Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-05-21-Speech-3-394"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2008-05-21"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Timpul afectat întrebărilor (întrebări adresate Consiliului)⁶
dcterms:Language	"sl"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20080521.26.3-394"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2008-05-21-Speech-3-395⁶
lpv:speaker	lp:Janez Lenarčič⁶
lpv:spoken text	"Najprej glede vprašanja spoštovane poslanke Harkin. Prišlo bo do sprememb pri sklepanju pogodb s tretjimi državami in mednarodnimi organizacijami. O tem govori člen 207 bodoče lizbonske pogodbe, vendar prav ta člen obenem zelo jasno našteva številna področja, kjer bodo države članice ohranile veto, kajti člen našteva precej zadev in področij, kjer se bo še naprej odločalo v Svetu po načelu soglasja. To je ta četrti odstavek 207 člena. Naj omenim, da je teh področij precej. Gre za področja storitev, za komercialne vidike intelektualne lastnine, za področje neposrednih tujih investicij, gre za področje kulturnih in avdio-vizualnih storitev, storitev na področju sociale, izobraževanja, zdravja in tako dalje. Vse to so področja, kjer bo tudi po uveljavitvi lizbonske pogodbe veljalo načelo soglasja pri odločanju v Svetu, kar pomeni soglasja vseh in vsake države članice. Na vprašanje gospoda Allisterja pa bi odgovoril naslednje. Kot sem že dejal v prvem odgovoru na postavljeno vprašanje. Ratifikacija pogodbe o Evropski uniji je v domeni držav članic. Države članice so se s podpisom te pogodbe decembra lani zavezale, da bodo storile vse v svoji moči, da bodo podpisano besedilo tudi ratificirale v skladu s svojimi notranjimi pravili, ustavnimi in drugimi pravnimi pravili. Predsedstvo tu nima vloge. Predsedstvo je storilo recimo to, da je Slovenija, ki je trenutno v funkciji predsedstva Evropske unije, to nalogo opravila med prvimi. Če pride do spodletele ratifikacije, kar upamo, da se ne bo zgodilo, bi to bilo izključno odgovornost države, kjer se to zgodi. Ne predsedstva, ne Sveta in tudi ne koga drugega. Hvala lepa."@sl²⁰
lpv:translated text	"( ) V první řadě bych se chtěl vyjádřit k otázce, kterou položila paní Harkinová. Smlouvou se zavedou změny týkající se uzavírání dohod s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi. Uvádí se to v článku 207 budoucí Lisabonské smlouvy. V témže článku se však velmi jasně stanovuje seznam mnoha oblastí, ve kterých si členské státy zachovají právo veta, neboť v článku se uvádí množství záležitostí a oblastí, v jejichž případě se při rozhodování v Radě bude nadále uplatňovat zásada konsenzu. Jde o čtvrtý odstavec článku 207. Chtěl bych připomenout, že se tam uvádí množství takovýchto oblastí. Jde o oblast služeb, obchodních aspektů duševního vlastnictví, oblast přímých zahraničních investic, oblast kulturních a audiovizuálních služeb, oblast sociálních služeb, vzdělávání, zdravotní péče a jiné. Ve všech těchto oblastech se i po nabytí platnosti Lisabonské smlouvy bude uplatňovat zásada konsenzu vždy, když Rada přijme rozhodnutí, což znamená, že bude potřebný souhlas jednoho každého členského státu. K otázce pana Allistera bych řekl tolik, že jak jsem už zmínil v první odpovědi na příslušnou otázku, ratifikace Smlouvy o Evropské unii patří do pravomocí členských států. Minulý rok v prosinci se členské státy jejím podpisem zavázaly uskutečnit všechno, co je v jejich moci, aby byl podepsaný text, také ratifikovaný v souladu s jejich vnitřními pravidly, ústavními a jinými právními ustanoveními. V této oblasti předsednictví nesehrává žádnou roli. Díky předsednictví však bylo Slovinsko, které v současnosti Evropské unii předsedá, například mezi prvními, kteří tuto úlohu splnili. V případě, že ratifikační proces nebude úspěšný, což doufáme, že se nestane, bude to výlučně na zodpovědnosti země, v níž se to stalo, a nikoli na zodpovědnosti Rady nebo někoho jiného. Děkuji."@cs¹ "( ) Hr. formand! Først vil jeg besvare fru Harkins spørgsmål. Der vil være ændringer i forhold til indgåelsen af aftaler med tredjelande og internationale organisationer. Dette nævnes i artikel 207 i den kommende Lissabontraktat. Det er dog selvsamme artikel, som samtidig meget klart giver en liste over utallige områder, hvor medlemsstaterne vil bibeholde deres vetoret, da artiklen angiver en række emner og områder, hvor Rådet fortsat vil benytte konsensusprincippet, når der træffes beslutninger. Det er stk. 4 i artikel 207. Jeg bør nævne, at der er en hel række af disse områder. Det er områderne for tjenesteydelser, de handelsmæssige aspekter ved intellektuel ejendom, direkte udenlandske investeringer, kulturelle og audiovisuelle tjenester, sociale ydelser, uddannelse, sundhedspleje og andet. Selv når Lissabontraktaten træder i kraft, vil konsensusprincippet gælde for alle disse områder, når Rådet træffer en beslutning, hvilket betyder, at alle medlemsstater skal godkende disse. I forbindelse med hr. Allisters spørgsmål vil jeg gerne sige, at jeg allerede i mit første svar på det relevante spørgsmål har nævnt, at ratificeringen af Lissabontraktaten er medlemsstaternes domæne. Ved at underskrive traktaten i december sidste år forpligtede medlemsstaterne sig til at gøre alt i deres magt for at få ratificeret den tekst, de underskrev, i henhold til deres interne regler og andre retlige bestemmelser. Det er her, formandskabet ikke har en rolle. Det er f.eks. på grund af formandskabet, at Slovenien, som i øjeblikket har formandskabet i EU, var blandt de første til at udføre denne opgave. Hvis ratificeringen ikke lykkes, hvilket forhåbentlig ikke vil ske, vil ansvaret udelukkende ligge hos det land, hvor dette er sket, og ikke hos Rådet eller andre."@da² ". − Zunächst möchte ich auf die Frage von Frau Harkin eingehen. Es wird Änderungen beim Abschluss von Übereinkünften mit Drittstaaten und internationalen Organisationen geben. Darauf wird auch in Artikel 207 des künftigen Vertrags von Lissabon eingegangen. Doch in genau diesem Artikel werden auch einige Bereiche aufgezählt, in denen das Vetorecht der Mitgliedstaaten erhalten bleibt, da es relativ viele Angelegenheiten und Bereiche sind, in denen der Rat bei der Beschlussfassung weiterhin das Konsensprinzip anwenden wird. Es geht um den vierten Absatz von Artikel 207. Ich sollte erwähnen, dass er recht viele Bereiche umfasst, so den Bereich Dienstleistungen, Handelsaspekte des geistigen Eigentums, ausländische Direktinvestitionen, den Bereich der kulturellen und audiovisuellen Dienste, soziale Dienstleistungen, Bildung, Gesundheitsfürsorge u. a. In all diesen Bereichen wird auch nach Inkrafttreten des Vertrags von Lissabon das Konsensprinzip gelten, wenn der Rat eine Entscheidung trifft, was also bedeutet, dass jeder einzelne Mitgliedstaat zustimmen muss. Zu Herrn Allisters Frage möchte ich Folgendes sagen: Wie ich bereits in meiner ersten Antwort auf die betreffende Frage entgegnete, sind für die Ratifizierung des Vertrags über die Europäische Union die Mitgliedstaaten zuständig. Mit der Unterzeichnung dieses Vertrags im Dezember 2007 haben sich die Mitgliedstaaten verpflichtet, alles in ihrer Macht Stehende zu tun, damit der unterzeichnete Text auch entsprechend ihren internen Regelungen, ihrer Verfassung und ihren sonstigen rechtlichen Bestimmungen ratifiziert wird. Hier spielt der Ratsvorsitz überhaupt keine Rolle. Ihm ist es allerdings zu verdanken, dass beispielsweise Slowenien, das zurzeit den EU-Ratsvorsitz innehat, zu den ersten Ländern gehörte, die diese Aufgabe erfüllen konnten. Sollte die Ratifizierung fehlschlagen, was hoffentlich nicht der Fall sein wird, ist dafür einzig und allein das Land verantwortlich, das den Vertrag nicht ratifiziert hat, und nicht der Rat oder irgendjemand anderes. Ich danke Ihnen."@de⁹ "Καταρχάς, αναφορικά με την ερώτηση που έθεσε η κ. Harkin. Θα υπάρξουν αλλαγές αναφορικά με τη σύναψη συμφωνιών με τρίτες χώρες και διεθνείς οργανισμούς. Αυτό αναφέρεται στο άρθρο 207 της μελλοντικής Συνθήκης της Λισαβόνας. Ωστόσο, το ίδιο αυτό άρθρο ταυτόχρονα προβλέπει πολύ ξεκάθαρα αρκετούς τομείς όπου τα κράτη μέλη θα διατηρήσουν το δικαίωμα βέτο τους, δεδομένου ότι το άρθρο εμπερικλείει έναν αριθμό ζητημάτων και τομέων, για τα οποία κατά τη λήψη αποφάσεων το Συμβούλιο θα εξακολουθήσει να εφαρμόζει την αρχή της συναίνεσης. Είναι η τέταρτη παράγραφος του άρθρου 207. Θα πρέπει να αναφέρω ότι υπάρχουν πολλοί τέτοιοι τομείς. Αυτοί είναι ο τομέας των υπηρεσιών, οι εμπορικές πτυχές της πνευματικής ιδιοκτησίας, ο τομέας των εξωτερικών άμεσων επενδύσεων, ο τομέας των πολιτιστικών και οπτικοακουστικών υπηρεσιών, ο τομέας των κοινωνικών υπηρεσιών, η εκπαίδευση, η υγειονομική περίθαλψη και άλλοι. Για όλους αυτούς τους τομείς, ακόμα και όταν τεθεί σε ισχύ η Συνθήκη της Λισαβόνας, θα εφαρμόζεται η αρχή της συναίνεσης κάθε φορά που το Συμβούλιο θα λαμβάνει μια απόφαση, που σημαίνει με την έγκριση κάθε κράτους μέλους ξεχωριστά. Στην ερώτηση του κ. Allister θα απαντούσα τα εξής: όπως ανέφερα ήδη στην πρώτη μου απάντηση στη σχετική ερώτηση, η επικύρωση της Συνθήκης για την Ευρωπαϊκή Ένωση εμπίπτει στη σφαίρα αρμοδιότητας των κρατών μελών. Με την υπογραφή αυτής της Συνθήκης τον περασμένο Δεκέμβριο τα κράτη μέλη δεσμεύτηκαν να κάνουν ό,τι μπορούν, προκειμένου το κείμενο που υπέγραψαν να επικυρωθεί σε συμφωνία με τους εσωτερικούς κανόνες τους, τις συνταγματικές και άλλες νομικές διατάξεις. Στο σημείο αυτό η Προεδρία δεν έχει κάποιον ρόλο. Λόγω της Προεδρίας, για παράδειγμα, η Σλοβενία, που έχει αυτήν τη στιγμή την Προεδρία της Ευρωπαϊκής Ένωσης, ήταν μεταξύ των πρώτων που ολοκλήρωσαν αυτό το έργο. Εάν η επικύρωση αποτύχει, κάτι που ελπίζουμε να μην συμβεί, θα είναι αποκλειστική ευθύνη της χώρας όπου συνέβη αυτό και όχι ευθύνη του Συμβουλίου ή οποιουδήποτε άλλου. Σας ευχαριστώ."@el¹⁰ "( ) First, regarding the question asked by Mrs Harkin. There will be changes regarding the conclusion of agreements with third countries and international organisations. This is mentioned in Article 207 of the future Lisbon Treaty. However, it is this very article that at the same time very clearly provides a list of numerous areas where the Member States will retain their veto, since the article lists quite a number of matters and areas for which, when making decisions, the Council will continue to apply the principle of consensus. It is the fourth paragraph of Article 207. I should mention that there are quite a number of such areas. This is the area of services, the commercial aspects of intellectual property, the area of direct foreign investments, the area of cultural and audio-visual services, the social services area, education, healthcare and others. For all of these areas, even once the Lisbon Treaty comes into effect, the principle of consensus will apply whenever the Council makes a decision, which means with the approval of each and every Member State. To Mr Allister's question I would say the following: as I have already mentioned in my first reply to the relevant question, the ratification of the Treaty on the European Union is in the domain of the Member States. By signing this Treaty in December last year the Member States committed themselves to do everything in their power so that the text they signed will also be ratified in line with their internal rules, constitutional and other legal provisions. This is where the Presidency does not have any role. It is owing to the Presidency, for instance, that Slovenia, which currently holds the Presidency of the European Union, has been among the first to fulfil this task. If the ratification should fail, which is something that will hopefully not happen, it will be the sole responsibility of the country where this has happened, and not the responsibility of the Council, or anyone else. Thank you."@en⁴ ". ( ) En primer lugar, responderé a la pregunta de la señora Harkin. Se producirán modificaciones en relación con la celebración de acuerdos con terceros países y organizaciones internacionales. Esto se recoge en el artículo 207 del futuro Tratado de Lisboa. No obstante, en este mismo artículo se establece también claramente una listas de numerosos ámbitos en los que los Estados miembros continuarán ejerciendo su derecho de veto, ya que se trata de cuestiones y ámbitos en las que para tomar decisiones el Consejo seguirá aplicando el principio de la unanimidad. Hablamos del apartado 4 del artículo 207. Cabe destacar que se trata de un buen número de ámbitos. Entre otros, el ámbito de los servicios, el de los aspectos comerciales de la propiedad intelectual, así como el de las inversiones extranjeras directas, el ámbito del comercio de servicios culturales y audiovisuales y el ámbito de los servicios sociales, educativos y sanitarios. En relación con todos estos ámbitos, después de la entrada en vigor del Tratado de Lisboa se aplicará el principio de la unanimidad siempre que el Consejo deba adoptar una decisión, lo que significa que deberá contar con la aprobación de todos y cada uno de los Estados miembros. A la pregunta del señor Allister respondería lo siguiente: como ya he mencionado en mi primera respuesta a la pregunta en cuestión, la ratificación del Tratado entra dentro del ámbito de actividades de los Estados miembros. Al firmar este Tratado en diciembre del año pasado, los Estados miembros se comprometieron a hacer todo lo que estuviese en su mano para que el texto firmado se ratificase con arreglo a sus respectivas normas internas, constitucionales o de otro tipo. En este sentido la Presidencia no tiene ninguna competencia. Gracias a la Presidencia eslovena, por ejemplo, Eslovenia, que actualmente ocupa la Presidencia de la Unión Europea, ha sido de los primeros Estados miembros en ratificar el Tratado. Si la ratificación no llegase a buen puerto, algo que esperamos que no suceda, el único responsable será el país en el que el Tratado no se haya ratificado, y no será responsabilidad del Consejo ni ninguna otra instancia. Gracias."@es^21,21 "( ) Kõigepealt vastan Marian Harkini küsimusele. Kolmandate riikide ja rahvusvaheliste organisatsioonidega lepingute sõlmimises tulevad muudatused. Seda on mainitud tulevase Lissaboni lepingu artiklis 207. Samas sätestab seesama artikkel väga selgelt loendi paljudest valdkondadest, kus liikmesriigid säilitavad oma vetoõiguse, sest artiklis loetletakse päris palju teemasid ja valdkondi, mille üle otsustamisel nõukogu jätkab konsensuse põhimõtte rakendamist. See on artikli 207 neljas lõik. Pean mainima, et seal nimetatakse päris palju selliseid valdkondi. Nendeks on teenuste valdkond, intellektuaalomandi kaubanduslikud aspektid, otsesed välisinvesteeringud, kultuurilised ja audiovisuaalsed teenused, sotsiaalteenused, haridus, tervishoid ja teised. Kõigi nende valdkondade suhtes kehtib nõukogu otsustes konsensuse põhimõte ka pärast Lissaboni lepingu jõustumist, mis tähendab, et nad vajavad iga liikmesriigi heakskiitu. Jim Allisteri küsimusele vastaksin järgmiselt: nagu ma juba mainisin oma esimeses vastuses sellekohasele küsimusele, kuulub Euroopa Liidu aluslepingu ratifitseerimine liikmesriikide pädevusse. Selle lepingu allkirjastamisega möödunud aasta detsembris võtsid liikmesriigid kohustuse teha kõik endast olenev, et allkirjastatud tekst saaks ka ratifitseeritud kooskõlas nende sise-eeskirjade, põhiseaduslike ja muude õigusnormidega. See on koht, kus eesistujariigil pole mingit rolli. Tänu eesistujariigi staatusele oli Sloveenia, kes praegu on Euroopa Liidu eesistujariik, üks esimesi, kes selle ülesande täitis. Kui ratifitseerimine peaks ebaõnnestuma, mida loodetavasti ei juhtu, kuulub vastutus selle eest ainult riigile, kus see juhtus, mitte nõukogule ega kellelegi teisele. Tänan teid."@et⁵ "( ) Vastaan ensin Marian Harkinin kysymykseen. Muutoksia sopimusten tekemiseen kolmansien maiden ja kansainvälisten järjestöjen kanssa on tulossa. Tämä mainitaan tulevan Lissabonin sopimuksen 207 artiklassa. Tässä samassa artiklassa kuitenkin esitetään luettelo aloista, joilla jäsenvaltioiden veto-oikeus säilyy, sillä artiklassa luetellaan useita asioita ja aloja, joilla neuvosto edelleen soveltaa yksimielisyysperiaatetta. Kyseessä on 207 artiklan neljäs kohta. Totean, että näitä aloja on varsin monta. Tällaisia ovat palveluala, teollis- ja tekijänoikeuksien kaupalliset näkökohdat, ulkomaiset suorat sijoitukset, kulttuuri- ja audiovisuaalialan palvelut, sosiaalipalvelut, koulutus, terveydenhuolto ja niin edelleen. Kaikilla näillä aloilla sovelletaan konsensusperiaatetta vielä Lissabonin sopimuksen tultua voimaan aina kun neuvosto tekee päätöksen, ja tämä merkitsee joka ainoan jäsenvaltion hyväksyntää. Jim Allisterin kysymykseen vastaan seuraavaa: kuten jo vastasin ensimmäisessä vastauksessani kysymykseen, Euroopan unionista tehdyn sopimuksen ratifiointi kuuluu jäsenvaltioiden toimivaltaan. Allekirjoittamalla sopimuksen viime vuoden joulukuussa jäsenvaltiot sitoutuivat tekemään kaiken toimivaltansa puitteissa mahdollisen, jotta niiden allekirjoittama teksti myös ratifioidaan sisäisten sääntöjen sekä perustuslaillisten ja muiden säännösten mukaisesti. Tässä puheenjohtajavaltiolla ei ole mitään osuutta. Puheenjohtajuuskauden ansiosta esimerkiksi parhaillaan Euroopan unionin puheenjohtajana toimiva Slovenia täytti tehtävän ensimmäisten joukossa. Jos ratifiointi epäonnistuu, mitä toivottavasti ei tapahdu, se on yksinomaan kyseisen valtion vastuulla, ei neuvoston tai kenenkään muun vastuulla. Kiitos."@fi⁷ "Je répondrai tout d’abord à la question posée par Mme Harkin. Il y aura des changements concernant la conclusion d’accords avec des pays tiers et des organisations internationales. C’est ce que mentionne l’article 207 du futur traité de Lisbonne. Cependant, ce même article comporte une liste claire de nombreux domaines dans lesquels les États membres garderont un droit de veto, puisque cet article énumère un certain nombre de domaines dans lesquels le Conseil, pour sa prise de décision, continuera à appliquer le principe du consensus. Il s’agit du quatrième paragraphe de l’article 207. Je tiens à dire que ces domaines sont nombreux. Il s’agit des services, des aspects commerciaux de la propriété intellectuelle, de l’investissement extérieur direct, des services culturels et audiovisuels, des services sociaux, de l’éducation, des soins de santé et d’autres encore. Dans tous ces domaines, même après l’entrée en vigueur du traité de Lisbonne, le Conseil appliquera le principe du consensus dans sa prise de décision, ce qui signifie qu’il faudra l’accord de tous les États membres. En réponse à la question de M. Allister, je dirai ce qui suit: comme je l’ai déjà mentionné dans ma première réponse à la question concernée, la ratification du Traité sur l’Union européenne relève de la compétence des États membres. En signant ce traité en décembre de l’année passée, les États membres se sont engagés à faire tout ce qui est en leur pouvoir pour faire ratifier le texte signé dans le respect de leurs règles internes et de leurs dispositions constitutionnelles et légales. C’est pourquoi la présidence n’a aucun rôle à jouer en la matière. C’est en raison de la présidence, par exemple, que la Slovénie, qui occupe actuellement la présidence de l’Union européenne, a été parmi les premiers pays à accomplir cette tâche. Si la ratification devait échouer, et j’espère que cela n’arrivera pas, cela sera la seule responsabilité du pays dans lequel cela se sera produit, et non celle du Conseil ni de personne d’autre. Merci."@fr⁸ "( ) Először, a Harkin asszony által feltett kérdésről beszélnék. Lesznek változások, amelyek a harmadik országokkal és nemzetközi szervezetekkel megkötendő megállapodásokat érintik. Erről a jövőbeli Lisszaboni Szerződés 207. cikke tesz említést. Azonban ugyanez a cikk és ugyanott, nagyon világosan közli azoknak a területeknek listáját, amelyekre vonatkozóan a tagállamoknak megmarad vétójoguk, mivel a cikk meglehetősen sok olyan ügyet és területet sorol fel, amelyeknél a Tanács döntéshozatalkor továbbra is a konszenzus elvét fogja alkalmazni. A 207. cikk negyedik bekezdéséről van szó. Meg kell említenem, hogy meglehetősen sok ilyen terület van. Ilyen terület a szolgáltatások, a szellemi tulajdon kereskedelmi szempontjai, a közvetlen külföldi befektetések területe, a kulturális és audiovizuális szolgáltatások területe, a szociális szolgáltatások területe, az oktatás, az egészségügy és más egyéb területek. Amikor a Lisszaboni Szerződés hatályba lép, mindezekre a területekre a konszenzus elvét kell alkalmazni, valahányszor a Tanács döntést hoz, ami azt jelenti, hogy szükség van minden egyes tagállam jóváhagyására. Allister úr kérdésére a következőt szeretném mondani: amint már említettem a vonatkozó kérdésre adott első válaszomban, az Európai Unióról szóló Szerződés ratifikálása tagállamok hatáskörébe tartozik. Múlt év decemberében a szerződés aláírásával a tagállamok kötelezettséget vállaltak, hogy lehetőségeikhez mérten mindent megtesznek az általuk aláírt szövegnek belső szabályaiknak, alkotmányos és más jogi előírásaiknak megfelelő ratifikálása érdekében. Ebben az elnökség nem játszik szerepet. Az elnökségnek köszönhető például, hogy Szlovénia, az Európai Unió soros elnökségi tisztét betöltő ország az elsők között teljesítette e feladatot. Ha a ratifikáció kudarcot vallana, ami remélhetőleg nem következik be, az kizárólag annak az országnak felelőssége, ahol ez megtörtént, és a felelősség nem a Tanácsot vagy mást terhel. Köszönöm."@hu¹¹ ". ( ) Risponderò, innanzi tutto, alla domanda posta dall’onorevole Harkin. Verranno apportati cambiamenti in merito alla conclusione di accordi con paesi terzi e organizzazioni internazionali. Di ciò si fa menzione all’articolo 207 del futuro Trattato di Lisbona. E’ tuttavia proprio questo articolo che al contempo fornisce molto chiaramente un elenco dei numerosi ambiti in cui gli Stati membri manterranno il veto, dato che l’articolo elenca un discreto numero di questioni e ambiti per i quali, quando si prendono decisioni, il Consiglio continuerà ad applicare il principio del consenso. E’ il terzo paragrafo dell’articolo 207. Desidero dire che di è un discreto numero di tali ambiti. Si tratta della sfera dei servizi e degli aspetti commerciali della proprietà intellettuale, dell’ambito degli investimenti stranieri diretti, del settore dei servizi culturali e audiovisivi, dell’area dei servizi sociali, dell’educazione, dell’assistenza sanitaria e altri. Per tutti tali ambiti, anche una volta che sarà entrato in vigore il Trattato di Lisbona, si applicherà il principio del consenso ogni volta che il Consiglio prende una decisione, il che significa con l’approvazione di ciascuno singolo Stato membro. Alla domanda dell’onorevole Allister desidero rispondere come segue: dato che nella mia prima risposta ho già accennato alla domanda pertinente, la ratifica del Trattato sull’Unione europea rientra tra le competenze degli Stati membri. Sottoscrivendo tale Trattato nel dicembre dello scorso anno, gli Stati membri si sono impegnati a fare tutto ciò che è in loro potere affinché il testo che hanno firmato venga altresì ratificato in linea con le loro norme interne, costituzionali e altre disposizioni giuridiche. Questo è l’ambito in cui la Presidenza non ha alcun ruolo. E’ dovuto alla Presidenza, ad esempio, che la Slovenia, che attualmente esercita la Presidenza dell’Unione europea, sia stata tra i primi paesi ad adempiere a tale compito. Se la ratifica non dovesse andare a buon fine, cosa che ci auguriamo non accada, la responsabilità sarà solo del paese in cui ciò si è verificato e non del Consiglio o di qualcun altro. Grazie."@it¹² "( ) Pirmiausia atsakysiu į ponios M. Harkin klausimą. Bus pakeitimų, lemiančių susitarimų sudarymą su trečiosiomis šalimis ir tarptautinėmis organizacijomis. Tai paminėta būsimosios Lisabonos sutarties 207 straipsnyje. Bet tas pats straipsnis išvardija daugybę sričių, kuriose šalys narės išsaugos veto teisę, nes straipsnyje nurodyta nemažai sričių, kuriose priimdama sprendimus Taryba ir toliau taikys konsensuso principą. Tai ketvirtoji 207 straipsnio pastraipa. Turėčiau paminėti, kad tokių sričių yra gana nemažai: paslaugų sritis, komerciniai intelektinės nuosavybės aspektai, tiesioginių užsienio investicijų sritis, kultūros ir audiovizualinių paslaugų sritis, socialinių paslaugų sritis, švietimas, sveikatos apsauga ir kitos. Net įsigaliojus Lisabonos sutarčiai, Tarybai priimant sprendimą visose šiose srityse bus taikomas konsensuso principas, o tai reiškia kiekvienos šalies narės pritarimą. Į pono J. Allisterio klausimą norėčiau atsakyti štai ką: kaip jau minėjau pirmajame savo atsakyme į susijusį klausimą, sutarties ratifikavimas Europos Sąjungoje pavaldus šalims narėms. Pasirašydamos šią sutartį praėjusių metų gruodžio mėnesį šalys narės įsipareigojo padaryti viską, kad pasirašytas tekstas būtų ratifikuotas suderinus su vidinėmis normomis, konstitucinėmis ir kitomis teisinėmis sąlygomis. Šioje vietoje pirmininkaujanti šalis neturi jokios galios. Pavyzdžiui, šiuo metu Europos Sąjungoje pirmininkaujančioji Slovėnija dėl pirmininkavimo tapo viena pirmųjų, atlikusių šią užduotį. Jei ratifikavimas nepavyks – tikėkimės, kad taip neįvyks – tai bus konkrečios šalies, kurioje tai įvyko, , o ne Tarybos ar kažkieno kito atsakomybė. Ačiū."@lt¹⁴ "( ) Vispirms par kundzes uzdoto jautājumu. Būs izmaiņas līgumu noslēgšanās ar trešām valstīm un starptautiskām organizācijām. Tas noteikts nākamā Lisabonas līguma 207. pantā. Tomēr šajā pašā pantā tai pat laikā ļoti skaidri noteikts vairāku jomu saraksts, kurās dalībvalstis saglabās savas veto tiesības, jo pants uzskaita diezgan daudzus jautājumus un jomas, kurās, pieņemot lēmumus, Padome turpinās piemērot vienprātības principu. Tas ir 207. panta ceturtais punkts. Man jāpiemin, ka šādu jomu ir diezgan daudz. Tā ir pakalpojumu joma, intelektuālā īpašuma komerciālie aspekti, tiešo ārvalstu ieguldījumu jomā, kultūras un audiovizuālo pakalpojumu joma, sociālo pakalpojumu joma, izglītība, veselības aprūpe un citas. Visām šīm jomām, pat tad, kad Lisabonas līgums stāsies spēkā, tiks piemērots vienprātības princips, kad vien Padome pieņem lēmumu, kas nozīmē ikvienas un katras dalībvalsts piekrišanu. Atbildot uz kunga jautājumu, es teiktu sekojošo: es jau pieminēju savā pirmajā atbildē uz attiecīgu jautājumu, ka Eiropas Savienības līguma ratifikācija ir dalībvalstu ziņā. Parakstot šo līgumu pagājušā gada decembrī, dalībvalstis apņēmās darīt visu, kas ir to spēkos, lai to parakstītais teksts tiktu arī ratificēts atbilstoši to iekšējiem noteikumiem, konstitucionālajām un citām tiesību normām. Šajā jautājumā prezidentūrai nav nekādas lomas. Prezidentūras dēļ, piemēram, Slovēnija, kas šobrīd prezidē Eiropas Savienību, ir bijusi pirmo vidū, lai izpildītu šo uzdevumu. Ja ratifikācija neizdosies, kas cerams nenotiks, tā būs tikai tās valsts atbildība, kur tas notika, un nevis Padomes vai kāda cita atbildība. Paldies."@lv¹³ "Najprej glede vprašanja spoštovane poslanke Harkin. Prišlo bo do sprememb pri sklepanju pogodb s tretjimi državami in mednarodnimi organizacijami. O tem govori člen 207 bodoče lizbonske pogodbe, vendar prav ta člen obenem zelo jasno našteva številna področja, kjer bodo države članice ohranile veto, kajti člen našteva precej zadev in področij, kjer se bo še naprej odločalo v Svetu po načelu soglasja. To je ta četrti odstavek 207 člena. Naj omenim, da je teh področij precej. Gre za področja storitev, za komercialne vidike intelektualne lastnine, za področje neposrednih tujih investicij, gre za področje kulturnih in avdio-vizualnih storitev, storitev na področju sociale, izobraževanja, zdravja in tako dalje. Vse to so področja, kjer bo tudi po uveljavitvi lizbonske pogodbe veljalo načelo soglasja pri odločanju v Svetu, kar pomeni soglasja vseh in vsake države članice. Na vprašanje gospoda Allisterja pa bi odgovoril naslednje. Kot sem že dejal v prvem odgovoru na postavljeno vprašanje. Ratifikacija pogodbe o Evropski uniji je v domeni držav članic. Države članice so se s podpisom te pogodbe decembra lani zavezale, da bodo storile vse v svoji moči, da bodo podpisano besedilo tudi ratificirale v skladu s svojimi notranjimi pravili, ustavnimi in drugimi pravnimi pravili. Predsedstvo tu nima vloge. Predsedstvo je storilo recimo to, da je Slovenija, ki je trenutno v funkciji predsedstva Evropske unije, to nalogo opravila med prvimi. Če pride do spodletele ratifikacije, kar upamo, da se ne bo zgodilo, bi to bilo izključno odgovornost države, kjer se to zgodi. Ne predsedstva, ne Sveta in tudi ne koga drugega. Hvala lepa."@mt¹⁵ "Ten eerste, wat betreft de vraag van mevrouw Harkin. Er zullen veranderingen zijn ten aanzien van de conclusies van overeenkomsten met derde landen en internationale organisaties. Dit wordt vermeld in artikel 207 van het toekomstige Verdrag van Lissabon. Het is echter juist dit artikel dat tegelijkertijd zeer duidelijk een lijst verschaft van talrijke gebieden waarop de lidstaten hun veto zullen behouden, aangezien het artikel nogal wat zaken en gebieden opsomt waarvoor, als er besluiten worden genomen, de Raad het principe van consensus zal blijven toepassen. Het is de vierde paragraaf van Artikel 207. Ik moet vermelden dat er heel wat van dergelijke gebieden zijn. Dit is bijvoorbeeld het gebied van diensten, de commerciële aspecten van intellectueel eigendom, het gebied van directe buitenlandse investeringen, het gebied van culturele en audiovisuele diensten, het gebied van sociale diensten, onderwijs, gezondheidszorg en andere gebieden. Voor al deze gebieden zal, ook wanneer het Verdrag van Lissabon van kracht wordt, het consensusprincipe gelden telkens als de Raad een besluit neemt, hetgeen betekent met de toestemming van iedere lidstaat afzonderlijk en van alle lidstaten. Op de vraag van de heer Allister wil ik het volgende zeggen: zoals ik al heb gezegd in mijn eerste antwoord op de betreffende vraag, ligt de ratificatie van het Verdrag over de Europese Unie op het terrein van de lidstaten. Door dit Verdrag in december vorig jaar te ondertekenen, hebben de lidstaten zich verplicht om alles te doen wat in hun vermogen ligt, zodat de tekst die zij hebben ondertekend ook zal worden geratificeerd in het verlengde van hun binnenlandse regels, grondwettelijke en andere wettelijke bepalingen. Hierbij speelt het voorzitterschap geen enkele rol. Het is bijvoorbeeld dankzij het voorzitterschap dat Slovenië, dat op het moment het voorzitterschap van de Europese Unie bekleedt, onder de eersten was die deze taak vervulden. Als de ratificatie zou mislukken, iets dat hopelijk niet zal gebeuren, zal het alleen de verantwoordelijkheid zijn van het land waar dit is gebeurd, en niet de verantwoordelijkheid van Raad, of iemand anders. Dank u wel."@nl³ "( ) Po pierwsze, odnośnie do pytania zadanego przez panią poseł Harkin. Nastąpią zmiany dotyczące zawierania porozumień z państwami trzecimi oraz organizacjami międzynarodowymi. Wspomina o tym artykuł 207 przyszłego traktatu lizbońskiego. Jednak równocześnie ten sam artykuł bardzo wyraźnie przedstawia listę wielu obszarów, w których państwa członkowskie zachowają prawo weta, ponieważ artykuł wymienia wiele dziedzin oraz zagadnień, w których przy podejmowaniu decyzji Rada będzie nadal stosowała zasadę konsensusu. Jest to czwarty ustęp artykułu 207. Powinienem był wspomnieć, że istnieje dość dużo takich obszarów. Mam tu na myśli sferę usług, aspektów komercyjnych własności intelektualnej, sfera zagranicznych instrumentów inwestycji bezpośrednich, sfera kultury i usług audiowizualnych, pomocy społecznej, edukacji, służby zdrowia i inne. Dla wszystkich tych obszarów, nawet jeśli traktat lizboński wejdzie w życie, zasada konsensusu będzie stosowana za każdym razem, gdy Rada będzie podejmowała decyzję, co oznacza zgodę każdego państwa członkowskiego. Na pytanie pana posła Allistera odpowiedziałbym następująco: w mojej pierwszej odpowiedzi na to istotne pytanie już wspomniałem, że ratyfikacja Traktatu o Unii Europejskiej leży w gestii państw członkowskich. Podpisując ten Traktat w grudniu zeszłego roku, państwa członkowskie zobowiązały się, że zrobią wszystko, co w ich mocy, aby podpisany przez nie tekst został również ratyfikowany zgodnie z ich zasadami wewnętrznymi, postanowieniami konstytucyjnymi i innymi przepisami prawnymi. W tej dziedzinie prezydencja nie odgrywa żadnej roli. Na przykład, to właśnie z powodu prezydencji, Słowenia, która obecnie sprawuje prezydencję w Unii Europejskiej, była pierwszym państwem, które spełniło to zadanie. Jeśli ratyfikacja nie powiedzie się, co, miejmy nadzieję, się nie stanie, będzie to wina wyłącznie państwa, w którym to się stało, a nie wina Rady lub kogokolwiek innego. Dziękuję."@pl¹⁶ "( ) Senhor Presidente, primeiro vou responder à pergunta feita pela senhora deputada Harkin. Haverá mudanças quanto à conclusão de acordos com países terceiros e organizações internacionais. Isto é referido no Artigo 207º do futuro Tratado de Lisboa. No entanto, é este mesmo artigo que contém uma lista clara das diversas áreas em que os Estados-Membros conservam o poder de veto, uma vez que o artigo explicita um grande número de assuntos e domínios relativamente aos quais, ao tomar decisões, o Conselho continuará a aplicar o princípio do consenso. Refiro-me ao quarto parágrafo do Artigo 207º. Devo sublinhar que estes domínios são numerosos. Incluem a esfera dos serviços, aspectos comerciais da propriedade intelectual, investimentos estrangeiros directos, serviços culturais e audiovisuais, bem como a área dos serviços sociais, educação, saúde e outros. Em todos estes domínios, mesmo depois da entrada em vigor do Tratado de Lisboa, sempre que o Conselho tomar uma decisão, aplicar-se-á o princípio do consenso, o que significa a necessidade da aprovação de cada Estado-Membro individual. À pergunta do senhor deputado Allister posso responder o seguinte: como já referi na minha primeira resposta à pergunta em apreço, a ratificação do Tratado sobre a União Europeia está no campo dos Estados-Membros. Ao assinarem este tratado em Dezembro do ano passado, os Estados-Membros comprometeram-se a fazer tudo o que estivesse ao seu alcance para que o texto que assinaram seja igualmente ratificado, em conformidade com as suas regras internas e outras disposições constitucionais e legais de cada um dos países. A Presidência não desempenha aqui nenhum papel. A Eslovénia, que ocupa presentemente a Presidência da União Europeia, foi dos primeiros Estados-Membros a honrar aquele compromisso. Na eventualidade de a ratificação falhar, algo que esperamos não venha a acontecer, tal facto seria da exclusiva responsabilidade do país em causa, e nunca do Conselho nem de mais ninguém. Muito obrigado."@pt¹⁷ "Najprej glede vprašanja spoštovane poslanke Harkin. Prišlo bo do sprememb pri sklepanju pogodb s tretjimi državami in mednarodnimi organizacijami. O tem govori člen 207 bodoče lizbonske pogodbe, vendar prav ta člen obenem zelo jasno našteva številna področja, kjer bodo države članice ohranile veto, kajti člen našteva precej zadev in področij, kjer se bo še naprej odločalo v Svetu po načelu soglasja. To je ta četrti odstavek 207 člena. Naj omenim, da je teh področij precej. Gre za področja storitev, za komercialne vidike intelektualne lastnine, za področje neposrednih tujih investicij, gre za področje kulturnih in avdio-vizualnih storitev, storitev na področju sociale, izobraževanja, zdravja in tako dalje. Vse to so področja, kjer bo tudi po uveljavitvi lizbonske pogodbe veljalo načelo soglasja pri odločanju v Svetu, kar pomeni soglasja vseh in vsake države članice. Na vprašanje gospoda Allisterja pa bi odgovoril naslednje. Kot sem že dejal v prvem odgovoru na postavljeno vprašanje. Ratifikacija pogodbe o Evropski uniji je v domeni držav članic. Države članice so se s podpisom te pogodbe decembra lani zavezale, da bodo storile vse v svoji moči, da bodo podpisano besedilo tudi ratificirale v skladu s svojimi notranjimi pravili, ustavnimi in drugimi pravnimi pravili. Predsedstvo tu nima vloge. Predsedstvo je storilo recimo to, da je Slovenija, ki je trenutno v funkciji predsedstva Evropske unije, to nalogo opravila med prvimi. Če pride do spodletele ratifikacije, kar upamo, da se ne bo zgodilo, bi to bilo izključno odgovornost države, kjer se to zgodi. Ne predsedstva, ne Sveta in tudi ne koga drugega. Hvala lepa."@ro¹⁸ "( ) V prvom rade by som sa chcel vyjadriť k otázke, ktorú položila pani Harkinová. Zmluvou sa zavedú zmeny týkajúce sa uzatvárania dohôd s tretími krajinami a medzinárodnými organizáciami. Uvádza sa to v článku 207 budúcej Lisabonskej zmluvy. V tomto istom článku sa však veľmi jasne stanovuje zoznam mnohých oblastí, v ktorých si členské štáty zachovajú právo veta, keďže v článku sa uvádza množstvo záležitostí a oblastí, v prípade ktorých sa pri rozhodovaní v Rade bude naďalej uplatňovať zásada konsenzu. Ide o štvrtý odsek článku 207. Chcel by som pripomenúť, že sa tam uvádza množstvo takýchto oblastí. Ide o oblasť služieb, obchodných aspektov duševného vlastníctva, oblasť priamych zahraničných investícií, oblasť kultúrnych a audiovizuálnych služieb, oblasť sociálnych služieb, vzdelávania, zdravotnej starostlivosti a iné. Vo všetkých týchto oblastiach sa aj po nadobudnutí platnosti Lisabonskej zmluvy bude uplatňovať zásada konsenzu vždy, keď Rada príjme rozhodnutie, čo znamená, že bude potrebný súhlas každého jedného členského štátu. K otázke pána Allistera by som povedal toľko, že ako som už spomenul v prvej odpovedi na príslušnú otázku, ratifikácia Zmluvy o Európskej únii patrí do právomocí členských štátov. Minulý rok v decembri sa členské štáty jej podpísaním zaviazali vykonať všetko, čo je v ich moci, aby bol podpísaný text aj ratifikovaný v súlade s ich vnútornými pravidlami, ústavnými a inými právnymi ustanoveniami. V tejto oblasti predsedníctvo nezohráva žiadnu úlohu. Vďaka predsedníctvu však bolo Slovinsko, ktoré v súčasnosti Európskej únii predsedá, napríklad medzi prvými, ktorí túto úlohu splnili. V prípade, že ratifikačný proces nebude úspešný, čo dúfame, že sa nestane, bude to výlučnou zodpovednosťou krajiny, v ktorej sa to stalo, a nie zodpovednosťou Rady alebo niekoho iného. Ďakujem."@sk¹⁹ "( ) Först vill jag besvara frågan från Marian Harkin. Det kommer att ske förändringar när det gäller ingåendet av avtal med tredjeländer och internationella organisationer. Det nämns i artikel 207 i det framtida Lissabonfördraget. I just denna artikel som samtidigt innehåller en mycket tydlig lista över många områden där medlemsstaterna kommer att behålla sitt veto, eftersom denna artikel innehåller en förteckning över ett stort antal områden för vilka rådet kommer att fortsätta att tillämpa principen om enhällighet när det fattar sina beslut. Det är fjärde punkten i artikel 207. Jag bör nämna att det finns ett ganska stort antal sådana områden. Det handlar om tjänsteområdet, de handelsrelaterade aspekterna av immateriella rättigheter, området för utländska direktinvesteringar, området för kulturella och audiovisuella tjänster, området för sociala tjänster, utbildning, hälso- och sjukvård med flera områden. För alla dessa områden ska principen om enhällighet gälla även efter att Lissabonfördraget träder i kraft, när rådet fattar beslut, vilket innebär med godkännande av varje medlemsstat. När det gäller Jim Allisters fråga vill jag säga följande. Som jag redan har nämnt i mitt första svar på den relevanta frågan ligger ratificeringen av fördraget om Europeiska unionen inom medlemsstaternas domän. Genom att underteckna detta fördrag i december förra året förpliktade sig medlemsstaterna att göra allt i sin makt för att den text som de undertecknade också kommer att ratificeras i enlighet med deras inhemska regler, författningar och andra lagbestämmelser. Det är här som ordförandeskapet inte har någon roll. Det är exempelvis på grund av ordförandeskapet som Slovenien, som för närvarande innehar ordförandeskapet i Europeiska unionen, har varit bland de första att uppfylla denna uppgift. Om ratificeringen misslyckas, vilket är något som förhoppningsvis inte kommer att ske, kommer det helt att vila på ansvaret hos den stat där detta har skett, och det kommer inte att vara rådets, eller någon annans, ansvar. Tack."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Allister"¹³ "Harkin"¹³ "Janez Lenarčič,"^{18,5,20,15,1,19,14,16,11,2,22,7,13,21,4,17,12} "President-in-Office"⁴ "Presidente em exercício"¹⁷ "Presidente en ejercicio del Consejo"^21,21 "Presidente in carica del Consiglio"¹² "Priekšsēdētāja vietnieks"¹³ "SL"^{5,1,19,14,16,11,2,22,7,13,4,21,17,12} "eesistuja"⁵ "einantis Tarybos Pirmininko pareigas"¹⁴ "formand for Rådet"² "hivatalban lévő elnök"¹¹ "neuvoston puheenjohtaja"⁷ "predsedujoči Svetu"^18,20,15 "przewodniczący"¹⁶ "rådets tjänstgörande ordförande"²² "úradujúci predseda Rady."¹⁹ "úřadující předseda Rady."¹