Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-06-17-Speech-2-017"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20080617.4.2-017"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
"Mr President, negotiations with the Council have been long, intensive, complicated and tough. The starting point for most Member States was: ‘How do we get rid of this directive, as we do not want any European standards on the return of illegally staying third-country nationals?’. Clearly Council and Parliament had a very different understanding of what should be a serious return directive with sufficient safeguards. Parliament had to fight for each and every single word and comma.
To everybody, and to the PSE Group in particular, it should by now be crystal clear that the compromise package puts in rules where none exist at present. Member States with more favourable conditions in place should maintain these, or introduce them if they wish to do so. National parliaments have a role to play to ensure this in the implementation of the directive. Moreover, we also secured a political declaration from the Council that this directive will not and cannot be used as an excuse to lower existing standards. Experiences with 10 other asylum and migration directives do show that the fear that there is a tendency among Member States to use the transposition of such directives as a pretext for making their national law more repressive does not materialise.
At present, no EU legislation exists as regards the return of illegally staying third-country nationals. With the adoption of the package, Community control mechanisms will become available. Infringement procedures, competence of the European Court of Justice, Commission reporting, EP monitoring: all these will be available.
Three years of debate have shown that there is no more room for manoeuvre and it is obvious that at second reading no further improvements will be made. Yes, it is unfortunate, I admit, but it is true. Council will start tabling a list with many ‘no-go’ proposals. Pandora’s Box will indeed be opened.
Clearly the current political climate in most Member States will not be of any help. So how to put in place common minimum rules where none exist at present? How to make sure that Community control mechanisms will be available? How to make sure that COE guidelines are made legally binding for all Member States?
At this stage, the fundamental question is: do we want a directive or not? Do we want a directive which is not perfect but undoubtedly a first step in the right direction, or do we not want a directive at all as we consider the current situation to be satisfactory?
Even now, many Member States would be relieved if the directive died out due to Parliament’s fault. So, what an irony that those Members of Parliament trying to break up the compromise package are effectively supporting those Member States not wanting to have any European safeguards on return in the first place!
The compromise package should be seen as a very modest but important first step. The return policy cannot be looked upon in an isolated way, but should be seen as a necessary part of a total package on migration, including legal, as well as asylum. Indeed, in my view, after almost three years of debate and negotiations, it is high time to take up our responsibility."@en4
|
| lpv:spokenAs | |
| lpv:translated text |
"Vážený pane předsedající, jednání s Radou byla dlouhá, intenzivní, složitá a náročná. Úvodní bod těchto jednání byl pro většinu členských států následující: „Jak bychom se mohli této směrnice zbavit, když nechceme mít žádné evropské právní předpisy o vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí?“ Je zřejmé, že Rada a Parlament měly zcela jinou představu o tom, jak by měla vypadat náležitá směrnice o společných normách a postupech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, s dostatečnými zárukami. Parlament musel bojovat za každé slovo, za každou čárku.
Každému, a zejména skupině PSE, by již nyní mělo být zcela jasné to, že kompromisní balíček zavádí pravidla do oblasti, v níž zatím žádná pravidla neexistují. Členské státy, v nichž platí příznivější pravidla, by je měly zachovat, nebo, chtějí-li, mohou je zavést. Při uplatňování této směrnice by na to měly dohlédnout i vnitrostátní parlamenty. Kromě toho jsme také prosadili, že Rada vydala politické prohlášení, v němž uvádí, že tato směrnice nebude a ani nesmí být použita jako záminka ke snížení stávajících společných norem. Zkušenosti nabyté při zavádění dalších deseti směrnic o problematice migrace a azylu poukazují na skutečnost, že se obava z toho, že členské státy mají sklon zneužít provádění těchto směrnic ke zpřísnění vnitrostátních právních předpisů, ukázala jako neopodstatněná.
V současnosti neexistují žádné právní předpisy týkající se vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Po přijetí tohoto balíčku budeme mít k dispozici kontrolní mechanismy na úrovni Společenství. Budeme moci využít například řízení o porušení předpisů, pravomoc Evropského soudního dvora, předkládání zpráv Komisí nebo monitorování ze strany Evropského parlamentu.
Skutečnost, že diskuse o této problematice trvá tři roky, poukazuje na to, že v této oblasti již neexistuje manévrovací prostor. Je jasné, že ve druhém čtení nelze už tuto směrnici ničím zlepšit. Přiznávám, je to politováníhodné, ale je tomu tak. Rada by začala předkládat seznam s mnoha omezujícími návrhy. Otevřeli bychom Pandořinu skříňku.
Současné politické klima ve většině členských států nebude rozhodně těmto opatřením příznivě nakloněno. Jakým způsobem lze tedy zavést společné minimální požadavky v oblasti, v níž zatím neexistují? Jak můžeme zajistit, abychom měli k dispozici kontrolní mechanismy na úrovni Společenství? Jak lze zajistit, aby se hlavní směry Rady Evropy staly pro všechny členské státy právně závaznými?
V této fázi zní hlavní otázka takto: chceme tuto směrnici nebo ji nechceme? Chceme směrnici, která není dokonalá, ale rozhodně představuje první krok správným směrem, a nebo raději vůbec žádnou směrnici nechceme, neboť považujeme současnou situaci za uspokojivou?
Dokonce i nyní by se mnoha členským státům ulevilo, kdyby tato směrnice vinou Parlamentu nepřežila. Je skutečně ironií, že ti poslanci Evropského parlamentu, kteří usilují o rozklad kompromisního balíčku, účinně podporují ty členské státy, které vůbec nechtějí, aby v oblasti vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí existovaly jakékoliv evropské záruky!
Kompromisní balíček je nutno vnímat jako velmi skromný, ale důležitý první krok. Na politiku vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí nelze hledět izolovaně. Je nutno ji vnímat jako nevyhnutelnou součást celkového balíčku o migraci, včetně legální migrace a azylové politiky. Podle mého názoru je po třech letech diskusí a jednání rozhodně nejvyšší čas na to, abychom splnili svou povinnost."@cs1
"Hr. formand! Vi har haft lange, intensive, komplicerede og hårde forhandlinger med Rådet. Udgangspunktet for de fleste medlemsstater var: Hvordan slipper vi af med dette direktiv, for vi ønsker ikke europæiske standarder om tilbagesendelse af tredjelandsstatsborgere, der opholder sig ulovligt i et land? Det var helt klart, at Rådet og Parlamentet havde helt forskellige opfattelser af, hvad et seriøst tilbagesendelsesdirektiv med tilstrækkelige beskyttelsesforanstaltninger skulle omfatte. Parlamentet måtte kæmpe for hvert eneste ord og hvert eneste komma.
Det burde være krystalklart for alle, og især PSE-Gruppen, at kompromispakken indfører regler, hvor vi før ikke havde nogen. De medlemsstater, der har mere gunstige betingelser, bør opretholde dem, eller indføre dem, hvis de ønsker det. De nationale parlamenter har en rolle at spille her i forbindelse med gennemførelsen af direktivet. Derudover sikrede vi også en politisk erklæring fra Rådet om, at dette direktiv ikke vil blive brugt og ikke kan bruges som en undskyldning for at sænke eksisterende standarder. Erfaringen med 10 andre asyl- og indvandringsdirektiver viser, at man kan nære frygt for, at der er en tendens blandt medlemsstaterne til at bruge gennemførelsen af sådanne direktiver som et påskud til at gøre deres nationale lovgivning mere restriktiv, og det må ikke ske.
For øjeblikket eksisterer der ikke nogen EU-lovgivning om tilbagesendelse af tredjelandsstatsborgere med ulovligt ophold. Med vedtagelsen af pakken vil vi få fællesskabskontrolmekanismer. Vi vil få krænkelsesprocedurer, kompetence for EF-Domstolen, rapportering fra Kommissionen, og overvågning fra Europa-Parlamentets side.
Tre års debat har vist, at der ikke er mere spillerum, og det er indlysende, at vi ikke vil opnå yderligere forbedringer i en andenbehandling. Ja, det er uheldigt, det indrømmer jeg, men det er sandt. Rådet vil begynde at udarbejde en liste med mange umulig forslag. Det vil virkelig betyde, at man åbner Pandoras æske.
Det er klart, at det nuværende politiske klima i de fleste medlemsstater ikke vil være nogen hjælp. Så hvordan kan vi få indført fælles regler der, hvor der ikke er nogen for øjeblikket? Hvordan kan vi sikre, at vi får fællesskabskontrolmekanismer? Hvordan kan vi sikre, at Europarådets retningslinjer bliver gjort juridisk bindende for all medlemsstater?
På dette stadie er det grundlæggende spørgsmål, om vi ønsker et direktiv eller ej. Ønsker vi et direktiv, som ikke er perfekt, men som uden tvivl er et skridt i den rigtige retning, eller ønsker vi overhovedet ikke et direktiv, da vi mener, at den nuværende situation er tilfredsstillende?
Selv nu ville mange medlemsstater være lettede, hvis direktivet afgik ved døden takket være Parlamentet. Det er virkelig ironisk, at de parlamentsmedlemmer, som prøver på at ødelægge kompromispakken, rent faktisk hjælper de medlemsstater, som under alle omstændigheder ikke ønsker europæiske foranstaltninger for tilbagesendelse!
Kompromispakken bør opfattes som et meget beskedent, men vigtigt første skridt. Tilbagesendelsespolitikken kan ikke betragtes isoleret, men bør opfattes som en nødvendig del af en samlet indvandringspakke, herunder lovlig indvandring, og asyl. Efter min opfattelse er det nu efter tre års drøftelser og forhandlinger på høje tid, at vi lever op til vores ansvar."@da2
"Herr Präsident! Die Verhandlungen mit dem Rat waren langwierig, intensiv, kompliziert und hart. Für die meisten Mitgliedstaaten stellte sich als Erstes die Frage: „Wie entledigt man sich einer solchen Richtlinie, wenn man jegliche gemeinsame europäische Normen zur Rückführung illegal aufhältiger Drittstaatsangehöriger ablehnt?“ Rat und Parlament waren ganz klar verschiedener Auffassung darüber, wie eine geeignete Richtlinie mit den entsprechenden Schutzvorkehrungen auszusehen hat. Das Parlament musste um jedes einzelne Wort und Komma streiten.
Jedem von Ihnen, und ganz besonders der PSE-Fraktion, müsste inzwischen absolut klar sein, dass das Kompromisspaket dort Regeln aufstellt, wo es bisher noch nichts gibt. Die Mitgliedstaaten, die bereits günstigere Bestimmungen eingeführt haben, sollten daran festhalten oder sie gegebenenfalls einführen. Die nationalen Parlamente haben hier die Aufgabe, dies bei der Umsetzung der Richtlinie zu gewährleisten. Außerdem haben wir eine politische Erklärung des Rates eingeholt, dass diese Richtlinie nicht als Vorwand für die Senkung bereits existierender Standards herhalten wird und darf. Entsprechend den Erfahrungen mit zehn anderen Asyl- und Migrationsrichtlinien ist nicht zu befürchten, dass Mitgliedstaaten dazu neigen, die Umsetzung solcher Richtlinien als geeignete Gelegenheit für eine repressivere Gestaltung ihrer nationalen Rechtsprechung ausnutzen.
Momentan existieren keine europäischen Rechtsvorschriften über die Rückführung illegal aufhältiger Drittstaatsangehöriger. Mit der Annahme des Pakets werden wir über gemeinschaftliche Kontrollmechanismen verfügen. Vertragsverletzungsverfahren, Zuständigkeit des Europäischen Gerichtshofs, Berichterstattung der Kommission, Kontrolle durch das Europäische Parlament: all dies wird uns zur Verfügung stehen.
Nach drei Jahren Debatte bleibt uns kein weiterer Spielraum für Manöver, und es ist offensichtlich, dass auch die zweite Lesung keine Verbesserungen bringen wird. Das ist, das muss ich zugeben, traurig, aber wahr. Der Rat wird zu Beginn eine Liste mit vielen unrealisierbaren Vorschlägen unterbreiten. Jetzt wird die Büchse der Pandora geöffnet.
Es ist klar, dass das politische Klima in den meisten Mitgliedstaaten momentan nicht gerade hilfreich ist. Wie also führen wir gemeinsame Mindeststandards ein, wo noch gar keine Regelungen existieren? Wie können wir dafür sorgen, dass gemeinschaftliche Kontrollmechanismen verfügbar sind? Wie gewährleisten wir, dass die Richtlinien des Europarates für alle Mitgliedstaaten rechtsverbindlich sind?
Im Moment lautet die grundsätzliche Frage: wollen wir eine Richtlinie oder nicht? Wollen wir eine Richtlinie, die zwar nicht perfekt ist, aber zweifellos ein erster Schritt in die richtige Richtung? Oder wollen wir überhaupt keine Richtlinie, weil wir mit der Situation zufrieden sind, so wie sie ist?
Selbst jetzt wären viele Mitgliedstaaten noch erleichtert, wenn die Bemühungen um eine Richtlinie scheitern, weil das Parlament es nicht schafft. Welch eine Ironie, dass die Parlamentsabgeordneten, die das Kompromisspaket aufbrechen wollen, in Wirklichkeit diejenigen Mitgliedstaaten unterstützen, die überhaupt keine europäischen Mindestgarantien für die Rückführung haben wollen!
Wir sollten in dem Kompromisspaket einen zwar bescheidenen, aber auch wichtigen ersten Schritt sehen. Die Rückkehrpolitik ist keine isolierte Angelegenheit, sondern ein notwendiger Bestandteil eines Gesamtpakets zum Thema Migration, das auch die legale Zuwanderung und die Asylfrage beinhaltet. Meines Erachtens ist es wirklich an der Zeit, dass wir, nach dreijährigen Debatten und Verhandlungen, nun endlich zu unserer Verantwortung stehen."@de9
"Κύριε Πρόεδρε, οι διαπραγματεύσεις με το Συμβούλιο υπήρξαν μακροχρόνιες, εντατικές, περίπλοκες και σκληρές. Το σημείο εκκίνησης για τα περισσότερα κράτη μέλη ήταν το εξής: «Πώς μπορούμε να απαλλαγούμε από αυτήν την οδηγία, καθώς δεν επιθυμούμε οποιουσδήποτε ευρωπαϊκούς κανόνες σχετικά με την επιστροφή των παρανόμως διαμενόντων υπηκόων τρίτων χωρών;» Σαφώς το Συμβούλιο και το Κοινοβούλιο αντιλαμβάνονταν εντελώς διαφορετικά το τι θα συνιστούσε μια σοβαρή οδηγία για την επιστροφή με επαρκείς εγγυήσεις. Το Κοινοβούλιο έπρεπε να παλέψει για κάθε λέξη και για κάθε κόμμα.
Θα έπρεπε να είναι πλέον απολύτως σαφές σε όλους, και στην Ομάδα ΕΣΚ ιδιαίτερα, ότι η συμβιβαστική δέσμη εισάγει κανόνες εκεί όπου αυτήν την στιγμή δεν υπάρχουν. Τα κράτη μέλη που εφαρμόζουν πιο ευνοϊκούς όρους θα πρέπει να τους διατηρήσουν, ή να εισαγάγουν αυτούς της οδηγίας αν επιθυμούν να το πράξουν. Τα εθνικά κοινοβούλια έχουν έναν ρόλο να διαδραματίσουν προκειμένου να διασφαλίσουν το παραπάνω κατά την εφαρμογή της οδηγίας. Επιπλέον, εξασφαλίσαμε επίσης την πολιτική δήλωση του Συμβουλίου ότι αυτή η οδηγία δεν θα χρησιμοποιηθεί και δεν μπορεί να χρησιμοποιηθεί ως δικαιολογία για την επιδείνωση του επιπέδου προστασίας. Η εμπειρία από δέκα άλλες οδηγίες σχετικά με το άσυλο και τη μετανάστευση δείχνουν πράγματι ότι ο φόβος ότι υπάρχει μια τάση μεταξύ των κρατών μελών να χρησιμοποιούν τη μεταφορά τέτοιων οδηγιών ως πρόσχημα προκειμένου να καθιστούν την εθνική τους νομοθεσία περισσότερο καταπιεστική δεν επαληθεύεται.
Αυτήν τη στιγμή, δεν υφίσταται καμία νομοθεσία σε επίπεδο ΕΕ αναφορικά με την επιστροφή των παρανόμως διαμενόντων υπηκόων τρίτων χωρών. Με την έγκριση της δέσμης, οι κοινοτικοί μηχανισμοί ελέγχου θα καταστούν διαθέσιμοι. Οι διαδικασίες επί παραβάσει, η αρμοδιότητα του Δικαστηρίου των Ευρωπαϊκών Κοινοτήτων, οι εκθέσεις της Επιτροπής, ο έλεγχος του ΕΚ: όλα αυτά θα είναι διαθέσιμα.
Τρία χρόνια συζητήσεων έχουν αποδείξει ότι δεν υπάρχουν πλέον περιθώρια ελιγμών και είναι προφανές ότι σε δεύτερη ανάγνωση δεν θα υπάρξουν περαιτέρω βελτιώσεις. Ναι, είναι λυπηρό, το παραδέχομαι, αλλά είναι αληθές. Το Συμβούλιο θα ξεκινήσει την κατάθεση καταλόγου με πολλές «μη αποδεκτές» προτάσεις. Το κουτί της Πανδώρας θα έχει πράγματι ανοίξει.
Σαφώς το τρέχον πολιτικό κλίμα στα περισσότερα κράτη μέλη δεν θα βοηθήσει καθόλου. Πώς, λοιπόν, να θεσπίσει κανείς κοινούς ελάχιστους κανόνες όταν αυτήν τη στιγμή δεν υπάρχουν καθόλου; Πώς θα εξασφαλίσουμε ότι θα είναι διαθέσιμοι κοινοτικοί μηχανισμοί ελέγχου; Πώς θα εξασφαλίσουμε ότι οι κατευθυντήριες γραμμές του Συμβουλίου της Ευρώπης καθίστανται νομικά δεσμευτικές για όλα τα κράτη μέλη;
Σε αυτό το σημείο, το θεμελιώδες ερώτημα είναι το εξής: επιθυμούμε μια οδηγία ή όχι; Επιθυμούμε μια οδηγία η οποία δεν είναι τέλεια, αλλά αποτελεί αναμφίβολα ένα πρώτο βήμα προς την ορθή κατεύθυνση, ή δεν επιθυμούμε καθόλου μια οδηγία, καθώς θεωρούμε ότι η τρέχουσα κατάσταση είναι ικανοποιητική;
Ακόμη και σήμερα, πολλά κράτη μέλη θα ανακουφίζονταν αν η οδηγία εξέλειπε λόγω υπαιτιότητας του Κοινοβουλίου. Τι ειρωνεία, λοιπόν, που αυτοί οι βουλευτές του ΕΚ οι οποίοι προσπαθούν να διαλύσουν τη συμβιβαστική δέσμη υποστηρίζουν στην πραγματικότητα εκείνα τα κράτη μέλη τα οποία δεν επιθυμούν εξαρχής να υπάρξουν καθόλου ευρωπαϊκές εγγυήσεις σχετικά με την επιστροφή!
Η συμβιβαστική δέσμη θα πρέπει να αντιμετωπιστεί ως ένα πολύ συγκρατημένο αλλά σημαντικό πρώτο βήμα. Η πολιτική επιστροφής δεν μπορεί να εξετάζεται μεμονωμένα, αλλά θα πρέπει να αντιμετωπίζεται ως ένα απαραίτητο τμήμα της συνολικής δέσμης σχετικά με τη μετανάστευση, στην οποία συμπεριλαμβάνεται η νόμιμη μετανάστευση, καθώς και το άσυλο. Πραγματικά, κατά τη γνώμη μου, μετά από σχεδόν τρία χρόνια συζήτησης και διαπραγματεύσεων, έχει φτάσει πλέον η στιγμή να αναλάβουμε τις ευθύνες μας."@el10
"Señor Presidente, las negociaciones con el Consejo han sido largas, intensas, complicadas y duras. El punto de parta para la mayor parte de los Estados miembros ha sido el siguiente: «¿cómo puedo librarme de esta Directiva, dado que no quiero que haya ninguna norma europea sobre el retorno de los nacionales de terceros países que se encuentren en situación irregular?». Lo que está claro es que el Consejo y el Parlamento tienen ideas muy diferentes sobre lo que debería ser una Directiva de retorno seria con unas medidas de salvaguardia suficientes. Así pues, el Parlamento ha tenido que luchar por cada palabra y cada coma.
Todos, y en particular el Grupo PSE, deberíamos tener muy claro que el paquete de compromiso establece normas en un ámbito en el que actualmente existe un vacío legal. Los Estados miembros que tengan implantadas condiciones más favorables deberían poder mantenerlas, o introducir las nuevas normas si así lo desean. Los parlamentos nacionales desempeñan un papel fundamental en la garantía de la aplicación de esta Directiva. Además, logramos que el Consejo realizara una declaración política en la que garantizaba que la Directiva no se usaría ni podría usarse como excusa para rebajar las normas existentes. La experiencia con otras diez directivas sobre el asilo y la inmigración demuestra, de hecho, que los temores de que haya una tendencia entre los Estados miembros a utilizar la transposición de dichas directivas como pretexto para hacer su legislación nacional más represiva son infundados.
Actualmente, no existe ninguna legislación comunitaria en relación con el retorno de los nacionales de terceros países en situación irregular. Con la adopción del paquete, dispondremos de mecanismos de control comunitarios. Ahora tendremos procedimientos de infracción, competencia del Tribunal de Justicia, información a la Comisión, vigilancia por el PE.
Los tres años de conversaciones dejan patente que no queda margen de maniobra, y está claro que en una segunda lectura no se lograrán más mejoras. Sí, tengo que admitir que es así de triste, pero es la verdad. El Consejo empezará por presentar una lista con numerosas propuestas rechazadas. Y lo que de hecho conseguiremos es que se abra la caja de Pandora.
Además, está bien claro que el clima político actual en la mayoría de Estados miembros no va a ser de gran ayuda. Así pues, ¿cómo podemos implantar unas normas comunes mínimas en un ámbito que actualmente carece de ellas? ¿Cómo podemos garantizar que contaremos con mecanismos de control comunitarios? ¿Cómo podemos asegurarnos de que las directrices del Consejo de Europa son jurídicamente vinculantes para todos los Estados miembros?
En esta etapa, la pregunta fundamental es: ¿queremos una directiva o no la queremos? ¿Queremos una directiva que no es perfecta, pero que indudablemente constituye un primer paso en la dirección correcta, o no queremos ninguna directiva porque consideramos que la situación actual ya es satisfactoria?
Aún a estas alturas, para muchos Estados miembros supondría un alivio que esta Directiva muriera por culpa del Parlamento. Y resultaría muy irónico que los Diputados que tratan de deshacer el paquete de compromiso apoyaran, de hecho, a aquellos Estados miembros que no desean ningún tipo de salvaguardias comunitarias con respecto al retorno.
Debemos considerar el paquete de compromiso como un modesto, a la vez que importante, primer paso. La política de retorno no puede considerarse de manera aislada, sino que debe verse como una parte necesaria de un paquete integral sobre inmigración, que incluya la inmigración legal y también el asilo. En realidad, considero que, tras casi tres años de conversaciones y negociaciones, ya va siendo hora de asumir nuestras responsabilidades."@es21
"Hr juhataja, läbirääkimised nõukoguga on olnud pikad, intensiivsed, komplitseeritud ja rasked. Paljude liikmesriikide jaoks oli algpunktiks „Kuidas me sellest direktiivist lahti saame, sest me ei taha mingeid Euroopa standardeid riigis ebaseaduslikult viibivate kolmandate riikide kodanike tagasisaatmise osas?“. Ilmselgelt oli nõukogul ja parlamendil väga erinev arusaam sellest, milline peaks olema oluline ja piisavate tagatistega direktiiv. Parlament pidi võitlema iga sõna ja koma eest.
Kõigile, ja eriti fraktsioonile PSE, peaks nüüd olema selge, et kompromisspakett kehtestab eeskirjad seal, kus neid siiani ei eksisteerinud. Liikmesriigid, kus on kehtestatud soodsamad tingimused, peaksid need säilitama või soovi korral kasutusele võtma uued. Siseriiklikud parlamendid peavad selle tagama direktiivi rakendamisel. Lisaks tegi nõukogu poliitilise deklaratsiooni, et seda direktiivi ei kasutata ja ei saa kasutada kehtivate standardite alandamiseks. Kogemused 10 teise varjupaiga ja migratsiooni direktiiviga näitavad, et ei pea paika hirm, et liikmesriigid kalduvad selliste direktiivide ülevõtmist kasutama ettekäändena oma siseriikliku õiguse represseerivamaks muutmiseks.
Hetkel ei kehti ELis õigusakte riigis ebaseaduslikult viibivate kolmandate riikide kodanike tagasisaatmise kohta. Paketi vastuvõtmisega avaneb juurdepääs ühenduse kontrollimehhanismidele. Rikkumismenetlused, Euroopa Kohtu õiguspädevus, komisjoni aruandlus, EP järelevalve: kõik need saavad kättesaadavaks.
Kolm aastat arutelu on näidanud, et manööverdamisruumi enam ei ole ja on selge, et teisel lugemisel ei teha enam edasisi täiustusi. Jah, ma tunnistan, et sellest on kahju, kuid nii see on. Nõukogu esitab nimekirja paljude mitte kuhugi viivate ettepanekutega. Pandora laegas avatakse tõepoolest.
Ilmselt ei ole hetkel abi ka enamiku liikmesriikide poliitilisest kliimast. Kuidas siis kehtestada ühised miinimumeeskirjad valdkonnas, kus neid hetkel üldse ei eksisteeri? Kuidas teha kindlaks, et ühenduse kontrollimehhanismid kättesaadavad on? Kuidas veenduda, et Euroopa Nõukogu suunised muudetakse kohustuslikuks kõigi liikmesriikide jaoks?
Praegusel hetkel seisneb peamine küsimus selles: kas me soovime direktiivi või ei? Kas me tahame direktiivi, mis ei ole täiuslik, kuid on kahtlemata esimene samm õiges suunas, või ei tahame üldse mingit direktiivi, sest meie arvates on hetkeolukord rahuldav?
Isegi praegu tunneksid paljud liikmesriigid kergendust, kui direktiivist parlamendi süü läbi asja ei saaks. Kui irooniline, et need parlamendiliikmed, kes üritavad kompromisspaketti lõhkuda, toetavad igati liikmesriike, kes ei soovi mingeid Euroopa tagatisi tagasisaatmise küsimuses!
Kompromisspaketti tuleks näha kui väga tagasihoidlikku, kuid olulist esimest sammu. Tagasisaatmispoliitikat ei saa vaadelda eraldiseisvalt, vaid seda tuleb näha kogu migratsioonipaketi vajaliku osana, mille hulka kuuluvad ka õiguslik tahk ja varjupaik. Pärast peaaegu kolm aastat kestnud arutelu ja läbirääkimisi on meil minu arvates tõepoolest viimane aeg vastutus võtta."@et5
"Arvoisa puhemies, neuvottelut neuvoston kanssa ovat olleet pitkiä, intensiivisiä, monimutkaisia ja tiukkoja. Useimpien jäsenvaltioiden lähtökohtana oli: ”Miten pääsemme eroon tästä direktiivistä? Emmehän halua eurooppalaisia vaatimuksia laittomasti oleskelevien kolmansien maiden kansalaisten palauttamisesta.” Oli selvää, että neuvostolla ja parlamentilla oli hyvin erilaiset käsitykset siitä, mitä edellytetään kunnolliselta palautusdirektiiviltä, jossa on riittävät vakuudet. Parlamentin oli taisteltava joka ikisestä sanasta ja pilkusta.
Kaikille, ja erityisesti PSE-ryhmälle, pitäisi nyt olla päivänselvää, että kompromissipaketti tuo sääntöjä sinne, missä niitä ei tällä hetkellä ole. Jäsenvaltioiden, joilla on näitä suopeammat edellytykset, pitäisi säilyttää ne tai ottaa ne käyttöön, jos ne haluavat niin tehdä. Kansallisten parlamenttien tehtävänä on taata tämä direktiivin täytäntöönpanon yhteydessä. Lisäksi saimme neuvostolta poliittisen vakuutuksen siitä, että tätä direktiiviä ei käytetä eikä voida käyttää tekosyynä alentaa olemassa olevia vaatimuksia. Kokemukset kymmenestä muusta turvapaikka- ja siirtolaisuusdirektiivistä osoittavat, että pelko siitä, että jäsenvaltiot olisivat taipuvaisia käyttämään tällaisten direktiivien saattamista osaksi kansallista lainsäädäntöä verukkeena kansallisen lainsäädäntönsä muuttamiselle tukahduttavammaksi, ei toteudu.
Tällä hetkellä ei ole olemassa EU:n lainsäädäntöä laittomasti oleskelevien kolmansien maiden kansalaisten palauttamisesta. Paketin hyväksymisen myötä yhteisön valvontamekanismit tulevat käyttöön. Rikkomisesta johtuvat menettelyt, Euroopan yhteisöjen tuomioistuimen toimivalta, komission raportointi, Euroopan parlamentin valvonta: kaikki nämä tulevat käyttöön.
Kolmen vuoden keskustelut ovat osoittaneet, että liikkumavaraa ei enää ole, ja on selvää, että toisessa käsittelyssä ei tehdä enää parannuksia. Aivan, se on valitettavaa, myönnän sen, mutta se on totta. Neuvosto alkaa esittää luetteloa monista mahdottomista ehdotuksista. Pandoran lipas todella avautuu.
Tietenkään poliittinen ilmapiiri useimmissa jäsenvaltioissa ei auta asiaa yhtään. Miten siis ottaa käyttöön yhteiset vähimmäisvaatimukset siellä, missä niitä ei tällä hetkellä ole? Miten varmistaa, että yhteisön valvontamekanismit ovat käytössä? Miten varmistaa, että Euroopan neuvoston ohjeista tehdään oikeudellisesti sitovia kaikille jäsenvaltioille?
Tässä vaiheessa olennainen kysymys on: haluammeko direktiivin vai emmekö? Haluammeko direktiivin, joka ei ole täydellinen mutta epäilemättä ensimmäinen askel oikeaan suuntaan, vai emmekö halua direktiiviä ollenkaan, koska pidämme tämänhetkistä tilannetta tyydyttävänä?
Jopa nyt monet jäsenvaltiot olisivat helpottuneita, jos direktiivi katoaisi parlamentin heikkouden takia. Miten ironista siis onkaan, että ne parlamentin jäsenet, jotka yrittävät hajottaa kompromissipaketin, tukevat käytännössä niitä jäsenvaltioita, jotka eivät halua minkäänlaisia eurooppalaisia palautustakuita!
Kompromissipaketti olisi nähtävä erittäin vaatimattomana mutta tärkeänä ensimmäisenä askeleena. Palautuspolitiikkaa ei voida tarkastella erillisenä, vaan se olisi nähtävä välttämättömänä osana kokonaispakettia, joka koskee maahanmuuttoa, myös laillista, samoin kuin turvapaikkoja. Minun mielestäni, lähes kolmen vuoden keskustelujen ja neuvottelujen jälkeen, on todella korkea aika täyttää velvollisuutemme."@fi7
"Monsieur le Président, les négociations menées avec le Conseil ont été longues, intensives, complexes et dures. Pour la plupart des États membres, le point de départ était: ‘comment nous débarrasser de cette directive puisque nous ne voulons pas de normes européennes sur le retour de ressortissants de pays tiers en séjour irrégulier?’ Il est évident que le Conseil et le Parlement avaient une conception très différente d'une directive sérieuse sur le retour qui soit assortie de sauvegardes suffisantes. Le Parlement a dû se battre pour le moindre mot et la moindre virgule.
Maintenant, il devrait être clair comme de l'eau de roche pour tout le monde, et pour le groupe PSE en particulier, que le compromis introduit des règles là où il n'en existait pas encore. Les États membres qui appliquent des conditions plus favorables devraient les maintenir ou introduire les règles s’ils le souhaitent. Il incombe aux parlements nationaux d’y veiller dans la mise en œuvre de la directive. En outre, nous avons également obtenu une déclaration politique du Conseil selon laquelle cette directive ne sera pas et ne pourra pas être utilisée comme excuse pour abaisser le niveau des normes existantes. L’expérience acquise avec 10 autres directives sur l’asile et la migration montre que la crainte de voir les États membres utiliser la transposition d'une telle directive comme prétexte pour rendre leur droit national plus répressif est immatérielle.
Il n’existe actuellement aucune législation communautaire concernant le retour des ressortissants de pays tiers en séjour irrégulier. Avec l’adoption de ce compromis, nous disposerons de mécanismes de contrôle communautaires. Procédures d’infraction, compétence de la Cour européenne de justice, rapports de la Commission, surveillance par le PE, tout cela sera disponible.
Ces trois années de débat ont montré qu’il n’y a plus de marge de manœuvre et qu’il est évident qu’aucune autre amélioration ne sera apportée en seconde lecture. Oui, c'est malheureux, je le reconnais, mais c'est vrai. Le Conseil va commencer à déposer une liste comportant de nombreuses propositions de blocage. En effet, la boîte de Pandore va être ouverte.
Il est certain que le climat politique régnant dans la plupart des États membres ne sera pas un facteur favorisant. Dès lors, comment mettre en place des règles minimales communes là où il n'en existe aucune actuellement? Comment s’assurer que les mécanismes de contrôle communautaires seront disponibles? Comment s’assurer que les lignes directrices du Conseil de l'Europe deviendront légalement contraignantes pour tous les États membres?
À ce stade, la question fondamentale à se poser est: voulons-nous une directive ou non? Voulons-nous une directive qui n'est pas parfaite mais assurément un premier pas dans la bonne direction ou ne voulons-nous pas de directive du tout parce que nous estimons que la situation actuelle est satisfaisante?
Même maintenant, de nombreux États membres seraient soulagés si la directive mourait dans l’œuf par la faute du Parlement. Quelle ironie donc que les députés qui tentent de briser le compromis soutiennent les États membres qui ne veulent surtout pas de sauvegardes européennes sur le retour!
Ce compromis devrait être perçu comme une première étape modeste mais importante. La politique du retour ne peut pas être perçue comme un tout à elle seule, mais elle devrait être considérée comme un élément indispensable d'un cadre global sur la migration, qui comprendrait également un volet juridique et la question de l’asile. En effet, selon moi, après près de trois ans de débat et de négociations, il est grand temps de prendre nos responsabilités."@fr8
"Elnök úr, a Tanáccsal folytatott tárgyalások hosszúak, intenzívek, bonyolultak és kimerítőek voltak. A legtöbb tagállam kiinduló pontja a következő volt: „Hogyan szabaduljunk meg ettől az irányelvtől? Hiszen mi nem akarunk közös európai szabályokat az illegálisan tartózkodó harmadik országokbeli állampolgárok visszatérésére vonatkozólag.” Világos volt, hogy a Tanács és a Parlament nagyon különbözően képzelte el, milyen is lenne az a szigorú visszatérési irányelv, amely ugyanakkor megfelelő biztosítékokat is tartalmaz. A Parlamentnek minden egyes szóért, minden vesszőért meg kellett harcolnia.
Mára mindenki számára, és különösen a PSE képviselőcsoport számára is kristálytisztán látszania kell, hogy a kompromisszumcsomag ott léptet életbe szabályokat, ahol eddig nem is léteztek. A kedvezőbb körülményeket biztosító tagállamok megtarthatják saját szabályaikat, vagy bevezethetik ezeket, ha úgy kívánják. Erről az irányelv átültetésekor a nemzeti parlamenteknek kell majd gondoskodniuk. Egy olyan politikai nyilatkozatot is sikerült kiadatnunk a Tanáccsal, mely szerint ez az irányelv nem lesz, és nem lehet ürügy arra, hogy csökkentsük a már meglévő követelmények szintjét. 10 másik menedékjogi és migrációs irányelvvel kapcsolatos tapasztalataink szerint az attól való félelem, hogy a tagállamok hajlamosak lesznek arra használni az említett irányelvek átültetését, hogy még elnyomóbbá tegyék saját nemzeti jogszabályaikat, alaptalan.
Az illegálisan tartózkodó harmadik országbeli állampolgárok visszatérésére jelenleg semmilyen európai uniós jogszabály nem vonatkozik. Ennek a csomagnak az elfogadásával elérhetővé válnak a közösségi felügyeleti mechanizmusok. A jogsértési eljárások, az Európai Bíróság illetékessége, a Bizottság jelentései, az EP által végrehajtott ellenőrzés: mindez elérhetővé válik.
Háromévnyi vita megmutatta, hogy nincs több terünk a manőverezésre, és nyilvánvalóvá vált, hogy második olvasatra sem történnek majd további javítások. Igen, be kell vallani, ez nem szerencsés, de igaz. A Tanács elkezdené előterjeszteni a „nem lehet”-javaslatok hosszú listáját, és Pandora szelencéje végképp kitárulna.
Világos, hogy a legtöbb tagállamban jelenleg uralkodó politikai hangulat sincs a segítségünkre. Így hát hogyan vezessünk be közös minimális követelményeket ott, ahol jelenleg semmi sem létezik? Hogyan győződjünk meg arról, hogy a közösségi felügyeleti mechanizmusok elérhetőek lesznek? Hogyan győződjünk meg arról, hogy az Európa Tanács iránymutatásai minden tagállamra nézve jogilag kötelező erejűek lesznek?
Jelen pillanatban az alapvető kérdés a következő: akarjuk-e ezt az irányelvet vagy sem? Akarunk-e olyan irányelvet, amely ugyan nem tökéletes, de kétségtelenül a megfelelő irányban tett első lépés, vagy egyáltalán nem akarunk irányelvet, mivel úgy véljük, hogy a jelenlegi helyzet kielégítő?
Még most is számos tagállam megkönnyebbülne, ha az irányelv a Parlament hibájából kútba esne. Milyen ironikus hát, hogy azok a parlamenti képviselők, akik megpróbálják széttörni a kompromisszumcsomagot, valójában azokat a tagállamokat támogatják, amelyek semmilyen közös európai biztosítékokat sem szeretnének látni a visszatérés kérdésében!
A kompromisszumcsomagra úgy kellene tekintenünk, mint egy rendkívül szerény, ám annál fontosabb első lépésre. A visszatérési politikát nem tekinthetjük csupán önmagában; azt a migráció – beleértve a legális migrációt és a menedékkérést is – teljes csomagjának elengedhetetlen részeként kell szemlélnünk. Így tehát, véleményem szerint, közel háromévnyi vita és egyeztetés után itt az ideje, hogy felvállaljuk a felelősségünket."@hu11
"Signor Presidente, i negoziati con il Consiglio sono stati lunghi, complicati e difficili. Il punto di partenza per la maggior parte degli Stati membri è stato il seguente: “Come ci liberiamo di questa direttiva, dato che non vogliamo nessuna norma europea sul rimpatrio dei cittadini di paesi terzi soggiornanti illegalmente?”. Chiaramente il Consiglio e il Parlamento avevano una concezione molto diversa di come avrebbe dovuto essere una direttiva seria sul rimpatrio che tutelasse adeguatamente i diritti. Il Parlamento ha dovuto lottare per ogni singola parola e virgola.
Ora dovrebbe essere molto chiaro a tutti, e soprattutto al gruppo PSE, che il pacchetto di compromesso mette regole laddove non ne esistono attualmente. Gli Stati membri che hanno già condizioni più favorevoli dovrebbero mantenerle o, se preferiscono, possono introdurre queste. I parlamenti nazionali devono fare la loro parte per assicurare che ciò avvenga nell’attuazione della direttiva. Inoltre, abbiamo ottenuto una dichiarazione politica da parte del Consiglio: questa direttiva non verrà e non potrà essere usata come scusa per abbassare le norme attuali. L’esperienza accumulata con altre 10 direttive sull’asilo e l’immigrazione mostra che il timore che gli Stati membri possano usare la trasposizione di tali direttive come pretesto per rendere la propria legislazione più repressiva non hanno fondamento.
Attualmente non esiste una legislazione dell’Unione europea sul rimpatrio di cittadini di paesi terzi soggiornanti illegalmente. Con l’adozione del pacchetto saranno disponibili meccanismi di controllo comunitari. Le procedure di infrazione, la competenza della Corte di giustizia delle Comunità europee, le relazioni della Commissione e i controlli del Parlamento europeo saranno tutti meccanismi a disposizione.
Tre anni di dibattiti ci hanno dimostrato che non c’è più alcuno spazio di manovra e che non verranno apportati ulteriori miglioramenti in seconda lettura. Sì, è un peccato, lo ammetto, ma è la verità: il Consiglio inizierà a presentare un elenco delle numerose proposte sulle quali si è arrivati a un’
. Il vaso di Pandora verrà scoperchiato.
Chiaramente l’attuale clima politico nella maggior parte degli Stati membri non sarà d’aiuto. Allora, come possiamo attuare delle norme minime comuni laddove non ne esistono ancora? Come assicurarci che i meccanismi di controllo comunitari siano disponibili? Come garantire che le linee guida del Consiglio d’Europa diventino vincolanti per tutti gli Stati membri?
A questo punto la domanda fondamentale è: vogliamo una direttiva o no? Vogliamo una direttiva che, seppure imperfetta, costituisca sicuramente un primo passo nella direzione giusta, oppure non vogliamo proprio direttive perché pensiamo che la situazione attuale sia soddisfacente?
Molti Stati membri sarebbero tuttora sollevati se la direttiva sfumasse per colpa del Parlamento. Quindi, paradossalmente, i membri del Parlamento che stanno cercando di distruggere il pacchetto di compromesso stanno in realtà sostenendo proprio quegli Stati membri che non vogliono offrire alcuna tutela da parte dell’Europa!
Il pacchetto di compromesso va visto come un primo passo, piccolo ma importante. La politica di rimpatrio non può essere considerata isolatamente, deve essere vista come una parte necessaria di un pacchetto più ampio sull’immigrazione, che comprenda anche aspetti legali e quelli relativi all’asilo. Ritengo che, dopo quasi tre anni di discussioni, sia ora che ci assumiamo le nostre responsabilità."@it12
"Gerb. Pirmininke, derybos su Taryba buvo ilgos, intensyvios, sudėtingos ir kietos. Daugelio valstybių narių pradinė nuomonė buvo tokia: „Kaip nusikratyti šios direktyvos, nes mums nereikia europinių standartų dėl nelegaliai gyvenančių trečiųjų šalių piliečių grąžinimo?“ Taryba ir Parlamentas turėjo aiškiai kitokią nuomonę, kokia turėtų būti grąžinimo direktyva su pakankamomis apsaugos priemonėmis. Parlamentas turėjo kovoti dėl kiekvieno žodžio, dėl kiekvieno kablelio.
Visiems, o ypač PSE frakcijai, turėtų būti aišku kaip dieną, kad kompromisinis paketas nustato taisykles toms šalims, kur jų nebuvo. Valstybės narės, kur sąlygos palankesnės, turėtų jas išlaikyti arba įsivesti naujosios direktyvos norams, jeigu nori. Šalių parlamentai turi suvaidinti tam tikrą vaidmenį užtikrindami, kad tai būtų padaryta įgyvendinant direktyvą. To maža: mes taip pat išsikovojome iš Tarybos deklaraciją, kad ši direktyva nebus ir negali būti naudojama kaip dingstis sumenkinti esamus standartus. Patyrimas su kitomis 10 prieglobsčio ir migracijos direktyvų įsakmiai rodo, jog baimė, kad valstybės narės linkusios perkvalifikuoti tokias direktyvas kaip dingstį šalies teisei suteikti labiau represinį pobūdį, nepasitvirtino, netapo kūnu.
Šiuo metu nėra jokių ES įstatymų dėl nelegaliai joje gyvenančių trečiųjų šalių piliečių išsiuntimo. Priėmus šį paketą, Bendrija įgis kontrolės mechanizmus. Pažeidimo procedūra, Europos Teisingumo Teismo įgaliojimai, Komisijos ataskaitos, EP stebėsena – visa tai taps prieinama ir duos naudos.
Treji metai diskusijų parodė, kad daugiau nėra erdvės manevravimui ir aišku, kad antruoju skaitymu nebus kas nors pagerinta. Taip, pripažįstu, kad tai bėda, bet tai tiesa. Taryba pradės teikti sąrašą daug „nepramušamų“ pasiūlymų. Pandoros skrynia tikrai bus atverta.
Aišku ir tai, kad nepadės ir daugelyje valstybių narių susiklostęs politinis klimatas. Taigi kaip įtvirtinti minimalias nuostatas ten, kur jų visai nebuvo ir nėra? Kaip užtikrinti, kad Bendrijos kontrolės mechanizmai būtų prieinami? Kaip užtikrinti, kad Europos Tarybos gairės taptų teisiškai privalomos visoms valstybėms narėms?
Šiuo momentu pagrindinis klausimas toks: ar mums reikia tos direktyvos ar ne? Ar mums reikia direktyvos, kuri nėra tobula, bet be abejonės yra pirmas žingsnis teisinga linkme arba mums visai nereikia direktyvos, nes manome, kad dabartinė situacija patenkinama?
Net ir dabar daug valstybių narių atsidus su palengvėjimu, jeigu dėl Parlamento kaltės ši direktyva būtų numarinta. Likimo ironija, kad Parlamento nariai, mėginantys suardyti kompromisų paketą, veiksmingai palaiko tas valstybes nares, kurios nenori turėti jokių europinių apsaugos priemonių dėl grąžinimo.
Į kompromisų paketą turi būti žvelgiama kaip į labai kuklų, bet svarbų pirmą žingsnį. Grąžinimo politikos negalima traktuoti izoliuotai, į ją turi būti žvelgiama kaip į neatsiejamą dalį viso migracijos įstatymų paketo, ir dėl legalios imigracijos, ir dėl prieglobsčio. Iš tikrųjų, mano nuomone, po trijų metų diskusijų ir derybų, mums pats laikas imtis atsakomybės."@lt14
"Priekšsēdētāja kungs, sarunas ar Padomi ir bijušas ilgas, intensīvas, sarežģītas un smagas. Sākotnējā nostāja lielākajai daļai dalībvalstu bija: „Kā lai mēs atbrīvojamies no šīs direktīvas, jo mēs negribam nekādus Eiropas standartus par trešo valstu pilsoņu atgriešanos, kas dalībvalstīs uzturas nelikumīgi?” Padomei un Parlamentam nepārprotami bija ļoti atšķirīgi viedokļi par to, kādai ir jābūt nopietnai Atgriešanās direktīvai ar pietiekamām drošības garantijām. Parlamentam bija jācīnās par katru un ikvienu vārdu un komatu.
Ikvienam, un jo sevišķi PSE grupai, būtu līdz šim brīdim jābūt pilnīgi skaidram, ka kompromisa pakete ievieš noteikumus tur, kur pašlaik to nav. Dalībvalstīm, kurās ieviesti labvēlīgāki nosacījumi, tie ir jāsaglabā vai arī jāievieš, ja tās to vēlas. Valstu parlamentiem ir jāveic pasākumi, lai to nodrošinātu, īstenojot šo direktīvu. Turklāt mēs nodrošinājām Padomes politisku paziņojumu, ka šī direktīva netiks izmantota un nevarēs tikt izmantota kā aizbildināšanās par zemākiem pašreizējiem standartiem. Pieredze ar citām 10 patvēruma un migrācijas direktīvām patiešām rāda, ka nepiepildās bažas par to, ka starp dalībvalstīm ir vērojama tendence izmantot šādu direktīvu transponēšanu kā ieganstu, lai padarītu represīvākus savus valsts tiesību aktus.
Pašreiz nepastāv nekādi Eiropas tiesību akti, kuri attiecas uz trešo valstu pilsoņu atgriešanos, kas dalībvalstī uzturas nelikumīgi. Ar šīs paketes pieņemšanu kļūs izmantojami Kopienas kontroles mehānismi. Pārkāpumu procedūras, Eiropas Kopienu Tiesas kompetence, Komisijas ziņojumi, Eiropas Parlamenta uzraudzība — visi šie mehānismi būs pieejami.
Debates, kas ilga trīs gadus, ir parādījušas, ka nav vairs iespēju manevrēt, un ir acīmredzams, ka otrajā lasījumā netiks veikti turpmāki uzlabojumi. Jā, žēl, ka tā tas ir, es piekrītu, bet tā ir taisnība. Padome sāks iesniegt sarakstu ar daudziem „neejošiem” priekšlikumiem. Pandoras lāde patiešām tiks atvērta.
Ir skaidrs, ka pašreizējā politiskā situācija vairumā dalībvalstu nekādā veidā nepalīdzēs. Tātad — kā ieviest kopējos obligātos noteikumus, kur pašlaik tādi noteikumi nepastāv? Kā lai pārliecinās, ka Kopienas kontroles mehānismi būs pieejami? Kā lai pārliecinās, ka Eiropas Padomes pamatnostādnes ir juridiski saistošas visām dalībvalstīm?
Šajā posmā pamatjautājums ir šāds: vai mēs gribam direktīvu vai ne? Vai mēs gribam tādu direktīvu, kas nav nevainojama, bet, bez šaubām, ir pirmais solis pareizajā virzienā, vai mēs vispār negribam direktīvu, jo mēs uzskatām pašreizējo situāciju par apmierinošu?
Pat tagad daudzas dalībvalstis būtu atvieglotas, ja direktīva tiktu noraidīta Parlamenta vainas dēļ. Patiešām tā ir ironija, ka tie Parlamenta deputāti, kas mēģina izjaukt kompromisa paketi, vispirmām kārtām efektīvi sniedz atbalstu tām dalībvalstīm, kuras negrib, lai būtu jebkādas Eiropas drošības garantijas attiecībā uz atgriešanos!
Kompromisa paketi ir jāuzskata par pieticīgu, bet svarīgu pirmo soli. Atgriešanās politika nevar tikt uztverta izolēti, bet tā ir jāuzskata par kopējās migrācijas paketes nepieciešamu sastāvdaļu, ietverot tiesiskos, kā arī patvēruma jautājumus. Patiešām, manuprāt, pēc gandrīz trīs gadus ilgušām debatēm un sarunām ir pēdējais laiks izpildīt mūsu pienākumu."@lv13
"Mr President, negotiations with the Council have been long, intensive, complicated and tough. The starting point for most Member States was: ‘How do we get rid of this directive, as we do not want any European standards on the return of illegally staying third-country nationals?’. Clearly Council and Parliament had a very different understanding of what should be a serious return directive with sufficient safeguards. Parliament had to fight for each and every single word and comma.
To everybody, and to the PSE Group in particular, it should by now be crystal clear that the compromise package puts in rules where none exist at present. Member States with more favourable conditions in place should maintain these, or introduce them if they wish to do so. National parliaments have a role to play to ensure this in the implementation of the directive. Moreover, we also secured a political declaration from the Council that this directive will not and cannot be used as an excuse to lower existing standards. Experiences with 10 other asylum and migration directives do show that the fear that there is a tendency among Member States to use the transposition of such directives as a pretext for making their national law more repressive does not materialise.
At present, no EU legislation exists as regards the return of illegally staying third-country nationals. With the adoption of the package, Community control mechanisms will become available. Infringement procedures, competence of the European Court of Justice, Commission reporting, EP monitoring: all these will be available.
Three years of debate have shown that there is no more room for manoeuvre and it is obvious that at second reading no further improvements will be made. Yes, it is unfortunate, I admit, but it is true. Council will start tabling a list with many ‘no-go’ proposals. Pandora’s Box will indeed be opened.
Clearly the current political climate in most Member States will not be of any help. So how to put in place common minimum rules where none exist at present? How to make sure that Community control mechanisms will be available? How to make sure that COE guidelines are made legally binding for all Member States?
At this stage, the fundamental question is: do we want a directive or not? Do we want a directive which is not perfect but undoubtedly a first step in the right direction, or do we not want a directive at all as we consider the current situation to be satisfactory?
Even now, many Member States would be relieved if the directive died out due to Parliament’s fault. So, what an irony that those Members of Parliament trying to break up the compromise package are effectively supporting those Member States not wanting to have any European safeguards on return in the first place!
The compromise package should be seen as a very modest but important first step. The return policy cannot be looked upon in an isolated way, but should be seen as a necessary part of a total package on migration, including legal, as well as asylum. Indeed, in my view, after almost three years of debate and negotiations, it is high time to take up our responsibility."@mt15
"Mijnheer de Voorzitter, de onderhandelingen met de Raad waren lang, intensief, complex en moeizaam. Voor veel lidstaten was het uitgangspunt: “Hoe komen wij van deze richtlijn af? Wij willen immers helmaal geen Europese standaarden voor de terugkeer van illegaal verblijvende onderdanen van derde landen.” Kennelijk hadden de Raad en het Parlement geheel andere opvattingen over hoe een serieuze richtlijn inzake terugkeer met voldoende waarborgen eruit moest komen te zien. Het Parlement heeft letterlijk voor elk woord en elke komma moeten vechten.
Voor iedereen, en helemaal voor de PSE-Fractie, moet het nu toch wel duidelijk zijn dat het huidige compromis voorziet in regels die tot op heden nog niet bestonden. Als lidstaten gunstigere voorwaarden hebben, dan zullen zij deze moeten handhaven of zullen zij deze, als zij dat willen, moeten introduceren. De nationale parlementen spelen een belangrijke rol bij het toezicht op de juiste uitvoering van de richtlijn. Ook hebben wij voor een politieke verklaring van de Raad gezorgd dat deze richtlijn niet zal en niet mag worden gebruikt als excuus om de bestaande standaarden te verlagen. Uit de ervaringen met tien andere asiel- en migratierichtlijnen blijkt dat de angst dat er een neiging bij de lidstaten bestaat om de omzetting van dergelijke richtlijnen aan te wenden als voorwendsel om hun nationale wetgeving repressiever te maken, in de praktijk niet klopt.
Op het moment bestaat er geen EU-wetgeving met betrekking tot de terugkeer van illegaal verblijvende onderdanen van derde landen. Door dit pakket aan te nemen, krijgt de Gemeenschap controlemechanismen tot haar beschikking. Inbreukprocedures, bevoegdheid van het Hof van Justitie, verslaglegging door de Commissie: al deze middelen zijn beschikbaar.
Drie jaar debat hebben aangetoond dat er echt geen bewegingsruimte meer is en het is wel duidelijk dat er in tweede lezing geen verbeteringen zullen worden gemaakt. Ja, het klopt dat dit spijtig is, dat wil ik best toegeven. Maar als de Raad begint met het voorleggen van een lijst met tal van onaanvaardbare voorstellen, dan wordt de doos van Pandora pas echt geopend.
Kennelijk helpt het politieke klimaat in de meeste lidstaten ook niet echt. Dus hoe moeten wij nu minimumstandaarden invoeren waar er op het moment helemaal geen bestaan? Hoe moeten wij zorgen dat communautaire controlemechanismen beschikbaar zijn? Hoe moeten wij zorgen dat de richtsnoeren van de Raad van Europa wettelijk bindend worden voor alle lidstaten?
In deze fase is de centrale vraag: willen wij een richtlijn of niet? Willen wij een richtlijn die weliswaar niet perfect is, maar die zonder twijfel een eerste stap in de juiste richting is, of willen wij helemaal geen richtlijn omdat wij wel vrede hebben met de huidige situatie?
Ook op dit moment zouden tal van lidstaten opgelucht adem halen als de richtlijn door toedoen van het Parlement ter ziele gaat. Daarom is het wel ironisch dat die leden van het Parlement die het compromis proberen op te blazen, feitelijk juist die lidstaten steunen die helemaal geen Europese waarborgen inzake terugkeer willen!
Dit pakket moet worden gezien als een zeer bescheiden, maar wel belangrijke eerste stap. Het terugkeerbeleid kan niet als geïsoleerd onderwerp worden behandeld, maar moet worden gezien als onmisbaar onderdeel van het totale pakket van migratie, met inbegrip van legale migratie, en asiel. Sterker nog, naar mijn mening is het de hoogste tijd dat wij na drie jaar van debat en onderhandelingen, eindelijk onze verantwoordelijkheid nemen."@nl3
"Senhor Presidente, as negociações com o Conselho têm sido demoradas, complexas e difíceis. O ponto de partida para a maioria dos Estados-Membros era: "Como havemos nós de nos ver livres desta directiva, já que não desejamos nenhumas normas europeias sobre o regresso de nacionais de países terceiros em situação irregular?" É nítido que o Conselho e o Parlamento tinham ideias muito diferentes sobre aquilo que deve ser uma directiva séria sobre o regresso, que preveja salvaguardas suficientes. O Parlamento teve de lutar por cada palavra e por cada vírgula.
Neste momento, já devia ser absolutamente claro para todas as pessoas e, em especial, para o Grupo PSE, que o pacote de compromisso introduz normas que não existem neste momento. Os Estados-Membros que já possuem condições mais favoráveis devem mantê-las, e os que não as possuem devem introduzi-las se for esse o seu desejo. Os parlamentos nacionais têm um papel a desempenhar para assegurar que assim seja ao darem execução à directiva. Além disso, conseguimos também uma declaração política do Conselho afirmando que esta directiva não será e não poderá ser utilizada como um pretexto para enfraquecer normas já existentes. A experiência de outras 10 directivas em matéria de asilo e migração mostra que o receio de que haja uma tendência entre os Estados-Membros, para utilizar a transposição de tais directivas como pretexto para tornar a sua legislação nacional mais repressiva não tem razão de ser.
Actualmente, não existe legislação da UE relativa ao regresso de nacionais de países terceiros em situação irregular. Com a adopção do pacote, passará a haver mecanismos comunitários de controlo. Os procedimentos por infracção, a competência do Tribunal de Justiça Europeu, a prestação de informação pela Comissão, o controlo pelo PE são tudo matérias que passarão a estar reguladas.
Três anos de debates mostraram que já não existe mais margem de manobra e é evidente que, em segunda leitura, não serão introduzidos mais melhoramentos. Reconheço que isso é de lamentar, mas é a verdade. O Conselho começará a apresentar uma lista com muitas propostas "sem futuro". Abrir-se-á uma verdadeira caixa de Pandora.
É evidente que o actual clima político na maioria dos Estados-Membros não ajuda nada. Então, como havemos de introduzir normas mínimas comuns onde elas ainda não existem neste momento? Como havemos de assegurar que se possa recorrer a mecanismos comunitários de controlo? Como havemos de garantir que os princípios directores do Conselho da Europa se tornem vinculativos para todos os Estados-Membros?
Nesta altura, a questão fundamental é a seguinte: desejamos ou não uma directiva? Será que desejamos uma directiva que não é perfeita mas é, sem dúvida, um primeiro passo na direcção certa, ou será que não desejamos de todo uma directiva pois consideramos que a situação que existe actualmente é satisfatória?
Mesmo agora, há muitos Estados-Membros que ficariam aliviados se a directiva não fosse para a frente por culpa do Parlamento. É uma ironia que os deputados deste Parlamento que estão a tentar desmantelar o pacote de compromisso estejam efectivamente a dar apoio aos Estados-Membros que, à partida, não estão interessados em que haja quaisquer salvaguardas europeias!
O pacote de compromisso deve ser visto como um primeiro passo muito modesto, mas importante. A politica de regresso não pode ser encarada isoladamente, devendo antes ser vista como um elemento necessário do conjunto do pacote relativo à migração, incluindo a migração legal e o asilo. Com efeito, na minha opinião, depois de quase três anos de debates e negociações, é mais do que tempo de assumirmos as nossas responsabilidades."@pt17
"Mr President, negotiations with the Council have been long, intensive, complicated and tough. The starting point for most Member States was: ‘How do we get rid of this directive, as we do not want any European standards on the return of illegally staying third-country nationals?’. Clearly Council and Parliament had a very different understanding of what should be a serious return directive with sufficient safeguards. Parliament had to fight for each and every single word and comma.
To everybody, and to the PSE Group in particular, it should by now be crystal clear that the compromise package puts in rules where none exist at present. Member States with more favourable conditions in place should maintain these, or introduce them if they wish to do so. National parliaments have a role to play to ensure this in the implementation of the directive. Moreover, we also secured a political declaration from the Council that this directive will not and cannot be used as an excuse to lower existing standards. Experiences with 10 other asylum and migration directives do show that the fear that there is a tendency among Member States to use the transposition of such directives as a pretext for making their national law more repressive does not materialise.
At present, no EU legislation exists as regards the return of illegally staying third-country nationals. With the adoption of the package, Community control mechanisms will become available. Infringement procedures, competence of the European Court of Justice, Commission reporting, EP monitoring: all these will be available.
Three years of debate have shown that there is no more room for manoeuvre and it is obvious that at second reading no further improvements will be made. Yes, it is unfortunate, I admit, but it is true. Council will start tabling a list with many ‘no-go’ proposals. Pandora’s Box will indeed be opened.
Clearly the current political climate in most Member States will not be of any help. So how to put in place common minimum rules where none exist at present? How to make sure that Community control mechanisms will be available? How to make sure that COE guidelines are made legally binding for all Member States?
At this stage, the fundamental question is: do we want a directive or not? Do we want a directive which is not perfect but undoubtedly a first step in the right direction, or do we not want a directive at all as we consider the current situation to be satisfactory?
Even now, many Member States would be relieved if the directive died out due to Parliament’s fault. So, what an irony that those Members of Parliament trying to break up the compromise package are effectively supporting those Member States not wanting to have any European safeguards on return in the first place!
The compromise package should be seen as a very modest but important first step. The return policy cannot be looked upon in an isolated way, but should be seen as a necessary part of a total package on migration, including legal, as well as asylum. Indeed, in my view, after almost three years of debate and negotiations, it is high time to take up our responsibility."@ro18
"Vážený pán predsedajúci, rokovania s Radou boli dlhé, intenzívne, zložité a náročné. Počiatočný bod týchto rokovaní bol pre väčšinu členských štátov nasledujúci: „Ako by sme sa mohli zbaviť tejto smernice, keďže nechceme žiadne európske normy o návrate štátnych príslušníkov tretích krajín, ktorí majú na území Európskej únie nelegálny pobyt?“ Je zrejmé, že Rada a Parlament mali úplne inú predstavu o tom, ako by mala vyzerať dôkladná smernica o spoločných štandardoch a postupoch v členských krajinách pri návrate štátnych príslušníkov tretích krajín, ktorí majú nelegálny pobyt, s dostatočnými zárukami. Parlament musel bojovať za každé jedno slovo a za každú jednu čiarku.
Každému, a najmä skupine PSE, by už teraz malo byť úplne jasné, že kompromisný balík zavádza pravidlá do oblasti, v ktorej momentálne nijaké pravidlá neexistujú. Členské štáty, v ktorých platia priaznivejšie pravidlá, by si ich mali zachovať, alebo ak chcú, môžu ich zaviesť. Pri uplatňovaní tejto smernice by na to mali dohliadnuť aj národné parlamenty. Okrem toho sme tiež presadili, že Rada vydala politické vyhlásenie, v ktorom uvádza, že táto smernica nebude, a ani nesmie byť použitá ako výhovorka na zníženie v súčasnosti existujúcich štandardov. Skúsenosti nadobudnuté pri zavádzaní ďalších desiatich smerníc o problematike migrácie a azylu poukazujú na skutočnosť, že obava, že členské štáty majú sklon využiť transpozíciu takýchto smerníc ako zámienku na sprísnenie vnútroštátnych právnych predpisov, sa ukázala ako neopodstatnená.
V súčasnosti neexistujú žiadne právne predpisy týkajúce sa návratu štátnych príslušníkov tretích krajín, ktorí majú na území Európskej únie nelegálny pobyt. Po prijatí predmetného balíka budeme mať k dispozícii kontrolné mechanizmy na úrovni Spoločenstva. Budeme môcť využiť napríklad konanie o porušení predpisov, právomoc Európskeho súdneho dvora, predkladanie správ Komisiou, či monitorovanie Európskym parlamentom.
Trojročná diskusia o tejto problematike poukazuje na skutočnosť, že v tejto oblasti už neexistuje manévrovací priestor, je jasné, že v druhom čítaní sa táto smernica už ničím nevylepší. Priznávam, je to poľutovaniahodné, no je to tak. Rada by začala predkladať zoznam s mnohými obmedzujúcimi návrhmi. Otvorili by sme Pandorinu skrinku.
Súčasná politická klíma vo väčšine členských štátov rozhodne nebude týmto opatreniam priaznivo naklonená. Ako teda môžeme zaviesť spoločné minimálne požiadavky v oblasti, v ktorej momentálne neexistujú? Ako môžeme zabezpečiť, aby sme mali k dispozícii kontrolné mechanizmy na úrovni Spoločenstva? Ako môžeme zabezpečiť, aby sa usmernenia Rady Európy stali pre všetky členské štáty právne záväznými?
V tejto fáze základná otázka znie: chceme, alebo nechceme takúto smernicu? Chceme smernicu, ktorá nie je dokonalá, ale rozhodne predstavuje prvý krok správnym smerom, alebo radšej nechceme vôbec žiadnu smernicu, lebo považujeme súčasnú situáciu za uspokojivú?
Dokonca aj teraz by mnohým členským štátom odľahlo, keby táto smernica vinou Parlamentu neprežila. Je skutočne ironické, že tí poslanci Európskeho parlamentu, ktorí sa snažia rozložiť kompromisný balík, účinne podporujú tie členské štáty, ktoré vôbec nechcú, aby existovali nejaké európske záruky v oblasti návratu štátnych príslušníkov tretích krajín, ktorí majú na území Európskej únie nelegálny pobyt!
Kompromisný balík je potrebné vnímať ako veľmi skromný, no dôležitý prvý krok. Na politiku návratu štátnych príslušníkov tretích krajín, ktorí majú na území Európskej únie nelegálny pobyt, nemožno hľadieť izolovane. Je potrebné túto politiku vnímať ako nevyhnutnú súčasť celkového balíka o migrácii, vrátane legálnej migrácie i azylovej politiky. Podľa môjho názoru je po troch rokoch diskusií a rokovaní rozhodne najvyšší čas na to, aby sme si splnili svoju povinnosť."@sk19
"Gospod predsednik, pogajanja s Svetom so bila dolga, intenzivna, zapletena in težavna. Začetno izhodišče večine držav članic je bilo: „Kako naj se rešimo te direktive, ker nočemo evropskih standardov o vračanju državljanov tretjih držav, ki nezakonito prebivajo v EU?“ Seveda sta si Svet in Parlament zelo različno predstavljala, kakšna bi morala biti resna direktiva o vračanju z zadostnimi zaščitnimi ukrepi. Parlament se je moral boriti za vsako posamezno besedo in vejico.
Vsem in zlasti skupini PSE bi moralo biti do zdaj popolnoma jasno, da kompromisni sveženj postavlja pravila tam, kjer zdaj sploh ne obstajajo. Države članice z veljavnimi ugodnejšimi pogoji bi jih morale ohranjati ali sprejeti nove, če želijo. Vloga nacionalnih parlamentov pri tem je, da to zagotovijo v izvajanju direktive. Še več, zagotovili smo tudi politično izjavo Sveta, da ta direktiva ne bo in ne sme biti uporabljena kot izgovor za nižanje obstoječih standardov. Izkušnje z desetimi drugimi direktivami o azilu in preseljevanju kažejo, da se strah, da obstaja med državami članicami težnja, da se uporabi prenos takih direktiv kot izgovor, da svojo nacionalno zakonodajo spremenijo v bolj omejevalno, ni uresničil.
Zdaj ne obstaja zakonodaja EU, ki bi obravnavala vračanje državljanov tretjih držav, ki nezakonito prebivajo v EU. S sprejetjem svežnja bodo nadzorni mehanizmi Skupnosti postali dostopni. Postopki za ugotavljanje kršitev, pristojnost Sodišča Evropskih skupnosti, poročanje Komisije, spremljanje Evropskega parlamenta: vse to bo na voljo.
Tri leta razprav so pokazala, da ni več možnosti, pri čemer je očitno, da na drugi obravnavi ne bo prišlo do dodatnih izboljšav. Priznam, da je to obžalovanja vredno, a drži. Svet bo začel sestavljati seznam z veliko neuresničljivi predlogi. Resnično se bo odprla Pandorina skrinjica.
Očitno sedanje politično ozračje v večini držav članic ne bo v pomoč. Kako naj se torej vzpostavijo minimalna skupna pravila, če zdaj sploh ne obstajajo? Kako naj se prepričamo, da bodo nadzorni mehanizmi Skupnosti na voljo? Kako naj se prepričamo, da so smernice Sveta Evrope enako pravno zavezujoče za vse države članice?
Na tej stopnji je temeljno vprašanje: ali hočemo direktivo ali ne? Ali hočemo direktivo, ki ni popolna, a je nedvomno prva ustrezna rešitev, ali sploh nočemo direktive, ker se nam zdijo sedanje razmere zadovoljive?
Celo zdaj bi veliko držav članic čutilo olajšanje, če bi direktiva propadla po krivdi Parlamenta. Kako ironično, da tisti poslanci Parlamenta, ki hočejo razdreti kompromisni sveženj, učinkovito podpirajo tiste države članice, ki sploh nočejo imeti evropskih zaščitnih ukrepov glede vračanja.
Kompromisni sveženj bi morali imeti za skromen, a pomemben prvi korak. Na politiko vračanja ne moremo gledati ločeno, ampak kot na nujen del celostnega svežnja o preseljevanju, vključno z zakonitim, in o azilu. Prav zares je po mojem mnenju po skoraj treh letih razprav skrajni čas, da prevzamemo svojo odgovornost."@sl20
".
Herr talman! Förhandlingarna med rådet har varit långdragna, intensiva, komplicerade och hårda. Utgångspunkten för de flesta medlemsstater var: ”hur blir vi av med detta direktiv, för vi inte vill ha EU-standarder när det gäller tredjelandsmedborgare som vistas här olagligt?” Tydligen hade rådet och parlamentet mycket olika uppfattningar om vad som borde vara ett seriöst återvändandedirektiv med tillräckliga garantier. Parlamentet tvingades kämpa för varenda litet ord och kommatecken.
Det borde nu vara kristallklart för alla, och för PSE-gruppen i synnerhet, att det med kompromisspaketet införs bestämmelser där det för närvarande inte finns några. Medlemsstater där mer gynnsamma villkor gäller bör behålla dessa, eller införa dem om de så önskar. Nationella parlament har en uppgift att se till detta då direktivet genomförs. Dessutom säkerställde vi också en politisk förklaring från rådet om att detta direktiv inte ska och inte kan användas som en ursäkt för att sänka befintliga standarder. Erfarenheter från tio andra asyl- och invandringsdirektiv visar att ängslan för att det finns en trend bland medlemsstaterna att utnyttja införlivandet av sådana direktiv som en förevändning för att göra sin nationella lagstiftning mer repressiv inte kommer att bli verklighet.
För närvarande finns det ingen europeisk lagstiftning om återvändande för tredjelandsmedborgare som illegalt vistas inom EU. Genom antagandet av paketet kommer gemenskapens kontrollmekanismer att bli tillgängliga. Överträdelseförfaranden, EG-domstolens behörigheter, kommissionens rapportering, Europaparlamentets övervakning: allt detta kommer att finnas tillgängligt.
Tre år av debatt har visat att det inte finns mer manöverutrymme, och det är uppenbart att inga ytterligare förbättringar kommer att äga rum vid andra behandlingen. Ja, jag erkänner att det är beklagligt, men det är sant. Rådet kommer att börja lägga fram en förteckning över omöjliga förslag. Pandoras ask kommer med säkerhet att öppnas.
Tydligen kommer det aktuella politiska klimatet i de flesta medlemsstater inte att vara till någon hjälp. Så hur ska man införa gemensamma minimiregler där det nu inte finns några? Hur ska man se till att gemenskapens kontrollmekanism finns tillgänglig? Hur ska man se till att Europarådets riktlinjer blir rättsligt bindande för alla medlemsstater?
I detta skede är den grundläggande frågan: vill vi ha ett direktiv eller inte? Vill vi ha ett direktiv som inte är perfekt, men som otvivelaktigt är ett första steg i rätt riktning, eller vill vi inte ha något direktiv över huvud taget, eftersom vi anser att den aktuella situationen är tillfredsställande?
Till och med nu skulle många medlemsstater dra en lättnadens suck om direktivet dog ut på grund av parlamentets felsteg. Så, ironiskt nog stöder i själva verket de parlamentsledamöter som försöker att slå sönder kompromisspaketet de medlemsstater som inte ville ha europeiska garantier för återvändande från första början.
Kompromisspaketet bör ses som ett mycket blygsamt, men viktigt första steg. Återvändandepolitiken kan inte ses som en avskild väg, utan bör ses som en nödvändig del av ett fullständigt paket för invandring, inklusive laglig sådan, och asyl. Enligt min uppfattning är det verkligen hög tid att vi tar vårt ansvar, efter närmare tre år av debatter och förhandlingar."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata |
"(Aplausos)"21,17
"(Applause)"18,15,4
"(Taps)"11
"Jeanine Hennis-Plasschaert,"18,5,20,15,1,19,16,11,13,4,21,8
|
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples