Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-03-12-Speech-3-014"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2008-03-12"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Pregătirea Consiliului European (Bruxelles, 13 şi 14 martie 2008) (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"de"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20080312.3.3-014"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2008-03-12-Speech-3-015⁶
lpv:speaker	lp:Rebecca Harms⁶
lpv:spoken text	"Herr Präsident, meine Damen und Herren! Ich möchte zunächst an die Rede des Kollegen Schulz anknüpfen und noch einmal herausstreichen, dass wir keine ehrliche Bilanz der Lissabon-Strategie ziehen, wenn wir ignorieren, dass Europa zwar der große Gewinner der Globalisierung ist, dass diese Gewinne aber sehr ungleich verteilt sind und dass der Zuwachs an Beschäftigung keineswegs dazu geführt hat, dass das Problem der erledigt ist, sondern dass wir im Gegenteil trotz mehr Beschäftigung und trotz mehr Wachstum auch mehr Armut durch prekäre Arbeitsverhältnisse haben. Wir haben als Europäisches Parlament in unserer Entschließung ausdrücklich darum gebeten, dass das Thema der sektoriellen Mindestlöhne von Kommission und Rat aufgegriffen wird und dass sich die Kommission im Zusammenhang mit den Problemen der zunehmenden sozialen Marginalisierung wirklich mit anderen Bemessungen der Erfolge der Lissabon-Strategie beschäftigt. Dieser Armutsindikator ist in unserer Entschließung ausdrücklich verankert worden, und ich finde es bedauerlich, dass weder der Rat noch die Kommission bisher auf diese Beschlüsse des Europäischen Parlaments eingegangen sind. Zum Thema Klima und Energie: Für mich war es ehrlich gesagt erschütternd, dass wenige Tage vor diesem Frühjahrsgipfel ein Vertreter der deutschen Bundesregierung in Brüssel erklärt hat, die Umweltpolitik solle sich doch aus der Industrie- und der Wirtschaftspolitik besser heraushalten. So äußerte sich ein Staatssekretär des deutschen Bundesumweltministeriums, Herr Machnik, er ist den deutschen Kollegen sicher bekannt. Man hat also offensichtlich im deutschen Umweltministerium keine wirkliche Vorstellung davon, was Nachhaltigkeit eigentlich bedeutet. Es ist nicht verwunderlich, dass dann in der Konsequenz die deutsche Bundesregierung auch weiterhin gegen CO Vorschriften bei Automobilen arbeitet, dass sie den einheitlichen Markt für Energie nicht so sehen möchte, wie die Kommission ihn entworfen hat, und dass sie versucht, ein Bündnis gegen den Bereich „Neue Definitionen des Emissionshandels“ zu organisieren. Ich stelle mit Bedauern fest, dass die Deutschen sich in diesen Verhandlungen zum Teil nicht mehr an das erinnern, was sie während des Frühjahrsgipfels vor einem Jahr vereinbart und verankert haben. Das, was da zum Teil passiert, steht ausdrücklich im Widerspruch zu den Ergebnissen des Gipfels von vor einem Jahr. Ich bin mir nicht sicher, dass z. B. die neue Priorität für erneuerbare Energien, die so unstrittig scheint, tatsächlich schon reicht, um Nachhaltigkeit im Bereich Energie und Klima zu schaffen. Ich finde auch, dass die Mittelmeerunion Fragen aufwirft. Manchmal hat man den Eindruck, dass genau wie bei diesen großen Gasgeschäften mit Russland – also diese Mittelmeerunion ein weiterer Beleg dafür ist, dass in der Union überhaupt keine einheitliche Politik zu Energie und Energieversorgungssicherheit möglich ist. Und wenn sich der Rat mit dieser Problemlage nicht beschäftigt, wird er seine Ziele verfehlen."@de⁹
lpv:spokenAs	vice-chair; G/EFA (2007-02-27--2009-07-13)²³ unknown; Bündnis 90/Die Grünen (2004-07-20--2009-07-13)²³ vice-chair; Temporary Committee on Climate Change (2007-05-22--2009-02-04)²³ member; Delegation to the EU-Ukraine Parliamentary Cooperation Committee (2004-09-15--2009-07-13)²³ member; ITRE (2007-01-31--2009-07-13)²³ substitute; Delegation to the EU-Russia Parliamentary Cooperation Committee (2004-09-15--2009-07-13)²³ substitute; ENVI (2007-01-31--2009-07-13)²³
lpv:translated text	"Vážený pane předsedo, dámy a pánové, úvodem bych se chtěla vrátit k tomu, co říkal pan Schulz. Dovolte mi znovu zdůraznit, že není možné pravdivě vyhodnotit Lisabonskou strategii, pokud nezohledníme skutečnost, že ačkoliv Evropa z procesu globalizace velmi mnoho získala, tento zisk je rozdělený velmi nerovnoměrně. Kromě toho, nárůst zaměstnanosti v žádném případě nevyřešil problém pracujících chudých lidí, naopak, navzdory rostoucí zaměstnanosti a zvýšenému růstu, vzrostla také chudoba způsobená nejistotou zaměstnání. My, poslanci Evropského parlamentu, jsme ve svém usnesení výslovně žádali, aby Komise a Rada řešily otázku odvětvových minimálních mezd, a aby Komise hodnotila výsledky Lisabonské strategie jiným způsobem, z hlediska problému rostoucí sociální marginalizace. Tento ukazatel chudoby tvoří neoddělitelnou součást našeho usnesení, považuji za politováníhodné, že Rada ani Komise doposud nezareagovaly na tato rozhodnutí Evropského parlamentu. Pokud jde o téma podnebí a energie, upřímně, byla jsem šokovaná, když zástupce německé vlády v Bruselu jen pár dní před konáním letošního jarního summitu vyhlásil, že environmentální politika by neměla zasahovat do průmyslové a hospodářské politiky. Toto prohlášení učinil státní tajemník německého ministerstva životního prostředí, pan Machnik, kterého mí němečtí kolegové nepochybně znají. Německé ministerstvo životního prostředí zjevně vůbec nerozumí tomu, co ve skutečnosti znamená pojem „udržitelnost“. Proto není překvapivé, že německá vláda je také nadále proti omezením emisí oxidu uhličitého pro vozidla, že nepodporuje jednotný trh s energií v podobě, v jaké ho navrhuje Komise, a že se snaží vytvořit spojenectví proti „novému vymezení obchodování s emisemi“. S politováním musím konstatovat, že pokud jde o toto jednání, Německo částečně pozapomnělo na to, jaká dohoda byla uzavřená na loňském jarním summitu. Některé současné německé politiky jsou zcela v rozporu s výsledky loňského summitu. Nejsem si například jista, zda nová priorita, která se připisuje obnovitelné energii, a která se zdá být zcela nerozporuplnou, skutečně postačuje k zabezpečení udržitelnosti v oblasti energie a podnebí. Podle mého názoru se s mnohými otázkami spojuje také problematika Středomořské unie. Někdy má člověk dojem, že stejně jako v případě velkých dohod v oblasti zemního plynu s Ruskem (mám na mysli North Stream a South Stream), představuje Středomořská unie další důkaz toho, že není jednoduché dosáhnout jednotné politiky EU v oblasti energie 7 a bezpečnosti energetických dodávek. Pokud se Radě nepodaří tento problém vyřešit, nedokáže splnit své závazky."@cs¹ "Hr. formand, mine damer og herrer! Jeg vil gerne starte med at tage det op, som hr. Schulz sagde, og understrege igen, at vi ikke foretager en ærlig evaluering af Lissabonstrategien, hvis vi ignorerer, at Europa ganske vist er den store vinder i globaliseringen, men at gevinsterne bliver fordelt meget ulige. Desuden har væksten i beskæftigelsen bestemt ikke løst problemet med de arbejdende fattige. På trods af øget beskæftigelse og vækst har vi tværtimod også øget fattigdommen som følge af usikre job. Parlamentet bad i sin beslutning udtrykkeligt om, at Kommissionen og Rådet tager minimumslønninger inden for visse sektorer op, og at Kommissionen måler resultaterne af Lissabonstrategien på en anden måde i betragtning af problemet med stigende social marginalisering. Denne fattigdomsindikator er forankret udtrykkeligt i vores beslutning, og jeg finder det beklageligt, at hverken Rådet eller Kommissionen har reageret på Parlamentets beslutninger endnu. Hvad klima og energi angår, var jeg ærlig talt rystet over at høre en repræsentant for den tyske regering udtale i Bruxelles få dage før dette forårstopmøde, at det var bedst at holde miljøpolitik adskilt fra industri- og økonomipolitik. Denne tilkendegivelse kom fra en statssekretær i det tyske miljøministerium, hr. Machnik, som utvivlsomt vil være de tyske parlamentsmedlemmer bekendt. I det tyske miljøministerium har man åbenbart ikke virkelig nogen forestilling om, hvad bæredygtighed egentlig betyder. Det undrer derfor ikke, at den tyske regering fortsat arbejder imod CO grænser for biler, at den ikke ønsker et fælles energimarked i den form, som Kommissionen har foreslået, og at den forsøger at etablere en alliance mod de "nye definitioner af handel med emissionskvoter". Jeg noterer med beklagelse, at Tyskland, hvad disse forhandlinger angår, delvist har glemt, hvad der blev aftalt og forankret på forårstopmødet i fjor. Nogle af dets politikker står i et klart modsætningsforhold til resultaterne på topmødet sidste år. Jeg er f.eks. ikke sikker på, om den nye prioritering af vedvarende energiformer - som der lader til at være enighed om - virkelig er tilstrækkelig til at skabe bæredygtighed på energi- og klimaområdet. Jeg synes også, at Middelhavsunionen rejser spørgsmål. Nogle gange får man det indtryk, at denne Middelhavsunion, ligesom det var tilfældet med de store gasaftaler med Rusland - altså North Stream og South Stream - er endnu et bevis på, at det ganske enkelt ikke er muligt at føre en fælles EU-politik vedrørende energi og energiforsyningssikkerhed. Og hvis Rådet ikke beskæftiger sig med dette problem, vil det ikke nå sine mål."@da² "Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, θέλω να ξεκινήσω υιοθετώντας αυτό που είπε ο κ. Schulz. Θα τονίσω για άλλη μια φορά ότι δεν κάνουμε μια ειλικρινή αποτίμηση της Στρατηγικής της Λισαβόνας αν αγνοούμε το γεγονός ότι, ενώ η Ευρώπη είναι πράγματι ένας μεγάλος νικητής της παγκοσμιοποίησης, τα κέρδη είναι πολύ άνισα κατανεμημένα. Επιπλέον, η αύξηση της απασχόλησης δεν έχει επιλύσει σε καμία περίπτωση το πρόβλημα των εργαζόμενων φτωχών· αντιθέτως, παρά την αυξημένη απασχόληση και την αυξημένη ανάπτυξη, έχουμε επίσης αυξημένη φτώχεια που προκαλείται από την εργασιακή ανασφάλεια. Εμείς στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο καλούμε ρητά στο ψήφισμά μας να εξεταστεί το θέμα των ελάχιστων τομεακών μισθών από την Επιτροπή και το Συμβούλιο, και να αξιολογήσει η Επιτροπή τα αποτελέσματα της Στρατηγικής της Λισαβόνας διαφορετικά υπό το πρίσμα του προβλήματος της αυξανόμενης κοινωνικής περιθωριοποίησης. Αυτός ο δείκτης της φτώχειας είναι ένα αναπόσπαστο μέρος του ψηφίσματός μας, και βρίσκω λυπηρό το γεγονός ότι ούτε το Συμβούλιο ούτε η Επιτροπή δεν έχουν απαντήσει μέχρι στιγμής σε αυτές τις αποφάσεις του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου. Περνώντας στο θέμα του κλίματος και της ενέργειας, ειλικρινά σοκαρίστηκα όταν ένας εκπρόσωπος της γερμανικής κυβέρνησης δήλωσε στις Βρυξέλλες, μόλις λίγες μέρες πριν από την εαρινή σύνοδο κορυφής, ότι η περιβαλλοντική πολιτική πρέπει να μείνει μακριά από τη βιομηχανική και οικονομική πολιτική. Αυτή η δήλωση έγινε από έναν γενικό γραμματέα του γερμανικού υπουργείου περιβάλλοντος, τον κ. Machnik, ο οποίος είναι αναμφίβολα γνωστός στους γερμανούς συναδέλφους μας. Το υπουργείο περιβάλλοντος της Γερμανίας προφανώς δεν κατανοεί πραγματικά τι ακριβώς σημαίνει βιωσιμότητα. Δεν αποτελεί έκπληξη, συνεπώς, το γεγονός ότι η γερμανική κυβέρνηση συνεχίζει να αντιτίθεται στα όρια του CO σε οχήματα, ότι δεν είναι υπέρ της ενιαίας αγοράς για την ενέργεια όπως προτείνει η Επιτροπή και ότι επιχειρεί να οργανώσει μια συμμαχία κατά των «νέων ορισμών της εμπορίας εκπομπών αερίων». Διαπιστώνω με λύπη ότι, σε αυτές τις διαπραγματεύσεις, η Γερμανία έχει ξεχάσει εν μέρει τα όσα υπέγραψε και επικύρωσε στην περσινή εαρινή σύνοδο κορυφής. Μερικές από τις τρέχουσες πολιτικές της έρχονται σε πλήρη αντίθεση με τα αποτελέσματα της περσινής συνόδου κορυφής. Δεν είμαι σίγουρη, για παράδειγμα, ότι η νέα προτεραιότητα που δίνεται στις ανανεώσιμες πηγές ενέργειας –η οποία δεν φαίνεται καθόλου επίμαχη– είναι πραγματικά επαρκής για να διασφαλίσει τη βιωσιμότητα στο πεδίο της ενέργειας και του κλίματος. Η Μεσογειακή Ένωση εγείρει επίσης ερωτήματα κατά την άποψή μου. Μερικές φορές έχει κανείς την εντύπωση ότι, ακριβώς όπως αυτές οι μεγάλες συμφωνίες φυσικού αερίου με τη Ρωσία –εννοώ τους αγωγούς North Stream και South Stream– αυτή η Μεσογειακή Ένωση είναι μια περαιτέρω απόδειξη ότι μια ενιαία πολιτική της ΕΕ σχετικά με την ενέργεια και τον ασφάλεια του ενεργειακού εφοδιασμού απλά δεν είναι δυνατή. Αν το Συμβούλιο αποτύχει να αντιμετωπίσει αυτό το πρόβλημα, θα αποτύχει στην εκπλήρωση των υποχρεώσεών του."@el¹⁰ "Mr President, ladies and gentlemen, I should like to begin by taking up what Mr Schulz said. I would emphasise once again that we are not making an honest assessment of the Lisbon Strategy if we ignore the fact that, while Europe is indeed a major winner from globalisation, the winnings are very unevenly distributed. In addition, employment growth has by no means resolved the problem of the working poor; on the contrary, despite increased employment and increased growth, we also have increased poverty caused by job insecurity. We in the European Parliament called explicitly in our resolution for the issue of sectoral minimum wages to be addressed by the Commission and the Council, and for the Commission to assess the results of the Lisbon Strategy differently in view of the problem of growing social marginalisation. This poverty indicator is an integral part of our resolution, and I find it regrettable that neither the Council nor the Commission has so far responded to these decisions of the European Parliament. Turning to the subject of climate and energy, quite frankly I was shocked when a German Government representative declared in Brussels, just a few days before this spring summit, that environment policy ought to steer clear of industrial and economic policy. This pronouncement was made by a State Secretary in the German Ministry of the Environment, Mr Machnik, who is no doubt known to my German colleagues. Germany's Environment Ministry obviously has no real understanding of what sustainability actually means. It is hardly surprising, consequently, that the German Government continues to oppose CO limits on vehicles, that it is not in favour of the single market for energy as proposed by the Commission and that it is attempting to organise an alliance against the ‘new definitions of emissions trading’. I note with regret that, in these negotiations, Germany has partially forgotten what was signed and sealed at last year's spring summit. Some of its current policies are totally at odds with the outcomes of last year's summit. I am not certain, for example, that the new priority attached to renewable energy – which appears so uncontroversial – really is sufficient to ensure sustainability in the field of energy and the climate. The Mediterranean Union also raises questions in my mind. One sometimes gets the impression that, just like those major gas deals with Russia – I mean North Stream and South Stream – this Mediterranean Union is further proof that a uniform EU policy on energy and security of energy supply is simply not possible. If the Council fails to tackle this problem, it will fall short of its obligations."@en⁴ "Señor Presidente, Señorías, me gustaría comenzar retomando lo que ha dicho el señor Schulz. Desearía destacar una vez más que no estamos haciendo una evaluación honesta de la Estrategia de Lisboa si ignoramos el hecho de que, aunque Europa sin duda ha ganado gracias a la globalización, las ganancias se han distribuido muy desigualmente. Además, el crecimiento del empleo no ha resuelto en modo alguno el problema de los trabajadores pobres, al contrario, a pesar del incremento de los puestos de trabajo y del crecimiento, también hemos incrementado la pobreza debida a la inseguridad laboral. Los diputados del Parlamento Europeo solicitamos explícitamente en nuestra resolución que la Comisión y el Consejo abordaran el tema de los salarios mínimos sectoriales y que la Comisión evaluara los resultados de la Estrategia de Lisboa de un modo diferente en vista del problema del aumento de la marginalización social. Este indicador de pobreza es una parte esencial de nuestra resolución y creo que es lamentable que ni el Consejo ni la Comisión hayan dado respuesta hasta el momento a estas decisiones del Parlamento Europeo. Volviendo a la cuestión del clima y la energía, para serles sincera, realmente me ha sorprendido que un representante del Gobierno alemán haya declarado en Bruselas, a sólo unos días de iniciarse esta cumbre de primavera, que la política medioambiental no debe inmiscuirse en la política industrial y económica. Esta declaración fue hecha por un secretario de Estado del Ministerio de Medio Ambiente alemán, el señor Machnik, a quien sin duda conocen mis colegas alemanes. Obviamente, el Ministerio de Medio Ambiente de Alemania no comprende lo que en realidad significa la sostenibilidad. Por lo tanto, no resulta demasiado sorprendente que el Gobierno alemán siga oponiéndose a los límites de CO en los vehículos, que no esté a favor de un mercado único para la energía como ha propuesto la Comisión y que esté intentado organizar una alianza contra las «las nuevas definiciones del comercio de derechos de emisión». Lamentablemente he observado que, en estas negociaciones, Alemania ha olvidado parte de lo que había firmado y aprobado durante la cubre de primavera del año pasado. Algunas de sus políticas actuales son totalmente contrarias a los resultados de la cumbre del año pasado. No estoy segura, por ejemplo, de que la nueva prioridad vinculada a la energía renovable —que parece tan controvertida— sea realmente suficiente para asegurar la sostenibilidad en el ámbito de la energía y el clima. La Unión Mediterránea también me plantea ciertos interrogantes. A veces se tiene la impresión de que, como en el caso de esos grandes acuerdos de gas con Rusia —me refiero a los gasoductos Corriente del Norte y Corriente del Sur—, esta Unión Mediterránea es una prueba más de que simplemente no es posible lograr una política energética y de seguridad del suministro energético uniforme en toda la UE. Si el Consejo no puede resolver este problema, no habrá cumplido sus obligaciones."@es²¹ "(DE) Härra president, daamid ja härrad, ma alustaksin sellega, mida ütles härra Schulz. Ma toonitaksin veelkord, et me ei saa anda Lissaboni strateegiale ausat hinnangut, eirates tõsiasja, et kui Euroopa on tõepoolest peamine võitja globaliseerumisest, on võidud väga ebaühtlaselt jaotunud. Lisaks ei ole majanduskasv kuidagi lahendanud töötavate vaeste probleemi; vastupidi, hoolimata töökohtade arvu ja majanduskasvust on suurenenud töökohtade ebakindlusest põhjustatud vaesus. Meie Euroopa Parlamendis kutsusime oma resolutsioonis selgelt üles kehtestama sektorite miinimumpalgad, millega peaksid hakkama tegelema komisjon ja nõukogu; ning komisjon peaks ka hindama Lissaboni strateegia tulemusi suureneva sotsiaalse tõrjutusega seotud probleemi valguses. See vaesuse indikaator on meie resolutsiooni lahutamatu osa ja ma leian, et on kahetsusväärne, et ei nõukogu ega komisjon ei ole siiani reageerinud nendele Euroopa Parlamendi otsustele. Pöördudes kliima ja energia teema juurde, olin ma ausalt öeldes vapustatud, kui Saksamaa valitsuse esindaja vaid mõned päevad enne kevadist tippkohtumist teatas Brüsselis, et keskkonnapoliitika tuleks hoida lahus tööstus- ja majanduspoliitikast. Selle arvamusavalduse tegi Saksamaa keskkonnaministeeriumi riigisekretär härra Machnik, keda minu saksa kolleegid kahtlemata teavad. Saksamaa keskkonnaministeeriumil ilmselt puudub tegelik arusaam sellest, mida säästvus tegelikult tähendab. Järelikult ei valmista üllatust, et Saksamaa valitsus jätkab vastuseisu CO piirangutele sõidukitel, et see ei poolda komisjoni kavandatud ühist energiaturgu ja et see püüab organiseerida „heitkogustega kauplemise uute määratluste” vastast liitu. Pean kahetsusega nentima, et nendel läbirääkimistel on Saksamaa osaliselt unustanud, millised otsused eelmise aasta kevadisel tippkohtumisel vastu võeti. Mõned selle poliitilistest suundadest on täielikult vastuolus eelmise aasta tippkohtumise lõpptulemustega. Ma ei ole näiteks kindel, kas taastuvenergiale omistatud uue prioriteedi mõiste – mis näib olevat nii ühemõtteline – on ikka tõesti piisav tagamaks säästlikkuse energia ja kliima valdkonnas. Ka Vahemere Liit tekitab minus küsimusi. Vahel võib jääda mulje, et nii nagu need suured gaasitehingud Venemaaga, ma pean silmas gaasijuhtmeid North Stream ja South Stream, on ka Vahemere Liit tõestuseks sellest, et ühtne Euroopa Liidu energiapoliitika ja energiavarustuskindlus ei ole lihtsalt võimalik. Kui ülemkogul ei õnnestu püüda seda probleemi lahendada, ei suuda ta oma kohustusi täita."@et⁵ "Arvoisa puhemies, hyvät kollegat, haluan aloittaa toistamalla sen, mitä Martin Schulz sanoi. Haluan jälleen kerran korostaa, ettemme esitä rehellistä arviota Lissabonin strategiasta, jos sivuutamme sen tosiasian, että vaikka Eurooppa on todellakin globalisaation voittaja, voitot jakaantuvat hyvin epätasaisesti. Lisäksi työllisyyden kasvu ei todellakaan ole ratkaissut työtä tekevien köyhien ongelmaa. Pikemminkin päin vastoin, lisääntyneestä työllisyydestä ja kasvusta huolimatta työn epävarmuuden vuoksi on yhä enemmän köyhiä. Vaadimme selkeästi Euroopan parlamentin päätöslauselmassamme, että komissio ja neuvosto tarkastelevat alakohtaisia vähimmäispalkkoja ja että komissio arvioi Lissabonin strategian tuloksia eri tavalla yhä lisääntyvän sosiaalisen syrjäytymisen ongelman kannalta. Tämä köyhyysindikaattori on olennainen osa päätöslauselmaamme, ja pahoittelen sitä, ettei neuvosto tai komissio ole tähän mennessä vastannut näihin Euroopan parlamentin päätöksiin. Mitä tulee ilmastoasiaan ja energiaan, olin suoraan sanottuna järkyttynyt, kun Saksan hallituksen edustaja ilmoitti Brysselissä vain muutamaa päivää ennen tätä kevään huippukokousta, että ympäristöpolitiikka on pidettävä erillään teollisuus- ja talouspolitiikasta. Tällaisen lausunnon antoi Saksan ympäristöministeriön valtiosihteeri Machnik, jonka saksalaiset kollegani varmasti tuntevat. Ilmeisesti Saksan ympäristöministeriössä ei todella ymmärretä, mitä kestävällä kehityksellä tosiasiassa tarkoitetaan. Tämän vuoksi ei ole juurikaan yllättävää, että Saksan hallitus vastustaa edelleen ajoneuvojen hiilidioksidipäästöjen rajoituksia, ettei se kannata komission ehdotusta energian yhtenäismarkkinoista ja että se pyrkii kokoamaan liittoutumaa ”päästökaupan uudelleenmäärittämistä” vastaan. Pahoittelen sitä, että näissä neuvotteluissa Saksa on osittain unohtanut sen, mikä vahvistettiin lopullisesti viime vuoden kevään huippukokouksessa. Osa Saksan nykypolitiikasta on täysin viime vuoden huippukokouksen tulosten vastaista. En esimerkiksi ole varma siitä, että uusiutuvaan energiaan kiinnitetty ensisijainen huomio – joka vaikuttaa hyvin ristiriitaiselta – on todellakin riittävää energia-alan ja ilmaston kestävän kehityksen takaamiseksi. Myös Välimeren unioni herättää mielessäni kysymyksiä. Toisinaan vaikuttaa siltä, että aivan Venäjän kanssa tehtyjen suurten kaasusopimusten tavoin – tarkoitan North Stream ja South Stream -hankkeita – myös Välimeren unioni todistaa yhä, ettei EU:n yhtenäinen energiapolitiikka ja energiatoimitusten varmuutta koskeva politiikka yksinkertaisesti ole mahdollinen. Jos neuvosto ei käsittele tätä ongelmaa, se ei täytä velvoitteitaan."@fi⁷ "Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je voudrais commencer mon intervention en reprenant les paroles de M. Schulz. Je tiens à souligner une fois encore que notre évaluation de la stratégie de Lisbonne n'est pas honnête si elle ignore le fait que, malgré la position privilégiée de l'Europe pour tirer profit de la mondialisation, ces bénéfices se répartissent de façon très inégale. De plus, la croissance de l'emploi ne résout pas du tout le problème des travailleurs pauvres; au contraire, en dépit de la hausse de l'emploi et de la croissance, nous constatons dans le même temps une augmentation de la pauvreté due à la précarité de l'emploi. Au Parlement européen, nous avons explicitement, au travers de notre résolution, appelé la Commission et le Conseil à s'atteler à la question des salaires sectoriels minimaux, et demandé à la Commission d'évaluer les résultats de la stratégie de Lisbonne sous un autre angle, en tenant compte du problème de la marginalisation sociale croissante. Cette référence à cet indicateur de pauvreté faisant partie intégrante de notre résolution, je trouve regrettable que ni le Conseil ni la Commission n'aient jusqu'à présent réagi à ces décisions du Parlement européen. Pour en venir au thème du climat et de l'énergie, j'ai franchement été choquée lorsqu'un représentant du gouvernement allemand a déclaré à Bruxelles, quelques jours à peine avant le sommet de printemps, que la politique environnementale devrait se tenir à l'écart de la politique industrielle et économique. Cette déclaration émane d’un secrétaire d'État du ministère allemand de l'environnement, M. Machnik, que mes collègues allemands connaissent certainement. De toute évidence, le ministère allemand de l'environnement ne comprend pas réellement le concept de durabilité. Il n'est donc guère étonnant que le gouvernement allemand continue à s'opposer à l'imposition de limites d'émission de CO pour les véhicules, qu'il ne soit pas favorable au marché unique de l'énergie tel que proposé par la Commission, et qu'il essaie d'organiser une alliance contre les «nouvelles définitions des échanges de quotas d'émission». J'observe avec regret que, dans ces négociations, l'Allemagne a partiellement oublié ce qui avait été conclu et signé au sommet de printemps de l'an dernier. Certaines politiques actuelles de ce pays sont en désaccord total avec les résultats de ce sommet. Je ne suis pas certaine, par exemple, que la nouvelle priorité attachée aux énergies renouvelables - une décision qui ne prête pas du tout à controverse - suffise vraiment à assurer la durabilité dans le domaine de l'énergie et du climat. Je me pose aussi des questions au sujet de l'Union méditerranéenne. On a parfois l'impression que, tout comme dans le cas de ces grands accords gaziers avec la Russie - je pense à et à cette Union méditerranéenne est une preuve de plus qu'une politique uniforme de l'UE en matière d'énergie et de sécurité énergétique est tout bonnement impossible. Si le Conseil ne s'attelle pas à ce problème, il manquera à ses obligations."@fr⁸ "Elnök úr, hölgyeim és uraim, szeretném a Schulz úr által elmondottakkal kezdeni. Szeretném ismételten kihangsúlyozni, hogy csak abban az esetben tudjuk tisztességesen értékelni a lisszaboni folyamatot, ha figyelembe vesszük, hogy miközben Európa valójában a globalizáció egyik legfőbb nyertese, a nyereség nagyon egyenlőtlenül van elosztva. Ezen túlmenően a foglalkoztatásban végbement növekedés semmi esetre sem oldotta meg a dolgozó szegények problémáját; ellenkezőleg, a növekvő foglalkoztatás és növekedés ellenére, a munkahely megőrzésének bizonytalansága által okozott szegénység is növekedett. Mi itt az Európai Parlamentben, állásfoglalásunkban kifejezetten arra szólítottunk fel, hogy a Bizottság és a Tanács foglalkozzon az ágazati minimálbér kérdésével, illetve hogy a Bizottság, tekintettel a növekvő társadalmi marginalizálódás problémájára, egy eltérő értékelést adjon a lisszaboni folyamat eredményeiről. Ez a szegénységi mutató, állásfoglalásunk szerves részét képezi és sajnálatosnak találom, hogy az Európai Parlament ilyen irányú döntéseire, sem a Tanács, sem a Bizottság mindezidáig nem reagált. Rátérve az éghajlat és az energia témájára, őszintén szólva megdöbbentem, amikor a német kormány egy képviselője, mindössze pár nappal a tavaszi csúcstalálkozó előtt, Brüsszelben kijelentette, hogy a környezetvédelmi politika jobban teszi, ha távol tartja magát az ipar- és gazdaságpolitikától. Ezt a nyilatkozatot, a német környezetvédelmi minisztérium egyik államtitkára, Machnik úr tette, aki kétségtelenül ismert a német képviselőtársaim előtt. A német környezetvédelmi minisztériumnak nyilvánvalóan fogalma sincs, hogy valójában mit jelent a fenntarthatóság. Következésképpen, alig meglepő, hogy a német kormány továbbra is ellenzi a járműveket érintő CO Sajnálattal veszem tudomásul, hogy ezeken a tárgyalásokon Németország szinte teljesen megfeledkezett arról, ami aláírásra és jóváhagyásra került a tavaly tavaszi csúcstalálkozón. Néhány jelenleg alkalmazott politikája teljes mértékben eltér a tavalyi csúcstalálkozó megállapításaitól. Nem vagyok biztos például abban, hogy a megújuló energiához kapcsolódó új prioritás – amely annyira vitathatatlannak tűnik – valóban elégséges-e az energia és az éghajlat területén a fenntarthatóság biztosításához. A Mediterrán Unió szintén kérdéseket vet fel bennem. Az embernek néha az a benyomása, hogy éppúgy, mint az Oroszországgal kötött jelentős gázmegállapodások – a Déli Áramlatra és az Északi Áramlatra gondolok –, ez a Mediterrán Unió is egy további bizonyítéka annak, hogy egyszerűen lehetetlen az energiára és az energiaellátás biztonságára vonatkozó egységesített uniós politika megvalósítása. Ha a Bizottság nem tudja megoldani a problémát, akkor nem lesz képes kötelezettségeit teljesíteni."@hu¹¹ ". Signor Presidente, onorevoli colleghi, desidero iniziare riprendendo ciò che ha affermato l’onorevole Schulz. Vorrei ancora una volta evidenziare che non stiamo valutando con onestà la strategia di Lisbona se trascuriamo il fatto che, se l’Europa esce effettivamente vincitrice dalla globalizzazione, le vittorie però sono distribuite in maniera ben poco uniforme. Inoltre, la crescita dell’occupazione non ha in alcun modo risolto il problema dei lavoratori poveri; al contrario, malgrado occupazione e crescita siano aumentate, abbiamo anche acuito la povertà dovuta all’insicurezza del posto di lavoro. Noi del Parlamento europeo abbiamo chiesto esplicitamente nella nostra risoluzione che la Commissione e il Consiglio si occupassero della questione dei salari minimi a livello settoriale, e che la Commissione valutasse diversamente i risultati della strategia di Lisbona nell’ottica del problema della crescente emarginazione sociale. Tale indicatore di povertà è parte integrante della nostra risoluzione, e ritengo sia increscioso che né il Consiglio né la Commissione abbiano finora reagito a queste decisioni del Parlamento europeo. Passando alla questione del clima e dell’energia, onestamente sono rimasta sorpresa nel momento in cui un rappresentante del governo tedesco a Bruxelles ha dichiarato che, solo pochi giorni prima di questo vertice di primavera, la politica ambientale dovrebbe tenersi alla larga dalla politica industriale ed economica. Tale affermazione è stata pronunciata dal sottosegretario di Stato del ministero dell’ambiente tedesco Machnik, che senza dubbio è noto ai miei colleghi tedeschi. Il ministero tedesco dell’Ambiente non comprende cosa realmente significhi sostenibilità. Di conseguenza non stupisce affatto che il governo tedesco seguiti a opporsi ai limiti di CO per i veicoli, che non sia favorevole al mercato unico per l’energia come proposto dalla Commissione, e che stia cercando di organizzare un’alleanza contro le “nuove definizioni di scambio di emissioni”. Noto con dispiacere che, in questi negoziati, la Germania ha in parte dimenticato che cosa è stato firmato e sancito al vertice di primavera dello scorso anno. Alcune delle sue politiche attuali sono del tutto divergenti dalle conclusioni del vertice passato. Non sono certa, ad esempio, che la nuova priorità attribuita all’energia rinnovabile, che pare indiscutibile, sia veramente sufficiente a garantire la sostenibilità nell’ambito dell’energia e del clima. L’Unione per il Mediterraneo inoltre mi fa porre alcune domande. Talvolta si ha l’impressione che, proprio come i principali accordi con la Russia relativi al gas – intendo e questa Unione per il Mediterraneo sia una prova ulteriore che una politica europea uniforme sull’energia e sulla sicurezza della sua fornitura è semplicemente impossibile. Qualora il Consiglio non riuscisse ad affrontare tale problema, verrà meno ai suoi obblighi."@it¹² "Pone pirmininke, ponios ir ponai, aš norėčiau pradėti pritardama pono Schulz pasisakymui. Norėčiau dar kartą pabrėžti, kad Lisabonos strategijos analizė nebus atlikta sąžiningai, jei ignoruosime faktą, kad Europa, kuri iš tikrųjų gauna daugiausiai naudos iš globalizacijos, nesugeba tolygiai šios naudos paskirstyti. Be to, užimtumo augimas jokiu būdų neišsprendė „dirbančių vargšų“ problemos, priešingai – nepaisant didėjančio užimtumo ir ekonomikos augimo, atsidaro daugiau skurdo, susijusio su darbo nesaugumu. Mes Europos Parlamente savo rezoliucija aiškiai raginome minimalių atlyginimų sektoriuose klausimą kelti Komisijos ir Tarybos posėdžiuose, o Komisijai siūlėme Lisabonos strategijos rezultatus vertinti skirtingai – atsižvelgiant į augančią socialinę marginalizaciją. Ši „skurdo deklaracija“ yra sudėtinė mūsų rezoliucijos dalis, ir aš labai apgailestauju, kai nei Taryba, nei Komisija iki šiol nesureagavo į šiuos Europos Parlamento sprendimus. Pereinant prie klimato kaitos ir energetikos klausimo, atvirai sakant, aš buvau šokiruota, kai Vokietijos vyriausybės atstovas, vos kelios dienos prieš šį pavasario aukščiausio lygio susitikimą, Briuselyje pareiškė, kad aplinkosaugos politika turėtų būti atskirta nuo pramonės ir ekonomikos politikos. Šį pareiškimą padarė Vokietijos Aplinkos ministerijos valstybės sekretorius ponas Machnik, kurį mano kolegos iš Vokietijos, be abejo, pažįsta. Akivaizdu, kad Vokietijos Aplinkos apsaugos ministerija nesupranta, ką iš tikrųjų reiškia tvarumas. Todėl nestebina, kad Vokietijos vyriausybė ir toliau priešinasi C apribojimų transporto priemonėms įvedimui, kad ji nepritaria Komisijos pasiūlytai vieningos energetikos rinkos idėjai ir kad ji bando suburti aljansą prieš „naująją emisijų leidimų sistemą“. Apgailestaudama turiu pastebėti, kad Vokietija iš dalies pamiršo, kad buvo nutarta ir pasirašyta praeitų metų pavasario aukščiausio lygio susitikime. Kai kurios Vokietijos politinės kryptys visiškai prieštarauja praeitų metų susitarimams. Aš nesu tikra, jog, pavyzdžiui, nauji atsinaujinantiems energijos šaltiniams priskirti prioritetai (kurie atrodė tokie neginčytini) yra pakankama priemonė energetikos ir klimato kaitos sektoriaus tvarumui užtikrinti. Viduržemio jūros šalių sąjunga man taip pat kelia daug klausimų. Susidaro įspūdis, kad be šių didžiųjų dujų projektų su Rusija (turiu omeny šiaurės dujotiekį ir pietų dujotiekį) Viduržemio jūros šalių sąjunga yra dar vienas įrodymas, kad nekintama ES energetikos sektoriaus politika ir energetikos sektoriaus saugumas yra neįmanomi. Jei Taryba neišspręs šios problemos – ji neįvykdys šio savo įsipareigojimo."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi, vēlos sākt, atgriežoties pie kunga teiktā. Vēlos vēlreiz uzsvērt, ka mēs patiesi nenovērtējam Lisabonas stratēģiju, ja ignorējam to, ka, ja Eiropa patiesi ļoti daudz iegūst no globalizācijas, šie ieguvumi ir ļoti nevienlīdzīgi sadalīti. Turklāt nodarbinātības pieaugums ir bez šaubām atrisinājis maznodrošināto darba problēmu; tomēr nodarbinātības un izaugsmes palielināšanās dēļ ir pieaugusi arī nabadzība, ko radījusi nodarbinātības nestabilitāte. Eiropas Parlamentā rezolūcijā par nozaru minimālajām algām mēs skaidri aicinājām Komisiju un Padomi risināt šo jautājumu, un aicinājām Komisiju novērtēt Lisabonas stratēģijas rezultātus no cita skatu punkta, ņemot vērā pieaugošās sociālās atstumtības problēmu. Šis nabadzības rādītājs ir neatņemama mūsu rezolūcijas daļa, un uzskatu par nožēlojamu, ka ne Padome, ne Komisija līdz šim nav atbildējusi uz šiem Eiropas Parlamenta lēmumiem. Atgriežoties pie klimata pārmaiņu un enerģijas jautājuma, biju diezgan šokēta, kad Vācijas valdības pārstāvji vien dažas dienas pirms pavasara sammita Briselē paziņoja, ka vides politikai vajadzētu izvairīties no rūpniecības un ekonomikas politikas. Šo apgalvojumu izteica Vācijas vides ministrijas valsts sekretārs kurš neapšaubāmi maniem Vācijas kolēģiem ir pazīstams. Vācijas Vides ministrijai acīmredzot nav īstas izpratnes par to, ko īsti nozīmē ilgtspējība. Rezultātā ir pārsteidzoši, ka Vācijas valdība turpina oponēt CO ierobežojumiem transportlīdzekļiem, kas nenāk par labu Komisijas ierosinātajam vienotajam enerģētikas tirgum, un mēģina organizēt aliansi pret „emisijas kvotu tirdzniecības jaunajām definīcijām”. Ar nožēlu norādu, ka šajās sarunās Vācija ir daļēji aizmirsusi, kas pagājušā gada pavasara sammitā tika parakstīts un apzīmogots. Dažas no tās pašreizējām politikām pilnībā ir pretrunā ar pagājušā gada sammita rezultātiem. Neesmu droša, piemēram, ka ar jauno prioritāti, kas piešķirta atjaunīgajai enerģijai, kurā, šķiet, nav pretrunu, patiesi pietiek, lai nodrošinātu ilgtspējību enerģijas un klimata pārmaiņu jomā. Jautājumus rada arī Vidusjūras valstu savienība. Dažkārt rodas iespaids, ka līdzīgi kā tiem lielajiem darījumiem ar Krieviju par gāzi, respektīvi un šī Vidusjūras reģiona savienība ir vēl viens pierādījums tam, ka vienota ES enerģētikas un energoapgādes drošības politika vienkārši nav iespējama. Ja Padome šo problēmu nerisina, tā nebūs izpildījusi savas saistības."@lv¹³ "Herr Präsident, meine Damen und Herren! Ich möchte zunächst an die Rede des Kollegen Schulz anknüpfen und noch einmal herausstreichen, dass wir keine ehrliche Bilanz der Lissabon-Strategie ziehen, wenn wir ignorieren, dass Europa zwar der große Gewinner der Globalisierung ist, dass diese Gewinne aber sehr ungleich verteilt sind und dass der Zuwachs an Beschäftigung keineswegs dazu geführt hat, dass das Problem der erledigt ist, sondern dass wir im Gegenteil trotz mehr Beschäftigung und trotz mehr Wachstum auch mehr Armut durch prekäre Arbeitsverhältnisse haben. Wir haben als Europäisches Parlament in unserer Entschließung ausdrücklich darum gebeten, dass das Thema der sektorellen Mindestlöhne von Kommission und Rat aufgegriffen wird und dass sich die Kommission im Zusammenhang mit den Problemen der zunehmenden sozialen Marginalisierung wirklich mit anderen Bemessungen der Erfolge der Lissabon-Strategie beschäftigt. Dieser Armutsindikator ist in unserer Entschließung ausdrücklich verankert worden, und ich finde es bedauerlich, dass weder der Rat noch die Kommission bisher auf diese Beschlüsse des Europäischen Parlaments eingegangen sind. Zum Thema Klima und Energie: Für mich war es ehrlich gesagt erschütternd, dass wenige Tage vor diesem Frühjahrsgipfel ein Vertreter der deutschen Bundesregierung in Brüssel erklärt hat, die Umweltpolitik solle sich doch aus der Industrie- und der Wirtschaftspolitik besser heraushalten. So äußerte sich ein Staatssekretär des deutschen Bundesumweltministeriums, Herr Machnik, er ist den deutschen Kollegen sicher bekannt. Man hat also offensichtlich im deutschen Umweltministerium keine wirkliche Vorstellung davon, was Nachhaltigkeit eigentlich bedeutet. Es ist nicht verwunderlich, dass dann in der Konsequenz die deutsche Bundesregierung auch weiterhin gegen CO Vorschriften bei Automobilen arbeitet, dass sie den einheitlichen Markt für Energie nicht so sehen möchte, wie die Kommission ihn entworfen hat, und dass sie versucht, ein Bündnis gegen den Bereich „Neue Definitionen des Emissionshandels“ zu organisieren. Ich stelle mit Bedauern fest, dass die Deutschen sich in diesen Verhandlungen zum Teil nicht mehr an das erinnern, was sie während des Frühjahrsgipfels vor einem Jahr vereinbart und verankert haben. Das, was da zum Teil passiert, steht ausdrücklich im Widerspruch zu den Ergebnissen des Gipfels von vor einem Jahr. Ich bin mir nicht sicher, dass z. B. die neue Priorität für erneuerbare Energien, die so unstrittig scheint, tatsächlich schon reicht, um Nachhaltigkeit im Bereich Energie und Klima zu schaffen. Ich finde auch, dass die Mittelmeerunion Fragen aufwirft. Manchmal hat man den Eindruck, dass genau wie bei diesen großen Gasgeschäften mit Russland – also diese Mittelmeerunion ein weiterer Beleg dafür ist, dass in der Union überhaupt keine einheitliche Politik zu Energie und Energieversorgungssicherheit möglich ist. Und wenn sich der Rat mit dieser Problemlage nicht beschäftigt, wird er seine Ziele verfehlen."@mt¹⁵ ". Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik zou graag willen beginnen met wat de heer Schulz zei. Ik wil nogmaals benadrukken dat we de Lissabonstrategie niet op de juiste waarde schatten als we het feit negeren dat, terwijl Europa inderdaad als grote winnaar uit de globalisatie tevoorschijn komt, de winsten zeer ongelijk verdeeld zijn. Daarnaast heeft de groei van de werkgelegenheid het probleem van de werkende armen in het geheel niet opgelost; integendeel, ondanks toegenomen werkgelegenheid en meer groei kennen we ook meer armoede door baanonzekerheid. Wij in het Europees Parlement riepen in onze resolutie de Commissie en de Raad expliciet op de kwestie van het minimumloon per sector aan te pakken, en we riepen de Commissie op de resultaten van de Lissabonstrategie anders te bezien in het licht van de toenemende maatschappelijke marginalisatie. Deze armoede-indicator vormt een integraal onderdeel van onze resolutie en ik vind het te betreuren dat noch de Raad, noch de Commissie tot nu toe hebben gereageerd op deze besluiten van het Europees Parlement. Dan kom ik op het punt van klimaat en energie. Ik was eerlijk gezegd nogal geschokt toen een Duitse regeringsvertegenwoordiger in Brussel verklaarde, net een paar dagen voor deze Voorjaarstop, dat milieubeleid zich niet moest bemoeien met industrieel en economisch beleid. Deze verklaring werd gedaan door een staatsecretaris in het Duitse Ministerie van Milieu, de heer Machnik, die bij mijn Duitse collega’s ongetwijfeld wel bekend is. Het Duitse Ministerie van Milieu begrijpt duidelijk niet goed wat duurzaamheid feitelijk betekent. Het hoeft daarom nauwelijks verbazing te wekken dat de Duitse regering zich blijft verzetten tegen CO limieten voor voertuigen, dat ze geen voorstander is van de interne markt voor energie zoals voorgesteld door de Commissie en dat ze probeert een verbond te sluiten tegen de “nieuwe definities van de emissiehandel”. Ik constateer met spijt dat Duitsland bij deze onderhandelingen gedeeltelijk is vergeten wat er werd ondertekend en bezegeld op de Voorjaarstop van vorig jaar. Sommige van zijn huidige beleidslijnen zijn compleet in strijd met de uitkomsten van de Top van vorig jaar. Ik weet niet zeker bijvoorbeeld of de nieuwe voorrang die wordt gegeven aan zonne- en windenergie, waar naar het schijnt geen enkele controverse over bestaat, ook echt voldoende is om te zorgen voor duurzaamheid op het terrein van energie en klimaat. De Unie voor het Middellandse Zeegebied doet mij eveneens de wenkbrauwen fronsen. Soms krijg je de indruk dat, net als bij die grote gasdeals met Rusland, ik bedoel de North Stream- en South Stream-pijpleidingen, deze Unie voor het Middellandse Zeegebied het zoveelste bewijs is dat een uniform EU-beleid voor energie en continuïteit van de energievoorziening gewoon niet mogelijk is. Als de Raad er niet in slaagt dit probleem aan te pakken, verzaakt hij zijn verplichtingen."@nl³ "Panie przewodniczący, panie i panowie! Chciałabym zacząć od podjęcia tematu poruszonego przez pana posła Schulza. Chciałabym jeszcze raz podkreślić, że nasza ocena strategii lizbońskiej nie jest rzetelna, jeśli nie bierzemy pod uwagę faktu, że chociaż Europa rzeczywiście odnosi znaczne korzyści z globalizacji, to korzyści te są bardzo nierówno rozłożone. Ponadto wzrost zatrudnienia wcale nie rozwiązał problemu ubogich pracowników; przeciwnie, mimo zwiększonego zatrudnienia i wzrostu gospodarczego zwiększyliśmy także ubóstwo spowodowane niepewnością zatrudnienia. W Parlamencie Europejskim wyraźnie wezwaliśmy w naszej rezolucji do tego, by sprawą sektorowych płac minimalnych zajęła się Komisja i Rada, oraz aby Komisja inaczej oceniła wyniki strategii lizbońskiej w świetle problemu rosnącej marginalizacji społecznej. Ten wskaźnik ubóstwa jest integralną częścią naszej rezolucji i ubolewam nad tym, że ani Rada, ani Komisja jak dotąd nie odpowiedziały na te decyzje Parlamentu Europejskiego. Przechodząc do sprawy klimatu i energii, to mówiąc szczerze byłam zszokowana, kiedy przedstawiciel rządu niemieckiego oświadczył w Brukseli, na kilka dni przed rozpoczęciem wiosennego szczytu, że polityka z zakresu ochrony środowiska naturalnego powinna trzymać się z dala od polityki przemysłowej i gospodarczej. Autorem tej wypowiedzi jest sekretarz stanu w niemieckim Ministerstwie Ochrony Środowiska, pan Machnik, bez wątpienia znany moim niemieckim kolegom. Jest oczywiste, że niemieckie Ministerstwo Ochrony Środowiska nie rozumie, czym jest zrównoważony rozwój. Nie dziwi więc fakt, że rząd niemiecki jest wciąż przeciwny ograniczeniom emisji CO przez pojazdy silnikowe, że nie jest za jednolitym rynkiem energii zaproponowanym przez Komisję i że próbuje zawiązać koalicję przeciw „nowym definicjom handlu uprawnieniami do emisji”. Z żalem zauważam, że podczas tych negocjacji Niemcy częściowo zapomniały, co podpisano i przypieczętowano na zeszłorocznym wiosennym szczycie. Obecnie niektóre działania Niemiec stoją w całkowitej sprzeczności z ustaleniami zeszłorocznego szczytu. Na przykład nie jestem pewna, czy nowy priorytet nadany energii odnawialnej, która nie wywołuje żadnych kontrowersji, wystarczy, aby zapewnić zrównoważony rozwój w dziedzinie energii i klimatu. Nasuwają mi się również pytania dotyczące Unii Śródziemnomorskiej. Czasami można odnieść wrażenie, tak jak w przypadku porozumień z Rosją w sprawie dostaw gazu – mam na myśli gazociągi North Stream i South Stream – że Unia Śródziemnomorska to kolejny dowód na to, że jednolita polityka UE w sprawach energii i bezpieczeństwa dostaw energii jest po prostu niemożliwa. Jeżeli Rada nie rozwiąże tego problemu, to nie wywiąże się ze swoich zobowiązań."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, gostaria de começar por pegar nas palavras do senhor deputado Schulz. Desejo sublinhar uma vez mais que não estamos a proceder a uma avaliação honesta da Estratégia de Lisboa se ignorarmos o facto de que, muito embora a Europa seja, na verdade, um dos que mais ganham com a globalização, os proventos dessa globalização estão a ser distribuídos de forma muito desigual. Além disso, o crescimento do emprego não resolveu de modo nenhum o problema dos trabalhadores pobres; pelo contrário, apesar do acréscimo do emprego e do acréscimo do crescimento, também temos um acréscimo da pobreza provocado pela insegurança do emprego. Nós, no Parlamento Europeu, solicitámos explicitamente na nossa resolução que a Comissão e o Conselho tratassem da questão dos salários mínimos sectoriais e que, perante o problema da crescente marginalização social, a Comissão avaliasse de forma diferente os resultados da Estratégia de Lisboa. Este indicador de pobreza faz parte integrante da nossa resolução, e considero lamentável que nem o Conselho nem a Comissão tenham respondido até agora a estas decisões do Parlamento Europeu. Passando ao tema do clima e da energia, fiquei francamente chocada quando um representante do Governo alemão declarou em Bruxelas, alguns dias apenas antes desta Cimeira da Primavera, que a política ambiental deverá seguir um rumo à parte da política industrial e da política económica. Esta afirmação foi feita por um Secretário de Estado do Ministério do Ambiente da Alemanha, o Sr. Machnik, que os meus colegas alemães conhecem, sem dúvida. É óbvio que o Ministério do Ambiente da Alemanha não compreende verdadeiramente o real significado da palavra sustentabilidade. Por consequência, não é de admirar que o Governo alemão continue a opor-se ao estabelecimento de limites de emissões de CO para os veículos, que não seja a favor do mercado único para a energia proposto pela Comissão e que esteja a tentar organizar uma aliança contra as "novas definições do comércio de emissões de gases com efeito de estufa". Registo com pesar que, nestas negociações, a Alemanha se esqueceu, em parte, do que ficou assinado e selado na cimeira da Primavera do ano passado. Algumas das suas políticas actuais estão em total contradição com os resultados da cimeira do ano passado. Não tenho a certeza, por exemplo, de que a nova prioridade associada às energias renováveis – que parece não ser minimamente polémica – seja de facto suficiente para assegurar a sustentabilidade no domínio da energia e do clima. A União para o Mediterrâneo também me suscita algumas questões. Fica-se por vezes com a impressão de que, à semelhança daqueles importantes acordos com a Rússia relativos ao gás – estou a referir-me aos gasodutos "North Stream" e "South Stream" –, esta União para o Mediterrâneo é mais uma prova de que, pura e simplesmente, não é possível haver uma política uniforme da UE em matéria de energia e de segurança do aprovisionamento energético. Se o Conselho não conseguir resolver este problema, ficará aquém do cumprimento das suas obrigações."@pt¹⁷ "Herr Präsident, meine Damen und Herren! Ich möchte zunächst an die Rede des Kollegen Schulz anknüpfen und noch einmal herausstreichen, dass wir keine ehrliche Bilanz der Lissabon-Strategie ziehen, wenn wir ignorieren, dass Europa zwar der große Gewinner der Globalisierung ist, dass diese Gewinne aber sehr ungleich verteilt sind und dass der Zuwachs an Beschäftigung keineswegs dazu geführt hat, dass das Problem der erledigt ist, sondern dass wir im Gegenteil trotz mehr Beschäftigung und trotz mehr Wachstum auch mehr Armut durch prekäre Arbeitsverhältnisse haben. Wir haben als Europäisches Parlament in unserer Entschließung ausdrücklich darum gebeten, dass das Thema der sektorellen Mindestlöhne von Kommission und Rat aufgegriffen wird und dass sich die Kommission im Zusammenhang mit den Problemen der zunehmenden sozialen Marginalisierung wirklich mit anderen Bemessungen der Erfolge der Lissabon-Strategie beschäftigt. Dieser Armutsindikator ist in unserer Entschließung ausdrücklich verankert worden, und ich finde es bedauerlich, dass weder der Rat noch die Kommission bisher auf diese Beschlüsse des Europäischen Parlaments eingegangen sind. Zum Thema Klima und Energie: Für mich war es ehrlich gesagt erschütternd, dass wenige Tage vor diesem Frühjahrsgipfel ein Vertreter der deutschen Bundesregierung in Brüssel erklärt hat, die Umweltpolitik solle sich doch aus der Industrie- und der Wirtschaftspolitik besser heraushalten. So äußerte sich ein Staatssekretär des deutschen Bundesumweltministeriums, Herr Machnik, er ist den deutschen Kollegen sicher bekannt. Man hat also offensichtlich im deutschen Umweltministerium keine wirkliche Vorstellung davon, was Nachhaltigkeit eigentlich bedeutet. Es ist nicht verwunderlich, dass dann in der Konsequenz die deutsche Bundesregierung auch weiterhin gegen CO Vorschriften bei Automobilen arbeitet, dass sie den einheitlichen Markt für Energie nicht so sehen möchte, wie die Kommission ihn entworfen hat, und dass sie versucht, ein Bündnis gegen den Bereich „Neue Definitionen des Emissionshandels“ zu organisieren. Ich stelle mit Bedauern fest, dass die Deutschen sich in diesen Verhandlungen zum Teil nicht mehr an das erinnern, was sie während des Frühjahrsgipfels vor einem Jahr vereinbart und verankert haben. Das, was da zum Teil passiert, steht ausdrücklich im Widerspruch zu den Ergebnissen des Gipfels von vor einem Jahr. Ich bin mir nicht sicher, dass z. B. die neue Priorität für erneuerbare Energien, die so unstrittig scheint, tatsächlich schon reicht, um Nachhaltigkeit im Bereich Energie und Klima zu schaffen. Ich finde auch, dass die Mittelmeerunion Fragen aufwirft. Manchmal hat man den Eindruck, dass genau wie bei diesen großen Gasgeschäften mit Russland – also diese Mittelmeerunion ein weiterer Beleg dafür ist, dass in der Union überhaupt keine einheitliche Politik zu Energie und Energieversorgungssicherheit möglich ist. Und wenn sich der Rat mit dieser Problemlage nicht beschäftigt, wird er seine Ziele verfehlen."@ro¹⁸ "Vážený pán predseda, dámy a páni, na úvod by som sa chcela vrátiť k tomu, čo povedal pán Schulz. Dovoľte mi znovu zdôrazniť, že nie je možné pravdivo vyhodnotiť lisabonskú stratégiu, ak nezohľadníme skutočnosť, že hoci Európa z procesu globalizácie veľmi veľa získala, tento zisk je rozdelený veľmi nerovnomerne. Okrem toho, nárast zamestnanosti v žiadnom prípade nevyriešil problém pracujúcich chudobných ľudí, naopak, napriek rastúcej zamestnanosti a zvýšenému rastu, vzrástla aj chudoba spôsobená neistotou zamestnania. My, poslanci Európskeho parlamentu, sme vo svojom uznesení výslovne žiadali, aby Komisia a Rada riešili otázku odvetvových minimálnych miezd, a aby Komisia hodnotila výsledky lisabonskej stratégie iným spôsobom, z hľadiska problému rastúcej sociálnej marginalizácie. Tento ukazovateľ chudoby tvorí neoddeliteľnú súčasť nášho uznesenia, považujem za poľutovaniahodné, že Rada ani Komisia zatiaľ nezareagovali na tieto rozhodnutia Európskeho parlamentu. Pokiaľ ide o tému podnebia a energie, úprimne, bola som šokovaná, keď zástupca nemeckej vlády v Bruseli len pár dní pred konaním tohtoročného jarného samitu vyhlásil, že environmentálna politika by nemala zasahovať do priemyselnej a hospodárskej politiky. Toto vyhlásenie urobil štátny tajomník nemeckého ministerstva životného prostredia, pán Machnik, ktorého moji nemeckí kolegovia nepochybne poznajú. Nemecké ministerstvo životného prostredia zjavne vôbec nerozumie tomu, čo v skutočnosti znamená pojem „udržateľnosť“. Preto nie je prekvapujúce, že nemecká vláda je aj naďalej proti obmedzeniam emisií oxidu uhličitého pre vozidlá, že nepodporuje jednotný trh s energiou v podobe, v akej ho navrhuje Komisia, a že sa snaží vytvoriť spojenectvo proti „novému vymedzeniu obchodovania s emisiami“. S poľutovaním musím konštatovať, že pokiaľ ide o tieto rokovania, Nemecko čiastočne pozabudlo na to, aká dohoda bola uzavretá na minuloročnom jarnom samite. Niektoré súčasné nemecké politiky sú úplne v rozpore s výsledkami minuloročného samitu. Nie som si napríklad istá, či nová priorita, ktorá sa pripisuje obnoviteľnej energii, a ktorá sa javí byť úplne nerozporuplnou, skutočne stačí na zabezpečenie udržateľnosti v oblasti energie a podnebia. Podľa môjho názoru sa s mnohými otázkami spája aj problematika Stredomorskej únie. Niekedy má človek dojem, že rovnako ako v prípade veľkých dohôd v oblasti zemného plynu s Ruskom (mám na mysli North Stream a South Stream), predstavuje Stredomorská únia ďalší dôkaz toho, že jednoducho nie je možné dosiahnuť jednotnú politiku EÚ v oblasti energie7 a bezpečnosti energetických dodávok. Ak sa Rade nepodarí tento problém riešiť, nedokáže splniť svoje záväzky."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, gospe in gospodje, za začetek se bom sklicevala na Schulzove besede. Še enkrat poudarjam, da lizbonske strategije ne ocenjujemo pošteno, če ne upoštevamo dejstva, da so koristi globalizacije, čeprav so v Evropi velike, zelo neenakomerno razporejene. Poleg tega rast odstotka zaposlenih nikakor ni rešila problema zaposlenih revnih, ravno nasprotno, kljub večji zaposlenosti in rasti se veča tudi revščina zaradi negotovosti zaposlitve. V Evropskem parlamentu smo v resoluciji neposredno pozvali Komisijo in Svet, da obravnavata vprašanje sektorskih minimalnih plač in da Komisija drugače oceni rezultate lizbonske strategije ob upoštevanju rastoče družbene marginalizacije. Ta pokazatelj revščine je sestavni del naše resolucije, zato obžalujem, da niti Svet niti Komisija nista do zdaj odgovorila na te odločitve Evropskega parlamenta. V zvezi z vprašanjem podnebja in energije sem bila resnično šokirana, ko je nemški predstavnik vlade v Bruslju le nekaj dni pred tem spomladanskim vrhom izjavil, da se mora okoljska politika oddaljiti od industrijske in gospodarske politike. To je izjavil državni sekretar na nemškem ministrstvu za okolje, gospod Machnik, ki ga moji nemški kolegi gotovo poznajo. Nemško ministrstvo za okolje očitno sploh ne razume, kaj trajnost dejansko pomeni. Tako ni presenetljivo, da nemška vlada še vedno nasprotuje omejitvam CO za vozila, da ne podpira predloga Komisije o enotnem energetskem trgu in da namerava organizirati zavezništvo proti „novim definicijam trgovanja z emisijami“. Na žalost ugotavljam, da je na teh pogajanjih Nemčija delno pozabila, kaj je bilo podpisano in zapečateno na lanskem spomladanskem vrhu. Nekatere od njenih sedanjih politik so popolnoma v nasprotju z rezultati lanskega vrha. Nisem prepričana, da na primer nova prednost, ki se pripisuje obnovljivi energiji in ki se zdi tako nekontroverzna, resnično zadostuje za zagotavljanje trajnosti na področju energetike in podnebja. Sredozemska unija mi tudi vzbuja dvome. Včasih nastane vtis, da prav tako kot veliki plinski posli z Rusijo – govorim o severno- in južnoevropskem plinovodu – tudi Sredozemska unija dokazuje to, da enotna politika Evropske unije o energetiki in varnosti oskrbe z energijo enostavno ni mogoča. Če Svet tega problema ne bo rešil, mu bo spodletelo pri njegovih obveznostih."@sl²⁰ "Herr talman, mina damer och herrar! Jag vill börja med att ta upp det som Martin Schulz sa. Jag vill än en gång betona att vi inte gör en ärlig bedömning av Lissabonstrategin om vi bortser från det faktum att EU visserligen är en stor vinnare på globaliseringen, men vinsterna är mycket ojämnt fördelade. Vidare har sysselsättningstillväxten på intet sätt löst de fattiga arbetstagarnas problem. Tvärtom har vi trots ökad sysselsättning och tillväxt även fått ökad fattigdom på grund av otryggheten på arbetsmarknaden. I vår resolution krävde vi i Europaparlamentet uttryckligen att kommissionen och rådet skulle ta upp frågan om minimilöner inom vissa sektorer. Vi krävde också att kommissionen skulle göra en annorlunda bedömning av resultaten av Lissabonstrategin mot bakgrund av problemet med det växande sociala utanförskapet. Denna fattigdomsindikator är en viktig del i vår resolution och jag tycker att det är beklagligt att varken rådet eller kommissionen hittills har vidtagit några åtgärder till följd av Europaparlamentets beslut. För att nu gå in på klimat- och energifrågorna blev jag uppriktigt sagt bestört när en tysk regeringsrepresentant i Bryssel bara några dagar före vårtoppmötet förklarade att miljöpolitiken borde vara åtskild från industripolitiken och den ekonomiska politiken. Detta uttalande gjordes av en statssekreterare vid det tyska miljöministeriet, Matthias Machnik, som mina tyska kolleger säkert känner till. Det tyska miljöministeriet förstår uppenbarligen inte riktigt vad hållbarhet faktiskt betyder. Det är därför knappast förvånande att den tyska regeringen fortsätter att motsätta sig koldioxidbegränsningar för fordon, att den inte stöder kommissionens förslag om en inre marknad för energi och att den försöker att organisera en pakt mot de nya definitionerna av handel med utsläppsrätter. Jag måste tyvärr konstatera att Tyskland i förhandlingarna delvis har glömt vad som undertecknades vid förra årets vårtoppmöte. En del av landets nuvarande politik går stick i stäv mot resultatet av förra årets toppmöte. Jag är till exempel inte säker på att den förnybara energins nya prioriterade ställning – som tycks vara så okontroversiell – verkligen räcker för att garantera hållbarheten på energi- och klimatområdet. Jag tycker också att unionen för Medelhavsområdet ger upphov till frågetecken. Ibland får man intrycket av att unionen för Medelhavsområdet, i likhet med de stora gasaffärerna med Ryssland – jag syftar på North Stream och South Stream – är ytterligare ett bevis för att det helt enkelt inte går att utforma en enhetlig EU-politik för energi och trygg energiförsörjning. Om rådet inte lyckas ta itu med problemet lever det inte upp till sina skyldigheter."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"(Aplaus)"⁵ "(Aplausi)"¹³ "(Aplausos)"^21,17 "(Applaudissements)"⁸ "(Applaus)"³ "(Applause)"⁴ "(Applausi)"¹² "(Applåder)"²² "(Beifall)"^18,15,9 "(Bifald)"² "(Oklaski)"¹⁶ "(Plojimai)"¹⁴ "(Ploskanje.)"²⁰ "(Suosionosoituksia)"⁷ "(Taps)"¹¹ "(potlesk)"^1,19 "(Χειροκροτήματα)"¹⁰ "2"^{18,5,20,15,16,3,2,10,13,4,21,17,9,12,8} "2-célértékeket, hogy nem támogatja az energiára vonatkozó egységes piacra tett bizottsági javaslatot, valamint, hogy a „kibocsátáskereskedelem új meghatározásai” elleni szövetség megszervezésére tesz kísérletet."¹¹ "M. Machnik"¹³ "North Stream"^13,12,8 "Northstream, Southstream"^18,15,9 "Rebecca Harms"⁵ "Rebecca Harms,"^18,15,9 "South Stream"^13,12,8 "fraktsiooni Verts/ALE nimel."⁵ "im Namen der Verts/ALE-Fraktion"^18,15,9 "working poor"^18,15,9