Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-09-01-Speech-1-108"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2008-09-01"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Evaluarea sistemului de la Dublin (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"fr"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20080901.19.1-108"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2008-09-01-Speech-1-109⁶
lpv:speaker	lp:Martine Roure⁶
lpv:spoken text	"Monsieur le Président, le système de Dublin doit permettre, en effet, de déterminer l'État membre responsable d'une demande d'asile, mais ce système est profondément injuste. Les demandeurs d'asile peuvent ainsi parfois être renvoyés vers un État membre qui, on le sait, rejettera leur demande d'asile alors que l'État membre dans lequel ils se trouvent aurait accordé ce statut de réfugié. Là est l'injustice première. Par ailleurs, ce système pose un problème de solidarité entre les États membres. Les États situés aux frontières extérieures de l'Europe portent une charge plus importante, on le sait bien. En revenant de Malte, nous avions demandé la remise en cause du principe même du système de Dublin. Nous pensons que l'État membre responsable du traitement d'une demande d'asile ne doit pas être obligatoirement le premier pays d'accès. Il doit y avoir une solidarité entre le traitement des demandes. Nous avons pu observer de graves insuffisances, notamment en ce qui concerne la protection des mineurs non accompagnés. Nous avons constaté que les États membres n'utilisent pas assez les instruments qui permettent d'assurer la réunification des mineurs avec les membres de leurs familles présents dans un autre État membre. Nous souhaitons aussi que les mineurs puissent rejoindre, par exemple, des oncles et tantes dans un autre État membre, plutôt que d'être livrés à leur propre sort. Il faut donc élargir l'idée de la famille. Nous déplorons enfin l'usage quasi systématique par certains États membres de la détention des personnes en attente d'un transfert Dublin. Rappelons que ces personnes demandent une protection internationale et que leur demande n'a pas encore fait l'objet d'un examen approfondi. Et l'évaluation du règlement Dublin II doit donc nous permettre de corriger les graves insuffisances que nous avons pu observer lors de nos visites dans les camps de rétention. En effet, nous avons visité de nombreux camps de rétention et nous sommes revenus, je dois le dire, assez écœurés de certaines visites. Je tiens à rappeler que l'objet du règlement de Dublin est de déterminer l'État membre responsable de la demande d'asile. Le règlement doit permettre l'accès au système d'asile et doit garantir qu'un État membre effectue un examen approfondi de toute demande d'asile. L'Union européenne ne doit pas rejeter sa responsabilité vers des pays tiers. Elle doit garantir la protection du droit d'asile."@fr⁸
lpv:spokenAs	vice-president; European Parliament (2007-07-10--2009-07-13)²³ member; LIBE (2007-01-31--2009-07-13)²³ substitute; BUDG (2007-01-31--2009-07-13)²³ vice-president; Parliament's Bureau (2007-07-10--2009-07-13)²³ member; PES (2004-07-20--2009-07-13)²³ member; Delegation for relations with the People's Republic of China (2007-09-26--2009-07-13)²³ unknown; Parti socialiste (2004-07-20--2009-07-13)²³
lpv:translated text	". Pane předsedající, členský stát odpovědný za prověření žádosti o azyl je nutno určit s využitím dublinského systému. Tento systém je však hluboce nespravedlivý. Žadatelé o azyl mohou být proto někdy vráceni do členského státu, o němž se ví, že jejich žádost o azyl zamítne, zatímco členský stát, kde se nacházejí, by jim udělil statut uprchlíka. To je první nespravedlnost. Kromě toho tento systém nastoluje problém solidarity mezi členskými státy. Je velmi dobře známo, že členské státy, které se nacházejí na vnějších hranicích Evropy, nesou větší zátěž. Po našem návratu z Malty jsme požadovali, aby byla zpochybněna samotná podstata dublinského systému. Jsme přesvědčeni, že členským státem, který odpovídá za prozkoumání žádosti o azyl, by nemusela nutně být první země vstupu. Při posuzování žádostí musí existovat solidarita. Zaznamenali jsme vážné nedostatky, zejména pokud jde o ochranu nezletilých osob bez doprovodu. Pozorovali jsme, že členské státy nedostatečně využívají nástroje umožňující, aby nezletilí byli znovu sloučeni se svou rodinou, která se nachází v jiném členském státě. Rovněž chceme, aby se nezletilí mohli sloučit například s tetami a strýci v jiném členském státě, než aby byli ponecháni bez pomoci. Je proto nutné rozšířit definici rodiny. Konečně hluboce odsuzujeme, že v některých členských státech skutečně dochází k systematickému zadržování lidí, kteří čekají na předání v rámci Dublinu. Poukazujeme na to, že tito lidé žádají o mezinárodní ochranu a že jejich žádost nebyla dosud podrobně posouzena. Hodnocení nařízení Dublin II nám musí proto pomoci napravit závažné nedostatky, které jsme zjistili při naší návštěvě záchytných zařízení. Navštívili jsme řadu těchto zařízení a musím říci, že některé z těchto návštěv nás zcela znechutily. Musím vám připomenout, že cílem nařízení Dublin je určit, který členský stát bude odpovídat za přezkoumání žádosti o azyl. Nařízení musí umožňovat přístup do azylového systému a musí zaručovat, že členský stát podrobně prozkoumá každou žádost o azyl. Evropská unie se nesmí vyhýbat odpovědnosti vůči třetím zemím. Musí zaručit ochranu práva na azyl."@cs¹ "Hr. formand! Dublinsystemet skal anvendes til at afgøre, hvilken medlemsstat der er ansvarlig for behandlingen af en asylansøgning. Systemet er imidlertid yderst uretfærdigt. Asylansøgere kan derfor nogle gange blive sendt tilbage til en medlemsstat, som man ved vil afvise deres asylansøgning, mens den medlemsstat, de bliver fundet i, ville have givet dem flygtningestatus. Det er den første uretfærdighed. Derudover skaber systemet et problem med solidariteten mellem medlemsstaterne. Det er velkendt, at de medlemsstater, der ligger ved Europas ydre grænser, bærer en tungere byrde. Da vi kom hjem fra Malta, krævede vi, at der blev sat spørgsmålstegn ved selve Dublinsystemets princip. Vi mener ikke, at den medlemsstat, der er ansvarlig for behandlingen af en asylansøgning, nødvendigvis skal være det første land, asylansøgeren rejser ind i. Der skal herske solidaritet i forbindelse med behandlingen af ansøgninger. Vi har set alvorlige mangler, navnlig med hensyn til beskyttelsen af uledsagede mindreårige. Vi har set, at medlemsstaterne ikke i tilstrækkelig grad anvender de instrumenter, der giver mindreårige lov til at blive forenet med medlemmer af deres familie, som befinder sig i andre medlemsstater. Vi ønsker også, at de mindreårige skal kunne rejse hen til f.eks. onkler og tanter i en anden medlemsstat i stedet for at blive overladt til sig selv. Vi skal derfor udvide familiebegrebet. Endelig beklager vi nogle medlemsstaters nærmest systematiske anvendelse af tilbageholdelsen af folk, der venter på en Dublinoverførsel. Vi vil gerne understrege, at disse folk ansøger om international beskyttelse, og at deres ansøgning endnu ikke er blevet behandlet til bunds. Evalueringen af Dublin II-forordningen skal derfor give os mulighed for at afhjælpe de alvorlige mangler, vi konstaterede på vores besøg i interneringscentrene. Vi har aflagt besøg i adskillige interneringscentre, og jeg må sige, at nogle af disse besøg var ganske afskyelige. Jeg skal minde Dem om, at formålet med Dublinforordningen er at afgøre, hvilken medlemsstat der er ansvarlig for behandlingen af en asylansøgning. Forordningen skal give adgang til asylsystemet og skal sikre, at medlemsstaterne behandler alle asylansøgninger grundigt. EU må ikke se stort på dens ansvar over for tredjelandene. Den skal sikre beskyttelse af asylretten."@da² ". Herr Präsident! Das Dublin-System dient dazu, zu ermitteln, welcher Mitgliedstaat für die Bearbeitung eines Asylantrags zuständig ist. Das System ist jedoch zutiefst ungerecht. Asylbewerber können z. B. in einen Mitgliedstaat zurückgeführt werden, von dem bekannt ist, dass er den Asylantrag ablehnen wird, während der Mitgliedstaat, in dem der Asylbewerber sich gerade aufhält, ihm den Flüchtlingsstatus gewährt hätte. Dies ist die erste Ungerechtigkeit. Darüber hinaus erzeugt dieses System ein Solidaritätsproblem zwischen den Mitgliedstaaten. Es ist allgemein bekannt, dass Mitgliedstaaten an den Außengrenzen Europas einer größeren Belastung ausgesetzt sind. Als wir von Malta zurückgekehrt waren, forderten wir, das grundlegende Prinzip des Dublin-Systems zu hinterfragen. Wir sind der Ansicht, dass der für die Bearbeitung eines Asylantrags zuständige Mitgliedstaat nicht notwendigerweise das Land sein muss, in das der Antragsteller als Erstes eingereist ist. Es muss bei der Antragsbearbeitung eine Solidarität geben. Wir haben ernsthafte Mängel festgestellt, besonders beim Schutz unbegleiteter Minderjähriger. Wir haben erfahren, dass Mitgliedstaaten die Instrumente, die für die Zusammenführung Minderjähriger mit ihren Familienangehörigen in einem anderen Mitgliedstaat zur Verfügung stehen, nur unzureichend nutzen. Darüber hinaus halten wir es für besser, Minderjährigen zu ermöglichen, beispielsweise mit Tanten und Onkeln in einem anderen Mitgliedstaat zusammenzuleben, als ganz auf sich allein gestellt zu sein. Daher ist es erforderlich, den Begriff der Familie auszuweiten. Schließlich beklagen wir die Gepflogenheit einiger Mitgliedstaaten, Asylbewerber, die gemäß der Dublin-Verordnung zu überstellen sind, geradezu systematisch in Gewahrsam zu nehmen. Wir möchten hervorheben, dass diese Menschen um internationalen Schutz ersuchen und ihr Antrag noch nicht detailliert geprüft wurde. Durch eine Bewertung der Dublin II-Verordnung muss es uns deswegen möglich sein, die ernsthaften Mängel zu korrigieren, die wir während unserer Besuche in den Aufnahmezentren festgestellt haben. Wir haben zahlreiche Aufnahmezentren gesehen, und ich muss Ihnen sagen, dass einige regelrecht fürchterlich waren. Ich erinnere nochmals daran, dass der Zweck der Dublin-Verordnung die Ermittlung des für die Bearbeitung eines Asylantrags zuständigen Mitgliedstaates ist. Die Verordnung muss den Zugang zum Asylsystem ermöglichen und gewährleisten, dass ein Mitgliedstaat jeden Asylantrag ausführlich prüft. Die Europäische Union darf ihre Verantwortung gegenüber Drittstaaten nicht ignorieren. Sie muss den Schutz des Asylrechts garantieren."@de⁹ ". Κύριε Πρόεδρε, το σύστημα του Δουβλίνου πρέπει να χρησιμοποιείται για τον προσδιορισμό του κράτους μέλους που είναι υπεύθυνο για την εξέταση μιας αίτησης ασύλου. Εντούτοις, το σύστημα αυτό είναι βαθύτατα άδικο. Έτσι, οι αιτούντες άσυλο μπορεί ορισμένες φορές να επιστραφούν σε ένα κράτος μέλος που είναι γνωστό ότι θα απορρίψει την αίτησή τους για τη χορήγηση ασύλου, ενώ το κράτος μέλος στο οποίο βρίσκονται θα τους είχε αναγνωρίσει καθεστώς πρόσφυγα. Αυτή είναι η πρώτη αδικία. Επιπλέον, αυτό το σύστημα δημιουργεί ένα πρόβλημα αλληλεγγύης μεταξύ των κρατών μελών. Είναι γνωστό ότι τα κράτη μέλη που βρίσκονται στα εξωτερικά σύνορα της Ευρώπης υφίστανται μεγαλύτερη επιβάρυνση. Όταν επιστρέψαμε από τη Μάλτα, απαιτήσαμε να επανεξεταστεί η ίδια η θεμελιώδης αρχή του συστήματος του Δουβλίνου. Πιστεύουμε ότι το κράτος μέλος που είναι υπεύθυνο για την εξέταση μιας αίτησης ασυλίας δεν πρέπει να είναι απαραιτήτως η πρώτη χώρα εισόδου. Απαιτείται αλληλεγγύη κατά την εξέταση των αιτήσεων. Έχουμε διαπιστώσει σοβαρές αδυναμίες, ιδίως όσον αφορά την προστασία των ασυνόδευτων ανηλίκων. Έχουμε διαπιστώσει ότι ορισμένα κράτη μέλη δεν χρησιμοποιούν με ικανοποιητικό τρόπο τα μέσα που επιτρέπουν την επανένωση των ανηλίκων με μέλη των οικογενειών τους που βρίσκονται σε άλλο κράτος μέλος. Επιθυμούμε επίσης οι ανήλικοι να είναι σε θέση να ενωθούν, παραδείγματος χάριν, με θείες και θείους τους που βρίσκονται σε άλλο κράτος μέλος, και όχι να εγκαταλείπονται στην τύχη τους. Πρέπει, συνεπώς, να διευρύνουμε την έννοια της οικογένειας. Τέλος, εκφράζουμε τη θλίψη μας για τη συστηματική, πρακτικά, χρήση από ορισμένα κράτη μέλη της κράτησης ατόμων τα οποία αναμένουν τη μεταφορά τους στο πλαίσιο του συστήματος του Δουβλίνου. Επισημαίνουμε ότι τα άτομα αυτά έχουν υποβάλει αίτηση για διεθνή προστασία και ότι η αίτησή τους δεν έχει εξεταστεί ακόμα λεπτομερώς. Η αξιολόγηση του κανονισμού «Δουβλίνο II» πρέπει, ως εκ τούτου, να αποτελέσει μια ευκαιρία ώστε να διορθώσουμε τις σοβαρές αδυναμίες που έχουμε παρατηρήσει κατά τις επισκέψεις μας στα κέντρα κράτησης. Έχουμε επισκεφτεί πολυάριθμα κέντρα κράτησης και οφείλω να σας πω ότι ορισμένες από αυτές τις επισκέψεις μάς έχουν αφήσει τις χειρότερες εντυπώσεις. Σας υπενθυμίζω ότι στόχος του κανονισμού του Δουβλίνου είναι ο προσδιορισμός του κράτους μέλους το οποίο ευθύνεται για την εξέταση της αίτησης ασύλου. Ο κανονισμός πρέπει να επιτρέπει την πρόσβαση στο σύστημα ασύλου, πρέπει δε να εγγυάται ότι το εκάστοτε κράτος μέλος διερευνά λεπτομερώς κάθε αίτηση ασύλου. Η Ευρωπαϊκή Ένωση δεν πρέπει να αγνοήσει τις ευθύνες της έναντι τρίτων χωρών. Πρέπει να εγγυηθεί την προστασία του δικαιώματος ασύλου."@el¹⁰ ". Mr President, the Dublin system must be used to determine the Member State responsible for examining an asylum application. However, this system is deeply unjust. Asylum seekers can sometimes therefore be returned to a Member State which it is known will reject their asylum application whereas the Member State in which they are found would have granted them refugee status. This is the first injustice. In addition, this system poses a problem of solidarity between Member States. It is well-known that Member States situated at the external borders of Europe bear a greater burden. On our return from Malta, we demanded that the very principle of the Dublin system be questioned. We believe that the Member State responsible for examining an asylum application should not necessarily be the first country entered. There must be solidarity in the examination of applications. We have observed serious shortcomings, particularly with regard to the protection of unaccompanied minors. We have seen that Member States do not sufficiently use the instruments allowing minors to be reunited with members of their families present in another Member State. We also want minors to be able to join, for example, aunts and uncles in another Member State, rather than being left to their own devices. We must therefore extend the idea of the family. Finally, we deplore the virtually systematic use by some Member States of the detention of people awaiting a Dublin transfer. We would point out that these people are applying for international protection and that their application has not yet been examined in detail. The evaluation of the Dublin II Regulation must therefore allow us to correct the serious shortcomings that we have observed during our visits to the detention centres. We have visited numerous detention centres and I must tell you that some of these visits have left us quite disgusted. I must remind you that the aim of the Dublin Regulation is to determine the Member State responsible for examining the asylum application. The Regulation must allow access to the asylum system and must guarantee that a Member State carries out a detailed examination of every asylum application. The European Union must not ignore its responsibility towards third countries. It must guarantee protection of the right of asylum."@en⁴ "Señor Presidente, el sistema de Dublín debe usarse para determinar el Estado miembro responsable de examinar una solicitud de asilo. Sin embargo, se trata de un sistema profundamente injusto. Los solicitantes de asilo pueden ser trasladados a un Estado miembro que se sabe rechazará su solicitud, mientras que el Estado miembro en el cual se encuentran les habría concedido estatuto de refugiado. Esta es la primera injusticia. Además, este sistema plantea un problema de solidaridad entre los Estados miembros. Se sabe que los Estados miembros situados en las fronteras exteriores de Europa han de hacer frente a una carga mayor. A nuestro regreso desde Malta, exigimos que se pusiera en tela de juicio el mismo principio en que se fundamenta el sistema de Dublín. Creemos que el Estado miembro responsable del examen de una solicitud de asilo no debe ser, necesariamente, el primer país en que el solicitante entró. Debe haber solidaridad en el examen de las solicitudes. Hemos observado graves deficiencias, en particular con respecto a la protección de los menores no acompañados. Hemos comprobado que los Estados miembros no usan suficientemente los instrumentos que permiten a los menores reunirse con miembros de sus familia presentes en otro Estado miembro. También deseamos que los menores puedan unirse, por ejemplo, a tías y tíos que vivan en otro Estado miembro, en lugar de abandonarlos a su propia suerte. Por consiguiente, debemos ampliar la idea de familia. Por último, deploramos el uso prácticamente sistemático que hacen algunos Estados miembros de la detención de las personas que se hallan a la espera de un traslado con arreglo a Dublín. Hemos de señalar que tales personas están solicitando protección internacional y que su solicitud todavía no se ha examinado detalladamente. La evaluación del Reglamento Dublín II, por consiguiente, debe permitirnos corregir las graves deficiencias que hemos observado durante nuestras visitas a los centros de detención. Hemos visitado numerosos centros de detención y debo decirles que algunas de estas visitas han sido muy descorazonadoras. Debo recordarles que el objetivo del Reglamento de Dublín consiste en determinar al Estado miembro responsable del examen de la solicitud de asilo. El Reglamento debe permitir el acceso al sistema de asilo y debe garantizar que un Estado miembro lleve a cabo un examen minucioso de cada solicitud. La Unión Europea no debe pasar por alto su responsabilidad con respecto a terceros países. Debe garantizar la protección del derecho del asilo."@es²¹ ". Hr juhataja, Dublini süsteemi peab kasutama selle liikmesriigi kindlaksmääramiseks, kes on vastutav varjupaigataotluse läbivaatamise eest. Siiski on see süsteem äärmiselt ebaõiglane. Varjupaigataotlejad saadetakse seega mõnikord tagasi liikmesriiki, kes teadaolevalt lükkab tagasi nende varjupaigataotlused, samas kui liikmesriik, kuhu nad sisenesid, oleks neile andnud pagulasseisundi. See on esimene ebaõiglane asjaolu. Lisaks tekitab süsteem solidaarsusprobleemi liikmesriikide vahel. On hästi teada, et Euroopa välispiiridel paiknevad liikmesriigid kannavad suuremat koormust. Pärast Malta külastamist nõudsime me Dublini süsteemi põhimõtte läbivaatamist. Oleme veendunud, et varjupaigataotluse läbivaatamise eest vastutav liikmesriik ei peaks olema ilmtingimata esimesena sisenetav riik. Taotluste läbivaatamine peab toimuma solidaarselt. Me oleme täheldanud eriti suuri puudusi seoses saatjata alaealiste kaitsmisega. Me oleme täheldanud, et liikmesriigid ei kasuta piisavalt vahendeid võimaldamaks alaealiste taasühinemist teises liikmesriigis viibivate perekonnaliikmetega. Samuti soovime, et alaealised saaksid pigem taasühineda näiteks onude ja tädidega teistes liikmesriikides kui et neid jäetakse omapäi. Seetõttu peame me laiendama pere mõistet. Lõpetuseks taunime me mõnede liikmesriikide tava pidada peaaegu süstemaatiliselt kinni Dublini süsteemi alusel üleandmist ootavaid inimesi. Me soovime rõhutada, et need inimesed taotlevad rahvusvahelist kaitset ning nende taotlus ei ole veel üksikasjalikult läbi vaadatud. Dublin II määruse hindamisaruanne peab meil võimaldama kõrvaldada suured puudused, mida me oleme täheldanud oma käikudel kinnipidamiskeskustesse. Me oleme külastanud arvukaid kinnipidamiskeskuseid ja peame ütlema, et mõned need külastused on tekitanud meis tülgastust. Pean teile meelde tuletama, et Dublini määruse eesmärk on kindlaks määrata varjupaigataotluse läbivaatamise eest vastutav liikmesriik. Määrus peab võimaldama juurdepääsu varjupaigasüsteemile ning tagama selle, et liikmesriik viib läbi iga varjupaigataotluse üksikasjaliku läbivaatamise. Euroopa Liit ei tohi ignoreerida oma kohust kolmandate riikide suhtes. Me peame tagama varjupaigaõiguse kaitse."@et⁵ ". Arvoisa puhemies, Dublin-järjestelmää on käytettävä turvapaikkahakemuksen käsittelystä vastuussa olevan jäsenvaltion määrittämiseksi. Järjestelmä on kuitenkin hyvin epäoikeudenmukainen. Turvapaikanhakija voidaan sen vuoksi toisinaan palauttaa jäsenvaltioon, jonka tiedetään hylkäävän hänen turvapaikkahakemuksensa, kun taas jäsenvaltio, jossa turvapaikanhakija on, olisi myöntänyt hänelle pakolaisaseman. Tämä on ensimmäinen vääryys. Lisäksi järjestelmä aiheuttaa solidaarisuusongelman jäsenvaltioiden välille. Tiedämme hyvin, että rasitus kohdistuu voimakkaimmin Euroopan ulkorajoilla sijaitseviin jäsenvaltioihin. Maltasta palattuamme me pyysimme, että Dublin-järjestelmän keskeinen periaate asetettaisiin kyseenalaiseksi. Mielestämme turvapaikkahakemuksen käsittelystä vastuussa olevan jäsenvaltion ei välttämättä tarvitsisi olla maa, johon turvapaikanhakija ensiksi saapuu. Hakemukset on käsiteltävä yhteisvastuullisesti. Olemme havainneet vakavia puutteita, ja tämä koskee erityisesti ilman huoltajaa maahan saapuvien alaikäisten suojelua. Olemme huomanneet, että jäsenvaltioissa ei käytetä riittävästi välineitä, joiden avulla alaikäiset siirrettäisiin jossakin toisessa jäsenvaltiossa olevien perheenjäsentensä luo. Haluamme myös, että alaikäisillä on mahdollisuus siirtyä esimerkiksi toisessa jäsenvaltiossa olevien tätiensä ja enojensa luo sen sijaan, että heidät jätetään selviytymään omin päin. Meidän on sen vuoksi laajennettava perheen määritelmää. Lopuksi mielestämme on valitettavaa, että joissakin jäsenvaltioissa henkilöt, jotka odottavat Dublin-asetuksen mukaista siirtoa, ohjataan käytännöllisesti katsoen automaattisesti säilöönottokeskuksiin. Korostaisimme sitä, että kyseiset henkilöt hakevat kansainvälistä suojelua eikä heidän hakemuksiaan ole siinä vaiheessa vielä käsitelty yksityiskohtaisesti. Meidän on siksi voitava Dublin II -asetuksen arvioinnin avulla korjata ne vakavat puutteet, jotka panimme merkille vieraillessamme säilöönottokeskuksissa. Olemme vierailleet lukuisissa säilöönottokeskuksissa, ja minun on sanottava, että muutamat näistä vierailuista saivat meidät tuntemaan lähinnä vastenmielisyyttä. Minun on muistutettava teitä siitä, että Dublin-asetuksen tavoitteena on määrittää, mikä jäsenvaltio on vastuussa turvapaikkahakemuksen käsittelystä. Asetuksella on tarjottava henkilöille mahdollisuus päästä turvapaikkajärjestelmän piiriin sekä taattava, että kaikki turvapaikkahakemukset käsitellään perusteellisesti jossakin jäsenvaltiossa. Euroopan unioni ei voi kieltää vastuutaan kolmansia maita kohtaan. Sen on taattava turvapaikkaoikeuden suojaaminen."@fi⁷ ". Elnök úr, a dublini rendszert arra kell használni, hogy meghatározza, hogy egy menedékkérelem esetében melyik tagállam a felelős. A rendszer azonban mélységesen igazságtalan. Megesik, hogy menedékkérőket visszaküldenek egy olyan tagállamba, amelyről tudható, hogy el fogja utasítani a menedékkérelmet, holott az az állam, ahol megtalálták őket, megadta volna nekik a menekültstátuszt. Ez az első igazságtalanság. Emellett a rendszer felveti a tagállamok közötti szolidaritás problémáját. Köztudott, hogy az Európa külső határainál elhelyezkedő tagállamok viselik a nagyobb terhet. Amikor visszatértünk Máltáról, azt követeltük, hogy a dublini rendszer alapelvét kell megkérdőjelezni. Véleményünk szerint nem szükségszerű, hogy a menedékkérelem kivizsgálásáért az az ország felelős, ahová a személy először belépett. A kérelmek kivizsgálásának terén szolidaritást kell gyakorolni. Komoly hiányosságokat fedeztünk fel, különösen a kíséret nélküli kiskorúak védelmére vonatkozólag. Láttuk, hogy a tagállamok nem megfelelően használják azokat az eszközöket, amelyek lehetővé tennék, hogy a megtörténjen a családegyesítés a kiskorúak és egy más tagállamban tartózkodó családtagjaik között. Azt szeretnénk, ha a családegyesítés megtörténhetne a kiskorúak és például egy más tagállamban elő nagybátyjuk vagy nagynénjük között is, ahelyett, hogy magukra hagynánk őket. Ezért a család fogalmát tágabban kell definiálnunk. Végül, helytelenítjük egyes tagállamok azon gyakorlatát, hogy csaknem szisztematikusan fogva tartják a dublini átadásra váró személyeket. Szeretnénk rámutatni: ezek az emberek nemzetközi védelmet kérelmeztek, és kérelmüket még nem bírálták el részleteiben. A Dublin II rendelet értékelése tehát lehetővé kell hogy tegye számunkra azt, hogy kiigazítsuk azokat a súlyos hiányosságokat, amelyeket a fogva tartás helyszíneire tett látogatásaink során tapasztaltunk. Számos ilyen helyet látogattunk meg, és meg kell mondanom önöknek, hogy volt olyan látogatás, amely undort keltett bennünk. Emlékeztetnem kell önöket arra, hogy a Dublin rendelet célja az, hogy meghatározza, mely tagállam felelős a menedékkérelem kivizsgálásáért. A rendeletnek biztosítania kell a menedékjogi rendszerhez való hozzáférést, és garantálnia kell, hogy az adott tagállam részletesen kivizsgál minden egyes menedékkérelmet. Az Európai Unió nem feledkezhet meg arról, hogy felelősséggel tartozik a harmadik országok felé. Garantálnia kell a menedékhez való jog védelmét."@hu¹¹ ". Signor Presidente, il sistema di Dublino deve essere utilizzato per determinare lo Stato membro responsabile della verifica di una richiesta d’asilo. Tuttavia, questo sistema è profondamente ingiusto. I richiedenti asilo, talvolta, possono quindi essere rimandati a un paese membro che si sa respingerà la loro richiesta laddove lo Stato membro in cui si trovavano avrebbe concesso loro lo di rifugiato. Questa è la prima ingiustizia. Inoltre, tale sistema crea un problema di solidarietà tra gli Stati membri. E’ noto che i paesi membri situati ai confini esterni d’Europa sostengano un onere maggiore. Al nostro ritorno da Malta, abbiamo chiesto di mettere in discussione l’esatto principio del sistema di Dublino. Riteniamo che lo Stato membro responsabile della verifica di una richiesta d’asilo non dovrebbe essere necessariamente il primo paese in cui si è giunti. Deve esserci solidarietà nell’esame delle richieste. Abbiamo notato gravi lacune, in particolare per quanto riguarda la protezione dei minori non accompagnati. Abbiamo osservato che gli Stati membri non utilizzano a sufficienza gli strumenti che permettono ai minori di riunirsi ai membri delle loro famiglie presenti in un altro Stato membro. Vorremmo inoltre che i minori riuscissero a ricongiungersi, ad esempio, con zie e zii in un altro paese membro, anziché essere lasciati a se stessi. Dobbiamo pertanto ampliare la nozione di famiglia. Infine, deploriamo l’impiego potenzialmente sistematico da parte di alcuni paesi membri della detenzione delle persone in attesa di un trasferimento di Dublino. Vorremmo evidenziare che queste persone stanno chiedendo una protezione internazionale e che la loro richiesta non è ancora stata esaminata in dettaglio. La valutazione del regolamento Dublino II deve quindi consentirci di colmare le gravi lacune che abbiamo notato durante le nostre visite ai centri di detenzione. Ci siamo recati in numerosi centri di detenzione e devo comunicarvi che alcune di queste visite ci hanno lasciato piuttosto indignati. Devo ricordarvi che l’obiettivo del regolamento di Dublino è decidere lo Stato membro responsabile della verifica della richiesta d’asilo. Il regolamento deve permettere l’accesso al sistema d’asilo e garantire che un paese membro svolga un esame approfondito di ogni richiesta. L’Unione europea non deve ignorare la propria responsabilità verso i paesi terzi e Garantire una tutela del diritto d’asilo."@it¹² ". Gerb. pirmininke, Dublino sistema turi būti naudojama nustatyti valstybę narę, kuri yra atsakinga už prieglobsčio paraiškos ištyrimą. Tačiau ši sistema yra iš esmės neteisinga. Todėl ieškantys prieglobsčio asmenys kartais gali būti grąžinami į valstybę narę, kuri, tikėtina, atmes jų prieglobsčio paraišką, tuo tarpu valstybė narė, kurioje jie buvo iš pradžių, būtų suteikusi jiems pabėgėlio statusą. Tai yra pirma neteisybė. Be to, ši sistema sukelia solidarumo tarp valstybių narių problemą. Gerai žinoma, kad prie Europos išorės sienų esančios valstybės narės turi didesnę naštą. Sugrįžę iš Maltos, pareikalavome, kad būtų peržiūrėtas pats Dublino sistemos principas. Manome, kad valstybė narė, atsakinga už prieglobsčio paraiškos ištyrimą, nebūtinai turi būti pirma atvykimo šalis. Tiriant paraiškas, turi būti laikomasi solidarumo principo. Mes pastebėjome rimtų trūkumų, ypač dėl nelydimų nepilnamečių apsaugos. Pamatėme, kad valstybės narės nepakankamai naudoja priemones, leidžiančias nepilnamečiams susijungti su savo šeimų nariais, esančiais kitoje valstybėje narėje. Mes taip pat norime, kad nepilnamečiai galėtų apsistoti, pavyzdžiui, pas savo tetas ir dėdes kitoje valstybėje narėje, o ne liktų atskirti. Todėl turime išplėsti šeimos sąvoką. Galų gale apgailestaujame dėl to, kas kai kurios valstybės narės faktiškai sistemiškai sulaiko žmones, laukiančius perkėlimo pagal Dublino reglamentą. Norėtume pabrėžti, kad šie žmonės kreipiasi dėl tarptautinės apsaugos ir kad jų paraiška dar nebuvo detaliai išnagrinėta. Todėl Dublino II reglamento įvertinimas turėtų leisti mums pataisyti rimtus trūkumus, kuriuos pastebėjome lankydamiesi sulaikymo centruose. Mes apsilankėme daugelyje sulaikymo centrų, ir turiu jums pasakyti, kad kai kurie iš šių apsilankymų paliko gana slogų įspūdį. Turiu jums priminti, kad Dublino reglamento tikslas yra nustatyti valstybę narę, atsakingą už prieglobsčio paraiškos ištyrimą. Reglamentas turi leisti pasinaudoti prieglobsčio teikimo sistema ir turi užtikrinti, kad valstybė narė atliks išsamų kiekvienos prieglobsčio paraiškos patikrinimą. Europos Sąjunga neturi ignoruoti savo atsakomybės prieš trečiąsias šalis. Ji turi užtikrinti prieglobsčio teisės apsaugą."@lt¹⁴ ". Priekšsēdētāja kungs, Dublinas sistēma ir jāizmanto, lai noteiktu par patvēruma pieteikuma izskatīšanu atbildīgo dalībvalsti, tomēr šī sistēma lielā mērā ir netaisnīga. Patvēruma meklētājus reizēm var nosūtīt atpakaļ uz dalībvalsti, kas, kā tas jau ir zināms, liegs patvērumu, lai gan dalībvalsts, kurā viņi atrodas, piešķirtu viņiem bēgļu statusu. Tā ir pirmā netaisnība. Turklāt šī sistēma rada problēmu saistībā ar dalībvalstu solidaritāti. Mēs labi zinām, ka dalībvalstīm, kas atrodas pie ES ārējām robežām, ir lielāks slogs. Atgriežoties no Maltas, mēs pieprasījām apspriest Dublinas sistēmas principu. Mūsuprāt, tai dalībvalstij, kas ir atbildīga par patvēruma pieteikuma izskatīšanu, nav obligāti jābūt tai pašai valstij, kurā attiecīgā persona ieceļo vispirms. Izskatot pieteikumus, ir jāizmanto solidaritātes princips. Mēs esam novērojuši nopietnas nepilnības, jo īpaši attiecībā uz aizsardzību nepilngadīgajiem bez pavadības. Mēs esam konstatējuši, ka dalībvalstis nepietiekami izmanto instrumentus, kas ļauj nepilngadīgajiem apvienoties ar savas ģimenes locekļiem, kuri atrodas kādā citā dalībvalstī. Mēs arī vēlamies panākt, ka nepilngadīgie var, piemēram, pievienoties savām tantēm un onkuļiem citā dalībvalstī, tādējādi nepametot viņus likteņa ziņā. Tādēļ mums ir jāpaplašina ģimenes koncepcija. Visbeidzot mēs paužam nožēlu par gandrīz sistemātisko to personu aizturēšanu dažās dalībvalstīs, kas gaida Dublinas sistēmā paredzēto nosūtīšanu. Mēs vēlētos norādīt, ka šīs personas lūdz starptautisku aizsardzību un viņu pieteikumi vēl nav detalizēti izskatīti. Tādēļ pēc Dublinas II regulas novērtēšanas mums jāspēj novērst nopietnās nepilnības, kuras mēs konstatējām aizturēšanas centru apmeklēšanas laikā. Mēs apmeklējām vairākus aizturēšanas centrus, un man jāsaka, ka daži no šiem apmeklējumiem radīja zināmu riebumu. Man jāatgādina, ka Dublinas regulas mērķis ir noteikt dalībvalsti, kura ir atbildīga par patvēruma pieteikuma izskatīšanu. Šai regulai jānodrošina patvēruma sistēmas pieejamība un jāgarantē, ka dalībvalstis detalizēti izskata ikvienu patvēruma pieprasījumu. Eiropas Savienība nedrīkst ignorēt savu atbildību attiecībā uz trešām valstīm. Tai jānodrošina aizsardzība saistībā ar patvēruma tiesībām."@lv¹³ "Monsieur le Président, le système de Dublin doit permettre, en effet, de déterminer l'État membre responsable d'une demande d'asile, mais ce système est profondément injuste. Les demandeurs d'asile peuvent ainsi parfois être renvoyés vers un État membre qui, on le sait, rejettera leur demande d'asile alors que l'État membre dans lequel ils se trouvent aurait accordé ce statut de réfugié. Là est l'injustice première. Par ailleurs, ce système pose un problème de solidarité entre les États membres. Les États situés aux frontières extérieures de l'Europe portent une charge plus importante, on le sait bien. En revenant de Malte, nous avions demandé la remise en cause du principe même du système de Dublin. Nous pensons que l'État membre responsable du traitement d'une demande d'asile ne doit pas être obligatoirement le premier pays d'accès. Il doit y avoir une solidarité entre le traitement des demandes. Nous avons pu observer de graves insuffisances, notamment en ce qui concerne la protection des mineurs non accompagnés. Nous avons constaté que les États membres n'utilisent pas assez les instruments qui permettent d'assurer la réunification des mineurs avec les membres de leurs familles présents dans un autre État membre. Nous souhaitons aussi que les mineurs puissent rejoindre, par exemple, des oncles et tantes dans un autre État membre, plutôt que d'être livrés à leur propre sort. Il faut donc élargir l'idée de la famille. Nous déplorons enfin l'usage quasi systématique par certains États membres de la détention des personnes en attente d'un transfert Dublin. Rappelons que ces personnes demandent une protection internationale et que leur demande n'a pas encore fait l'objet d'un examen approfondi. Et l'évaluation du règlement Dublin II doit donc nous permettre de corriger les graves insuffisances que nous avons pu observer lors de nos visites dans les camps de rétention. En effet, nous avons visité de nombreux camps de rétention et nous sommes revenus, je dois le dire, assez écœurés de certaines visites. Je tiens à rappeler que l'objet du règlement de Dublin est de déterminer l'État membre responsable de la demande d'asile. Le règlement doit permettre l'accès au système d'asile et doit garantir qu'un État membre effectue un examen approfondi de toute demande d'asile. L'Union européenne ne doit pas rejeter sa responsabilité vers des pays tiers. Elle doit garantir la protection du droit d'asile."@mt¹⁵ ". Mijnheer de Voorzitter, het Dublin-systeem moet worden gebruikt om te bepalen of een lidstaat verantwoordelijk is voor het beoordelen van een asielaanvraag. Het systeem is echter tot het bot onrechtvaardig. Asielzoekers worden soms doorgestuurd naar een lidstaat waarvan bekend is dat deze de asielaanvraag zal afwijzen, terwijl de lidstaat waarin de asielzoeker is aangetroffen, deze mogelijk de vluchtelingenstatus had toegekend. Dit is een eerste onrecht. Daarnaast zorgt dit systeem voor een solidariteitsprobleem tussen de lidstaten. Iedereen weet dat de lidstaten aan de buitengrenzen van Europa een grotere last dragen. Bij onze terugkeer uit Malta hebben wij geëist dat het Dublin-systeem ter discussie werd gesteld. Wij geloven dat de lidstaat die verantwoordelijk is voor het afhandelen van de asielvraag, niet zonder meer het land van binnenkomst hoeft te zijn. Er zal solidariteit moeten zijn ten aanzien van het behandelen van asielaanvragen. Wij hebben ernstige tekortkomingen geconstateerd, met name ten aanzien van de bescherming van onbegeleide minderjarigen. Wij hebben gezien dat lidstaten niet voldoende gebruikmaken van de instrumenten waarmee minderjarigen kunnen worden herenigd met familieleden die reeds in andere lidstaten aanwezig zijn. Ook willen wij dat minderjarigen zich kunnen voegen bij bijvoorbeeld tantes en ooms in andere lidstaten, in plaats van dat ze aan hun lot worden overgelaten. Het concept van familie moet derhalve worden uitgebreid. Ten slotte betreuren wij het bijna systematische gebruik door sommige lidstaten van het vastzetten van mensen die op een Dublin-overdracht wachten. Wij zouden willen benadrukken dat deze mensen internationale bescherming aanvragen en dat hun aanvraag nog altijd in detail moet worden bestudeerd. De evaluatie van de Dublin II-verordening moet daarom gelegenheid bieden om de ernstige tekortkomingen te corrigeren die wij hebben geconstateerd tijdens onze bezoeken aan bewaringscentra. Wij hebben diverse bewaringscentra bezocht en ik kan u zeggen dat sommige van deze bezoeken ons echt met afkeer hebben vervuld. Ik wil u eraan herinneren dat de Dublin-verordening bedoeld is om te beoordelen welke lidstaat verantwoordelijk is voor het afhandelen van een asielaanvraag. De verordening moet daarom de toegang tot het asielstelsel mogelijk maken en garanderen dat de lidstaten van elke asielaanvraag een gedetailleerde beoordeling verrichten. De Europese Unie moet haar verantwoordelijkheid ten opzichte van derde landen niet negeren. Zij moet de bescherming van het asielrecht simpelweg garanderen."@nl³ ". Panie przewodniczący! System dubliński należy wykorzystać w celu ustalenia, które państwo członkowskie odpowiada za sprawdzenie wniosku o azyl. Jednakże system ten jest głęboko niesprawiedliwy. Osoby ubiegające się o azyl mogą w związku z tym czasami zostać zawrócone do państwa członkowskiego, które wiadomo, że odrzuci ich wniosek o azyl, podczas gdy państwo członkowskie, w którym akurat się znajdują, mogłoby przyznać im status uchodźcy. Jest to pierwsza niesprawiedliwość. W dodatku system ten wywołuje problem solidarności pomiędzy państwami członkowskimi. Powszechnie wiadomo, że państwa członkowskie, które znajdują się na zewnętrznych granicach Europy, mają więcej obowiązków. Po powrocie z Malty zażądaliśmy zakwestionowania głównej zasady systemu dublińskiego. Uważamy, że państwo członkowskie, które odpowiada za rozpatrzenie wniosku o azyl, wcale nie musi być krajem, do którego na samym początku trafi osoba ubiegająca się o azyl. Musi istnieć solidarność w zakresie rozpatrywania wniosków. Zauważyliśmy poważne braki, zwłaszcza w odniesieniu do ochrony osób niepełnoletnich bez opieki. Zwróciliśmy też uwagę na to, że państwa członkowskie niedostatecznie wykorzystują instrumenty, które pozwalają nieletnim na połączenie z członkami rodzin, przebywającymi w innym państwie członkowskim. Chcemy również, aby osoby nieletnie mogły przebywać przykładowo z ciotkami i wujkami w innym państwie członkowskim, a nie pozostawiać je samym sobie. W związku z tym musimy poszerzyć pojęcie rodziny. Na koniec chciałabym powiedzieć, że ubolewamy nad tym, iż niektóre państwa członkowskie w zasadzie systematycznie uciekają się do aresztowania osób oczekujących na przeniesienie gwarantowane przez system dubliński. Chcielibyśmy zwrócić uwagę na fakt, że osoby te ubiegają się o międzynarodową ochronę i że ich wnioski nie zostały jeszcze szczegółowo rozpatrzone. Ocena rozporządzenia Dublin II w związku z tym musi umożliwić nam poprawę poważnych braków, jakie zaobserwowaliśmy podczas naszych wizyt w izbach zatrzymań. Odwiedziliśmy wiele izb zatrzymań i muszę państwu powiedzieć, że niektóre z tych wizyt wywołały nasze lekkie oburzenie. Chciałabym przypomnieć państwu, że celem rozporządzenia dublińskiego jest określenie państwa członkowskiego, odpowiedzialnego za rozpatrzenie konkretnego wniosku o azyl. Rozporządzenie to musi umożliwić dostęp do systemu azylowego, jak również zagwarantować, że dane państwo członkowskie będzie szczegółowo rozpatrywać wszystkie wnioski o azyl. Unia Europejska nie może zignorować swojego zobowiązania wobec państw trzecich. Musi natomiast zagwarantować ochronę prawa do azylu."@pl¹⁶ ". Senhor Presidente, o sistema de Dublim tem de ser utilizado para determinar o Estado-Membro responsável pela análise de um pedido de asilo. Porém, este sistema é profundamente injusto. Por vezes, um requerente de asilo pode ser devolvido a um Estado-Membro que se sabe que rejeitará o pedido de asilo, enquanto o Estado-Membro em que ele se encontra lhe teria concedido o estatuto de refugiado. Esta é a primeira injustiça. Além disso, este sistema coloca um problema de solidariedade entre Estados-Membros. É bem sabido que os Estados-Membros localizados nas fronteiras externas da Europa suportam um encargo maior. Aquando do nosso regresso de Malta, exigimos que o próprio princípio do sistema de Dublim fosse questionado. Acreditamos que o Estado-Membro responsável pela análise de um pedido de asilo não deve ser necessariamente o país de entrada. Tem de haver solidariedade na avaliação dos pedidos. Constatámos falhas graves, em particular no que respeita à protecção de menores não acompanhados. Observámos que determinados Estados-Membros não fazem uso suficiente dos instrumentos que permitem aos menores reagrupar-se com membros da sua família presentes noutro Estado-Membro. Queremos também que os menores possam juntar-se, por exemplo, a tias e tios noutro Estado-Membro, em vez de serem deixados por sua conta. Por conseguinte, temos de alargar o conceito de família. Por último, lamentamos a detenção virtualmente sistemática de pessoas que aguardam uma transferência ligada à aplicação do Regulamento Dublim praticada por alguns Estados-Membros. Lembramos que estas pessoas estão a requerer protecção internacional e que o seu pedido ainda não foi analisado em pormenor. Por conseguinte, a avaliação do Regulamento Dublim II tem de permitir-nos corrigir as falhas graves que observámos nas nossas visitas aos centros de detenção. Visitámos inúmeros centros de detenção e algumas destas visitas deixaram-nos bastante chocados. Devo lembrar-vos que o objectivo do Regulamento Dublim é determinar o Estado-Membro responsável pela avaliação do pedido de asilo. O Regulamento tem de permitir o acesso ao sistema de asilo e tem de garantir que o Estado-Membro responsável efectua uma análise detalhada de todos os pedidos de asilo. A União Europeia não pode ignorar a sua responsabilidade para com países terceiros. A UE tem de garantir a protecção do direito de asilo."@pt¹⁷ "Monsieur le Président, le système de Dublin doit permettre, en effet, de déterminer l'État membre responsable d'une demande d'asile, mais ce système est profondément injuste. Les demandeurs d'asile peuvent ainsi parfois être renvoyés vers un État membre qui, on le sait, rejettera leur demande d'asile alors que l'État membre dans lequel ils se trouvent aurait accordé ce statut de réfugié. Là est l'injustice première. Par ailleurs, ce système pose un problème de solidarité entre les États membres. Les États situés aux frontières extérieures de l'Europe portent une charge plus importante, on le sait bien. En revenant de Malte, nous avions demandé la remise en cause du principe même du système de Dublin. Nous pensons que l'État membre responsable du traitement d'une demande d'asile ne doit pas être obligatoirement le premier pays d'accès. Il doit y avoir une solidarité entre le traitement des demandes. Nous avons pu observer de graves insuffisances, notamment en ce qui concerne la protection des mineurs non accompagnés. Nous avons constaté que les États membres n'utilisent pas assez les instruments qui permettent d'assurer la réunification des mineurs avec les membres de leurs familles présents dans un autre État membre. Nous souhaitons aussi que les mineurs puissent rejoindre, par exemple, des oncles et tantes dans un autre État membre, plutôt que d'être livrés à leur propre sort. Il faut donc élargir l'idée de la famille. Nous déplorons enfin l'usage quasi systématique par certains États membres de la détention des personnes en attente d'un transfert Dublin. Rappelons que ces personnes demandent une protection internationale et que leur demande n'a pas encore fait l'objet d'un examen approfondi. Et l'évaluation du règlement Dublin II doit donc nous permettre de corriger les graves insuffisances que nous avons pu observer lors de nos visites dans les camps de rétention. En effet, nous avons visité de nombreux camps de rétention et nous sommes revenus, je dois le dire, assez écœurés de certaines visites. Je tiens à rappeler que l'objet du règlement de Dublin est de déterminer l'État membre responsable de la demande d'asile. Le règlement doit permettre l'accès au système d'asile et doit garantir qu'un État membre effectue un examen approfondi de toute demande d'asile. L'Union européenne ne doit pas rejeter sa responsabilité vers des pays tiers. Elle doit garantir la protection du droit d'asile."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, členský štát zodpovedný za preverenie žiadosti o azyl je nutné určiť s využitím dublinského systému. Tento systém je však hlboko nespravodlivý. Žiadatelia o azyl môžu byť preto niekedy vrátení do členského štátu, o ktorom sa vie, že ich žiadosť o azyl zamietne, zatiaľ čo členský štát, v ktorom sa nachádzajú, by im udelil štatút utečenca. To je prvá nespravodlivosť. Okrem toho tento systém nastoľuje problém solidarity medzi členskými štátmi. Je veľmi dobre známe, že členské štáty, ktoré sa nachádzajú na vonkajších hraniciach Európy, nesú väčšiu záťaž. Po našom návrate z Malty sme požadovali, aby bola spochybnená samotná podstata dublinského systému. Sme presvedčení, že členským štátom, ktorý zodpovedá za preskúmanie žiadosti o azyl, by nemusela byť prvá krajina vstupu. Pri posudzovaní žiadostí musí existovať solidarita. Zaznamenali sme vážne nedostatky, najmä pokiaľ ide o ochranu maloletých osôb bez sprievodu. Všimli sme si, že členské štáty nedostatočne využívajú nástroje umožňujúce, aby maloletí boli znovu zlúčení so svojou rodinou, ktorá sa nachádza v inom členskom štáte. Takisto chceme, aby sa maloletí mohli zlúčiť napríklad s tetami alebo strýcami v inom členskom štáte, než aby boli ponechaní bez pomoci. Je preto nutné rozšíriť definíciu rodiny. Napokon hlboko odsudzujeme, že v niektorých členských štátoch skutočne dochádza k systematickému zadržiavaniu ľudí, ktorí čakajú na vydanie v rámci Dublinu. Poukazujeme na to, že títo ľudia žiadajú o medzinárodnú ochranu a že ich žiadosť nebola dosiaľ podrobne posúdená. Hodnotenie nariadenia Dublin II nám preto musí pomôcť napraviť závažné nedostatky, ktoré sme zistili pri našej návšteve záchytných zariadení. Navštívili sme mnoho týchto zariadení a musím povedať, že niektoré z týchto návštev nás celkom znechutili. Musím vám pripomenúť, že cieľom nariadenia Dublin je určiť, ktorý členský štát bude zodpovedať za preskúmanie žiadosti o azyl. Nariadenie musí umožňovať prístup do azylového systému a musí zaručovať, že členský štát podrobne preskúma každú žiadosť o azyl. Európska únia sa nesmie vyhýbať zodpovednosti voči tretím krajinám. Musí zaručiť ochranu práva na azyl."@sk¹⁹ ". Gospod predsednik, dublinski sistem se mora uporabljati za določitev države članice, ki je odgovorna za obravnavanje prošnje za azil. Vendar je ta sistem zelo nepravičen. Prosilci za azil so lahko zato včasih vrnjeni v državo članico, za katero je znano, da bo zavrnila njihovo prošnjo za azil, medtem ko bi jim država članica, v kateri so najdeni, odobrila status begunca. To je prva krivica. Poleg tega ta sistem predstavlja problem solidarnosti med državami članicami. Dobro je znano, da države članice, ki so na zunanjih mejah Evrope, nosijo veliko breme. Pri naši vrnitvi z Malte smo zahtevali, da se preveri samo načelo dublinskega sistema. Verjamemo, da država članica, odgovorna za obravnavanje prošnje za azil, ni nujno prva država vstopa. Pri obravnavi prošenj mora obstajati solidarnost. Opazili smo resne pomanjkljivosti, zlasti v zvezi z zaščito mladoletnikov brez spremstva. Videli smo, da države članice ne uporabljajo dovolj instrumentov, ki omogočajo ponovno združitev mladoletnikov s člani njihove družine, ki so v drugi državi članici. Želimo tudi, da se mladoletniki lahko pridružijo, na primer, tetam in stricem, ki so v drugi državi članici, namesto, da bi bili prepuščeni samim sebi. Zato moramo razširiti pojem družine. Nazadnje, obžalujemo, da nekatere države članice skoraj sistematično izvajajo pridržanje ljudi, ki čakajo na dublinsko predajo. Poudarjamo, da so ti ljudje zaprosili za mednarodno zaščito in da njihova prošnja še ni bila podrobno obravnavana. Ocena II. dublinske uredbe nam mora zato omogočiti, da popravimo resne pomanjkljivosti, ki smo jih opazili med zadnjimi obiski v centrih za pridržanje. Obiskali smo številne centre za pridržanje in moram vam povedati, da smo bili pri nekaterih od teh obiskov kar precej zgroženi. Moram vas spomniti, da je cilj Dublinske uredbe, da se določi državo članico, odgovorno za obravnavo prošnje za azil. Uredba mora omogočati dostop do azilnega sistema in jamčiti, da država članica opravi podrobno obravnavo vsake prošnje za azil. Evropska unija ne sme prezreti svoje odgovornosti do tretjih držav. Jamčiti mora zaščito pravice do azila."@sl²⁰ ". Herr talman! Dublinsystemet måste tillämpas för att avgöra vilken medlemsstat som har ansvaret för att pröva en asylansökan. Det är dock ett djupt orättvist system. Det händer därför att asylsökande skickas tillbaka till en medlemsstat som man vet kommer att avslå deras asylansökan, trots att den medlemsstat där de påträffades skulle ha beviljat dem flyktingstatus. Det är den första orättvisan. Systemet innebär dessutom ett solidaritetsproblem medlemsstaterna emellan. Det är väl känt att medlemsstater som ligger vid EU:s yttre gränser bär en större börda. När vi återvänt från Malta krävde vi att själva principen bakom Dublinsystemet skulle omprövas. Vi anser att den medlemsstat som har ansvaret för att pröva en asylansökan inte nödvändigtvis behöver vara det första land som den asylsökande kommer till. Prövningen av asylansökningar måste präglas av solidaritet. Vi har konstaterat allvarliga brister, särskilt när det gäller skyddet av underåriga utan medföljande vuxen. Vi har sett att medlemsstater inte i tillräcklig utsträckning tillämpar de instrument som gör det möjligt för underåriga att återförenas med familjemedlemmar i en annan medlemsstat. Vi vill också att underåriga ska kunna förenas med exempelvis föräldrarnas syskon i en annan medlemsstat, i stället för att lämnas att klara sig själva. Vi måste därför bredda definitionen av familjen. Slutligen beklagar vi djupt att vissa medlemsstater så gott som systematiskt håller personer som väntar på överföring inom ramen för Dublinsystemet i förvar. Vi vill påpeka att dessa personer ansöker om internationellt skydd och att deras ansökan ännu inte prövats närmare. Utvärderingen av Dublin II-förordningen måste därför ge oss möjlighet att åtgärda de allvarliga brister som vi konstaterat vid våra besök på anläggningarna för kvarhållande. Vi har besökt många sådana anläggningar, och jag måste säga att vi har varit rätt upprörda efter en del av besöken. Jag måste påminna er om att syftet med Dublinförordningen är att avgöra vilken medlemsstat som har ansvaret för att pröva en asylansökan. Förordningen måste medge tillgång till asylsystemet och garantera att en medlemsstat prövar varje asylansökan grundligt. EU får inte bortse från sitt ansvar gentemot tredjeländer. Unionen måste garantera att asylrätten skyddas."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Martine Roure,"^18,20,15,8 "au nom du groupe PSE"^18,15,8 "v imenu skupine PSE"²⁰
lpv:videoURI	<go to Events_and_structure europarl>⁶