Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-04-22-Speech-2-286"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2008-04-22"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Creşterea preţurilor la produsele alimentare în Uniunea Europeană şi în ţările în curs de dezvoltare (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"de"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20080422.49.2-286"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2008-04-22-Speech-2-287⁶
lpv:speaker	lp:Albert Dess⁶
lpv:spoken text	"Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Märchen beginnen in Deutschland meistens mit den drei Worten: Es war einmal. Damit möchte ich auch meine Rede beginnen. Es war einmal eine Welthandelsorganisation, die sich WTO nannte, die durch einen totalen Freihandel einen weltweiten Ausgleich von Angebot und Nachfrage herbeiführen wollte. Den Menschen in den ärmsten Ländern versprach sie durch Handelsliberalisierung eine erhebliche Wohlstandsmehrung, den Menschen in den reichen Ländern billige Lebensmittel. So weit das Märchen! Die Realität sieht anders aus. Weltweiter Agrarfreihandel ist nicht geeignet, Hunger und Armut in der Welt nachhaltig zu bekämpfen. Weltbank und WTO müssen das zur Kenntnis nehmen. Weltweiter Agrarfreihandel nützt nur einigen wenigen Agrarkonzernen, die ohne Rücksicht auf die Ernährungslage selbst aus ärmsten Ländern Nahrungsmittel exportieren. Mit einem globalen Agrarhandel ist eine wirksame Armutsbekämpfung nicht zu erreichen. Bei hohen Agrarpreisen können sich die Menschen in den armen Regionen die Nahrungsmittel nicht mehr leisten, bei niedrigen Agrarpreisen werden die Bauern in den hoch entwickelten Regionen nicht mehr Nahrungsmittel produzieren, weil es sich bei dem Preis nicht lohnt. Beides passt nicht zusammen. Ob Herr Zoellick von der Weltbank, Herr Lamy von der WTO und – das muss ich leider sagen – der Kollege Hökmark aus meiner eigenen Fraktion diese Zusammenhänge begreifen, das bezweifle ich. Deshalb wird sich an der Situation in nächster Zeit auch nicht viel ändern. Was die Agrarpreise in Europa anbelangt: Ich habe 1961 für 1 Kilo Getreide 26 Cent bekommen, vor zwei Jahren habe ich 8 Cent bekommen. Da kann doch der Agrarpreis nicht die Ursache für die hohen Lebensmittelpreise sein!"@de⁹
lpv:spokenAs	member; AGRI (2007-01-31--2009-07-13)²³ substitute; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2004-09-15--2009-07-13)²³ member; Delegation for relations with the Gulf States, including Yemen (2007-03-29--2009-07-13)²³ unknown; Christlich-Soziale Union in Bayern e.V. (2004-07-20--2009-07-13)²³ substitute; INTA (2007-01-31--2009-07-13)²³ substitute; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2007-05-23--2009-07-13)²³ member; EPP-ED (2004-07-20--2009-07-13)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, pohádky obvykle začínají slovy „bylo nebylo“. Rád bych takto zahájil také svůj projev. Bylo nebylo, existovala světová obchodní organizace nazývaná WTO, která chtěla vytvořit celosvětovou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou prostřednictvím zcela volného obchodu. Slibovala lidem v nejchudších zemích podstatné zvýšení prosperity a lidem v bohatých zemích levné potraviny díky liberalizaci obchodu. Toto je pohádka; skutečnost je poněkud jiná. Celosvětový volný obchod v zemědělství není vhodný pro trvalý boj proti globálnímu hladu a globální chudobě. Světová banka a Světová obchodní organizace si toho musí být vědomy. Celosvětový volný obchod v zemědělství slouží pouze velmi malému počtu zemědělských konglomerátů, které vyvážejí potraviny z nejchudších zemí bez jakéhokoli ohledu na samotnou potravinovou situaci. Proti chudobě nelze bojovat účinně za pomocí globálního zemědělského obchodu. Lidé v chudých regionech si již nemohou dovolit potraviny za vysoké výkupní ceny a zemědělci ve vysoce rozvinutých oblastech již nejsou schopni produkovat potraviny za nízké výkupní ceny, protože to na této úrovni není ziskové. Obě skupiny se střetávají. Velmi pochybuji, zda pan Zoellick ze Světové banky, pan Lamy ze Světové obchodní organizace a – žel to musím říci – můj kolega pan Hökmark z mé vlastní skupiny chápou tyto souvislosti. Proto se v blízké budoucnosti na této situaci nic moc nezmění. Pokud jde o výkupní ceny zemědělských produktů v Evropě, v roce 1961 jsem obdržel 26 centů za 1 kilogram obilí. Před dvěma lety jsem obdržel 8 centů. Proto nemohou být výkupní ceny příčinou vysokých cen potravin!"@cs¹ "Hr. formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! Eventyr begynder normalt med ordene "der var engang". Sådan vil jeg også gerne begynde min tale. Der var engang en verdenshandelsorganisation kaldet WTO, som ønskede at skabe en verdensomspændende balance mellem udbud og efterspørgsel gennem fuldstændig frihandel. Den lovede menneskene i de fattigste lande betydelig større velstand og menneskene i de rige lande billige fødevarer gennem en liberalisering af handelen. Sådan lyder eventyret. Virkeligheden ser noget anderledes ud. Frihandel på verdensplan inden for landbruget er ikke hensigtsmæssigt i forhold til at bekæmpe hungersnøden og fattigdommen i verden på en holdbar måde. Verdensbanken og WTO er nødt til at indse dette. Frihandel på verdensplan inden for landbruget er kun til gavn for ganske få kæmpe landbrugskoncerner, som eksporterer fødevarer fra de fattigste lande uden hensyntagen til selve fødevaresituationen. Fattigdom kan ikke bekæmpes effektivt gennem global landbrugshandel. Menneskene i de fattigste regioner har ikke længere råd til fødevarer til de høje landbrugspriser, og landmændene i de højtudviklede regioner er ikke længere i stand til at producere fødevarer til lave landbrugspriser, fordi niveauet ikke er rentabelt. Der opstår en konflikt. Om hr. Zoellick fra Verdensbanken, hr. Lamy fra WTO og - jeg er ked af at skulle sige det - min kollega hr. Hökmark fra min egen gruppe forstår disse forbindelser, tvivler jeg stærkt på. Derfor vil intet i situationen ændre sig meget i den nærmeste fremtid. Med hensyn til landbrugspriserne i Europa fik jeg i 1961 26 cent for 1 kg korn. For to år siden fik jeg 8 cent. Landbrugspriserne kan derfor ikke være årsagen til de høje fødevarepriser."@da² "Κύριε Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, κυρίες και κύριοι, συνήθως τα παραμύθια αρχίζουν με το «μια φορά κι έναν καιρό». Θα ήθελα να αρχίσω κι εγώ έτσι την αγόρευσή μου. Μια φορά κι έναν καιρό ήταν ένας παγκόσμιος οργανισμός εμπορίου που τον έλεγαν ΠΟΕ και ήθελε να δημιουργήσει μια παγκόσμια ισορροπία μεταξύ προσφοράς και ζήτησης μέσω ενός απόλυτα ελεύθερου εμπορίου. Υποσχέθηκε στους ανθρώπους των πιο φτωχών χωρών ουσιαστική αύξηση της ευημερίας τους και στους ανθρώπους των πλούσιων χωρών φθηνά τρόφιμα χάρη στην ελευθέρωση του εμπορίου. Αυτό ήταν το παραμύθι –η πραγματικότητα είναι κάπως διαφορετική. Το παγκόσμιο ελεύθερο εμπόριο στον τομέα της γεωργίας δεν είναι κατάλληλο για την αντιμετώπιση της παγκόσμιας πείνας και φτώχειας σε μόνιμη βάση. Η Παγκόσμια Τράπεζα και ο ΠΟΕ πρέπει να το γνωρίζουν αυτό. Το παγκόσμιο ελεύθερο εμπόριο στον τομέα της γεωργίας εξυπηρετεί μόνο ελάχιστους γεωργικούς ομίλους που εξάγουν τρόφιμα από τις φτωχότερες χώρες χωρίς να ενδιαφέρονται για την κατάσταση ως προς τα τρόφιμα. Η φτώχεια δεν μπορεί να καταπολεμηθεί αποτελεσματικά με το παγκόσμιο εμπόριο γεωργικών προϊόντων. Οι άνθρωποι στις φτωχές περιφέρειες δεν είναι πια σε θέση να αγοράζουν τρόφιμα σε χαμηλές τιμές παραγωγού και οι αγρότες των εξαιρετικά ανεπτυγμένων περιφερειών δεν μπορούν πια να παράγουν τρόφιμα σε χαμηλές τιμές παραγωγού γιατί δεν είναι αποδοτικό σε αυτό το επίπεδο. Αυτά συγκρούονται. Έχω μεγάλες αμφιβολίες για το αν ο κ. Zoellick της Παγκόσμιας Τράπεζας, ο κ. Lamy του ΠΟΕ και –αυτό το λέω με λύπη μου– ο συνάδελφος κ. Hökmark της Ομάδας μου κατανοούν αυτές τις συσχετίσεις. Ως εκ τούτου, δεν θα αλλάξουν πολλά στην κατάσταση αυτή στο εγγύς μέλλον. Όσον αφορά τις τιμές παραγωγού γεωργικών προϊόντων στην Ευρώπη, το 1961 έπαιρνα 26 λεπτά για ένα κιλό δημητριακών. Δύο χρόνια αργότερα πήρα 8 λεπτά. Ως εκ τούτου, δεν μπορεί οι τιμές αυτές να είναι η αιτία των υψηλών τιμών των τροφίμων!"@el¹⁰ "Mr President, Commissioner, ladies and gentlemen, fairy tales usually begin with the words ‘once upon a time’. I should also like to begin my speech like this. Once upon a time there was a world trade organisation called the WTO, which wanted to create a worldwide balance between supply and demand through totally free trade. It promised people in the poorest countries a substantial increase in prosperity and people in the rich countries cheap food through the liberalisation of trade. This is the fairy tale; the reality is somewhat different. Worldwide free trade in agriculture is not appropriate for fighting global hunger and poverty on a sustained basis. The World Bank and the WTO need to be aware of this. Worldwide free trade in agriculture serves only a very few agricultural conglomerates, which export food from the poorest countries without any regard for the food situation itself. Poverty cannot be combated effectively through global agricultural trade. People in the poor regions are no longer able to afford food at high farm prices, and farmers in highly developed regions are no longer able to produce food at low farm prices because it is not profitable at that level. Both clash. Whether Mr Zoellick from the World Bank, Mr Lamy from the WTO and – unfortunately I do need to say this – my colleague Mr Hökmark from my own group grasp these connections, I very much doubt. Therefore, nothing much will change in the situation in the near future. With regard to farm prices in Europe, in 1961 I received 26 cents for 1 kilo of grain. Two years ago I received 8 cents. Farm prices cannot therefore be the cause of high food prices!"@en⁴ "Señor Presidente, Comisario, Señorías, los cuentos suelen empezar con las palabras «érase una vez». Quiero comenzar mi intervención del mismo modo. Érase una vez una organización mundial de comercio llamada OMC que deseaba crear un equilibrio mundial entre la oferta y la demanda utilizando únicamente el libre comercio. Prometió a la población de los países pobres un sustancial avance de su prosperidad y a la población de los países ricos alimentos baratos conseguidos mediante la liberalización del comercio. Éste es el cuento de hadas, la realidad es diferente. El libre comercio mundial en la agricultura no es adecuado para luchar contra el hambre y la pobreza en el mundo de un modo constante. El Banco Mundial y la OMC tienen que ser conscientes de ello. El libre comercio mundial en la agricultura sólo le resulta útil a unos cuantos conglomerados de empresas agrícolas que exportan alimentos desde los países pobres sin tener en cuenta la situación alimenticia. La pobreza no se puede combatir de un modo eficaz a través del comercio agrícola mundial. La población de las regiones pobres ya no puede permitirse comprar alimentos a altos precios agrícolas y los agricultores de las regiones desarrolladas ya no pueden seguir produciendo alimentos a bajos precios agrícolas porque no resulta rentable. Ambas posturas están en conflicto. Dudo mucho que el señor Zoellick del Banco Mundial, el señor Lamy de la OMC y —desafortunadamente tengo que decir esto— mi propio compañero de partido, el señor Hökmark, sean conscientes de estas relaciones. Por lo tanto, en un futuro próximo, la situación no cambiará mucho. Con respecto a los precios agrícolas en Europa, en 1961 me pagaban veintiséis céntimos por un kilo de cereal. Hace dos años, ocho. Por lo tanto, ¡los precios agrícolas no pueden ser la causa de los altos precios de los productos alimenticios!"@es²¹ "Härra juhataja, volinik, daamid ja härrad, muinasjutud algavad tavaliselt sõnadega „oli kord”. Ka mina tahaksin oma sõnavõttu nii alustada. Oli kord maailmas kaubandusorganisatsioon nimega WTO, kes tahtis luua ülemaailmset pakkumise ja nõudluse tasakaalu täiesti vaba kaubanduse abil. See lubas kõige vaesemate riikide elanikele tõhusat jõukuse kasvu ning rikaste riikide elanikele odavat toitu tänu kaubanduse liberaliseerimisele. See on muinasjutt; tegelikkus on veidi teistsugune. Ülemaailmne vaba kauplemine põllumajandussaadustega ei ole püsiv lahendus maailmas nälja ja vaesuse vastu võitlemiseks. Maailmapank ja WTO peavad seda mõistma. Ülemaailmne vaba kauplemine põllumajandus-saadustega on kasulik ainult üksikutele põllumajanduskontsernidele, mis ekspordivad toiduaineid kõige vaesematest riikidest, hoolimata vähematki olukorrast seoses toiduainetega. Ülemaailmne põllumajanduskaubandus ei suuda tõhusalt vaesuse vastu võidelda. Vaeste piirkondade elanikud ei saa kõrgete tootjahindade tõttu endale enam toitu lubada ning arenenud piirkondade põllumajandustootjad ei saa enam toota madala tootjahinnaga toiduaineid, sest see pole sel tasemel kasumlik. Mõlema huvid on vastuolus. Ma kahtlen väga, kas Robert Zoellick Maailmapangast, Pascal Lamy Maailma Kaubandusorganisatsioonist ja – kahjuks pean seda ütlema – kolleeg Gunnar Hökmark minu enda fraktsioonist neid seoseid mõistavad. Seetõttu ei muutu selles olukorras lähitulevikus midagi. Euroopa põllumajandussaaduste omahinnaga seoses, ma sain 1961. aastal 1 kilo teravilja eest 26 senti. Kaks aastat tagasi sain 8 senti. Seega ei saa tootjahind olla kõrgete toiduainete hindade põhjuseks!"@et⁵ "Arvoisat puhemies ja komission jäsen, hyvät naiset ja herrat, sadut alkavat yleensä sanoilla ”olipa kerran”. Minä haluaisin myös aloittaa puheenvuoroni samoin. Olipa kerran maailmankauppajärjestö, jonka nimi oli WTO. Se halusi luoda tarjonnan ja kysynnän välille maailmanlaajuisen tasapainon kokonaan vapaan kaupan avulla. Se lupasi köyhimpien maiden asukkaille tuntuvaa varallisuuden lisääntymistä ja rikkaiden maiden asukkaille halpaa ruokaa kaupan vapauttamisen ansiosta. Tämä on satu, todellisuus on jokseenkin toisenlainen. Maatalouden maailmanlaajuinen vapaa kauppa ei ole asianmukaista, jos halutaan torjua maailmanlaajuista nälkää ja köyhyyttä kestävästi. Maailmanpankin ja WTO:n on oltava tästä tietoisia. Maatalouden maailmanlaajuinen vapaakauppa hyödyttää ainoastaan harvoja maatalouden monialayrityksiä, jotka vievät elintarvikkeita köyhistä maista ottamatta ollenkaan huomioon itse elintarviketilannetta. Köyhyyttä ei voida torjua tehokkaasti maailmanlaajuisen maatalouskaupan avulla. Köyhien alueiden asukkailla ei enää ole varaa ostaa elintarvikkeita maatilojen korkeilla hinnoilla ja erittäin kehittyneiden alueiden viljelijät eivät enää pysty tuottamaan elintarvikkeita maatilojen alhaisilla hinnoilla, sillä tuotanto ei ole enää kannattavaa sillä tasolla. Seurauksena on yhteentörmäys. Epäilen kovasti, käsittävätkö Maailmanpankin Zoellick, WTO:n Lamy ja – valitettavasti minun on sanottava tämä – kollegani Gunnar Hökmark omasta ryhmästäni nämä yhteydet. Siksi lähitulevaisuudessa juuri mikään ei tilanteessa muutu. Tuotteiden eurooppalaisten maatilahintojen osalta haluan sanoa, että vuonna 1961 sain 26 senttiä yhdestä kilosta viljaa. Kaksi vuotta sitten sain kahdeksan senttiä. Maatilahinnat eivät siten voi olla syy elintarvikkeiden korkeisiin hintoihin."@fi⁷ "Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, Mesdames et Messieurs, les contes de fées commencent généralement par les mots «Il était une fois». Je voudrais aussi commencer mon intervention de cette manière. Il était une fois une organisation mondiale du commerce appelée l’OMC, qui voulait créer un équilibre mondial entre l’offre et la demande grâce à des échanges commerciaux entièrement libres. Elle promit aux populations des pays les plus pauvres une amélioration substantielle de leur niveau de vie et aux peuples des pays riches une nourriture à bon marché grâce à la libéralisation du commerce. Tel est le conte de fées, mais la réalité est un peu différente. Le libre-échange mondial appliqué à l’agriculture n’est pas la bonne solution pour lutter contre la faim et la de manière soutenue. Il faut que la Banque mondiale et l’OMC en aient conscience. Le libre-échange mondial dans l’agriculture n’est favorable qu’à un très petit nombre de conglomérats agricoles, qui exportent des produits pays les plus pauvres sans aucune considération pour la situation . La ne peut être combattue efficacement par le biais des échanges agricoles mondiaux. Les populations des régions défavorisées n’ont plus les moyens de payer des prix agricoles élevés et les agriculteurs des régions hautement développées ne peuvent plus produire des aliments à bas coûts parce que ce n’est pas rentable à ce niveau. Les deux parties sont face à une incompatibilité. Quant à savoir si M. Zoellick de la Banque mondiale, M. Lamy de l’OMC et - malheureusement je dois le dire - mon collègue M. Hökmark de mon propre groupe saisissent ces connexions, j’en doute beaucoup. Par conséquent, la situation ne va guère évoluer dans un proche avenir. En ce qui concerne les prix agricoles en Europe, en 1961 je recevais 26 cents pour un kilo de céréales. Il y a deux ans j’ai reçu huit cents. Les prix agricoles ne peuvent donc être la cause de la hausse des prix alimentaires!"@fr⁸ "Elnök úr, biztos úr, hölgyeim és uraim, a mesék Németországban általában ezekkel a szavakkal kezdődnek: “egyszer volt, hol nem volt”. Én is ezzel kezdeném a beszédemet. Egyszer volt, hol nem volt egy kereskedelmi világszervezet, amit WTO-nak neveztek, amely a kereslet és a kínálat között a teljesen szabad kereskedelem útján világszerte egyensúlyt szeretett volna teremteni. A kereskedelem liberalizációja révén a jólét jelentős gyarapodását ígérte a legszegényebb országok lakóinak, és olcsóbb élelmiszert a gazdag országoknak. Eddig a mese! A valóság másként néz ki! A mezőgazdasági termékek globális szabad kereskedelme hosszú távon nem elegendő a világszerte uralkodó éhezés és szegénység elleni küzdelemhez. A Világbanknak és a WTO-nak tudnia kell ezt. A mezőgazdasági termékek globális szabad kereskedelme csupán néhány agrárkonszern érdekeit szolgálja, amely a legszegényebb országokból exportál élelmiszert anélkül, hogy magára az élelmezési helyzetre tekintettel lenne. A mezőgazdasági termékek globális kereskedelme nem alkalmas eszköz a szegénységgel szembeni hatékony fellépésre. Magas mezőgazdasági árak mellett a szegény régiókban lakók nem tudják kifizetni az élelmiszer árát, alacsony mezőgazdasági árak mellett a fejlett régiók gazdái nem tudnak élelmiszert termelni, mert az ilyen áron nem hoz jövedelmet. A kettő nem fér össze. Erősen kétlem, hogy Zoelleck úr a Világbankból, Lamy úr a WTO-ból vagy – sajnálattal kell ezt mondanom – Hökmark úr a saját képviselőcsoportomból – megértenék ezeket az összefüggéseket. Ezért ehhez a helyzethez képest a közeljövőben nem sok minden fog változni. Ami az európai mezőgazdasági termelői árakat illeti, 1961-ben 26 centet, két éve 8 centet kaptam egy kiló gabonáért. Így a mezőgazdasági termelői árak nem lehetnek a magas élelmiszerárak okai!"@hu¹¹ ". Signor Presidente, signor Commissario, onorevoli colleghi, le fiabe di solito iniziano con l’espressione “c’era una volta”. Anche io dovrei cominciare così il mio discorso. C’era una volta un’organizzazione mondiale del commercio chiamata OMC, che intendeva creare un equilibrio mondiale tra l’offerta e la domanda tramite uno scambio del tutto libero. Prometteva alle persone nei paesi più poveri un incremento sostanziale della prosperità e a quelle dei paesi più ricchi prodotti alimentari economici mediante la liberalizzazione del commercio. Si tratta di una favola; la realtà è diversa. Il libero scambio mondiale in agricoltura non è adeguato alla lotta contro la fame e la povertà globale su una base sostenibile. E’ necessario che la Banca mondiale e l’OMC ne siano consapevoli. Il libero scambio mondiale è utile solo a pochissimi conglomerati agricoli che esportano prodotti alimentari dai paesi più poveri senza alcun riguardo per la situazione alimentare stessa. La povertà non può essere combattuta in maniera efficace mediante un commercio agricolo globale. Gli abitanti delle regioni povere non sono più in grado di permettersi generi alimentari a prezzi agricoli elevati, e gli agricoltori nelle regioni altamente sviluppate non riescono più a produrre cibo a prezzi agricoli contenuti poiché a questo livello non è proficuo. Entrambi si scontrano. Dubito fortemente che Zoellick della Banca mondiale, Lamy dell’OMC e, purtroppo devo dirlo, il mio collega, l’onorevole Hökmark, del mio stesso gruppo, comprendano tali connessioni. Quindi, nel prossimo futuro la situazione non cambierà. Per quanto riguarda i prezzi agricoli in Europa, nel 1961 ricevevo 26 centesimi per un chilo di grano. Due anni fa 8 centesimi. Pertanto questi prezzi non possono essere la causa del costo elevato dei generi alimentari!"@it¹² "Pone Pirmininke, Komisare, ponios ir ponai, pasakos dažnai prasideda žodžiu „kadaise...“ Šiuo žodžiu noriu pradėti savo pasisakymą. Kadaise buvo pasaulio prekybos organizacija, kuri vadinosi PPO; ji norėjo sukurti pasaulyje pasiūlos ir paklausos pusiausvyrą, propaguodama visiškai laisvą prekybą. Neturtingiausių valstybių gyventojams ji pažadėjo spartų gerovės augimą, o turtingų valstybių gyventojams – pigių maisto produktų, kurių tiekimą užtikrins prekybos liberalizavimas. Taip skamba pasaka; tikrovė yra visai kitokia. Pasaulio mastu žemės ūkio produktų laisva prekyba nepadeda tvariai nugalėti visuotinio bado ir skurdo. Pasaulio Bankas ir PPO turi tai suprasti. Pasaulinė žemės ūkio produktų laisva prekyba tarnauja vos keliems žemės ūkio konglomeratams, kurie eksportuoja maisto produktus iš skurdžiausių pasaulio šalių, nekreipdami jokio dėmesio į pačią maisto produktų padėtį. Pasaulinė žemės ūkio produktų prekyba negali efektyviai įveikti skurdo. Skurdžių regionų gyventojai nebeišgali pirkti maisto produktų aukštomis ūkininkų kainomis, o išsivysčiusių regionų ūkininkai nebegali parduoti maisto produktų žemomis kainomis, nes jos nepakankamai pelningos. Atsiranda prieštaravimas. Labai abejoju, ar Pasaulio Banko atstovas ponas Zoellick, PPO atstovas ponas Lamy, ir, labai apgailestauju, kad turiu tai sakyti – mano kolega ponas Hökmark iš mano paties grupės, sugebės tai suprasti. Taigi, artimiausiu metu padėtis smarkiai nesikeis. Dėl ūkininkų kainų Europoje: 1961 m. gaudavau po 26 už vieną kilogramą grūdų. Prieš dvejus metus gavau 8 centus. Taigi, ūkininkų kainos negali būti maisto produktų krizės priežastis!"@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, komisār, dāmas un kungi, pasakas parasti sākas ar vārdiem „reiz senos laikos”. Ar to es arī gribētu sākt savu runu. Reiz senos laikos bija Pasaules Tirdzniecības organizācija, vārdā PTO, kas ar pilnīgi brīvas tirdzniecības palīdzību visā pasaulē vēlējās radīt līdzsvaru starp piedāvājumu un pieprasījumu. Liberalizējot tirdzniecību, tā nabadzīgo valstu iedzīvotājiem solīja būtisku labklājības pieaugumu un bagāto valstu iedzīvotājiem — lētu pārtiku. Tā ir pasaka. Realitāte ir pavisam citāda. Pasaules mēroga brīvā tirdzniecība lauksaimniecībā nav piemērota bada un nabadzības ilgstošai apkarošanai. Pasaules Bankai un PTO tas jāapzinās. Pasaules mēroga brīvā tirdzniecība lauksaimniecībā ir izdevīga tikai dažiem lauksaimniecības konglomerātiem, kas eksportē pārtiku no nabadzīgākajām valstīm, neņemot vērā situāciju pārtikas nozarē. Nabadzību nevar efektīvi apkarot ar globālu lauksaimniecības tirdzniecību. Lauksaimniecības produktu augsto cenu dēļ nabadzīgo reģionu iedzīvotāji vairs nevar atļauties pirkt pārtiku, un zemnieki augsti attīstītajās valstīs vairs nevar ražot pārtiku par zemākām cenām, jo tas neatmaksājas. Šie abi aspekti nesaskan. Es ļoti apšaubu, ka no Pasaules Bankas no PTO un — man diemžēl tas jāsaka — arī mans grupas biedrs, izprot šo sakarību. Tāpēc situācija tuvākajā laikā daudz nemainīsies. Attiecībā uz lauksaimniecības produktu cenām Eiropā — 1961. gadā es par kilogramu labības saņēmu 26 centus. Pirms diviem gadiem es par to pašu saņēmu 8 centus. Tāpēc lauksaimniecības produktu cenas nevar būt par iemeslu augstajām pārtikas cenām!"@lv¹³ "Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Märchen beginnen in Deutschland meistens mit den drei Worten: Es war einmal. Damit möchte ich auch meine Rede beginnen. Es war einmal eine Welthandelsorganisation, die sich WTO nannte, die durch einen totalen Freihandel einen weltweiten Ausgleich von Angebot und Nachfrage herbeiführen wollte. Den Menschen in den ärmsten Ländern versprach sie durch Handelsliberalisierung eine erhebliche Wohlstandsmehrung, den Menschen in den reichen Ländern billige Lebensmittel. So weit das Märchen! Die Realität sieht anders aus. Weltweiter Agrarfreihandel ist nicht geeignet, Hunger und Armut in der Welt nachhaltig zu bekämpfen. Weltbank und WTO müssen das zur Kenntnis nehmen. Weltweiter Agrarfreihandel nützt nur einigen wenigen Agrarkonzernen, die ohne Rücksicht auf die Ernährungslage selbst aus ärmsten Ländern Nahrungsmittel exportieren. Mit einem globalen Agrarhandel ist eine wirksame Armutsbekämpfung nicht zu erreichen. Bei hohen Agrarpreisen können sich die Menschen in den armen Regionen die Nahrungsmittel nicht mehr leisten, bei niedrigen Agrarpreisen werden die Bauern in den hoch entwickelten Regionen nicht mehr Nahrungsmittel produzieren, weil es sich bei dem Preis nicht lohnt. Beides passt nicht zusammen. Ob Herr Zoellick von der Weltbank, Herr Lamy von der WTO und – das muss ich leider sagen – der Kollege Hökmark aus meiner eigenen Fraktion diese Zusammenhänge begreifen, das bezweifle ich. Deshalb wird sich an der Situation in nächster Zeit auch nicht viel ändern. Was die Agrarpreise in Europa anbelangt: Ich habe 1961 für 1 Kilo Getreide 26 Cent bekommen, vor zwei Jahren habe ich 8 Cent bekommen. Da kann doch der Agrarpreis nicht die Ursache für die hohen Lebensmittelpreise sein!"@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, commissaris, dames en heren, sprookjes beginnen meestal met de woorden “Er was eens”. Met die woorden wil ik ook mijn betoog beginnen. Er was eens een wereldhandelsorganisatie, WTO geheten, die over de hele wereld een evenwicht tussen vraag en aanbod wilde creëren door middel van volledig vrije handel. De mensen in de armste landen beloofde ze een aanzienlijke toename van de welvaart, en de mensen in de rijke landen goedkoop voedsel, allemaal door de liberalisering van de handel. Zo luidt het sprookje; de werkelijkheid ziet er anders uit. Wereldwijde vrije handel in de landbouwsector is geen geschikt instrument om honger en armoede in de wereld op duurzame wijze te bestrijden. De Wereldbank en de WTO moeten zich daar bewust van worden. Slechts een handvol landbouwconcerns, die voedsel exporteren uit de allerarmste landen zonder ook maar enige rekening te houden met de voedselsituatie zelf, heeft baat bij wereldwijde vrije handel in de landbouwsector. Mondiale handel in landbouwproducten is geen doeltreffend middel om armoede te bestrijden. Mensen in arme gebieden kunnen het voedsel niet meer betalen als de landbouwprijzen hoog zijn, en de landbouwers in hoog ontwikkelde gebieden kunnen geen voedsel meer produceren als de landbouwprijzen laag zijn, omdat het dan niet meer rendabel is. Ze botsen met elkaar. Ik betwijfel of de heer Zoellick van de Wereldbank, de heer Lamy van de WTO en – helaas moet ik dit zeggen – mijn fractiegenoot de heer Hökmark deze verbanden begrijpen. In de nabije toekomst zal er dan ook weinig veranderen in deze situatie. Wat de landbouwprijzen in Europa betreft: in 1961 kreeg ik voor een kilo graan 26 cent. Twee jaar geleden kreeg ik nog maar 8 cent. Om die reden kunnen de landbouwprijzen onmogelijk de oorzaak zijn van de hoge voedselprijzen!"@nl³ "Panie przewodniczący, panie komisarzu, panie i panowie! Bajka o księżniczkach zaczyna się zazwyczaj od słów „dawno, dawno temu”. Chciałbym właśnie tak rozpocząć moje przemówienie. Dawno, dawno temu była światowa organizacja handlu zwana WTO, która chciała stworzyć ogólnoświatową równowagę pomiędzy podażą i popytem poprzez w pełni wolny handel. Obiecała ludziom z najuboższych krajów znaczny wzrost dobrobytu, a ludziom z bogatych krajów tanią żywność poprzez liberalizację handlu. To jest bajka o księżniczkach; rzeczywistość jest nieco inna. Ogólnoświatowy wolny handel w rolnictwie nie jest dobrym rozwiązaniem, aby walczyć z głodem i ubóstwem na świecie w sposób zrównoważony. Bank Światowy i WTO muszą być tego świadomi. Ogólnoświatowy wolny handel w rolnictwie służy tylko bardzo małej liczbie konglomeratów rolnych, które eksportują żywność z najuboższych krajów bez żadnego względu na samą sytuację żywnościową. Ubóstwo nie może być efektywnie zwalczane za pomocą handlu rolnego na skalę światową. Ludzie w ubogich regionach nie są już w stanie nabyć żywności po wysokich cenach zbytu uzyskiwanych przez gospodarstwa, a rolnicy w wysoko rozwiniętych regionach nie są już w stanie produkować żywności po niskich cenach zbytu, ponieważ nie jest to korzystne na tych poziomie. Sytuacje te stoją ze sobą w konflikcie. Bardzo wątpię w to, czy pan Zoellick z Banku Światowego, pan Lamy z WTO i – niestety muszę to powiedzieć – mój kolega pan Hökmark z mojej grupy, zauważają te powiązania. A zatem sytuacja niewiele się zmieni w najbliższej przyszłości. Jeśli chodzi o ceny zbytu uzyskiwane przez gospodarstwa, w 1961 r. otrzymałem 26 centów za kilogram zboża. Dwa lata temu otrzymałem 8 centów. Ceny uzyskiwane przez gospodarstwa nie mogą zatem stanowić przyczyny wysokich cen żywności."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, Senhor Comissário, Senhoras e Senhores Deputados, os contos de fadas iniciam-se normalmente com as palavras "era uma vez". Também vou iniciar a minha intervenção dessa forma. Era uma vez uma organização mundial do comércio, chamada OMC, que pretendia criar um equilíbrio mundial entre a oferta e a procura através de um comércio totalmente livre. Prometeu, às pessoas dos países pobres, um aumento substancial de prosperidade e, às pessoas dos países ricos, alimentos baratos através da liberalização do comércio. Este é o conto de fadas, a realidade é um pouco diferente. O comércio livre mundial em matéria de agricultura não é uma forma adequada de combater de modo sustentável a fome e a pobreza à escala mundial. O Banco Mundial e a OMC têm de ter consciência disto. O comércio livre em matéria de agricultura apenas serve os interesses de uns quantos grupos empresariais agrícolas que exportam produtos alimentares dos países mais pobres sem terem quaisquer contemplações para com a situação alimentar em si. A pobreza não pode ser eficazmente combatida através do comércio agrícola mundial. As pessoas nas regiões pobres já não conseguem pagar os produtos alimentares a preços agrícolas elevados, e os agricultores nas regiões altamente desenvolvidas já não conseguem produzir esses produtos a preços agrícolas baixos, pois, a esse nível de preços, deixa de ser rentável. Ambos claudicam. Tenho grandes dúvidas de que o Sr. Zoellick, do Banco Mundial, o Sr. Lamy da OMC e – infelizmente tenho de o dizer – o senhor deputado Hökmark, do meu próprio grupo, consigam perceber este encadeamento de situações. Assim sendo, no futuro próximo, pouco irá mudar nesta situação. Relativamente aos preços agrícolas na Europa, a verdade é que eu, em 1961, recebia 26 cêntimos por um quilograma de cereal e, há dois anos atrás, pagaram-me 8 cêntimos. Os preços agrícolas não podem, efectivamente, ser os causadores dos elevados preços dos produtos alimentares!"@pt¹⁷ "Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Märchen beginnen in Deutschland meistens mit den drei Worten: Es war einmal. Damit möchte ich auch meine Rede beginnen. Es war einmal eine Welthandelsorganisation, die sich WTO nannte, die durch einen totalen Freihandel einen weltweiten Ausgleich von Angebot und Nachfrage herbeiführen wollte. Den Menschen in den ärmsten Ländern versprach sie durch Handelsliberalisierung eine erhebliche Wohlstandsmehrung, den Menschen in den reichen Ländern billige Lebensmittel. So weit das Märchen! Die Realität sieht anders aus. Weltweiter Agrarfreihandel ist nicht geeignet, Hunger und Armut in der Welt nachhaltig zu bekämpfen. Weltbank und WTO müssen das zur Kenntnis nehmen. Weltweiter Agrarfreihandel nützt nur einigen wenigen Agrarkonzernen, die ohne Rücksicht auf die Ernährungslage selbst aus ärmsten Ländern Nahrungsmittel exportieren. Mit einem globalen Agrarhandel ist eine wirksame Armutsbekämpfung nicht zu erreichen. Bei hohen Agrarpreisen können sich die Menschen in den armen Regionen die Nahrungsmittel nicht mehr leisten, bei niedrigen Agrarpreisen werden die Bauern in den hoch entwickelten Regionen nicht mehr Nahrungsmittel produzieren, weil es sich bei dem Preis nicht lohnt. Beides passt nicht zusammen. Ob Herr Zoellick von der Weltbank, Herr Lamy von der WTO und – das muss ich leider sagen – der Kollege Hökmark aus meiner eigenen Fraktion diese Zusammenhänge begreifen, das bezweifle ich. Deshalb wird sich an der Situation in nächster Zeit auch nicht viel ändern. Was die Agrarpreise in Europa anbelangt: Ich habe 1961 für 1 Kilo Getreide 26 Cent bekommen, vor zwei Jahren habe ich 8 Cent bekommen. Da kann doch der Agrarpreis nicht die Ursache für die hohen Lebensmittelpreise sein!"@ro¹⁸ "Pán predsedajúci, páni komisári, dámy a páni, rozprávky obvykle začínajú slovami „kde bolo tam bolo“. Rád by som takto začal aj svoj prejav. Kde bolo tam bolo, bola raz jedna svetová obchodná organizácia nazývaná WTO, ktorá chcela vytvoriť celosvetovú rovnováhu medzi ponukou a dopytom prostredníctvom úplného voľného obchodu. Sľubovala ľuďom v najchudobnejších krajinách podstatné zvýšenie prosperity a ľuďom v bohatých krajinách lacné potraviny vďaka liberalizácii obchodu. Toto je rozprávka; skutočnosť je tak trochu iná. Celosvetový voľný obchod v poľnohospodárstve nie je vhodný na trvalý boj proti globálnemu hladu a globálnej chudobe. Svetová banka a Svetová obchodná organizácia si toto musí uvedomovať. Celosvetový voľný obchod v poľnohospodárstve slúži len veľmi malému počtu poľnohospodárskych konglomerátov, ktoré vyvážajú potraviny z najchudobnejších krajín bez akéhokoľvek ohľadu na samotnú potravinovú situáciu. Proti chudobe nie je možné účinne bojovať za pomoci globálneho poľnohospodárskeho obchodu. Ľudia v chudobných regiónoch si už nemôžu dovoliť potraviny s vysokými výkupnými cenami a poľnohospodári vo vysoko rozvinutých oblastiach už nie sú schopní produkovať potraviny za nízke výkupné ceny, pretože to na tejto úrovni nie je ziskové. Obe skupiny sa stretávajú. Veľmi pochybujem, či pán Zoellick zo Svetovej banky, pán Lamy zo Svetovej obchodnej organizácie a – bohužiaľ to musím povedať – môj kolega pán Hökmark z mojej skupiny – chápu tieto súvislosti. Preto sa v blízkej budúcnosti na tejto situácii veľa toho nezmení. Pokiaľ ide o výkupné ceny poľnohospodárskych produktov v Európe, v roku 1961 som dostal 26 centov za 1 kilogram obilia. Pred dvoma som dostal 8 centov. Preto nemôže byť výkupná cena príčinou vysokých cien potravín!"@sk¹⁹ "Gospod predsednik, gospod komisar, gospe in gospodje, pravljice se običajno začnejo z besedami „pred davnimi časi“. Tudi jaz želim tako začeti svoj govor. Pred davnimi časi je bila svetovna trgovinska organizacija, ki se je imenovala STO ter si je prizadevala ustvariti svetovno ravnovesje med ponudbo in povpraševanjem prek popolnoma proste trgovine. Prebivalcem najrevnejših držav je obljubila znatno povečanje blaginje, ljudem v bogatih državah pa poceni hrano z liberalizacijo trgovine. To je pravljica, resničnost pa je nekoliko drugačna. Svetovna prosta trgovina v kmetijstvu ni primerna za trajnostni boj proti globalni lakoti in revščini. Svetovna banka in STO se morata zavedati tega. Prosta trgovina v kmetijstvu po vsem svetu koristi le zelo majhnemu številu kmetijskih konglomeratov, ki iz najrevnejših držav izvažajo hrano, ne da bi pri tem upoštevali razmere na področju hrane v tej državi. Proti revščini se ne da učinkovito boriti s svetovno kmetijsko trgovino. Prebivalci revnih regij si ne morejo več privoščiti hrane po visokih kmetijskih cenah, kmetje v visoko razvitih regijah pa ne morejo več proizvajati hrane po nizkih kmetijskih cenah, ker jim to ne prinaša dobička. Oboje trči eno ob drugo. Močno dvomim, da gospod Zoellick iz Svetovne banke, gospod Lamy iz STO in – na žalost moram reči – kolega iz moje skupine, gospod Hökmark razumejo te povezave. Zato se v bližnji prihodnosti ne bo veliko spremenilo. Glede cen kmetijskih proizvodov v Evropi naj povem, da sem leta 1961 za kilogram žita dobil 26 centov. Pred dvema letoma pa 8 centov. Cene kmetijskih proizvodov torej ne morejo biti vzrok za visoke cene živil."@sl²⁰ "Herr talman, herr kommissionsledamot, mina damer och herrar! Sagor brukar börja med orden ”det var en gång”. Jag skulle också vilja inleda mitt anförande på detta vis. Det var en gång en världshandelsorganisation som hette WTO och som genom en fullständigt fri handel ville skapa en världsomspännande balans mellan tillgång och efterfrågan. Genom avregleringen av handeln utlovades människorna i de fattigaste länderna en betydande välståndsökning, och människorna i de rika länderna utlovades billig mat. Så långt sagan! Verkligheten ser annorlunda ut. En fri världshandel på jordbruksområdet är ingen bra metod för att på ett hållbart sätt bekämpa global svält och fattigdom. Världsbanken och WTO måste hålla detta i minnet. En världsomspännande frihandel inom jordbruket gagnar endast ett litet fåtal konglomerat inom jordbrukssektorn som exporterar livsmedel från de fattigaste länderna utan några som helst hänsyn till livsmedelssituationen i sig. Fattigdomen kan inte bekämpas effektivt genom en global handel med jordbruksprodukter. Höga priser inom jordbruket gör att människor i de fattigaste områdena inte har råd att köpa livsmedel, och låga priser inom jordbruket gör att jordbrukarna i högutvecklade områden slutar producera livsmedel eftersom det inte lönar sig till de priserna. Ekvationen går inte ihop. Att Robert Zoellick från Världsbanken, Pascal Lamy från WTO och – måste jag tyvärr säga – min kollega Gunnar Hökmark från min egen grupp förstår dessa samband tvivlar jag på. Inte mycket kommer därför heller att förändras vad gäller denna situation i en nära framtid. Vad gäller jordbrukspriserna i Europa fick jag 26 cent för ett kilo spannmål 1961. För två år sedan fick jag 8 cent. Det kan således inte vara jordbrukspriserna som är orsaken till de höga livsmedelspriserna!"@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Albert Deß (PPE-DE ). –"^18,15,9 "G. Hökmark"¹³ "P. Lamy"¹³ "R. B. Zoellick"¹³ "alimentaire qui y prévaut"⁸ "alimentaires à partir des"⁸ "pauvreté"⁸