Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-05-21-Speech-3-014"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20080521.3.3-014"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
"Herr Präsident! Die Sozialdemokratische Fraktion hat die Einsetzung des Nichtständigen Ausschusses zum Klimawandel beantragt. Als wir diesen Antrag gestellt haben, waren wir mehr denn je davon überzeugt, dass wir uns in einer entscheidenden Phase der europäischen und der internationalen Politik befinden, weil das, was dieser Ausschuss leisten muss, eine Herkulesaufgabe ist, nicht nur hier in diesem Hause.
Die Themen, die er behandelt, sind – das muss man so sagen – eine Jahrhundertaufgabe, denn das, was in diesem Jahrhundert nicht geleistet wird, das ist definitiv für zukünftige Generationen verloren. Deshalb ist es schon gut, dass in dieser Diskussion sichtbar wird, dass die überwältigende Mehrheit der Mitglieder dieses Parlaments einen gleichen Ansatz hat, nämlich, dass wir uns enorme Mühe geben müssen, der Herausforderung, der wir gegenüberstehen, gerecht zu werden.
Deshalb will ich mich dem Dank an Karl-Heinz Florenz anschließen, der als Mitglied einer anderen parlamentarischen Fraktion, jedoch als Berichterstatter, Inhalte vertritt, die wir als Sozialdemokratische Fraktion in jedem Fall unterstreichen können. Und dass mit Karl-Heinz Florenz und meinem Kollegen Guido Sacconi zwei Persönlichkeiten dieses Hauses gemeinsam diesen Ausschuss steuern, ist ein gutes Zeichen dafür, dass wir zu einem auf breiter Mehrheit getragenen Ergebnis kommen können. Soweit die konsensualen Fragen. Aber wir werden ganz ohne Zweifel mit der Frage konfrontiert werden, ob wir bei entscheidenden Weichenstellungen auch noch zusammenbleiben können, wenn es wirklich ans Eingemachte, wenn es ins Detail geht.
Deshalb möchte ich zwei, drei Bruchstellen beschreiben, die uns noch beschäftigen werden. Ich möchte jetzt nicht ins Detail des Zwischenberichtes, den ich für ausgezeichnet halte, gehen, sondern auf ein Beispiel aufmerksam machen: Wir alle waren vor einigen Jahren enthusiastisch, als wir gesagt haben, dass wir bei der CO
Reduzierung weg vom Öl und hin zu nachwachsenden Rohstoffen wollen. Wir haben gesagt, dass wir auf Biosprit setzen, ohne dass irgend jemand sich darüber im Klaren war, dass die massenhafte Nutzung von Flächen für den Anbau von Pflanzen, die zur Energiegewinnung eingesetzt werden konnten, zur Verknappung der Flächen für den Anbau von Nahrungsmitteln führen könnte.
Die Revolte, die wir vor einigen Jahren in Mexiko erlebt haben, als Maismehl plötzlich nicht mehr verfügbar war oder die Preise enorm stiegen, haben wir – oder jedenfalls ich – nicht in einen unmittelbaren Zusammenhang mit diesem Thema gesetzt. Heute wissen wir: Wir müssen die energie- und klimapolitischen Probleme lösen und gleichzeitig den Hunger in der Welt bekämpfen. Wir müssen beides unter einen Hut bringen. Das ist ein kleines Zeichen dafür, dass wir eine interdisziplinäre Aufgabe angepackt haben, die uns wirklich eine enorme Willensstärke abverlangen wird, nämlich die Willensstärke, zum Kompromiss, übrigens auch zum Kompromiss an einer anderen Stelle, bereit zu sein.
Europa ist ein industrieller Kontinent. Das, was über fünfzig, sechzig Jahre an industriellen Strukturen aufgebaut wurde, war ursächlich für die Belastung des Klimas. Deshalb muss da umgesteuert werden. Aber jeder muss sich darüber im Klaren sein, dass man über fünfzig, sechzig Jahre gewachsene industrielle Strukturen nicht durch einen Beschluss des Europäischen Parlaments innerhalb von vierzehn Tagen verändern kann. Auch das braucht seine Zeit. Das heißt, wir werden eine Balance finden müssen zwischen den ehrgeizigen Ansprüchen, die wir haben.
Kommissar Dimas hat Recht, wir haben keine Zeit zu verlieren, zwischen diesen ehrgeizigen Ansprüchen einerseits und auf der anderen Seite der Machbarkeit des Umsteuerns. Beides ist von entscheidender Bedeutung. Für beides brauchen wir einen vernunftorientierten und einen kompromissorientierten Ansatz. Deshalb finde ich es auch gut, dass wir von der französischen Ratspräsidentschaft hören, dass sie bereit ist, bis zum Jahresende zu einem Ergebnis zu kommen. Wenn wir im Rat die gleiche Kompromissbereitschaft, das gleiche Engagement haben wie das hier im Parlament sichtbar wird, dann bin ich optimistisch. Wenn wir im Rat die üblichen Taktierereien erleben, die wir in diesem Gremium immer erleben, dann werden wir Zeit verlieren.
Ich habe den Eindruck, dass es im Parlament eine große Bereitschaft gibt, in der Kommission auch. Wenn es eine solche Bereitschaft im Rat auch gibt, wenn alle drei europäischen Institutionen zusammenwirken, dann kann vor der Europawahl erreicht werden – was der Kollege Daul auch angesprochen hat –, dass der Eindruck in der Bevölkerung entsteht, dass die Staats- und Regierungschefs die großen Leitlinien beschließen, und dass das Europäische Parlament die konkrete Detailarbeit liefert. Diese Arbeitsteilung ist ja üblich, und dann würde sie endlich auch mal sichtbar."@de9
|
| lpv:spokenAs | |
| lpv:translated text |
".
Vážený pane předsedo, Socialistická skupina navrhla založení Dočasného výboru pro změnu klimatu a když jsme předkládali tento návrh, byli jsme přesvědčeni víc než kdykoli před tím, že se nacházíme v rozhodujícím stadiu v souvislosti s evropskou či dokonce mezinárodní politikou, protože to, co očekáváme od tohoto výboru, je herkulovská úloha, a to nikoli pouze v rámci tohoto Parlamentu.
Je třeba říci, že otázky, kterými se výbor zabývá, představují obrovskou úlohu – německy bychom řekli úlohu století. Skutečně jde o problémy, které se musí vyřešit v tomto století, protože pokud je teď nevyřešíme, nenávratně ztratíme mnohé věci, které bychom měli zabezpečit pro budoucí generace. Z tohoto důvodu vítám skutečnost, že tato diskuse odhalila velký konsenzus poslanců tohoto Parlamentu v tom, že musíme vynaložit obrovské úsilí, abychom dokázali zvládnout výzvy, kterým čelíme.
Proto bych i já chtěl poděkovat panu Karl-Heinzovi Florenzovi, který jako poslanec za jinou parlamentní skupinu, ale též jako zpravodaj přednesl zprávu, jejíž obsah my, poslanci Socialistické skupiny, určitě podpoříme. Jsem velmi rád, že Karl-Heinz Florenz a můj kolega Guido Sacconi jsou dva lidé tohoto Parlamentu, kteří společně řídí výbor, což je podle mě dobrým znamením, že můžeme výsledku dosáhnout na základě konsenzu. Tolik k otázce konsenzu. Domnívám se však, že bezpochyby vznikne otázka, zda budeme moci nadále spolupracovat, až se dostaneme k podstatným problémům, které se týkají směru, kterým bychom měli zaměřit politiku, a až začneme řešit detaily.
Proto bych chtěl zdůraznit dvě nebo tři přelomové linie, které budeme muset vyřešit. Nechci zabíhat do detailů předběžné zprávy, o které si myslím, že je vynikající. Jednoduše bych chtěl zaměřit vaši pozornost na jeden příklad. Před několika roky jsme překypovali oduševnělostí, když jsme říkali, že v rámci snižování emisí CO
je třeba přesunout těžiště z využívání ropy na obnovitelné zdroje. Tehdy jsme tvrdili, že odpovědí jsou biopaliva, ale nikdo si neuvědomil, že rozsáhlé využívání orné půdy na pěstování energetických plodin může způsobit nedostatek zemědělské půdy na výrobu potravin.
Když se před několika roky objevily nepokoje v Mexiku, když kukuřičná mouka zmizela z trhu nebo se dramaticky zvýšila její cena, tyto souvislosti jsme si hned nespojili, tedy alespoň já ne. Dnes už víme, že musíme vyřešit problémy související s energetikou a změnou klimatu, ale také bojovat proti hladu na světě. Tato dvě hlediska musíme spojit a to je jen malý náznak toho, že se střetáváme s mezioborovou úlohou, která od nás bude vyžadovat, abychom projevili dostatek rozhodnosti pro přijímání kompromisů na této půdě i jinde.
Evropa je průmyslový kontinent. Průmyslové struktury, které vznikly v průběhu 50. nebo 60. let, jsou zodpovědné za zhoršení našeho ovzduší. Samozřejmě že potřebujeme změnu, ale všichni si musíme uvědomit, že průmyslové struktury, které se vytvářely 50 nebo 60 let, není možné změnit za dva týdny nějakým parlamentním usnesením. Chce to svůj čas, takže budeme muset vynaložit námahu, abychom udrželi rovnováhu mezi velmi ambiciózními cíli, které si stanovujeme.
Pan Komisař Dimas má pravdu, už nemáme čas. Musíme zabezpečit rovnováhu mezi těmito ambiciózními cíli na jedné straně a tím, co je uskutečnitelné v souvislosti se změnou na straně druhé. Obě hlediska jsou rozhodující a obě vyžadují racionální přístup zaměřený na kompromis. Proto vítám skutečnost, že francouzské předsednictví vyjádřilo zájem pokusit se dosáhnout výsledku do konce roku. Pokud máme v Radě stejnou ochotu přijímat kompromisy a stejný stupeň odhodlání, jaký vidíme zde v Parlamentu, pak jsem optimistou. Pokud ale vypozorujeme v Radě stejné taktické přesouvání pozic, jaké je v tomto orgánu běžné, pak je to ztráta času.
Mám dojem, že ze strany Parlamentu a Komise je zde velká ochota. Pokud by bylo stejné odhodlání i v Radě a pokud budou všechny tři evropské orgány spolupracovat, tak můžeme do termínu evropských voleb dosáhnout toho, co říkal pan Daul: dát veřejnosti najevo, že hlavy evropských států a vlád se dohodnou na hlavních rysech politiky a Evropský parlament vykoná práci na detailech. To je běžné rozdělení práce a jen při tomto rozdělení práce jsou výsledky viditelné."@cs1
"Hr. formand! Forslaget om at oprette Det Midlertidige Udvalg for Klimaændringer kommer fra Den Socialdemokratiske Gruppe. Da vi stillede dette forslag, var vi mere end nogensinde overbevist om, at vi befinder os i en afgørende fase i den europæiske og internationale politik, for det, som dette udvalg skal klare, er en herkulesopgave, ikke kun i Parlamentet.
De emner, som udvalget behandler, er rent ud sagt en århundredeopgave, for det, der ikke bliver gjort i dette århundrede, det vil gå uigenkaldeligt tabt for de kommende generationer. Derfor er det godt, at det fremgår af diskussionen, at det overvældende flertal af medlemmerne i Parlamentet har samme indstilling, nemlig at vi må gøre os enorm umage for at leve op til den udfordring, som vi står over for.
Derfor vil jeg gerne tilslutte mig takken til Karl-Heinz Florenz, der er medlem af en anden parlamentarisk gruppe, men som ordfører står for holdninger, som vi i Den Socialdemokratiske Gruppe fuldt ud kan tilslutte os. Og det faktum, at Karl-Heinz Florenz og Guido Sacconi i fællesskab leder dette udvalg, er et godt tegn på, at vi kan nå frem til et resultat, som hviler på et bredt flertal. Så vidt de spørgsmål, der er enighed om. Men vi vil helt sikkert blive stillet over for spørgsmålet om, om vi også kan holde sammen på de afgørende punkter, når vi virkelig kommer til de konkrete detaljer.
Derfor vil jeg gerne beskrive to-tre afgørende punkter, som vi endnu ikke er færdige med. Jeg vil ikke gå i detaljer med interimsbetænkningen, som jeg mener er udmærket, men pege på et eksempel. Vi var alle sammen entusiastiske for nogle år siden, da vi besluttede, at vi i forbindelse med CO
reduktionen ville væk fra olien og i retning af vedvarende råstoffer. Vi sagde, at vi ville satse på biobrændstof, uden at nogen var klar over, at den massive udnyttelse af arealer til at dyrke planter, som kunne anvendes til udvinding af energi, kunne føre til mangel på arealer til at dyrke fødevarer på.
Vi - eller i hvert fald jeg - satte ikke oprøret i Mexico for nogle år siden, da der pludselig ikke var majsmel at få, eller priserne steg enormt, i direkte forbindelse med dette spørgsmål. I dag ved vi, at vi må løse de energi- og klimapolitiske problemer og samtidig bekæmpe sulten i verden. Vi skal forene de to ting. Det er et lille tegn på, at vi har taget fat på en interdisciplinær opgave, som virkelig vil kræve en enorm viljestyrke af os, nemlig viljen til at være indstillet på at indgå kompromiser, også på andre punkter.
Europa er et industrielt kontinent. De industrielle strukturer, der er blevet opbygget gennem 50-60 år, var skyld i belastningen af klimaet. Derfor må kursen lægges om. Men alle skal også være klar over, at man ikke kan ændre industrielle strukturer, som er vokset frem gennem 50-60 år, på 14 dage med en beslutning fra Europa-Parlamentet. Også det kræver sin tid. Det betyder, at vi må finde en balance mellem de ambitiøse krav, som vi har.
Kommissær Dimas har ret i, at vi ingen tid har at spilde, mellem disse ambitiøse krav på den ene side og den realistiske kursomlægning på den anden side. Begge dele er meget vigtige. Til begge dele har vi brug for en fornuftsbaseret og kompromisorienteret model. Derfor synes jeg også, det er godt, at vi hører fra det franske formandskab, at det er indstillet på at nå et resultat inden årets udgang. Hvis vi har samme vilje til kompromis og samme engagement i Rådet som her i Parlamentet, så er jeg optimistisk. Hvis vi skal opleve de samme trakasserier i Rådet, som vi normalt oplever i dette organ, så kommer vi til at spilde tid.
Jeg har indtryk af, at viljen er stor i Parlamentet og også i Kommissionen. Hvis der også er en sådan vilje i Rådet, hvis alle tre europæiske institutioner samarbejder, så kan det godt nås inden valget til Europa-Parlamentet - som hr. Daul også var inde på - at der opstår det indtryk hos befolkningen, at stats- og regeringscheferne vedtager de overordnede retningslinjer, og at Europa-Parlamentet leverer det konkrete detaljerede arbejde. Det er jo den sædvanlige arbejdsdeling, og så ville den for en gangs skyld også blive synlig."@da2
".
Κύριε Πρόεδρε, η Σοσιαλιστική Ομάδα πρότεινε να συσταθεί η Προσωρινή Επιτροπή για την Αλλαγή του Κλίματος και όταν καταθέσαμε αυτή την πρόταση ήμασταν περισσότερο από ποτέ πεπεισμένοι ότι βρισκόμαστε σε μια αποφασιστική φάση από πλευράς ευρωπαϊκής και ουσιαστικά διεθνούς πολιτικής, επειδή αυτό που αναμένουμε από αυτή την επιτροπή είναι ένα ηράκλειο έργο, όχι μόνο εδώ στο Κοινοβούλιο.
Πρέπει να ειπωθεί ότι τα ζητήματα που πραγματεύεται αποτελούν μνημειώδες έργο: ένα έργο, όπως λέμε στα γερμανικά, για έναν ολόκληρο αιώνα. Πράγματι, υπάρχουν ζητήματα που πρέπει να επιλυθούν τον τρέχοντα αιώνα επειδή αν δεν το πράξουμε πολλά θα χαθούν αμετάκλητα για τις μελλοντικές γενεές. Εκφράζω, επομένως, την ικανοποίησή μου για το γεγονός ότι η παρούσα συζήτηση αποκάλυψε την ύπαρξη εντυπωσιακής συναίνεσης μεταξύ των βουλευτών αυτού του Κοινοβουλίου ως προς το ότι πρέπει να καταβάλουμε μαζικές προσπάθειες για να υπερνικήσουμε τις προκλήσεις που αντιμετωπίζουμε.
Επιθυμώ, επομένως, να εκφράσω και εγώ τις ευχαριστίες μου στον κ. Karl-Heinz Florenz ο οποίος, ως μέλος διαφορετικής κοινοβουλευτικής ομάδας αλλά υπό την ιδιότητα του εισηγητή, παρουσίασε μια έκθεση το περιεχόμενο της οποίας εμείς, ως η Σοσιαλιστική Ομάδα, μπορούμε σίγουρα να προσυπογράψουμε. Είμαι ευγνώμων επίσης για το ότι, με τον Karl-Heinz Florenz και τον συνάδελφό μου Guido Sacconi, διαθέτουμε δύο ανθρώπους από αυτό το Σώμα που από κοινού κατευθύνουν την επιτροπή, γεγονός που κατά την άποψή μου αποτελεί καλό οιωνό ότι μπορούμε να επιτύχουμε ένα αποτέλεσμα που να βασίζεται σε συναίνεση. Αυτά για τα ζητήματα συναίνεσης: το ερώτημα που, κατά την άποψή μου, αναμφίβολα θα εγερθεί είναι το αν θα μπορούμε ακόμα να συνεργαστούμε όταν θα πρόκειται για σημαντικά ζητήματα όσον αφορά την πορεία πολιτικής που θα πρέπει να ακολουθήσουμε και όταν αρχίσουμε να εξετάζουμε συγκεκριμένα σημεία.
Θα επιθυμούσα, επομένως, να επισημάνω δύο-τρία σημεία τριβής τα οποία θα πρέπει να εξετάσουμε. Δεν θέλω να ασχοληθώ λεπτομερώς με την ενδιάμεση έκθεση, την οποία βρίσκω εξαιρετική, θα ήθελα μόνο να επιστήσω την προσοχή σας σε ένα παράδειγμα. Πριν από μερικά χρόνια εκφράζαμε όλοι τον ενθουσιασμό μας όταν λέγαμε ότι, μειώνοντας τις εκπομπές διοξειδίου του άνθρακα, θέλαμε να εγκαταλείψουμε το πετρέλαιο και να κινηθούμε προς την κατεύθυνση των ανανεώσιμων πηγών. Λέγαμε ότι η λύση ήταν τα βιοκαύσιμα αλλά δεν είχε αντιληφθεί κανείς τότε ότι η μαζική χρησιμοποίηση καλλιεργήσιμης γης για ενεργειακές καλλιέργειες μπορεί ενδεχομένως να οδηγήσει σε έλλειψη γεωργικών εκτάσεων για καλλιέργεια τροφίμων.
Όταν πριν από μερικά χρόνια ξέσπασαν ταραχές στο Μεξικό, όταν το άλευρο αραβοσίτου ξαφνικά δεν ήταν πλέον διαθέσιμο ή οι τιμές είχαν αυξηθεί δραματικά, εμείς –ή τουλάχιστον εγώ– δεν κάναμε αμέσως τον συσχετισμό. Σήμερα γνωρίζουμε ότι πρέπει να επιλύσουμε τα προβλήματα της ενέργειας και του κλίματος αλλά και να καταπολεμήσουμε την πείνα στον κόσμο. Πρέπει να συμφιλιώσουμε αυτές τις δύο πτυχές, και αυτό αποτελεί μια μικρή μόνο ένδειξη για το ότι αντιμετωπίζουμε ένα διεπιστημονικό έργο για το οποίο απαιτείται να επιδείξουμε μεγάλη αποφασιστικότητα, και αυτό περιλαμβάνει την αποφασιστικότητα να κάνουμε συμβιβασμούς, συμπεριλαμβανομένων των συμβιβασμών και αλλού.
Η Ευρώπη είναι μια βιομηχανική ήπειρος. Οι βιομηχανικές δομές που δημιουργήθηκαν σε διάστημα 50 ή 60 ετών ευθύνονται για τη ζημιά που υπέστη το κλίμα μας. Πρέπει να αλλάξουμε πορεία, αλλά όλοι οφείλουμε να αναγνωρίσουμε ότι οι βιομηχανικές δομές που δημιουργήθηκαν σε διάστημα 50 ή 60 ετών δεν μπορούν να αλλάξουν μέσα σε δύο εβδομάδες με ένα ψήφισμα του Κοινοβουλίου. Και αυτό χρειάζεται χρόνο, πρέπει επομένως να επιτύχουμε ισορροπία μεταξύ των πολύ φιλόδοξων στόχων μας που θέτουμε εδώ.
Ο Επίτροπος Δήμας έχει δίκιο· δεν έχουμε χρόνο για χάσιμο. Πρέπει να επιτύχουμε ισορροπία μεταξύ αυτών των φιλόδοξων στόχων, αφενός, και του τι είναι εφικτό από πλευράς αλλαγής πορείας, αφετέρου. Και οι δύο αυτές πτυχές είναι κρίσιμης σημασίας, και για τις δύο χρειάζεται ορθολογική προσέγγιση προσανατολισμένη προς τον συμβιβασμό. Εκφράζω επομένως την ικανοποίησή μου για το ότι η γαλλική Προεδρία είπε ότι είναι πρόθυμη να προσπαθήσει και να παραγάγει αποτελέσματα έως τα τέλη του έτους. Αν επιδείξουμε στο Συμβούλιο την ίδια προθυμία για συμβιβασμό και τον ίδιο βαθμό δέσμευσης που εκδηλώνονται εδώ στο Κοινοβούλιο, τότε έχω λόγους να είμαι αισιόδοξος. Ωστόσο, αν δούμε την ίδια στρατηγική τοποθέτηση στο εσωτερικό του Συμβουλίου όπως πάντοτε παρατηρούμε σε αυτό ειδικά το θεσμικό όργανο, θα χάσουμε χρόνο.
Έχω την εντύπωση ότι υπάρχει μεγάλη ετοιμότητα εκ μέρους του Κοινοβουλίου καθώς και εκ μέρους της Επιτροπής. Αν έχουμε την ίδια ετοιμότητα και στο Συμβούλιο, και αν όλα τα ευρωπαϊκά θεσμικά όργανα συνεργαστούν, τότε πριν από τις ευρωπαϊκές εκλογές μπορούμε να επιτύχουμε αυτό που είπε ο κ. Daul, δηλαδή να στείλουμε το μήνυμα στην κοινή γνώμη ότι οι αρχηγοί κρατών και κυβερνήσεων συμφωνούν επί των βασικότερων γενικών γραμμών πολιτικής, ενώ το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο ασχολείται με τις λεπτομέρειες του έργου. Αυτή η κατανομή εργασιών συνηθίζεται και θα γίνει επιτέλους πράγματι αντιληπτή."@el10
".
Mr President, the Socialist Group moved that the Temporary Committee on Climate Change be established and when we tabled that motion we were more convinced than ever that we are at a decisive phase in terms of European and indeed international policy, for what we are expecting of this Committee is a Herculean task, not only here in the House.
The issues it is dealing with are – it must be said – a monumental task: a task, as we say in German, for an entire century. Indeed, they are issues which must be resolved this century, for if we do not do so, much will be irrevocably lost for future generations. I therefore welcome the fact that this debate has revealed an overwhelming consensus among Members of this House that we must make massive efforts to master the challenges facing us.
I would therefore like to join in the thanks expressed to Karl-Heinz Florenz who, as a member of a different parliamentary group but in his capacity as rapporteur, has presented a report whose contents we, as the Socialist Group, can certainly endorse. I am grateful too that, with Karl-Heinz Florenz and my colleague Guido Sacconi, we have two people from this House jointly steering the Committee, which in my view is a good sign that we can achieve a result based on a consensus. So much for the consensual issues: the question which in my view will undoubtedly arise is whether we will still be able to work together when it comes to substantive issues concerning the policy course that we should take, and when we start addressing points of detail.
I would therefore like to highlight two or three fracture lines which we will have to deal with. I do not want to go into the detail of the interim report, which I think is excellent; I would simply draw your attention to one example. A few years ago, we were all very enthusiastic when we said that, in reducing CO
emissions, we wanted to move away from oil and towards renewable resources. We said that biofuels were the answer but no one realised at the time that the massive use of arable land for the cultivation of energy crops could lead to a shortage of farmland for the cultivation of foods.
When riots occurred some years ago in Mexico, when maize flour was suddenly no longer available or prices had risen dramatically, we – or at least I – did not immediately make the connection. Today, we know that we have to solve energy and climate problems but also combat hunger in the world. We need to reconcile these two aspects, and this is just one small indication that we are tackling an interdisciplinary task which will require us to demonstrate considerable resolve, and that includes the resolve to make compromises, including compromises elsewhere as well.
Europe is an industrial continent. The industrial structures which were established over the course of 50 or 60 years have been responsible for the damage to our climate. We need a change of course, but we all need to recognise that industrial structures which have been established over 50 or 60 years cannot be changed within two weeks by a parliamentary resolution. That takes time as well, so we will have to strike a balance between the very ambitious goals we are setting ourselves here.
Commissioner Dimas is right; we have no time to lose. We have to strike a balance between these ambitious goals, on the one hand, and what is feasible, in terms of a change of course, on the other. Both these aspects are crucially important, and both need a rational approach that is geared towards compromise. I therefore welcome the fact that the French Presidency has said that it is willing to try and produce a result by the end of the year. If we have the same willingness to compromise and the degree of commitment in the Council that is apparent here in Parliament, that gives me cause for optimism. However, if we see the same tactical positioning within the Council that we always see in this particular institution, we will lose time.
I have the impression that there is great readiness on the part of Parliament and in the Commission as well. If we have the same readiness in the Council too, and if all three European institutions work together, then before the European elections, we can achieve what Mr Daul has said: namely to signal to the public that the heads of state and government agree the broad policy outlines while the European Parliament does the detailed work. This division of labour is what is customary, and then it would actually be visible at last."@en4
"Presidente, el Grupo Socialista propuso la constitución de la Comisión Temporal del Cambio Climático, y cuando presentamos esa propuesta, estábamos más convencidos que nunca de que nos encontramos en una fase decisiva en lo que se refiere a la política europea e, indudablemente, internacional, puesto que, lo que esperamos de dicha Comisión es una tarea hercúlea, no sólo aquí, en esta Cámara.
Las cuestiones que aborda en este caso constituyen, hay que decirlo, una tarea monumental: una tarea, como decimos en alemán, para todo un siglo. De hecho, son cuestiones que han de resolverse en este siglo, porque, si no lo hacemos así, será mucho lo que se pierda irrevocablemente para las generaciones futuras. Por tanto, acojo favorablemente el hecho de que este debate haya puesto de relieve un abrumador consenso entre los diputados de esta Cámara respecto a que debemos dedicar un enorme esfuerzo a superar los retos que enfrentamos.
En consecuencia, me gustaría sumarme al agradecimiento manifestado a Karl-Heinz Florenz que, como diputado de un grupo parlamentario diferente, pero en su calidad de ponente, ha presentado un informe cuyo contenido nosotros, como Grupo Socialista, apoyamos sin lugar a duda. Agradezco también que, con Karl-Heinz Florenz y mi colega Guido Sacconi, contamos con dos personas de esta Cámara que dirigen conjuntamente la Comisión, lo que, en mi opinión, constituye una señal positiva de que podemos alcanzar un resultado basado en el consenso. Sin embargo, dejando a un lado los aspectos de consenso: la cuestión que, en mi opinión, se planteará indudablemente es si podremos seguir colaborando cuando se traten asuntos sustanciales relativos al curso de la formulación de políticas que debemos elegir, y cuando entremos a debatir ciertos detalles.
En este sentido, me gustaría destacar dos o tres líneas de fractura con las que tendremos que tratar. No quiero entrar a analizar los pormenores del informe provisional, que considero excelente; simplemente, llamaría su atención respecto a un ejemplo. Hace unos años, todos reaccionamos con entusiasmo al señalar que, mediante la reducción de las emisiones de CO2, pretendíamos alejarnos del petróleo y avanzar hacia la utilización de recursos renovables. Afirmamos que los biocarburantes eran la respuesta, pero nadie se dio cuenta en aquel momento que la dedicación generalizada de terrenos agrícolas a cultivos energéticos podría dar lugar a una escasez de tierras de labranza para la obtención de alimentos.
Cuando se produjeron disturbios hace unos años en México, cuando, de repente, la harina de maíz dejó de encontrarse disponible, o los precios experimentaron una subida espectacular, nosotros, o al menos yo, no establecí de inmediato la conexión. Ahora sabemos que tenemos que resolver problemas relacionados con la energía y el clima, pero que también hemos de combatir el hambre en el mundo. Necesitamos conciliar estos dos aspectos, y éste es sólo un pequeño indicio de que nos enfrentamos a una tarea interdisciplinaria que nos exigirá demostrar una considerable determinación, entre otras cosas, para adoptar soluciones de compromiso, también en otras regiones del mundo.
Europa es un continente industrial. Las estructuras industriales que se establecieron a lo largo de 50 o 60 años han sido responsables de los daños causados a nuestro clima. Necesitamos cambiar de curso, pero todos debemos tomar conciencia de que las estructuras industriales consolidadas a lo largo de dicho período, no pueden modificarse en el plazo de dos semanas mediante una resolución parlamentaria. Es una labor que también lleva su tiempo, así que tendremos que encontrar un equilibrio entre los ambiciosos objetivos que nos estamos fijando aquí.
El Comisario Dimas tiene razón; no hay tiempo que perder. Hemos de establecer un equilibrio entre tales objetivos ambiciosos, por un lado, y lo que resulta viable, en lo que se refiere a un cambio de orientación, por el otro. Estos dos aspectos revisten una enorme importancia, y ambos requieren un planteamiento racional orientado a la consecución de soluciones de compromiso. Por tanto, acojo favorablemente el hecho de que la Presidencia francesa haya señalado su disposición a probar y obtener un resultado para finales de año. Contar con la misma disposición a la adopción de ese tipo de soluciones, y el mismo grado de compromiso en el Consejo que resulta evidente aquí, en el Parlamento, me lleva a considerar la cuestión con optimismo. No obstante, si observamos un posicionamiento táctico en el Consejo idéntico al que siempre apreciamos en esta institución en particular, perderemos el tiempo.
Tengo la impresión de que existe una gran disposición por parte del Parlamento, y también en la Comisión. Si la disposición fuera la misma también en el Consejo, y si las tres instituciones europeas colaboraran, entonces, antes de las elecciones europeas, podríamos lograr lo que ha señalado el señor Daul: concretamente, transmitir a los ciudadanos el mensaje de que los jefes de Estado y de Gobierno convienen el esbozo general de la política, mientras que el Parlamento Europeo se ocupa del trabajo pormenorizado. Esta división del trabajo constituye la práctica normal, y por fin resultaría visible en la realidad.
(Aplausos)"@es21
".
Härra president, sotsiaaldemokraatide fraktsioon oli tegev kliimamuutuste ajutise komisjoni loomisel, kui me tegime selle ettepaneku, olime rohkem kui eales varem veendunud, et oleme nii Euroopa kui ka rahvusvahelise poliitika otsustavas etapis, see, mida me komisjonilt ootame, ja mitte ainult siin täiskogus, on Heraklese vägitöö.
Peab ütlema, et küsimused, millega komisjon tegeleb, kujutavad endast ülisuurt ülesannet, nagu me saksa keeles ütleme, ülesannet kogu sajandiks. Tõepoolest, need küsimused peab lahendama käesoleva sajandi jooksul, sest kui me seda ei tee, jääb tulevaste sugupõlvede jaoks palju pöördumatult kadunuks. Seepärast tervitan asjaolu, et käesolevast arutelust avaldub parlamendiliikmete seas valitsev ülekaalukas konsensus selles osas, et me peame tegema suuri jõupingutusi meie ees seisvate väljakutsetega toimetulemiseks.
Sellepärast soovin ühineda tänusõnadega Karl-Heinz Florenzile, kes teise fraktsiooni liikmena, kuid raportööri ülesannetes, on esitanud raporti, mille sisu sotsiaaldemokraatide fraktsioon kindlasti heaks kiidab. Olen samuti tänulik, et Karl-Heinz Florenzi ja kolleeg Guido Sacconi näol on meil täiskogust kaks inimest, kes ühiselt jälgivad komisjoni tööd, mis minu arvates on hea märk, et oleme võimelised saavutama konsensusel rajanevat tulemust. Veel konsensuse teemal: küsimus, mis minu arvates kahtlemata kerkib, on, kas oleme veel võimelised koos töötama, kui asi jõuab vajalikku poliitilist kurssi käsitlevate põhiküsimusteni ja kui me alustame üksikasjadega tegelemist.
Sellepärast soovin esile tuua kaks või kolm murdepunkti, millega meil tuleb tegeleda. Ma ei taha vaheraporti, mis minu arvates on suurepärane, üksikasjadesse laskuda, lihtsalt juhin teie tähelepanu ühele näitele. Paar aastat tagasi olime kõik äärmiselt entusiastlikud, kui ütlesime, et koos CO
heite vähendamisega soovime eemalduda naftast ja liikuda taastuvate energiaallikate poole. Me ütlesime, et lahenduseks on biokütused, kuid keegi ei saanud siis veel aru, et haritava maa ulatuslik kasutamine energiakultuuride kasvatamiseks viib põllukultuuride kasvatamiseks vajaliku põllumaa nappuseni.
Kui Mehhikos mõni aasta tagasi hakati mässama, kuna maisijahu ei olnud äkki enam saada või olid hinnad hüppeliselt tõusnud, siis esialgu me, või vähemalt mina, ei näinud siin mingisugust seost. Tänasel päeval teame, et peame lahendama energia ja kliimaga seotud probleemid, kuid samal ajal võitlema maailmas nälja vastu. Me peame need kaks aspekti kooskõlla viima ja see on vaid üks väike viide sellele, et me tegeleme interdistsiplinaarse ülesandega, mis nõuab meilt märkimisväärse otsusekindluse ilmutamist, otsusekindlust jõuda kompromissideni nii selle kui ka muude ülesannete lahendamisel.
Euroopa on tööstuse manner. 50 või 60 aasta jooksul rajatud tööstuse struktuurid on vastutavad meie kliimale tekitatud kahju eest. Loomulikult vajame muutust, kuid me kõik peame tunnistama, et 50 või 60 aastaga rajatud tööstuse struktuure ei ole võimalik parlamendi resolutsiooniga kahe nädala jooksul muuta. Selleks on vaja aega, seega peame püüdma leida tasakaalu väga ambitsioonikate eesmärkide puhul, mille me siinkohal endale püstitame.
Volinik Dimasel on õigus; me ei tohi aega kaotada. Me peame püüdma leida tasakaalu ühest küljest ambitsioonikate eesmärkide ja teisalt, loomulikult, muutustega tegelemise võimaluste vahel. Mõlemad aspektid on tähtsad ja vajavad mõistuspärast kompromissile suunatud lähenemisviisi. Seetõttu tervitan eesistujariik Prantsusmaa väljendatud soovi saavutada tulemus aasta lõpuks. Mul oleks põhjust optimismiks, kui nõukogul oleks samaväärne soov jõuda kompromissideni ja sellise pühendumuse määrani nagu see on ilmne parlamendis. Siiski, kui näeme nõukogus samasugust taktikalist vastandumist, nagu sellele institutsioonile on alati omane, siis kaotame aega.
Mulle on jäänud mulje, et parlamendi poolt on olemas suur valmisolek ja samuti on valmis komisjon. Kui ka meil nõukogus on samasugune valmisolek ja kui kõik kolm Euroopa institutsiooni teevad koostööd, siis võime enne Euroopa valimisi saavutada selle, mida ütles härra Daul: nimelt anda avalikkusele märku, et riigipead ja valitsusjuhid lepivad kokku üldistes poliitilistes põhimõtetes ning Euroopa Parlament teeb üksikasjaliku töö. Selline tööjaotus on tavapärane ja siis oleks see lõpuks tegelikult nähtav."@et5
".
Arvoisa puhemies, sosialidemokraattien ryhmä esitti ilmastonmuutosta käsittelevän väliaikaisen valiokunnan perustamista, ja ehdotusta esittäessämme olimme vakuuttuneempia kuin koskaan siitä, että elämme Euroopan ja kansainvälisen politiikan kannalta ratkaisevaa vaihetta, sillä odotamme valiokunnalta valtavaa urakkaa, eikä pelkästään täällä parlamentissa.
Sen käsittelemät asiat ovat todellakin valtava tehtävä. Saksaksi me kutsumme sitä vuosisadan työksi. Ne ovat todellakin asioita, jotka on ratkaistava tällä vuosisadalla, sillä jos näin ei tapahdu, tulevat sukupolvet menettävät paljon ja lopullisesti. Tämän vuoksi olen iloinen siitä, että tämä keskustelu on paljastanut parlamentin jäsenten todella laajan yksimielisyyden siitä, että meidän on toteutettava valtavasti töitä hallitaksemme kohtaamiamme haasteita.
Haluankin yhtyä Karl-Heinz Florenzille osoitettuihin kiitoksiin, sillä toisen parlamenttiryhmän jäsenenä ja esittelijänä hän on laatinut mietinnön, jonka sisältöä me sosialistiryhmässä voimme todella kannattaa. Olen myös kiitollinen siitä, että Karl-Heinz Florenz ja kollegani Guido Sacconi kahtena parlamentin jäsenenä ohjaavat yhdessä valiokunnan toimintaa, mikä on mielestäni hyvä merkki siitä, että voimme saada aikaan yksimielisyyteen perustuvan tuloksen. Se siis yksimielisyydestä. Kysymys, joka mielestäni nyt epäilemättä esitetään, on voimmeko yhä tehdä yhteistyötä, kun on kyse olennaisista asioista, jotka koskevat valitsemaamme poliittista suuntaa, ja kun ryhdymme käsittelemään yksityiskohtia.
Tämän vuoksi haluan korostaa kahta tai kolmea erimielisyyden aihetta, joita joudumme käsittelemään. En tahdo puuttua väliaikaisen mietinnön yksityiskohtiin, sillä se on erinomainen. Haluan vain kiinnittää huomionne yhteen esimerkkiin. Muutama vuosi sitten olimme kaikki hyvin innostuneita todetessamme, että hiilidioksidipäästöjä vähentääksemme haluamme siirtyä öljyn käytöstä uusiutuviin energiavaroihin. Totesimme biopolttoaineiden olevan vastaus tähän, mutta kukaan ei tuolloin ymmärtänyt, että valtava viljelymaan käyttö energiakasvien kasvattamiseen voisi johtaa elintarvikkeiden kasvattamiseen käytettävän viljelymaan puutteeseen.
Kun Meksikossa joitakin vuosia sitten kapinoitiin, koska maissijauhoa ei äkkiä ollut saatavilla tai hinnat olivat nousseet dramaattisesti, emme välittömästi nähneet – tai ainakaan minä en nähnyt – yhteyttä. Nyt tiedämme, että meidän on sekä ratkaistava energiaa ja ilmastoa koskevat ongelmat että myös torjuttava maailman nälänhätä. Meidän on sovitettava yhteen nämä kaksi näkökohtaa, ja tämä on vain pieni viite siihen, että kyseessä on monialainen tehtävä, joka edellyttää meiltä huomattavan päättäväisyyden osoittamista, ja siihen sisältyy päättäväinen pyrkimys kompromisseihin, myös kompromisseihin muualla.
Eurooppa on teollistunut maanosa. Kuluneiden 50 tai 60 vuoden aikana muodostuneet teollisuuden rakenteet ovat syypäitä ilmastovahinkoihin. Meidän on muutettava suuntaa, mutta meidän kaikkien on myönnettävä, ettei 50 tai 60 vuoden aikana muodostuneita teollisuuden rakenteita muuteta kahdessa viikossa parlamentin päätöslauselmalla. Sekin vie aikaa, joten meidän on saatava aikaan tasapaino täällä itsellemme asettamillemme hyvin kunnianhimoisille tavoitteille.
Komission jäsen Dimas on oikeassa, meillä ei ole aikaa hukattavana. Meidän on saatava aikaan tasapaino toisaalta kunnianhimoisten tavoitteidemme ja toisaalta sen välille, mitä on tehtävissä suunnan muuttamisen kannalta. Molemmat näkökohdat ovat hyvin tärkeitä ja molemmat edellyttävät järkevää, kompromissiin suuntautunutta lähestymistapaa. Tämän vuoksi olen iloinen siitä, että puheenjohtajavaltio Ranska on todennut olevansa halukas pyrkimään saamaan aikaan tuloksia vuoden loppuun mennessä. Jos meiltä löytyy samaa halukkuutta kompromissiin ja jos sitoutumisaste neuvostossa on yhtä ilmeinen kuin täällä parlamentissa, suhtaudun asiaan optimistisesti. Jos neuvostossa kuitenkin nähdään samaa taktista asetelmallisuutta kuin aina muulloinkin tässä toimielimessä, me menetämme aikaa.
Minulla on sellainen vaikutelma, että parlamentissa ja komissiossa ollaan hyvin valmiita. Jos samaa valmiutta löytyy myös neuvostosta ja jos kaikki kolme unionin toimielintä tekevät yhteistyötä, voimme saavuttaa ennen Euroopan parlamentin vaaleja sen, minkä Joseph Daul totesi: voimme antaa kansalaisille merkin, että valtioiden ja hallitusten päämiehet ovat yhtä mieltä politiikan laajoista suuntaviivoista ja että Euroopan parlamentti huolehtii yksityiskohtaisesta työstä. Tällainen työnjaon kuuluu olla, ja silloin se olisi viimeinkin näkyvää."@fi7
"Monsieur le Président, le groupe socialiste a demandé l’établissement de la commission temporaire sur le changement climatique, et lorsque nous avons déposé cette motion, nous étions plus convaincus que jamais de nous trouver à un tournant décisif en termes de politique européenne et internationale, car ce que nous attendons de cette commission est un travail herculéen, et pas seulement au sein de cette Assemblée.
Les problèmes auxquelles elle est confrontée, il faut le dire, représentent une tâche monumentale: comme on dit en allemand, une tâche pour tout un siècle. Il s’agit en effet de questions qui doivent être résolues au cours de ce siècle, car si nous ne le faisons pas, bien des choses seront perdues irrémédiablement pour les générations futures. Je salue donc le fait que ce débat ait révélé un consensus écrasant parmi les membres de cette Assemblée pour dire que nous devons faire des efforts considérables afin de relever les défis qui se présentent à nous.
Je souhaite donc joindre mes remerciements à ceux déjà exprimés envers Karl-Heinz Florenz qui, en tant que membre d’un groupe parlementaire différent mais en sa capacité de rapporteur, a présenté un rapport que le groupe socialiste peut clairement soutenir. Je me félicite de voir qu’avec Karl-Heinz Florenz et mon collègue Guido Sacconi, nous avons deux membres de cette assemblée qui dirigent conjointement cette commission, ce qui me paraît être un bon signe révélant notre capacité à parvenir à un résultat basé sur le consensus. Voilà donc pour ce qu’il en est des questions consensuelles. La question qui, je le pense, ne manquera pas de se faire jour, est celle de savoir si nous parviendrons encore à travailler ensemble en ce qui concerne les questions importantes relatives aux politiques à suivre, lorsque nous commencerons à aborder des points de détail.
J’aimerais donc mettre en avant deux ou trois points de discorde auxquels nous serons confrontés. Je ne souhaite pas entrer dans le détail du rapport intermédiaire, qui me semble excellent; j’aimerais simplement attirer votre attention sur un exemple. Il y a quelques années, nous étions tous très enthousiastes pour dire que, pour réduire les émissions de CO
nous voulions nous détourner du pétrole et promouvoir les ressources renouvelables. Nous pensions que les biocarburants étaient la réponse, mais personne n’a compris à l’époque que l’utilisation massive de terres arables pour la culture de récoltes énergétiques entraînerait un manque de surface pour les cultures alimentaires.
Lorsque des émeutes ont éclaté il y a quelques années au Mexique, parce que la farine de maïs était devenue introuvable ou parce que son prix avait grimpé en flèche, nous n’avons pas fait immédiatement le rapprochement, du moins je ne l’ai pas fait. Aujourd’hui, nous savons que nous devons lutter contre les problèmes de l’énergie et du climat, mais aussi combattre la faim dans le monde. Nous devons concilier ces deux aspects, et il ne s’agit là que d’une première indication montrant que nous avons affaire à une tâche interdisciplinaire. Celle-ci exigera de notre part une volonté considérable, et notamment la volonté de faire des compromis, y compris des compromis dans d’autres domaines également.
L’Europe est un continent industriel. Les structures industrielles établies au cours de 50 ou 60 années sont responsables des dégâts causés au climat. Nous devons changer de direction, mais nous devons tous admettre que les structures industrielles mises en place sur une période de 50 ou 60 ans ne seront pas modifiées en deux semaines par une résolution parlementaire. Il faudra du temps, et nous devrons parvenir à un équilibre entre les objectifs extrêmement ambitieux que nous nous fixons.
Le commissaire Dimas a raison; nous n’avons pas de temps à perdre. Nous devons trouver un compromis entre ces objectifs ambitieux, d’une part, et ce qui est possible en termes de changement de cap, d’autre part. Ces deux aspects sont d’une importance capitale, et tous deux ont besoin d’une approche rationnelle orientée vers le compromis. Je salue donc le fait que la présidence française ait affirmé son intention de tenter de parvenir à un résultat d’ici la fin de l’année. Si le Conseil fait preuve de la même disposition au compromis et du même degré d’engagement que le Parlement, je n’en suis que plus optimiste. Par contre, si le Conseil se laisse aller au même positionnement tactique que celui que nous constatons toujours au sein de cette institution, nous ne pouvons que perdre du temps.
J’ai l’impression que le Parlement est prêt à agir, et la Commission également. Si le Conseil fait preuve de la même volonté, et si les trois institutions collaborent, nous pourrons arriver avant les élections européennes au résultat décrit par M. Daul: signaler à la population que les chefs d’État et de gouvernement sont d’accord sur les grandes lignes de la politique, et que le Parlement européen se charge des détails. Cette répartition du travail est coutumière, et elle serait ainsi enfin visible."@fr8
"Elnök úr, a szocialista képviselőcsoport lépett annak érdekében, hogy az éghajlatváltozással foglalkozó ideiglenes bizottság létrejöjjön, és amikor az ezzel kapcsolatos indítványunkat előterjesztettük, minden korábbinál erőteljesebben élt bennünk a meggyőződés, hogy az európai, sőt, a nemzetközi politika tekintetében is döntő szakaszhoz érkeztünk. Hiszen amit e bizottságtól várunk, az egy Herkuleshez méltó feladat, amelyet nemcsak itt, e Házon belül kell végrehajtanunk.
Az ügyek, amelyekkel foglalkozik – ezt el kell mondanunk – monumentális feladatot képeznek. Olyan feladatot, amely – ahogyan mi németek mondjuk – egy évszázadra elegendő. Valóban, olyan kérdésekről van szó, amelyeket ebben az évszázadban kell megoldanunk, ellenkező esetben sok minden visszavonhatatlanul elveszik a jövő nemzedékei számára. Üdvözlöm tehát, hogy a vita e Ház tagjai túlnyomó többségének egyetértését tükrözte azt illetően, hogy erőteljes erőfeszítéseket kell tennünk a jelentkező kihívások kezelésére.
Ennél fogva szeretnék csatlakozni a Karl-Heinz Florenznek kifejezett köszönetekhez. Florenz úr, aki egy másik képviselőcsoport tagja, előadói minőségében olyan jelentést nyújtott be, amelynek tartalmát mi, mint szocialista képviselőcsoport, természetesen elfogadjuk. Hálás vagyok azért is, mert Karl-Heinz Florenz és képviselőtársam, Guido Sacconi személyében két olyan képviselővel rendelkezünk e Parlamentben, akik közösen irányították a bizottságot, és ezt jó előjelnek tekintem ahhoz, hogy konszenzusos eredményt érhessünk el. Ennyit a közmegegyezés kérdéséről. De még nyitott a kérdés, hogy képesek vagyunk-e akkor is együttműködni, amikor olyan lényegi témákról lesz majd szó, mint az általunk követendő politika iránya, vagy amikor a részletkérdésekben merülünk el.
Szeretnék két-három olyan töréspontra rámutatni, amellyel foglalkoznunk kell. Nem szeretnék az egyébként kitűnő időközi jelentés részleteiben elmerülni, csak egy példát ragadnék meg. Néhány évvel ezelőtt mindannyian lelkesen állítottuk, hogy a CO
kibocsátás csökkentése érdekében a kőolajtól a megújuló energiaforrások felé fordulunk. Azt mondtuk, hogy a bioüzemanyag a válasz problémánkra. Akkor azonban senki sem gondolta, hogy az energiahordozóként hasznosított növények termesztésének területe nagymértékben bővül, és ezzel az élelmiszernövények termesztéséhez szükséges földterületek szűkösségét idézzük elő.
Amikor pár ével ezelőtt Mexikóban lázongás tört ki, mert a kukoricaliszt hirtelen eltűnt a piacról, illetve az árak drámaian megemelkedtek, mi – vagy legalábbis én, magam – nem vettük észre az összefüggéseket. Ma viszont tudjuk, hogy miközben meg kell oldanunk az energiaproblémát, egyben küzdenünk kell a globális éhínség ellen is. E két szempontot összhangba kell hoznunk. Ez csak egy apró jelzés arra, hogy itt interdiszciplináris feladat jelentkezik, és e küzdelem során tekintélyes határozottságot kell tanúsítanunk, amely azonban magában hordja a kompromisszumkészséget is, beleértve a más területen tett engedményeket is.
Európa iparosodott földrész. Az elmúlt 50-60 év során létrehozott ipari struktúrák felelősek az éghajlatban bekövetkezett károkért. Változtatnunk kell az irányokon, de azt is látnunk kell, hogy az 50-60 év alatt kiépített ipari struktúrák nem módosíthatók egy-két hét alatt egy szál parlamenti határozattal. Ehhez idő kell. Egyensúlyt kell tehát teremtenünk az általunk kitűzött igen ambiciózus célok között.
Dimas biztosnak igaza van, nincs vesztegetni való időnk. Az egyik oldalon, meg kell teremtenünk az egyensúlyt az ambiciózus célok, másrészt az irányváltás adta lehetőségek között. Mindkét elem létfontosságú, és mindkettő racionális megközelítést, kompromisszumra való hajlandóságot igényel. Emiatt üdvözlöm a francia Elnökség törekvését, hogy az év végére megkísérel eredményeket felmutatni. Amennyiben a Tanácson belül ugyanazon kompromisszum-készséget és elkötelezettséget tapasztaljuk, mint amely e Parlamentben megmutatkozik, akkor méltán lehetek optimista. Ha azonban ugyanazon taktikázást tapasztaljuk a Tanácsban, amelyet oly gyakran érzékelünk e sajátos intézményben, akkor időt veszítünk.
Az a benyomásom, hogy a Parlament és a Bizottság részéről nagy a tettrekészség. Amennyiben ugyanezt látjuk a Tanácsban is, és ha a három európai intézmény együttműködik, akkor még az európai választások előtt elérhetjük a Daul úr által mondottakat. Nevezetesen, hogy az állam- és kormányfők egyetértenek a tágabb értelemben vett politikai körvonalakban, míg az Európai Parlament elvégzi az aprómunkát. Ez a munkamegosztás végül is szokványosnak tekinthető, és most legalább láthatóvá válik."@hu11
".
Signor Presidente, il gruppo socialista ha proposto che fosse istituita la commissione temporanea sul cambiamento climatico e quando abbiamo avanzato tale proposta eravamo più convinti che mai di trovarci in una fase decisiva in termini di politica europea e senza dubbio internazionale, poiché ciò che ci aspettiamo da tale commissione è che assolva un compito erculeo e non solo qui in quest’Assemblea.
Le questioni di cui si sta occupando costituiscono – e va detto – un compito monumentale: un compito, come si dice da noi in Germania, per un intero secolo. Si tratta senza dubbio di questioni che devono essere risolte in questo secolo, perché se non lo facciamo, le future generazioni perderanno irrevocabilmente molto. Accolgo pertanto con favore il fatto che il presente dibattito abbia svelato tra i membri di quest’Assemblea un consenso molto forte a compiere sforzi enormi al fine di dominare le sfide che abbiamo di fronte.
Desidero pertanto unirmi ai ringraziamenti rivolti a Karl-Heinz Florenz che, come membro di un gruppo parlamentare diverso ma nelle sue funzioni di relatore, ha presentato una relazione di cui noi, come gruppo socialista, appoggiamo senza dubbio i contenuti. Sono grato anche per il fatto che, insieme all’onorevole Karl-Heinz Florenz e al mio collega Guido Sacconi, vi siano due persone appartenenti a quest’Assemblea alla guida della commissione, il che a mio avviso costituisce un segnale positivo in merito al fatto che siamo in grado di raggiungere un risultato sulla base del consenso. Vi sono così tante questioni che richiedono il consenso: la questione che a mio avviso verrà senza dubbio sollevata è se saremo ancora in grado di collaborare quando si tratterà di questioni essenziali riguardanti la direzione politica che dovremo seguire, nonché quando inizieremo ad affrontare punti specifici.
Desidero pertanto sottolineare due o tre linee di frattura di cui ci dovremo occupare. Non voglio entrare nei dettagli della relazione interlocutoria, che ritengo sia eccellente; desidero soltanto attirare la vostra attenzione su un esempio. Qualche anno fa eravamo tutti molto entusiasti quando abbiamo detto che, riducendo le emissioni di CO
intendevamo allontanarci dal petrolio e avvicinarci alle fonti rinnovabili. Abbiamo detto che la risposta erano i biocarburanti, ma all’epoca nessuno si è reso conto che l’utilizzo massiccio di terreni agricoli per la coltivazioni di colture energetiche avrebbe portato a una carenza di terreni agricoli per le colture alimentari.
Quando qualche anno fa, in Messico, vi sono stati dei disordini, quando all’improvviso non c’era più disponibilità di farina di mais o i prezzi erano aumentati drasticamente, noi – o per lo meno io – non abbiamo collegato subito le cose. Oggi sappiamo che dobbiamo risolvere problemi energetici e climatici, ma anche combattere la fame nel mondo. Dobbiamo riconciliare questi due aspetti e questa è solo una piccola indicazione del fatto che stiamo affrontando un compito interdisciplinare, che ci imporrà di dimostrare una risolutezza considerevole, ivi compresa la risolutezza nel fare compromessi, tra cui cui anche compromessi altrove.
L’Europa è un continente industriale. Le strutture industriali che sono state istituite nel corso di 50 o 60 anni sono state responsabili dei danni causati al clima. E’ necessario un cambio di direzione, ma tutti noi dobbiamo riconoscere che non si possono cambiare nel giro di due settimane mediante una risoluzione parlamentare strutture industriali che sono state istituite nel corso di 50 o 60 anni. Anche per fare questo occorre tempo e a tal proposito dovremo trovare il giusto compromesso tra gli obiettivi estremamente ambiziosi che ci stiamo dando.
Il Commissario Dimas ha ragione; non abbiamo tempo da perdere. Dobbiamo trovare un giusto compromesso tra tali obiettivi ambiziosi, da un lato, e quello che è fattibile, in termini di cambio di direzione, dall’altro. Entrambi tali aspetti sono estremamente importanti ed entrambi necessitano di un approccio razionale finalizzato a un compromesso. Accolgo pertanto con favore il fatto che la Presidenza francese abbia affermato di essere intenzionata a tentare di produrre un risultato entro la fine dell’anno. Se abbiamo la stessa volontà di trovare un compromesso e se il grado di impegno in seno al Consiglio sarà lo stesso che è evidente qui in Parlamento, allora ho motivo di essere ottimista. Tuttavia, se osserviamo la medesima posizione tattica in seno al Consiglio, come osserviamo sempre in questa specifica istituzione, allora perderemo tempo.
Ho l’impressione che sia il Parlamento che la Commissione dimostrino grande disponibilità. Se anche il Consiglio dimostrerà la stessa disponibilità e se tutte e tre le istituzioni collaboreranno, allora potremo ottenere, prima delle elezioni europee, quanto affermato dall’onorevole Daul, e cioè informare il grande pubblico che i capi di Stato e di governo concordano sulle linee generali della politica, mentre il Parlamento europeo esegue il lavoro nel dettaglio. Si tratta di una divisione del lavoro abituale, che alla fine sarà poi effettivamente visibile."@it12
"Gerb. Pirmininke, socialistų grupės pasiūlymu buvo sudarytas Laikinasis klimato kaitos komitetas. Teikdami šį pasiūlymą, buvome labiau nei kada nors anksčiau įsitikinę, kad atėjo lemiamas Europos ir, be abejo, tarptautinės politikos metas. Komitetui pateikta užduotis – Heraklio vertas darbas, kuris turės būti atliktas ne tik šiame Parlamente, tačiau ir už jo ribų.
Sprendžiamos problemos − turime pripažinti − yra labai svarbios. Kaip sakoma Vokietijoje, tai − šimtmečio darbas. Be jokios abejonės, šios problemos turi būti išspręstos šį šimtmetį. Jeigu to nepadarysime, bus daug nesugražinamai prarasta, nukentės būsimosios kartos. Džiaugiuosi tuo, kad šiuose debatuose paaiškėjo, jog didžioji dauguma šio Parlamento narių sutaria ir mes galime stengtis siekdami įveikti mums iškilusias užduotis.
Noriu prisidėti prie Karlui-Heinzui Florenzui pareikštos padėkos. Būdamas kitos politinės frakcijos narys, jis, atlikdamas pranešėjo pareigas, pateikė ataskaitą, kurios turiniui mes, Parlamento socialistų grupė, visiškai pritariame. Taip pat džiaugiuosi tuo, kad du šio Parlamento nariai, Karl-Heinz Florenz ir mano kolega Guido Sacconis, bendrai koordinuoja Komiteto veiklą. Mano manymu, tai geras ženklas, rodantis, kad turime vilties pasiekę sutarimą, pasiekti ir rezultatą. Taigi, tiek apie sutarimą. Mano manymu, neabejotinai iškils klausimas, ar mes vis dar gebame kartu dirbti, kai turėsime spręsti esminius klausimus dėl politinio kurso, kurio derėtų laikytis, ir, kai imsimės detalių problemų sprendimo.
Noriu išryškinti kelis svarbesnius numatomų užduočių aspektus. Nenorėčiau nuodugniau aptarinėti tarpinės ataskaitos − manau, ji puiki. Tiesiog atkreipsiu jūsų dėmesį į vieną pavyzdį. Vos prieš kelerius metus labai entuziastingai kalbėjome apie tai, kad mažindami CO
išmetimą naftos produktus keisime atsinaujinančios energijos ištekliais. Tada buvo teigiama, kad sprendimas gali būti biokuras, tačiau niekas nepagalvojo, jog masinis ariamos žemės naudojimas energetiniams pasėliams auginti sukels apsirūpinimui maistu reikalingos žemės trūkumą.
Prieš kelerius metus Meksikoje kilo neramumai − smarkiai išaugo kukurūzų miltų kaina, šie miltai ėmė visiškai dingti. Daugelis mūsų, bent jau aš − tikrai, nesupratome, kaip tai siejasi. Šiandien jau suprantame, kad spręsdami energijos ir klimato problemas taip pat turime spręsti ir maisto stokos problemą. Privalome tarpusavyje suderinti šiuos aspektus. Tai tik vienas nedidelis pavyzdys, rodantis, kad mums iškilusi užduotis yra daugialypė. Jai išspręsti mums reikės skirtingų disciplinų išmanymo ir ženklaus ryžto. Taip pat ir ryžto siekti kompromiso. Beje, ne tik šiame Parlamente, tačiau ir už jo sienų.
Europa − pramoninis kontinentas. Už klimatui padarytą žalą atsakingos pramoninės struktūros, kurios buvo sukurtos per pastaruosius 50–60 m. Privalome keisti kursą, tačiau taip pat turime suprasti, kad 50–60 m. kurtos pramoninės struktūros nebus pakeistos per porą savaičių Parlamento priimtu nutarimu. Tokiems pokyčiams taip pat reikia laiko. Dėl to turėsime ieškoti aukso vidurio atsižvelgdami į ambicingus tikslus, kuriuos išsikėlėme.
Komisaras S. Dimasas teisus − laiko gaišinti nebegalime. Iškeltus ambicingus tikslus turime suderinti su racionaliai įmanomomis raidos kurso keitimo galimybėmis ir rasti pusiausvyrą. Abu šie aspektai labai svarbūs. Reikalingas racionalus požiūris į abu šiuos aspektus, kuris padėtų siekti kompromiso. Sveikinu tai, kad pirmininkaujančioji Prancūzija pareiškė ketinimą pasistengti ir pasiekti rezultatą iki metų pabaigos. Jeigu ir Taryboje bus toks geranoriškumas kompromiso atžvilgiu bei toks atsidėjimas šiai užduočiai, kokį pastebime čia, Parlamente, tai iš tikrųjų nuteiks optimistiškai. Tačiau, jeigu Taryba, kaip šioje institucijoje įprasta, užsiims savo taktinių pozicijų gynyba, prarasime laiką.
Susidarė įspūdis, kad Parlamentas ir Komisija visiškai pasirengę veikti. Jeigu tokią pačią parengtį matytume ir Taryboje ir, jeigu visos trys Europos institucijos dirbtų drauge, tuomet galime iki Europos rinkimų pasiekti tai, apie ką kalbėjo gerbiamasis J. Daulis: aiškiai parodyti visuomenei valstybių vadovų ir vyriausybių tarpusavio sutarimą dėl bendrųjų politikos gairių, kurio pagrindu Europos Parlamentas atlieka detalų darbą. Juk darbų pasidalinimas – visiškai įprastas dalykas. Galu gale turime pasidalyti darbus taip, kad visi tai matytų."@lt14
"Priekšsēdētāja kungs, Sociālistu grupa ierosināja, ka ir jāizveido Pagaidu komiteja saistībā ar klimata pārmaiņām, un, iesniedzot šo priekšlikumu apspriešanai, mēs bijām vairāk nekā jebkad pārliecināti, ka ir pienācis Eiropas un arī starptautiskās politikas izšķirošais posms, jo tas, ko mēs sagaidām no šīs komitejas, ir Herkulesa cienīgs uzdevums ne tikai šeit Parlamentā.
Jautājumi, pie kuriem komiteja strādā — tas noteikti ir jāpasaka — ir milzu uzdevums: uzdevums, kā mēs Vācijā sakām, visam gadsimtam. Patiešām tie ir jautājumi, kas ir jāatrisina šajā gadsimtā, jo, ja mēs tā neizdarīsim, nākamajām paaudzēm daudz kas būs neatgriezeniski zaudēts. Tādēļ es atzinīgi vērtēju faktu, ka šīs debates ir atklājušas lielā vairākuma vienprātību Parlamenta deputātu starpā par to, ka mums ir jāpieliek milzīgas pūles, lai uzveiktu pretim stāvošos izaicinājumus.
Tāpēc es gribētu pievienoties izteiktajai pateicībai
kungam, kurš, būdams citas parlamentārās grupas loceklis, bija referents ziņojumam, kura saturu mēs, Sociālistu grupa, varam droši apstiprināt. Es esmu arī priecīgs, ka
kungs un mans kolēģis
kungs šajā Parlamentā kopīgi vada komiteju, kas, manā skatījumā, ir laba zīme tam, ka mēs varam sasniegt rezultātu, kas pamatots uz vienprātību. Pietiks runāt par vienprātību: jautājums, kas, manuprāt, neapšaubāmi tiks izvirzīts, ir par to, vai mēs joprojām spēsim sastrādāties kopā tad, kad būs jārisina būtiski jautājumi par politikas virziena akceptēšanu un kad sāksim risināt atsevišķus punktus.
Tādēļ es gribētu uzsvērt divus vai trīs krasus pavērsienus, pie kuriem būs jāstrādā. Es negribu detalizēti iedziļināties starpposma ziņojumā, kas pēc manām domām ir izcils; es vienkārši vērsīšu jūsu uzmanību uz kādu piemēru. Pirms dažiem gadiem mēs visi bijām ļoti sajūsmināti, sakot, ka ar CO
emisiju samazināšanu mēs vēlamies attālināties no naftas un virzīties uz atjaunīgajiem resursiem. Mēs teicām, ka biodegviela ir atbilde, bet neviens tajā laikā neaptvēra, ka masveida aramzemes izmantošana enerģijas kultūru audzēšanai varētu novest pie lauksaimniecībā izmantojamās zemes trūkuma pārtikas audzēšanai.
Kad pirms dažiem gadiem Meksikā izcēlās dumpis, jo kukurūzas milti pēkšņi vairs nebija pieejami vai cenas bija dramatiski pieaugušas, mēs — vai vismaz es — uzreiz neieraudzījām kopsakarību. Šodien mēs zinām, ka mums ir jārisina enerģijas un klimata problēmas, taču ir jācīnās arī pret badu pasaulē. Mums ir jāsaskaņo šie divi aspekti, un šī ir tikai viena maza pazīme tam, ka mēs saskaramies ar starpdisciplināru uzdevumu, kas prasīs, lai mēs uzskatāmi parādām krietni lielu apņēmību, arī apņēmību panākt kompromisus, un ne tikai šajos aspektos.
Eiropa ir rūpniecisks kontinents. Rūpnieciskās struktūras, kas tika nodibinātas 50 vai 60 gadu laikā, ir atbildīgas par mūsu klimatam nodarīto postījumu. Mums ir nepieciešamas politikas kuras izmaiņas, taču mums visiem ir jāapzinās, kas rūpnieciskās struktūras, kas tika nodibinātas 50 vai 60 gadu laikā, nevar ar parlamentāru lēmumu izmainīt divās nedēļās. Tam ir arī vajadzīgs laiks, tāpēc mums vajadzēs sabalansēt šos ļoti vērienīgos mērķus, kurus mēs paši šeit izvirzām.
Komisāram
kungam ir taisnība; mēs nevaram zaudēt laiku. No vienas puses, mums ir jāsabalansē šie vērienīgie mērķi un, no otras puses, jāraugās, kas ir izpildāms politikas kursa maiņas ziņā. Abi šie aspekti ir izšķiroši svarīgi, un abiem ir vajadzīga racionāla pieeja, kas virzīs uz kompromisu. Tādēļ es atzinīgi vērtēju to, ka Francijas prezidentūra ir gatava pamēģināt iegūt rezultātu līdz gada beigām. Ja mums Padomē būs tāda pati gatavība rast kompromisus un tāda pati apņēmība, kāda ir vērojama šeit Parlamentā, tad tas man būs pamats optimismam. Taču, ja mēs Padomē redzēsim to pašu taktisko labākas pozīcijas iegūšanas politiku, ko mēs vienmēr redzam šajā iestādē, mēs zaudēsim laiku.
Man ir iespaids, ka gan Parlaments, gan arī Komisija ir gatavi rīcībai. Ja mums būs tāda pati gatavība arī Padomē un ja visas trīs Eiropas iestādes sastrādāsies kopā, tad pirms Eiropas Parlamenta vēlēšanām mēs varam sasniegt to, ko teica
kungs: proti, darīt zināmu sabiedrībai, ka valstu un valdību vadītāji piekrīt vispārējiem politikas pamatprincipiem un Eiropas Parlaments izstrādās darbu visos sīkumos. Šī ir ierasta darba dalīšana, pēc kuras rezultāts faktiski vispēdīgi top redzams."@lv13
"Herr Präsident! Die Sozialdemokratische Fraktion hat die Einsetzung des Nichtständigen Ausschusses zum Klimawandel beantragt. Als wir diesen Antrag gestellt haben, waren wir mehr denn je davon überzeugt, dass wir uns in einer entscheidenden Phase der europäischen und der internationalen Politik befinden, weil das, was dieser Ausschuss leisten muss, eine Herkulesaufgabe ist, nicht nur hier in diesem Hause.
Die Themen, die er behandelt, sind – das muss man so sagen – eine Jahrhundertaufgabe, denn das, was in diesem Jahrhundert nicht geleistet wird, das ist definitiv für zukünftige Generationen verloren. Deshalb ist es schon gut, dass in dieser Diskussion sichtbar wird, dass die überwältigende Mehrheit der Mitglieder dieses Parlaments einen gleichen Ansatz hat, nämlich, dass wir uns enorme Mühe geben müssen, der Herausforderung, der wir gegenüberstehen, gerecht zu werden.
Deshalb will ich mich dem Dank an Karl-Heinz Florenz anschließen, der als Mitglied einer anderen parlamentarischen Fraktion, jedoch als Berichterstatter, Inhalte vertritt, die wir als Sozialdemokratische Fraktion in jedem Fall unterstreichen können. Und dass mit Karl-Heinz Florenz und meinem Kollegen Guido Sacconi zwei Persönlichkeiten dieses Hauses gemeinsam diesen Ausschuss steuern, ist ein gutes Zeichen dafür, dass wir zu einem auf breiter Mehrheit getragenen Ergebnis kommen können. Soweit die konsensualen Fragen. Aber wir werden ganz ohne Zweifel mit der Frage konfrontiert werden, ob wir bei entscheidenden Weichenstellungen auch noch zusammenbleiben können, wenn es wirklich ans Eingemachte, wenn es ins Detail geht.
Deshalb möchte ich zwei, drei Bruchstellen beschreiben, die uns noch beschäftigen werden. Ich möchte jetzt nicht ins Detail des Zwischenberichtes, den ich für ausgezeichnet halte, gehen, sondern auf ein Beispiel aufmerksam machen: Wir alle waren vor einigen Jahren enthusiastisch, als wir gesagt haben, dass wir bei der CO
Reduzierung weg vom Öl und hin zu nachwachsenden Rohstoffen wollen. Wir haben gesagt, dass wir auf Biosprit setzen, ohne dass irgend jemand sich darüber im Klaren war, dass die massenhafte Nutzung von Flächen für den Anbau von Pflanzen, die zur Energiegewinnung eingesetzt werden konnten, zur Verknappung der Flächen für den Anbau von Nahrungsmitteln führen könnte.
Die Revolte, die wir vor einigen Jahren in Mexiko erlebt haben, als Maismehl plötzlich nicht mehr verfügbar war oder die Preise enorm stiegen, haben wir – oder jedenfalls ich – nicht in einen unmittelbaren Zusammenhang mit diesem Thema gesetzt. Heute wissen wir: Wir müssen die energie- und klimapolitischen Probleme lösen und gleichzeitig den Hunger in der Welt bekämpfen. Wir müssen beides unter einen Hut bringen. Das ist ein kleines Zeichen dafür, dass wir eine interdisziplinäre Aufgabe angepackt haben, die uns wirklich eine enorme Willensstärke abverlangen wird, nämlich die Willensstärke, zum Kompromiss, übrigens auch zum Kompromiss an einer anderen Stelle, bereit zu sein.
Europa ist ein industrieller Kontinent. Das, was über fünfzig, sechzig Jahre an industriellen Strukturen aufgebaut wurde, war ursächlich für die Belastung des Klimas. Deshalb muss da umgesteuert werden. Aber jeder muss sich darüber im Klaren sein, dass man über fünfzig, sechzig Jahre gewachsene industrielle Strukturen nicht durch einen Beschluss des Europäischen Parlaments innerhalb von vierzehn Tagen verändern kann. Auch das braucht seine Zeit. Das heißt, wir werden eine Balance finden müssen zwischen den ehrgeizigen Ansprüchen, die wir haben.
Kommissar Dimas hat Recht, wir haben keine Zeit zu verlieren, zwischen diesen ehrgeizigen Ansprüchen einerseits und auf der anderen Seite der Machbarkeit des Umsteuerns. Beides ist von entscheidender Bedeutung. Für beides brauchen wir einen vernunftorientierten und einen kompromissorientierten Ansatz. Deshalb finde ich es auch gut, dass wir von der französischen Ratspräsidentschaft hören, dass sie bereit ist, bis zum Jahresende zu einem Ergebnis zu kommen. Wenn wir im Rat die gleiche Kompromissbereitschaft, das gleiche Engagement haben wie das hier im Parlament sichtbar wird, dann bin ich optimistisch. Wenn wir im Rat die üblichen Taktierereien erleben, die wir in diesem Gremium immer erleben, dann werden wir Zeit verlieren.
Ich habe den Eindruck, dass es im Parlament eine große Bereitschaft gibt, in der Kommission auch. Wenn es eine solche Bereitschaft im Rat auch gibt, wenn alle drei europäischen Institutionen zusammenwirken, dann kann vor der Europawahl erreicht werden – was der Kollege Daul auch angesprochen hat –, dass der Eindruck in der Bevölkerung entsteht, dass die Staats- und Regierungschefs die großen Leitlinien beschließen, und dass das Europäische Parlament die konkrete Detailarbeit liefert. Diese Arbeitsteilung ist ja üblich, und dann würde sie endlich auch mal sichtbar."@mt15
".
Mijnheer de Voorzitter, de socialistische fractie heeft de aanzet gegeven tot de instelling van de Tijdelijke Commissie klimaatverandering en toen we die motie indienden waren we er meer dan ooit van overtuigd dat we ons in een beslissende fase van het Europese en ook het internationale beleid bevinden, want wat wij van deze commissie verwachten is niet minder dan een Hercules-werk, en niet alleen hier in dit Huis.
De problemen waar deze commissie zich mee bezig houdt, zijn – het moet gezegd – monumentaal: een taak voor een hele eeuw, zoals we in het Duits zeggen. En het is ook inderdaad zo dat deze problemen in deze eeuw moeten worden opgelost, want als we dat niet doen zal er heel veel onherroepelijk verloren gaan voor toekomstige generaties. Daarom verwelkom ik het feit dat in dit debat is gebleken dat er een overweldigende consensus onder de leden van dit Huis bestaat dat we enorme inspanningen zullen moeten verrichten om de uitdagingen die voor ons liggen het hoofd te bieden.
Ik wil me daarom aansluiten bij de dankwoorden aan het adres van Karl-Heinz Florenz, die als lid van een andere fractie, maar in zijn hoedanigheid van rapporteur, een verslag heeft gepresenteerd waarvan de inhoud door ons als socialistische fractie zeker kan worden gesteund. Ik ben ook blij dat we met Karl-Heinz Florenz en mijn collega Guido Sacconi twee leden hebben die gezamenlijk leiding geven aan de commissie, wat in mijn ogen een teken is dat we op basis van consensus resultaat zullen kunnen boeken. Maar er mag nu consensus zijn, de vraag die in mijn ogen ongetwijfeld zal gaan opspelen is of we nog steeds zullen kunnen samenwerken wanneer de inhoudelijke kwesties en de richting van het beleid aan de orde komen en wanneer we bij de details aankomen.
Daarom wil ik een paar breuklijnen aangeven waarmee we te maken zullen krijgen. Ik wil niet te gedetailleerd ingaan op het interim-verslag, dat naar mijn mening uitstekend is; ik wil alleen een voorbeeld noemen. Een paar jaar geleden waren we allemaal erg enthousiast toen we zeiden dat we bij het terugdringen van de CO
emissies minder afhankelijk van olie wilden worden en meer hernieuwbare energiebronnen wilden gaan gebruiken. We zeiden dat biobrandstoffen het antwoord waren, maar niemand besefte op dat moment dat het grootschalige gebruik van landbouwgrond voor de teelt van energiegewassen tot een tekort aan landbouwgrond voor de teelt van voedsel zou kunnen leiden.
Toen er enkele jaren geleden voedselrellen uitbraken in Mexico omdat er plotseling geen maïsmeel meer te koop was, of alleen tegen zeer sterk gestegen prijzen, legden we – of althans ik – niet onmiddellijk het verband. Nu weten we dat we energie- en klimaatproblemen moeten oplossen, maar ook de honger in de wereld moeten bestrijden. We moeten deze twee aspecten met elkaar verzoenen, en dit is nog maar een kleine indicatie dat we hier met een interdisciplinaire taak te maken hebben waarbij we een grote vastberadenheid aan de dag zullen moeten leggen, waaronder de vastberadenheid om compromissen te sluiten, ook elders.
Europa is een industrieel werelddeel. De industriële structuren die in de loop van vijftig of zestig jaar zijn aangelegd zijn verantwoordelijk voor de schade aan ons klimaat. We moeten van koers veranderen, maar we moeten allemaal erkennen dat industriële structuren die in de loop van vijftig of zestig jaar zijn aangelegd niet binnen twee weken zijn te veranderen door middel van een parlementaire resolutie. Ook dat kost tijd, dus we zullen een evenwicht moeten vinden tussen de zeer ambitieuze doelen die we onszelf hier stellen.
Commissaris Dimas heeft gelijk; we hebben geen tijd te verliezen. We moeten een evenwicht zien te vinden tussen aan de ene kant deze ambitieuze doelen en aan de andere kant wat haalbaar is met betrekking tot een koersverandering. Deze twee aspecten zijn allebei van cruciaal belang, en beide vereisen een rationele aanpak die gericht is op het bereiken van consensus. Daarom verwelkom ik het feit dat het Franse voorzitterschap heeft gezegd dat het bereid is te proberen om tegen het eind van het jaar resultaat te boeken. Als in de Raad dezelfde bereidheid om compromissen te sluiten en hetzelfde engagement bestaat als hier in het Parlement zichtbaar is, ben ik optimistisch gestemd. Als we in de Raad echter dezelfde tactische spelletjes zullen zien die we in deze instelling altijd zien, zullen we tijd verliezen.
Ik heb de indruk dat er bij het Parlement en ook bij de Commissie een grote bereidheid bestaat. Als die bereidheid ook in de Raad bestaat, en als alle drie de instellingen samenwerken, kunnen we nog voor de Europese verkiezingen bereiken wat de heer Daul heeft gezegd: namelijk een signaal afgeven aan het publiek dat de staatshoofden en regeringsleiders beslissen over de grote lijnen van het beleid en dat het Europees Parlement de details voor zijn rekening neemt. Deze arbeidsverdeling is gebruikelijk en zou dan eindelijk zichtbaar worden."@nl3
".
Panie przewodniczący! To Grupa Socjalistyczna przedłożyła wniosek, aby ustanowić Komisję tymczasową do spraw zmian klimatycznych. Kiedy złożyliśmy ten wniosek, byliśmy przekonani, że jesteśmy w decydującej fazie polityki europejskiej i międzynarodowej. Oczekujemy od tej Komisji herkulesowego wysiłku, nie tylko w tej Izbie.
Sprawy, którymi się zajmuje - należy to powiedzieć wprost - są wręcz monumentalnym zadaniem: zadaniem, jak to mówimy po niemiecku, na całe stulecie. W rzeczy samej są to kwestie, które muszą zostać rozwiązane w tym stuleciu; jeśli nam się to nie uda, przyszłe pokolenia wiele stracą. Dlatego też z radością przyjmuję fakt, że debata ta ujawniła w przeważającej części zgodność wśród posłów do PE.
Dlatego też chciałbym przyłączyć się do podziękowań dla pana posła Karla-Heinza Florenza, który, jako członek innej grupy parlamentarnej, występuje w roli sprawozdawcy i przedstawił sprawozdanie, którego treść, jako Grupa Socjalistyczna, bardzo popieramy. Jestem także wdzięczny za to, że pan poseł Karl-Heinz Florenz i mój kolega, pan poseł Guido Sacconi są dwoma osobami wspólnie sterującymi Komisją, co według mnie jest dobrym znakiem i pozwoli nam uzyskać wyniki na podstawie porozumienia. Pytanie, które niewątpliwie się pojawi, brzmi: czy nadal będziemy w stanie razem pracować, kiedy zaczną się rozmowy w kluczowych kwestiach dotyczących kierunku politycznego, który powinniśmy obrać, jak również kiedy zaczniemy omawiać szczegóły?
Dlatego też chciałbym podkreślić dwa lub trzy możliwe punkty zapalne, z którymi będziemy musieli sobie poradzić. Nie chcę wchodzić w szczegóły sprawozdania, które jest naprawdę świetne; zwrócę jedynie uwagę na jeden przykład. Kilka lat temu byliśmy bardzo entuzjastyczni, kiedy oświadczyliśmy, że ograniczenie emisji CO
będzie się wiązało z odejściem od ropy naftowej w kierunku zasobów odnawialnych. Powiedzieliśmy, że rozwiązaniem są biopaliwa, jednak w tamtym czasie nikt nie zdawał sobie sprawy z faktu, że wykorzystanie gruntów uprawnych do upraw energetycznych może doprowadzić do braku pól uprawnych pod uprawę żywności.
Kiedy kilka lat temu w Meksyku doszło do zamieszek w wyniku nagłego braku mąki kukurydzianej lub też znacznego wzrostu jej cen, my - a przynajmniej ja - nie skojarzyliśmy ze sobą tych wydarzeń. Dziś wiemy już, że musimy rozwiązać problemy energetyczne i klimatyczne, jak również walczyć z głodem na świecie. Musimy pogodzić te dwa aspekty, a jest to tylko mały wskaźnik tego, że zabieramy się za zadanie interdyscyplinarne, które będzie wymagać pójścia na kompromis we wszystkich aspektach.
Europa jest kontynentem przemysłowym. Za zniszczenie klimatu odpowiedzialne są struktury przemysłowe, które zostały ustanowione na przestrzeni 50 czy 60 lat. Potrzebna jest zmiana kursu, jednak wszyscy musimy zrozumieć, że struktury przemysłowe ustanowione ponad 50 lub 60 lat temu nie mogą zostać zmienione w ciągu dwóch tygodni jedynie za pomocą rezolucji parlamentarnej. Potrzebny jest czas, tak więc w ambitnych celach, które sobie wyznaczyliśmy, będziemy musieli znaleźć kompromis.
Pan komisarz Dimas ma rację; nie mamy czasu do stracenia. Musimy znaleźć kompromis pomiędzy tymi ambitnymi celami z jednej strony, a tym, co jest wykonalne w kwestii zmiany kursu z drugiej. Oba te aspekty są bardzo istotne i oba wymagają racjonalnego podejścia nastawionego na kompromis. Dlatego też cieszy mnie fakt, że prezydencja francuska powiedziała, że jest skłonna spróbować osiągnąć pewne rezultaty do końca roku. Jeśli w Radzie jest taka sama skłonność do kompromisów i takie zaangażowanie, jakie widać tutaj w Parlamencie, jest to powód do optymizmu. Jednakże jeśli w Radzie napotkamy to samo stanowisko co zawsze, stracimy tylko czas.
Odnoszę wrażenie, że zarówno Parlament, jak i Komisja wykazują pełną gotowość. Jeśli wykaże ją także Rada i jeśli wszystkie instytucje europejskie będą pracować razem, przed wyborami europejskimi uda nam się osiągnąć to, o czym mówił pan poseł Daul, mianowicie zasygnalizowanie społeczeństwu, że głowy państw i rządów zgadzają się z ogólnymi wytycznymi politycznymi, podczas gdy Parlament Europejski zajmuje się szczegółami. Podział pracy jest zgodny z przyjętym zwyczajem, co zapewni mu nareszcie widoczność."@pl16
".
Senhor Presidente, o Grupo Socialista requereu a constituição da Comissão Temporária sobre as Alterações Climáticas e, quando apresentámos essa proposta, estávamos mais convictos do que nunca de que estamos numa fase decisiva da política europeia e internacional, pois aquilo que esta comissão tem de realizar é uma tarefa hercúlea, não só aqui no Parlamento.
As questões em que a comissão está a trabalhar constituem – é preciso dizê-lo – uma tarefa monumental: uma tarefa, como dizemos na Alemanha, para todo um século. Com efeito, são questões que têm de ser resolvidas neste século, pois, se não o forem, muita coisa ficará irremediavelmente perdida para as gerações futuras. Congratulo-me, portanto, com o facto de este debate ter revelado a existência de um amplo consenso entre os deputados deste Parlamento quando à necessidade de fazermos enormes esforços para vencer os desafios que temos pela frente.
Quero, pois, associar-nos aos agradecimentos dirigidos a Karl-Heinz Florenz, que, enquanto membro de um grupo parlamentar diferente, mas na sua qualidade de relator, apresentou um relatório cujo conteúdo nós, no Grupo Socialista, podemos certamente subscrever. Estou grato também pelo facto de, com Karl-Heinz Florenz e o meu colega Guido Sacconi, termos duas pessoas desta Assembleia a dirigir a comissão, o que, em minha opinião, é um indício de que podemos alcançar um resultado com base num consenso. Isto no que se refere às questões consensuais: a questão que, a meu ver, irá sem dúvida colocar-se é a de saber se ainda seremos capazes de trabalhar em conjunto quando chegar o momento de tratar de questões substantivas relativas ao rumo político a seguir e quando começarmos a abordar as questões de pormenor.
Gostaria, por isso, de salientar duas ou três linhas de fractura que teremos de abordar. Não quero entrar nos detalhes do relatório intercalar, que considero excelente; quero apenas chamar a vossa atenção para um exemplo. Há alguns anos, todos nós mostrámos grande entusiasmo quando dissemos que, ao reduzirmos as emissões de CO
queríamos abandonar o petróleo para evoluir no sentido dos recursos renováveis. Dissemos que os biocombustíveis eram a resposta, mas ninguém se apercebeu na altura de que a utilização maciça de terras aráveis para o cultivo de plantas energéticas poderia levar a uma escassez de terras agrícolas para o cultivo de alimentos.
Quando há alguns anos, no México, ocorreram motins quando a farinha de milho deixou subitamente de estar disponível e os preços aumentaram drasticamente, nós – ou pelo menos eu – não estabelecemos de imediato a relação. Hoje, sabemos que temos de resolver problemas energéticos e climáticos, mas também de combater a fome no mundo. Temos de conciliar esses dois aspectos, e esta é apenas uma pequena indicação de que estamos a lidar com uma tarefa interdisciplinar, que nos obrigará a dar mostras de uma determinação considerável, nomeadamente a determinação necessária para chegar a compromissos, incluindo compromissos noutros domínios.
A Europa é um continente industrial. As estruturas industriais criadas ao longo de 50 ou 60 anos foram responsáveis pelos danos climáticos. Precisamos de uma mudança de rumo, mas todos temos de estar conscientes de que as estruturas industriais que foram sendo criadas ao longo de 50 ou 60 anos não podem ser alteradas no prazo de duas semanas por via de uma resolução parlamentar. Essas alterações também levam tempo, pelo que teremos de encontrar um equilíbrio entre os objectivos muito ambiciosos que estamos a estabelecer neste domínio.
O Senhor Comissário Dimas tem razão; não temos tempo a perder. Temos de encontrar um equilíbrio entre estes objectivos ambiciosos, por um lado, e aquilo que é exequível, em termos de uma mudança de rumo, por outro. Ambos os aspectos são de vital importância e ambos requerem uma abordagem racional que esteja orientada para o compromisso. Saúdo, portanto, o facto de a Presidência francesa afirmar que está disposta a tentar chegar a um resultado até ao final do ano. Se se observar no Conselho a mesma vontade de compromisso e grau de compromisso que é visível aqui no Parlamento, terei motivos para estar optimista. Se, todavia, presenciarmos no Conselho o mesmo posicionamento táctico a que constantemente assistimos nesta instituição, iremos perder tempo.
Tenho a impressão de que existe uma grande disponibilidade da parte do Parlamento e também da Comissão. Se existir igualmente a mesma disponibilidade da parte do Conselho e se todas as três instituições europeias trabalharem em conjunto, poderemos conseguir, antes das eleições europeias, aquilo que o senhor deputado Daul referiu, nomeadamente, transmitir à população a mensagem de que os Chefes de Estado e de Governo decidem as grandes orientações políticas, enquanto o Parlamento Europeu realiza o trabalho concreto de pormenor. Esta repartição do trabalho, que é a habitual, seria também finalmente visível."@pt17
"Herr Präsident! Die Sozialdemokratische Fraktion hat die Einsetzung des Nichtständigen Ausschusses zum Klimawandel beantragt. Als wir diesen Antrag gestellt haben, waren wir mehr denn je davon überzeugt, dass wir uns in einer entscheidenden Phase der europäischen und der internationalen Politik befinden, weil das, was dieser Ausschuss leisten muss, eine Herkulesaufgabe ist, nicht nur hier in diesem Hause.
Die Themen, die er behandelt, sind – das muss man so sagen – eine Jahrhundertaufgabe, denn das, was in diesem Jahrhundert nicht geleistet wird, das ist definitiv für zukünftige Generationen verloren. Deshalb ist es schon gut, dass in dieser Diskussion sichtbar wird, dass die überwältigende Mehrheit der Mitglieder dieses Parlaments einen gleichen Ansatz hat, nämlich, dass wir uns enorme Mühe geben müssen, der Herausforderung, der wir gegenüberstehen, gerecht zu werden.
Deshalb will ich mich dem Dank an Karl-Heinz Florenz anschließen, der als Mitglied einer anderen parlamentarischen Fraktion, jedoch als Berichterstatter, Inhalte vertritt, die wir als Sozialdemokratische Fraktion in jedem Fall unterstreichen können. Und dass mit Karl-Heinz Florenz und meinem Kollegen Guido Sacconi zwei Persönlichkeiten dieses Hauses gemeinsam diesen Ausschuss steuern, ist ein gutes Zeichen dafür, dass wir zu einem auf breiter Mehrheit getragenen Ergebnis kommen können. Soweit die konsensualen Fragen. Aber wir werden ganz ohne Zweifel mit der Frage konfrontiert werden, ob wir bei entscheidenden Weichenstellungen auch noch zusammenbleiben können, wenn es wirklich ans Eingemachte, wenn es ins Detail geht.
Deshalb möchte ich zwei, drei Bruchstellen beschreiben, die uns noch beschäftigen werden. Ich möchte jetzt nicht ins Detail des Zwischenberichtes, den ich für ausgezeichnet halte, gehen, sondern auf ein Beispiel aufmerksam machen: Wir alle waren vor einigen Jahren enthusiastisch, als wir gesagt haben, dass wir bei der CO
Reduzierung weg vom Öl und hin zu nachwachsenden Rohstoffen wollen. Wir haben gesagt, dass wir auf Biosprit setzen, ohne dass irgend jemand sich darüber im Klaren war, dass die massenhafte Nutzung von Flächen für den Anbau von Pflanzen, die zur Energiegewinnung eingesetzt werden konnten, zur Verknappung der Flächen für den Anbau von Nahrungsmitteln führen könnte.
Die Revolte, die wir vor einigen Jahren in Mexiko erlebt haben, als Maismehl plötzlich nicht mehr verfügbar war oder die Preise enorm stiegen, haben wir – oder jedenfalls ich – nicht in einen unmittelbaren Zusammenhang mit diesem Thema gesetzt. Heute wissen wir: Wir müssen die energie- und klimapolitischen Probleme lösen und gleichzeitig den Hunger in der Welt bekämpfen. Wir müssen beides unter einen Hut bringen. Das ist ein kleines Zeichen dafür, dass wir eine interdisziplinäre Aufgabe angepackt haben, die uns wirklich eine enorme Willensstärke abverlangen wird, nämlich die Willensstärke, zum Kompromiss, übrigens auch zum Kompromiss an einer anderen Stelle, bereit zu sein.
Europa ist ein industrieller Kontinent. Das, was über fünfzig, sechzig Jahre an industriellen Strukturen aufgebaut wurde, war ursächlich für die Belastung des Klimas. Deshalb muss da umgesteuert werden. Aber jeder muss sich darüber im Klaren sein, dass man über fünfzig, sechzig Jahre gewachsene industrielle Strukturen nicht durch einen Beschluss des Europäischen Parlaments innerhalb von vierzehn Tagen verändern kann. Auch das braucht seine Zeit. Das heißt, wir werden eine Balance finden müssen zwischen den ehrgeizigen Ansprüchen, die wir haben.
Kommissar Dimas hat Recht, wir haben keine Zeit zu verlieren, zwischen diesen ehrgeizigen Ansprüchen einerseits und auf der anderen Seite der Machbarkeit des Umsteuerns. Beides ist von entscheidender Bedeutung. Für beides brauchen wir einen vernunftorientierten und einen kompromissorientierten Ansatz. Deshalb finde ich es auch gut, dass wir von der französischen Ratspräsidentschaft hören, dass sie bereit ist, bis zum Jahresende zu einem Ergebnis zu kommen. Wenn wir im Rat die gleiche Kompromissbereitschaft, das gleiche Engagement haben wie das hier im Parlament sichtbar wird, dann bin ich optimistisch. Wenn wir im Rat die üblichen Taktierereien erleben, die wir in diesem Gremium immer erleben, dann werden wir Zeit verlieren.
Ich habe den Eindruck, dass es im Parlament eine große Bereitschaft gibt, in der Kommission auch. Wenn es eine solche Bereitschaft im Rat auch gibt, wenn alle drei europäischen Institutionen zusammenwirken, dann kann vor der Europawahl erreicht werden – was der Kollege Daul auch angesprochen hat –, dass der Eindruck in der Bevölkerung entsteht, dass die Staats- und Regierungschefs die großen Leitlinien beschließen, und dass das Europäische Parlament die konkrete Detailarbeit liefert. Diese Arbeitsteilung ist ja üblich, und dann würde sie endlich auch mal sichtbar."@ro18
".
Vážený pán predseda, Socialistická skupina navrhla založenie Dočasného výboru pre klimatické zmeny a keď sme predkladali tento návrh, boli sme presvedčení viac ako kedykoľvek predtým o tom, že sa nachádzame v rozhodujúcom štádiu v súvislosti s európskou, ba dokonca medzinárodnou politikou, pretože to, čo očakávame od tohto výboru, je herkulovská úloha, a to nie len v rámci tohto Parlamentu.
Treba povedať, že otázky, ktorými sa výbor zaoberá, predstavujú obrovskú úlohu – po nemecky by sme povedali, úlohu storočia. Skutočne ide o problémy, ktoré sa musia vyriešiť v tomto storočí, pretože ak ich teraz nevyriešime, nenávratne stratíme mnohé veci, ktoré by sme mali zabezpečiť pre budúce generácie. Z tohto dôvodu vítam skutočnosť, že táto diskusia odhalila veľký konsenzus poslancov tohto Parlamentu v tom, že musíme vynaložiť obrovské úsilie, aby sme dokázali zvládnuť výzvy, ktorým čelíme.
Preto by som chcel aj ja poďakovať pánovi Karl-Heinzovi Florenzovi, ktorý ako poslanec za inú parlamentnú skupinu, ale ako spravodajca predniesol správu, ktorej obsah my, poslanci Socialistickej skupiny, istotne podporíme. Som veľmi rád, že Karl-Heinz Florenz a môj kolega Guido Sacconi sú dvaja ľudia z tohto Parlamentu, ktorí spoločne riadia výbor, čo je podľa mňa dobrým znamením, že môžeme dosiahnuť výsledok na základe konsenzu. Toľko k otázke konsenzu. Nazdávam sa však, že bezpochyby vznikne otázka, či budeme môcť ďalej spolupracovať aj keď sa dostaneme k podstatným problémom, ktoré sa týkajú smeru, ktorým by sme mali politiku zamerať a keď začneme riešiť detaily.
Preto by som chcel zdôrazniť dve či tri línie zlomu, ktoré budem musieť vyriešiť. Nechcem ísť do detailov priebežnej správy, o ktorej si myslím, že je vynikajúca. Jednoducho by som chcel upriamiť vašu pozornosť na jeden príklad. Pred niekoľkými rokmi sme prekypovali oduševnenosťou, keď sme vraveli, že v rámci znižovania emisií CO
treba presunúť ťažisko z využívania ropy na obnoviteľné zdroje. Vtedy sme tvrdili, že odpoveďou sú biopalivá, no nikto si neuvedomil, že rozsiahle využívanie ornej pôdy na pestovanie energetických plodín môže spôsobiť nedostatok poľnohospodárskej pôdy na výrobu potravín.
Keď sa pred niekoľkými rokmi objavili nepokoje v Mexiku, keď kukuričná múka zmizla z trhu alebo sa dramaticky zvýšila jej cena, tieto súvislosti sme si hneď nespojili, teda aspoň ja nie. Dnes už vieme, že musíme vyriešiť problémy súvisiace s energetikou a zmenou klímy, ale takisto bojovať proti hladu vo svete. Tieto dve hľadiská musíme spojiť a to je len malý náznak toho, že sa stretávame s medziodborovou úlohou, ktorá si od nás bude vyžadovať, aby sme prejavili dostatok rozhodnosti na prijímanie kompromisov na tejto pôde aj inde.
Európa je priemyselný kontinent. Priemyselné štruktúry, ktoré vznikli v priebehu 50 alebo 60 rokov, sú zodpovedné za zhoršenie nášho ovzdušia. Samozrejme, že potrebujeme zmenu, ale všetci si musíme uvedomiť, že priemyselné štruktúry, ktoré sa vytvárali 50 alebo 60 rokov, nie je možné zmeniť za dva týždne nejakým parlamentným uznesením. Chce to svoj čas, takže sa budeme musieť namáhať, aby sme udržali rovnováhu medzi veľmi ambicióznymi cieľmi, ktoré si stanovujeme.
Pán Komisár Dimas má pravdu, nemáme už viac času. Na jednej strane musíme zabezpečiť rovnováhu medzi týmito ambicióznymi cieľmi a na druhej strane tým, čo je uskutočniteľné v súvislosti so zmenou. Obidve hľadiská sú rozhodujúce a obidve si vyžadujú racionálny prístup namierený smerom ku kompromisu. Preto vítam skutočnosť, že francúzske predsedníctvo vyjadrilo záujem pokúsiť sa dosiahnuť výsledok do konca roka. Ak máme v Rade rovnakú ochotu prijímať kompromisy a rovnaký stupeň odhodlania, aký vidíme tu v Parlamente, potom som optimistom. Ale ak v Rade spozorujeme rovnaké taktické presúvanie pozícií, ako je bežné v tejto inštitúcii, potom je to strata času.
Mám dojem, že zo strany Parlamentu a Komisie je tu veľká ochota. Ak by bolo rovnaké odhodlanie aj v Rade a ak všetky tri európske inštitúcie budú spolupracovať, tak potom do termínu európskych volieb môžeme dosiahnuť to, čo povedal pán Daul: dať verejnosti najavo, že hlavy európskych štátov a vlád sa dohodnú na širších črtách politiky a Európsky parlament vykoná prácu na detailoch. Takéto rozdelenie práce je zvyčajné a nakoniec len pri takom rozdelení práce sú viditeľné jej výsledky."@sk19
".
Gospod predsednik, skupina socialdemokratov je predlagala ustanovitev začasnega odbora za podnebne spremembe, in ko smo vložili ta predlog, smo bili prepričani bolj kot kadar koli, da smo dosegli odločilno fazo, kar zadeva evropsko in tudi mednarodno politiko, saj od tega odbora pričakujemo nalogo, primerno za Herkula, pa ne le v tem parlamentu.
Poudariti je treba, da se ukvarjamo z zelo pomembno nalogo: kot bi rekli v nemščini, je to naloga za celo stoletje. To so res vprašanja, ki jih je treba razrešiti v tem stoletju, saj bo v nasprotnem primeru veliko nepreklicno izgubljenega za prihodnje generacije. Zaradi tega razloga pozdravljam dejstvo, da se je med to razpravo večina poslancev Parlamenta strinjala, da se moramo zelo potruditi, da bomo obvladali izzive, s katerimi se soočamo.
Zato se tudi jaz zahvaljujem Karl-Heinzu Florenzu, ki je kot član druge parlamentarne skupine, a v vlogi poročevalca, predstavil poročilo, katerega vsebino lahko kot skupina socialdemokratov nedvomno podpremo. Hvaležen sem tudi, da imamo s Karl-Heinzom Florenzom in mojim kolegom Guidom Sacconijem dva poslanca Parlamenta, ki skupaj usmerjata odbor, kar je po mojem mnenju dober znak, da lahko dosežemo rezultat, ki temelji na soglasju. Toliko o vprašanjih glede soglasja: vprašanje, ki se bo po mojem mnenju nedvomno pojavilo, je, ali bomo še vedno zmožni delati skupaj, ko bomo govorili o vsebinskih vprašanjih, ki zadevajo smer politike, ki bi jo morali izbrati, in ko bomo začeli govoriti o podrobnostih.
Zaradi tega razloga izpostavljam dve ali tri točke preloma, s katerimi se bomo morali spopasti. Nočem obravnavati podrobnosti vmesnega poročila, ki je po mojem mnenju odlično, ampak hočem opozoriti le na en primer. Pred nekaj leti smo bili vsi zelo navdušeni, ko smo rekli, da bi radi ob zmanjšanju emisij CO
prešli od izkoriščanja nafte k obnovljivim virom. Rekli smo, da so biogoriva pravi odgovor, a takrat se še nihče ni zavedal, da bi lahko zaradi obsežne izrabe obdelovalnih površin za pridelavo energetskih rastlin začelo primanjkovati kmetijskih površin za pridelovanje hrane.
Ko so se pred nekaj leti v Mehiki pojavili izgredi, ko koruzna moka naenkrat ni bila več na voljo ali so cene temeljito poskočile, mi – ali vsaj jaz – nismo takoj povezali teh pojavov. Danes vemo, da moramo rešiti energetske in podnebne težave, hkrati pa se moramo boriti proti lakoti na svetu. Uskladiti je treba ta vidika in to je le majhen znak, da se ukvarjamo z interdisciplinarno nalogo, ki bo od nas zahtevala, da pokažemo odločenost, kar vključuje tudi sklepanje kompromisov, med drugim kompromisov na drugih področjih.
Evropa je industrijska celina. Industrijske strukture, ki so bile vzpostavljene v 50 ali 60 letih, so odgovorne za škodljiv vpliv na naše podnebje. Seveda potrebujemo spremembo, vendar se moramo zavedati, da industrijskih struktur, ki so bile vzpostavljene v 50 ali 60 letih, ne moremo spremeniti v dveh tednih s parlamentarno resolucijo. Tudi to zahteva čas, zato bomo morali vzpostaviti ravnovesje med zelo ambicioznimi cilji, ki smo si jih zadali.
Komisar Dimas ima prav; ne smemo izgubljati časa. Poiskati moramo ravnovesje med temi ambicioznimi cilji na eni strani ter na drugi strani med tistim, kar je izvedljivo v zvezi s spremembo smeri. Oba vidika sta ključno pomembna in potrebujeta razumen pristop, ki je usmerjen h kompromisu. Zaradi tega pozdravljam dejstvo, da je francosko predsedstvo dejalo, da je pripravljeno poskusiti in doseči rezultat do konca leta. Če smo tudi v Svetu enako pripravljeni na kompromise in obveznosti, kot smo očitno v Parlamentu, mi to daje razlog za optimizem. Vendar bomo izgubili čas, če tudi v Svetu obstaja enaka taktična postavitev kot v tej instituciji.
Občutek imam, da v Parlamentu in Komisiji obstaja velika pripravljenost. Če tudi v Svetu obstaja taka pripravljenost in vse tri evropske institucije delajo skupaj, lahko pred evropskimi volitvami dosežemo, kar je rekel gospod Daul: tj., da javnosti pokažemo, da se predsedniki držav in vlad strinjajo o širokem okviru politike, pri čemer Evropski parlament opravi podrobno delo. Razdelitev dela je običajna, vendar bi bila potem končno vidna."@sl20
".
Herr talman! Den socialdemokratiska gruppen föreslog att det tillfälliga utskottet för klimatförändringar skulle inrättas och när vi lade fram förslaget var vi mer övertygade än någonsin om att vi befinner oss i en avgörande fas när det gäller EU:s och internationell politik, eftersom det som vi förväntar oss av utskottet är en herkulesuppgift, inte bara här i kammaren.
De frågor som det behandlar är – det måste sägas – en kolossal uppgift: en uppgift för ett helt århundrade, som vi säger i Tyskland. Det är verkligen problem som måste lösas under detta århundrade, för annars kommer mycket att gå förlorat för kommande generationer. Jag är därför glad över att denna debatt har visat att det finns ett överväldigande samförstånd bland kammarens ledamöter om att vi måste göra oerhörda insatser för att bemästra de hot som ligger framför oss.
Jag vill därför ansluta mig till de tack som framförts till Karl-Heinz Florenz, som visserligen tillhör en annan parlamentsgrupp men som föredragande har han lagt fram ett betänkande vars innehåll vi i socialdemokratiska gruppen verkligen kan stödja. Jag är också tacksam för att vi tillsammans med Karl-Heinz Florenz och min kollega Guido Sacconi har två personer från kammaren som gemensamt styr utskottet, vilket enligt min mening är ett gott tecken på att vi kan uppnå resultat grundade på samförstånd. Nog sagt om samförståndsfrågorna: den fråga som enligt min mening säkert kommer att uppstå är om vi fortfarande kommer att samarbeta när det gäller konkreta frågor om det politiska vägvalet och när det gäller att ta itu med detaljer.
Jag vill därför framhålla två eller tre brytpunkter som vi måste ta itu med. Jag vill inte gå in på detaljer i interimsbetänkandet, som jag anser är utmärkt, men jag vill uppmärksamma er på ett exempel. För ett par år sedan var vi alla mycket entusiastiska när vi sa att vi genom att minska koldioxidutsläppen ville överge olja och gå mot förnybara resurser. Vi sa att biobränslen var svaret men ingen insåg på den tiden att storskalig användning av odlingsbar mark för odling av energigrödor skulle leda till brist på jordbruksmark för odling av livsmedel.
När upplopp för ett par år sedan utbröt i Mexiko då majsmjöl helt plötsligt inte längre var tillgängligt eller priserna hade stigit drastiskt, insåg vi inte – eller åtminstone inte jag – omedelbart sambandet. I dag vet vi att vi måste lösa energi- och klimatproblemen genom att bekämpa hungern i världen. Vi måste förena dessa två aspekter, och detta är bara en liten antydan om att vi tacklar en tvärvetenskaplig och tvärsektoriell uppgift som kommer att kräva att vi uppvisar stor kompromissvilja, och det gäller även kompromisser på annat håll.
Europa är en industrialiserad kontinent. Den industristruktur som har byggts upp under loppet av 50 eller 60 år bär ansvaret för skadorna på vårt klimat. Vi behöver en kursändring, men vi måste alla erkänna att de industristrukturer som vi har byggt upp under 50 eller 60 år inte kan ändras inom fjorton dagar efter en parlamentsresolution. Detta tar också tid, och därför måste vi hitta en balans mellan de mycket ambitiösa mål vi har ställt upp för oss själva.
Kommissionsledamoten Stavros Dimas har rätt: vi har ingen tid att förlora. Vi måste hitta en balans mellan dessa ambitiösa mål och vad som är möjliga kursförändringar. Båda dessa aspekter är av avgörande betydelse, och för båda krävs en rationell metod inriktad på kompromisser. Jag välkomnar därför att det franska ordförandeskapet har sagt sig vara villigt att försöka nå fram till resultat i slutet av året. Om vi hade samma vilja till kompromisser och ansvarstagande i rådet som finns här i parlamentet, ger det mig anledning till optimism. Men om vi ser samma taktiska markeringar i rådet som vi är vana att se i den institutionen förlorar vi tid.
Jag har intrycket av att det finns en stor beredvillighet från parlamentets sida och även i kommissionen. Om vi hade samma beredvillighet även i rådet, och om alla tre EU-institutionerna samarbetar kan vi före valet till Europaparlamentet uppnå det som Joseph Daul sa: nämligen en signal till den allmänna opinionen om att stats- och regeringscheferna är överens om de breda politiska riktlinjerna samtidigt som Europaparlamentet utför detaljarbetet. Denna uppdelning av arbetet är den sedvanliga, och då blir den till sist synlig."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata |
"(Beifall)"18,15,9
"(Taps)"11
"(potlesk)"1,19
"2"18,5,20,15,1,19,14,16,11,2,3,13,9,4,17,12,8
"Daul"13
"Dimas"13
"Martin Schulz,"18,15,9
"im Namen der PSE-Fraktion"18,15,9
|
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples