Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2009-03-09-Speech-1-137"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2009-03-09"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Statutul societăţii private europene - Transferul transfrontalier al sediului social al unei companii - Un „Small Business Act” pentru Europa - Participarea lucrătorilor în societăţile cu un statut european (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"de"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20090309.18.1-137"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2009-03-09-Speech-1-138⁶
lpv:speaker	lp:Kurt Lechner⁶
lpv:spoken text	"Frau Präsidentin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Es wurde hier mehrfach das Thema Mitbestimmung angesprochen. Ich möchte das jetzt nicht vertiefen, ich will aber in diesem Zusammenhang doch darauf hinweisen, dass das Gesellschaftsrecht unserer Mitgliedstaaten auch eine Funktion im Sinne der Wahrnehmung der Interessen der öffentlichen Ordnung, wie z. B. Schutz der Gläubiger, Sicherheit der Rechtsordnung, Verbraucherschutz und anderes mehr, hat, die in den Mitgliedstaaten im Sinne einer vorsorgenden Rechtspflege, z. B. durch Register- und Formvorschriften, gewahrt wird. Hier gibt es erhebliche Unterschiede zwischen den Mitgliedstaaten. Die Beschlussfassung des Rechtsausschusses beachtet dies an vielen Stellen – das ist sehr zu begrüßen –, indem sie Optionen für die Mitgliedstaaten offen hält. Aber im Ergebnis werden diese Dinge konterkariert, sie können jedenfalls konterkariert werden, wenn es dabei bleibt, dass der eingetragene Sitz und der tatsächliche Sitz, d. h. dort, wo die Gesellschaft tatsächlich tätig ist, voneinander abweichen dürfen, weil dann diese Sicherungen im Ergebnis ins Leere laufen. Die Gesellschaft kann sich praktisch ihren eingetragenen Sitz aussuchen, wo sie will, und sich den Anforderungen des Landes, wo sie tatsächlich tätig ist, dadurch entziehen. Damit verlieren aber meines Erachtens die Mitgliedstaaten nicht aber de facto – einen großen Teil der Souveränität über ihr Gesellschaftsrecht und dessen Ordnungsfunktion, weil es ausgehebelt werden kann. Ich möchte auch hinzufügen, dass – es muss nicht sein, aber es kann sein – dadurch auch die Seriosität der Europäischen Privatgesellschaft gefährdet ist, jedenfalls in den Mitgliedstaaten, in denen ansonsten strengere Anforderungen vorgesehen sind. Nun könnte man sagen, dann lasst uns abwarten, wie das ausgeht, und dann korrigieren wir das. Dem wäre dann zuzustimmen, wenn nicht wegen der Einstimmigkeit und aufgrund der Verfahren diese Entwicklung zementiert würde. Das ist meine größte Sorge. Es gibt für diesen Vorgang auch keinen Grund. Die Rechtsprechung des Europäischen Gerichtshofs ist nur ein Notbehelf, weil wir keine Richtlinie über die Verlegung von Sitzen haben, aber durch diese Europäische Privatgesellschaft, wie sie jetzt vorgesehen ist, würde dieses Auseinanderfallen im Grunde zementiert, und zwar für alle Zeiten als europäisches Gemeinschaftsrecht. Deshalb möchte ich den Rat bitten, sich diese Frage noch einmal sehr genau zu überlegen."@de⁹
lpv:spokenAs	unknown; Christlich Demokratische Union Deutschlands (2004-07-20--2009-07-13)²³ substitute; JURI (2007-01-31--2009-07-13)²³ substitute; Delegation to the Euro-Mediterranean Parliamentary Assembly (2004-09-15--2009-07-13)²³ member; EPP-ED (2004-07-20--2009-07-13)²³ member; Delegation for relations with the Mashreq countries (2007-03-28--2009-07-13)²³ member; IMCO (2007-01-31--2009-07-13)²³
lpv:translated text	"Paní předsedající, dámy a pánové, řada poslanců se dotkla otázky účasti zaměstnanců. Nechci se tím teď zabývat podrobněji, ale chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že úkolem práva společností v našich členských státech je mimo jiné hájit zájmy veřejné politiky, jako je ochrana věřitele, důvěra v právní systém a ochrana spotřebitele, a tento úkol je v členských státech zabezpečován výkonem právní prevence, například stanovením formy společnosti a registrací. Situace v jednotlivých členských státech se v tomto ohledu velmi liší. V rozhodnutí Výboru pro právní záležitosti se k tomu na mnoha místech přihlíží – což je velmi vítané – tím, že se možnosti v členských státech ponechávají otevřené. Víme však už, že uplatňování této ochrany narušují, nebo alespoň mohou narušovat, jiné vlivy, dokud neuděláme něco s tím, že se sídlo společnosti a místo, kde vykonává činnost, tedy skutečné místo podnikání, mohou navzájem lišit, což ve svém důsledku popírá smysl této ochrany. Společnost může umístit své sídlo prakticky kdekoliv, a tím se vyhnout požadavkům země, kde skutečně vykonává činnost. Podle mého názoru tím členské státy třebaže nikoli ztrácejí do značné míry svrchovanost nad svým právem společností a jeho regulační funkcí, jež mohou být zneplatňovány. Chtěl bych ještě dodat, že to ohrozí – nebo by spíše mohlo ohrozit – pověst evropské soukromé společnosti, přinejmenším v členských státech s přísnějšími vlastními požadavky. Někdo by mohl navrhnout, abychom vyčkali, co se stane, a poté učinili nezbytné úpravy, a já bych s tímto názorem souhlasil, pokud by tento vývoj nebyl posílený postupy a jednomyslným hlasováním. Z toho mám největší obavu. Neexistuje žádný důvod pro tento vyčkávací přístup. Judikatura Soudního dvora je jen náhradním opatřením, neboť nám chybí směrnice o přemístění sídla společnosti; v současné podobě by evropská soukromá společnost v podstatě posilovala tuto dezintegraci, která by byla jednou provždy zahrnuta do práva Společenství. To je důvod, proč žádám Radu, aby tuto otázku pečlivě znovu zvážila."@cs¹ "Fru formand, mine damer og herrer! Mange medlemmer har rejst spørgsmålet om medbestemmelse. Jeg ønsker ikke at komme yderligere ind på dette nu, men jeg vil gerne i den forbindelse understrege, at medlemsstaternes selskabsret også har til formål at forsvare den offentlige ordens interesser såsom kreditorbeskyttelse, retssikkerhed og forbrugerbeskyttelse – formål, der opfyldes i medlemsstaterne gennem forebyggende lovgivning, f.eks. i form af bestemmelser om formularer og registre. Der er betydelige forskelle medlemsstaterne imellem i denne henseende. I Retsudvalgets beslutninger tages der hensyn til dette på en lang række punkter – hvilket er yderst tilfredsstillende – ved at holde medlemsstaternes muligheder åbne. I sidste ende modvirkes disse elementer dog, eller de kan modvirkes, medmindre vi gør noget ved den kendsgerning, at hjemstedet og det reelle hovedsæde – dvs. virksomhedens reelle forretningssted – kan være forskellige, da dette i sidste ende gør beskyttelsesforanstaltningerne meningsløse. Virksomheden kan reelt have hjemsted, hvor den ønsker det, og således undgå kravene i det land, hvor den reelt driver forretning. Efter min mening mister medlemsstaterne de facto – om end ikke de jure – en stor del af deres suverænitet over deres selskabsret og dens lovgivningsfunktioner, da disse kan gøres ugyldige. Jeg vil gerne tilføje, at dette også vil – eller kan – true det europæiske private selskabs rygte, i hvert fald i de medlemsstater, der har indført strengere lovgivning. Man kunne foreslå, at vi venter og ser, hvad der sker, og efterfølgende foretager de nødvendige justeringer, og jeg ville være enig heri, hvis denne udvikling ikke blev styrket af procedurer og konsensus. Det er min største bekymring. Det er der ingen grund til. Domstolens retspraksis lukker blot hullerne, da vi ikke har et direktiv om flytning af selskabers hjemsted. I den nuværende form ville det europæiske private selskab i bund og grund blot styrke denne opsplitning og forankre den i fællesskabsretten én gang for alle. Derfor vil jeg opfordre Rådet til at tage dette spørgsmål op til fornyet og grundig overvejelse."@da² "Κυρία Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, πολλά μέλη αναφέρθηκαν στο θέμα της συμμετοχής. Δεν θα ήθελα αυτή τη στιγμή να εμβαθύνω σε αυτό, αλλά θα ήθελα να επισημάνω σχετικά ότι το εταιρικό δίκαιο των κρατών μελών έχει επίσης τη λειτουργία της προάσπισης των συμφερόντων της δημόσιας τάξης, όπως π.χ. της προστασίας των πιστωτών, της ασφάλειας του νομικού συστήματος και της προστασίας των καταναλωτών, λειτουργία η οποία διασφαλίζεται στα κράτη μέλη με την εφαρμογή της αποτρεπτικής δικαιοσύνης, για παράδειγμα μέσω διατάξεων διατυπώσεων και εγγραφών σε μητρώα. Σχετικά με αυτό, υπάρχουν σημαντικές διαφορές από το ένα κράτος μέλος στο άλλο. Οι αποφάσεις της Επιτροπής Νομικών Θεμάτων λαμβάνουν υπόψη το γεγονός αυτό σε πολλά σημεία – πράγμα το οποίο πρέπει να είναι ιδιαίτερα ευπρόσδεκτο – αφήνοντας ανοιχτές τις επιλογές των κρατών μελών. Ωστόσο, σε τελική ανάλυση, τα πράγματα αυτά εκμηδενίζονται ή εν πάσει περιπτώσει μπορούν να εκμηδενιστούν, εκτός αν κάνουμε κάτι για το ότι επιτρέπεται να διαφέρουν η καταστατική έδρα και η πραγματική έδρα – δηλαδή, το μέρος όπου εκτυλίσσονται στην πραγματικότητα οι επιχειρηματικές δραστηριότητες της εταιρείας – καθώς αυτό στο τέλος καθιστά αυτές τις διασφαλίσεις κενές νοήματος. Η εταιρεία μπορεί πρακτικά να εγκαταστήσει την καταστατική έδρα της όπου θέλει, και έτσι να αποφύγει τις νομικές απαιτήσεις της χώρας όπου λαμβάνουν πραγματικά χώρα οι επιχειρηματικές της δραστηριότητες. Κατά τη γνώμη μου, με τον τρόπο αυτό τα κράτη μέλη όχι όμως και χάνουν μεγάλο μέρος του ελέγχου του εταιρικού τους δικαίου και του ρυθμιστικού του χαρακτήρα, καθώς αυτά έτσι μπορούν να καταστούν ανεφάρμοστα. Θα ήθελα να προσθέσω ότι αυτό θα θέσει - ή ενδέχεται να θέσει – σε κίνδυνο τη φήμη της ευρωπαϊκής ιδιωτικής εταιρείας, τουλάχιστον στα κράτη μέλη με αυστηρότερες δικές τους απαιτήσεις. Κάποιος μπορεί να προτείνει να περιμένουμε και να δούμε τι θα γίνει και στη συνέχεια να κάνουμε τις απαραίτητες ρυθμίσεις, και θα συμφωνούσα μαζί του αν αυτή η εξέλιξη δεν ενισχυόταν από τις διαδικασίες και την ομοφωνία. Αυτή είναι η μεγαλύτερη ανησυχία μου. Δεν υπάρχει λόγος για να κάνουμε κάτι τέτοιο. Η νομολογία του Ευρωπαϊκού Δικαστηρίου είναι μόνο ένα προσωρινό μέτρο, επειδή δεν διαθέτουμε οδηγία για την μεταφορά των εταιρικών εδρών· όμως, υπό τη μορφή που οραματιζόμαστε σήμερα, αυτή η ευρωπαϊκή ιδιωτική εταιρεία μπορεί βασικά να ενισχύσει αυτή την διάσπαση – διαφυλάσσοντας σε αυτή το κοινοτικό δίκαιο μια για πάντα. Γι’ αυτό το λόγο, ζητώ από το Συμβούλιο να αναθεωρήσει αυτό το θέμα πολύ προσεκτικά."@el¹⁰ "Madam President, ladies and gentlemen, many Members have raised the subject of participation. I do not wish to go more deeply into this now, but I do want to point out in this connection that our Member States’ company law also has the function of defending the interests of public policy, such as creditor protection, security of the legal system and consumer protection, a function that is safeguarded in the Member States by administration of preventive justice, for example by means of form and register provisions. There are major differences between Member States in this regard. The decisions of the Committee on Legal Affairs take account of this in many places – which is to be warmly welcomed – by leaving Member States’ options open. Ultimately, however, these things are counteracted, or at least can be counteracted, unless we do something about the fact that the registered office and the actual seat – that is, the actual place of business of the company – are allowed to differ, as this ultimately renders these safeguards meaningless. The company can locate its registered office practically at will, and thus evade the requirements of the country where it really does business. In my opinion, Member States thereby although not lose a great deal of sovereignty over their company law and its regulatory function, as these can be invalidated. I wish to add that this will – or rather could – also jeopardise the reputation of the European private company, at least in the Member States with stricter requirements of their own. One could suggest that we wait and see what happens and then make the necessary adjustments, and I would agree with them if this development were not reinforced by the procedures and the unanimity. That is my greatest concern. There is no reason for this course of action. The case-law of the European Court of Justice is only a stopgap measure because we do not have a directive on the transfer of company seats; but, in the form currently envisaged, this European private company would basically reinforce this disintegration – enshrining it in Community law once and for all. For this reason, I would ask the Council to reconsider this issue very carefully."@en⁴ "Señora Presidenta, Señorías, muchos colegas se han referido al tema de la participación. No quiero adentrarme más en este asunto ahora, pero quiero señalar a este respecto que el Derecho de Sociedades de los Estados miembros también tiene la función de defender los intereses de la política pública, como la protección de los acreedores, la seguridad del sistema jurídico y la protección del consumidor, una función que en los Estados miembros está protegida por la administración de una justicia preventiva; por ejemplo, por medio de disposiciones de registro y forma. Existen diferencias importantes entre los Estados miembros en este aspecto. Las decisiones de la Comisión de Asuntos Jurídicos tienen esto en cuenta en muchos sitios –lo que es muy de agradecer– dejando abiertas las opciones de los Estados miembros. En última instancia, no obstante, estas cosas se contrarrestan, o al menos se pueden contrarrestar, a menos que hagamos algo sobre el hecho de que la sede social y la sede real –es decir, el verdadero centro de actividad de la empresa– puedan diferir, ya que al final esto hace que estas salvaguardas no tengan sentido. La empresa puede ubicar su sede social prácticamente a voluntad, y así evadir los requisitos del país en el que de verdad trabaja. En mi opinión, así los Estados miembros de hecho –aunque no por ley– pierden mucha soberanía sobre su Derecho de Sociedades y su función reguladora, ya que éste se puede invalidar. Quisiera añadir que esto pondría en peligro –o más bien podría poner en peligro– también la reputación de la sociedad privada europea, al menos en los Estados miembros que tienen requisitos más estrictos. Alguien podría sugerir que esperemos a ver qué pasa y entonces hagamos los ajustes necesarios, y yo estaría de acuerdo con ellos si los procedimientos y la unanimidad no reforzaran este desarrollo. Ésta es mi mayor preocupación. No hay razón para tomar esta medida. La jurisprudencia del Tribunal de Justicia Europeo es sólo una medida provisional porque no tenemos una directiva sobre el traslado de la sede de una empresa; pero, de la forma prevista actualmente, esta sociedad privada europea en principio reforzaría esta desintegración, consagrándola al derecho comunitario de una vez por todas. Por esta razón, le pediría al Consejo que reconsiderara este tema muy detenidamente."@es²¹ "Proua juhataja, daamid ja härrad, paljud liikmed on tõstatanud äriühingute juhtimises osalemise teema. Ma ei taha praegu sellel väga pikalt peatuda, ent tahan juhtida tähelepanu asjaolule, et liikmesriikide ühinguõiguse ülesandeks on muu hulgas kaitsta ka avalikke huve, nagu näiteks võlausaldajate kaitse, tagada õigussüsteemi usaldusväärsus ja tarbijakaitse; selle ülesande täitmise eest hoolitsevad liikmesriigid ennetavate meetmete võtmise abil, näiteks vormi ja registreerimist käsitlevate normide abil. Selles vallas valitsevad liikmesriikide vahel suured erinevused. Õiguskomisjoni otsused võtavad seda mitmeti arvesse – ja see on tervitatav –, jättes liikmesriikidele valikuvõimalused. Eelnimetatud ülesande täitmist õõnestab või vähemalt võib õõnestada see, kui lubada äriühingu registrijärgse asukoha ja tegeliku asukoha erinemise võimalust, mis muudab nimetatud kaitsemeetmed mõttetuks. Äriühing saab muuta oma registrijärgset asukohta nii kuidas ise tahab ja seega hiilida kõrvale selle riigi eeskirjadest, kus ta tegelikult tegutseb. Minu arvates kaotavad liikmesriigid seeläbi ehkki mitte suure osa oma suveräänsusest seoses ühinguõiguse ja selle regulatiivsusega, sest need võivad muutuda kehtetuks. Tahan lisada, et see seab või pigem võib seada kahtluse alla Euroopa osaühingu maine, vähemasti liikmesriikides, kus kehtivad rangemad nõuded. On soovitatud oodata ja vaadata, mis toimuma hakkab, ja teha seejärel vajalikud täiendused – ma oleks sellega nõus, kui säärast arengut ei tugevdataks korra ja ühtlustamisega. See on minu suurim mure. Säärase tegevuse jaoks puudub vajadus. Euroopa Kohtu praktika on vaid lünkade täitmise meede, sest meil puudub direktiiv äriühingute asukoha muutmise kohta, ent äsja kirjeldatud kujul suurendaks Euroopa osaühing lagunemist veelgi, sätestades selle alatiseks ühenduse õiguses. Seepärast palun nõukogu antud küsimust väga hoolikalt kaaluda."@et⁵ "− Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, monet jäsenet ovat nostaneet esiin kysymyksen edustuksesta. En halua paneutua siihen nyt syvemmin, mutta haluan tässä yhteydessä huomauttaa, että jäsenvaltioidemme yhtiöoikeudella on myös yleisen järjestyksen etujen puolustamista koskeva tehtävä, kuten velkojien suoja, oikeusjärjestelmän ja kuluttajansuojan turvallisuus, tehtävä, joka jäsenvaltioissa taataan ehkäisevän oikeuden hallinnoinnilla esimerkiksi muotoa ja rekisteröintiä koskevien säännösten avulla. Tämän osalta jäsenvaltioiden välillä on suuria eroja. Oikeudellisten asioiden valiokunnan päätöksissä tämä otetaan monin paikoin huomioon – mitä on pidettävä myönteisenä – jättämällä jäsenvaltioiden vaihtoehdot avoimiksi. Loppujen lopuksi nämä asiat kuitenkin toimivat päinvastaisesti, tai ainakin voivat toimia päinvastaisesti, ellemme tee jotain sille, että sääntömääräinen kotipaikka ja todellinen kotipaikka – eli paikka, jossa yhtiön liiketoimintaa todella harjoitetaan – voivat olla eri paikkoja, sillä siten näistä suojalausekkeista tehdään merkityksettömiä. Yritys voi sijoittaa sääntömääräisen kotipaikkansa käytännöllisesti katsoen aivan minne haluaa ja siten kiertää sen maan vaatimukset, jossa se todella harjoittaa liiketoimintaa. Minun mielestäni jäsenvaltiot menettävät siten tosiasiallisesti – vaikkakaan ei oikeudellisesti – paljon yhtiöoikeuttaan ja sen sääntelytehtävää koskevaa itsemääräämisoikeuttaan, koska ne voidaan mitätöidä. Haluan lisätä, että tämä vaarantaa – tai pikemminkin voisi vaarantaa – yksityisen eurooppayhtiön maineen ainakin niissä jäsenvaltioissa, joiden omat vaatimukset ovat tiukempia. Voisi ehdottaa, että odotamme ja katsomme, mitä tapahtuu, ja sitten teemme tarvittavat muutokset, ja minä olisin samaa mieltä siitä, jos tätä kehitystä ei olisi vahvistettu menettelyillä ja yksimielisyydellä. Se on suurin huolenaiheeni. Tälle vaihtoehdolle ei ole perusteita. Euroopan yhteisöjen tuomioistuimen oikeuskäytäntö on vain hätävaratoimenpide, koska meillä ei ole direktiiviä yrityksen kotipaikan siirtämisestä, mutta tällä hetkellä suunnitellussa muodossa yksityinen eurooppayhtiö periaatteessa vahvistaisi tätä eriytymistä – vahvistamalla sen yhteisön lainsäädännössä lopullisesti. Tämän takia pyytäisin neuvostoa harkitsemaan tätä asiaa uudelleen hyvin huolellisesti."@fi⁷ "Madame la Présidente, Mesdames et Messieurs, nombre de mes collègues ont déjà soulevé la question de la participation. Je n’y reviendrai pas plus en détail ici, mais je tiens à souligner à cet égard que le droit des sociétés dans nos États membres a également pour fonction de protéger certains intérêts publics, comme la protection des créanciers, la sécurité juridique et la protection des consommateurs. Cette fonction est garantie par l’administration d’une justice préventive, par le biais, par exemple, d’exigences de forme et de tenue de registres. En la matière, il existe des différences majeures entre les États membres. Le rapport de la commission juridique et du marché intérieur en tient compte à plusieurs endroits en laissant aux États membres des marges de manœuvre. On ne peut que s’en féliciter. Toutefois, au final, cette sécurité sera - ou du moins pourrait être - compromise, à moins que nous ne fassions quelque chose pour éviter qu’une entreprise ne puisse établir un siège social étranger à son siège réel, c’est-à-dire à un autre endroit que celui où elle exerce réellement ses activités. En effet, l’entreprise peut installer son siège social pratiquement où elle le veut et se soustraire ainsi aux obligations qui lui incombent dans le pays où elle exerce ses activités. Selon moi, les États membres sont ainsi même s’ils ne le sont pas dépouillés d’une grande partie de leur souveraineté sur leur droit des sociétés et sa fonction d’utilité publique, l’un comme l’autre perdant leurs effets. J’ajouterai par ailleurs que cette situation jetterait - ou risquerait de jeter - le discrédit sur la société privée européenne, en tous cas dans les États membres appliquant les règles plus strictes correspondant à leur propre législation. D’aucuns diront que nous pourrions attendre de voir ce qu’il va se passer, pour procéder ensuite aux ajustements nécessaires. Je m’associerais volontiers à cette façon de voir, mais le problème est que les procédures et l’unanimité empêcheront de revenir sur les décisions qui seront prises. C’est cela qui me préoccupe le plus. Rien ne justifie de procéder de la sorte. La jurisprudence de la Cour de justice n’est qu’une rustine destinée à pallier l’absence d’une directive en matière de transfert du siège social d’une société. Dans sa forme actuelle, le statut de société européenne reviendrait au fond à prolonger cet effritement et à l’ancrer à tout jamais dans le droit communautaire. C’est pourquoi je souhaite que le Conseil réexamine très attentivement la question."@fr⁸ "Elnök asszony, hölgyeim és uraim, a képviselők közül sokan felvetették a részvétel kérdését. Nem szeretnék most mélyebben belemenni ebbe, de ezzel kapcsolatban szeretnék rámutatni, hogy a tagállamaink társasági jogának szintén az a funkciója, hogy megvédje a közérdeket, például a hitelezők védelmét, a jogrendszer biztonságát és a fogyasztóvédelmet, és ezt a funkciót a tagállamokban a megelőző igazságszolgáltatás útján, például formai és bejegyzési rendelkezésekkel biztosítják. A tagállamok között nagy különbségek vannak e tekintetben. A Jogi Bizottság döntései ezt sok helyen figyelembe veszik – ami örvendetes – azáltal, hogy meghagyják a tagállamoknak a választási lehetőséget. Végül azonban kioltják vagy legalábbis kiolthatják ezeknek a dolgoknak a hatását, hacsak nem teszünk valamit azzal a ténnyel, hogy a létesítő okirat szerinti székhely és a tényleges székhely – azaz a társaság üzleti tevékenységének tényleges helye – különbözhet egymástól, mivel ez végső soron értelmetlenné teszi ezeket a biztosítékokat. A társaság gyakorlatilag szabadon áthelyezheti a bejegyzett székhelyét, és ezáltal megkerülheti annak az országnak az előírásait, ahol valójában az üzleti tevékenységét folytatja. Véleményem szerit a tagállamok ezzel bár nem – sokat veszítenek a társasági joguk joghatóságukból és annak szabályozó funkciójából, mivel ezek érvényteleníthetők. Ehhez még azt szeretném hozzátenni, hogy ez az európai zártkörű társaság jó hírének is ártani fog – vagy inkább árthat –, legalábbis a szigorúbb saját követelményekkel rendelkező tagállamokban. Azt is lehetne javasolni, hogy várjuk ki, mi történik, és utána tegyük meg a szükséges kiigazításokat, és ezzel egyet is értenék, ha az eljárások és az egyhangúság nem erősítenék meg ezt a fejleményt. Ez a legfőbb aggályom. Nem indokolt ez az eljárás. Az Európai Bíróság joggyakorlata csak szükségmegoldás, mivel nincs irányelvünk a társaságok székhelyének áthelyezéséről; a jelenleg vázolt formában azonban ez az európai zártkörű társaság alapvetően csak megerősítené ezt a széthúzást, azzal, hogy egyszer és mindenkorra belefoglalja a közösségi jogba. Emiatt azt kérném a Tanácstól, hogy még egyszer, nagyon alaposan gondolja át ezt a kérdést."@hu¹¹ "Signora Presidente, onorevoli colleghi, molti deputati hanno sollevato la questione della partecipazione. Non desidero approfondire quest’aspetto ora, ma sottolineare piuttosto che il diritto societario degli Stati membri ha anche la funzione di difendere gli interessi di ordine pubblico, come la tutela dei creditori, la sicurezza del sistema giuridico e la protezione dei consumatori, funzione che negli Stati membri viene garantita dall’amministrazione della giustizia preventiva, ad esempio con disposizioni di forma e registrazione. Vi sono differenze consistenti tra gli Stati membri a riguardo. Le decisioni della commissione giuridica tengono conto di questo in molti punti, lasciando aperte diverse possibilità agli Stati membri, e questa posizione merita il nostro sostegno. Alla fine tuttavia queste decisioni vengono vanificate, o perlomeno possono venir vanificate, se non si adottano dei provvedimenti in merito al fatto che si consente che siano diverse la sede legale e la sede reale – cioè il luogo dove la società effettivamente opera – rendendo in definitiva vane queste salvaguardie. Le imprese possono stabilire la propria sede legale praticamente ovunque, evadendo così le norme del paese dove svolgono effettivamente la loro attività. Sono del parere che gli Stati membri perdano in questo modo de facto – sebbene non de iure – gran parte della sovranità sul diritto societario e sulla sua funzione normativa, poiché questi possono essere vanificati. Desidero aggiungere che in questo modo si metterà a repentaglio – o piuttosto si potrebbe mettere a repentaglio – anche la reputazione della società privata europea, perlomeno in quegli Stati membri con requisiti più rigidi. Qualcuno potrebbe proporre di attendere i risultati per poi apportare le modifiche necessarie, e sarei d’accordo se non fosse che questo sviluppo viene consolidato dalle procedure e dall’unanimità. E’ la mia principale preoccupazione. Non vi è motivo per una simile linea di azione. La giurisprudenza della Corte di giustizia europea è solo una soluzione temporanea, perché non abbiamo una direttiva sul trasferimento della sede societaria, ma nella forma prevista attualmente la società privata europea consoliderebbe questa disintegrazione in modo sostanziale, racchiudendola per sempre nel diritto comunitario. Per questa ragione chiedo al Consiglio di riconsiderare la questione con molta attenzione."@it¹² "Gerb. pirmininke, ponios ir ponai, daugelis narių iškėlė klausimą dėl dalyvavimo. Nenorėčiau apie tai kalbėti daugiau, tačiau norėčiau atkreipti dėmesį, kad mūsų valstybių narių bendrovių teisė taip pat gina viešosios politikos interesus, tokius kaip pavyzdžiui kreditorių apsauga, teisinių sistemų saugumas ir vartotojų apsauga. Tai užtikrina valstybės narės vykdydamos prevencinį teisingumą, pavyzdžiui, formomis ir registrais. Valstybėse narėse šiuo klausimu esama didžiulių skirtumų. Savo sprendimuose Teisės reikalų komitetas į tai atsižvelgė, palikdamas tai spręsti pačioms valstybėms narėms. Tai labai sveikintina. Tačiau galiausiai šie dalykai veikia prieš, nebent mes imsimės priemonių, kad registruota buveinė ir tikroji buveinė, kur bendrovė vykdo savo verslą, galės skirtis. Dėl to šios garantijos tampa beprasmės. Bendrovė gali įkurti savo registruotą buveinę kur nori ir taip išvengti šalies, kur ji iš tikrųjų vykdo savo verslą, reikalavimų. Manau, kad valstybės narės taip be ne netenka didelės dalies suverenumo savo bendrovių teisėje ir kontrolės funkcijos, nes jos gali tapti negaliojančiomis. Taip pat norėčiau pridurti, kad dėl to gali kilti ar kils pavojus Europos privačiosios bendrovės reputacijai, bent jau valstybės narėse, taikančiose griežtesnius reikalavimus. Kai kas galėtų pasiūlyti palaukti, pažiūrėti kas įvyks ir tada daryti pakeitimus. Pritarčiau tam, jei to negalima būti padaryti balsuojant. Tai man kelia didžiausią susirūpinimą. Neturime jokios priežasties taip elgtis. Europos Teisingumo Teismo praktika yra tik laikina priemonė, nes neturime direktyvos dėl bendrovių būstinių perkėlimo. Taip kaip yra numatyta dabar, ši Europos privačioji bendrovė tiesiog sustiprintų susiskaldymą, įtraukdama tai į Bendrijos teisę visiems laikams. Todėl norėčiau paprašyti Tarybos labai įdėmiai peržiūrėti šį klausimą."@lt¹⁴ "Priekšsēdētājas kundze, dāmas un kungi, daudzi deputāti minēja jautājumu par līdzdalību.. Es neiedziļināšos šajā jautājumā tagad, bet vēlos norādīt, ka mūsu dalībvalstu uzņēmējdarbības likumam arī ir funkcija aizstāvēt valsts politikas intereses, proti, kreditoru aizsardzība, tiesību sistēmas drošības un patērētāju aizsardzība, funkcija, kuru dalībvalstīs sargā preventīvā tiesiskuma administrēšana, piemēram, ar formu un reģistrācijas noteikumiem. Šajā ziņā starp dalībvalstīm pastāv lielas atšķirības . Juridisko lietu komitejas lēmumi ņem to vērā daudzās vietās, kas ir ļoti apsveicami, atstājot atvērtas iespējas dalībvalstīm. Tomēr šīm lietām pastāv vai var pastāvēt pretdarbība, ja mēs neko nedarīsim jautājumā par to, ka reģistrētā mītnesvieta un patiesā atrašanās vietas, proti, uzņēmuma darbības reālā vieta, var atšķirties, kas padara minētās aizsardzības bezjēdzīgas. Uzņēmums vai izvietot savu oficiālo mītnesvietu praktiski jebkur un tādējādi izvairīties no tās valsts prasībām, kurā tas reāli darbojas. Uzskatu, ka tāpēc dalībvalstis lai gan ne zaudē lielu daļu savas uzņēmējdarbības likumu un to regulējošo funkciju suverenitātes, jo tos var atzīt par spēkā neesošiem. Piebildīšu, kas tas apdraudēs vai var apdraudēt Eiropas privātā uzņēmuma reputāciju, vismaz dalībvalstīs, kuru prasības ir stingrākas. Mēs varētu gaidīt, kas notiks un tad veikt nepieciešamās izmaiņas un es tam piekristu, ja šo virzību nepastiprinātu procedūras un vienprātība. Tās ir manas lielākās bažas. Nav iemesla tādai notikumu gaitai. Eiropas Kopienu Tiesas prakse ir tikai pagaidu pasākums, jo mums nav direktīvas par uzņēmumu mītnesvietu pārcelšanu, bet šobrīd paredzētajā formā Eiropas privātais uzņēmums būtībā veicinās sadalīšanos – ietverot to Kopienas aktā vienreiz un uz visiem laikiem. Šī iemesla dēļ es aicinu Komisiju ļoti uzmanīgi pārskatīt šo jautājumu."@lv¹³ "Frau Präsidentin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Es wurde hier mehrfach das Thema Mitbestimmung angesprochen. Ich möchte das jetzt nicht vertiefen, ich will aber in diesem Zusammenhang doch darauf hinweisen, dass das Gesellschaftsrecht unserer Mitgliedstaaten auch eine Funktion im Sinne der Wahrnehmung der Interessen der öffentlichen Ordnung, wie z.B. Schutz der Gläubiger, Sicherheit der Rechtsordnung, Verbraucherschutz und anderes mehr, hat, die in den Mitgliedstaaten im Sinne einer vorsorgenden Rechtspflege, z.B. durch Register- und Formvorschriften, gewahrt wird. Hier gibt es erhebliche Unterschiede zwischen den Mitgliedstaaten. Die Beschlussfassung des Rechtsausschusses beachtet dies an vielen Stellen – das ist sehr zu begrüßen –, indem sie Optionen für die Mitgliedstaaten offen hält. Aber im Ergebnis werden diese Dinge konterkariert, sie können jedenfalls konterkariert werden, wenn es dabei bleibt, dass der eingetragene Sitz und der tatsächliche Sitz, d.h. dort, wo die Gesellschaft tatsächlich tätig ist, voneinander abweichen dürfen, weil dann diese Sicherungen im Ergebnis ins Leere laufen. Die Gesellschaft kann sich praktisch ihren eingetragenen Sitz aussuchen, wo sie will, und sich den Anforderungen des Landes, wo sie tatsächlich tätig ist, dadurch entziehen. Damit verlieren aber meines Erachtens die Mitgliedstaaten de facto – nicht de jure, aber de facto – einen großen Teil der Souveränität über ihr Gesellschaftsrecht und dessen Ordnungsfunktion, weil es ausgehebelt werden kann. Ich möchte auch hinzufügen, dass – es muss nicht sein, aber es kann sein – dadurch auch die Seriosität der Europäischen Privatgesellschaft gefährdet ist, jedenfalls in den Mitgliedstaaten, in denen ansonsten strengere Anforderungen vorgesehen sind. Nun könnte man sagen, dann lasst uns abwarten, wie das ausgeht, und dann korrigieren wir das. Dem wäre dann zuzustimmen, wenn nicht wegen der Einstimmigkeit und aufgrund der Verfahren diese Entwicklung zementiert würde. Das ist meine größte Sorge. Es gibt für diesen Vorgang auch keinen Grund. Die Rechtsprechung des Europäischen Gerichtshofs ist nur ein Notbehelf, weil wir keine Richtlinie über die Verlegung von Sitzen haben, aber durch diese Europäische Privatgesellschaft, wie sie jetzt vorgesehen ist, würde dieses Auseinanderfallen im Grunde zementiert, und zwar für alle Zeiten als europäisches Gemeinschaftsrecht. Deshalb möchte ich den Rat bitten, sich diese Frage noch einmal sehr genau zu überlegen."@mt¹⁵ "Mevrouw de Voorzitter, geachte afgevaardigden, het woord medezeggenschap is hier al een aantal keren gevallen. Ik ga daar nu niet dieper op in, maar wil er in dit verband wel op wijzen dat het vennootschapsrecht in onze lidstaten ook ten dienste staat van de openbare orde en aspecten kent als rechtsbescherming voor schuldeisers en consumenten, of handhaving van de rechtsorde, een functie waaraan de lidstaten door preventieve rechtspleging invulling geven, bijvoorbeeld via de registratieplicht en vormvereisten. Op dit punt bestaan er aanzienlijke verschillen tussen de lidstaten. Het valt in de Commissie juridische zaken te prijzen dat zij zich daar op vele plaatsen in haar verslag rekenschap van geeft door verschillende opties voor de lidstaten open te houden. Helaas doet het eindresultaat deze mogelijkheden te niet, zolang het erbij blijft dat de statutaire en de feitelijke vestigingsplaats, dat wil zeggen de plaats waar de vennootschap daadwerkelijk actief is, van elkaar mogen verschillen, waardoor alle veiligheidsclausules eigenlijk in de lucht komen te hangen. In feite kan de vennootschap haar statutaire zetel geheel naar eigen goeddunken kiezen en zich daarmee onttrekken aan de voorschriften van het land waar zij daadwerkelijk actief is. Naar mijn mening verliezen de lidstaten daarmee de facto - zij het niet de jure - een groot deel van de soevereiniteit over hun vennootschapsrecht en de ordenende functie daarvan, omdat het omzeild kan worden. Ik zou daar nog aan toe willen voegen dat de degelijkheid van de Europese vennootschap daardoor in principe ook gevaar zou kunnen lopen, tenminste in de lidstaten die zelf strengere eisen stellen. Nu zou je kunnen opperen dat we maar moeten afwachten hoe dit afloopt om een en ander daarna alsnog bij te stellen. Daar zou mee te leven zijn, ware het niet dat de regeling door de eenstemmigheidseis en de gekozen procedures dichtgetimmerd dreigt te raken. Dat is mijn voornaamste zorg. Er is ook geen enkele reden om een dergelijke houding aan te nemen. De jurisprudentie van het Europese Hof van Justitie is ook maar een noodvoorziening, aangezien we geen richtlijnen voor het overplaatsen van zetels hebben, maar met de Europese vennootschap in zijn huidige vorm zou deze dubbelheid van het zetelbegrip in feite voor altijd als communautair recht vast komen te liggen. Vandaar mijn verzoek aan de Raad om deze kwestie nog eens heel goed tegen het licht te houden."@nl³ "Pani przewodnicząca, panie i panowie! Wielu posłów podniosło kwestię partycypacji. Nie mam zamiaru zagłębiać się teraz w to zagadnienie, ale w związku z tym chcę zwrócić uwagę, że prawo spółek naszych państw członkowskich również pełni funkcję ochrony interesów polityki publicznej, takich jak ochrona wierzycieli, bezpieczeństwo systemów prawnych i ochrona konsumentów, a więc funkcję chronioną w państwach członkowskich poprzez stosowanie środków prewencyjnych, na przykład przepisów dotyczących formy spółki i jej rejestracji. Istnieją znaczne różnice między poszczególnymi państwami członkowskimi pod tym względem. W decyzjach Komisji Prawnej w wielu miejscach uwzględnia się te liczne zagadnienia – co należy przyjąć z zadowoleniem – a przy pozostawia się państwom członkowskim możliwości wyboru. I wreszcie, jakkolwiek tym zjawiskom się przeciwdziała, a w każdym razie można przeciwdziałać, jeżeli nie podejmiemy kroków w związku z tym, że siedziba statutowa i miejsce prowadzenia faktycznej działalności – to znaczy faktyczna siedziba przedsiębiorstwa – mogą się różnić, te środki ochronne będą bezużyteczne. Przedsiębiorstwo może umieścić swoją siedzibę statutową praktycznie w dowolnie wybranym miejscu i w ten sposób uchylać się od spełnienia wymogów obowiązujących w państwie, w którym rzeczywiście prowadzi działalność gospodarczą. Moim zdaniem państwa członkowskie w ten sposób chociaż nie tracą istotną część władzy nad swoim prawem spółek i w znacznym uszczuplają zakres funkcji regulacyjnej, ponieważ może się okazać, że ich wymogi są nieważne. Chciałbym dodać, że taka sytuacja przyczyni się – czy raczej może się przyczynić – również do podważenia reputacji europejskiej spółki prywatnej, w każdym razie w państwach członkowskich posiadających własne, bardziej rygorystyczne wymogi. Można by zaproponować, że zaczekamy i zobaczymy, co się będzie działo, a potem wprowadzimy niezbędne korekty, i ja nawet bym przystał na takie rozwiązanie, gdyby rozwój zdarzeń nie był wymuszany procedurami i jednomyślną zgodą. Tego się najbardziej obawiam. Nie ma żadnego uzasadnienia dla takiego kierunku działań. Orzecznictwo Europejskiego Trybunału Sprawiedliwości jest jedynie środkiem tymczasowym, ponieważ nie mamy dyrektywy dotyczącej przenoszenia siedziby spółki; ale w obecnie przewidzianej formie europejska spółka prywatna zasadniczo przyczyni się do tej dezintegracji, która zostanie zapisana w prawie wspólnotowym raz na zawsze. Z tego powodu zwróciłbym się z prośbą do Rady o ponowne, dokładne rozważenie tej kwestii."@pl¹⁶ "Senhora Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, muitos deputados levantaram a questão da participação dos trabalhadores. Não quero ir mais longe no presente momento, mas gostaria de salientar, neste contexto, que o direito das sociedades dos nossos Estados-Membros tem também a função de defender os interesses de ordem pública, tais como a protecção dos credores, a segurança do sistema jurídico e a protecção dos consumidores, uma função que é salvaguardada nos Estados-Membros pela administração de justiça preventiva, por exemplo, por meio da observância de requisitos de forma e de requisitos de registo. Existem grandes diferenças entre Estados-Membros nesta matéria. As decisões da Comissão dos Assuntos Jurídicos têm estes aspectos em conta a vários níveis – algo que devemos saudar calorosamente –, para tal deixando em aberto as opções dos Estados-Membros. No entanto, m última análise, estes pontos são neutralizados ou, pelo menos, podem ser neutralizados, se não fizermos alguma coisa em relação ao facto de a sede social e a sede real – ou seja, o próprio local de actividade da empresa – serem autorizados a divergir, acabando, em última instância, por retirar significado a estas salvaguardas. A empresa pode, praticamente à sua vontade, atribuir um local à sua sede social e assim furtar-se aos requisitos do país onde realmente exerce actividade. Na minha opinião, os Estados-Membros perdem, assim embora não uma grande parte da sua soberania sobre o direito das sociedades e a sua função reguladora, uma vez que pode dar-se a sua anulação. Gostaria de acrescentar que isso vai também prejudicar – ou melhor, poderia prejudicar – a reputação da sociedade privada europeia, pelo menos nos Estados-Membros com requisitos próprios mais rigorosos. Poder-se-ia sugerir que esperássemos para ver o que acontece, fazendo, em seguida, os ajustes necessários, e eu estaria de acordo com esta sugestão se tal desenvolvimento não fosse consolidado pelos procedimentos e pela unanimidade. Esta é a minha maior preocupação. Não há qualquer razão para este processo. A jurisprudência do Tribunal de Justiça Europeu constitui apenas um paliativo, porque não temos uma directiva sobre a transferência de sedes de empresas, mas, na forma actualmente prevista, esta sociedade privada europeia iria basicamente reforçar esta desintegração – consagrando-a no direito comunitário de uma vez por todas. Por este motivo, pediria ao Conselho que reconsiderasse esta questão com muito cuidado."@pt¹⁷ "Doamnă preşedintă, doamnelor şi domnilor, mulţi membri au ridicat problema participării. Nu doresc să insist şi mai mult asupra acestui subiect, dar vreau totuşi să subliniez în acest sens că dreptul comercial al statelor membre are şi rolul de a apăra interesele politicii publice, şi anume protecţia creditorilor, securitatea sistemului juridic şi protecţia consumatorului, un rol care este protejat în statele membre prin administrarea unei justiţii preventive, de exemplu prin intermediul prevederilor referitoare la formulare şi la înregistrare. Există diferenţe majore între statele membre în această privinţă. Deciziile Comisiei pentru afaceri juridice ţin cont în multe locuri de acest aspect – fapt care trebuie salutat cu căldură – lăsând deschise opţiunile statelor membre. În fine, aceste lucruri sunt totuşi contracarate, sau cel puţin pot fi contracarate, dacă nu facem ceva în legătură cu faptul că sediul social şi sediul real – adică, sediul principal al activităţii societăţii – pot să difere, deoarece acest lucru face ca măsurile de protecţie să nu mai aibă sens. Practic, compania poate să îşi amplaseze sediul social după bunul plac şi să scape astfel de obligaţiile din ţara în care îşi desfăşoară cu adevărat activitatea. După părerea mea, rezultă de aici că statele membre pierd mult de fapt – deşi nu de drept – din suveranitate în baza dreptului comercial şi a funcţiei sale de reglementare, deoarece acestea pot fi invalidate. Doresc să adaug că acest lucru va pune în pericol – sau mai degrabă va putea pune în pericol – şi reputaţia societăţii private europene, cel puţin pentru statele membre cu cerinţe proprii mai stricte. S-ar putea sugera să aşteptăm şi să vedem ce se întâmplă şi apoi să facem modificările necesare şi aş fi de acord cu acest lucru, dacă acest curs al faptelor nu ar fi consolidat prin proceduri şi prin unanimitate. Aceasta este cea mai mare îngrijorare pe care o am. Nu există niciun motiv să acţionăm astfel. Jurisprudenţa Curţii Europene de Justiţie reprezintă doar o măsură temporară, deoarece nu dispunem de o directivă privind transferul sediilor unei societăţi; dar forma sub care este concepută în prezent această societate privată europeană ar consolida practic această dezintegrare – înscriind-o odată pentru totdeauna în dreptul comunitar. Din acest motiv, solicit Consiliului să reanalizeze această problemă cu multă atenţie."@ro¹⁸ "Vážená pani predsedajúca, dámy a páni, mnoho poslancov nastolilo otázku účasti. Nemám v úmysle sa ňou podrobnejšie zaoberať. V tejto súvislosti by som však rád poukázal na to, že právo obchodných spoločností našich členských štátov plní aj funkciu ochrany záujmov verejnej politiky, napríklad ochrany veriteľov, bezpečnosti právneho systému a ochrany spotrebiteľov. Je to funkcia, ktorá je v členských štátoch zaručená prostredníctvom preventívneho výkonu súdnej moci, napríklad prostredníctvom formy a registrov. V tomto smere existujú medzi členskými štátmi zásadné rozdiely. Mimoriadne uznanie si zaslúži to, že Výbor pre právne veci zohľadňuje tieto rozdiely na mnohých miestach, a necháva tak možnosti členských štátov otvorené. Tieto záležitosti však nakoniec sú, alebo aspoň môžu byť spochybnené, ak nezmeníme to, aby sídlo a skutočné miesto podnikania spoločnosti mohli byť rozdielne. Poskytované záruky totiž za týchto podmienok nemajú význam. Spoločnosť môže umiestniť svoje sídlo prakticky kdekoľvek, a môže sa tak vyhýbať požiadavkám krajiny, v ktorej skutočne podniká. Podľa môjho názoru tieto požiadavky možno zrušiť a členské štáty tak strácajú, nie ale veľkú mieru suverenity v súvislosti so svojim právom obchodných spoločností a jeho regulačnou funkciou. Rád by som doplnil, že takáto situácia ohrozí alebo by mohla ohroziť dobrú povesť štatútu európskej súkromnej spoločnosti prinajmenšom v členských štátoch s prísnejšími požiadavkami. Mohli by sme počkať na to, ako sa situácia vyvinie a následne vykonať potrebné úpravy. S týmto postupom by som súhlasil v prípade, že by súčasný stav nebol posilnený postupmi a jednotnosťou. V tom spočíva moja najväčšia obava. Na podobné opatrenia nie je dôvod. Judikatúra Európskeho súdneho dvora je len provizórnym opatrením, pretože nemáme smernicu, ktorá by upravovala premiestňovanie sídiel spoločností. Európska súkromná spoločnosť by však mohla v tejto zamýšľanej forme spomínaný rozklad ešte posilniť a ponechať ho navždy v práve Spoločenstva. Preto by som rád požiadal Radu, aby túto otázku ešte raz veľmi dôkladne zvážila."@sk¹⁹ "Gospa predsednica, gospe in gospodje, mnogi člani so izpostavili vprašanje udeležbe. Sedaj se ne želim bolj poglabljati v to, a v zvezi s tem želim poudariti, da ima pravo družb naših držav članic tudi funkcijo zaščite interesov javne politike, kot je zaščita upnikov, varnost pravnega sistema in varstvo potrošnikov, funkcijo, ki jo države članice varujejo s preventivnimi sodnimi ukrepi, na primer z določbami o obliki ali registru. V tem pogledu so med državami članicami pomembne razlike. Odločitve Odbora za pravne zadeve to na mnogih delih upoštevajo – kar je treba toplo pozdraviti – tako, da puščajo odprte možnosti držav članic. Vendar pa si na koncu te stvari nasprotujejo ali jim je vsaj mogoče nasprotovati, razen, če naredimo nekaj glede dejstva, da je dovoljeno, da se registrirani sedež in dejanski sedež – to je dejanski kraj poslovanja podjetja – razlikujeta, saj so zaradi tega posledično te zaščite končno brezpomembne. Podjetje lahko svoj registrirani sedež postavi praktično po svoji volji in se tako izogne zahtevam države, kjer dejansko posluje. Po mojem mnenju s tem države članice vendar ne izgubijo veliko mero suverenosti nad svojim pravom družb in njegovo regulativno funkcijo, saj jih je mogoče ovreči. Dodati želim, da bo to – ali bolje, bi lahko – ogrozilo tudi ugled evropske zasebne družbe, vsaj v državah članicah s strožjimi svojimi zahtevami. Predlagali bi lahko, da počakamo in vidimo, kaj se bo zgodilo, in nato naredimo potrebne prilagoditve, s čimer bi se strinjal, če tega razvoja dogodkov ne bi okrepili postopki in soglasnost. To je moja največja skrb. Za ta potek dogajanj ni razloga. Sodna praksa Sodišča Evropskih skupnosti je le začasen ukrep, ker nimamo direktive o prenosu sedežev podjetij, vendar pa bi v sedaj predvideni obliki ta evropska zasebna družba v osnovi okrepila ta razkroj – in ga varno spravila v zakonodajo Skupnosti enkrat in za vselej. Zaradi tega bi Svet prosil, naj ponovno zelo previdno pretehta to vprašanje."@sl²⁰ "Fru talman, mina damer och herrar! Flera medlemmar har väckt frågan om medbestämmande. Jag vill inte gå djupare in på detta just nu, men jag vill påpeka med anledning av detta att våra medlemsstaters bolagsrätt också har som uppgift att försvara den allmänna ordningens intressen, såsom skydd för kreditgivare, rättsystemets säkerhet och konsumentskydd, en uppgift som säkras i medlemsstaterna genom förebyggande rättsåtgärder, till exempel genom bestämmelser för att bilda och registrera bolag. I detta avseende finns det stora skillnader mellan medlemsstaterna. Detta tar utskottet för rättsliga frågor på många ställen hänsyn till – vilket välkomnas varmt – genom att lämna medlemsstaternas valmöjligheter öppna. I slutändan kommer dock dessa saker att motarbetas, eller kan åtminstone motarbetas, om vi inte gör något åt det faktum att sätet och det faktiska sätet, det vill säga den faktiska platsen för verksamheten, får vara olika. Enligt min mening förlorar medlemsstaterna därmed i praktiken, om än inte i lagen, en stor del av sin suveränitet över den egna bolagsrätten och dess reglerande funktion, eftersom dessa kan ogiltigförklaras. Jag vill tillägga att detta kommer att eller skulle kunna hota anseendet hos stadgan för privata Europabolag, åtminstone i de medlemsstater som har egna striktare krav. Ett förslag skulle kunna vara att vänta och se vad som händer och sedan göra de nödvändiga justeringarna, vilket jag skulle förorda om inte denna utveckling förstärks av förfarandena och kravet på enhällighet. Det är detta som bekymrar mig mest. Det finns ingen anledning att gå tillväga på detta sätt. EG-domstolens rättspraxis är bara en tillfällig åtgärd eftersom vi inte har något direktiv för flytt av företagssäten. Men i den form som nu föreslås kan stadgan för privata Europabolag förstärka denna uppsplittring om den införlivas med gemenskapsrätten en gång för alla. Med anledning av detta vill jag uppmana rådet att ompröva denna fråga mycket noggrant."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Kurt Lechner (PPE-DE ). -"¹⁵ "de facto"^{5,1,19,9,17,8} "de iure"¹⁹ "de jure"^5,1,17,9,8 "de facto"^{20,14,16,11,10,4} "de facto,"¹³ "de jure"^{20,14,16,11,10,13,4}
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶