Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-03-11-Speech-3-440"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20090311.39.3-440"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
"Madam President, I would like to thank the Commissioner, both for giving up her evening to come and join us in this packed House, but also for bringing the message that she has brought. It is an important Green Paper and it should start a major discussion within this Parliament and beyond.
She raised one or two questions during her submission just now, including her question about why more nurses and doctors are not coming forward. If I may say so, I think that is half the question. The other half is why so many are leaving. The key to this will be to find ways of recruiting and retaining healthcare professionals. That goes particularly, perhaps, for nurses, but also for doctors and for other therapists and so on. I think we have to look at the career structures that we provide. We have to see how promotion is seen as a potential. We have to cut down some of the barriers within and between the professions. We have to ensure that the work environment is pleasant. It is going to be tough but it can be comfortable as well. We have to make sure that research facilities are available in Europe so we do not lose people abroad. Perhaps, above all, we have to listen to the sharp-end professionals. Too often – I know from when I have been in government and you know as a Commissioner – we listen to the top people and we do not go down to the beds and listen to the nurses and the doctors who are actually dealing on the ground. If we did more of that, then perhaps we would get more of our policy right.
I, of course, want to refer – as the Commissioner has referred – to my report, the Parliament’s consideration of cross-border health. We said right from the beginning that important with that were the two measures that were not coming at the same time. One of them, of course, was patient safety and we do have a measure that has sped its way on the fast track to join us. This one is somewhat behind. It concerns the health professionals. We do need to have the health professionals providing that service – that back-up – to cross-border health to enable patients to move safely and with confidence. Indeed, standing here in Strasbourg, we think of the Strasbourg, Liège, Luxembourg example of where the reference network concept may be of great value in terms of both patients and training and research.
The Commissioner has referred to the movement of health professionals, and we need to look at ways of making that a reality without endangering patient safety. I think that certainly includes the issue of language tests, which are not an obstacle but must be a protective measure for patients. She has referred to the recognition of qualifications. That clearly is important, whether you are treated at home by an incoming doctor, or you are going abroad to meet a local doctor there. There are some professions – and chiropractice is one – where you have recognition in some countries and not in others. We need to look at ways of bringing those ancillary health professionals into the centre of our planning.
We also, of course, need to be sure we have patient safety in terms of doctors who are disciplined or struck off – doctors, nurses, any health professionals – and in my report, I call for this to be facilitated by the Commission. I think that is something we need to look at more.
The Commissioner rightly referred to the brain drain. It is tragic that we are not providing enough health professionals but go and grab them from the countries that can least afford it. If you look at the figures, we see, on average, 1 in 4 doctors and 1 nurse in 20 has trained in Africa and is working in OECD countries. It is partly that we as countries pinch them and it is partly our NGOs who also use them and recruit them in the country concerned, pay them more than they would be paid in their own countries. Therefore, they do not go back to work there.
All those things are important, Commissioner. We need to look at the safety of health professionals. We need to put needle-stick injuries and hospital acquired infections on our agenda, as well as assaults on staff. We know from talking to midwives recently about the difficulty of getting professional indemnity insurance. Those are some of the issues that I hope will be to the forefront in our discussions on this very welcome Green Paper."@en4
|
| lpv:spokenAs | |
| lpv:translated text |
"Paní předsedající, rád bych poděkoval paní komisařce jak za to, že obětovala svůj večer a přišla za námi sem, do tohoto zaplněného Parlamentu, tak také za to, že nám přinesla zprávu, kterou přinesla. Jedná se o důležitou zelenou knihu a měla by zahájit důležitou rozpravu v tomto Parlamentu i mimo něj.
Během prohlášení, které nám právě nyní předložila, položila jednu nebo dvě otázky, včetně své vlastní otázky, proč nepřichází více zdravotních sester a lékařů. Smím-li to tak říct, myslím, že to je polovina otázky. Druhá polovina zní, proč jich tolik odchází. Klíčem k tomu bude najít cesty, jak provádět nábor pracovníků ve zdravotnictví a jak si je udržet. To platí pravděpodobně obzvláště pro zdravotní sestry, ale také pro lékaře a ostatní terapeuty a tak dále. Myslím, že se musíme podívat na struktury profesní dráhy, které nabízíme. Musíme pochopit, jak je profesní postup vnímán jako potenciál. Musíme odstranit některé překážky v rámci profesí a mezi nimi. Musíme zajistit, aby pracovní prostředí bylo příjemné. Bude to náročné, ale může to být i uspokojivé. Musíme zajistit, aby v Evropě byla k dispozici výzkumná zařízení, abychom neztráceli lidi v zahraničí. A možná ze všeho nejvíce musíme naslouchat profesionálům z první linie. Příliš často – znám to z doby, kdy jsem byl ve vládě, a vy to znáte jako komisařka – nasloucháme lidem v nejvyšších funkcích a nejdeme dolů k lůžkům a nenasloucháme zdravotním sestrám a lékařům, kteří se ve skutečnosti zabývají konkrétními věcmi. Kdybychom takto konali více, pak by pravděpodobně víc naší politiky bylo v pořádku.
Rád bych se samozřejmě zmínil – tak jako se zmínila paní komisařka – o své zprávě, tedy o tom, jak Parlament hodnotí přeshraniční zdravotní péči. Uváděli jsme od samého začátku, že v tomto ohledu byla důležitá dvě opatření, která nepřicházela zároveň. Jedním z nich byla samozřejmě bezpečnost pacienta a my skutečně máme opatření, které svoji trasu urychlilo přímou cestou, aby se napojilo na cestu, po které jdeme my. Toto opatření je poněkud pozadu. Týká se pracovníků ve zdravotnictví. Vskutku potřebujeme zdravotníky, kteří poskytují takovou službu – podporu – přeshraniční zdravotní péče, aby pacientům umožnili bezpečný a sebevědomý pohyb. Opravdu, když se nacházíme tady ve Štrasburku, myslíme na příklady Štrasburku, Liège, Lucemburku, kde může mít koncept referenční sítě velkou hodnotu jak ve smyslu pacientů, tak vzdělávání a výzkumu.
Komisařka se zmínila o hnutí pracovníků ve zdravotnictví a my se musíme zabývat způsoby, jak to převést do reality, aniž bychom ohrozili bezpečnost pacientů. Myslím, že sem zajisté patří otázka jazykových testů, které nejsou překážkou, ale musí být opatřením na ochranu pacientů. Zmínila se o uznávání kvalifikací. To je zcela jasně důležité, ať už jste ošetřováni doma docházejícím lékařem, nebo jezdíte do zahraničí, abyste se tam setkali s místním lékařem. Existují určité profese – a jednou z nich je chiropraxe –, které jsou v některých zemích uznávány, a v jiných ne. Musíme se zabývat způsoby, jak zařadit tyto pomocné zdravotnické profese do centra našeho plánování.
Musíme si také samozřejmě být jisti, že jsme zajistili bezpečnost pacientů, pokud jde o zdravotníky, kteří byli disciplinárně potrestáni nebo vyloučeni z profesní organizace – lékaři, zdravotní sestry, všichni odborní pracovníci ve zdravotnictví –, a ve své zprávě požaduji, aby to Komise podpořila. Považuji to za něco, čím se musíme zabývat víc.
Paní komisařka správně poukázala na odliv vzdělaných odborníků. Je tragické, že nezajišťujeme dostatek pracovníků ve zdravotnictví, ale stahujeme je ze zemí, které si to mohou nejméně dovolit. Když se podíváte na čísla, uvidíte, že v průměru 1 ze 4 lékařů a 1 z 20 zdravotních sester získali vzdělání v zemích OECD. Částečně je tomu tak proto, že je přetahujeme na svoji stranu jako země, a částečně naše nevládní neziskové organizace, které je také využívají a shánějí v dané zemi, jim platí víc, než kolik by jim zaplatili v jejich vlastní zemi. Proto se tam nevracejí, aby tam pracovali.
Všechny tyto věci jsou, paní komisařko, důležité. Musíme se zabývat bezpečností pracovníků ve zdravotnictví. Je třeba, abychom do svého programu zařadili poranění injekční jehlou a infekce získané v nemocnici a také útoky na personál. Z nedávných rozhovorů s porodními asistentkami jsme se dozvěděli, jak je obtížné získat pojištění profesní odpovědnosti. To jsou některé otázky, které se, jak doufám, dostanou při našich rozpravách o této velice vítané zelené knize do popředí."@cs1
"Fru formand! Jeg vil gerne takke kommissæren både for at bruge sin aften på at komme her og være sammen med os i denne tætpakkede sal, men også for at komme med det budskab, som hun er budbringer for. Det er en vigtig grønbog, og den bør sætte gang i en omfattende diskussion både her i Parlamentet og andre steder.
Hun tog også et par spørgsmål op i løbet af sit indlæg, herunder spørgsmålet om, hvorfor der ikke uddannes flere sygeplejersker og læger. Hvis jeg må sige det, er det kun halvdelen af spørgsmålet. Den anden halvdel er, hvorfor så mange forlader disse professioner. Nøglen til dette bliver at finde metoder til at rekruttere og fastholde sundhedspersonalet. Det gælder måske især for sygeplejersker, men også for læger og andre behandlere osv. Jeg mener, at vi skal kigge på de karrierestrukturer, som vi stiller til rådighed. Vi skal kigge på, hvordan forfremmelse opfattes som et potentiale. Vi er nødt til at reducere nogle af barriererne både inden for og mellem professionerne. Vi skal sikre, at arbejdsmiljøet er behageligt. Det bliver hårdt, men det kan også blive behageligt. Vi skal sikre os, at der forefindes forskningsfaciliteter i Europa, så vi ikke mister medarbejdere til udlandet. Måske skal vi frem for alt lytte til de fagfolk, der arbejder med tingene i praksis. Alt for ofte – jeg ved det fra de perioder, hvor jeg har siddet i regering, og De ved det som kommissær – lytter vi til folkene i toppen, og vi går ikke ud til sengene og lytter til sygeplejerskerne og lægerne, som rent faktisk arbejder med tingene i praksis. Hvis vi gjorde det oftere, ville vi måske ramme mere plet med vores politik.
Jeg vil naturligvis – som kommissæren har gjort – henvise til min betænkning, Parlamentets holdning til grænseoverskridende sundhed. Vi sagde lige fra begyndelsen, at det vigtige her var to foranstaltninger, der ikke blev indført samtidig. Den ene af dem var naturligvis patientsikkerhed, og vi har en foranstaltning, der hurtigt er kommet på plads. Denne her halter en smule bagefter. Det drejer sig om sundhedspersonalet. Vi er nødt til at have sundhedspersonalet til at levere den service – den opbakning – til grænseoverskridende sundhed, for at patienterne kan bevæge sig sikkert og tillidsfuldt. Når man står her i Strasbourg, tænker vi på eksemplet med Strasbourg, Liège og Luxembourg, hvor princippet om referencenetværk kan være af stor værdi både for patienter og for uddannelse og forskning.
Kommissæren henviste til sundhedspersonalets mobilitet, og vi er nødt til at undersøge, hvordan vi kan virkeliggøre den uden at bringe patienternes sikkerhed i fare. Jeg mener bestemt, at det omfatter spørgsmålet om sprogtester, som ikke er nogen hindring, men skal fungere som en beskyttelsesforanstaltning for patienterne. Hun henviste til anerkendelse af kvalifikationer. Det er helt sikkert vigtigt, uanset om man behandles i sit hjemland af en læge udefra eller tager til udlandet for at blive behandlet af en lokal læge der. Der findes nogle professioner – og kiropraktik er en af dem – hvor man anerkendes i nogle lande, men ikke i andre. Vi skal se på, hvordan vi kan bringe disse hjælpegrupper af sundhedspersonale ind i centrum af vores planlægning.
Vi skal naturligvis også være sikre på, at vi har patientsikkerhed i form af læger, der bliver omfattet af disciplinære foranstaltninger eller afskediges – læger, sygeplejersker, alle former for sundhedspersonale – og i min betænkning opfordrer jeg til, at Kommissionen letter gennemførelsen af dette. Det er efter min mening noget, vi skal kigge nærmere på.
Kommissæren henviste med rette til hjerneflugten. Det er tragisk, at vi ikke uddanner tilstrækkeligt sundhedspersonale, men går ud og snupper dem fra de lande, hvor de mindst kan undværes. Hvis man kigger på tallene, kan vi se, at hver fjerde læge og hver 20. sygeplejerske er uddannet i Afrika og arbejder i OECD-landene. Det skyldes dels, at vi som lande snupper dem, og dels, at vores ngo'er også bruger dem og rekrutterer dem i de pågældende lande og betaler dem mere, end de kunne få i deres egne lande. Derfor tager de ikke tilbage og arbejder der.
Alle disse ting er vigtige, fru kommissær. Vi skal kigge på sundhedspersonalets sikkerhed. Vi skal sætte nålestiksskader og infektioner, som man pådrager sig på hospitalet, på dagsordenen, og det samme gælder overfald på medarbejderne. Vi har for nylig talt med jordemødrene om problemerne med at få en erhvervsskadesforsikring. Det er nogle af de spørgsmål, som jeg håber vil være i centrum for vores diskussioner om denne yderst velkomne grønbog."@da2
"Frau Präsidentin! Ich danke der Frau Kommissarin – zum einen dafür, dass sie heute Abend hier ist und im Parlament gesprochen hat, und zum anderen für die Botschaft, die sie überbracht hat. Es handelt sich um ein wichtiges Grünbuch, das eine breite Diskussion im Parlament und darüber hinaus auslösen sollte.
Sie hat in ihren Ausführungen mehrere Fragen aufgeworfen. z. B. die Frage, warum nicht mehr Krankenschwestern bzw. -pfleger und Ärzte zur Verfügung stehen. Ich denke, dies ist nur die halbe Frage. Die andere Hälfte ist, warum so viele von ihnen wieder weggehen. Um dieses Problem zu lösen, müssen wir Wege finden, um medizinisches Fachpersonal zu gewinnen und zu halten. Das trifft wahrscheinlich insbesondere auf Pflegepersonal zu, aber auch auf Ärzte, andere Therapeuten usw. Ich glaube, wir müssen die Karrierestrukturen genauer betrachten und untersuchen, inwieweit Aufstiegsmöglichkeiten ein Potenzial bieten. Wir müssen einige Barrieren innerhalb der Berufe und zwischen den Berufen beseitigen. Wir müssen für eine angenehme Arbeitsumgebung sorgen. Die Arbeit ist hart, aber das Umfeld kann trotzdem angenehm sein. Wir müssen dafür sorgen, dass Forschungseinrichtungen in Europa zur Verfügung stehen, damit keine Arbeitskräfte ins Ausland abwandern. Vor allem müssen wir den Mitarbeitern an vorderster Front Gehör schenken. Zu oft – ich weiß es aus meiner Arbeit in der Regierung, und Sie wissen es in Ihrer Eigenschaft als Kommissarin – sprechen wir nur mit den oberen Ebenen und nicht mit denjenigen, die unmittelbar am Krankenbett arbeiten – den Krankenschwestern bzw. -pflegern und den Ärzten. Wenn wir dies mehr täten, könnten wir wahrscheinlich mehr erreichen.
Ich möchte natürlich – wie die Frau Kommissarin bereits anklingen ließ – auf meinen Bericht verweisen, also die Überlegungen des Parlaments zur grenzüberschreitenden Gesundheitsversorgung. Wir haben von Anfang an betont, dass in diesem Zusammenhang zwei Maßnahmen wichtig sind, die theoretisch gleichzeitig gefördert werden müssten. Die eine, die sehr schnell Erfolge zeitigt, betrifft natürlich die Patientensicherheit. Bei der anderen sind wir etwas ins Hintertreffen geraten. Sie betrifft das medizinische Fachpersonal. Wir müssen den Mitarbeitern im Gesundheitswesen klar machen, dass grenzüberschreitende Gesundheitsversorgung den Patienten Sicherheit bieten und bei ihnen Vertrauen schaffen muss. Denken wir an das Beispiel von Straßburg, Lüttich und Luxemburg, wo das Konzept eines Referenznetzwerks sowohl für die Patienten, als auch für Ausbildung und Forschung äußerst wertvoll ist.
Die Frau Kommissarin hat über die Migration von medizinischem Fachpersonal gesprochen, und wir müssen nach Wegen suchen, um das Ganze zu realisieren, ohne die Patientensicherheit zu gefährden. Ich denke, dass dazu natürlich auch Sprachtests gehören, die kein Hindernis, sondern eine Schutzmaßnahme für die Patienten sind. Sie hat über die Anerkennung von Abschlüssen gesprochen. Dies ist sehr wichtig, egal, ob Sie zu Hause von einem einheimischen Arzt oder im Ausland von einem dortigen Arzt behandelt werden. Es gibt einige Berufe – z. B. Chiropraktiker –, die in einigen Ländern anerkannt werden, in anderen dagegen nicht. Wir müssen nach Wegen suchen, um diese ergänzenden medizinischen Berufe ins Zentrum unserer Aufmerksamkeit zu rücken.
Natürlich müssen wir auch sicher sein, dass die Patientensicherheit durch die entsprechenden Ärzte, Krankenschwestern bzw. -pfleger sowie das andere medizinisches Fachpersonal garantiert ist, und in meinem Bericht fordere ich die Kommission auf, dafür die entsprechenden Bedingungen zu schaffen. Ich glaube, wir sollten uns noch mehr damit befassen.
Die Kommissarin hat auch zu Recht von der Abwanderung gesprochen. Es ist tragisch, dass wir nicht genügend medizinisches Fachpersonal besitzen, sondern dieses aus Ländern abziehen, die dies am wenigsten verkraften. Wenn wir uns die Zahlen anschauen, sehen wir, dass einer von 4 Ärzten und einer von 20 Pflegemitarbeitern in Afrika ausgebildet wurde und jetzt in den OECD-Ländern arbeitet. Wir als Länder sind nur zum Teil dafür verantwortlich, es sind auch die Nichtregierungsorganisationen, die Fachkräfte zwar in deren Ländern einstellen, ihnen aber mehr zahlen, als sie in ihren Ländern erhalten würden. Deshalb wollen sie anschließend nicht mehr dort arbeiten.
All dies ist wichtig, Frau Kommissarin. Wir müssen uns um die Sicherheit unseres medizinischen Personals kümmern. Wir müssen Nadelstichverletzungen und Krankenhausinfektionen sowie Probleme unseres Fachpersonals auf unsere Tagesordnung setzen. Wir haben kürzlich erfahren, dass die Hebammen Schwierigkeiten haben, eine Berufshaftpflichtversicherung abzuschließen. Dies sind einige der Probleme, die in unseren Diskussionen zu diesem hervorragenden Grünbuch eine große Rolle spielen sollten."@de9
"Κυρία Πρόεδρε, θα ήθελα να ευχαριστήσω την Επίτροπο, τόσο γιατί αφιέρωσε το απόγευμά της για να έρθει σε αυτή τη γεμάτη αίθουσα, όσο και γατί μας μετέφερε το μήνυμα αυτό. Η Πράσινη Βίβλος είναι σημαντική και πρέπει να αποτελέσει το έναυσμα για μια μεγάλη συζήτηση στους κόλπους του Κοινοβουλίου αλλά και εκτός.
Έθεσε ένα-δύο ερωτήματα στην πρότασή της, συμπεριλαμβανομένου του ερωτήματος για τους λόγους που δεν έρχονται περισσότεροι νοσοκόμοι και γιατροί. Θα προσέθετα ότι αυτό αποτελεί το μισό ερώτημα. Το άλλο μισό είναι γιατί φεύγουν τόσοι πολλοί. Η απάντηση για αυτό θα ήταν η εξεύρεση τρόπων προσέλκυσης και συγκράτησης επαγγελματιών υγείας. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα ίσως για τους νοσοκόμους, αλλά και επίσης και για τους γιατρούς και για άλλους θεραπευτές κ.ά. Πιστεύω ότι πρέπει να εξετάσουμε τις δομές σταδιοδρομίας που παρέχουμε. Πρέπει να δούμε κατά πόσο η προαγωγή αντιμετωπίζεται ως προοπτική. Πρέπει να μειώσουμε ορισμένα εμπόδια μέσα και ανάμεσα στα επαγγέλματα. Πρέπει να διασφαλίσουμε ότι το εργασιακό περιβάλλον είναι ευχάριστο. Θα είναι δύσκολο αλλά μπορεί και να γίνει ομαλά παράλληλα. Πρέπει να εξασφαλίσουμε την ύπαρξη ερευνητικών εγκαταστάσεων στην Ευρώπη, έτσι ώστε να μην έχουμε διαρροή στο εξωτερικό. Ίσως, πάνω από όλα, πρέπει να ακούσουμε τους επαγγελματίες του χώρου. Πολύ συχνά – το γνωρίζω από όταν ήμουν στην κυβέρνηση και το γνωρίζετε ως Επίτροπος – ακούμε τους επικεφαλής και δεν πηγαίνουμε επί τόπου στα κρεβάτια να ακούσουμε τους νοσοκόμους και τους γιατρούς που αντιμετωπίζουν τα προβλήματα. Εάν κάναμε αυτά τα πράγματα, τότε ίσως να εφαρμόζαμε πιο αποτελεσματικά την πολιτική μας.
Εγώ φυσικά, θα ήθελα να αναφερθώ – όπως έκανε και η Επίτροπος – στην έκθεσή μου, τη μελέτη του Κοινοβουλίου για τη διασυνοριακή υγεία. Είπαμε εξαρχής ότι παράλληλα με αυτό, εξίσου σημαντικά ήταν τα δύο μέτρα που δεν εφαρμόζονταν την ίδια στιγμή. Ένα από αυτά ήταν φυσικά η ασφάλεια των ασθενών και έχουμε το παράδειγμα ενός μέτρου που επιταχύνθηκε για να φτάσει σε ένα επιθυμητό επίπεδο, αλλά παρόλα αυτά, βρίσκεται ακόμη πίσω. Αφορά τους επαγγελματίες υγείας. Χρειαζόμαστε τους επαγγελματίες υγείας που θα παρέχουν αυτή την υπηρεσία – αυτή την υποστήριξη – τη διασυνοριακή φροντίδα για να μπορούν οι ασθενείς να μετακινούνται με ασφάλεια και αξιοπιστία. Όντως, βρισκόμενοι εδώ στο Στρασβούργο, σκεπτόμαστε το παράδειγμα του Στρασβούργου, της Λιέγης, του Λουξεμβούργου, όπου η έννοια του δικτύου αναφοράς μπορεί να έχει μεγαλύτερη αξία σχετικά τόσο με τους ασθενείς όσο και την εκπαίδευση και την έρευνα.
Η Επίτροπος αναφέρθηκε στην μετακίνηση των επαγγελματιών υγείας, και πρέπει να βρεθούν τρόποι να πραγματοποιηθεί αυτό χωρίς να τεθεί σε κίνδυνο η ασφάλεια των ασθενών. Πιστεύω ότι αυτό περιλαμβάνει το ζήτημα των γλωσσικών εξετάσεων, που δεν αποτελούν εμπόδιο αλλά πρέπει να είναι ένα μέτρο προστασίας για τους ασθενείς. Η Επίτροπος αναφέρθηκε επίσης στην αναγνώριση των επαγγελματικών προσόντων. Αυτό είναι ξεκάθαρα σημαντικό, είτε σου παρέχεται φροντίδα στο σπίτι από ένα γιατρό, είτε πηγαίνεις στο εξωτερικό να βρεις εκεί έναν τοπικό γιατρό. Υπάρχουν κάποια επαγγέλματα – και η χειροπρακτική είναι ένα από αυτά – που αναγνωρίζονται σε ορισμένες χώρες ενώ σε άλλες όχι. Πρέπει να βρούμε τρόπους να φέρουμε στο κέντρο του σχεδιασμού μας αυτά τα παραϊατρικά επαγγέλματα.
Χρειάζεται επίσης να μεριμνήσουμε για την ασφάλεια των ασθενών όσον αφορά γιατρούς που τους έχει επιβληθεί ποινή ή τους έχει αφαιρεθεί η άδεια άσκησης επαγγέλματος – γιατροί, νοσοκόμοι, οποιοσδήποτε επαγγελματίας υγείας – και στην έκθεσή μου, ζητώ από την Επιτροπή να διευκολύνει αυτή την προσπάθεια. Πιστεύω ότι είναι κάτι που πρέπει να εξετάσουμε περισσότερο σε βάθος.
Η Επίτροπος πολύ σωστά αναφέρθηκε στη διαρροή εγκεφάλων. Προκαλεί θλίψη το γεγονός ότι δεν «παράγουμε» αρκετούς επαγγελματίες υγείας αλλά τους αποσπούμε από τις χώρες που τους χρειάζονται. Εάν κοιτάξουμε τα στοιχεία, βλέπουμε ότι, κατά μέσο όρο, 1 στους 4 γιατρούς και 1 νοσοκόμος στους 20 έχει εκπαιδευθεί στην Αφρική και εργάζεται στις χώρες του ΟΟΣΑ. Εν μέρει οφείλεται στο ότι εμείς, ως χώρες, τους «κλέβουμε» από εκεί και εν μέρει στο ότι οι ΜΚΟ μας που τους χρησιμοποιούν και τους προσελκύουν στην κάθε χώρα, τους πληρώνουν περισσότερο από ότι θα πληρώνονταν στις χώρες τους. Συνεπώς, δεν επιστρέφουν για να εργαστούν εκεί.
Όλα αυτά είναι σημαντικά κυρία Επίτροπε. Πρέπει να κοιτάξουμε την ασφάλεια των επαγγελματιών υγείας. Πρέπει να βάλουμε στην ημερήσια διάταξή μας τα ατυχήματα από βελόνες και τις νοσοκομειακές λοιμώξεις, καθώς και τις επιθέσεις στο προσωπικό. Γνωρίζουμε από πρόσφατες επαφές μας με μαίες για τις δυσκολίες που αντιμετωπίζουν στην απόκτηση ασφάλειας επαγγελματικής ευθύνης. Αυτά είναι ορισμένα ζητήματα που ελπίζω ότι θα είναι στο επίκεντρο των συζητήσεων μας σε αυτή την ευπρόσδεκτη Πράσινη Βίβλο."@el10
"Señora Presidenta, quiero dar las gracias a la señora Comisaria por haber dedicado su tarde a visitarnos y unirse a nosotros en esta Cámara repleta, pero también por traer el mensaje que ha traído. Es un Libro Verde importante y debería dar lugar a un gran debate en este Parlamento y más allá.
Ella acaba de plantear una o dos preguntas durante su presentación, incluyendo la pregunta de por qué no se presentan más médicos y enfermeras. Si se me permite decirlo, creo que esa es solo la mitad de la pregunta. La otra mitad es por qué se marchan tantos. La clave para esto pasará por encontrar maneras de contratar y retener a los profesionales sanitarios. Tal vez esto se aplica particularmente a las enfermeras, pero también a los médicos y otros terapeutas, etc. Creo que debemos examinar las estructuras profesionales que ofrecemos. Debemos analizar cómo la promoción se ve como una posibilidad. Tenemos que reducir algunas de las barreras existentes dentro de las profesiones y entre las mismas. Tenemos que garantizar que el entorno de trabajo sea agradable. Va a ser difícil, pero también puede ser satisfactorio. Debemos asegurarnos de que haya centros de investigación disponibles en Europa, para no perder gente en el extranjero. Tal vez, sobre todo, debemos escuchar a los profesionales que se encuentran en primera línea de fuego. Con demasiada frecuencia —lo aprendí cuando estuve en el Gobierno y usted lo sabe como Comisaria— escuchamos a los directivos y no bajamos hasta las camas para escuchar a las enfermeras y a los médicos que trabajan realmente sobre el terreno. Si lo hiciésemos más a menudo, entonces tal vez nuestra política sería más acertada.
Yo, por supuesto, quiero referirme —como ha hecho la señora Comisaria— a mi informe, la opinión del Parlamento acerca de la sanidad transfronteriza. Hemos dicho desde el comienzo que lo importante de esto eran las dos medidas que no venían al mismo tiempo. Una de ellas, por supuesto, era la seguridad del paciente y tenemos una medida que ha avanzado a toda velocidad por la vía rápida para unirse a nosotros. Esta se ha quedado un poco atrás. Se refiere a los profesionales sanitarios. Necesitamos tener unos profesionales sanitarios que ofrezcan ese servicio —ese apoyo— a la sanidad transfronteriza para permitir que los pacientes se trasladen de forma segura y con confianza. De hecho, ya que estamos aquí en Estrasburgo, podemos pensar en el ejemplo de Estrasburgo, Lieja, Luxemburgo de donde el concepto de la red de referencia puede ser de gran valor por lo que respecta tanto a los pacientes como a la formación y la investigación.
La Comisaria se ha referido a la circulación de los profesionales sanitarios y tenemos que estudiar formas de hacer eso realidad sin poner en peligro la seguridad del paciente. Creo que eso incluye sin duda alguna el tema de los exámenes de lenguas, que no son un obstáculo pero deben ser una medida de protección para los pacientes. Se ha referido al reconocimiento de las cualificaciones. Sin duda eso es importante, tanto si uno es atendido en su país por un médico llegado de fuera como si se va al extranjero para que le trate allí un médico local. Hay algunas profesiones —como la quiropráctica— que están reconocidas en algunos países y en otros no. Tenemos que estudiar cómo concentrar nuestra planificación en esos profesionales sanitarios auxiliares.
Por supuesto, también tenemos que garantizar la seguridad del paciente por lo que respecta a los médicos sometidos a procedimientos disciplinarios o suspensiones —médicos, enfermeras y cualquier profesional sanitario— y en mi informe solicito que la Comisión facilite esta tarea. Creo que es algo que tenemos que tener más en cuenta.
La Comisaria ha mencionado con acierto la fuga de cerebros. Es lamentable que no dispongamos de suficientes profesionales sanitarios y que intentemos traerlos de los países que menos se lo pueden permitir. Al analizar las cifras comprobamos, de media, que uno de cada cuatro médicos y una de cada 20 enfermeras ha recibido su formación en África y está trabajando en países de la OCDE. Esto se debe en parte a que nosotros, como países, los robamos y en parte a que nuestras ONG también los utilizan y los contratan en el país en cuestión, pagándoles más de lo que cobrarían en sus propios países. Por lo tanto, no vuelven a trabajar allí.
Todas estas cosas son importantes, señora Comisaria. Tenemos que tener en cuenta la seguridad de los profesionales sanitarios. Tenemos que incluir las heridas causadas por agujas de jeringuillas y las infecciones hospitalarias en nuestra agenda, además de las agresiones al personal. Por nuestras conversaciones recientes con las matronas hemos sabido de la dificultad para conseguir un seguro de indemnización profesional. Estas son algunas de las cuestiones en las que espero que se concentren nuestros debates sobre este Libro Verde tan esperado."@es21
".
Arvoisa puhemies, kiitän komission jäsentä paitsi siitä, että hän on uhrannut iltansa tullakseen tänne tupaten täynnä olevaan istuntosaliin, myös meille välittämästään viestistä. Vihreä kirja on hyvin tärkeä, ja sen pitäisi toimia laaja-alaisen keskustelun käynnistäjänä täällä parlamentissa ja muualla.
Hän mainitsi julkilausumassaan muutaman kysymyksen, myös kysymyksen siitä, miksi sairaanhoitajat ja lääkärit ovat niin vähän esillä. Tämä on mielestäni yksi puoli kysymystä. Toinen puoli on se, miksi niin moni jättää alan. Ratkaisuna tähän on se, että pyritään löytämään tapoja rekrytoida terveydenhuollon ammattilaisia sekä keinoja heidän pitämiseksi alalla. Tämä pätee eniten kenties sairaanhoitajiin mutta myös lääkäreihin ja muuhun hoitohenkilökuntaan. Minusta meidän on tarkistettava tarjolla olevia urakehitysrakenteita. On ymmärrettävä, että ylennykset voidaan nähdä mahdollisuutena. Ammattien sisällä ja niiden välillä olevia esteitä on vähennettävä. On varmistettava miellyttävä työilmapiiri. Se ottaa koville, mutta se voi olla myös palkitsevaa. On varmistettava, että Euroopasta löytyvät tarvittavat tutkimusvälineet, jotta emme menetä työvoimaa ulkomaille. Meidän olisi ennen kaikkea kuunneltava kenties ruohonjuuritason työntekijöitä. Kuuntelemme liian usein huippuosaajia (tiedän tämän, koska olen ollut hallituksessa, ja te tiedätte tämän komission jäsenenä), mutta emme mene ruohonjuuritasolle kuunnellaksemme sairaanhoitajia tai lääkäreitä, jotka tekevät työtä kentällä. Jos kuuntelisimme heitä nykyistä enemmän, osaisimme kenties tehdä oikeampaa politiikkaa.
Haluan luonnollisesti viitata komission jäsenen tavoin mietintööni, parlamentin kantaan rajatylittävään terveydenhuoltoon. Olemme sanoneet alusta asti, että tässä tärkeitä ovat ne kaksi toimenpidettä, joita ei esitetty samanaikaisesti. Toinen on tietenkin potilasturva, jossa meillä on toimenpide, joka on omaksuttu nopeasti. Toinen toimenpide taas on jokseenkin jäljessä. Se koskee terveydenhuollon ammattilaisia. Tarvitsemme terveydenhuollon osaajia, jotka tarjoavat palvelujaan ja tukeaan rajatylittävässä terveydenhuollossa, jotta potilaat voivat liikkua turvallisesti ja luottavaisesti. Täällä Strasbourgissa ollessamme mieleemme tulevat Strasbourg, Liège ja Luxembourg esimerkkeinä siitä, että osaamisverkoston käsitteestä voi olla suurta hyötyä sekä potilaille että koulutukselle ja tutkimukselle.
Komission jäsen mainitsi terveydenhuollon ammattilaisten liikkuvuuden, jossa meidän on pohdittava tapoja toteuttaa liikkuvuutta potilasturvaa vaarantamatta. Tähän liittyy varmasti myös kysymys kielikokeista, jotka eivät ole este vaan joiden avulla on voitava varmistaa potilasturva. Komission jäsen mainitsi myös tutkintojen vastavuoroisen tunnustamisen. Tämä on ilman muuta tärkeä asia tilanteissa, joissa hoidon suorittaa kotimaassa ulkomailta tuleva lääkäri tai jos hoitoa haetaan ulkomailta paikalliselta lääkäriltä. On ammatteja, kuten kiropraktikon ammatti, jota koskeva tutkinto tunnustetaan vain joissakin jäsenvaltioissa. On siis pohdittava tapoja saada myös muut terveydenhuoltoalan ammatit osaksi terveydenhuollon suunnittelua.
Toki potilasturva on varmistettava myös sellaisten lääkäreiden, sairaanhoitajien ja muiden terveydenhuollon ammattilaisten kohdalla, joihin on kohdistettu kurinpidollisia toimia tai joilta on evätty lupa harjoittaa ammattia. Mietinnössä kehotankin komissiota helpottamaan tämän varmistamista. Minusta tätä on pohdittava entistä enemmän.
Komission jäsen viittasi aivan oikeutetusti aivovuotoon. On traagista, ettei meillä ole tarpeeksi terveydenhuollon ammattilaisia, mutta houkuttelemme heitä tänne maista, joissa terveydenhuoltoon on vähiten varaa. Lukuja tutkiessamme huomaamme, että keskimäärin joka neljäs lääkäri ja joka kahdeskymmenes sairaanhoitaja on saanut koulutuksensa Afrikassa ja työskentelee OECD-maissa. Osasyynä tähän on se, että me rekrytoimme heitä tänne, ja myös kansalaisjärjestömme käyttävät heitä hyväkseen rekrytoidakseen heitä maihin, joissa heille maksetaan enemmän kuin heidän kotimaassaan. Siksi he eivät halua palata kotimaahansa.
Arvoisa komission jäsen, kaikki nämä asiat ovat tärkeitä. Meidän on pohdittava terveydenhuollon ammattilaisten työturvallisuutta. Meidän on otettava asialistallemme neulanpistovammat ja sairaalaperäiset infektiot sekä henkilökuntaan kohdistuvat väkivaltateot. Kätilöiltä olemme hiljattain kuulleet vaikeuksista saada ammatillinen vastuuvakuutus. Tässä oli muutamia aiheita, joiden toivon olevan keskeisellä sijalla keskustellessamme tästä erittäin tervetulleesta vihreästä kirjasta."@fi7
".
Madame la Présidente, je tiens à remercier la commissaire, à la fois d’avoir renoncé à sa soirée pour se joindre à nous dans cette salle comble, mais aussi d’avoir délivré le message qu’elle vient de transmettre. Il s’agit d’un important livre vert, et il devrait être à l’origine d’un grand débat au sein de ce Parlement, et au-delà.
Elle a soulevé une ou deux questions au cours de la présentation qu’elle vient de faire, y compris quant aux raisons pour lesquelles il n’y a pas davantage de nouvelles infirmières et de nouveaux médecins. Je pense, si je puis dire, que c’est la moitié de la question. L’autre moitié concerne la raison pour laquelle ils partent en si grand nombre. La solution sera de trouver les moyens de recruter et de conserver les professionnels de la santé. Cela vaut en particulier, peut-être, pour les infirmières, mais aussi pour les médecins et les autres thérapeutes, et ainsi de suite. Je pense que nous devons examiner les structures de carrière que nous offrons. Nous devons voir à quel point la promotion est considérée comme un potentiel. Nous devons supprimer certaines des barrières à l’intérieur des différentes professions, mais aussi entre les professions. Nous devons veiller à ce que le milieu de travail soit agréable. Ce sera difficile, mais ce sera aussi peut-être confortable. Nous devons faire en sorte que des installations de recherche soient disponibles en Europe, afin de ne pas perdre de personnel partant à l’étranger. Nous devons peut-être, par-dessus tout, écouter les professionnels qui ont les tâches les plus ingrates. Trop souvent - je le sais pour avoir fait partie d’un gouvernement, et vous le savez en tant que commissaire -, nous sommes à l’écoute des responsables de haut rang, mais nous ne descendons pas aux étages des lits pour écouter les infirmières et les médecins qui font réellement face aux situations de terrain. Si nous le faisions davantage, alors nous obtiendrions peut-être également davantage de résultats politiques.
Je veux bien évidemment parler - comme la commissaire l’a évoqué - de mon rapport, à savoir l’examen, par le Parlement, de la santé transfrontalière. Nous avons dit dès le début que ces deux mesures, qui n’arrivent pas en même temps, étaient importantes. L’une d’entre elles était bien sûr la sécurité des patients, et là nous avons une mesure qui a pris la voie rapide pour venir à nous. L’autre est quant à elle un peu en retard. Elle concerne le personnel de santé. Nous devons disposer du personnel de santé nécessaire pour fournir ce service - ce soutien - à la santé transfrontalière afin de permettre aux patients de se déplacer en toute sécurité et en toute confiance. En effet, ici à Strasbourg, nous pensons aux exemples de Strasbourg, de Liège, de Luxembourg, où le concept du réseau de référence peut revêtir une grande valeur, tant en termes de patients que de formation et de recherche.
M
la commissaire a évoqué la circulation des professionnels de la santé, et nous avons besoin d’examiner les moyens d’en faire une réalité, sans mettre pour autant en danger la sécurité des patients. Je pense que cela comprend certainement la question des tests de langue, qui ne sont pas un obstacle, mais doivent constituer une mesure de protection pour les patients. Elle a fait référence à la reconnaissance des qualifications. C’est clairement important, que vous soyez traités à domicile par un nouveau médecin ou que vous alliez à l’étranger pour y rencontrer un médecin. Il y a des professions - et la chiropraxie en est une - qui sont reconnues dans certains pays et pas dans d’autres. Il convient d’examiner les moyens de placer ces professionnels de la santé parallèle au centre de notre planification.
Il nous faut également, bien entendu, être sûrs que la sécurité des patients est assurée en termes de sanctions disciplinaires ou d’exclusion de certains médecins - de médecins, d’infirmières, de tout professionnel de la santé – et, dans mon rapport, je demande que ces procédures soient facilitées par la Commission. Je pense que c’est là une question que nous devrions examiner plus attentivement.
M
la commissaire a évoqué à juste titre la fuite des cerveaux. Il est tragique que nous ne formions pas assez de professionnels de la santé et que nous allions les chercher dans les pays qui peuvent le moins se permettre de les perdre. Si vous regardez les chiffres, vous verrez qu’en moyenne, 1 médecin sur 4 et 1 infirmière sur 20 ont été formés en Afrique et travaillent dans les pays de l’OCDE. Ce sont en partie nos pays qui vont les «débaucher», et ce sont en partie nos ONG qui les utilisent et les recrutent aussi dans les pays concernés, et les paient davantage que ce qu’ils recevraient dans leurs propres services. Par conséquent, ils ne retournent pas y travailler.
Toutes ces choses sont importantes, Madame la Commissaire. Nous devons nous pencher sur la sécurité des professionnels de la santé. Nous devons inscrire à l’ordre du jour les piqûres d’aiguilles et les infections nosocomiales, ainsi que les agressions à l’encontre du personnel. Nous sommes au courant, pour avoir récemment parlé à des sages-femmes, de la difficulté d’obtenir une assurance responsabilité professionnelle. Telles sont quelques-unes des questions qui, je l’espère, se trouveront au premier plan lors de nos discussions sur ce livre vert plus que bienvenu."@fr8
"Elnök asszony, szeretném megköszönni a biztos asszonynak, hogy feláldozta estéjét és csatlakozott hozzánk e zsúfolt Házban, és az általa hozott üzenetet is. Ez egy fontos zöld könyv, amelynek e Parlamenten belül és azon túl is jelentős vitákat kell elindítania.
Mostani előterjesztésében a biztos asszony néhány kérdést is felvetett, többek között az a kérdést is, hogy miért nem jelentkeznek többen betegápolónak és orvosnak. Ha élhetek ezzel a kifejezéssel, úgy gondolom, hogy ez csak a kérdés egyik fele. A másik fele, hogy miért mennek el olyan sokan. Ennek kulcsa, hogy meg kell találni az egészségügyi szakemberek toborzásának és megtartásának módját. Ez talán különösen a betegápolókra, de az orvosokra és más terapeutákra is érvényes. Úgy gondolom, hogy meg kell vizsgálnunk az általunk biztosított karrierstruktúrákat. Meg kell néznünk, hogy az előmenetelt mint lehetőséget hogyan tekintik. Át kell törnünk bizonyos, a szakmákon belüli és a szakmák közötti gátakat. Kellemes munkahelyi környezetet kell biztosítanunk. Nehéz lesz, de könnyű is lehet. Biztosítanunk kell, hogy a kutatási létesítmények Európában rendelkezésre álljanak, így az emberek nem mennek el külföldre. Talán mindenekelőtt meg kell hallgatnunk a kapcsolódó szakembereket is. Igen gyakran – tudom abból az időből, amikor a kormányban dolgoztam és Ön is tudja mint biztos – meghallgatjuk felsőbb szinten az embereket és nem megyünk oda az ágyakhoz és nem hallgatjuk meg a betegápolókat és az orvosokat, akik ténylegesen a terepen dolgoznak. Ha ennél többet teszünk talán politikánk is helyesebb lesz.
Természetesen szeretném megemlíteni – amint a biztos asszony is említette – a jelentésemet, a határon átnyúló egészség parlamenti vitáját. Már a kezdetektől fogva mondtuk, hogy ezzel kapcsolatban fontos lenne, hogy a két intézkedés ne egyszerre érkezzen. Az egyik természetesen a betegbiztonság volt és van egy intézkedésünk, amely felgyorsult, hogy utolérjen bennünket. Ez valamivel lemaradt. Ez az egészségügyi szakembereket érinti. Szükségünk van az ezt a szolgáltatást nyújtó egészségügyi szakemberekre a határokon átnyúló egészséghez annak érdekében, hogy a betegek biztonságosan és bizalommal mozoghassanak. Itt Strasbourgban a strasbourgi, liège-i, luxembourgi példára gondolunk, amelyeknél a referencia hálózati koncepció nagy értéket jelenthet mind a betegek, mind pedig a képzés és kutatás szempontjából.
A biztos asszony említette az egészségügyi szakemberek helyváltoztatását, és meg kell vizsgálnunk, hogy a betegek biztonságának veszélyeztetése nélkül miként válthatjuk ezt valóra. Úgy gondolom, hogy ebbe bizonyára beletartoznak a nyelvi tesztek eredményei, amelyek nem akadályok, de a betegek szempontjából védintézkedésre van szükség. Említette a képzések elismerését. Ez egyértelműen fontos, függetlenül attól, hogy valakit otthon egy újonnan érkezett orvos kezel, vagy külföldre megy ottani helyi orvoshoz. Van néhány szakma – többek között a kiropraktika –, amelyet egyes országokban elismernek, míg másokban nem. Meg kell vizsgálnunk, hogy hogyan hozhatjuk be ezeket az alárendelt egészségügyi szakmákat tervezésünk középpontjába.
Természetesen abban is biztosaknak kell lennünk, hogy a megbüntetett vagy törölt orvosok – orvosok, betegápolók, bármilyen egészségügyi szakember – szempontjából a betegek biztonságban vannak, és jelentésemben arra szólítom fel a Bizottságot, hogy ezt könnyítse meg. Úgy gondolom, hogy ezt jobban meg kellvizsgálnunk.
A biztos asszony helyesen utalt az agyelszívásra. Tragikus, hogy nem biztosítunk elegendő egészségügyi szakembert, de olyan országokba megyünk és olyan országokból szerezzük meg őket, amelyek ezt a legkevésbé sem engedhetik meg. Ha megnézzük a számokat, láthatjuk, hogy átlagosan 4 orvosból 1 és 20 betegápolóból 1 képzettségét Afrikában szerezte és OECD-országokban dolgozik. Ez részben azért van, mert mi mint ország megszerezzük őket, és részben nem kormányzati szervezeteink is használják őket és az érintett országokból toborozzák őket, többet fizetnek, mint amennyit saját országukban fizetnének nekik. Ezért nem mennek vissza oda dolgozni.
Mindezek fontos dolgok, biztos asszony. Meg kell néznünk az egészségügyi szakemberek biztonságát. A tűszúrásos sérüléseket és a kórházban szerzett fertőzéseket, valamint a személyzetet ért támadásokat fel kell vennünk a napirendünkre. Szülésznőkkel folytatott közelmúltbeli beszélgetésből ismerjük a szakmai felelősségbiztosítás megszerzésével összefüggő nehézségeket. Ez az a néhány kérdés, amely reményeim szerint e nagy örömmel látott zöld könyvre vonatkozó vitáink előterében fog állni."@hu11
".
Signora Presidente, ringrazio la signora commissario sia per aver rinunciato alla sua serata per venire qui a parlare davanti a quest’Aula piena, che per averci trasmesso questo messaggio. Quello in discussione è un Libro verde molto importante, che dovrebbe dare inizio a un grande dibattito in questo Parlamento e fuori da esso.
Nel suo intervento, la signora commissario ha posto un paio di interrogativi, tra cui quello sui motivi per cui manca nuovo personale medico e infermieristico. Se posso dirlo, ritengo che questo sia solo metà del problema. L’altra metà è il motivo per cui molti lasciano. La chiave sta nel trovare dei modi per reclutare e trattenere i professionisti del settore. Questo vale in particolare per il personale infermieristico, ma anche per quello medico o di altra specializzazione. Dobbiamo esaminare le strutture di carriera che offriamo. Dobbiamo renderci conto di come la promozione sia considerata una potenzialità. Dobbiamo abbattere alcune delle barriere che esistono all’interno e tra le professioni. Dobbiamo fare in modo che l’ambiente lavorativo sia gradevole. Sarà difficile, ma può anche essere comodo. Dobbiamo assicurarci la disponibilità in Europa di strutture per la ricerca, in modo da non perdere le persone che vanno all’estero. E forse, cosa ancora più importante, dobbiamo ascoltare la voce dei professionisti stessi. Troppo spesso – l’ho imparato quando ero nel governo e ancora di più come commissario – ci limitiamo a interpellare i vertici del sistema e non scendiamo nelle corsie d’ospedale, per ascoltare la voce degli infermieri e dei medici che lavorano sul campo. Se lo facessimo in misura maggiore, forse allora potremmo sviluppare politiche più funzionali.
Io naturalmente desidero fare riferimento, come ha fatto anche la signora commissario, alla mia relazione, che contiene le considerazioni del Parlamento sulla sanità transfrontaliera. Sin dall’inizio abbiamo detto che la cosa importante sono le due misure che non procedono di pari passo. Una di queste, naturalmente, è la sicurezza dei pazienti. E in effetti abbiamo una misura che è progredita rapidamente nella corsia veloce. L’altra, relativa ai professionisti della sanità, è rimasta un po’ indietro. C’è l’esigenza che gli operatori sanitari forniscano quel servizio, quel sostegno, alla sanità transfrontaliera, in modo da consentire ai pazienti di spostarsi con sicurezza e fiducia. Da questo punto di vista, qui a Strasburgo, noi pensiamo agli esempi di Strasburgo, Liegi, Lussemburgo, dove il progetto della rete di riferimento può avere grande valore dal punto di vista sia dei pazienti che della formazione e della ricerca.
La signora commissario ha parlato della mobilità dei professionisti della sanità, e noi dobbiamo trovare il modo di renderla una realtà senza creare rischi per la salute dei pazienti. A tal fine, è sicuramente necessario verificare le conoscenze linguistiche, il che non è un ostacolo ma una necessaria misura di tutela dei pazienti. Il commissario ha parlato di riconoscimento delle qualifiche. Chiaramente questo è importante, che ci si faccia curare a domicilio da un medico condotto oppure che ci si rechi in un altro paese per rivolgersi a un medico locale. Ci sono alcune professioni, come il chiropratico, che sono riconosciute in alcuni paesi ma non in altri. Dobbiamo trovare il modo di porre queste professioni paramediche al centro della nostra programmazione.
Naturalmente, dobbiamo anche garantire la sicurezza dei pazienti con eventuali misure disciplinari o di radiazione dei negligenti, siano essi medici, infermieri o altri operatori sanitari. Nella mia relazione chiedo che la Commissione preveda tale possibilità, che merita un esame più approfondito.
Giustamente la signora commissario ha parlato della fuga dei cervelli. E’ tragico che non abbiamo sufficienti operatori sanitari e che siamo costretti a prenderli dai paesi che meno di tutti possono permetter si di rinunciarvi. Basta guardare le statistiche per constatare che in media un medico su quattro e un infermiere su venti sono stati formati in Africa e oggi lavorano in un paese OCSE. In parte questo è dovuto al fatto che i nostri paesi li sottraggono alla loro patria, e in parte alle nostre organizzazioni non governative che li utilizzano e li reclutano nei paesi in questione pagandoli più di quanto riceverebbero nel loro paese. Ecco perché non tornano più a lavorare nel paese di provenienza.
Sono tutti aspetti importanti, signora Commissario. Noi dobbiamo occuparci della sicurezza degli operatori della sanità. Dobbiamo mettere al nostro ordine del giorno le ferite da ago e le infezioni contratte in ospedale, come anche le aggressioni che il personale subisce. Da recenti contatti con degli ostetrici sappiamo quanto sia difficile ottenere un’assicurazione di responsabilità professionale. Questi sono alcuni dei problemi che spero saranno affrontati con risolutezza nella nostra discussione su questo Libro verde, che accogliamo con favore."@it12
"Ponia pirmininke, norėčiau padėkoti Komisijos narei ne tik už tai, kad ji paaukojo šį vakarą ir atvyko į šį gausiai atstovaujamą Europos Parlamento posėdį, bet ir už jos suteiktą informaciją. Ši žalioji knyga yra labai reikšminga ir leis pradėti vieną svarbiausių diskusijų Europos Parlamente ir už jo ribų.
Ką tik pasakytoje kalboje Komisijos narė palietė vieną ar du svarbius klausimus, tarp jų klausimą, kodėl nerengiama daugiau medicinos slaugytojų ir gydytojų. Jei galiu taip pasakyti, manau, kad tai yra tik klausimo dalis. Kita dalis – kodėl tiek daug jų išvyksta. Svarbiausia rasti būdus, kaip parengti ir išlaikyti sveikatos darbuotojus. Tai ypač teisinga medicinos slaugytojams, tačiau tinka ir gydytojams, ir kitiems terapijos darbuotojams, kt. Manau, kad pirmiausia būtina atkreipti dėmesį į kiekvienos specialybės karjeros struktūrą. Matome, kokį potencialą turi skatinimas daryti karjerą. Būtina pašalinti kliūtis tarp tam tikrų specialybių ir jų viduje. Mes privalome užtikrinti malonią darbo aplinką. Šis darbas gali būti sunkus, tačiau darbo sąlygos turi būti patogios. Mes turime pasirūpinti tuo, kad mokslo tyrimų Europoje laimėjimai būtų prieinami, ir žmonės neišvyktų į užsienį. Turėtume išklausyti darbuotojų, pasiekusių didžiausių šios profesijos aukštumų. Pernelyg dažnai – tai žinau, nes buvau vyriausybės narys, ir jūs, kaip ir Komisijos narė, tai taip pat žinote – mes išklausome vadovus, tačiau neišklausome tų, kurie dirba su ligoniais, t. y. vietose dirbančių medicinos darbuotojų ir gydytojų. Jei mes dažniau tai darytume, mūsų politikos priemonės nuo to tik pagerėtų.
Žinoma, aš norėčiau remtis – kaip rėmėsi Komisijos narė – savo pranešimu dėl pacientų teisių į sveikatos priežiūros paslaugas kitose valstybėse narėse įgyvendinimo. Mes jau iš pradžių teigėme, kad čia svarbūs du aspektai. Vienas iš jų, žinoma, yra pacientų saugumas. Kito aspekto įgyvendinimas šiek tiek atsilieka. Jis liečia sveikatos darbuotojus. Sveikatos darbuotojai turėtų teikti sveikatos paslaugas kitose valstybėse narėse, užtikrinant saugesnį pacientų judėjimą ir didesnį pasitikėjimą. Iš tikrųjų, Strasbūre, Lježe ir Liuksemburge pavyzdinių centrų tinklų sąvoka gali būti itin naudinga ne tik pacientams, bet ir mokslo tyrimų, ir specialistų rengimo požiūriu.
Komisijos narė kalbėjo apie sveikatos darbuotojų judėjimą, ir tai turi būti įgyvendinta taip, kad nekiltų pavojaus pacientų saugumui. Manau, kad tai turėtų apimti ir kalbos testus, kurie turėtų būti ne kliūtis, o pacientų apsaugos priemonė. Ji minėjo kvalifikacijų pripažinimą. Tai yra labai svarbu, nepaisant to, ar jūs gydotės pas vietinį gydytoją, ar vykstate į užsienį. Kai kurių specialybių atstovai – pvz., chiropraktikai vienose valstybėse laikomi sveikatos apsaugos darbuotojais, o kitose – ne. Mes turėtume įtraukti šias antraeiles sveikatos priežiūros specialybes į savo planus.
Taip pat, be abejonės, mes turėtume užtikrinti pacientų saugumą atsižvelgiant į gydytojų, slaugytojų ir kitų sveikatos darbuotojų, kurie turėjo drausminių nuobaudų ar buvo nušalinti nuo darbo, prasižengimus – ir savo pranešime aš taip pat raginu Komisiją tai padaryti. Manau, kad šis klausimas reikalauja daugiau dėmesio.
Komisija teisingai nurodo specialistų išvykimo – protų nutekėjimo – problemą. Tragiška, kad mes negalime parengti daugiau sveikatos darbuotojų, tačiau blogai ir tai, kad mes atimame juos iš kitų šalių, kurios šios prabangos negali sau leisti. Jeigu jūs pažvelgsite į skaičius, vidutiniškai vienas iš keturių gydytojų ir vienas iš dvidešimt slaugytojų yra gavę išsilavinimą Afrikoje ir dirba EBPO šalyse. Mes patys skatiname šį procesą, mūsų NVO samdo šiuos specialistus ir juos įdarbina ir moka jiems daugiau, negu jiems būtų mokama jų šalyse. Todėl šie darbuotojai negrįžta atgal.
Visi šie dalykai, Komisijos nare, yra labai svarbūs. Mes turime užtikrinti sveikatos darbuotojų apsaugą. Mes turime įtraukti į savo darbotvarkę klausimus dėl ligonių sužalojimo ar infekcijų medicinos įstaigose, taip pat užtikrinti didesnį sveikatos darbuotojų saugumą. Akušerės pastaruoju metu skundžiasi dėl to, kad sunku gauti profesinį civilinės atsakomybės draudimą. Tai tik kai kurie klausimai, kuriuos, aš manau, būtina svarstyti diskusijoje dėl ilgai lauktos žaliosios knygos."@lt14
"Priekšsēdētājas kundze, es vēlos pateikties komisārei gan par sava vakara veltīšanu tam, lai pievienotos mums šajā pārpildītajā Parlamentā, bet arī par vēsti, ko viņa ir mums atnesusi. Šī ir svarīga Zaļā grāmata, un tai vajadzētu aizsākt plašu diskusiju šajā Parlamentā un ārpus tā.
Nupat iesniedzot Zaļo grāmatu, komisāre uzdeva vienu vai divus jautājumus, ieskaitot jautājumu, kādēļ nozares personālā neienāk vairāk ārstu un māsiņu. Ja es drīkstu tā teikt, es domāju, ka šī ir daļa jautājuma. Otra daļa ir, kādēļ tik daudzi atstāj darbu. Šī jautājuma būtību varēs atrisināt, atrodot veidus kā pieņemt un paturēt darbā veselības aprūpes speciālistus. Iespējams, tas īpaši attiecas uz māsiņām, taču arī uz ārstiem un citiem terapeitiem u.t.t. Es domāju, ka mums ir jāaplūko mūsu piedāvātās karjeras iespējas. Mums ir jāapskata tas, kā paaugstinājumu darbā uzskata par potenciālu. Mums ir jānoņem pāris šķēršļi, kas pastāv profesijās un starp tām. Mums ir jānodrošina, lai būtu patīkama darba vide. Tas būs sarežģīti, taču darba vide var arī radīt komforta sajūtu. Mums ir jānodrošina, lai Eiropā būtu iespējas pētniecības darbam, lai mēs nezaudētu cilvēkus ārvalstīs. Taču galvenokārt mums ir jāklausās praktizējošo speciālistu viedoklī. Pārāk bieži - es to zinu no darba valdībā, un pazīstot jūs kā komisāri – mēs ieklausāmies vadošajos cilvēkos un mēs neejam pie slimnieku gultām un neuzklausām māsiņas un ārstus, kas tiešām strādā nozares kodolā. Ja mēs biežāk rīkotos šādi, tad, iespējams, mēs izstrādātu veiksmīgāku politiku.
Es, protams, vēlos izdarīt atsauci – līdzīgi kā to darīja komisāre – uz savu ziņojumu Parlamenta analīze par pārrobežu veselības jomu. Mēs teicām jau no paša sākuma, ka tajā būtiski bija divi pasākumi, kas nenāca vienlaikus. Viens no tiem, protams, bija saistīts ar pacientu drošību, un mums ir pasākums, kas ir izstrādāts ātri un ir mums pievienojies. Savukārt šis mazliet atpaliek. Tas ir saistīts ar veselības jomas speciālistiem. Mums ir nepieciešami veselības jomas speciālisti, kas piedāvā šo pakalpojumu, šo rezerves variantu - pārrobežu veselības jomā, kas ļautu pacientiem pārvietoties droši un ar pārliecību. Patiesi, stāvot šeit Strasbūrā, mēs domājam par Strasbūras, Lježas un Luksemburgas piemēriem, kur uzziņu tīkla princips var lieti noderēt gan attiecībā uz pacientiem, gan uz apmācību un pētniecisko darbu.
Komisāre runāja par veselības jomas speciālistu pārvietošanos, un mums ir jāaplūko veidi, kā to īstenot, neapdraudot pacientu drošību. Es domāju, ka šis jautājums ietver valodas zināšanu pārbaudes, kas nav šķērslis, bet kam ir jābūt pacientus aizsargājošam pasākumam. Komisāre runāja par kvalifikāciju atzīšanu. Ir skaidrs, ka tas ir svarīgi, vai jūs mājās ārstē ārsts no citas valsts vai jūs dodaties uz ārzemēm, lai tur satiku vietējo ārstu. Ir dažas profesijas - un hiropraktiķis ir viena tām - kas ir atzītas vienā valstī un citā nav. Mums ir jāaplūko vedi, kā iekļaut šīs blakus profesiju speciālistus plānošanas centrā.
Mums, protams, ir jānodrošina pacientu drošība attiecībā uz ārstiem, kuri disciplināri sodīti vai izslēgti no reģistra – ārsti, māsiņas un jebkurš veselības jomas speciālists –, un savā ziņojumā es aicinu Komisiju ieviest šo principu. Es domāju, ka šo jautājumu mums ir jāizskata ciešāk.
Komisāre pareizi pieminēja speciālistu aizplūšanas problēmu. Ir traģiski, ka mēs nenodrošinām pietiekami daudz veselības jomas speciālistus, bet ejam un ņemam viņus no valstīm, kuras to var atļauties vismazāk. Pavērojot skaitļus, mēs redzam, ka vidēji viens no četriem ārstiem un viena no 20 māsiņām ir mācījusies Āfrikā un strādā Ekonomiskās sadarbības un attīstības organizācijas (ESAO) valstīs. Daļēji tas ir tādēļ, ka mēs kā valstis viņus “čiepjam”, un daļēji tās ir mūsu NVO, kas viņus nodarbina un piesaista attiecīgajā valstī, maksājot viņiem vairāk nekā viņi varētu saņemt savās valstīs. Tādēļ viņi nedodas atpakaļ strādāt tur.
Visi šie aspekti ir svarīgi, komisāre. Mums ir jāapskata veselības jomas speciālistu drošība. Mūsu darba kārtībā ir jāiekļauj injekciju savainojumi un slimnīcā iegūtas infekcijas, kā arī uzbrukumi personālam. Nesen runājot ar vecmātēm, uzzinājām par grūtībām profesionālās atlīdzības apdrošināšanas saņemšanā Šie ir daži no jautājumiem, kas, es ceru, būs mūsu diskusiju galvgalī par šo ļoti vērtīgo Zaļo grāmatu."@lv13
"Madam President, I would like to thank the Commissioner, both for giving up her evening to come and join us in this packed House, but also for bringing the message that she has brought. It is an important Green Paper and it should start a major discussion within this Parliament and beyond.
She raised one or two questions during her submission just now, including her question about why more nurses and doctors are not coming forward. If I may say so, I think that is half the question. The other half is why so many are leaving. The key to this will be to find ways of recruiting and retaining health-care professionals. That goes particularly, perhaps, for nurses, but also for doctors and for other therapists and so on. I think we have to look at the career structures that we provide. We have to see how promotion is seen as a potential. We have to cut down some of the barriers within and between the professions. We have to ensure that the work environment is pleasant. It is going to be tough but it can be comfortable as well. We have to make sure that research facilities are available in Europe so we do not lose people abroad. Perhaps, above all, we have to listen to the sharp-end professionals. Too often – I know from when I have been in government and you know as a Commissioner – we listen to the top people and we do not go down to the beds and listen to the nurses and the doctors who are actually dealing on the ground. If we did more of that, then perhaps we would get more of our policy right.
I of course want to refer – as the Commissioner has referred – to my report, the Parliament’s consideration of cross-border health. We said right from the beginning that important with that were the two measures that were not coming at the same time. One of them, of course, was patient safety and we do have a measure that has sped its way on the fast track to join us. This one is somewhat behind. It concerns the health professionals. We do need to have the health professionals providing that service – that back-up – to cross-border health to enable patients to move safely and with confidence. Indeed, standing here in Strasbourg, we think of the Strasbourg, Liège, Luxembourg example of where the reference network concept may be of great value in terms both of patients and training and research.
The Commissioner has referred to the movement of health professionals, and we need to look at ways of making that a reality without endangering patient safety. I think that certainly includes the issue of language tests, which are not an obstacle but must be a protective measure for patients. She has referred to the recognition of qualifications. That clearly is important, whether you are treated at home by an incoming doctor, or you are going abroad to meet a local doctor there. There are some professions – and chiropractic is one – where you have recognition in some countries and not in others. We need to look at ways of bringing those ancillary health professionals into the centre of our planning.
We also, of course, need to be sure we have patient safety in terms of doctors who are disciplined or struck off – doctors, nurses, any health professionals – and in my report I call for this to be facilitated by the Commission. I think that is something we need to look at more.
The Commissioner rightly referred to the brain drain. It is tragic that we are not providing enough health professionals but go and grab them from the countries that can least afford it. If you look at the figures, we see, on average, 1 in 4 doctors and 1 nurse in 20 has trained in Africa and is working in OECD countries. It is partly that we as countries pinch them and it is partly our NGOs who also use them and recruit them in the country concerned, pay them more than they would be paid in their own services. Therefore they do not go back to work there.
All those things are important, Commissioner. We need to look at the safety of health professionals. We need to put needle-stick injuries and hospital acquired infections on our agenda, as well as assaults on staff. We know from talking to midwives recently about the difficulty of getting professional indemnity insurance. Those are some of the issues that I hope will be to the forefront in our discussions on this very welcome Green Paper."@mt15
"Mevrouw de Voorzitter, ik wil de commissaris graag bedanken voor het feit dat ze haar avond heeft opgeofferd om zich hier bij ons in dit tot de nok gevulde Parlement te voegen. Ik dank haar ook voor de boodschap die ze heeft meegebracht. Dit is een belangrijk Groenboek en het zou de aanzet moeten zijn voor een uitgebreide discussie, in dit Parlement en daarbuiten.
Ze heeft in haar interventie één of twee vragen aangeroerd, waaronder de vraag waarom er zo weinig verpleegsters en verplegers bijkomen. Ik zou willen zeggen dat dit maar de helft van de vraag is. De andere helft van de vraag luidt waarom er zo veel verpleegsters en verplegers het beroep opgeven. Het gaat er dus niet alleen om gezondheidswerkers aan te trekken – we moeten ze ook voor het vak zien te behouden. Dat geldt in de eerste plaats voor verpleegsters en verplegers, maar ook voor artsen en andere therapeuten. Ik geloof dat we eens moeten kijken naar de carrièrestructuur die we aanbieden. We moeten onderzoeken of promotie wordt gezien als een mogelijkheid om verder te komen. We moeten ook een aantal barrières binnen en tussen de verschillende beroepen wegnemen. En we moeten de werkomgeving prettiger maken. Het is een zwaar beroep, maar het kan ook aangename kanten hebben. We moeten ervoor zorgen dat er in Europa onderzoeksfaciliteiten zijn, om te verhinderen dat mensen buiten Europa hun heil zoeken. Het belangrijkst van alles is misschien wel dat we naar de gezondheidswerkers zelf luisteren. Het gebeurt veel te vaak – ik weet dat uit mijn ervaring in de regering, en u als commissaris weet dat ook – dat we alleen maar luisteren naar de mensen aan de top, en verzuimen langs de bedden te lopen om te zien wat de artsen en verpleegsters en verplegers die daar aan het werk zijn, te zeggen hebben. Als we dat eens wat vaker deden, zou ons beleid misschien wat vaker doel treffen.
Ik verwijs natuurlijk – zoals de commissaris al heeft aangegeven – naar mijn verslag, ofwel de ideeën van dit Parlement aangaande grensoverschrijdende gezondheidszorg. We hebben van meet af aan gezegd dat er aan twee zaken aandacht moest worden besteed, het liefst op hetzelfde moment. Om te beginnen natuurlijk de veiligheid. We geloven dat de achterstand op dit punt nu wordt ingehaald. Ook op het tweede punt – de gezondheidswerkers zelf – is er sprake van een achterstand. We hebben behoefte aan gezondheidswerkers om de nodige ondersteuning te bieden en het zo mogelijk te maken dat patiënten in het volste vertrouwen kunnen reizen. We zijn hier in Straatsburg, en we zien de driehoek Straatsburg, Luik, Luxemburg als een voorbeeld voor een netwerk dat van groot nut kan blijken te zijn – niet alleen voor patiënten, maar ook als het gaat om training en onderzoek.
De commissaris heeft ook gesproken over de mobiliteit van gezondheidswerkers. We moeten onderzoeken hoe we dat idee concrete invulling kunnen geven zonder de veiligheid van patiënten in gevaar te brengen. Ik geloof dat er dan zeker aan taaltests moet worden gedacht – niet om een obstakel in het leven te roepen, maar als beschermende maatregel ten behoeve van de patiënten. De commissaris heeft het gehad over de erkenning van kwalificaties. Dat is van belang – niet alleen wanneer je in eigen land door een dokter uit het buitenland wordt behandeld, maar ook als je naar het buitenland gaat om daar door een plaatselijke arts behandeld te worden. Er zijn beroepen – waaronder bijvoorbeeld dat van chiropractor – die in sommige landen wel erkend zijn en in andere niet. We moeten manieren vinden om een plaats in te ruimen voor dit soort ondersteunende gezondheidswerkers.
Verder moeten we patiënten beschermen tegen artsen, verpleegsters en verplegers of andere gezondheidswerkers, die geroyeerd zijn of tegen wie disciplinaire maatregelen zijn getroffen. In mijn verslag dring ik er bij de Commissie op aan dat dit gemakkelijker moet worden. Ik geloof dat we aan dit punt wat meer aandacht moeten besteden.
De commissaris heeft terecht gesproken van een braindrain. Het is beslist treurig dat we niet voldoende gezondheidswerkers voortbrengen en ze wegpikken uit landen die ze het hardst nodig hebben. Als je de cijfers bekijkt, dan zie je dat één op de vier artsen en één op de twintig verpleegsters in Afrika is opgeleid en werkzaam is in een OESO-land. Wij trekken deze mensen aan of ze worden door onze ngo's in hun eigen land gerekruteerd. Ze krijgen zo meer betaald dan wanneer ze bij hun eigen gezondheidsdiensten zouden werken. Daarom gaan ze niet terug naar die landen om daar aan het werk te gaan.
Dat zijn allemaal belangrijke zaken, mevrouw de commissaris. We moeten aandacht besteden aan de veiligheid van onze gezondheidswerkers. We moeten het hebben over ongelukken met naalden, in ziekenhuizen opgelopen infecties en agressie jegens personeel. Uit gesprekken met vroedvrouwen is onlangs gebleken hoe moeilijk het is voor deze groep om een verzekering te krijgen tegen beroepsaansprakelijkheid. Ziehier een aantal onderwerpen dat, naar ik hoop, een prominente plaats zal innemen bij de discussies over dit – uiterst welkome – Groenboek."@nl3
"Pani przewodnicząca! Chcę podziękować pani komisarz nie tylko za to, że poświęciła dzisiejszy wieczór, by uczestniczyć w obradach Izby, ale także za przekazane nam przesłanie. To bardzo ważna zielona księga, która powinna zapoczątkować obszerną dyskusję nie tylko w obrębie Parlamentu, ale także poza jego murami.
Pani komisarz w toku swej wypowiedzi podniosła kilka spraw, w tym także pytanie, dlaczego nie przybywa nam pielęgniarek i lekarzy. Sądzę, – jeżeli wolno mi tak to ująć, – że to dopiero połowa pytania. Druga połowa brzmi: dlaczego tak wiele pielęgniarek i lekarzy odchodzi z zawodu? Rozwiązaniem byłoby znalezienie skutecznych sposobów, które pozwolą rekrutować nowych i zarazem zatrzymać obecnych pracowników służby zdrowia. Mam tu na myśli zwłaszcza pielęgniarki, ale także lekarzy i innych terapeutów. Uważam, że musimy się bliżej przyjrzeć strukturom rozwoju zawodowego, które oferujemy. Musimy sprawdzić, jak oceniane są możliwości awansu. Musimy ograniczyć niektóre z barier w obrębie zawodów oraz między zawodami. Musimy zapewnić przyjazne środowisko pracy. To nie będzie łatwe, lecz może się przyczynić do poprawy komfortu pracy. Musimy także zapewnić ośrodki badawcze na terenie Europy, aby nie tracić pracowników decydujących się na wyjazd za granicę. Lecz przede wszystkich powinniśmy poznać poglądy szeregowych pracowników. Ponieważ zbyt często, – o czym wiem jeszcze z czasów, gdy sam byłem członkiem rządu, i o czym także wie pani komisarz – zasięgamy jedynie opinii na najwyższych szczeblach, nie schodząc do łóżek pacjentów i nie pytając o zdanie pielęgniarek i lekarzy pracujących u samych podstaw. Gdybyśmy tak częściej czynili, być może nasza polityka działań byłaby trafniejsza
Chcę oczywiście w tym miejscu nawiązać – podobnie jak uczyniła to pani komisarz – do mojego sprawozdania czyli rozważań Parlamentu na temat transgranicznej opieki zdrowotnej. Od samego początku nie bez racji podkreślaliśmy znaczenie dwóch środków, których niestety nie uruchomiono jednocześnie. Jedną z rzeczonych spraw było oczywiście bezpieczeństwo pacjentów i tu dysponujemy środkiem, który przygotowano w przyśpieszonym trybie. Natomiast druga sprawa nieco się przeciąga. Dotyczy ona pracowników służby zdrowia. Konieczne jest, by pracownicy służby zdrowia świadczyli usługi będące swego rodzaju wsparciem dla transgranicznej opieki zdrowotnej, umożliwiając pacjentom bezpieczne i wolne od obaw podróżowanie. To właśnie tu, w Strasburgu, przywołujemy na myśl przykłady Strasburga, Liège czy Luksemburga, gdzie idea sieci referencyjnej może okazać się bezcenna zarówno dla pacjentów, jak i w kontekście prowadzenia badań naukowych i szkoleń.
Pani komisarz wspomniała o przepływie pracowników służby zdrowia, i my musimy znaleźć takie rozwiązania, które ten przepływ umożliwią bez narażania na szwank bezpieczeństwa pacjentów. Uważam, że dotyczy to także testów językowych, które wprawdzie nie są przeszkodą, niemniej muszą stanowić środek ochrony pacjentów. Pani komisarz poruszyła też kwestię uznawania kwalifikacji. To oczywiście ważne, czy ktoś się leczy w kraju u świeżo upieczonego specjalisty, czy też woli się leczyć za granicą. Są bowiem zawody, jak na przykład kręgarstwo, które w jednych krajach są uznawane, a w innych nie. Musimy znaleźć sposób, który pozwoli nam uwzględnić w naszym procesie planowania takich właśnie pomocniczych pracowników służby zdrowia.
Musimy też zagwarantować bezpieczeństwo pacjentów poprzez udostępnianie informacji o lekarzach, których ukarano dyscyplinarnie lub pozbawiono uprawnień – dotyczy to lekarzy, pielęgniarek i pracowników służby zdrowia –, dlatego w moim sprawozdaniu zwracam się do Komisji o podjęcie działań, które to umożliwią. Uważam, że jest to problem, któremu należy poświęcić więcej uwagi.
Pani komisarz słusznie wspomniała o drenażu mózgów. To doprawdy tragiczne, że nie zapewniając wystarczającej liczby pracowników służby zdrowia, sprowadzamy ich zarazem z krajów, które najmniej mogą sobie na to pozwolić. Jeżeli przyjrzeć się statystykom, to łatwo zauważyć, że średnio co czwarty lekarz i co dwudziesta pielęgniarka zostali wykształceni w Afryce, zaś obecnie pracują w krajach OECD. To po części zasługa naszych krajów, które ich do siebie sprowadzają, po części jednak też naszych organizacji pozarządowych, które zatrudniają ich i rekrutują w danym kraju, oferując wyższe pensje niż tradycyjnie obowiązujące w ich ojczystych krajach. I dlatego wspomniani lekarze i pielęgniarki nie powracają tam do pracy.
Pani komisarz! Wszystkie te sprawy są ważne. Musimy zająć się bezpieczeństwem naszych pracowników. Musimy uwzględnić w naszym programie skaleczenia igłami do zastrzyków i zakażenia nabyte w szpitalach, jak również napaści na personel. Z naszych niedawnych rozmów z położnymi wiemy, jak trudno jest uzyskać ubezpieczenie z tytułu prowadzenia działalności zawodowej. To jedne z tych spraw, które – mam nadzieję – stanowić będą kluczowy przedmiot naszych dyskusji poświęconych tej jakże potrzebnej zielonej księdze."@pl16
"Senhora Presidente, gostaria de agradecer à Senhora Comissária, não só por abdicar da sua noite para vir juntar-se a nós nesta numerosa Assembleia, mas também pela mensagem que transmitiu. Trata-se de um Livro Verde importante que deverá dar início a um debate de relevo dentro deste Parlamento e fora dele.
A Senhora Comissária suscitou uma ou duas questões durante a apresentação que acabou de fazer, incluindo uma relativa aos motivos por que não há mais enfermeiros e médicos. Se me permitem, creio que isso representa metade do problema. A outra metade prende-se com o motivo por que são tantos os que abandonam esta profissão. A chave para o problema passará por encontrar formas de recrutar e manter os profissionais de saúde. Isso é particularmente verdade para os enfermeiros, mas também aos médicos, bem como outros terapeutas e por aí adiante. Creio que temos de analisar as estruturas de carreira que oferecemos e a forma como são vistas as perspectivas de promoção. Temos de reduzir algumas das barreiras dentro das profissões e entre elas. Cabe-nos assegurar que o ambiente de trabalho seja agradável. É duro, mas pode também ser confortável. Cumpre-nos garantir a existência de estruturas de investigação na Europa para as pessoas não optarem por ir para o estrangeiro. Provavelmente, e sobretudo, teremos de ouvir os profissionais mais atingidos pelos problemas. Com demasiada frequência – sei disso pela experiência adquirida na governação, e a Senhora sabe-o como Comissária – ouvimos as pessoas que estão no topo e não vamos até aos hospitais, aos quartos dos doentes, ouvir as enfermeiras e os médicos que, de facto exercem, a sua actividade no terreno. Se o fizéssemos mais vezes, talvez as nossas políticas fossem mais correctas.
Gostaria de referir, claro – tal como a Senhora Comissária o fez –, o meu relatório, as considerações do Parlamento sobre os cuidados de saúde transfronteiriços. Dissemos, desde o princípio, que igualmente importantes eram as duas medidas que não surgiriam ao mesmo tempo. Uma delas, evidentemente, prendia-se com a segurança dos pacientes, e temos efectivamente uma medida que acelerou todo o processo. Esta outra ficou de algum modo para trás: diz respeito aos profissionais de saúde. Precisamos efectivamente de ter profissionais de saúde que prestem esse serviço – esse apoio – aos cuidados de saúde transfronteiriços de modo a permitir que os doentes se desloquem com confiança e em segurança. Na realidade, estando aqui em Estrasburgo, pensamos no exemplo de Estrasburgo, Liège, Luxemburgo, em que o conceito de rede de referência poderá ser de grande valor tanto ao nível do doente como da formação e investigação.
A Senhora Comissária referiu a mobilidade dos profissionais de saúde, e a verdade é que temos de encontrar formas de a tornar uma realidade sem pôr em perigo a saúde dos doentes. Creio que a questão inclui seguramente os testes relacionados com a língua, que não constituem um obstáculo mas devem ser necessariamente uma medida protectora a favor dos doentes. A Senhora Comissária mencionou a questão do reconhecimento das qualificações. Essa é claramente uma questão importante, quer sejamos tratados no nosso país por um médico que venha de fora, quer nos desloquemos ao estrangeiro para consultar um médico local. Existem algumas profissões – e a quiroprática é uma delas – onde há reconhecimento nalguns países e noutros não. Precisamos de encontrar formas de trazer esses profissionais de saúde complementares para o centro do nosso plano.
Precisamos também, claro está, de ter garantias relativamente à segurança dos doentes, considerando a existência de médicos que foram irradiados do registo de um Estado-Membro da UE ou que são objecto de processos disciplinares – médicos, enfermeiros e quaisquer profissionais de saúde – e no meu relatório faço um apelo para que esta questão seja facilitada pela Comissão. Creio que se trata de um assunto que merece maior atenção da nossa parte.
A Senhora Comissária aludiu, e muito bem, à fuga de cérebros. É trágico que não produzamos profissionais de saúde suficientes e que os vamos buscar aos países que mais precisam. Se atentarmos nos números, podemos ver que, em média, 1 em 4 médicos e 1 enfermeiro em 20 receberam formação em África e trabalham em países da OCDE. O fenómeno fica em parte, a nós, enquanto países, que os vamos buscar e, em parte, às nossas ONG, que também a eles recorrem e os recrutam no país em causa, pagando-lhes mais do que receberiam no seu país de origem. Por conseguinte, estes profissionais não regressam para trabalhar nos países de origem.
Todos estes elementos importantes, Senhora Comissária. Há que atender à segurança dos profissionais de saúde. Precisamos de incluir na nossa agenda os ferimentos com seringas e as infecções adquiridas em meio hospitalar, bem como os ataques ao pessoal. Sabemos, com base em recentes conversas com parteiras, da dificuldade em obter seguro de responsabilidade profissional. Estas são algumas das questões que espero ver na linha da frente dos nossos debates sobre este Livro Verde extremamente louvável."@pt17
"Doamnă preşedintă, aş dori să-i mulţumesc doamnei comisar, atât pentru că a preferat să ni se alăture în seara aceasta într-o sală ocupată la capacitate, cât şi pentru că a adus şi a transmis un mesaj important. Este o carte verde importantă şi ar trebui să antreneze o dezbatere majoră în acest Parlament şi în afara acestuia.
Doamna comisar a semnalat una sau două probleme în alocuţiunea prezentată, mai ales cea legată de motivul pentru care nu îşi oferă serviciile mai mulţi asistenţi medicali şi medici. Dacă îmi permiteţi, aceasta e doar o jumătate a întrebării. Cealaltă jumătate este de ce atât de mulţi se retrag din acest domeniu. Cheia problemei va fi găsirea unor modalităţi de recrutare şi de reţinere a lucrătorilor din domeniul sănătăţii. Acest lucru este valabil, probabil, mai ales pentru asistenţi, dar şi pentru medici şi alţi terapeuţi. Cred că este necesar să examinăm structurile carierelor pe care le furnizăm. Trebuie să observăm în ce măsură promovarea este percepută ca un potenţial. Trebuie să eliminăm barierele din cadrul şi dintre profesii. Trebuie să asigurăm că mediul de lucru este plăcut. Demersul va fi dificil, dar poate fi şi liniştitor. Trebuie să ne asigurăm că există centre de cercetare în Europa, pentru a nu pierde oameni în străinătate. Probabil, înainte de toate, este necesar să ascultăm părerile lucrătorilor care întâmpină cele mai mari dificultăţi. Prea frecvent – cunosc acest lucru de când am fost membru al guvernului şi comisar – ascultăm persoanele aflate în poziţii de conducere şi nu coborâm la sursă pentru a asculta asistenţii şi medicii care se confruntă efectiv cu problemele specifice. Dacă am acţiona mai mult astfel, atunci poate am elabora politici mai adecvate.
Desigur, aş dori să mă refer - la fel cum a făcut-o şi doamna comisar - la raportul meu, examinarea de către Parlament a sănătăţii transfrontaliere. Am afirmat încă de la început că au fost importante cele două măsuri care nu au apărut în acelaşi timp. Una dintre acestea a fost siguranţa pacientului, pentru care avem o măsură care este supusă unei proceduri accelerate ca să ajungă la noi. Aceasta este oarecum întârziată. Se referă la lucrătorii din domeniul sănătăţii. Trebuie să-i determinăm pe lucrătorii din domeniul sănătăţii care furnizează serviciul respectiv - asistenţa respectivă - să ofere servicii de sănătate transfrontaliere pentru a le permite pacienţilor să circule în siguranţă şi cu încredere. Într-adevăr, stând aici în Strasbourg, ne gândim la Strasbourg, Liège, Luxemburg ca exemple de locuri în care conceptul de reţea de referinţă poate fi de mare valoare în ceea ce priveşte pacienţii, formarea profesională şi cercetarea.
Doamna comisar s-a referit la circulaţia lucrătorilor din domeniul sănătăţii, iar noi trebuie să căutăm modalităţi de a o concretiza, fără a pune în pericol siguranţa pacientului. Cred că aceasta presupune cu siguranţă problema testelor de limbă, care nu reprezintă un obstacol, dar trebuie să fie o măsură de protecţie pentru pacienţi. Doamna comisar s-a referit la recunoaşterea calificărilor. În mod clar, recunoaşterea calificărilor este importantă, fie că pacientul este tratat acasă de către un medic venit din altă ţară, fie că pacientul călătoreşte în altă ţară pentru a fi tratat de un medic din ţara respectivă. Există unele profesii - chiropractica fiind una dintre acestea - care sunt recunoscute doar în unele ţări. Trebuie să căutăm căi de a aduce aceşti lucrători secundari în centrul planurilor noastre.
De asemenea, trebuie să ne asigurăm că siguranţa pacientului nu este afectată, şi anume ca pacientul să fie ferit de medici care au primit măsuri disciplinare sau cărora li s-a ridicat dreptul de liberă practică - medici, asistenţi, orice lucrători în domeniul sănătăţii - iar în raportul meu solicit Comisiei să faciliteze acest lucru. Cred că acest lucru trebuie analizat mai mult.
Doamna comisar s-a referit pe bună dreptate la exodul de creiere. Este tragic că noi nu furnizăm un număr suficient de lucrători în domeniul sănătăţii, ci îi aducem din ţările care îşi permit cel mai puţin acest lucru. Dacă vom privi cifrele, vom observa că, în medie, 1 din 4 medici şi 1 din 20 de asistenţi s-au specializat în Africa şi lucrează în ţările OCDE. Această situaţie se datorează pe de o parte faptului că ţările noastre sunt zgârcite cu ei, iar, pe de altă parte, faptului că ONG-urile noastre, care îi folosesc şi îi recrutează în ţara în cauză, îi plătesc mai bine decât ar fi plătiţi în propriile lor ţări. Astfel, aceştia nu se mai întorc să lucreze în ţările lor.
Toate acestea sunt importante, doamnă comisar. Trebuie să avem în vedere siguranţa lucrătorilor din domeniul sănătăţii. Trebuie să integrăm leziunile accidentale cu ace şi infecţiile dobândite în spitale pe agenda noastră, precum şi agresiunile împotriva personalului. Din discuţiile purtate recent cu moaşele, am aflat despre dificultatea de a beneficia de asigurarea pentru răspundere profesională. Acestea sunt unele dintre problemele care sper că vor fi în prim planul discuţiilor privind această carte verde foarte binevenită."@ro18
"Vážená pani predsedajúca, chcel by som sa pani komisárke poďakovať za to, že obetovala večer, aby prišla sem k nám do tohto preplneného Parlamentu, ako aj za odkaz, ktorý nám odovzdala. Je to dôležitá zelená kniha, ktorá by mala v tomto Parlamente, ako aj mimo neho, podnietiť rozsiahlu diskusiu.
Počas svojho vystúpenia, ktoré sa práve skončilo, nastolila jednu či dve otázky vrátane otázky, prečo nie je viac nových lekárov a zdravotných sestier. Ak to môžem tak povedať, myslím, že je to len polovica otázky. Druhá polovica je, prečo ich toľko odchádza. Kľúčom k tomuto problému je nájdenie vhodných spôsobov náboru a udržania zdravotníckych pracovníkov. Hlavne sa to asi týka zdravotných sestier, ale aj lekárov a ostatných terapeutických pracovníkov. Podľa mňa musíme preskúmať existujúce kariérne štruktúry. Musíme sa pozrieť, ako sa vnímajú možnosti povýšenia. Musíme odstrániť niektoré bariéry v rámci profesií a medzi nimi. Musíme zaručiť príjemné pracovné prostredie. Bude to asi ťažké, ale mohlo by to ísť aj ľahko. Musíme sa postarať o to, aby bol v Európe dostatok výskumných zariadení, aby nám ľudia neodchádzali do zahraničia. Predovšetkým si asi musíme vypočuť rady naslovovzatých odborníkov. Príliš často – viem to zo svojho pôsobenia vo vláde a, ako viete, v Komisii – počúvame ľudí hore namiesto toho, aby sme išli priamo do nemocníc a vypočuli si zdravotné sestry a lekárov, ktorí pracujú priamo v teréne. Keby sme to robili častejšie, možno by sme robili viac dobrej politiky.
Chcem samozrejme spomenúť moju správu – ktorú spomenula aj pani komisárka – a síce posúdenie cezhraničnej zdravotnej starostlivosti Parlamentom. Hneď na začiatku sme povedali, že sú tu dôležité dve opatrenia, ktoré sa neprijmú naraz. Jedným z nich bola bezpečnosť pacientov a tu sme prijali opatrenie skutočne rýchlo. Druhé trochu zaostáva. Týka sa zdravotníckych pracovníkov. Skutočne potrebujeme zdravotníckych pracovníkov na poskytovanie tejto služby – tú rezervu – na poskytovanie cezhraničnej zdravotnej starostlivosti, aby sa mohli pacienti pohybovať bezpečne, aby vedeli, že bude o nich postarané. Tu, v Štrasburgu, nám napadnú Štrasburg, Liège, Luxemburg ako miesta, kde by koncepcia referenčnej siete mohla mať veľký význam z hľadiska pacientov aj z hľadiska odbornej prípravy a výskumu.
Komisia upozornila na pohyb zdravotníckych pracovníkov a my musíme nájsť spôsob, ako sa s touto realitou vyrovnať bez toho, aby bola ohrozená bezpečnosť pacientov. Myslím, že to určite zahŕňa otázku jazykových testov, ktoré netreba chápať ako prekážku, ale ako opatrenie na ochranu pacientov. Dotkla sa tiež vzájomného uznávania kvalifikácií. To je rozhodne dôležité, či už vás doma ošetruje lekár, ktorý prišiel zo zahraničia, alebo idete do zahraničia na vyšetrenie miestnym lekárom. Sú profesie – jednou z nich je chiropraxia – pri ktorých vám kvalifikáciu v niektorých krajinách uznajú a v niektorých nie. Potrebujeme nájsť spôsob, ako dostať týchto pomocných zdravotných pracovníkov do centra našich plánov.
Musíme, samozrejme, zaistiť bezpečnosť pacientov, teda musíme vedieť, ktorí lekári podliehajú disciplinárnemu konaniu a ktorí boli vylúčení z registra lekárov – lekári, sestry, akýkoľvek zdravotnícky pracovníci – a vo svojej správe Komisiu vyzývam, aby toto uľahčila. Myslím, že túto otázku by sme mali preskúmať hlbšie.
Pani komisárka správne poukázala na únik mozgov. Je tragédiou, že sme schopní poskytnúť dostatok zdravotníckych pracovníkov len tým spôsobom, že si ich vezmeme z krajín, ktoré si to najmenej môžu dovoliť. Ak sa pozrieme na čísla, zistíme, že v priemere 1 zo 4 lekárov a 1 z 20 sestier získali odborné vzdelanie v Afrike a teraz pracujú v krajinách OECD. Čiastočne je to kvôli tomu, že my ako krajiny ich iným krajinám kradneme, a čiastočne za to môžu naše mimovládne organizácie, ktoré využívajú ich služby a získavajú ich v príslušných krajinách, pričom im platia viac, než by zarobili vo svojej krajine. Preto sa tam za prácou nevrátia.
Všetko toto je dôležité, pani komisárka. Musíme sa zaoberať otázkou bezpečnosti zdravotníckych pracovníkov. Musíme sa venovať poraneniam injekčnou ihlou a infekciám získaným v nemocnici, ako aj útokom na personál. Z nedávnych rozhovorov s pôrodnými asistentkami vieme, aké ťažké je získať poistenie zodpovednosti za škodu spôsobenú pri výkone povolania. Toto sú niektoré s otázok, ktoré, dúfam, budú v popredí našich diskusií o tejto veľmi vítanej zelenej knihe."@sk19
"Gospa predsednica, zahvaliti bi se želel komisarki tako za to, da se je odpovedala svojemu večeru, da se nam je pridružila v tem polnem Parlamentu, kot tudi za sporočilo, ki ga je prenesla. To je pomembna zelena knjiga, ki bi morala sprožiti obsežno razpravo v tem Parlamentu in drugod.
Med svojim pravkaršnjim govorom je načela eno ali dve vprašanji, vključno z njenim vprašanjem, zakaj ni na razpolago več medicinskih sester in zdravnikov. Če smem reči, mislim, da je to polovica vprašanja. Druga polovica je, zakaj jih tako veliko odhaja. Ključ do tega bo iskanje načinov za zaposlovanje in zadržanje zdravstvenih strokovnjakov. To morda še posebno velja za medicinske sestre, toda tudi za zdravnike in druge terapevte in tako naprej. Menim, da moramo preučiti strukture poslovnih poti, ki jih zagotavljamo. Ugotoviti moramo, kakšen potencial ima spodbujanje. Odpraviti moramo nekatere ovire v strokah in med njimi. Zagotoviti moramo, da je delovno okolje prijetno. Težko bo, vendar pa je lahko tudi udobno. Zagotoviti moramo, da so raziskovalne ustanove na razpolago v Evropi, da ne izgubimo ljudi v tujini. Morda moramo predvsem prisluhniti zdravstvenim strokovnjakom, ki so najbolj na udaru. Prepogosto – to vem od takrat, ko sem bil v vladi, in vi veste kot komisarka – poslušamo ljudi na vrhu in ne gremo do bolniških postelj in poslušamo medicinskih sester in zdravnikov, ki se s tem ukvarjajo v praksi. Če bi pogosteje storili to, bi nam morda uspelo dobro pripraviti več naše politike.
Omeniti želim seveda – kot ga je že komisarka – moje poročilo, obravnavanje čezmejnega zdravstvenega varstva s strani Parlamenta. Že na začetku smo rekli, da sta za to pomembna dva ukrepa, ki nista prišla istočasno. Eden izmed njiju je bil seveda varnost pacientov, imamo pa tudi ukrep, ki je nekoliko pohitel. Ta je nekoliko zadaj. Zadeva zdravstvene strokovnjake. Potrebujemo zdravstvene strokovnjake za zagotavljanje te storitve – te podpore – čezmejnemu zdravstvenemu varstvu, da bi pacientom omogočili varno in samozavestno gibanje. Ko stojimo tu v Strasbourgu, na primeru Strasbourga, Lièga, Luxembourga razmišljamo o tem, kje bi lahko koncept referenčnih mrež bil zelo dragocen v smislu pacientov ter usposabljanja in raziskav.
Komisarka je omenila gibanje zdravstvenih strokovnjakov, in preučiti moramo načine, da bi to postalo resničnost, ne da bi ogrožali varnost pacientov. Menim, da to vsekakor vključuje vprašanje jezikovnih preizkusov, ki niso ovira, vendar pa morajo biti zaščitni ukrep za paciente. Omenila je priznavanje kvalifikacij. To je seveda pomembno, bodisi da te doma zdravi zdravnik, ki je prišel iz tujine, ali pa greš v tujino k lokalnemu zdravniku. Obstajajo nekatere stroke, in kiropraktika je ena izmed njih, s priznavanjem v nekaterih državah in v drugih ne. Preučiti moramo načine, da te pomožne zdravstvene strokovnjake postavimo v središče našega načrtovanja.
Seveda moramo zagotoviti tudi varnost pacientov v smislu zdravnikov, ki so disciplinirani ali pa se jih odpiše – zdravniki, medicinske sestre, kateri koli zdravstveni strokovnjaki –, in v svojem poročilu pozivam, da to omogoči Komisija. Menim, da je to nekaj, kar moramo natančneje preučiti.
Komisarka je upravičeno omenila beg možganov. Tragično je, da ne zagotavljamo dovolj zdravstvenih strokovnjakov, ampak jih zvlečemo iz držav, ki si to lahko še najmanj privoščijo. Če pogledate številke, lahko vidite, da se je v povprečju 1 od 4 zdravnikov in 1 medicinska sestra od 20 usposabljala v Afriki in dela v državah Organizacije za gospodarsko sodelovanje in razvoj. Deloma gre za to, da jih mi kot države omejujemo, deloma pa jih naše nevladne organizacije uporabljajo in zaposlijo v zadevni državi, jim plačajo več, kot bi bili plačani v svoji državi. Zato ne gredo delat nazaj tja.
Vse te stvari so pomembne, komisarka. Preučiti moramo varnost zdravstvenih strokovnjakov. Na našo agendo moramo dati poškodbe z iglo in bolnišnične infekcije in tudi napade na osebje. Iz nedavnih pogovorov z babicami vemo o težavah s pridobitvijo škodnega zavarovanja poklicnega tveganja. To je nekaj vprašanj, za katere upam, da bodo v ospredju naših razprav o tej zelo dobrodošli zeleni knjigi."@sl20
".
(
) Fru talman! Jag vill tacka kommissionsledamoten, både för att hon ägnade sin kväll åt att komma hit till oss i denna fullsatta kammare, och för det budskap hon hade med sig. Det är en viktig grönbok som bör ge upphov till en viktig diskussion i parlamentet och utanför det.
Androulla Vassiliou tog upp några frågor i sin redogörelse, inklusive frågan om varför inte fler sjuksköterskor och läkare rekryteras. Uppriktigt sagt anser jag att detta bara är halva problemet. Den andra halvan av problemet är varför så många slutar. Nyckeln för att lösa problemet är att finna sätt att rekrytera och behålla vårdpersonal. Detta gäller kanske framför allt sjuksköterskor, men också läkare, terapeuter med flera. Jag anser att vi måste se på de karriärstrukturer vi tillhandahåller. Vi måste inse att befordran betraktas som en möjlighet. Vi måste undanröja några av hindren inom och mellan yrkena. Vi måste se till att arbetsmiljön är trevlig. Det kommer att bli svårt men det kan också bli stimulerande. Vi måste se till att det finns forskningsmöjligheter inom EU så att människor inte försvinner utomlands. Vi måste kanske framför allt lyssna på den personal som arbetar ute på fältet. Alltför ofta – det vet jag från min tid i regeringen och det vet ni som kommissionsledamot – lyssnar vi på människor i toppställning och går inte ner till avdelningarna och lyssnar på sjuksköterskorna och läkarna som sköter marktjänsten. Om vi gjorde mer i den vägen skulle vi kanske föra en bättre politik.
Jag vill naturligtvis – precis som kommissionsledamoten – hänvisa till mitt betänkande, parlamentets synpunkter på gränsöverskridande vård. Vi sa från början att de två åtgärder som inte kom samtidigt var viktiga i detta sammanhang. En av dem var naturligtvis patientsäkerheten och här har vi faktiskt en åtgärd som snabbt har blivit aktuell. Den halkar efter något. Den gäller vårdpersonalen. Vi behöver verkligen vårdpersonal som tillhandahåller denna tjänst – denna uppbackning – för den gränsöverskridande vården så att patienterna kan förflytta sig säkert och tryggt. När vi befinner oss här i Strasbourg tänker vi på exemplen från Strasbourg, Liège och Luxemburg där konceptet med nätverk mellan olika referenscenter kan vara av stort värde både för patienterna, utbildningen och forskningen.
Kommissionsledamoten talade om vårdpersonalens rörlighet och vi måste se på hur detta ska genomföras utan att riskera patientsäkerheten. Jag anser att detta definitivt innefattar frågan om språktester, som inte är ett hinder utan en skyddsåtgärd för patienterna. Kommissionsledamoten nämnde även erkännandet av yrkeskvalifikationer. Det är naturligtvis viktigt, vare sig man behandlas i hemlandet av en läkare som kommer utifrån eller om man reser utomlands för att träffa en lokal läkare där. För vissa yrken – och kiropraktikerna tillhör dem – finns det erkännande i vissa länder och inte i andra. Vi måste hitta sätt att få med denna alternativa vårdpersonal i vår planering.
Vi måste naturligtvis också vara säkra på att vi har patientsäkerhet när det gäller läkare som har straffats eller mist sin legitimation – läkare, sjuksköterskor, all vårdpersonal – och i mitt betänkande kräver jag att kommissionen ska underlätta detta. Jag anser att vi måste undersöka detta närmare.
Kommissionsledamoten talade med rätta om kompetensflykten. Det är sorgligt att vi inte tillhandahåller tillräckligt många vårdgivare utan hämtar dem från de länder som har svårast att undvara dem. Om man tittar på siffrorna kan man konstatera att i medeltal 1 av 4 läkare och 1 sjuksköterska av 20 har utbildats i Afrika och arbetar i OECD-länderna. Det beror delvis på att vi i våra länder lägger beslag på dem och delvis på att våra icke-statliga organisationer, som också använder dem och värvar dem i det berörda landet, betalar dem mer i lön än de skulle få på sina egna avdelningar. Därför återvänder de inte till sitt arbete där.
Allt detta är viktigt. Vi måste se på vårdpersonalens säkerhet. Vi måste ta itu med skador som orsakas av sprutor och sjukhussmitta, samt övergrepp mot sjukvårdspersonal. Genom våra senaste samtal med barnmorskor vet vi hur svårt det är att få en yrkesskadeförsäkring. Detta är några av de frågor jag hoppas ska stå i centrum för våra diskussioner om denna mycket välkomna grönbok."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata |
"EN"22
"John Bowis,"18,5,20,15,1,19,14,11,16,22,10,13,4,21,9
"me"8
|
| lpv:videoURI |
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples