Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-09-22-Speech-1-118"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20080922.20.1-118"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
"Mr President, first of all I want to say well done to the rapporteur, Mr Hammerstein, on his very comprehensive and wide-ranging report.
But, above and beyond that, this report also clearly indicates that systemic weaknesses need to be further investigated. This happens where petitioners cannot obtain rightful compensation and where Member States delay to avoid compliance until fines are imminent and still avoid responsibility for past intentional violations.
We as legislators, in conjunction with the Commission, surely have a responsibility to act in those situations.
I was very interested to read in the report that, while other committees have a heavy responsibility of legislative activity, the Committee on Petitions has shown that its role and function are also essential. Indeed, I fully agree with that sentiment and I become more convinced of it with every committee meeting I attend.
Our primary role in this Parliament is that of legislators, but, in order to be good legislators, we need to be aware of the impact of our legislation so that we can improve our efforts in Parliament.
In my opinion, any legislation emanating from this House should improve the quality of life of citizens in some way, and in the Committee on Petitions we see that this is not always the case. This often happens because of the non-implementation of legislation, or inadequate implementation, or because of specific circumstances or situations that the legislation does not address. I think that is a salutary lesson to all of us and we need to hear and respond.
For me, however, the core of this report is about how the committee responds to citizens, and I have said before that in order to respond effectively, we need to put ourselves in the shoes of the petitioners. They are approaching a large institution; they often have no legal or political background; they are put off by bureaucracy and are probably very frustrated at the situation in which they find themselves. For many petitioners, we are the last port of call and it is crucial that we respond effectively and efficiently.
This in my opinion starts with clear, understandable information for citizens. And we as MEPs are not always the best people to judge. Panels of citizens, I believe, should road-test any information we supply, any websites we design, any booklets we print.
We need to be very careful that we do not promise more than we can deliver, otherwise citizens will be totally frustrated and end up blaming Brussels bureaucracy.
When I use the word ‘promise’, what I mean is this: We must understand that citizens do not know about national authorities stonewalling, they do not know how the system works and we have a duty to them to tell them how it is. Certainly, we can and should try to influence change and this report is certainly doing that, but we cannot allow citizens to get caught as the meat in the sandwich.
Once citizens have good, accurate information and once they are aware of the possibilities for action, then we can provide the service they need. This report outlines in detail what is needed: sufficient resources so that the secretariat can respond in a timely way; greater involvement by the Council and Member States and maximum coordination with the Ombudsman and SOLVIT."@en4
|
| lpv:spokenAs | |
| lpv:translated text |
"Pane předsedající, především bych rád poblahopřál zpravodajovi, panu Hammersteinovi, k vynikající práci na velmi komplexní a rozsáhlé zprávě.
Ale hlavně a především tato zpráva jasně naznačuje, že je třeba se dále zabývat systémovými slabostmi. K těm dochází, když předkladatelé petic neobdrží oprávněné kompenzace a když členské státy odkládají plnění rozhodnutí až do chvíle, kdy bezprostředně hrozí pokuty, a stále se vyhýbají zodpovědnosti za dřívější úmyslná porušení.
My jako zákonodárci, spolu s Komisí, rozhodně máme zodpovědnost v těchto situacích jednat.
Velmi mne zaujalo, když jsem se ve zprávě dočetl, že zatímco ostatní výbory mají velkou zodpovědnost v oblasti legislativní činnosti, i Petiční výbor prokázal nezbytnost své role a funkce. S tímto názorem zcela souhlasím, a po každém zasedání výboru, jehož se účastním, jsem o něm stále více přesvědčen.
Naší prvořadou úlohou v tomto Parlamentu je role zákonodárná, ale abychom byli dobrými zákonodárci, musíme si uvědomovat dopad naší legislativy, abychom své parlamentní úsilí mohli vylepšit.
Podle mého názoru by měla legislativa vycházející z této sněmovny nějakým způsobem zvýšit kvalitu života občanů, ale v Petičním výboru vidíme, že tomu tak vždy není. Příčinou je často neprovádění legislativy, její provádění chybné, určité specifické podmínky nebo situace, které legislativa nepokrývá. Domnívám se, že nám to poskytuje užitečnou lekci, ze které bychom si všichni měli vzít ponaučení.
Podle mého názoru je jádrem této zprávy to, jak výbor, odpovídá občanům a už jsem prohlásil dříve, že pokud chceme odpovídat efektivně, musíme se vcítit do kůže předkladatelů petic. Jednají s velkou institucí; často nemají žádné právní nebo politické pozadí; odrazuje je byrokracie a pravděpodobně je frustruje situace, v níž se nacházejí. Pro mnohé předkladatele jsme poslední instancí, a proto je klíčové, abychom reagovali rychle a účinně.
To podle mého názoru začíná u jasných, srozumitelných informací pro občany. A to my jako poslanci Evropského parlamentu nedokážeme vždy nejlépe posoudit. Domnívám se, že by měly existovat panely občanů, kteří by vyzkoušeli veškeré informace, které poskytujeme, veškeré webové stránky, které navrhneme, a všechny informační materiály, které vytiskneme.
Musíme být velmi opatrní, abychom neslibovali více, než můžeme splnit, jinak občané budou naprosto frustrovaní a nakonec budou vinit bruselskou byrokracii.
Když říkám „slibovat”, mám tím na mysli toto: Musíme chápat, že občané nevědí o obstrukcích národních orgánů, nevědí, jak funguje systém, a my máme povinnost jim vysvětlit, jak se věci mají. Samozřejmě můžeme a měli bychom usilovat o změnu a tato zpráva tak rozhodně činí, avšak nemůžeme dovolit, aby se občané ocitli mezi mlýnskými kameny.
Jakmile budou mít občané dobré, přesné informace a až si budou vědomi možností dalšího postupu, pak jim budeme moci poskytnout služby, které potřebují. Zpráva podrobně vykresluje, čeho je zapotřebí: dostatečných zdrojů, aby sekretariát mohl včas reagovat; většího zapojení Rady a členských států a maximální spolupráce s veřejným ochráncem práv a SOLVIT."@cs1
".
Hr. formand! Først og fremmest vil jeg gerne sige godt klaret til ordføreren, hr. Hammerstein, for hans meget omfattende og vidtgående betænkning.
Men frem for alt viser betænkningen også helt klart, at der findes et behov for en yderligere undersøgelse af systemets svagheder. Det sker, når andragerne ikke kan få deres retmæssige erstatning, og når medlemsstater trækker sagen i langdrag for at undgå at overholde reglerne, indtil bøderne er umiddelbart forestående, og de undgår stadig ansvaret for tidligere bevidste overtrædelser.
Som lovgivere har vi i samarbejde med Kommissionen helt sikkert et ansvar for at handle i disse situationer.
Det var meget interessant at læse i betænkningen, at mens andre udvalg har et tungtvejende ansvar for lovgivningsmæssige aktiviteter, har Udvalget for Andragender vist, at dets rolle og funktion også er væsentlig. Jeg er helt enig i den fornemmelse, og jeg bliver mere overbevist om det for hver udvalgsmøde, jeg deltager i.
Vores primære rolle her i Parlamentet er at være lovgivere, men for at være gode lovgivere, skal vi også være opmærksomme på virkningerne af vores lovgivning, så vi kan forbedre vores indsats i Parlamentet.
Efter min mening bør al lovgivning, der udspringer af Parlamentet, forbedre borgernes livskvalitet på den ene eller anden måde, og i Udvalget for Andragender kan vi se, at det ikke altid er tilfældet. Det sker ofte på grund af manglende eller utilstrækkelig gennemførelse af lovgivningen eller på grund af specifikke omstændigheder eller situationer, som ikke løses gennem lovgivningen. Jeg mener, at det er en lektie for os alle, som vi er nødt til at lytte til og reagere på.
For mig er det centrale i denne betænkning imidlertid, hvordan udvalget svarer borgerne, og jeg har tidligere sagt, at for at reagere effektivt skal vi sætte os selv i andragernes sted. De henvender sig til en stor institution; de har ofte ingen juridisk eller politisk baggrund; de bliver skræmt af bureaukrati og er sandsynligvis meget frustrerede over den situation, som de befinder sig i. For mange andragere er vi den sidste udvej, og det er vigtigt, at vi reagerer effektivt.
Det begynder efter min mening med tydelige, forståelige oplysninger til borgerne. Og som medlemmer af Europa-Parlamentet er vi ikke altid de bedste til at vurdere. Paneler af borgere bør efter min mening afprøve alle de oplysninger, vi leverer, alle de websteder, vi udformer, alle de brochurer, vi trykker.
Vi skal være meget mere omhyggelige med ikke at love mere, end vi kan holde, ellers bliver borgerne fuldkommen frustrerede og ender med at skyde skylden på bureaukratiet i Bruxelles.
Når jeg bruger ordet "love", mener jeg følgende: Vi skal forstå, at borgerne ikke kender til de vandtætte skotter mellem de nationale myndigheder, de ved ikke, hvordan systemet fungerer, og vi har pligt til at fortælle dem, hvordan tingene hænger sammen. Vi både kan og bør bestemt forsøge at afstedkomme ændringer, og det sker helt sikkert gennem denne betænkning, men vi må ikke lade borgerne blive fanget som en lus mellem to negle.
Når borgerne har gode og nøjagtige oplysninger, og når de er klar over mulighederne for at handle, kan vi yde dem den service, de har brug for. I betænkningen skitseres det i detaljer, hvad der er brug for: tilstrækkelige ressourcer, så sekretariatet kan reagere i tide; et større engagement fra Rådet og medlemsstaterne og maksimal koordinering med Ombudsmanden og SOLVIT."@da2
"Herr Präsident! Zuallererst möchte ich dem Berichterstatter, David Hammerstein, zu seinem äußerst umfassenden und weitreichenden Bericht gratulieren.
Darüber hinaus weist der Bericht jedoch auch ganz klar darauf hin, dass es Schwachstellen im System gibt, denen auf den Grund gegangen werden muss. Dies ist zum Beispiel dann der Fall, wenn Petenten keine rechtmäßige Entschädigung erhalten oder wenn Mitgliedstaaten die Erfüllung von Vorschriften so lange verzögern, bis Geldstrafen anfallen, und selbst dann noch die Verantwortung für absichtliche Verstöße in der Vergangenheit von sich weisen.
Uns als Gesetzgeber obliegt es, in diesen Situationen gemeinsam mit der Kommission zu handeln.
Mit großem Interesse habe ich in dem Bericht gelesen, dass der Petitionsausschuss im Vergleich zu den anderen Ausschüssen, die die Last der Verantwortung für die Gesetzgebungstätigkeit tragen, bewiesen hat, dass seine Rolle und Funktion ebenfalls von wesentlicher Bedeutung ist. Ich kann das voll und ganz bestätigen und bin mit jedem Ausschusstreffen, an dem ich teilnehme, stärker davon überzeugt.
Unsere Hauptrolle im Parlament ist die der Gesetzgeber; um jedoch gute Gesetzgeber zu sein, müssen wir uns der Folgen unserer Gesetze bewusst sein, damit wir unsere Anstrengungen im Parlament verbessern können.
Meiner Ansicht nach sollte jedes von diesem Parlament verabschiedete Gesetz die Lebensqualität der Bürger in der einen oder anderen Weise steigern, und im Petitionsausschuss sehen wir, dass das nicht immer der Fall ist. Häufig ist dies darauf zurückzuführen, dass Gesetze nicht oder nicht angemessen umgesetzt werden, oder auf bestimmte Umstände oder Situationen, die von den Gesetzen nicht erfasst werden. Ich denke, das ist uns allen eine heilsame Lehre, der wir Gehör schenken und gerecht werden müssen.
Für mich liegt der Kern des Berichts jedoch darin, wie der Ausschuss den Bürgern gegenübertritt, und ich habe bereits früher gesagt, dass wir uns in die Lage der Petenten versetzen müssen, um ihren Anliegen wirksam gerecht werden zu können. Sie wenden sich an eine große Institution; sie verfügen häufig über keinen rechtlichen oder politischen Hintergrund; sie stoßen auf Bürokratie und sind vermutlich stark verärgert über die Situation, in der sie sich befinden. Für viele Petenten sind wir die letztmögliche Instanz, und deshalb ist es äußerst wichtig, dass wir uns ihrer Anliegen effektiv und effizient annehmen.
Das beginnt meiner Meinung nach mit klaren und verständlichen Informationen für die Bürger. Wir Abgeordnete sind dafür nicht immer in der geeigneten Position. Ich finde, dass alle von uns verbreiteten Informationen, alle von uns entworfenen Websites und alle von uns gedruckten Broschüren vorab Bürgergremien zur Prüfung vorgelegt werden sollten.
Wir müssen sehr vorsichtig sein, dass wir nicht mehr versprechen als wir im Endeffekt zu leisten in der Lage sind, damit die Bürger nicht verärgert sind und letztlich die Bürokratie in Brüssel dafür verantwortlich machen.
Wenn ich „versprechen“ sage, meine ich Folgendes: Wir müssen begreifen, dass die Bürger nicht wissen, welche Mauern nationale Behörden errichten; sie wissen nicht, wie das System funktioniert, und es ist unsere Pflicht, sie darüber aufzuklären. Selbstverständlich können und sollten wir versuchen, Veränderungen herbeizuführen, und das tut dieser Bericht auch ohne Zweifel; nicht zulassen können wir jedoch, dass die Bürger zwischen die Fronten geraten.
Wenn die Bürger über gute, genaue Informationen verfügen und sich ihrer Handlungsmöglichkeiten bewusst sind, können wir ihnen die Leistungen bieten, die sie brauchen. Dieser Bericht führt detailliert auf, was benötigt wird: ausreichende Ressourcen, damit das Sekretariat zeitgemäß reagieren kann, mehr Einsatz seitens des Rates und der Mitgliedstaaten sowie eine bestmögliche Koordinierung mit dem Bürgerbeauftragten und SOLVIT."@de9
"Κύριε Πρόεδρε, πρώτον επιθυμώ να συγχαρώ τον εισηγητή, κ. Hammerstein, για την πολύ εμπεριστατωμένη και ευρεία έκθεσή του.
Ωστόσο, περισσότερο και πέρα από αυτό, αυτή η έκθεση καταδεικνύει επίσης σαφώς ότι οι συστημικές αδυναμίες πρέπει να διερευνηθούν περαιτέρω. Αυτό συμβαίνει στις περιπτώσεις όπου οι αναφέροντες δεν μπορούν να λάβουν νόμιμη αποζημίωση και τα κράτη μέλη καθυστερούν, ώστε να αποφύγουν τη συμμόρφωση, μέχρι τα επικείμενα πρόστιμα, και εξακολουθούν να αποφεύγουν την ευθύνη για εσκεμμένες παραβιάσεις του παρελθόντος.
Εμείς, ως νομοθέτες, σε συνδυασμό με την Επιτροπή, ασφαλώς έχουμε ευθύνη να δράσουμε σε αυτές τις περιστάσεις.
Μου προκάλεσε μεγάλο ενδιαφέρον το γεγονός ότι διάβασα στην έκθεση ότι, ενώ άλλες επιτροπές φέρουν βαρεία ευθύνη νομοθετικής δραστηριότητας, η Επιτροπή Αναφορών επέδειξε ότι ο ρόλος και η λειτουργία της είναι επίσης ουσιαστικά. Πραγματικά, συμφωνώ απόλυτα με αυτή την αντίληψη και πείθομαι ακόμη περισσότερο επ’ αυτού σε κάθε συνεδρίαση της επιτροπής την οποία παρακολουθώ.
Ο κύριος ρόλος μας σε αυτό το Κοινοβούλιο είναι νομοθετικός, αλλά, προκειμένου να είμαστε καλοί νομοθέτες, πρέπει να γνωρίζουμε τον αντίκτυπο της νομοθεσίας μας, ώστε να μπορούμε να βελτιώσουμε τις προσπάθειές μας στο Κοινοβούλιο.
Κατά την άποψή μου, οιαδήποτε νομοθεσία πηγάζει από αυτό το Σώμα πρέπει να βελτιώνει τη ζωή των πολιτών με κάποιο τρόπο και στην Επιτροπή Αναφορών διαπιστώνουμε ότι αυτό δεν συμβαίνει πάντα. Αυτό συχνά συμβαίνει εξαιτίας της μη εφαρμογής της νομοθεσίας ή ανεπαρκούς εφαρμογής ή εξαιτίας ειδικών συνθηκών ή περιστάσεων τις οποίες δεν αντιμετωπίζει η νομοθεσία. Νομίζω ότι αυτό είναι ένα χρήσιμο μάθημα για όλους μας και πρέπει να ακούσουμε και να ανταποκριθούμε.
Κατ’ εμέ, ωστόσο, ο πυρήνας αυτής της έκθεσης είναι ο τρόπος με τον οποίο η επιτροπή ανταποκρίνεται στους πολίτες και έχω αναφέρει στο παρελθόν ότι, προκειμένου να ανταποκριθούμε αποτελεσματικά, πρέπει να θέσουμε εαυτούς στη θέση των αναφερόντων. Προσεγγίζουν ένα μεγάλο οργανισμό. Συχνά δεν έχουν νομικό ή πολιτικό υπόβαθρο. Αποθαρρύνονται από τη γραφειοκρατία και πιθανώς είναι πολύ απογοητευμένοι με την κατάσταση στην οποία βρίσκονται. Για πολλούς αναφέροντες, είμαστε το τελευταίο καταφύγιο και είναι σημαντικό να ανταποκριθούμε αποτελεσματικά και αποδοτικά.
Αυτό, κατά τη γνώμη μου, αρχίζει με σαφείς, κατανοητές πληροφορίες για τους πολίτες. Και εμείς, ως ΒΕΚ, δεν είμαστε πάντα οι πλέον κατάλληλοι για να κρίνουμε. Οι ομάδες πολιτών, πιστεύω, πρέπει να εκτελούν δοκιμές επί οδού για τις πληροφορίες που παρέχουμε, τους δικτυακούς τόπους που σχεδιάζουμε, τα φυλλάδια που τυπώνουμε.
Πρέπει να είμαστε πολύ προσεκτικοί, ώστε να μην υποσχόμαστε περισσότερα από όσα μπορούμε να τηρήσουμε, διαφορετικά οι πολίτες θα απογοητευτούν πλήρως και θα καταλήξουν να κατηγορούν τη γραφειοκρατία των Βρυξελλών.
Όταν χρησιμοποιώ τη λέξη «υπόσχεση», εννοώ το εξής: Πρέπει να κατανοήσουμε ότι οι πολίτες δεν γνωρίζουν για την κωλυσιεργία των εθνικών αρχών, δεν γνωρίζουν πώς λειτουργεί το σύστημα και έχουμε καθήκον προς αυτούς να τους ενημερώσουμε σχετικά. Ασφαλώς, μπορούμε και πρέπει να προσπαθήσουμε να επηρεάσουμε την αλλαγή και αυτή η έκθεση σίγουρα το πράττει αυτό, αλλά δεν μπορούμε να επιτρέψουμε οι πολίτες να βρεθούν εν μέσω δύο αντίθετων τάσεων.
Όταν οι πολίτες αποκτήσουν ορθές, ακριβείς πληροφορίες και όταν ενημερωθούν για τις δυνατότητες δράσης, τότε μπορούμε να παρέχουμε την υπηρεσία που χρειάζονται. Αυτή η έκθεση παραθέτει λεπτομερώς τι χρειάζεται: επαρκείς πόροι, ώστε η γραμματεία να μπορεί να ανταποκριθεί έγκαιρα, μεγαλύτερη συμμετοχή από το Συμβούλιο και τα κράτη μέλη και μέγιστο συντονισμό με το διαμεσολαβητή και το SOLVIT."@el10
"Señor Presidente, antes que nada me gustaría felicitar al ponente, Señor Hammerstein, por la exhaustividad y el gran alcance de su informe.
Pero además y sobre todo, este informe indica claramente que debemos seguir estudiando las deficiencias sistémicas. Éstas se manifiestan cuando los peticionarios no pueden obtener la compensación que les corresponde y cuando los Estados miembros retrasan el cumplimiento hasta que las multas sean inminentes y, aún así, evitan la responsabilidad por infracciones anteriores intencionadas.
Nosotros los legisladores tenemos sin duda la responsabilidad de actuar en estas situaciones, conjuntamente con la Comisión.
Leí con gran interés en el informe que, si bien otras comisiones tienen grandes responsabilidades legislativas, la Comisión de Peticiones ha demostrado que su papel y su función también son indispensables. De hecho, coincido con esta idea y estoy cada vez más convencida según voy asistiendo a las reuniones de la comisión.
Nuestro papel primordial en este Parlamento es el de legisladores, pero para ser buenos legisladores debemos conocer los efectos de nuestra legislación para que podamos mejorar nuestra labor en el Parlamento.
En mi opinión, todo acto legislativo procedente de esta Cámara debería mejorar de alguna manera la calidad de vida de los ciudadanos, y en la Comisión de Peticiones vemos que no siempre es así. A menudo ello se debe a la aplicación inadecuada o al incumplimiento de la legislación o a circunstancias o situaciones concretas que no contempla la legislación. Me parece que es una lección beneficiosa para todos nosotros y debemos escuchar y responder.
Sin embargo, para mí, la cuestión esencial de este informe es cómo responde la comisión a los ciudadanos, y ya he dicho antes que para responder con eficacia debemos ponernos en la piel de los peticionarios. Éstos acuden a una gran institución, a menudo carecen de formación jurídica o política, son rechazados por la burocracia y probablemente se sienten muy frustrados por la situación en la que se encuentran. Para muchos peticionarios somos el último recurso y por ello es crucial que respondamos de modo eficaz y eficiente.
Para lograrlo, en mi opinión, debemos empezar por facilitar información clara y comprensible a los ciudadanos. Y nosotros, los diputados europeos, no estamos siempre en la situación idónea para juzgar. Creo que la información que facilitamos, los sitios web que diseñamos y los folletos que imprimimos deberían ser puestos a prueba por grupos de ciudadanos.
Debemos mostrarnos muy prudentes y no prometer lo que no podemos cumplir, pues, de lo contrario, los ciudadanos acabarán por sentirse frustrados y echarán la culpa a la burocracia de Bruselas.
Cuando utilizo la palabra «promesa» me refiero a lo siguiente: Debemos entender que los ciudadanos no conocen las evasivas de las autoridades nacionales, no saben cómo funciona el sistema y tenemos la obligación de explicárselo. Sin duda podemos y debemos intentar influir para que se produzcan cambios y este informe seguramente lo hace, pero no podemos permitir que se ponga a los ciudadanos entre la espada y la pared.
Cuando los ciudadanos cuenten con información precisa y de calidad, y conozcan las posibilidades de acción, les podremos prestar el servicio que requieren. En este informe se subraya minuciosamente lo que se necesita: recursos suficientes para que la secretaría pueda responder de forma oportuna, una mayor participación del Consejo y los Estados miembros y una coordinación óptima con el Defensor del Pueblo y la red SOLVIT."@es21
"Hr juhataja, tahaksin esmalt kiita raportöör hr Hammersteini väga kõikehõlmava ja ulatusliku raporti eest.
Kuid ennekõike sätestatakse raportis selgelt, et süsteemi puudujääke tuleb põhjalikumalt uurida. See juhtub siis, kui petitsiooni esitajad ei saa õiguspärast hüvitist ja kui liikmesriigid nende vastavusse viimisega viivitavad, kuni neid ähvardab rahaline karistus, ning väldivad ikka vastutuse võtmist eelmiste tahtlike rikkumiste eest.
Seadusandjatena lasub meil koos komisjoniga kindlasti vastutus sellistes olukordades tegutseda.
Oli väga huvitav raportist lugeda, et ehkki teistel komisjonidel lasub suur vastutus seadusandliku tegevuse eest, on petitsioonikomisjon näidanud, et ka tema roll ja funktsioon on olulised. Tõepoolest, nõustun täielikult selle arvamusega ja veendun selles üha enam iga komisjoni koosoleku käigus, millel viibin.
Meie peamine roll siin parlamendis on olla seadusandjad, aga selleks, et olla head seadusandjad, peame olema kursis oma seadusandluse mõjuga, et saaksime oma jõupingutusi parlamendis parandada.
Minu arvates peaks mis tahes täiskogul algatatud õigusakt parandama kodanike elukvaliteeti, aga petitsioonikomisjonis näeme, et see ei ole alati nii. See juhtub sageli õigusaktide rakendamata jätmisel või ebapiisaval rakendamisel või konkreetsete tingimuste või olukordade tõttu, mida õigusakt ei käsitle. Arvan, et see on kasulik õppetund meile kõigile ning me peame seda kuulma ja sellele reageerima.
Minu jaoks seisneb kõnealuse raporti põhisisu siiski selles, kuidas komisjon kodanikele vastab, ning olen ennegi öelnud, et tõhusaks vastamiseks peame asetama end petitsiooni esitajate kingadesse. Nad pöörduvad suure asutuse poole; sageli ei ole neil juriidilist ega poliitilist tausta; bürokraatia tekitab neis vastikust ning nad on tõenäoliselt väga nördinud olukorra pärast, kus nad on. Paljude petitsiooni esitajate jaoks oleme viimane võimalus ja on hädavajalik, et vastaksime efektiivselt ning tõhusalt.
See saab minu arvates alguse selgest ja arusaadavast teabest kodanikele. Parlamendiliikmetena ei ole me alati kõige paremad inimesed otsustama. Arvan, et mis tahes teavet me edastame, mis tahes veebilehti loome ja brošüüre prindime, selle peaksid järele proovima kodanike kogud.
Peame olema väga ettevaatlikud, et mitte lubada rohkem, kui suudame teoks teha. Vastasel juhul on kodanikud täiesti nördinud ja süüdistavad lõpuks Brüsseli bürokraatiat.
Kui kasutan sõna „lubama”, pean silmas seda, peame mõistma, et kodanikud ei ole kursis riiklike ametiasutuste seatavate takistustega, nad ei tea, kuidas süsteem töötab, ja meil on kohustus neile rääkida, kuidas see käib. Muidugi saame ja peaksime püüdma mõjutada muutusi ning kõnealuse raportiga seda ka tehakse, kuid me ei saa lubada kodanikel kahe tule vahele jääda.
Kui kodanikel on hea ja täpne teave ja kui nad on teadlikud võimalustest tegutseda, siis võime pakkuda neile vajalikke teenuseid. Kõnealune raport kirjeldab üksikasjalikult, mida on vaja: piisavalt ressursse, et sekretariaat saaks vastata õigel ajal; nõukogu ja liikmesriikide suuremat osalust ning maksimaalset koordineeritust ombudsmani ja SOLVITiga."@et5
".
Arvoisa puhemies, haluan aivan aluksi kehua työtä, jota jäsen Hammerstein on tehnyt tämän hyvin kattavan ja laaja-alaisen mietinnön parissa.
Ennen kaikkea tässä mietinnössä kuitenkin todetaan, että järjestelmän puutteita on tutkittava tarkemmin. Puutteita ilmenee, kun vetoomuksen esittäjät eivät saa ansaitsemaansa korvausta ja kun jäsenvaltiot viivyttelevät välttyäkseen noudattamasta lainsäädäntöä, kunnes niitä uhataan sakoilla, ja välttävät edelleen vastuun aiemmista tarkoituksellisista rikkomuksistaan.
Meillä lainsäätäjillä ja komissiolla on velvollisuus toimia noissa tilanteissa.
Oli hyvin mielenkiintoista lukea mietinnöstä, että siinä, missä muut valiokunnat vastaavat pitkälti lakien säätämisestä, myös vetoomusvaliokunta on osoittanut, että sen tehtävä ja toiminta ovat tärkeitä. Olen tästä täysin samaa mieltä ja vakuutun asiasta yhä enemmän jokaisessa valiokunnan kokouksessa, johon osallistun.
Toimimme täällä parlamentissa ensisijaisesti lainsäätäjän roolissa, mutta voidaksemme olla hyviä lainsäätäjiä meidän on tunnettava lainsäädäntömme vaikutukset, jotta voimme parantaa työskentelyämme parlamentissa.
Mielestäni kaiken Euroopan parlamentista tulevan lainsäädännön pitäisi parantaa jollakin tavalla ihmisten elämänlaatua, ja vetoomusvaliokunnassa huomaamme, ettei näin aina käy. Tämä johtuu usein lainsäädännön puutteellisesta tai olemattomasta täytäntöönpanosta tai erityisistä tilanteista ja olosuhteista, joihin lainsäädännössä ei puututa. Tämä on mielestäni hyödyllinen opetus meille kaikille, ja katson, että meidän on kuunneltava ja reagoitava.
Mielestäni tässä mietinnössä kaikkein keskeisintä on se, kuinka valiokunta vastaa kansalaisten vetoomuksiin, ja olen jo sanonut aiemmin, että vastataksemme tehokkaasti meidän on asettauduttava vetoomusten esittäjien asemaan. He lähestyvät suurta toimielintä. Heillä ei useinkaan ole kokemusta juridiikasta tai politiikasta. Byrokratia pelottaa heitä, ja he ovat todennäköisesti hyvin turhautuneita tilanteeseensa. Me olemme monelle vetoomuksen esittäjälle viimeinen oljenkorsi, ja siksi on hyvin tärkeää, että reagoimme tehokkaasti ja tuloksekkaasti.
Tämä alkaa mielestäni siitä, että annamme kansalaisille selviä, ymmärrettäviä tietoja. Me Euroopan parlamentin jäsenet emme ole aina parhaita ihmisiä arvioimaan antamaamme tietoa. Mielestäni kansalaispaneelien pitäisi testata ja arvioida kaikkea antamaamme tietoa, kaikkia verkkosivuja, joita suunnittelemme, ja kaikkia kirjasia, joita painamme.
Meidän on varottava, ettemme lupaa enemmän kuin mitä voimme tarjota, sillä muutoin kansalaiset turhautuvat täysin ja syyttävät lopulta Brysselin byrokratiaa.
Kun käytän sanaa "luvata", tarkoitan sitä, että meidän on ymmärrettävä, etteivät kansalaiset tiedä kansallisten viranomaisten viivyttelystä tai siitä, kuinka järjestelmä toimii, ja että meidän on kerrottava tästä heille. Me tosiaan voimme ja meidän pitäisi yrittää saada aikaan muutoksia, ja tällä mietinnöllä pyritään todellakin siihen, muttemme saa antaa kansalaisten jäädä loukkuun kahden vastakkaisen voiman väliin.
Vasta, kun kansalaisilla on käytettävissään hyvää, paikkansa pitävää tietoa ja he tuntevat mahdollisuutensa toimia, voimme tarjota palvelua, jota he tarvitsevat. Tässä mietinnössä kerrotaan yksityiskohtaisesti, mitä tämä edellyttää. Se edellyttää riittäviä resursseja, jotta sihteeristö voi vastata nopeasti, sitä, että neuvosto ja jäsenvaltiot osallistuvat enemmän vetoomusvaliokunnan työhön, ja sitä, että vetoomusvaliokunnan työ sovitetaan mahdollisimman hyvin yhteen oikeusasiamiehen työn ja SOLVIT-järjestelmän kanssa."@fi7
".
Monsieur le Président, je commencerai par féliciter le rapporteur, M. Hammerstein, pour son rapport très complet et très vaste.
Mais, au-delà de ça, ce rapport dit aussi clairement qu’il faut se pencher davantage sur certaines faiblesses du système. C’est le cas lorsque des pétitionnaires ne peuvent obtenir une compensation légitime et lorsque des États membres reportent leur action de mise en conformité jusqu’à ce que les amendes soient imminentes et continuent de fuir leur responsabilité pour les violations passées délibérées.
Dans de telles situations, notre responsabilité de législateurs est d’agir, avec la Commission.
J’ai lu avec beaucoup d’intérêt dans ce rapport que si d’autres commissions ont la lourde responsabilité des activités législatives, la commission des pétitions a néanmoins démontré que son rôle et sa fonction sont également essentiels. Je partage totalement ce sentiment et en suis de plus en plus convaincue à chaque réunion de commission à laquelle j’assiste.
Le rôle premier du Parlement est celui de législateur, mais pour être de bons législateurs, nous devons connaître l’impact de notre législation afin d’améliorer notre travail au Parlement.
Selon moi, tout texte législatif émanant du Parlement doit améliorer d’une quelconque façon la qualité de vie des citoyens et la commission des pétitions constate que ce n’est pas toujours le cas. La cause est souvent la non-application ou la mauvaise application de la législation ou l’existence de circonstances ou situations spécifiques que la législation n’aborde pas. Je pense que c’est une leçon salutaire pour nous tous et que nous devons l’entendre et réagir.
Pour moi, cependant, l’élément central de ce rapport concerne la manière dont la commission des pétitions répond aux citoyens et, comme je viens de le dire, pour répondre efficacement, nous devons nous mettre à la place des pétitionnaires. Ces pétitionnaires abordent une grande institution, n’ont souvent aucun bagage juridique ou politique, sont dégoûtés par la bureaucratie et probablement très frustrés par la situation dans laquelle ils se trouvent. Pour de nombreux pétitionnaires, nous sommes leur dernière chance et il est crucial que nous leur répondions avec efficacité et efficience.
Selon moi, tout commence par une information claire, compréhensible pour les citoyens. En tant que députés européens, nous ne sommes pas toujours les mieux placés pour juger de cette clarté. Toutes les informations que nous diffusons, tous les sites web que nous concevons et toutes les brochures que nous imprimons devraient être testés par des panels de citoyens.
Il faut soigneusement veiller à ne pas promettre plus que ce que l’on peut offrir, faute de quoi les citoyens seront totalement frustrés et finiront par condamner la bureaucratie de Bruxelles.
Par le terme «promettre», j’entends ceci: nous devons être conscients que les citoyens ignorent tout du blocage des autorités nationales, ils ne savent pas comment le système fonctionne et nous avons le devoir de le leur dire. Nous pouvons et devons certes essayer d’influencer le changement - et ce rapport ne manque pas de le faire -, mais nous ne pouvons permettre que des citoyens soient piégés comme une tranche de jambon dans un sandwich.
Ce n’est que lorsque les citoyens ont des informations précises, de qualité et qu’ils sont au courant des possibilités d’action que nous pouvons leur fournir le service dont ils ont besoin. Ce rapport décrit en détails ce qui est nécessaire pour fournir ce service: des ressources suffisantes afin que le secrétariat puisse répondre rapidement, une plus grande participation du Conseil et des États membres et une coordination maximale avec le Médiateur et SOLVIT."@fr8
"Elnök úr, elsőként is, szeretném elmondani az előadónak, Hammerstein úrnak, hogy nagyszerű munkát végzett ennek az átfogó és tartalmas jelentésnek elkészítésével.
Mindenekelőtt azonban, ez a jelentés azt is egyértelműen megfogalmazza, hogy a rendszerbeli gyengeségeket folyamatosan fel kell tárni. Ilyennek tekinthető az, ha a kérelmező nem juthat jogos kártalanításhoz, és amikor a tagállamok egészen addig késleltetik a jogalkalmazást, amíg nem áll küszöbön bírság kiszabása, és még ilyenkor is megkerülik a felelősséget a múltbeli szándékos törvénysértésért.
Nekünk, törvényhozóknak, a Bizottsággal közös felelősségünk, hogy ilyen esetekben fellépjünk.
Nagyon szerettem volna a jelentésből kiolvasni azt, hogy míg más bizottságok komoly felelősséggel rendelkeznek a jogalkotás területein, a Petíciós Bizottság is képes igazolni azt, hogy szerepe, feladatai szintén alapvetők. Igen, teljes mértékben egyetértek ezzel a felfogással, és minden egyes bizottsági üléssel, amelyen részt veszek, ez még inkább meggyőződésemmé válik.
Ebben a Parlamentben elsődleges feladatunk a törvényhozás, de ahhoz, hogy jó törvényhozók legyünk, fontos, hogy tudatában legyünk törvényeink hatásának, hogy Parlamenten belüli erőfeszítéseink erősödjenek.
Véleményem szerint minden, ebből a Házból kiinduló jogalkotásnak valamilyen módon a polgárok életminőségét kell javítania. Mi a Petíciós Bizottságban azt látjuk, hogy ez nem mindenkor érvényesül. Gyakran előfordul, hogy a törvényeket nem tartják be, nem teljesítik, esetleg olyan különleges körülmények és helyzetek következtében, amelyekről a jogszabályok nem rendelkeznek. Úgy vélem, ezek hasznos leckék mindannyiunk számára, és oda kell figyelnünk, és cselekednünk kell ezek kapcsán.
Számomra a jelentés központi kérdése az, hogy miként válaszol a bizottság a polgároknak. Amint korábban ezt kifejtettem, a hatékony válaszadáshoz az kell, hogy beleéljük magunkat a petíciót benyújtó helyzetébe. Utóbbiak egy hatalmas intézményhez fordulnak beadványukkal. Gyakran minden jogi vagy politikai ismeret nélkül. Gyakran eltévednek a bürokrácia útvesztőiben, és valószínűsíthetően zavarba jönnek attól a helyzettől, amiben magukat találják. Számos beadványozó számára mi jelentjük az utolsó mentsvárat, és létfontosságú, hogy problémáikra hatékonyan és hatásosan válaszoljunk.
Ez, véleményem szerint, azzal kezdődik, hogy adjunk világos, érthető tájékoztatást a polgároknak. És mi, az Európai Parlament képviselői, nem mindenkor bizonyulunk a legjobb ítészeknek. A polgárokból álló paneleknek kellene az általunk nyújtott információkat, az általunk kialakított website-okat, bármely kiadványunkat ellenőriznie.
Nagyon oda kell figyelnünk, hogy ne ígérjünk többet, mint amit teljesíteni is tudunk. Másként a polgárok teljesen összezavarodnak, és mindenért a brüsszeli bürokráciát teszik majd felelőssé.
Amikor az „ígéret” szót használom, a következőt értem alatta: meg kell értenünk, hogy a polgárok nincsenek tudatában a nemzeti hatóságok időhúzó magatartásának, nem ismerik a rendszer működését, és az a mi kötelességünk, hogy minderről tájkoztassuk őket. Kétségtelen, próbálkozhatunk, sőt, meg kell próbálnunk változásokat elérni – és e jelentés egyértelműen ezt teszi – de nem engedhetjük meg, hogy a polgárok két fél közé kerüljenek, mint a hús a szendvicsben.
Amikor pedig majd a polgárok jó, pontos információval rendelkeznek, és tudatában lesznek cselekvési lehetőségeiknek, akkor biztosíthatjuk igazán számukra a szükséges szolgáltatást. E jelentésben részletesen megfogalmazódnak az igények: elegendő források kellenek, hogy a titkárság időben válaszolhasson a petíciókra; a Tanács és a tagállamok részvétele legyen markánsabb, valamint valósuljon meg a maximális koordináció az ombudsmannal és a SOLVIT-tel."@hu11
"Signor Presidente, in primo luogo, desidero esprimere al relatore, l’onorevole Hammerstein, il mio sincero apprezzamento per l’ampia ed esaustiva relazione di cui è l’autore.
Tuttavia, la relazione evidenzia soprattutto la necessità di esaminare più approfonditamente le debolezze strutturali che emergono qualora il firmatario non riesca a ottenere una giusta compensazione oppure uno Stato membro ritardi l’adempimento degli obblighi fino all’imminenza di una sanzione pecuniaria, pur continuando a sottrarsi alla responsabilità di precedenti e deliberate violazioni.
Nella nostra qualità di legislatori, abbiamo il dovere, di concerto con la Commissione, di intervenire in tali situazioni.
Ho letto con mio grande interesse nella relazione che, pur non svolgendo l’onerosa attività legislativa di altre commissioni, la commissione per le petizioni ha dimostrato di ricoprire anch’essa un ruolo fondamentale. E’ un’affermazione che condivido appieno e di cui sono sempre più convinta a ogni riunione della commissione cui partecipo.
La nostra funzione principale in seno a questo Parlamento è agire da legislatori. Tuttavia, per dimostrarsi buoni legislatori, occorre essere consapevoli dell’impatto delle norme varate, in modo tale da indirizzare l’attività parlamentare nella giusta direzione.
A mio parere, ogni norma approvata in questa sede dovrebbe migliorare in qualche modo la qualità di vita dei cittadini, un obiettivo che – come abbiamo modo di costatare in seno alla commissione per le petizioni – non sempre viene raggiunto. La causa risiede spesso nella mancata o non corretta attuazione della normativa, oppure è da ricondursi a circostanze e casi specifici non regolamentati. Ritengo si tratti di una lezione istruttiva per tutti noi, che dobbiamo apprendere per poi agire di conseguenza.
Tuttavia, credo che il vero fulcro della relazione in esame stia nelle risposte che la commissione fornisce ai cittadini. Come ho già detto, è fondamentale immedesimarsi nella situazione del firmatario di una petizione, il quale si rivolge a una grande istituzione, è spesso sprovvisto di competenze giuridiche o politiche, si sente sopraffatto dalla burocrazia e, con ogni probabilità, è esasperato dalla situazione in cui versa. Per molti firmatari rappresentiamo l’ultima speranza. E’ pertanto fondamentale rispondere loro con efficienza ed efficacia.
Ritengo che il primo passo da compiere in tal senso sia fornire ai cittadini informazioni chiare e comprensibili, che però, per il nostro stesso ruolo di eurodeputati, non siamo i più indicati a valutare. Credo piuttosto che dovrebbero essere gruppi di cittadini a verificare la fruibilità di qualunque informazione, sito Internet o opuscolo da noi forniti.
Inoltre, è necessario prestare maggiore attenzione affinché non si facciano promesse che non possono essere mantenute, evitando così che i cittadini restino profondamente delusi e finiscano per imputare tutte le colpe alla burocrazia di Bruxelles.
Ho adoperato il termine “promessa” riferendomi ad un aspetto che dobbiamo tenere in considerazione: i cittadini non sono al corrente dell’ostruzionismo opposto dalle autorità nazionali né conoscono il funzionamento del sistema e noi abbiamo il dovere di informarli al riguardo. Di sicuro, possiamo e dobbiamo adoperarci per il cambiamento, come fa indubbiamente la relazione in esame, ma non possiamo permettere che i cittadini si ritrovino presi fra due fuochi.
Solo nel momento in cui i cittadini godranno di informazioni complete e accurate e saranno consapevoli delle possibilità di intervento a loro disposizione, potremo fornire loro il servizio di cui hanno bisogno. La presente relazione descrive con dovizia di dettagli i passi necessari per raggiungere tale scopo: risorse adeguate affinché il segretariato possa rispondere tempestivamente; un maggiore coinvolgimento del Consiglio e degli Stati membri; il massimo coordinamento con il Mediatore europeo e la rete SOLVIT."@it12
"Gerb. pirmininke, pirmiausia norėčiau pasakyti, kad pranešėjas D. Hammerstein puikiai parengė labai išsamų ir didelės apimties pranešimą.
Kai piliečiai gaus geros, tikslios informacijos ir žinos apie veikimo galimybes, tada galėsime suteikti jiems reikalingas paslaugas. Šiame pranešime smulkiai išdėstyta, kas yra būtina – pakankami ištekliai, kad sekretoriatas galėtų reaguoti laiku, didesnis Tarybos ir valstybių narių dalyvavimas, maksimalus suderinimas su ombudsmenu ir SOLVIT.
Tačiau, be viso to, šiame pranešime aiškiai sakoma, kad būtina toliau sistemingai tirti trūkumus. Tai vyksta, kai teikiantys peticijas asmenys negali gauti teisėtų kompensacijų, valstybės narės vilkina teisės aktų taikymą tol, kol joms bus skirtos didelės baudos ir vis tiek toliau vengia atsakomybės už praeityje sąmoningai padarytus pažeidimus.
Mes, kaip teisės aktų leidėjai, kartu su Komisija turime veikti tokiose situacijose.
Su dideliu susidomėjimu pranešime skaičiau, kad tuo metu, kai kitiems komitetams tenka didelė atsakomybė dėl teisės aktų leidybos veiklos, peticijų komitetas įrodė, kad jo vaidmuo ir funkcijos taip pat yra svarbios. Iš tikrųjų visiškai pritariu tai nuomonei. Ir tuo vis labiau įsitikinu dalyvaudamas komiteto posėdžiuose.
Šio Parlamento pagrindinis funkcija – leisti teisės aktus. Tačiau norėdami tai daryti gerai, turime suvokti, kaip veikia mūsų leidžiami teisės aktai, kad galėtume didinti pastangas Parlamente.
Manau, kad bet koks šiuose rūmuose priimamas teisės aktas turėtų gerinti piliečių gyvenimo kokybę. Ir kaip matome iš peticijų komiteto, taip yra ne visada.
Dažnai taip yra dėl to, kad teisės aktai nėra įgyvendinami arba netinkamai įgyvendinami, arba tam turi įtakos konkrečios aplinkybės arba situacijos, kurių nereguliuoja jokie teisės aktai. Manau, kad ši pamoka yra naudinga mums visiems. Ir į tai turime reaguoti.
Tačiau šio pranešimo esmė yra ta, kaip komitetas reaguoja į piliečius. Ir kaip jau minėjau anksčiau, norėdami tinkamai reaguoti, turime patys atsidurti peticijas teikiančių asmenų vietoje. Jie kreipiasi į didelę instituciją dažnai neturėdami jokių teisinių ar politinių žinių. Juos atbaido biurokratija ir tikriausiai labai dažnai erzina ta padėtis, į kurią jie patenka. Daugeliui teikiančių peticijas asmenų esame paskutinė vieta, į kurią jie kreipiasi pagalbos. Todėl labai svarbu, kad reaguotume veiksmingai ir kvalifikuotai.
O tai, manau, priklauso nuo piliečiams teikiamos aiškios ir suprantamos informacijos. Mes, kaip EP nariai, ne visada galime tai tinkamai įvertinti. Manau, kad tuo užsiimti turėtų piliečių grupės, vertindamos bet kokią mūsų teikiamą informaciją, kuriamus tinklalapius ir leidžiamas brošiūras.
Turime būti labai atsargūs, kad nežadėtume daugiau, nei galime įvykdyti. Kitaip piliečiai visiškai susierzins ir apkaltins Briuselį biurokratija.
Sakydamas „žadėti“, noriu pasakyti, kad privalome suprasti, kad piliečiams nėra žinomos valstybių valdžios kuriamos kliūtys ir sistemos veikimas. Todėl mūsų pareiga yra jiems tai paaiškinti. Aišku, mes galime ir turime veikti pokyčius, tai daro ir šis pranešimas, tačiau negalime leisti piliečiams patekti tarp dviejų girnapusių."@lt14
"Priekšsēdētāja kungs, vispirms es gribu izteikt atzinību referentam
par viņa ļoti vispusīgo un plašo ziņojumu.
Bet pats galvenais un svarīgākais — šis ziņojums arī skaidri norāda, ka ir jāturpina sistēmas nepilnību izmeklēšana. Tas notiek, ja lūgumrakstu iesniedzēji nevar saņemt likumīgu kompensāciju un ja dalībvalstis kavējas, izvairoties no piekritības, līdz soda naudas ir nenovēršamas, un vēl arvien izvairās no atbildības par iepriekšējiem apzinātiem pārkāpumiem.
Mums kā likumdevējiem saistībā ar Komisiju noteikti ir pienākums rīkoties šajās situācijās.
Man bija ļoti interesanti lasīt šajā ziņojumā, ka, lai gan uz citām komitejām gulstas smaga atbildība likumdošanas jomā, Lūgumrakstu komiteja ir parādījusi, ka tās nozīme un funkcija arī ir būtiska. Patiešām, es pilnībā piekrītu šim viedoklim, un es arvien vairāk par to pārliecinos līdz ar katru nākamo komitejas sanāksmi, kuru es apmeklēju.
Mūsu galvenā nozīme šajā Parlamentā ir likumdevēju nozīme, bet, lai mēs būtu labi likumdevēji, mums ir jāapzinās tas, kāda ietekme ir mūsu tiesību aktiem, lai mēs tādējādi varētu uzlabot mūsu centienus Parlamentā.
Pēc manām domām, visiem tiesību aktiem, kas rodas šajā Parlamentā, ir kaut kādā veidā jāuzlabo pilsoņu dzīves kvalitāte, un Lūgumrakstu komitejā mēs redzam, ka tas ne vienmēr ir tā. Bieži tas gadās tiesību aktu neīstenošanas vai nepiemērotas īstenošanas dēļ vai tādu īpašu apstākļu vai situāciju dēļ, ko šie tiesību akti neatrisina. Es domāju, ka tā ir derīga mācība mums visiem, un mums ir jāklausās un jāatbild.
Tomēr, manuprāt, šī ziņojuma pamatā ir tas, kā komiteja atbild pilsoņiem, un es jau esmu teicis iepriekš, ka, lai atbildētu efektīvi, mums ir jāiejūtas lūgumrakstu iesniedzēju vietā. Viņi vēršas pie lielas iestādes; viņiem bieži nav tiesiska vai politiska pamatojuma; viņus ir atstūmusi birokrātija, un viņus, iespējams, ir ļoti satriekusi tā situācija, kādā viņi atrodas. Daudziem lūgumrakstu iesniedzējiem mēs esam pēdējā „cerību osta”, un ir būtiski, lai mēs atbildētu efektīvi un pilnvērtīgi.
Pēc manām domām, tas sākas ar skaidru, saprotamu informāciju pilsoņiem. Un mēs kā EP deputāti ne vienmēr esam īstie cilvēki, lai spriestu. Es uzskatu, ka pilsoņu grupām ir jāpārbauda jebkura informācija, ko mēs piegādājam, ikviena tīmekļa vietne, ko mēs izstrādājam, ikviens buklets, ko mēs iespiežam.
Mums ir jābūt ļoti uzmanīgiem, lai mēs neapsolītu vairāk nekā mēs varam sniegt, jo citādi pilsoņi būs pilnībā vīlušies un galu galā vainos Briseles birokrātiju.
Vārdu „apsolīt” es saprotu šādi: mums ir jāsaprot, ka pilsoņi nezina par valsts iestāžu obstrukciju, viņi nezina, kā šī sistēma darbojas, un mums ir pienākums viņiem izklāstīt, kā tas ir. Protams, mēs varam mēģināt, un mums ir jāmēģina ietekmēt izmaiņas, un šis ziņojums to noteikti dara, bet mēs nevaram ļaut, ka pilsoņiem rastos maldinošs priekšstats.
Kad pilsoņiem ir laba, precīza informācija un kad viņi apzinās to, kādas ir iespējas darboties, tad mēs varam sniegt to pakalpojumu, kas viņiem ir vajadzīgs. Šajā ziņojumā ir sīki izklāstīts tas, kas ir vajadzīgs: pietiekami resursi, lai tādējādi sekretariāts varētu atbildēt laicīgi; Padomes un dalībvalstu plašāka iesaistīšanās un maksimāla koordinēšana ar ombudu un
."@lv13
"Mr President, first of all I want to say well done to the rapporteur, Mr Hammerstein, on his very comprehensive and wide-ranging report.
But, above and beyond that, this report also clearly indicates that systemic weaknesses need to be further investigated. This happens where petitioners cannot obtain rightful compensation and where Member States delay to avoid compliance until fines are imminent and still avoid responsibility for past intentional violations.
We as legislators, in conjunction with the Commission, surely have a responsibility to act in those situations.
I was very interested to read in the report that, while other committees have a heavy responsibility of legislative activity, the Committee on Petitions has shown that its role and function are also essential. Indeed, I fully agree with that sentiment and I become more convinced of it with every committee meeting I attend.
Our primary role in this Parliament is that of legislators, but, in order to be good legislators, we need to be aware of the impact of our legislation so that we can improve our efforts in Parliament.
In my opinion, any legislation emanating from this House should improve the quality of life of citizens in some way, and in the Committee on Petitions we see that this is not always the case. This often happens because of the non-implementation of legislation, or inadequate implementation, or because of specific circumstances or situations that the legislation does not address. I think that is a salutary lesson to all of us and we need to hear and respond.
For me, however, the core of this report is about how the committee responds to citizens, and I have said before that in order to respond effectively, we need to put ourselves in the shoes of the petitioners. They are approaching a large institution; they often have no legal or political background; they are put off by bureaucracy and are probably very frustrated at the situation in which they find themselves. For many petitioners, we are the last port of call and it is crucial that we respond effectively and efficiently.
This in my opinion starts with clear, understandable information for citizens. And we as MEPs are not always the best people to judge. Panels of citizens, I believe, should road-test any information we supply, any websites we design, any booklets we print.
We need to be very careful that we do not promise more than we can deliver, otherwise citizens will be totally frustrated and end up blaming Brussels bureaucracy.
When I use the word ‘promise’, what I mean is this: We must understand that citizens do not know about national authorities stonewalling, they do not know how the system works and we have a duty to them to tell them how it is. Certainly, we can and should try to influence change and this report is certainly doing that, but we cannot allow citizens to get caught as the meat in the sandwich.
Once citizens have good, accurate information and once they are aware of the possibilities for action, then we can provide the service they need. This report outlines in detail what is needed: sufficient resources so that the secretariat can respond in a timely way; greater involvement by the Council and Member States and maximum coordination with the Ombudsman and SOLVIT."@mt15
"Mijnheer de Voorzitter, in de eerste plaats wil ik tegen de rapporteur, de heer Hammerstein, zeggen dat hij goed werk heeft verricht met dit veelomvattende en breed opgezette verslag.
Maar op de allereerste plaats laat dit verslag zien dat de systematische zwakheden verder moeten worden onderzocht. Dit is het geval wanneer indieners van verzoekschriften geen rechtmatige compensatie kunnen krijgen en wanneer lidstaten de naleving van de communautaire wetgeving traineren totdat er met boetes wordt gedreigd en dan nog steeds hun verantwoordelijkheid voor schendingen in het verleden uit de weg gaan.
Wij als wetgevers hebben, samen met de Commissie, zeker de verantwoordelijkheid om in dergelijke situaties in actie te komen.
Ik vond het erg interessant om in het verslag te lezen dat waar de andere commissies een grote verantwoordelijkheid hebben op wetgevend gebied, de rol en de functie van de Commissie verzoekschriften ook van essentieel belang zijn. Ik deel dat gevoel volledig en met elke commissievergadering die ik bijwoon, raak ik daar steeds meer van overtuigd.
Onze belangrijkste rol in dit Parlement is die van wetgever, maar om goede wetgevers te zijn moeten we ons bewust zijn van de effecten van onze wetgeving, zodat we ons werk in het Parlement kunnen verbeteren.
In mijn opvatting moet elke wetgeving die uit dit Huis voortkomt de kwaliteit van het leven van burgers op een of andere manier verbeteren, en in de Commissie verzoekschriften zien we dat dit niet altijd het geval is. En de reden hiervan is vaak dat wetgeving niet wordt geïmplementeerd, of niet adequaat wordt geïmplementeerd, of dat de wetgeving niet aansluit op de specifieke omstandigheden of de specifieke situatie. Ik denk dat dit een les is die we allemaal moeten horen, en een les waarop we moeten reageren.
Voor mij is de kern van dit verslag echter de vraag wat de commissie met de verzoeken van burgers doet, en ik heb al eerder gezegd dat om effectief op de burgers te kunnen reageren, we onszelf in de situatie van de indieners van de verzoekschriften moeten verplaatsen. Ze benaderen een grote instelling; vaak hebben ze geen juridische of politieke achtergrond; ze worden afgeschrikt door de bureaucratie en zijn waarschijnlijk zeer gefrustreerd door de situatie waarin ze zich bevinden. Voor veel indieners van verzoekschriften zijn wij hun laatste toevluchtsoord, en het is van cruciaal belang dat we effectief en efficiënt op hun verzoekschriften reageren.
Dat begint naar mijn mening met duidelijke, begrijpelijke informatie voor burgers. En wij afgevaardigden zijn niet altijd de meest geschikte personen om dat te beoordelen. Naar mijn mening zouden panels van burgers alle informatie die we verstrekken, alle websites die we ontwerpen en alle boekjes die we drukken moeten uittesten.
We moeten er goed op letten dat we niet meer beloven dan we kunnen waarmaken, want anders zullen de burgers volkomen gefrustreerd raken en uiteindelijk de Brusselse democratie de schuld geven.
Wanneer ik het woord “beloven” gebruik, bedoel ik het volgende: we moeten begrijpen dat burgers niet weten in welke mate nationale autoriteiten niet meewerken, dat ze niet weten hoe het systeem werkt en dat we de plicht hebben om ze dat uit te leggen. Zeker, we kunnen en moeten proberen om veranderingen tot stand te brengen, en dit verslag doet dit zonder meer, maar we mogen burgers niet tussen wal en schip terecht laten komen.
Wanneer burgers eenmaal goede, accurate informatie hebben en zich bewust zijn van hun mogelijkheden om actie te ondernemen, kunnen we de diensten leveren die ze nodig hebben. In dit verslag wordt gedetailleerd beschreven wat er nodig is: voldoende middelen, zodat het secretariaat tijdig kan reageren; een grotere betrokkenheid van de Raad en de lidstaten en maximale coördinatie met de Ombudsman en SOLVIT."@nl3
"Panie przewodniczący! Przede wszystkim chciałabym pogratulować sprawozdawcy, panu Hammersteinowi, bardzo kompleksowego i szeroko zakrojonego sprawozdania.
Ale poza tym sprawozdanie to jasno wskazuje, że należy głębiej zbadać słabości systemowe. Dochodzi do nich, gdy petycjonariusze nie mogą uzyskać należnej rekompensaty i tam, gdzie państwa członkowskie zwlekają z zastosowaniem się do nakazów do momentu, gdy grzywny są nieuniknione i nadal unikają odpowiedzialności za umyślne naruszenie prawa w przeszłości.
Na nas, jako ustawodawcy, wraz z Komisją, z pewnością ciąży odpowiedzialność za podjęcie działań w takich sytuacjach.
Bardzo mnie zainteresowało, gdy przeczytałam w raporcie, że podczas gdy na innych komisjach spoczywa poważna odpowiedzialność za działalność ustawodawczą, Komisja Petycji pokazała, iż jej rola i funkcja również są ważne. I takie są też moje odczucia, o czym przekonuję się jeszcze bardziej po każdym spotkaniu komisji, na którym jestem obecna.
Nasza główna rola w tym Parlamencie to rola ustawodawcy, ale aby być dobrym ustawodawcą, musimy być świadomi, jakie jest oddziaływanie naszego prawodawstwa, abyśmy mogli usprawnić naszą pracę w Parlamencie.
Moim zdaniem wszelkie prawodawstwo uchwalone przez tę Izbę powinno w pewien sposób podwyższać jakość życia obywateli, a w Komisji Petycji widzimy, że nie zawsze tak się dzieje. Jest tak często dlatego, że prawodawstwo nie jest wdrażane lub jest wdrażane w niewłaściwy sposób albo z powodu określonych okoliczności lub sytuacji, których nie przewidziano w prawodawstwie. Uważam, że to pouczająca lekcja dla nas wszystkich i powinniśmy jej wysłuchać i właściwie na nią zareagować.
Ale dla mnie sedno tego sprawozdania leży w tym, jak wychodzi ono naprzeciw obywatelom i jak już powiedziałam, aby skutecznie reagować, musimy sami postawić się na miejscu petycjonariuszy. Zwracają się oni do dużej instytucji; często nie mają wiedzy prawnej lub politycznej; zniechęca ich biurokracja i najprawdopodobniej są bardzo sfrustrowani sytuacją, w której się znaleźli. Dla wielu petycjonariuszy, jesteśmy ostatnimi drzwiami, do których pukają i bardzo ważne jest, aby nasza reakcja była efektywna i skuteczna.
Moim zdaniem, zaczyna się ona od jasnych, zrozumiałych informacji dla obywateli. A my, jako posłowie do PE, nie zawsze jesteśmy w stanie to ocenić. Panele składające się z obywateli, powinny zawsze przetestować informacje, których udzielamy, każdą stronę internetową, którą projektujemy, każdą ulotkę, którą drukujemy.
Musimy być bardzo ostrożni i nie obiecywać więcej, niż jesteśmy w stanie wykonać, w przeciwnym razie obywatele będą zupełnie sfrustrowani i obwinią o wszystko biurokrację w Brukseli.
Kiedy używam słowa „obiecywać”, mam na myśli następującą rzecz: musimy zrozumieć, że obywatele nie wiedzą o defensywnych zachowaniach władz, nie wiedzą, jak działa system i naszym obowiązkiem jest ich o tym poinformować. Oczywiście, możemy i powinniśmy spróbować wywołać zmiany i to sprawozdanie z pewnością to robi, ale nie możemy pozwolić na to, aby obywatele utknęli w systemie jak wędlina w kanapce.
Kiedy obywatele otrzymują dobre, dokładne informacje i kiedy są świadomi możliwości działania, wówczas możemy świadczyć usługi, których potrzebują. To sprawozdanie przedstawia w szczegółach, co jest potrzebne: wystarczające środki, aby sekretariat mógł zareagować na czas; większe zaangażowanie Rady i państw członkowskich oraz maksymalna koordynacja z Rzecznikiem Praw Obywatelskich i SOLVIT."@pl16
"Senhor Presidente, antes de mais, quero felicitar o relator, o senhor deputado Hammerstein, por este muito completo e abrangente relatório.
Para além disso e acima de tudo, este relatório refere igualmente de forma clara que é preciso continuar a investigar as lacunas sistémicas. Situações que se verificam quando os peticionários não conseguem obter a compensação devida e os Estados-Membros protelam a sua actuação, evitando o cumprimento até que as multas estejam iminentes e continuando a fugir da responsabilidade pelas violações intencionais do passado.
Na qualidade de legisladores, em colaboração com a Comissão, cabe-nos a responsabilidade de agir nessas situações.
Foi com grande interesse que li no relatório que, embora as demais comissões tenham a pesada responsabilidade de levar a cabo a actividade legislativa do Parlamento, a Comissão das Petições tem demonstrado que o seu papel e a sua função são também essenciais. Na verdade, concordo plenamente com esse sentimento e fico cada vez mais convencido dessa realidade de cada vez que participo numa reunião da comissão.
A nossa principal função aqui neste Parlamento é a de legisladores, mas, para sermos bons legisladores, é preciso que estejamos cientes do impacto da nossa legislação para que possamos melhorar os nossos esforços no Parlamento.
A meu ver, qualquer legislação que emane desta Assembleia deverá sempre melhorar de alguma forma a qualidade de vida dos cidadãos, e apercebemo-nos, na Comissão das Petições, de que nem sempre é esse o caso. Esta situação resulta frequentemente da não aplicação ou aplicação inadequada da legislação, ou de circunstâncias ou situações específicas que a legislação não abrange. Penso que se trata de uma lição salutar para todos nós, à qual devemos estar atentos e responder.
No entanto, para mim, a essência deste relatório prende-se com a forma como a comissão responde aos cidadãos, e afirmei já que para que responda de forma eficaz é preciso que nos coloquemos na posição dos peticionários. Estes dirigem-se a uma grande Instituição; frequentemente, não possuem quaisquer conhecimentos jurídicos ou políticos; são dissuadidos pela burocracia e provavelmente sentem-se frustrados perante a situação em que se encontram. Para muitos peticionários, somos a derradeira esperança, e é crucial que lhes respondamos de forma concreta e eficaz.
Essa resposta, a meu ver, começa com uma informação clara e compreensível aos cidadãos. E nós, na qualidade de eurodeputados, nem sempre estamos na melhor posição para o julgar. Considero que deveriam ser painéis de cidadãos a testar qualquer informação que veiculemos nos
que concebemos e nos prospectos que publicamos.
É preciso que tenhamos o cuidado de não prometer mais do que podemos cumprir, caso contrário os cidadãos sentir-se-ão totalmente frustrados e acabarão por culpar a burocracia de Bruxelas.
Quando uso a palavra "prometer", o que pretendo dizer é o seguinte: temos de compreender que os cidadãos desconhecem os entraves levantados pelas autoridades nacionais, não sabem como funciona o sistema, e temos o dever de lhes fornecer essa explicação. Podemos e devemos, certamente, tentar influenciar a mudança, e é seguramente o que acontece com o presente relatório, mas não podemos deixar que os cidadãos sejam apanhados numa teia.
Assim que os cidadãos disponham de informação rigorosa e de qualidade e tenham consciência das suas possibilidades de actuação, então, poderemos prestar o serviço de que necessitam. Este relatório enumera em pormenor o que é necessário: recursos suficientes para que o secretariado possa responder de uma forma atempada; um maior envolvimento do Conselho e dos Estados-Membros e a máxima coordenação com o Provedor de Justiça e a SOLVIT."@pt17
"Mr President, first of all I want to say well done to the rapporteur, Mr Hammerstein, on his very comprehensive and wide-ranging report.
But, above and beyond that, this report also clearly indicates that systemic weaknesses need to be further investigated. This happens where petitioners cannot obtain rightful compensation and where Member States delay to avoid compliance until fines are imminent and still avoid responsibility for past intentional violations.
We as legislators, in conjunction with the Commission, surely have a responsibility to act in those situations.
I was very interested to read in the report that, while other committees have a heavy responsibility of legislative activity, the Committee on Petitions has shown that its role and function are also essential. Indeed, I fully agree with that sentiment and I become more convinced of it with every committee meeting I attend.
Our primary role in this Parliament is that of legislators, but, in order to be good legislators, we need to be aware of the impact of our legislation so that we can improve our efforts in Parliament.
In my opinion, any legislation emanating from this House should improve the quality of life of citizens in some way, and in the Committee on Petitions we see that this is not always the case. This often happens because of the non-implementation of legislation, or inadequate implementation, or because of specific circumstances or situations that the legislation does not address. I think that is a salutary lesson to all of us and we need to hear and respond.
For me, however, the core of this report is about how the committee responds to citizens, and I have said before that in order to respond effectively, we need to put ourselves in the shoes of the petitioners. They are approaching a large institution; they often have no legal or political background; they are put off by bureaucracy and are probably very frustrated at the situation in which they find themselves. For many petitioners, we are the last port of call and it is crucial that we respond effectively and efficiently.
This in my opinion starts with clear, understandable information for citizens. And we as MEPs are not always the best people to judge. Panels of citizens, I believe, should road-test any information we supply, any websites we design, any booklets we print.
We need to be very careful that we do not promise more than we can deliver, otherwise citizens will be totally frustrated and end up blaming Brussels bureaucracy.
When I use the word ‘promise’, what I mean is this: We must understand that citizens do not know about national authorities stonewalling, they do not know how the system works and we have a duty to them to tell them how it is. Certainly, we can and should try to influence change and this report is certainly doing that, but we cannot allow citizens to get caught as the meat in the sandwich.
Once citizens have good, accurate information and once they are aware of the possibilities for action, then we can provide the service they need. This report outlines in detail what is needed: sufficient resources so that the secretariat can respond in a timely way; greater involvement by the Council and Member States and maximum coordination with the Ombudsman and SOLVIT."@ro18
"Vážený pán predsedajúci, v prvom rade chcem pánovi spravodajcovi Hammersteinovi povedať na jeho komplexnú a rozsiahlu správu, že odviedol dobrú prácu.
No táto správa navyše jasne naznačuje, že je potrebné lepšie prešetriť systémové slabosti. Stáva sa to v prípadoch, keď predkladatelia petícií nedokážu získať oprávnenú kompenzáciu a keď členské štáty robia prieťahy, aby sa vyhli dodržiavaniu právnych predpisov až do chvíle, keď im hrozia sankcie, a aj tak sa stále vyhýbajú zodpovednosti za úmyselné minulé porušenia právnych predpisov.
My ako zákonodarcovia spolu s Komisiou máme určite povinnosť konať v takýchto situáciách.
Veľmi ma zaujímalo prečítať si v správe, že zatiaľ čo iné výbory nesú veľkú zodpovednosť za legislatívnu činnosť, Výbor pre petície tiež dokázal, že jeho úloha a funkcia sú nevyhnutné. Naozaj v plnej miere súhlasím s týmto názorom a presvedčila som sa o ňom ešte viac na každej schôdzi výboru, na ktorej som sa zúčastnila.
Našou primárnou úlohou v tomto Parlamente je úloha zákonodarcu. No ak chceme byť dobrým zákonodarcom, musíme si uvedomovať dosah našej legislatívy, aby sme mohli zlepšiť naše úsilie v Parlamente.
Podľa môjho názoru by mal každý právny predpis vychádzajúci z tohto Parlamentu určitým spôsobom zlepšovať kvalitu života občanov. A vo Výbore pre petície vidíme, že sa to vždy nedeje. Často je to tak v dôsledku nevykonávania právnych predpisov, ich neprimeraného vykonávania alebo v dôsledku špecifických okolností alebo situácií, ktoré daný právny predpis nerieši. Myslím, že pre nás všetkých je to poučná lekcia a že musíme počúvať a reagovať.
Pre mňa je však jadrom tejto správy spôsob, akým výbor odpovedá občanom. Ako som už povedala predtým, ak chceme odpovedať efektívne, musíme sa vžiť do kože predkladateľov petícií. Prichádzajú do styku s veľkou inštitúciu, často nemajú žiadne právnické ani politické vzdelanie, odrádza ich byrokracia a pravdepodobne sú veľmi frustrovaní zo situácie, v ktorej sa nachádzajú. Pre mnohých predkladateľov petícií sme posledným prístavom a je zásadné, aby sme reagovali efektívne a účinne.
A to podľa mňa začína jasnými a zrozumiteľnými informáciami pre občanov. My ako poslanci Európskeho parlamentu nie sme vždy tými najlepšími sudcami. Domnievam sa, že všetky nami poskytnuté informácie, všetky nami navrhnuté webové stránky a všetky nami vytlačené brožúry by mal otestovať panel občanov.
Musíme byť veľmi opatrní, aby sme nesľúbili viac, než dokážeme splniť. V opačnom prípade budú občania úplne frustrovaní a napokon budú dávať vinu bruselskej byrokracii.
Ak použijem slovo sľúbiť, znamená to pre mňa toto: musíme chápať, že občania nevedia o obštrukciách vnútroštátnych úradov, že nevedia, ako systém funguje, a že máme voči nim povinnosť oboznámiť ich s tým, ako to je. Určite môžeme a mali by sme sa pokúsiť o zmenu a táto správa to určite robí, no nemôžeme dovoliť, aby sa občania ocitli medzi dvomi mlynskými kameňmi.
Až keď budú mať občania dobré, presné informácie a až keď si budú vedomí možností konať, môžeme im poskytnúť službu, ktorú potrebujú. Táto správa podrobne ukazuje, čo je potrebné. Sú to dostatočné prostriedky, aby sekretariát dokázal odpovedať načas. Je to väčšia angažovanosť Rady a členských štátov. A je to maximálna koordinácia s ombudsmanom a sieťou SOLVIT."@sk19
". – Gospod predsednik, najprej želim pohvaliti poročevalca Hammersteina za zelo celovito in obširno poročilo.
Ne glede na vse pa poročilo jasno kaže, da moramo sistemske pomanjkljivosti še naprej raziskovati. To se zgodi takrat, ko predlagatelji peticij ne dobijo pravičnega povračila in ko države članice zavlačujejo z izpolnjevanjem svojih obveznosti vse dokler so globe še izvršljive, nato pa se izogibajo odgovornosti za pretekle namerne kršitve.
Kot zakonodajalci smo skupaj s Komisijo nedvomno odgovorni za ukrepanje v takšnih primerih.
V njem sem z zanimanjem prebrala, da je poleg drugih odborov, ki nosijo veliko odgovornost na področju zakonodajnih dejavnosti, tudi Odbor za peticije pokazal, kako bistveni sta njegova vloga in funkcija. Pravzaprav se v celoti strinjam s tem pogledom in sem z vsakim sestankom odbora vedno bolj prepričana, da je tako.
Naša poglavitna vloga v Parlamentu je zakonodajna, vendar pa se moramo zavedati učinkov naše zakonodaje in izboljšati svoje prispevke v Parlamentu, če želimo biti dobri zakonodajalci.
Menim, da mora vsaka zakonodaja, ki nastane v Parlamentu, na kakršen koli način izboljšati kakovost življenja državljanov, v Odboru za peticije pa ugotavljamo, da to ni vedno tako. Pogosto je to posledica neizvajanja zakonodaje ali neustreznega izvajanja ali pa posebnih okoliščin oziroma situacij, ki jih zakonodaja ne ureja. Mislim, da je to dobra lekcija za vse nas, zato moramo prisluhniti in se odzvati.
Zame je srčika tega poročila način, kako se odbor odzove na pritožbe državljanov. Že prej sem povedala, da se moramo postaviti v vlogo predlagateljev peticije, da bi se lahko učinkovito odzvali. Soočajo se z veliko ustanovo; pogosto nimajo nobenega pravnega ali političnega ozadja; odvrača jih birokracija in so verjetno zelo prizadeti zaradi situacije, v kateri so se znašli. Za marsikaterega predlagatelja peticije smo zadnje zatočišče, zato je izjemno pomembno, da se odzovemo ustrezno in učinkovito.
Menim, da se ta postopek začne z jasnimi in razumljivimi informacijami, ki jih posredujemo državljanom. Mi, kot poslanci EP, mnogokrat nismo najbolj primerni za presojanje. Odbori državljanov bi po mojem mnenju morali testirati vsako informacijo, ki jo dobijo pri nas, vsako spletno stran, ki jo izdelamo, in vsako brošuro, ki jo natisnemo.
Paziti moramo na to, da državljanom ne obljubimo več, kot lahko storimo, da ne bodo na koncu popolnoma razočarani in bodo za neuspeh obtoževali bruseljsko birokracijo.
Ko uporabim besedo „obljubiti“, imam v mislih naslednje: razumeti moramo, da državljani ne vedo ničesar o zaviranju postopkov s strani nacionalnih organov oblasti in ne poznajo delovanja sistema, zato je naša dolžnost, da jim to pojasnimo. Seveda se lahko in tudi moramo truditi za vsakršno spremembo, kar s tem poročilom nedvomno tudi počnemo, ne moremo pa dovoliti, da državljani obtičijo nekje vmes, v sendviču.
Šele ko državljani pridobijo ustrezne in točne informacije in so seznanjeni s svojimi možnostmi ukrepanja, jim lahko ponudimo storitev, ki jo potrebujejo. To poročilo podrobno opredeli, kaj potrebujemo: zadostna sredstva, da se lahko sekretariat odzove pravočasno; večjo vključenost Sveta in držav članic ter najvišjo možno stopnjo usklajevanja z varuhom človekovih pravic in centri SOLVIT."@sl20
".
Herr talman! Först vill jag tacka föredraganden David Hammerstein för hans mycket utförliga och omfattande betänkande.
Men utöver detta visar betänkandet även tydligt att systemets svaga sidor måste utredas ytterligare. Som till exempel när framställare inte kan få rättmätig ersättning och när medlemsstaterna förhalar processen för att undvika överensstämmelse ända tills de hotas av böter och fortsätter att undvika ansvar för tidigare avsiktliga brott.
Vi har som lagstiftare tillsammans med kommissionen helt klart ett ansvar för att agera i sådana situationer.
Det var mycket intressant att läsa i betänkandet att andra utskott ansvarar för rättslig verksamhet, medan utskottet för framställningar nu har visat att dess uppgift och funktion också är viktiga. Jag håller verkligen helt med om den uppfattningen och jag blir allt mer övertygad om det för varje utskottsmöte jag deltar i.
Vår främsta uppgift i parlamentet är att stifta lagar. Men för att kunna stifta bra lagar måste vi vara medvetna om vilka effekter lagstiftningen får så att vi kan förbättra vårt arbete i parlamentet.
Jag anser att målsättningen med den lagstiftning som parlamentet medverkar till att utforma bör vara att förbättra medborgarnas livskvalitet, men i utskottet för framställningar ser vi att så inte alltid är fallet. Sådana situationer uppstår ofta när lagstiftningen inte genomförs alls eller genomförs ofullständigt eller på grund av särskilda omständigheter eller situationer som lagstiftningen inte kan påverka. Jag anser att det är en nyttig läxa för oss alla och att vi bör lyssna och svara.
För mig handlar dock betänkandet huvudsakligen om hur utskottet svarar medborgarna och jag har sagt tidigare att för att kunna svara effektivt måste vi sätta oss in i framställarnas situation. De vänder sig till en stor institution, de saknar ofta juridisk eller politisk bakgrund, de avfärdas av byråkratin och är förmodligen mycket frustrerade över den situation de befinner sig i. För många framställare är vi den sista utvägen och det är helt avgörande att vi svarar på ett effektivt sätt.
Vi måste enligt min uppfattning börja med att förse medborgarna med tydlig och begriplig information. Som parlamentsledamöter är vi inte alltid bäst på att avgöra vad som är tydligt och begripligt. Vi borde låta medborgarpaneler testa den information vi tillhandahåller, de webbplatser vi utvecklar och de broschyrer vi trycker.
Vi måste vara mycket försiktiga så att vi inte lovar mer än vi kan hålla, annars blir medborgarna helt frustrerade och skyller allt på byråkratin i Bryssel.
När jag använder ordet ”lova” menar jag att vi måste förstå att medborgarna inte känner till de nationella myndigheternas förhalningspolitik och att de inte vet hur systemet fungerar. Det är vår skyldighet att berätta för dem hur det fungerar. Visserligen kan och bör vi försöka skapa förändring och med detta betänkande gör vi det i hög grad, men vi kan inte tillåta att medborgarna kommer i kläm.
När medborgarna får bra, exakt information och blir medvetna om sina möjligheter att agera, då kan vi ge dem den service de behöver. I betänkandet beskriver vi i detalj vad som krävs: tillräckliga resurser så att sekretariatet kan svara i rätt tid, ökat engagemang från rådet och medlemsstaterna och största möjliga samarbete med ombudsmannen och Solvit."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata |
"Marian Harkin,"18,5,20,15,1,19,16,11,10,13,4,21,9
"SOLVIT"13
|
| lpv:videoURI |
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples