos de pago de la ZUPE? Se ha fijado una escala de tiempo y es obvio que no tiene en cuenta todos los detalles prácticos. Segundo, ¿cree la Comisión que debería haberse realizado la migración de una masa crítica de transacciones a los instrumentos de la ZUPE antes de 2010? Y, si no, ¿qué se debería hacer para conseguirlo? Cuando aprobamos esta ley, no nos decidimos por una fecha de finalización clara y vinculante para la migración a los instrumentos de la ZUPE. Creemos que sin duda es hora de hacerlo. Entendemos que siguen quedando pendientes algunas preguntas sobre la compatibilidad de los sistemas nacionales con el sistema de la ZUPE y sobre lo que significa la migración definitiva, pero creemos que es responsabilidad de la Comisión apoyar a la industria para encontrar soluciones a las preguntas que todavía tienen. Después está el asunto de las tasas de intercambio, que ha sido claramente ignorado o negado cuando, para muchos actores, es totalmente esencial para poder llevar a cabo el proyecto de la ZUPE. Desde este punto de vista, a veces parece que, entre los distintos órganos competentes, ya sean los del sector bancario profesional, la Dirección General de Mercado Interior y Servicios o la Dirección General de Competencia, estamos de alguna manera escurriendo el bulto. Quizá sea parte de la responsabilidad del legislador dialogar con estos actores y exigirles algún tipo de responsabilidad. Creemos que, a estas alturas, no podemos poner en duda una ley coherente sin apoyar a los operadores del mercado en sus esfuerzos para desarrollar un sistema alternativo. Esta es precisamente la dificultad que nos encontramos en este asunto de las tasas de intercambio."@es21 "− Härra juhataja, ma võtan sõna majandus- ja rahanduskomisjoni nimel. Proua volinik, Euroopa Parlament on meie raportööri Jean­Paul Gauzèsi eestvedamisel püüdnud igati tagada ühtse euromaksete piirkonna (SEPA) projekti elluviimiseks vajalike õiguslike meetmete kehtestamise. Konkurentsi peadirektoraat on mõnel juhul viidanud, et peab seda õigusakti konkurentsieeskirjadega vastuolus olevaks, kuid samas arvab peadirektoraat ka, et tööstus peab ise alternatiivse lahenduse leidma. Tõsiasi on see, et liikmesriikide tasandil olemas olevaid alternatiivseid lahendusi ei ole konkurentsi peadirektoraat järele proovinud. Seetõttu ei ole mitte kuidagi võimalik teada, kas konkurentsi peadirektoraat võiks neid toetada või kas mõned lahendused sobiksid meie ees olevate probleemide kõrvaldamiseks. Näiteks kujutage ette, et vahendustasu süsteemi rahastamine põhineks õigusaktidega kehtestatud karistustel, s.t tehtud vigadel. Praktikas tähendaks see väga sageli seda, et kõige haavatavamas olukorras inimesed peavad maksma, ja see ei näi mulle mõistlik ega ka sotsiaalselt õiglane. Seetõttu kutsun komisjoni üles võtma meetmeid kahes olulises küsimuses: määrama kindlaks ülemineku lõpptähtaja ja aitama välja töötada alternatiivse süsteemi või muu süsteemi, mis on vahendamise puhul asutamislepingu eeskirjade seisukohast vastuvõetav. Seoses täiendava õigusakti – makseteenuste direktiivi – koostamisega esitasime endale mõned küsimused. Nüüd mõistame, et need küsimused olid ilmselt põhjendatud. Praegu, kui see projekt on algamas, valmistavad meile mõned asjad muret, sest meile ei ole jäänud muljet, et süsteemi kasutuselevõtu määr, mis ei ole kuidagi seotud kriisist tulenevate probleemidega, nagu mulle näib, ei ole selline, nagu oleks pidanud olema. Tõsiasi on see, et projekt, mis on saanud asjaomase sektori ja seadusandja suure toetuse, kuid mis peab eelkõige pakkuma uudset maksevahendit, mis sobib meie ühisraha euro olukorraga, ei pruugi saavutada tõhusaks toimimiseks vajalikku kriitilist massi. Meile valmistab eriti muret, et tõrkeid esineb SEPA otsekorraldusskeemi käivitamisel, mis on kahtlemata selle projekti üks ainulaadsemaid tahke. Meile tundub, et komisjoni vastutusala silmas pidades tuleb esitada kaks küsimust. Esiteks: kuidas kavatseb komisjon edendada ja toetada SEPA maksevahenditele üleminekut? Ajakava pandi paika ja on ilmselge, et selles ei võeta arvesse praktilisi asjaolusid. Teiseks: kas komisjon on arvamusel, et SEPA vahenditele üle minevate tehingute kriitiline mass on 2010. aastaks saavutatav ja kui mitte, siis mida tuleks selle saavutamiseks teha? Kui me selle õigusakti vastu võtsime, ei leppinud me kokku SEPA vahenditele ülemineku selges ja siduvas lõpptähtajas. Meie arvates on kahtlemata käes aeg seda teha. Me mõistame, et mõningad küsimused liikmesriikide süsteemide vastavusest SEPA süsteemile ja lõpliku ülemineku tähendusest jäävad lahtiseks, kuid me oleme seisukohal, et just komisjon peab pangandust toetama veel vastuseta küsimustele lahenduste otsimisel. Järgmine küsimus puudutab vahendustasusid – seda küsimust on ilmselgelt eiratud või see on unarusse jäetud, kuigi mitmete asjaosaliste jaoks on see SEPA projekti edu jaoks vaieldamatult keskse tähtsusega. Sellest vaatenurgast tundub vahel, et osa pädevaid asutusi, olgu tegemist pangandussektori asutuste, siseturu ja teenuste peadirektoraadi või konkurentsi peadirektoraadiga, ei taha eriti vastutust võtta. Võib-olla on seadusandja kohustus nende asjaosalistega rääkida ja neilt teatud vastutustunnet nõuda. Me leiame, et praeguses etapis ei saa seada järjepidevat õigusakti küsimuse alla, ilma et toetaksime turuosalisi alternatiivse süsteemi väljatöötamise püüdlustes. See on just seesama probleem, mida me täheldame vahendustasude puhul."@et5 "− Arvoisa puhemies, puhun talous- ja raha-asioiden valiokunnan puolesta. Arvoisa komission jäsen, Euroopan parlamentti on toiminut esittelijämme Gauzèsin alaisuudessa hyvin aktiivisesti varmistaakseen, että yhtenäisen euromaksualueen täytäntöönpanon edellyttämät lainsäädännölliset toimenpiteet toteutuvat. Kilpailun pääosasto on todennut joissakin yhteyksissä, että kyseinen laki on kilpailusääntöjen vastainen ja että alan tehtävänä on löytää vaihtoehtoinen ratkaisu. Kilpailun pääosasto ei kuitenkaan ole testannut jäsenvaltioiden tarjoamia vaihtoehtoja. Siten mikään ei viittaa siihen, että kilpailun pääosasto voisi tukea alan toimijoita tai että ratkaisut olisivat oikeita ratkaisemaan ongelmamme. Kuvitellaanpa, että toimitusmaksujärjestelmän rahoitus olisi sidoksissa lakisääteisiin rangaistuksiin eli tehtyihin virheisiin. Käytännössä tämä tarkoittaisi usein sitä, että vähäosaisimmat joutuisivat maksumiehiksi, mikä ei tunnu minusta tarkoituksenmukaiselta eikä sosiaalisesti oikeudenmukaiselta ratkaisulta. Kehotankin komissiota ryhtymään toimiin kahdessa keskeisessä asiassa: asettamaan määräpäivän SEPA-maksuvälineisiin siirtymiselle ja auttamaan vaihtoehtoisen järjestelmän tai sellaisen järjestelmän kehittämisessä, joka on toimitusmaksuista tehdyn sopimuksen sääntöjen mukainen. Asiaa koskevaa lainsäädäntöä eli maksupalveludirektiiviä suunnitellessamme esitimme itsellemme muutamia kysymyksiä. Nyt voimme todeta, että kysymykset olivat epäilemättä oikeutettuja. Hankkeen käynnistyessä olemme hieman huolissamme, sillä liikekannallepano, joka ei mielestäni liity mitenkään kriisin haasteisiin, ei näytä olevan vaaditulla tasolla. Tosiasiassa tämä hanke, joka on saanut monet toimijat ja lainsäätäjät liikkeelle mutta jonka on ennen kaikkea voitava tarjota nykyaikainen ja yhtenäisvaluuttamme euron olosuhteisiin sopiva maksuväline, ei kuitenkaan saavuttane sitä kriittistä massaa, jota sen täysipainoinen toteutuminen edellyttää. Olemme erityisen huolissamme siitä, että SEPA-suoraveloitusjärjestelmän käynnistäminen tuottaa vaikeuksia, vaikka se on epäilemättä yksi tämän hankkeen omintakeisimmista puolista. Komission vastuuasiassa esiin nousee kaksi kysymystä, jotka ovat mielestämme seuraavat: Ensinnäkin voidaan kysyä, kuinka komissio aikoo edistää ja tukea siirtymistä SEPA-maksuvälineisiin? Aikataulusta on jo sovittu, mutta on selvää, ettei siinä ole otettu huomioon kaikkia käytännön seikkoja. Toiseksi voidaan kysyä, onko komissio sitä mieltä, että kriittinen massa SEPA-maksuliikenteessä on voitava saavuttaa vuoden 2010 loppuun mennessä, ja jos tämä ei ole mahdollista, mitä sen hyväksi olisi tehtävä? Antaessamme tämän lainsäädännön emme asettaneet selkeää ja sitovaa määräpäivää SEPA-maksuvälineisiin siirtymiselle. Nyt tuo määräpäivä olisi mielestämme asetettava. Kansallisten järjestelmien ja SEPA-järjestelmän välisessä yhteensopivuudessa on toki vielä joitakin ratkaisemattomia kysymyksiä, samoin kuten siinä, mitä lopullisella siirtymisellä tarkoitetaan. Meidän mielestämme on kuitenkin komission tehtävä auttaa alaa löytämään ratkaisuja näihin avoimiin kysymyksiin. Sitten on vielä monenvälisen toimitusmaksun ongelma, joka on selvästi unohdettu tai sivuutettu, vaikka kysymys on monille toimijoille äärimmäisen tärkeä SEPA-hankkeen onnistumisen kannalta. Tätä taustaa vasten näyttää toisinaan siltä, että toimivaltaiset tahot, kuten ammattimainen pankkisektori, sisämarkkinoiden ja palvelujen pääosasto tai kilpailun pääosasto, siirtävät vastuuta toinen toiselle. Lainsäätäjän tehtävänä lienee esittää kysymyksiä näille toimijoille ja vaatia heiltä jonkinasteista vastuuntuntoa. Tässä vaiheessa emme voi mielestämme kyseenalaistaa johdonmukaista lakia, ellemme tue markkinatoimijoita näiden yrityksissä kehittää vaihtoehtoinen järjestelmä. Tämä on juuri monenvälisen toimitusmaksun ongelma."@fi7 "− Elnök úr! A Gazdasági és Monetáris Bizottság nevében beszélek. Biztos asszony, az Európai Parlament előadónk, Gauzès úr felügyelete mellett sokat tett azért, hogy a SEPA – Single Euro Payment Area - egységes eurofizetési térség – projekt megvalósításához szükséges jogalkotási intézkedések megszülethessenek. A Versenypolitikai Főigazgatóság bizonyos esetekben jelezte, hogy úgy ítéli meg, hogy e jogszabály a versenyszabályokkal ellentétes, viszont úgy látja, hogy az iparágnak kell alternatív megoldást találnia. A helyzet az, hogy a tagállamok szintjén meglévő alternatív megoldásokat a Versenypolitikai Főigazgatóság nem próbálta ki. Ezért nem lehet tudni, hogy a Versenypolitikai Főigazgatóság támogatná-e azokat, vagy hogy egyes megoldások alkalmasak-e az előttünk álló problémák megoldására. Például, képzeljük el, hogy egy bankközi rendszer finanszírozása a jogszabály alapján bevezetett szankciókon, azaz az elkövetett hibákon nyugszik. A gyakorlatban ez igen sokszor azt jelentené, hogy a legkiszolgáltatottabb embereknek kellene fizetni, ami nekem nem tűnik ésszerűnek, vagy társadalmilag igazságosnak. Ezért felszólítom a Bizottságot, hogy két fontos pontra vonatkozóan hozzon intézkedést: határozza meg az áttérés végső határidejét és segítsen egy alternatív rendszer, vagy a Szerződés bankközi cserére vonatkozó szabályai szempontjából elfogadható rendszer meghatározásában. A kísérő jogszabály – a fizetési szolgáltatásokról szóló irányelv – megalkotásakor felmerült bennünk néhány kérdés. Ma úgy látjuk, hogy ezek a kérdések valószínűleg megalapozottak voltak. Ma, amikor a projektet el kell indítani, van néhány aggályunk, mert nem az a benyomásunk, hogy a mobilizáció szintje – amely számomra úgy tűnik, hogy nincs összefüggésben a válság kihívásaival – nem éppen olyan, mint amilyennek lennie kellene. Az a helyzet azonban, hogy e projekt esetében – amely sok támogatást kapott az ágazat szereplőitől és a jogalkotótól, de amelynek mindenekelőtt korszerű, közös valutánk, az euró létezéséhez illeszkedő fizetési eszközt kell biztosítania – fennáll annak a veszélye, hogy nem éri el a teljes hatékonyságához szükséges kritikus tömeget. Különösen aggaszt bennünket, hogy a SEPA-projekt automatikus terhelési rendszerének bevezetése – amely kétségtelenül e projekt legeredetibb megoldása – bizonyos nehézségekbe ütközik. Úgy tűnik számunkra, hogy a Bizottság feladataira vonatkozóan két kérdés merül fel. Először is, a Bizottság hogyan kívánja előmozdítani és támogatni a SEPA-fizetőeszközökre való áttérést? Az ütemtervet meghatározták, és egyértelműen látszik, hogy az nem vesz figyelembe minden gyakorlati elemet. Másodszor, a Bizottság azon a véleményen van-e, hogy a tranzakciók kritikus tömege esetében a SEPA-eszközökre való áttérésnek 2010-ig meg kell történnie, és ha nem, mit kell tenni ennek elérése érdekében? E jogszabály elfogadásakor a SEPA-eszközökre való áttérésre vonatkozóan nem határoztunk meg egyértelmű és kötelező időpontot. Úgy gondoljuk, hogy kétségtelenül itt az ideje, hogy ezt megtegyük. Megértjük, hogy maradt még néhány nyitott kérdés a nemzeti rendszerek és a SEPA-rendszer összeegyeztethetőségével, valamint azzal kapcsolatosan, hogy mit jelent a végleges áttérés, de úgy gondoljuk, hogy a Bizottság feladata az iparág támogatása abban, hogy fennmaradó kérdéseikre megoldást találjanak. Itt van továbbá a bankközi díjak kérdése, amelyet nyilvánvalóan nem vettek figyelembe, vagy elhanyagoltak, miközben ez a SEPA-projekt sikere vonatkozásában számos szereplő számára központi kérdés. Ebből a szempontból néha úgy tűnik, hogy a különböző illetékes szervek – legyen szó a banki szakágazatról, a Belső piaci és Szolgáltatási Főigazgatóságról vagy a Versenypolitikai Főigazgatóságról – némiképp egymásra hárítják a felelősséget. Lehet, hogy a jogalkotó feladata, hogy beszéljen ezekkel a szereplőkkel, és bizonyos felelősségérzetet kérjen számon rajtuk. Úgy érezzük, hogy ezen a ponton nem kérdőjelezhetünk meg egy következetes jogszabályt anélkül, hogy ne támogatnánk a piaci szereplőket az alternatív rendszer kialakítására irányuló erőfeszítéseikben. Pontosan ez az a nehézség, amely a bankközi díjak kérdése ügyében felmerül."@hu11 ". − Signor Presidente, parlo a nome della commissione per i problemi economici e monetari. Signora Commissario, il Parlamento europeo, sotto l’egida del nostro relatore, l’onorevole Gauzès, si è impegnato molto per assicurare che fossero attuate le misure legislative necessarie per l’avvio del progetto AUPE, l’area unica dei pagamenti in euro. La direzione generale della concorrenza ha indicato, in alcuni casi, che considera tale normativa contraria alle regole della concorrenza, ma poi sostiene che spetti all’industria trovare una soluzione alternativa. Il fatto è che le soluzioni alternative esistenti a livello nazionale non sono state testate dalla direzione generale della concorrenza. Pertanto, non vi è modo di sapere se la direzione potrebbe avvallarle o se alcune di esse siano appropriate per i problemi che abbiamo di fronte. Ad esempio, immaginiamo che il finanziamento di un sistema di interscambio dipenda dalle sanzioni inflitte ai sensi della normativa, vale a dire dagli errori commessi. In molti casi ciò equivarrebbe a dire che sarebbero le categorie più vulnerabili a pagare e questo non mi sembra né ragionevole né socialmente accettabile. Richiedo pertanto alla Commissione di intraprendere azioni su due importanti fronti: la definizione di una data di scadenza per il passaggio e l’assistenza nello sviluppo di un sistema alternativo, che sia conforme alle regole del trattato sull’interscambio. Quando abbiamo stilato la normativa di accompagnamento, la direttiva sui servizi di pagamento, ci siamo posti alcune domande. Ora ci rendiamo conto che quelle domande avevano probabilmente ragion d’essere. Alla vigilia del lancio del progetto, nutriamo alcune preoccupazioni, perché abbiamo l’impressione che non sia venuto a crearsi il livello di mobilitazione che avrebbe dovuto esserci, cosa che a mio avviso non ha nulla a che fare con le sfide poste dalla crisi. Il fatto è che questo progetto, che ha ricevuto ampio sostegno dagli operatori del settore e da parte del legislatore, ma che deve soprattutto fornire uno strumento di pagamento moderno e adatto alle caratteristiche della nostra moneta unica, l’euro, rischia di non ricevere la massa critica necessaria per poter essere pienamente efficace. A preoccuparci particolarmente è il fatto che il varo dello strumento di addebito diretto previsto dall’AUPE, che è indubbiamente uno degli aspetti più originali del progetto, sta incontrando delle difficoltà. Riteniamo che, alla luce della responsabilità della Commissione, ci siano due domande da formulare. In primo luogo, qual è il modo in cui la Commissione intende promuovere e favorire il passaggio agli strumenti di pagamento previsti dall’AUPE? E’ stato fissato un calendario, ma è chiaro che esso non tiene conto di tutti gli aspetti pratici. In secondo luogo, la Commissione ritiene che il passaggio di una massa critica di transazioni al sistema dell’AUPE possa avvenire entro il 2010 e, se ciò non fosse, cosa è necessario fare? Quando abbiamo adottato la normativa, non abbiamo stabilito una data chiara e vincolante per il completamento del passaggio agli strumenti dell’AUPE. Crediamo che sia certamente giunto il momento di farlo. Riconosciamo che rimangono alcuni interrogativi sulla compatibilità dei sistemi nazionali con il sistema dell’AUPE e su ciò che si intende per passaggio definitivo, tuttavia riteniamo che sia responsabilità della Commissione sostenere l’industria nel trovare le risposte agli interrogativi rimasti. C’è poi la questione delle commissioni d’interscambio, che è stata chiaramente ignorata o trascurata quando per molte parti in causa è una questione fondamentale per la riuscita del progetto dell’AUPE. Da questo punto di vista, a volte, si ha l’impressione che i vari organi competenti, siano essi i professionisti del settore bancario, i componenti della direzione generale del Mercato interno e dei servizi o la direzione generale della Concorrenza, si stiano passando la patata bollente l’uno con l’altro. Forse è compito del legislatore parlare con questi attori e richiedere da parte loro un certo senso del dovere. Riteniamo che, a questo stadio, non possiamo mettere in discussione una normativa coerente senza sostenere gli sforzi degli operatori di mercato per lo sviluppo di un sistema alternativo. E’ proprio questa la difficoltà che incontriamo rispetto alla questione delle commissioni di interscambio."@it12 "− Pone pirmininke, aš kalbėsiu Ekonomikos ir pinigų politikos komiteto vardu. Komisijos nare, vadovaujant pranešėjui Jeanui-Paului Gauzès Europos Parlamentas siekė priimti teisines priemones, būtinas bendros mokėjimų eurais erdvės (angl. – SEPA) projekto įgyvendinimui. Konkurencijos generalinis direktoratas keletu atvejų nurodė, kad šis teisės aktas prieštarauja konkurencijos taisyklėms, ir mano, kad sprendimus turėtų teikti patys sektoriaus atstovai. Iš tikrųjų konkurencijos generalinis direktoratas niekada neišbandė alternatyvų, veikiančių valstybėse narėse, todėl nėra galimybių sužinoti, ar Konkurencijos generalinis direktoratas jiems pritaria ir ar jie yra tinkami problemoms su kuriomis susiduriama, spręsti. Pvz., įsivaizduokite, kad tarpbankinių mokesčių finansavimas priklauso nuo baudų, kurios taikomos pagal įstatymus, kitaip tariant, nuo padarytų klaidų. Praktiškai tai reiškia, kad moka pažeidžiamiausi žmonės, ir ši politika nėra nei teisinga, nei socialiniu požiūriu atsakinga. Todėl aš raginu Komisiją įgyvendinti veiksmus dviejose pagrindinėse srityse: nustatyti galutinį perėjimo prie SEPA terminą ir padėti kurti alternatyvią sistemą arba sistemą, kuri būtų priimtina Sutarties straipsnių tarpbankinių mokesčių požiūriu. Rengdami papildomą teisės aktą – direktyvą dėl mokėjimo paslaugų – mes bandėme atsakyti į keletą klausimų. Dabar mes manome, kad šie klausimai galbūt buvo pagrįsti. Mums kelia susirūpinimą keletas klausimų: pradedant įgyvendinti šį projektą, susidaro įspūdis, kad nebuvo pasiekta tokios, kokios reikėtų mobilizacijos, ir tai neturi nieko bendra su ekonomikos krizės iššūkiais. Esama pavojaus, kad šis projektas, kuris sulaukė didelės sektoriaus ir įstatymų leidėjų paramos ir kuris visų pirma yra veiksminga šiuolaikinė mokėjimų priemonė, labai tinkanti mūsų vieningos valiutos – euro sąlygomis – negalės veiksmingai veikti, nes nepavyks laiku, kaip planuota, pereiti prie minėtų atsiskaitymų. Ypač didelį susirūpinimą kelia tai, kad kyla sunkumų įgyvendinant SEPA tiesioginio debeto sistemą, kuri neabejotinai yra vienas originaliausių šio projekto aspektų. Mes manome, kad atsižvelgiant į Komisijos atsakomybę, reikėtų užduoti jai porą klausimų. Pirmiausia kaip Komisija ketina skatinti ir remti perėjimą prie SEPA mokėjimo priemonių? Terminai nustatyti, tačiau aišku, kad juos nustatant nebuvo atsižvelgiama į praktinius klausimo įgyvendinimo aspektus. Antra, ar Komisija mano, kad perėjimas prie SEPA priemonių turėtų įvykti iki 2010 m., ir, jeigu taip, ką reikėtų padaryti tam, kad to pasiekti? Priimdami šį teisės aktą, mes nenumatėme aiškios ir teisiškai privalomos galutinės perėjimo prie SEPA datos. Mes manome, kad neabejotinai atėjo laikas tai padaryti. Mes suprantame, kad išlieka kai kurių klausimų dėl nacionalinių sistemų suderinamumo su SEPA ir klausimų dėl galutinio perėjimo, ir manome, kad už atsakymus į šiuos klausimus turėtų būti atsakinga Komisija. Kitas klausimas yra tarpbankiniai mokesčiai, kuris buvo ignoruojamas ir kurio nebuvo paisoma, tačiau kuris daugeliui projekto SEPA dalyvių yra labai svarbus arba pats svarbiausias. Kartais atrodo, kad daugelis kompetentingų tarnybų bankų sektoriuje, Vidaus rinkos ir paslaugų generaliniame direktorate arba konkurencijos generaliniame direktorate paprasčiausiai vengia atsakomybės. Galbūt iš dalies dėl to atsakingi teisės aktų leidėjai, kurie privalo tartis su suinteresuotais dalyviais ir reikalauti iš jų tam tikros atsakomybės. Mes manome, kad šiame etape mes negalime svarstyti teisės aktų, neremdami rinkos operatorių pastangų sukurti alternatyvią sistemą. Būtent su šiais sunkumais mes susiduriame sprendžiant tarpbankinių mokesčių klausimą."@lt14 "− Priekšsēdētāja kungs, es runāju Ekonomikas un monetārās komitejas vārdā. Komisāres kundze, Eiropas Parlaments mūsu referenta kunga pārraudzībā bija apņēmības pilns, nodrošinot SEPA - vienotas eiro maksājumu telpas - projekta īstenošanai nepieciešamie likumdošanas pasākumi taptu īstenība. Konkurences ģenerāldirektorāts atsevišķos gadījumos ir atzīmējis, ka uzskata šie tiesību akti ir pretrunā ar konkurences noteikumiem, tomēr tajā pat laikā uzskata, ka alternatīvu risinājumu ir jārod industrijai. Fakts ir, ka Konkurences ģenerāldirektorāts nav pārbaudījis dalībvalstīs pastāvošos alternatīvos risinājumus. Tādēļ nav iespējams konstatēt, vai Konkurences ģenerāldirektorāts var tos atbalstīt un vai daži no šiem risinājumiem ir piemēroti attiecīgo problēmu atrisināšanai. Piemēram, iedomājieties, ka savstarpējās apmaiņas maksas sistēmas finansējums balstītos uz soda naudām, kas piemērotas atbilstoši tiesību aktiem, proti, par pieļautajām kļūdām. Praksē tas bieži vien nozīmētu, ka maksātu visvieglāk ievainojamie cilvēki, un, manuprāt, tas nav saprātīgs vai sociāli taisnīgs risinājums. Tādēļ es aicinu Komisiju rīkoties saistībā ar diviem būtiskiem jautājumiem: pārejas termiņa beigu datuma noteikšana un atbalsta sniegšana alternatīvas sistēmas vai no Līguma par savstarpējās apmaiņas maksu noteikumu viedokļa pieņemamas sistēmas izveidošanai. Sastādot papildu tiesību aktus, Direktīvu par maksājumu pakalpojumiem, mēs uzdevām sev pāris jautājumus. Šobrīd mēs apzināmies, ka šie jautājumi, iespējams, ir bijuši pamatoti. Tagad, kad šis projekts ir uzsākts, mūs māc atsevišķas bažas, jo mums nešķiet, ka ir sasniegts nepieciešamais mobilizācijas līmenis, un, manuprāt, tas nav saistīts ar krīzes radītajām problēmām. Faktiski šis projekts, ko atbalsta vairums nozares pārstāvju un likumdevējs, tomēr primāri tam ir jānodrošina moderna maksājumu ierīce, kas pielāgota mūsu vienotas valūtas – eiro – vajadzībām, ir apdraudēts, jo nav sasniegta nepieciešamā kritiskā masa, lai tas varētu būt pilnība efektīvs. Mūs īpaši satrauc tas, ka aizsāktā SEPA tiešā debeta sistēma, kas nešaubīgi ir oriģinālākā šī projekta sastāvdaļa, ir saskārusies ar dažām grūtībām. Mums šķiet, ka ņemot vērā Komisijas atbildību, ir uzdodami divi jautājumi. Pirmkārt, kā Komisija plāno veicināt un atbalstīt pārēju uz SEPA maksājumu ierīcēm? Ir noteikts konkrēts termiņš, un ir acīmredzami, ka nav ņemtas vērā visas praktiskās problēmas. Otrkārt, vai Komisija uzskata, ka darījumu pāreja uz SEPA maksājumu ierīcēm kritiskās masas apmērā ir jāpanāk līdz 2010. gadam, un, ja nē, kā nepieciešams rīkoties, lai to panāktu? Kad mēs pieņēmām šos tiesību aktus, mēs nenoteicām skaidru un saistošu datumu, līdz kuram jāīsteno pāreja uz SEPA ierīcēm. Mēs uzskatām, ka nešaubīgi ir pienācis laiks to darīt. Mēs saprotam, ka joprojām atvērti ir daži jautājumi par valstu sistēmu savietojamību ar SEPA sistēmu, un par to, kas izprotams ar galīgas pārejas jēdzienu, tomēr mums šķiet, ka atbalstīt industriju atbilžu uz šiem jautājumiem rašanā ir Komisijas atbildība. Nākamais aspekts ir jautājums par savstarpējās apmaiņas maksu, kas acīmredzami ticis ignorēts vai atstāts bez ievērības, tajā pat laikā daudziem dalībniekiem tas ir ļoti būtisks, lai sekmīgi īstenotu SEPA projektu. Vērtējot no šāda skatupunkta, dažkārt šķiet, ka starp dažādajām kompetentajām struktūrām, piemēram, profesionālais banku sektors, Iekšējā tirgus un pakalpojumu ģenerāldirektorāts vai Konkurences ģenerāldirektorāts, atbildība kaut kādā mērā tiek novelta uz citiem. Iespējams tā ir daļa no likumdevēja atbildības, runāt ar šiem dalībniekiem, lai rosinātu viņos kaut kādu atbildības sajūtu. Mums šķiet, ka šobrīd mēs nevaram apstrīdēt konsekventu tiesību aktu daļu, neatbalstot tirgus dalībniekus viņu centienos izveidot alternatīvu sistēmu. Tieši ar šādām grūtībām mēs saskaramies saistībā ar savstarpējās apmaiņas maksu."@lv13 "Monsieur le Président, j'interviens au titre de la commission économique et monétaire. Madame la Commissaire, ce Parlement européen, sous l'autorité de notre rapporteur, Jean-Paul Gauzès, s'est beaucoup engagé pour que les moyens législatifs de la mise en œuvre du projet SEPA puissent voir le jour. La Direction de la concurrence, dans un certain nombre de cas, a indiqué qu'elle considérait que ce dispositif était contraire aux règles de la concurrence, mais elle estime ensuite que c'est à l'industrie de trouver la réponse alternative. Or, les réponses alternatives qui existent à l'échelle des États membres n'ont pas, elles, été testées par la Direction de la concurrence. Rien n'indique donc que la Direction de la concurrence pourrait les soutenir et rien n'indique non plus que certaines des solutions soient des solutions adaptées aux problèmes qui sont devant nous. À titre d'exemple, imaginer que le financement d'un système d'interchange puisse reposer sur la pénalité du dispositif, c'est-à-dire sur les fautes qui seraient commises, donc en réalité très souvent sur les plus vulnérables, ne me paraît pas être raisonnable ni juste socialement. J'interpelle donc la Commission sur deux points forts: définir une date butoir pour la migration et aider à la définition d'un système alternatif ou d'un système acceptable du point de vue des règles du traité en matière d'interchange. Lorsque nous avons défini le dispositif législatif d'accompagnement – la directive sur les services de paiement –, nous nous posions un certain nombre de questions. Aujourd'hui, nous nous rendons compte que ces questions étaient sans doute légitimes. Au moment où ce projet doit être lancé, nous éprouvons un certain nombre d'inquiétudes car nous n'avons pas l'impression que le niveau de mobilisation qui, me semble-t-il, n'a rien à voir avec les enjeux de la crise, n'est pas tout à fait au rendez-vous de ce qu'il devrait être. Or, ce projet, qui a beaucoup mobilisé les acteurs du secteur, qui a beaucoup mobilisé le législateur, mais qui, surtout, doit représenter un outil de paiement moderne et adapté à la réalité de ce qu'est notre monnaie unique, l'euro, risque au fond de ne pas obtenir la masse critique qui devrait être la sienne pour pouvoir donner pleinement ses effets. Nous nous inquiétons notamment que le lancement de l'instrument de prélèvement automatique du projet SEPA, qui est sans doute un des aspects les plus originaux de ce projet, rencontre quelques difficultés. Il nous semble que, du point de vue de la responsabilité de la Commission, deux questions se posent. La première est de savoir comment la Commission a l'intention de promouvoir et de soutenir la migration vers les instruments de paiement du SEPA. Un calendrier a été fixé et on voit bien qu'il ne tient pas compte de tous les éléments de la réalité. La seconde est de savoir si la Commission est d'avis qu'une masse critique de paiements ayant migré vers les instruments SEPA devrait être atteinte d'ici 2010, et, sinon, ce qu'il faut faire pour qu'il en soit ainsi. Lorsque nous avons arrêté le dispositif législatif, nous n'avons pas arrêté de date butoir claire et contraignante pour la migration vers les instruments du SEPA. Nous pensons qu'il est sans doute temps de le faire. Nous comprenons qu'il y a des questions qui sont encore ouvertes sur la compatibilité des systèmes nationaux et du système SEPA, sur ce que signifie la migration définitive, mais nous pensons qu'il est de la responsabilité de la Commission d'accompagner l'industrie pour répondre aux interrogations qui sont encore les siennes. Il y a ensuite la question des commissions d'interchange qui, manifestement, a été ignorée ou négligée alors qu'elle est, pour beaucoup d'acteurs, au cœur des conditions de succès du projet SEPA. De ce point de vue-là, on a parfois l'impression qu'au sein des différents responsables, que ce soit le secteur professionnel de la banque, que ce soit la Direction du marché intérieur ou la Direction de la concurrence, on se renvoie un peu la balle. Peut-être est-il de la responsabilité du législateur d'interpeller ces acteurs et de les appeler à un certain sens de la responsabilité. Il nous semble que, à ce stade, on ne peut pas mettre en cause un dispositif qui a une cohérence sans accompagner les acteurs du marché dans leur définition d'un système alternatif. C'est exactement la difficulté que nous avons dans ce dossier des commissions d'interchange."@mt15 "Mijnheer de Voorzitter, ik spreek hier namens de commissie economische en monetaire zaken. Mevrouw de commissaris, het Europees Parlement heeft onder leiding van onze rapporteur, de heer Gauzès, al het mogelijke ondernomen om ervoor te zorgen dat de voor het implementeren van de ééngemaakte eurobetalingsruimte (SEPA) benodigde wetgevingsmaatregelen ook inderdaad werden genomen. Het directoraat-generaal Mededinging heeft aangegeven dat het dit stuk wetgeving hier en daar als strijdig met de mededingingsregels beschouwt, maar vindt ook dat het aan de industrie is om een alternatieve oplossing te vinden. Het probleem is echter dat de alternatieve oplossingen zoals die op nationaal niveau bestaan, niet zijn geanalyseerd door het directoraat-generaal Mededinging. We weten dus niet of het directoraat-generaal Mededinging zulke oplossingen al dan niet steunt. We weten al evenmin of bepaalde oplossingen zijn berekend op de problemen waarmee we nu te kampen hebben. Om een voorbeeld te geven: stel nu eens dat de financiering van het afwikkelingssysteem gebaseerd wordt op de sancties die de wetgeving oplegt, en dus op de vergissingen die mensen begaan. In de praktijk zou het er dan vaak op neerkomen dat je de kwetsbaarste groep mensen laat betalen. Ik geloof niet dat dit redelijk of maatschappelijk aanvaardbaar is. Ik roep de Commissie daarom op om op twee belangrijke punten actie te ondernemen. Ze moet een deadline voor de migratie vastleggen en meewerken aan de ontwikkeling van een alternatief systeem of een systeem dat aanvaardbaar is vanuit het perspectief van de in het Verdrag vastgelegde regels voor het interbancair verkeer. Bij het opstellen van de begeleidende wetgeving – de Richtlijn inzake betalingsdiensten – hebben we ons zelf een aantal vragen gesteld. We zien nu dat die vragen waarschijnlijk terecht zijn geweest. Nu dit project van start is gegaan hebben we een aantal bedenkingen. We hebben namelijk niet de indruk dat de ondernomen inspanningen ver genoeg gaan en aansluiten bij de ernst van crisis. Dit project geniet de ruime steun van de sector en de wetgever. Het gaat er in de eerste plaats om een betalingsinstrument te creëren dat is aangepast aan de specifieke behoeften van onze eenheidsmunt, de euro. Nu is het mogelijk dat dit project niet de kritische massa ontwikkelt dat het moet hebben om werkelijk doeltreffend te zijn. We maken ons vooral zorgen over het feit dat er zich bij de invoering van het SEPA-systeem voor automatisch incasso – stellig één van de origineelste aspecten van dit project – problemen hebben voorgedaan. Wij menen dat er, gelet op de verantwoordelijkheden van de Commissie, twee vragen moeten worden gesteld. Om te beginnen: hoe denkt de Commissie de migratie naar SEPA-instrumenten te bevorderen en te stimuleren? Er was een tijdsschema opgesteld, maar het is duidelijk dat dit schema geen rekening houdt met alle praktische vertakkingen van het project. Tweede vraag: is de Commissie nog steeds van oordeel is dat vóór eind 2010 een kritieke massa betalingen gemigreerd kan zijn naar SEPA-instrumenten? Zo niet, wat kunnen we dan doen om die doelstelling alsnog te verwezenlijken? Toen we deze wetgeving goedkeurden, hebben we geen duidelijke en bindende deadline vastgelegd voor de migratie naar SEPA-instrumenten. We zijn ervan overtuigd dat het nu tijd is geworden om dat te doen. We begrijpen dat er nog steeds een aantal vragen overblijven over de compatibiliteit van de nationale systemen en het SEPA-systeem. Verder is niet duidelijk wat met definitieve migratie precies bedoeld wordt. Maar we geloven wel dat de Commissie verplicht is de industrie te helpen bij het vinden van oplossingen voor de problemen die ze ondervinden. En dan is daar de problematiek rond de afwikkelingsvergoeding. Aan die kwestie is duidelijk geen aandacht besteed, en dat terwijl dit punt voor vele betrokkenen van doorslaggevend belang is voor het slagen van het SEPA-project. We krijgen in dit verband de indruk dat de verschillende bevoegde lichamen – of die nu ressorteren onder de professionele banksector, de interne markt, DG diensten of DG mededinging – elkaar de zwarte piet toespelen. Misschien is het een goed idee als de wetgever met al deze acteurs te overlegt en van hen eist dat ze zich verantwoordelijk gedragen. We vinden dat we in deze fase nog geen kritiek kunnen leveren op een consistent stuk wetgeving, als we de marktoperatoren niet bijstaan in hun pogingen een alternatief systeem te ontwikkelen. En dat is precies de kern van de problemen die we met de afwikkelingsvergoedingen ondervinden."@nl3 "− Panie przewodniczący, wypowiadam się w imieniu Komisji Gospodarczej i Monetarnej. Pani komisarz! Parlament Europejski, pod kierownictwem naszego sprawozdawcy – pana Gauzèsa, bardzo zaangażował się w tworzenie środków prawnych niezbędnych do wdrożenia projektu SEPA – jednolitego obszaru płatniczego w euro. DG ds. Konkurencji wskazała w pewnych przypadkach, że uważa ten fragment prawodawstwa za sprzeczny z zasadami konkurencji, ale mimo to jest przekonana, że to zainteresowany sektor powinien zaleźć alternatywne rozwiązanie. Faktem jest, że DG ds. Konkurencji nie sprawdziła alternatywnych rozwiązań, które istnieją na szczeblu państw członkowskich. Dlatego nie możemy wiedzieć, czy DG ds. Konkurencji może ten sektor wesprzeć ani czy dane rozwiązania są odpowiednie z punktu widzenia problemów, z jakimi się borykamy. Proszę sobie na przykład wyobrazić, że finansowanie systemu wielostronnych opłat za wymianę polegałoby na karach nakładanych w mocy prawa, to znaczy na popełnionych błędach. W praktyce bardzo często oznaczałoby to zmuszanie do płatności ludzi najbardziej bezbronnych, a to nie wydaje mi się ani rozsądne, ani sprawiedliwe. Dlatego wzywam Komisję do podjęcia działań w dwóch ważnych kwestiach: do ustalenia terminu zakończenia migracji i do pomocy w opracowaniu systemu alternatywnego lub takiego systemu, który będzie do przyjęcia z punktu widzenia zasad Traktatu w odniesieniu do wymiany. Tworząc dokument towarzyszący, dyrektywę w sprawie usług płatniczych, zadaliśmy sobie kilka pytań. Teraz widzimy, że prawdopodobnie były one uzasadnione. Teraz, gdy projekt ten ma ruszyć, mamy pewne obawy, ponieważ mamy wrażenie, że poziom mobilizacji, który jak mi się wydaje nie ma nic wspólnego z wyzwaniami kryzysu, zmaterializował się nie całkiem tak jak powinien. Faktem jest, że projekt, który uzyskał ogromne poparcie ze strony przedstawicieli zainteresowanego sektora oraz ze strony prawodawcy, a który przede wszystkim musi zapewniać nowoczesne narzędzie płatnicze dostosowane do wymogów naszej jednolitej waluty, jaką jest euro, może nie osiągnąć masy krytycznej potrzebnej do jego pełnej skuteczności. Szczególnie niepokoi nas to, że uruchomienie systemu bezpośredniego obciążania rachunków SEPA, który jest bez wątpienia jednym z najbardziej oryginalnych aspektów tego projektu, napotyka na pewne trudności. Naszym zdaniem, zważywszy na odpowiedzialność Komisji, należy tu zadać dwa pytania. Po pierwsze, jak Komisja zamierza promować i wspierać migrację do instrumentów płatniczych SEPA? Harmonogram został określony, a oczywiste jest, że nie uwzględnia on pewnych kwestii praktycznych. Po drugie, czy Komisja jest zdania, że masę krytyczną płatności przeniesionych do SEPA można osiągnąć do końca 2010 r., a jeśli nie, to co należy zrobić, by to osiągnąć? Przyjmując to prawodawstwo, nie ustalaliśmy sprecyzowanego i wiążącego terminu zakończenia migracji do instrumentów SEPA. Uważamy, że najwyższy czas to uczynić. Rozumiemy, że nadal pozostają otwarte pytania dotyczące kompatybilności systemów krajowych z systemem SEPA oraz co oznacza zakończenie migracji, ale uważamy, że Komisja powinna wspierać zainteresowany sektor w poszukiwaniu odpowiedzi na pytania, które wciąż są otwarte. Dalej – kwestia wielostronnych opłat za wymianę, którą wyraźnie zignorowano lub zaniedbano, podczas gdy zdaniem wielu zaangażowanych podmiotów ma ona kluczowe znaczenie dla powodzenia projektu SEPA. Z tego punktu widzenia czasami wydaje się, że w różnych właściwych organach, czy to w profesjonalnym sektorze bankowym, czy w DG ds. Rynku Wewnętrznego i Usług, czy też w DG ds. Konkurencji, trochę spychamy odpowiedzialność na innych. Być może to prawodawca powinien rozmawiać z tymi zaangażowanymi podmiotami i wymagać od nich pewnego poczucia odpowiedzialności. Naszym zdaniem na tym etapie nie możemy zakwestionować spójnego fragmentu przedmiotowego prawodawstwa bez wsparcia podmiotów gospodarczych w ich wysiłkach zmierzających do zaproponowania alternatywnego systemu. Taką właśnie mamy trudność w przypadku wielostronnych opłat za wymianę."@pl16 "Senhor Presidente, vou falar em nome da Comissão dos Assuntos Económicos e Monetários. Senhora Comissária, este Parlamento Europeu, sob a autoridade do nosso relator Jean-Paul Gauzès, empenhou-se seriamente no estabelecimento de meios legislativos para a implementação do projecto SEPA - Espaço Único de Pagamentos em Euros ( ). A DG Concorrência, num certo número de casos, referiu que considerava que este dispositivo era contrário às regras da concorrência, mas afirma depois que compete à indústria encontrar a resposta alternativa. Ora, as respostas alternativas existentes à escala dos Estados-Membros não foram, pelo seu lado, testadas pela DG Concorrência. Assim, nada indica que a DG Concorrência poderia apoiá-los, e nada indica também que algumas das soluções sejam soluções adequadas aos problemas que enfrentamos. A título de exemplo, imaginar que o financiamento de um sistema interbancário possa basear-se na penalidade do dispositivo, ou seja, nas faltas que seriam cometidas, ou seja, na prática, muitas vezes sobre os mais vulneráveis, não me parece razoável nem justo socialmente. Assim, interpelo a Comissão sobre dois pontos fundamentais: definir uma data limite para a migração e ajudar à definição de um sistema alternativo ou de um sistema aceitável do ponto de vista das regras do Tratado em matéria interbancária. Quando definimos o dispositivo legislativo de acompanhamento - a directiva relativa aos serviços de pagamento -, colocámo-nos um certo número de questões. Actualmente, apercebemo-nos de que essas questões eram, de facto, legítimas. Neste momento em que este projecto deverá ser lançado, sentimos algumas preocupações pois temos a impressão de que o nível de mobilização que, em minha opinião, não tem nada a ver com os desafios da crise, não se concretizou como devia. Ora, este projecto, que mobilizou bastante os actores do sector, que mobilizou bastante o legislador, mas que, sobretudo, tem de constituir um instrumento de pagamento moderno e adaptado à realidade daquilo que representa a nossa moeda única, o euro, corre o risco, no fundo, de não obter a massa crítica que deveria possuir para poder dar todos os seus frutos. Estamos, nomeadamente, preocupados com a eventualidade de o lançamento do instrumento de levantamento automático do projecto SEPA, que constitui, sem dúvida, um dos aspectos mais originais deste projecto, enfrente algumas dificuldades. Pensamos que, do ponto de vista da responsabilidade da Comissão, se colocam duas questões. A primeira é a de saber como é que a Comissão tenciona promover e apoiar a migração para os instrumentos de pagamento do SEPA. O respectivo calendário já foi fixado e apercebemo-nos claramente de que não tem em linha de conta todos os elementos da realidade. A segunda é a de saber se a Comissão pensa que, até 2010, será atingida uma migração de uma massa crítica de pagamentos para os instrumentos SEPA e, caso contrário, o que é que deverá ser feito para que isso aconteça. Quando aprovámos o dispositivo legislativo, não aprovámos qualquer data limite clara e vinculativa para a migração para os instrumentos SEPA. Pensamos que é tempo de o fazer, sem qualquer dúvida. Compreendemos perfeitamente que existam questões ainda em aberto sobre a compatibilidade dos sistemas nacionais com o sistema SEPA, sobre o que significa a migração definitiva, mas pensamos que é da responsabilidade da Comissão acompanhar a indústria na resposta às interrogações que continuam a ser as suas. E há a questão das comissões interbancárias que, manifestamente, foi ignorada ou negligenciada quando, para muitos actores, é uma condição central para o êxito do projecto SEPA. Deste ponto de vista, temos por vezes a impressão de que, entre os diferentes responsáveis, seja o sector profissional bancário, seja a DG Mercado Interno ou a DG Concorrência, a bola está a ser chutada de uns para os outros. Talvez seja da competência do legislador interpelar esses actores e chamá-los a um certo sentido da responsabilidade. Pensamos que, nesta fase, não podemos pôr em causa um dispositivo com a sua própria coerência sem acompanhar os actores do mercado na sua definição de um sistema alternativo. Eis a dificuldade que temos, exactamente, neste dossiê sobre as comissões interbancárias."@pt17 "− Domnule preşedinte, iau cuvântul în numele Comisiei pentru afaceri economice şi monetare. Doamnă comisar, Parlamentul European, sub autoritatea raportorului nostru, dl Gauzès, a depus toate eforturile pentru a se asigura că măsurile legislative necesare pentru implementarea proiectului SEPA – spaţiul unic de plăţi în euro – sunt puse în aplicare. Direcţia Generală Concurenţă a indicat, în unele cazuri, că este de părere că această parte a legislaţiei contravine normelor concurenţei, dar că totuşi este de datoria industriei să găsească o soluţie alternativă. Realitatea este că, soluţiile alternative care există la nivel de state membre nu au fost testate de către Direcţia Generală Concurenţă. Aşadar, nu se poate şti dacă Direcţia Generală Concurenţă le-ar putea sprijini sau dacă unele dintre soluţii sunt potrivite pentru problemele cu care ne confruntăm. De exemplu, să ne imaginăm că finanţarea unui sistem de interschimb s-ar baza pe penalizările impuse prin legislaţie, cu alte cuvinte pe erorile comise. în practică, aceasta ar însemna, cel mai adesea, a-i face pe oamenii cei mai vulnerabili să plătească, iar acest fapt nu mi se pare rezonabil sau corect din punct de vedere social. Drept urmare, fac apel la Comisie să acţioneze asupra a două puncte importante: să stabilească o dată limită pentru migrare şi să ajute la dezvoltarea unui sistem alternativ sau a unui sistem care să fie acceptabil din punctul de vedere al normelor stabilite prin Tratat privind interschimburile. Când am întocmit legislaţia însoţitoare, Directiva privind serviciile de plăţi, ne-am pus câteva întrebări. Acum ne dăm seama că acele întrebări au fost probabil justificate. Acum, când urmează ca acest proiect să fie lansat, avem câteva motive de îngrijorare, deoarece avem impresia că nivelul de mobilizare, care mie mi se pare că nu are nicio legătură cu provocările crizei, nu s-au materializat aşa cum ar fi trebuit. Practic, acest proiect, care s-a bucurat de mult sprijin din partea celor din sectorul respectiv şi din partea legislatorului, dar care, mai presus de toate, trebuie să furnizeze un instrument modern de plăţi, care să fie adecvat circumstanţelor monedei noastre unice, euro, este în pericol de a nu atinge masa critică pe care ar trebui s-o atingă pentru a fi în totalitate operaţional. În special, suntem îngrijoraţi de faptul că lansarea sistemului de debitare directă SEPA, care, fără îndoială, este unul dintre cele mai originale aspecte ale acestui proiect, întâmpină unele dificultăţi. Considerăm că, în ceea ce priveşte responsabilitatea Comisiei, se nasc două întrebări. În primul rând, cum intenţionează Comisia să promoveze şi să sprijine migrarea spre instrumentele de plată SEPA? A fost stabilit un calendar şi este evident că acesta nu ţine cont de toate aspectele practice. În al doilea rând, este Comisia de părere că migrarea unei mase critice de tranzacţii către instrumentele SEPA ar fi trebuit realizată până în anul 2010 şi, dacă nu, ce ar trebui întreprins pentru a se realiza acest lucru? Când am adoptat această legislaţie, nu ne-am hotărât asupra unei date limită precise şi obligatorii pentru migrarea spre instrumentele SEPA. Considerăm că, fără îndoială, este timpul să facem acest lucru. Înţelegem că vor mai rămâne unele întrebări legate de compatibilitatea sistemelor naţionale cu sistemul SEPA şi de ce anume se înţelege prin migrare definitivă, însă noi credem că este responsabilitatea Comisiei să sprijine industria în găsirea soluţiilor la problemele cu care încă se confruntă. Apoi, se mai pune problema taxelor de interschimb, care în mod clar a fost ignorată şi neglijată, în timp ce, pentru mulţi actori, este de o importanţă centrală pentru succesul proiectului SEPA. Din acest punct de vedere, se pare uneori că diferitele organisme competente, fie că sunt din sectorul profesional bancar, Direcţia Generală Piaţă Internă şi Servicii sau Direcţia Generală Concurenţă, într-un fel ne pasăm responsabilitatea de la unul la altul. Probabil că este în responsabilitatea legislatorului să discute cu aceşti actori şi să le ceară să dea dovadă de responsabilitate. Avem impresia că, în aceasta etapă, nu putem discuta o legislaţie consecventă fără a sprijini operatorii de piaţă în eforturile lor de a dezvolta un sistem alternativ. Aceasta este exact dificultatea de care ne lovim în această problemă a taxelor de interschimb."@ro18 "Vážený pán predsedajúci, hovorím v mene Výboru pre hospodárske a menové veci. Pani komisárka, Európsky parlament robil na základe právomoci nášho spravodajcu, pána Gauzèsa, všetko pre to, aby zabezpečil vznik legislatívnych opatrení, ktoré sú potrebné na implementáciu projektu SEPA – jednotnej oblasti platieb v eurách. Generálne riaditeľstvo pre hospodársku súťaž v niektorých prípadoch naznačilo, že tieto právne predpisy sú podľa jeho názoru v rozpore s pravidlami hospodárskej súťaže, ale tiež si myslí, že toto odvetvie samotné má nájsť alternatívne riešenie. Faktom je, že alternatívne riešenia, ktoré existujú na úrovni členských štátov, Generálne riaditeľstvo pre hospodársku súťaž netestovalo. Preto nemôžeme vedieť, či by ich Generálne riaditeľstvo pre hospodársku súťaž mohlo podporiť, alebo či sú niektoré riešenia vhodné pre problémy, ktorým čelíme. Predstavte si napríklad, že by sa financovanie výmenného systému spoliehalo na pokuty, ktoré by sa ukladali v zmysle právnych predpisov, čiže na základe chýb, ktorých sa niekto dopustil. V praxi by to často znamenalo, že tí najzraniteľnejší ľudia by museli platiť, čo mne nepripadá rozumné ani sociálne spravodlivé. Vyzývam preto Komisiu, aby podnikla kroky s ohľadom na dva dôležité body: aby pevne stanovila konečný dátum prechodu a aby pomohla vyvinúť alternatívny systém alebo systém, ktorý by bol prijateľný z hľadiska pravidiel Zmluvy týkajúcich sa výmeny. Keď sme pripravili sprievodné právne predpisy, smernicu o platobných službách, položili sme si niekoľko otázok. Teraz si uvedomujeme, že tieto otázky boli pravdepodobne opodstatnené. Teraz, keď sa má projekt zaviesť, máme určité obavy, pretože nemáme dojem, že úroveň mobilizácie, ktorá podľa mňa nemá nič spoločné s problémami, ktoré so sebou prináša kríza, sa naplnila tak, ako sa naplniť mala. Skutočnosťou je, že tento projekt, ktorý vo veľkom podporuje príslušný sektor, ako aj zákonodarca, ale ktorý musí predovšetkým poskytnúť moderný platobný nástroj vyhovujúci okolnostiam našej jednotnej meny, eura, možno nedosiahne kritické množstvo, ktoré by mal dosiahnuť, aby bol plne efektívny. Znepokojuje nás najmä to, že zavedenie systému priameho inkasa SEPA, ktorý je nepochybne jedným z najoriginálnejších aspektov tohto projektu, sa dostáva do ťažkostí. Máme pocit, že z hľadiska zodpovednosti Komisie je potrebné položiť si dve otázky. Po prvé, ako Komisia zamýšľa presadzovať a podporovať prechod na platobné nástroje SEPA? Časové rozpätie je pevne stanovené a je zrejmé, že do úvahy neberie úplne všetky praktické náležitosti. Po druhé, je Komisia toho názoru, že prechod kritického množstva transakcií na nástroje SEPA by sa mal dovŕšiť do roku 2010, a ak nie, čo by bolo potrebné urobiť pre to, aby sa tak stalo? Keď sme prijali túto legislatívu, nerozhodli sme o jednoznačnom a záväznom konečnom dátume prechodu na nástroje SEPA. Myslíme si, že nepochybne nastal čas tak urobiť. Chápeme, že niektoré otázky o kompatibilite vnútroštátnych systémov so systémom SEPA a o tom, čo znamená definitívny prechod, sú stále nezodpovedané, ale máme pocit, že úlohou Komisie je podporovať toto odvetvie hľadaním riešení na tieto otázky. Po ďalšie, je tu otázka výmenných poplatkov, ktorá sa jednoznačne ignoruje alebo zanedbáva, pričom pre mnoho zainteresovaných strán je absolútne nevyhnutná pre úspech projektu SEPA. Z tohto hľadiska sa niekedy zdá, že si medzi rôznymi kompetentnými orgánmi, či už ide o orgány v profesionálnom bankovom sektore, Generálne riaditeľstvo pre vnútorný trh a služby, alebo Generálne riaditeľstvo pre hospodársku súťaž, trochu prehadzujeme zodpovednosť. Hádam je súčasťou povinností zákonodarcu, aby s týmito stranami rokoval a vyžadoval od nich istý zmysel pre zodpovednosť. Máme pocit, že v tejto fáze nemôžeme spochybňovať konzistentné právne predpisy, pokiaľ nebudeme trhové subjekty podporovať v ich úsilí vyvinúť alternatívny systém. S otázkou výmenných poplatkov máme presne takýto problém."@sk19 "− Gospod predsednik, govorim v imenu Odbora za ekonomske in monetarne zadeve. Gospa komisarka, Evropski parlament si je pod vodstvom poročevalca gospoda Gauzèsa zelo prizadeval, da bi dobili zakonodajne ukrepe, potrebne za uresničevanje projekta SEPA – enotnega območja plačil v evrih. Generalni direktorat za konkurenco je v nekaterih primerih navedel, da je ta del zakonodaje po njegovem mnenju v nasprotju s pravili konkurence, vendar meni, da mora sektor najti drugo rešitev. Vendar teh drugih rešitev, ki obstajajo na ravni držav članic, Generalni direktorat za konkurenco ni preizkusil. Zato ni nikakor mogoče vedeti, ali jih bo tudi lahko podprl oziroma ali se z določenimi rešitvami lahko rešijo problemi, s katerimi smo soočeni. Predstavljajte si na primer, da bi bilo financiranje sistema izmenjav odvisno od kazni, ki bi jih nalagala zakonodaja za storjene napake. V praksi bi to pogosto pomenilo, da bi morali plačevati najbolj ranljivi ljudje, kar pa se meni ne zdi niti upravičeno niti socialno pravično. Zato pozivam Komisijo, da ukrepa pri dveh pomembnih točkah: določi naj rok za prehod in pomaga naj pri oblikovanju alternativnega sistema ali sistema, ki je sprejemljiv z vidika pravil Pogodbe, ki se nanašajo na izmenjavo. Ko smo sestavljali spremljajočo zakonodajo, Direktivo o plačilnih storitvah, smo si postavili nekaj vprašanj. Zdaj se zavedamo, da so bila ta vprašanja verjetno upravičena. Zdaj, ko smo tik pred začetkom izvajanja tega projekta, imamo nekaj skrbi, ker se nam zdi, da se mobilizacija, kar po mojem mnenju nima nič opraviti z izzivi krize, ni ravno materializirala tolikšni meri, kot bi se morala. Dejstvo je, da temu projektu, ki je bil deležen velike podpore sektorja in zakonodajalca, ki pa mora predvsem zagotoviti sodobno plačilno orodje, prilagojeno okoliščinam naše enotne valute evra, grozi nevarnost, da ne bo dosegel kritične mase, ki jo potrebuje, če želi biti v celoti učinkovit. Predvsem nas skrbi, da bo izvajanje sistema SEPA za neposredne bremenitve, ki je nedvomno eden izmed najizvirnejših vidikov tega projekta, naletelo na nekatere težave. Menimo, da bi v zvezi z odgovornostjo Komisije bilo treba postaviti dve vprašanji. Prvič, kako namerava Komisija spodbujati in podpreti prehod na plačilne instrumente SEPA? Časovni okvir je določen in očitno je, da ne upošteva celotnega dejanskega stanja. Drugič, ali Komisija meni, da bi bilo treba prehod kritične mase transakcij na instrumente SEPA opraviti do leta 2010 in, če ne, kaj bi bilo treba za ta namen storiti? Ko smo sprejeli to zakonodajo, nismo določili jasnega in zavezujočega roka za prehod na instrumente SEPA. Menimo, da je zdaj nedvomno pravi čas za to. Razumemo, da ostaja še nekaj vprašanj o združljivosti nacionalnih sistemov s sistemom SEPA in o tem, kaj dokončen prehod sploh pomeni, vendar menimo, da je naloga Komisije ta, da sektorju pomaga pri iskanju rešitev na preostala vprašanja. Tu je še vprašanje o pristojbinah za izmenjavo, ki je bilo očitno spregledano ali zanemarjeno, medtem ko je za številne akterje ravno osrednjega pomena, ko gre za uspeh projekta SEPA. S tega vidika se včasih zdi, da različna odgovorna telesa, bodisi v strokovnem bančnem sektorju, Generalnem direktoratu za notranji trg in storitve ali Generalnem direktoratu za konkurenco včasih prelagajo odgovornost eno na drugo. Mogoče je zakonodajalec deloma dolžan tudi govoriti s temi akterji in od njih zahtevati nekaj čuta za odgovornost. Menimo, da na tej ravni ne moremo več dvomiti v skladen del zakonodaje, ne da bi akterje na trgu podprli v njihovih prizadevanjih pri oblikovanju alternativnega sistema. Prav to je težava, na katero naletimo pri vprašanju pristojbin za izmenjave."@sl20 "Herr talman! Jag talar för utskottet för ekonomi och valutafrågor. Fru kommissionsledamot! Europaparlamentet har under ledning av vår föredragande, Jean-Paul Gauzès, varit mycket angeläget om att se till att de lagstiftningsåtgärder som behövs för att genomföra det gemensamma eurobetalningsområdet (Sepa) också faktiskt vidtas. Generaldirektoratet för konkurrens har i vissa fall förklarat att det anser att rättsakten strider mot konkurrensreglerna. Sedan menar det dock att det är upp till branschen att hitta en alternativ lösning. Faktum är att de alternativa lösningar som finns på medlemsstatsnivå inte har testats av generaldirektoratet för konkurrens. Det är därför omöjligt att veta om generaldirektoratet för konkurrens skulle kunna stödja dem eller om vissa av lösningarna är lämpliga för de problem som vi står inför. Tänk er till exempel att finansieringen av ett förmedlingssystem var beroende av påföljder som påförts enligt lagstiftningen, dvs. för fel som begåtts. I praktiken skulle detta mycket ofta innebära att de mest utsatta människorna får betala och det tycker inte jag verkar rimligt eller socialt rättvist. Jag uppmanar därför kommissionen att vidta åtgärder på två viktiga punkter: att fastställa ett slutdatum för övergången och att hjälpa till att utveckla ett alternativt system eller ett system som är acceptabelt utifrån förmedlingsreglerna i fördraget. När vi utarbetade den medföljande lagstiftningen, direktivet om betaltjänster, ställde vi oss en del frågor. Vi inser nu att dessa frågor förmodligen var befogade. Nu när projektet ska lanseras hyser vi en viss oro, eftersom vårt intryck är att det inte har gett upphov till den mobilisering som det borde ha gjort, vilket jag menar inte har någonting att göra med krisens utmaningar. Faktum är att projektet, som har fått en hel del stöd från människor i branschen och från lagstiftaren men som framför allt måste vara inriktat på att ta fram ett modernt betalningsverktyg som är lämpat för vår gemensamma valuta, euron, riskerar att inte uppnå den kritiska massa som det borde ha för att fungera fullt ut. Vi är särskilt oroade över att det har uppstått en del problem med lanseringen av autogireringssystemet Sepa, som utan tvivel är en av de mest speciella delarna av projektet. Vi anser att det finns två frågor som måste ställas om kommissionens ansvar. Hur tänker kommissionen för det första främja och stödja övergången till Sepas betalningsinstrument? Det har fastställts en tidsplan men det är uppenbart att man inte har tagit hänsyn till alla praktiska frågor i den. Anser kommissionen för det andra fortfarande att man kommer att kunna överföra en kritisk massa av transaktioner till Sepa-instrumenten före 2010, och om så inte är fallet, vad bör man göra för att åstadkomma detta? När vi antog lagstiftningen fastställde vi inte något tydligt och bindande slutdatum för övergången till Sepa-instrumenten. Vi tycker att det verkligen är dags att göra det. Vi inser att det fortfarande återstår en del frågor om de nationella systemens kompatibilitet med Sepa-systemet och om vad som avses med en definitiv övergång. Vi anser dock att det är kommissionens ansvar att hjälpa branschen att hitta lösningar på de frågor som de fortfarande har. Sedan har vi frågan om förmedlingsavgifterna som uppenbarligen har ignorerats eller försummats, samtidigt som de för många aktörer är helt centrala för att Sepa-projektet ska lyckas. Ur det perspektivet verkar det ibland som om vi vältrar över ansvaret på de olika behöriga myndigheterna, antingen på bankväsendet, generaldirektoratet för inre marknaden och tjänster eller generaldirektoratet för konkurrens. Kanske är det en del av lagstiftarens ansvar att tala med dessa aktörer och att utkräva någon form av ansvar från dem. Vi anser att vi i det här skedet inte kan ifrågasätta en konsekvent rättsakt utan att stödja aktörerna på marknaden i deras insatser för att utveckla ett alternativt system. Det här är precis samma problem som vi har med frågan om förmedlingsavgifter."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"Pervenche Berès,"15,8 "Single Euro Payments Area"15,8 "auteure"15,8
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph