Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-02-20-Speech-3-259"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2008-02-20"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Monitorizarea aplicării dreptului comunitar (2005) (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"it"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20080220.13.3-259"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2008-02-20-Speech-3-260⁶
lpv:speaker	lp:Monica Frassoni⁶
lpv:spoken text	". − Signor Presidente, onorevoli colleghi, vorrei ringraziare i colleghi, il Commissario e la Presidenza per avere partecipato a questa discussione che, come ha detto il Commissario Verheugen, non finisce qui. Rapidamente alcuni punti. Vorrei fare un commento sulla questione della definizione delle priorità, di cui ha parlato il Commissario Verheugen. Io credo che questo può effettivamente essere un esercizio rischioso, peraltro non è ancora stato veramente fatto fino ad ora. Io sono sempre stata abbastanza scettica sulla possibilità di definire davvero delle priorità. In ogni caso, se pensate davvero di proseguire su questa strada, prendete il rischio di essere trasparenti e magari discutere di queste priorità. Perché altrimenti il sospetto potrebbe installarsi che si scelgono delle priorità perché si vogliono togliere di mezzo delle infrazioni scomode. Credo che questo non sarebbe positivo. La seconda considerazione è che nonostante la Commissione in quanto tale neghi di avere bisogno di maggiori risorse, in particolare di maggiori risorse umane, per occuparsi di infrazioni, la realtà è che in quasi tutti gli incontri che io ho avuto con i suoi colleghi Commissari, tutti mi hanno detto che non hanno abbastanza risorse, abbastanza persone, che si occupano concretamente di questo tema. Nel dibattito è emersa la questione del numero di infrazioni nei nuovi paesi e probabilmente è vero quello che ha detto sia il Commissario che la Presidenza. Però dobbiamo anche sapere che per esempio in materia ambientale ci sono solamente due o forse tre funzionari che si occupano di tutti e dieci i paesi membri nuovi e quindi evidentemente c’è sicuramente un problema di risorse umane. Da ultimo la questione del ruolo del Parlamento. Noi stiamo discutendo internamente di vari modi per rendere più efficace il nostro ruolo di colegislatori dando seguito all’applicazione delle direttive che approviamo. Ma io penso che ci siano due cose che noi dobbiamo assolutamente fare: la prima è rafforzare in modo deciso per una decisione politica il ruolo della commissione per le petizioni che, come ha detto la signora Wallis, è la nostra finestra sul mondo; in secondo luogo, dobbiamo organizzare in modo sistematico delle sessioni di applicazione, che però abbisognano di un’aperta cooperazione da parte della Commissione. Perché se noi organizziamo delle sessioni dove si discute dell’applicazione delle direttive e poi il funzionario della Commissione che viene rimane zitto o ci dice delle cose poco interessanti – o perché non le può dire le cose che veramente ci interessa sentire – allora tutto l’esercizio diventa superfluo. In ogni caso, grazie e sicuramente ci risentiremo su questa questione."@it¹²
lpv:spokenAs	member; JURI (2007-01-31--2009-07-13)²³ member; Conference of Presidents (2006-12-13--2009-07-13)²³ member; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2007-05-23--2009-07-13)²³ substitute; Delegation to the Euro-Mediterranean Parliamentary Assembly (2004-09-15--2009-07-13)²³ substitute; AFCO (2007-01-31--2009-07-13)²³ substitute; Delegation for relations with Iran (2007-03-14--2009-07-13)²³ member; Delegation for relations with Mercosur (2007-03-14--2009-07-13)²³ co-chair; G/EFA (2007-07-20--2009-07-13)²³ substitute; ENVI (2007-01-31--2009-07-13)²³ unknown; Federazione dei Verdi (2004-07-20--2009-07-13)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, dámy a pánové, ráda bych poděkovala kolegům poslancům, komisaři a předsednictví za účast v této diskusi, která tím však, jak řekl komisař Verheugen, nekončí. V rychlosti jen pár bodů. Chci se vyjádřit k otázce definování priorit, o níž hovořil komisař Verheugen. Myslím, že by to mohlo představovat jisté riziko, dosud se to však nikdy pořádně nedělalo. Vždycky jsem se dívala spíše skepticky na možnost opravdu definovat priority. Mimochodem, pokud se skutečně chcete vydat touto cestou, proč nepodstoupíte riziko transparentnosti a proč třeba nevedete o těchto prioritách diskusi? Jinak by mohlo vyvstat podezření, že určité priority byly zvoleny jen proto, že se chcete zbavit nepříjemných případů porušení práva. To by myslím nebylo vůbec dobré. Moje druhá připomínka se týká toho, že i když Komise popírá, že by potřebovala další, především lidské zdroje pro zpracování případů porušení práva, ve skutečnosti se prakticky na všech svých setkáních s vašimi kolegy z Komise dozvídám, že nemají dostatek zdrojů a dostatek lidí, aby se těmito případy mohli zabývat. V rozpravě se probírala otázka počtu případů porušení práva v nových členských státech a to, co řekl komisař a úřadující předseda, je nejspíše pravda. Měli bychom si však také uvědomit, že například pro otázky životního prostředí jsou vyčleněni pouze dva, možná tři úředníci, kteří mají na starost všech deset nových členských států, takže v tomto případě jednoznačně čelíme nedostatku lidských zdrojů. Závěrem ještě otázka úlohy Parlamentu. Vedeme interní diskusi o různých cestách, jak zefektivnit naši úlohu spolutvůrce právních předpisů tím, že budeme sledovat provádění námi schválených směrnic. Domnívám se, že musíme bezpodmínečně učinit dvě věci. Zaprvé nutně musíme politickým rozhodnutím posílit úlohu Petičního výboru, který je slovy paní Wallisové naším oknem do světa. Zadruhé bychom měli důsledně pořádat zasedání o provádění právních předpisů, což ovšem vyžaduje otevřenou spolupráci Komise. Pokud totiž pořádáme zasedání o provádění směrnic, na nichž přítomný zástupce Komise ani nepromluví nebo uvádí jen nepříliš zajímavé informace (možná proto, že nemůže říci to, co přitom opravdu chceme vědět), pak celá tato práce postrádá smysl. Každopádně vám děkuji a určitě se k tomuto tématu ještě vrátíme."@cs¹ "Hr. formand, mine damer og herrer! Jeg vil gerne takke parlamentsmedlemmerne, kommissæren og formandskabet for deres deltagelse i denne forhandling, der, som kommissær Verheugen sagde, ikke slutter her. Jeg vil kort komme ind på nogle få punkter. Jeg vil gerne kommentere spørgsmålet om prioriteringernes fastlæggelse, som kommissær Verheugen talte om. Jeg tror, at dette kunne være et risikabelt foretagende. Reelt er det dog ikke sket endnu. Jeg har altid være ret skeptisk med hensyn til muligheden for at fastlægge egentlige prioriteringer. Hvis De rent faktisk agter at gå denne vej, risikerer De under alle omstændigheder at skulle være gennemsigtige og måske at skulle drøfte disse prioriteringer. Ellers kunne man nemlig få en mistanke om, at man vælger nogle prioriteringer for at blive fri for besværlige overtrædelsesprocedurer. Det ville efter min mening ikke være nogen god idé. Min anden kommentar er, at selv om Kommissionen siger, at den ikke har brug for flere ressourcer og navnlig flere menneskelige ressourcer, der kan tage sig af overtrædelserne, fik jeg faktisk under næsten alle de møder, jeg havde med Deres kolleger i Kommissionen, at vide af alle, at de ikke har ressourcer og personer nok til at tage sig af dette spørgsmål. Under forhandlingen rejste man spørgsmålet om antallet af overtrædelser i de nye lande, og det, som både kommissæren og formandskabet sagde, er formentlig sandt. Det skal dog understreges, at der f.eks. på miljøområdet kun er to eller måske tre tjenestemænd, der tager sig af alle de 10 nye medlemsstater, og derfor er der ingen tvivl om, at der mangler menneskelige ressourcer. Til sidst vil jeg komme ind på spørgsmålet om Parlamentets rolle. Vi drøfter internt de forskellige måder at gøre vores rolle som medlovgiver mere effektiv på, idet vi følger op på gennemførelsen af de direktiver, som vi vedtager. Jeg mener dog, at der er to ting, som vi absolut bør gøre. For det første skal vi ved hjælp af en politisk beslutning kraftigt styrke Udvalget for Andragenders rolle, der - sådan som fru Wallis sagde - er vores vindue mod verden. For det andet skal vi systematisk afholde gennemførelsesmøder, hvilket dog kræver et åbent samarbejde med Kommissionen. Hvis vi afholder møder, hvor vi drøfter direktivernes gennemførelse, og den kommissær, der deltager i mødet, så ikke siger noget eller siger noget, der ikke er særligt interessant - måske fordi han ikke kan sige det, vi faktisk gerne vil vide - bliver hele vores indsats nemlig overflødig. Under alle omstændigheder skal De have tak. Vi kommer helt sikkert til at drøfte dette spørgsmål igen."@da² ". − Herr Präsident, meine sehr verehrten Damen und Herren! Ich möchte mich bei den Kolleginnen und Kollegen, dem Kommissar und der Ratspräsidentschaft für die Beteiligung an dieser Debatte, die, wie Kommissar Verheugen betonte, damit nicht beendet ist, bedanken. Einige Punkte im Schnelldurchlauf. Ich möchte etwas zum Problem der Prioritätensetzung sagen, das von Kommissar Verheugen angesprochen wurde. Ich denke, das kann wirklich ein gewagtes Verfahren sein, das allerdings bis heute noch nicht wirklich praktiziert worden ist. Ich war immer ziemlich skeptisch, was die Möglichkeit einer realen Prioritätensetzung anbelangt. Wenn sie diesen Weg wirklich weiter beschreiten wollen, gehen Sie auf jeden Fall das Risiko ein, Transparenz walten lassen und sogar über diese Prioritäten diskutieren zu müssen. Denn andernfalls könnte der Verdacht aufkommen, dass Prioritäten festgesetzt werden, um unbequeme Vertragsverletzungen loszuwerden. Das wäre meines Erachtens nicht gut. Die zweite Betrachtung bezieht sich darauf, dass die Kommission als solche zwar bestreitet, mehr Ressourcen, insbesondere mehr Personal für die Behandlung von Vertragsverletzungen zu benötigen, Ihre Kolleginnen und Kollegen Kommissionsmitglieder mir jedoch bei fast allen Begegnungen, die ich mit ihnen hatte, sagten, sie hätten nicht genügend Ressourcen, nicht genügend Personal, das sich konkret mit diesem Thema befasse. In der Aussprache kam die Frage nach der Anzahl der Vertragsverletzungen in den neuen Mitgliedstaaten auf, und vermutlich stimmt es, was sowohl der Kommissar als auch der Vertreter der Ratspräsidentschaft dazu sagten. Doch wir müssen auch wissen, dass es beispielsweise in Sachen Umwelt nur zwei oder drei Beamte gibt, die für alle zehn neuen Mitgliedstaaten zuständig sind, weshalb es offensichtlich sehr wohl ein Problem mit den Humanressourcen gibt. Abschließend noch zur Rolle des Parlaments. Wir diskutieren intern über verschiedene Verfahren, mit denen wir unserer Rolle als Mitgesetzgeber mehr Wirksamkeit verleihen können, indem wir die Anwendung der Richtlinien, die wir verabschieden, überwachen. Meiner Meinung nach gibt es zwei Dinge, die wir unbedingt tun müssen: Erstens muss die Rolle des Petitionsausschusses durch einen politischen Beschluss entschieden verstärkt werden, denn er ist, wie Frau Wallis sagte, unser Fenster zur Öffentlichkeit; zweitens müssen wir systematisch Sitzungen über die Anwendung des Gemeinschaftsrechts abhalten, bei denen jedoch die tatkräftige Mitwirkung der Kommission gefordert ist. Denn wenn wir Sitzungen zur Erörterung der Anwendung der Richtlinien durchführen und sich der Beamte der Kommission, der daran teilnimmt, in Schweigen hüllt oder belanglose Dinge von sich gibt – vielleicht weil er das, was wir wirklich hören wollen, nicht sagen kann –, dann ist die ganze Übung müßig. Auf jeden Fall danke ich Ihnen, und sicherlich werden wir diese Frage erneut erörtern."@de⁹ ". Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, θέλω να ευχαριστήσω τους συναδέλφους μου βουλευτές, τον. Επίτροπο και την Προεδρία για τη συμμετοχή τους σε αυτήν τη συζήτηση η οποία, όπως ανέφερε ο Επίτροπος Verheugen, δεν σταματά εδώ. Επιτρέψτε μου απλώς ορισμένες σύντομες επισημάνσεις. Θέλω να σχολιάσω το θέμα του καθορισμού των προτεραιοτήτων, για το οποίο μίλησε ο Επίτροπος Verheugen. Φρονώ ότι το συγκεκριμένο εγχείρημα ενδέχεται στην πραγματικότητα να παρουσιάζει κινδύνους. Εντούτοις, δεν έχει γίνει ποτέ μέχρι σήμερα. Αντιμετώπιζα πάντα με σκεπτικισμό το ενδεχόμενο πραγματικού καθορισμού προτεραιοτήτων. Εν πάση περιπτώσει, αν επιμένετε να ακολουθήσετε αυτήν την οδό, αναλάβετε τον κίνδυνο της διαφάνειας και –γιατί όχι;– μπορείτε ακόμη και να συζητήσετε αυτές τις προτεραιότητες. Διαφορετικά, θα μπορούσε να δημιουργηθεί η υποψία ότι οι προτεραιότητες επιλέχθηκαν επειδή θέλετε να απαλλαγείτε από τις άβολες διαδικασίες επί παραβάσει. Δεν νομίζω ότι κάτι τέτοιο θα ήταν πρόσφορο. Το δεύτερο σχόλιό μου είναι ότι, παρά το γεγονός ότι η Επιτροπή διαψεύδει ότι χρειάζεται περισσότερους πόρους, κυρίως ανθρώπινους πόρους, για τον χειρισμό των παραβάσεων, η πραγματικότητα είναι ότι, σε όλες σχεδόν τις συναντήσεις που είχα με τους συναδέλφους σας Επιτρόπους, όλοι μου έλεγαν ότι δεν διαθέτουν επαρκείς πόρους, αρκετό προσωπικό, για τον χειρισμό αυτού του θέματος. Κατά τη διάρκεια της συζήτησης εθίγη το θέμα του αριθμού των παραβιάσεων στα νέα κράτη μέλη, και πιθανώς ισχύουν τα όσα ανέφεραν ο Επίτροπος και η Προεδρία. Εντούτοις, οφείλουμε επίσης να λάβουμε υπόψη ότι, για παράδειγμα, για τα περιβαλλοντικά θέματα, υπάρχουν μόνο δύο ή ίσως τρεις αξιωματούχοι που ασχολούνται με το σύνολο των δέκα νέων κρατών μελών, οπότε είναι προφανές ότι υπάρχει σίγουρα πρόβλημα ανθρωπίνων πόρων. Τέλος, το θέμα του ρόλου του Κοινοβουλίου. Συζητούμε σε εσωτερικό επίπεδο διάφορους τρόπους με τους οποίους μπορούμε να αυξήσουμε την αποτελεσματικότητα του ρόλου μας ως συννομοθετών, μέσω της παρακολούθησης της εφαρμογής των οδηγιών τις οποίες εγκρίνουμε. Φρονώ ότι υπάρχουν δύο πράγματα τα οποία πρέπει οπωσδήποτε να κάνουμε: το πρώτο είναι να ενισχύσουμε αποφασιστικά, μέσω πολιτικής απόφασης, τον ρόλο της Επιτροπής Αναφορών, η οποία, όπως επεσήμανε η κ. Wallis, είναι το παράθυρό μας προς τον κόσμο· το δεύτερο είναι ότι πρέπει να διοργανώνουμε συστηματικά συνεδριάσεις περί εφαρμογής, οι οποίες ωστόσο απαιτούν την ανοικτή συνεργασία της Επιτροπής. Διότι, αν διοργανώνουμε συνεδριάσεις για τη συζήτηση της εφαρμογής των οδηγιών και ο παριστάμενος υπεύθυνος της Επιτροπής σιωπά ή μας λέει πράγματα που παρουσιάζουν ελάχιστο ενδιαφέρον –ίσως επειδή δεν θα μπορεί να μας πει αυτά που πραγματικά θέλουμε να μάθουμε– τότε το όλο εγχείρημα δεν πρόκειται να τελεσφορήσει. Εν πάση περιπτώσει, σας ευχαριστώ και είμαι βέβαιη ότι θα έχουμε τη δυνατότητα να ξανασυζητήσουμε το θέμα."@el¹⁰ "Mr President, ladies and gentlemen, I would like to thank my fellow Members, the Commissioner and the Presidency for their participation in this discussion which, as Commissioner Verheugen said, does not end here. Just a few points quickly. I would like to comment on the issue of defining priorities, which Commissioner Verheugen spoke about. I believe this could actually be a risky exercise. However, it has never really been done until now. I have always been rather sceptical about the possibility of really defining priorities. Anyway, if you really want to go along this route, take the risk of being transparent, and why not even debate these priorities? Otherwise the suspicion could take root that the priorities have been chosen because you want to get rid of the inconvenient infringements. I do not think this would be a good thing. The second comment is that despite the fact that the Commission denies that it needs more resources, particularly human resources, to deal with infringements, the reality is that in almost all the meetings I have had with your fellow Commissioners, everyone has told me that they do not have sufficient resources, sufficient people, to deal with this matter. In the debate the question came up of the number of infringements in the new Member States, and what the Commissioner and the Presidency said is probably true. However, we should also know that, for example, on environmental matters, there are only two or perhaps three officials dealing with all ten of the new Member States, so obviously there is certainly a human resources problem. Lastly, the issue of Parliament’s role. We are discussing internally various ways of making our role as co-legislators more effective, by following up the application of the directives we approve. I believe there are two things we absolutely must do: the first is decisively, through a political decision, to strengthen the role of the Committee on Petitions, which as Mrs Wallis said, is our window on the world; the second is that we should systematically organise application sessions, which do, however, require the open cooperation of the Commission. Because if we organise sessions where we discuss the application of directives and the Commission official who attends remains silent or tells us things that are of little interest – perhaps because he cannot say what we really want to know – then the whole exercise becomes pointless. Anyway, thank you and we will undoubtedly speak about this again."@en⁴ "Señor Presidente, señoras y señores, desearía darles las gracias a sus Señorías, al Comisario y a la Presidencia por su participación en este debate, que, como bien ha dicho el Comisario Verheugen, no acaba aquí. Sólo comentar brevemente un par de cuestiones. Me gustaría comentar la cuestión de la definición de prioridades abordada por el Comisario Verheugen. En mi opinión, podría constituir una práctica peligrosa, aunque, en realidad, es algo que nunca se ha hecho hasta ahora. Siempre he tenido serias dudas acerca de si realmente es posible definir las prioridades. De todos modos, si realmente se quieren hacer las cosas de esa manera, asumiendo los riesgos de ser transparentes, ¿por qué ni siquiera se debaten esas prioridades? De lo contrario, podría parecer que el objetivo de optar por ciertas prioridades es el de librarse de las infracciones molestas. No creo que fuera algo positivo. También me gustaría decir que, a pesar de que la Comisión afirma que no necesita más recursos —concretamente, recursos humanos— para tramitar las infracciones, lo cierto es que, en casi todas las reuniones que he mantenido con los demás miembros de la Comisión, todos me han confesado que los recursos —las personas— destinados a tal efecto son insuficientes. Durante el debate se ha planteado la cuestión del número de infracciones cometidas en los nuevos Estados miembros, y lo que el Comisario y la Presidencia han dicho al respecto probablemente sea cierto. Sin embargo, también deberíamos tener en cuenta que, por ejemplo, en materia de medio ambiente, sólo hay dos o, tal vez, tres funcionarios para los diez nuevos Estados miembros; por lo tanto, está claro que hay un problema de recursos humanos. Por último, la cuestión del papel del Parlamento. Estamos manteniendo un debate interno sobre varias formas de hacer que nuestro papel de colegisladores sea más eficaz, mediante el control de la aplicación de las directivas aprobadas. En mi opinión, hay dos cosas que deberíamos hacer sin falta. La primera es, sin duda, adoptar una decisión política, con el propósito de reforzar el papel de la Comisión de Peticiones, que, como bien ha dicho la señora Wallis, constituye nuestra ventana al mundo. En segundo lugar, deberíamos organizar reuniones sobre la aplicación de forma sistemática, si bien requerirán la colaboración abierta de la Comisión. Porque, si organizamos reuniones para debatir la aplicación de las directivas, y el funcionario de la Comisión que asista permanece en silencio o hace comentarios de escaso interés —quizá porque no pueda decirnos lo que realmente queremos saber—, esta práctica carecerá de sentido. Bueno, muchas gracias; sin duda, volveremos a hablar de este asunto."@es²¹ "Hr president, daamid ja härrad, ma sooviksin tänada oma kaasliikmeid, volinikku ja eesistujariiki, et nad osalesid selles arutelus, mis, nagu volinik Verheugen ütles, ei lõpe siin. Esitaksin kiiresti mõned punktid. Sooviksin kommenteerida prioriteetide määratlemise küsimust, millest volinik Verheugen rääkis. Usun, et see võib tegelikult olla üsna riskantne samm. Samas ei ole seda siiski siiani kunagi tehtud. Olen alati olnud üsna skeptiline prioriteetide tõelise määratlemise võimaluse osas. Kui te aga tõesti soovite seda teed jätkata, siis riskige ja olge läbipaistvad ning miks mitte isegi korraldada arutelu nende prioriteetide üle? Vastasel juhul võiks jääda mulje, et prioriteedid valiti, sest te soovite lahti saada ebamugavatest rikkumistest. Ma ei arva, et see oleks hea. Teiseks ütleksin seda, et vaatamata asjaolule, et komisjon eitab vajadust enamate ressursside, eelkõige inimressursside järele, et käsitleda rikkumisi, on tegelikkuses olukord selline, et peaaegu igal volinikega toimunud kohtumisel on kõik mulle rääkinud, et neil ei ole piisavalt ressursse, piisavalt inimesi selle küsimusega tegelemiseks. Arutelu jooksul kerkis esile rikkumiste arv uutes liikmesriikides ning mida volinik ja eesistujariik ütlesid, on tõenäoliselt tõsi. Peaksime siiski ka teadma, et näiteks keskkonnaküsimustes tegelevad vaid kaks või kolm ametnikku kõigi kümne uue liikmesriigiga, seega on seal ilmselgelt probleem seotud inimressursiga. Lõpetuseks Euroopa Parlamendi rollist. Me arutame, kuidas sisemiselt muuta meie rolli kaasseadusandjana tõhusamaks meie poolt heaks kiidetud direktiivide kohaldamise jälgimise kaudu. Usun, et peame kindlasti tegema kahte asja: esiteks otsustavalt tugevdama poliitiliste otsuste kaudu petitsioonikomisjoni rolli, mis, nagu pr Wallis ütles, on meie aken maailma, ning teiseks peaksime süstemaatiliselt korraldama istungjärke kohaldamise kohta, mis nõuavad küll ka avatud koostööd komisjonilt. Sest kui me korraldame istungjärke, kus arutame direktiivide kohaldamist ning neil istungjärkudel osalev komisjoni ametnik istub vaikselt või räägib meile asjadest, mis ei paku huvi – võib-olla seepärast, et ta ei saa öelda, mida me tegelikult teada soovime –, siis on kogu see tegevus mõttetu. Igal juhul ma tänan teid ning kindlasti räägime sellest veel."@et⁵ "Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, haluan kiittää kollegoitani, komission jäsentä ja puheenjohtajavaltiota heidän osallistumisestaan tähän keskusteluun, joka ei pääty vielä, kuten komission jäsen Verheugen sanoi. Mainitsen joitakin kohtia nopeasti. Haluan puuttua ensisijaisten asioiden määrittelykysymykseen, josta komission jäsen Verheugen puhui. Pelkään, että tämä voi olla vaarallinen tehtävä. Tällaista ei ainakaan ole tehty koskaan ennen. Olen suhtautunut aina melko epäilevästi mahdollisuuteen todella määritellä ensisijaiset asiat. Jos tosiaankin haluatte lähteä tälle tielle, ottakaa riski ja olkaa avoimia ja keskustelkaa näistä ensisijaisista tavoitteista! Muuten voidaan epäillä sitä, että ensisijaiset tavoitteet on valittu, koska haluatte eroon epämukavista rikkomuksista. Tämä ei olisi mielestäni hyväksi. Toinen huomautukseni on, että huolimatta siitä, että komissio kieltää tarvitsevansa lisää resursseja ja erityisesti lisää henkilöstöä rikkomusten käsittelyyn, totuus on, että lähes kaikissa tapaamisissa komission kollegoidenne kanssa minulle on sanottu, että resursseja ei ole riittävästi, että asian käsittelyyn ei ole tarpeeksi ihmisiä. Keskustelussa nousi esiin kysymys rikkomusten määrästä uusissa jäsenvaltioissa, ja komission jäsenen ja puheenjohtajavaltion antamat syyt ovat todennäköisesti oikeita. Kuitenkin meidän on muistettava, että esimerkiksi ympäristöasioiden käsittelyyn on vain kaksi tai ehkä kolme virkamiestä, jotka vastaavat kaikista kymmenestä uudesta jäsenvaltiosta. Henkilöstöresursseissa on siis epäilemättä ongelmia. Viimeiseksi kysymyksestä parlamentin asemasta. Olemme keskustelleet keskuudessamme eri tavoista, joilla voimme tehdä asemastamme toisena lainsäätäjänä tehokkaamman seuraamalla hyväksymiemme direktiivien soveltamista. Mielestäni meidän olisi ehdottomasti tehtävä kaksi asiaa: ensinnäkin meidän on vahvistettava vetoomusvaliokunnan asemaa poliittisella päätöksellä. Se on, kuten Diana Wallis sanoi, ikkunamme maailmaan. Toiseksi meidän olisi järjestettävä säännöllisesti soveltamista käsitteleviä istuntoja, johon tarvitsemme kuitenkin komission avointa yhteistyötä. Jos nimittäin järjestämme istuntoja, joissa keskustelemme direktiivien soveltamisesta, ja komission virkamies, joka osallistuu keskusteluihin, on hiljaa tai kertoo meille asioista, joista emme ole varsinaisesti kiinnostuneet – sillä hän ei ehkä voi kertoa meille sitä, minkä todella haluaisimme tietää – tulee koko toiminnasta turhaa. Haluan kuitenkin kiittää teitä, ja keskustelemme asiasta epäilemättä jatkossakin."@fi⁷ "Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je voudrais remercier mes collègues députés, le commissaire et la présidence pour leur participation à cette discussion, qui, comme l'a dit le commissaire Verheugen, ne s'arrêtera pas là. Je vais évoquer rapidement quelques points. Je voudrais faire une remarque sur la question de définition des priorités, dont a parlé le commissaire Verheugen. Je pense que cela pourrait en réalité être un exercice risqué. Cependant, il n'a à présent jamais été effectué. J'ai toujours été plutôt sceptique à propos de la possibilité de vraiment définir des priorités. En tout cas, si vous désirez vraiment emprunter ce chemin, prenez le risque d'être transparent, et pourquoi ne pas débattre de ces priorités? Sinon la suspicion selon laquelle ces priorités ont été choisies parce que vous voulez vous débarrasser des infractions pourrait s'installer. Je ne pense pas que cela serait une bonne chose. Ma seconde remarque est qu'en dépit du fait que la Commission démente avoir besoin de plus de ressources, en particulier de ressources humaines, pour remédier aux infractions, la réalité est que dans la plupart des réunions auxquelles j'ai assisté en compagnie de vos collègues commissaires, tout le monde m'a dit qu'ils ne disposent pas suffisamment de ressources, ou de personnel, pour traiter ce problème. Au cours du débat, la question du nombre d'infractions dans les nouveaux États membres a été évoquée, et ce que le commissaire et la présidence ont dit est probablement vrai. Cependant, nous devrions savoir que, par exemple, pour les affaires écologiques, il n'y a que deux, ou peut-être trois, fonctionnaires s'occupant des dix nouveaux États membres, il est donc clair qu'il existe un certain problème de ressources humaines. En dernier lieu, la question du rôle du Parlement. Nous débattons de manière interne des différentes façons de rendre nos rôles de colégislateurs plus efficaces, en suivant l'application des directives que nous approuvons. Je pense qu'il existe deux choses que nous devons absolument faire: la première est de résolument renforcer, au moyen d'une décision politique, le rôle de la commission des pétitions, qui, comme l'a dit Mme Wallis, est notre fenêtre sur le monde; la seconde est que nous devrions systématiquement organiser des sessions d'application, ce qui nécessite, en revanche, la complète coopération de la Commission. De toute façon, si nous organisons des sessions au cours desquelles nous discutons de l'application des directives et que le fonctionnaire de la Commission qui y assiste est silencieux ou nous rapporte des choses peu intéressantes, peut-être parce qu'il ne peut pas dire ce que nous voulons vraiment savoir, le rôle de cet exercice est alors complètement inutile. En tout cas, je vous remercie et nous reparlerons sans aucun doute de ceci."@fr⁸ "Elnök úr, hölgyeim és uraim, szeretnék köszönetet mondani képviselőtársaimnak, a biztosnak és az elnökségnek a megbeszéléseken való részvételükért, amely – miként Verheugen biztos mondotta – itt nem ér véget. Csak gyorsan néhány dolgot. Szeretnék reagálni a Verheugen biztos által említett prioritások meghatározásának témájára. Azt hiszem ugyanis, hogy ez kockázatos ténykedés lenne. De mindezidáig sosem foglalkoztunk vele igazán. Mindig is eléggé szkeptikus voltam a prioritások tényleges meghatározásának lehetőségét illetőleg. Különben is, ha valóban ezen az úton akarnak előremenni, vállalják az átláthatóság kockázatát, sőt akár a prioritásokról szóló vitát is. Máskülönben megfoganhatna a gyanú, hogy azért határozták meg a prioritásokat, mert meg akarnak szabadulni a kényelmetlen jogsértésektől. Nem hiszem, hogy ez jó dolog lenne. A második megjegyzés: jóllehet a Bizottság tagadja, hogy a jogsértések intézéséhez több forrásra – különösen emberi erőforrásra – lenne szüksége, a valóság az, hogy szinte az összes, az Ön biztostársai részvételével lezajlott találkozón mindenkitől azt hallottam, hogy nincs elég erőforrásuk, nincs elég emberük, aki ezzel a témával foglalkozna. A vitában felmerült az új tagállamokban elkövetett jogsértések száma, és amit a biztos és a soros elnök mondott, az valószínűleg úgy is van. Ámde azt is tudnunk kell, hogy például környezeti ügyekben csak kettő vagy talán három tisztviselő foglalkozik mind a tíz új tagállammal, így aztán nyilvánvalóan emberi erőforrás problémáról is szó van. Végére maradt a Parlament szerepének a kérdése. Belső körökben azokról a különböző módokról vitázunk, hogy társjogalkotói szerepünket az általunk jóváhagyott irányelvek alkalmazásának lekövetésével miként tehetnénk hatékonyabbá. Úgy gondolom, két dolgot kell feltétlenül megtennünk. Az első határozottan az, hogy politikai határozattal meg kell erősíteni a Petíciós Bizottság szerepét, amely Wallis asszony szavaival ablakunk a világra; a második pedig az, hogy rendszeresen jogalkalmazási üléseket kellene rendeznünk, melyek azonban a Bizottság nyílt együttműködését igénylik. Mert ha üléseket szervezünk, ahol megtárgyaljuk az irányelvek alkalmazását, és a Bizottság jelenlévő tisztviselője nem szól hozzá, vagy érdektelen dolgokat mond – esetleg azért, mert nem mondhatja el azt, amit mi igazán tudni akarunk –, nos akkor az egész dolog értelmetlenné válik. Mindenesetre köszönöm Önöknek, és erről bizonyosan fogunk még eszmét cserélni."@hu¹¹ "Pone Pirmininke, ponai ir ponios, norėčiau padėkoti savo kolegoms EP nariams, Komisijos nariui ir pirmininkaujančiajai šaliai už dalyvavimą šioje diskusijoje, kuri, kaip sakė Komisijos narys G. Verheugen, čia nesibaigia. Norėčiau greitai pasakyti kelias pastabas. Noriu pakomentuoti dėl prioritetų apibrėžimo, apie kuriuos kalbėjo Komisijos narys G. Verheugen. Tikiu, kad tai gali būti rizikinga. Tačiau iki šiol dar niekas to nėra daręs. Aš visada gana skeptiškai žiūrėjau į galimybę iš tikrųjų apibrėžti prioritetus. Bet jei iš tikrųjų norite eiti šiuo keliu, prisiimkite riziką dėl skaidrumo. Kodėl net nesvarstote šių prioritetų? Kitaip gali padidėti įtarimai, kad prioritetai buvo apibrėžti siekiant atsikratyti apsunkinančių pažeidimų. Nemanau, kad tai būtų gerai. Mano antroji pastaba yra ta, kad nepaisant to, jog Komisija neigia, kad jai reikia daugiau išteklių, ypač žmogiškųjų, kad galėtų nagrinėti pažeidimus, iš tikrųjų visuose susirinkimuose, kuriuose aš buvau su jūsų kolegomis, kiekvienas man sakė, kad neturi pakankamai išteklių ir žmonių, kad galėtų nagrinėti šį klausimą. Diskusijų metų buvo pateiktas klausimas dėl pažeidimų skaičiaus naujosiose valstybėse narėse. Galimas daiktas, kad tai, ką pasakė Komijos narys ir pirmininkaujančioji valstybė narė, yra tiesa. Tačiau taip pat žinome, kad, pvz., klausimus dėl aplinkos apsaugos visose dešimt naujųjų valstybių narių sprendžia tik du arba trys pareigūnai. Akivaizdu, kad egzistuoja žmogiškųjų išteklių problema. Galiausiai Parlamento vaidmens problema. Viduje diskutuojame dėl įvairių būdų, kad mūsų, kaip bendrų teisės aktų leidėjų vaidmuo, būtų veiksmingesnis, toliau tiriant mūsų priimtų direktyvų taikymą. Manau, kad privalome būtinai padaryti du dalykus. Pirmiausia ryžtingai priėmus politinį sprendimą, sustiprinti peticijų komiteto vaidmenį, kuris, kaip minėjo D. Wallis, yra mūsų langas į pasaulį. Antra, turėtume sistematikai organizuoti taikymo posėdžius ir atviriau bendradarbiauti su Komisija. Nes jei mes rengsime posėdžius, kuriuose svarstysime direktyvų taikymą, o juose dalyvaujantys Komisijos pareigūnai tylės arba kalbės apie nesvarbius dalykus, nes nepasakys to, ką mes norime žinoti, tuomet visa tai bus beprasmiška. Šiaip ar taip dėkoju jums ir neabejoju, kad apie tai dar kalbėsime."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi, vēlos pateikties kolēģiem, komisāram un priekšsēdētājam par viņu piedalīšanos šajā diskusijā, kas, kā komisārs teica, nebeidzas šeit. Vēl tikai par dažiem punktiem. Vēlos izteikt komentārus par prioritāšu noteikšanas jautājumu, par kuru runāja komisārs . Manuprāt, tas patiesībā varētu būt riskants uzdevums. Tomēr līdz šim tas nav bijis darīts. Es vienmēr esmu bijusi diezgan skeptiska attiecībā uz prioritāšu noteikšanas iespēju. Bet, ja jūs tiešām vēlaties iet šo ceļu, uzņemties risku būt pārredzamiem, kāpēc gan nesarīkot debates par šīm prioritātēm? Pretējā gadījumā var rasties aizdomas, ka prioritātes ir izvēlētas, jo jūs vēlaties atbrīvoties no apgrūtinošiem pārkāpumiem. Manuprāt, tas nebūtu labi. Otrkārt, vēlos pateikt, ka neskatoties uz to, ka komisija noliedz, ka tai vajag vairāk resursu, jo īpaši cilvēku resursu, lai izskatītu pārkāpumu gadījumus, patiesībā daudzajās tikšanās, kur esmu bijusi kopā ar jūsu draugiem komisāriem, visi man ir teikuši, ka šī jautājuma atrisināšanai viņiem trūkst resursu, tieši cilvēku resursu. Debatēs izskanēja jautājums par pārkāpumu skaitu jaunajās dalībvalstīs, un tas, ko komisārs un priekšsēdētājs teica droši vien ir taisnība. Tomēr mēs zinām, ka, piemēram, vides jautājumos, iespējams, ir tikai divas vai trīs amatpersonas, kas atbild par visām desmit jaunajām dalībvalstīm, tāpēc tā noteikti ir cilvēku resursu problēma. Un visbeidzot par Parlamenta nozīmi. Mēs apspriežam dažādus iekšējos veidus, kā padarīt mūsu kā likumdevēju palīgu lomu efektīvāku, veicot apstiprināto direktīvu piemērošanu. Manuprāt, mums obligāti jāizdara divas lietas. Pirmkārt, ir nepieciešams ar politiska lēmuma palīdzību nostiprināt Lūgumrakstu komitejas nozīmi, kas, kā kungs teica, ir mūsu logs uz pasauli. Otrkārt, ir sistemātiski jāorganizē direktīvu piemērošanas sēdes, kam tomēr ir nepieciešama atklāta Komisijas sadarbība. Ja mēs organizēsim sēdes, kur apspriedīsim direktīvu piemērošanu, un Komisijas pārstāvji klusēs vai runās par to, kas ir mazāk svarīgs, jo, iespējams, nevar pateikt to, ko mēs vēlamies zināt, tad šis pasākums būs bezjēdzīgs. Bet paldies jums, un mēs noteikti runāsim par to vēl."@lv¹³ "Signor Presidente, onorevoli colleghi, vorrei ringraziare i colleghi, il Commissario e la Presidenza per avere partecipato a questa discussione che, come ha detto il Commissario Verheugen, non finisce qui. Rapidamente alcuni punti. Vorrei fare un commento sulla questione della definizione delle priorità, di cui ha parlato il Commissario Verheugen. Io credo che questo può effettivamente essere un esercizio rischioso, peraltro non è ancora stato veramente fatto fino ad ora. Io sono sempre stata abbastanza scettica sulla possibilità di definire davvero delle priorità. In ogni caso, se pensate davvero di proseguire su questa strada, prendete il rischio di essere trasparenti e magari discutere di queste priorità. Perché altrimenti il sospetto potrebbe installarsi che si scelgono delle priorità perché si vogliono togliere di mezzo delle infrazioni scomode. Credo che questo non sarebbe positivo. La seconda considerazione è che nonostante la Commissione in quanto tale neghi di avere bisogno di maggiori risorse, in particolare di maggiori risorse umane, per occuparsi di infrazioni, la realtà è che in quasi tutti gli incontri che io ho avuto con i suoi colleghi Commissari, tutti mi hanno detto che non hanno abbastanza risorse, abbastanza persone, che si occupano concretamente di questo tema. Nel dibattito è emersa la questione del numero di infrazioni nei nuovi paesi e probabilmente è vero quello che ha detto sia il Commissario che la Presidenza. Però dobbiamo anche sapere che per esempio in materia ambientale ci sono solamente due o forse tre funzionari che si occupano di tutti e dieci i paesi membri nuovi e quindi evidentemente c'è sicuramente un problema di risorse umane. Da ultimo la questione del ruolo del Parlamento. Noi stiamo discutendo internamente di vari modi per rendere più efficace il nostro ruolo di colegislatori dando seguito all'applicazione delle direttive che approviamo. Ma io penso che ci siano due cose che noi dobbiamo assolutamente fare: la prima è rafforzare in modo deciso per una decisione politica il ruolo della commissione per le petizioni che, come ha detto la signora Wallis, è la nostra finestra sul mondo; in secondo luogo, dobbiamo organizzare in modo sistematico delle sessioni di applicazione, che però abbisognano di un'aperta cooperazione da parte della Commissione. Perché se noi organizziamo delle sessioni dove si discute dell'applicazione delle direttive e poi il funzionario della Commissione che viene rimane zitto o ci dice delle cose poco interessanti – o perché non le può dire le cose che veramente ci interessa sentire – allora tutto l'esercizio diventa superfluo. In ogni caso, grazie e sicuramente ci risentiremo su questa questione."@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, ik zou mijn collega’s, de commissaris en het voorzitterschap willen bedanken voor hun deelname aan deze discussie, die, zoals commissaris Verheugen zei hier niet ophoudt. Nog snel een paar punten. Ik zou graag wat willen zeggen over de kwestie prioriteiten stellen, waar commissaris Verheugen het over had. Ik denk dat dit eigenlijk een riskante onderneming is. Maar het is tot nu toe nog nooit echt gedaan. Ik ben altijd nogal sceptisch geweest over de mogelijkheid echt prioriteiten vast te stellen. Hoe het ook zij, als u echt deze weg wilt inslaan, neem dan het risico transparant te zijn, en waarom dan zelfs niet een debat houden over deze prioriteiten? Anders zou de verdenking kunnen ontstaan dat de prioriteiten zijn gekozen omdat u af wilt van de ongemakkelijke schendingen. Ik denk niet dat dat een goede zaak zou zijn. De tweede opmerking is dat, ondanks het feit dat de Commissie ontkent dat ze meer middelen nodig heeft om de schendingen aan te pakken, en dan vooral mankracht, de realiteit zo is dat in bijna alle vergaderingen die ik heb gehad met uw medecommissarissen iedereen mij heeft verteld dat ze niet voldoende middelen, niet voldoende mensen hebben om hiermee om te gaan. In het debat kwam de kwestie aan de orde van het aantal schendingen in de nieuwe lidstaten, en wat de commissaris en het voorzitterschap zeiden is waarschijnlijk waar. Maar we moeten ook weten dat bijvoorbeeld in milieuvraagstukken slechts twee of misschien drie functionarissen zich bezighouden met alle tien nieuwe lidstaten, dus er is duidelijk sprake van een probleem qua mankracht. Tot slot de kwestie over de rol van het Parlement. We bespreken intern verschillende manieren om onze taak als medewetgevers effectiever te maken door te volgen hoe de richtlijnen die we goedkeuren worden toegepast. Ik denk dat er twee dingen zijn die we absoluut moeten doen: de eerste is besluitvaardig, door middel van een politieke beslissing, de rol van de Commissie verzoekschriften te versterken, die, zoals mevrouw Wallis zei, ons venster op de wereld is; de tweede is systematisch zittingen over de toepassing organiseren, maar die vragen de openlijke samenwerking van de Commissie. Immers, als we zittingen organiseren waarin we de toepassing van richtlijnen bespreken en de Commissiefunctionaris die erbij zit er het zwijgen toe doet of ons dingen vertelt die van weinig belang zijn, omdat hij misschien niet kan zeggen wat we echt willen weten, dan is de hele exercitie nutteloos. In ieder geval hartelijk dank en we spreken elkaar ongetwijfeld weer."@nl³ "Panie przewodniczący, panie i panowie! Chciałabym podziękować moim kolegom, komisarzowi i prezydencji za ich uczestnictwo w dyskusji, która, jak powiedział komisarz Verheugen, nie zakończyła się w tym miejscu. Jeszcze tyko kilka szybkich spostrzeżeń, chciałabym wypowiedzieć się na temat kwestii definiowania priorytetów, o której mówił komisarz Verheugen. Moim zdaniem może to być w zasadzie ryzykowne przedsięwzięcie. Jednakże nigdy tego w sumie nie robiono. Zawsze byłam raczej sceptyczna co do możliwości prawdziwego zdefiniowania priorytetów. No ale, jeśli naprawdę chce pan iść tą drogą, podjąć ryzyko związane z przejrzystością, i może nawet debatować nad tymi priorytetami? W przeciwnym wypadku mogłyby powstać podejrzenia, że priorytety wybrano, ponieważ chciano pozbyć się niewygodnych barier. Myślę, że to nie byłoby dobre. Drugi mój komentarz odnosi się do tego, że mimo faktu, że Komisja zaprzecza, że potrzebuje więcej zasobów, zwłaszcza zasobów ludzkich, do rozpatrywania przypadków naruszenia prawa, w rzeczywistości na prawie wszystkich spotkaniach, w których uczestniczyłam z innymi komisarzami, każdy z nich mówił mi, że nie ma wystarczających zasobów, wystarczająco dużo ludzi, by ogarnąć wszystkie sprawy. W debacie padła kwestia liczby przypadków naruszenia prawa w nowych państwach członkowskich, i to, co mówił komisarz i prezydencja, jest prawdopodobnie prawdziwe. Jednakże powinniśmy także wiedzieć że, np. w sprawach o ochronę środowiska, jest tylko dwóch lub może trzech urzędników, którzy zajmują się wszystkimi dziesięcioma nowymi państwami, więc z pewnością istnieje problem zasobów ludzkich. Wreszcie, kwestia roli Parlamentu. Dyskutujemy wewnętrznie nad różnymi sposobami na to, by wzrosła nasza rola jako współtwórców prawa, poprzez kontrolowanie stosowania dyrektyw po ich uchwaleniu. Myślę, ze są dwie rzeczy które musimy absolutnie robić: pierwsza to za pomocą decyzji politycznych umacniać rolę Komisji Petycji, która jak mówiła pani Wallis, jest naszym oknem na świat; po drugie, powinniśmy systematycznie organizować sesje dotyczące stosowania prawa, które niestety wymagają otwartej współpracy Komisji. Ponieważ jeśli organizujemy takie sesje, na których dyskutujemy nad stosowaniem dyrektyw, a urzędnik Komisji, który w nich uczestniczy, milczy lub mówi nam rzeczy mało interesujące – być może dlatego, że nie potrafi nam powiedzieć tego, co naprawdę chcemy wiedzieć – wówczas całe to przedsięwzięcie traci sens. W każdym razie dziękuję i bez wątpienia powrócimy do tego tematu."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, gostaria de agradecer aos colegas, ao Senhor Comissário e à Presidência por terem participado neste debate que, como disse o Senhor Comissário Verheugen, não acaba aqui. Só alguns pontos, rapidamente. Gostaria de fazer um comentário sobre a questão de definir prioridades, a que se referiu o Senhor Comissário Verheugen. Penso que esse poderá ser, efectivamente, um exercício arriscado. No entanto, ele nunca foi feito verdadeiramente até agora. Sempre fui muito céptica quanto à possibilidade de definir realmente prioridades. Em todo o caso, se pretenderem, de facto, seguir esse caminho, corram o risco de ser transparentes, e porque não discutir mesmo essas prioridades? Senão, poderá levantar-se a suspeita de que se escolhem prioridades para escapar às infracções incómodas. Penso que isso não seria positivo. O segundo comentário é que, apesar de a Comissão negar ter necessidade de mais recursos, principalmente recursos humanos, para tratar das infracções, a verdade é que, em quase todos os encontros que eu tive com os seus colegas Comissários, todos me disseram que não têm recursos suficientes, pessoal suficiente, para tratar desse assunto. No decorrer do debate surgiu a questão do número de infracções nos novos Estados-Membros, e provavelmente é verdade aquilo que o Senhor Comissário e a Presidência disseram. No entanto, também devemos estar cientes de que, por exemplo, no que se refere a questões ambientais, há apenas dois ou talvez três funcionários que têm a seu cargo a totalidade dos dez novos Estados-Membros, pelo que, como é óbvio, existe certamente um problema de recursos humanos. Por último, a questão do papel do Parlamento. Estamos a discutir, a nível interno, diversas formas de tornar o nosso papel de co-legisladores mais eficaz, acompanhando a aplicação das directivas que aprovamos. Penso que há duas coisas que temos absolutamente de fazer: a primeira é reforçar de forma inequívoca, através de uma decisão política, o papel da Comissão das Petições que, como disse a senhora deputada Wallis, é a nossa janela para o mundo; em segundo lugar, devíamos organizar de forma sistemática sessões de aplicação, que, no entanto, exigem uma cooperação aberta por parte da Comissão. Porque se organizarmos sessões para discutir a aplicação das directivas e o funcionário da Comissão que estiver presente ficar calado ou nos disser coisas com pouco interesse – talvez por não nos poder dizer aquilo que, efectivamente queremos saber -, então todo o exercício se torna supérfluo. Seja como for, obrigada e voltaremos certamente a falar sobre esta questão."@pt¹⁷ "Signor Presidente, onorevoli colleghi, vorrei ringraziare i colleghi, il Commissario e la Presidenza per avere partecipato a questa discussione che, come ha detto il Commissario Verheugen, non finisce qui. Rapidamente alcuni punti. Vorrei fare un commento sulla questione della definizione delle priorità, di cui ha parlato il Commissario Verheugen. Io credo che questo può effettivamente essere un esercizio rischioso, peraltro non è ancora stato veramente fatto fino ad ora. Io sono sempre stata abbastanza scettica sulla possibilità di definire davvero delle priorità. In ogni caso, se pensate davvero di proseguire su questa strada, prendete il rischio di essere trasparenti e magari discutere di queste priorità. Perché altrimenti il sospetto potrebbe installarsi che si scelgono delle priorità perché si vogliono togliere di mezzo delle infrazioni scomode. Credo che questo non sarebbe positivo. La seconda considerazione è che nonostante la Commissione in quanto tale neghi di avere bisogno di maggiori risorse, in particolare di maggiori risorse umane, per occuparsi di infrazioni, la realtà è che in quasi tutti gli incontri che io ho avuto con i suoi colleghi Commissari, tutti mi hanno detto che non hanno abbastanza risorse, abbastanza persone, che si occupano concretamente di questo tema. Nel dibattito è emersa la questione del numero di infrazioni nei nuovi paesi e probabilmente è vero quello che ha detto sia il Commissario che la Presidenza. Però dobbiamo anche sapere che per esempio in materia ambientale ci sono solamente due o forse tre funzionari che si occupano di tutti e dieci i paesi membri nuovi e quindi evidentemente c'è sicuramente un problema di risorse umane. Da ultimo la questione del ruolo del Parlamento. Noi stiamo discutendo internamente di vari modi per rendere più efficace il nostro ruolo di colegislatori dando seguito all'applicazione delle direttive che approviamo. Ma io penso che ci siano due cose che noi dobbiamo assolutamente fare: la prima è rafforzare in modo deciso per una decisione politica il ruolo della commissione per le petizioni che, come ha detto la signora Wallis, è la nostra finestra sul mondo; in secondo luogo, dobbiamo organizzare in modo sistematico delle sessioni di applicazione, che però abbisognano di un'aperta cooperazione da parte della Commissione. Perché se noi organizziamo delle sessioni dove si discute dell'applicazione delle direttive e poi il funzionario della Commissione che viene rimane zitto o ci dice delle cose poco interessanti – o perché non le può dire le cose che veramente ci interessa sentire – allora tutto l'esercizio diventa superfluo. In ogni caso, grazie e sicuramente ci risentiremo su questa questione."@ro¹⁸ "Vážený pán predsedajúci, vážené dámy, vážení páni, chcela by som sa poďakovať svojim kolegom poslancom, pánovi komisárovi a predsedníctvu za ich účasť na tejto diskusii, ktorá, ako povedal pán komisár Verheugen, sa týmto nekončí. Spomeniem v rýchlosti len niekoľko bodov. Chcela by som sa vyjadriť k záležitosti stanovovania priorít, o ktorej hovoril pán komisár Verheugen. Domnievam sa, že by to mohol byť riskantný krok. Až doteraz však nebol nikdy odskúšaný. Vždy som bola tak trochu skeptická v súvislosti s možnosťou skutočného stanovovania priorít. V každom prípade, ak skutočne chcete kráčať touto cestou, vezmite na seba riziko transparentnosti a začnite o týchto prioritách diskutovať. V opačnom prípade by mohli vzniknúť podozrenia, že priority boli zvolené preto, že sa chcete vyhnúť nepríjemných porušeniam. Nemyslím si, že by to bolo dobré. Druhou mojou pripomienkou je fakt, že aj napriek tomu, že Komisia popiera, že by potrebovala viac zdrojov, pomocou ktorých by riešila prípady porušenia, skutočnosť je taká, že takmer na každom stretnutí, ktoré som absolvovala s Vašimi kolegami komisármi, mi každý z nich tvrdil, že nemajú dostatočné zdroje a dostatočný počet ľudí, aby sa mohli s týmto problémom vysporiadať. V dnešnej diskusii zazneli otázky týkajúce sa počtu prípadov porušenia práva v nových členských štátoch, pričom to, čo k tejto veci povedal pán komisár a predsedníctvo, je zrejme pravda. Mali by sme však vedieť aj to, že, napríklad, vo veciach týkajúcich sa životného prostredia, máme len dvoch alebo troch úradníkov, ktorí sa zaoberajú všetkými desiatimi novými členskými štátmi, takže je očividné, že máme jasný problém s ľudskými zdrojmi. Nakoniec je tu záležitosť týkajúca sa úlohy Parlamentu. Prostredníctvom interných diskusií diskutujeme o rozličných spôsoboch, ktorými by sme svoju úlohu spoločne pracujúceho zákonodarného orgánu mohli urobiť účinnejšou, tým, že by sme sledovali následné uplatňovanie smerníc, ktoré sme schválili. Myslím si, že musíme s určitosťou urobiť dve veci: tou prvou je rozhodným spôsobom, prostredníctvom politického rozhodnutia, posilniť úlohu Výboru pre petície, ktorý, ako povedala pani Wallisová, je našim oknom do sveta; tou druhou je systematicky organizovať zasadania o uplatňovaní, ktoré si však vyžadujú otvorenú spoluprácu zo strany Komisie. Pretože ak budeme organizovať zasadania, na ktorých budeme diskutovať o uplatňovaní smerníc, a úradník zastupujúci Komisiu na týchto zasadaniach bude mlčať, prípadne bude rozprávať o veciach, o ktoré nemáme veľký záujem – možno preto, že nebude môcť povedať to, čo by sme skutočne chceli vedieť – potom sa celý tento proces stane zbytočný. V každom prípade vám ďakujem a som si istá, že sa o tejto veci budeme ešte v budúcnosti zhovárať."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, gospe in gospodje, zahvaljujem se kolegom poslancem, komisarju in predsedstvu za sodelovanje v tej razpravi, ki se bo, kot je dejal komisar Verheugen, še nadaljevala. Imam le nekaj pripomb. Najprej glede vprašanja o opredelitvi prednostnih nalog, o katerem je govoril komisar Verheugen. Menim, da je to dejansko lahko tvegano. Vendar se v zvezi s tem do zdaj še ni nič naredilo. Vedno sem bila precej skeptična glede dejanskega opredeljevanja prednostnih nalog. Kakor koli, če to res želite narediti, tvegajte, da boste pri tem pregledni, in zakaj ne bi o teh prednostnih nalogah tudi razpravljali? Sicer se lahko pojavi sum, da ste določene prednostne naloge izbrali zato, ker se želite znebiti nezaželenih kršitev. Mislim, da to ne bi bilo dobro. Nadalje, kljub dejstvu, da Komisija zanika potrebo po več virih, zlasti človeških virih, za obravnavo kršitev, so mi v resnici na skoraj vsakem srečanju z vašimi kolegi komisarji vsi povedali, da nimajo ustreznih virov in ljudi za takšne obravnave. Med razpravo se je pojavilo vprašanje o številu kršitev v novih državah članicah in verjetno drži, kar so povedali komisar in predsedstvo. Vendar se moramo tudi zavedati, da so na primer na področju okolja le dva ali morda trije uradniki, ki se ukvarjajo z vsemi desetimi novimi državami članicami, pri čemer je jasno, da imamo težavo s človeškimi viri. Na koncu še vprašanje vloge Parlamenta. Imamo notranje razprave o tem, kako bi bili v svoji vlogi sozakonodajalcev, ki nadzirajo uporabo direktiv, ki jih sprejmemo, učinkovitejši, Menim, da moramo nujno narediti dve stvari: najprej moramo odločno in s politično odločitvijo okrepiti vlogo odbora za peticije, ki je po besedah gospe Wallis naše okno v svet; nato moramo sistematično organizirati zasedanja o uporabi, ki pa zahtevajo odprto sodelovanje Komisije. Ker, če želimo organizirati zasedanja, na katerih bomo razpravljali o uporabi direktiv in pri tem uradnik Komisije, ki prisostvuje, ostane tiho ali govori o stvareh, ki nas ne zanimajo, mogoče zato, ker ne sme povedati, kar resnično želimo vedeti, potem je vse to nesmiselno. Kakor koli, hvala in o tem bomo nedvomno še spregovorili."@sl²⁰ "Herr talman, mina damer och herrar! Jag vill tacka mina ledamotskolleger, kommissionsledamoten och ordförandeskapet för att ha deltagit i denna diskussion som, vilket kommissionsledamot Günter Verheugen påpekade, inte slutar här. Jag vill bara helt kort nämna ett par punkter. Jag vill kommentera frågan om att fastställa prioriteringar, som kommissionsledamot Günter Verheugen talade om. Jag anser att detta faktiskt skulle kunna vara riskabelt. Det har emellertid aldrig gjorts hittills. Jag har alltid varit relativt skeptisk till möjligheten att verkligen fastställa prioriteringar. Hur som helst, om ni verkligen vill gå den vägen, ta risken att vara öppna, varför inte till och med ta upp dessa prioriteringar till diskussion? Annars skulle en misstanke kunna slå rot om att prioriteringarna har valts för att ni vill bli kvitt besvärliga överträdelser. Det skulle inte vara bra enligt min mening. Det andra jag vill påpeka är att trots att kommissionen förnekar att den behöver mer resurser, särskilt mänskliga resurser, för att behandla överträdelserna är det i själva verket så att jag, under nästan alla möten som jag har haft med era kolleger i kommissionen, har fått höra att de inte har tillräckligt med resurser, inte har tillräckligt med personal, för att hantera denna fråga. Under debatten kom frågan om antalet överträdelser i de nya medlemsstaterna upp, och det som kommissionsledamoten och ordförandeskapet sa är förmodligen sant. Vi bör emellertid också veta att det, till exempel för miljöfrågor, endast finns två, eller kanske tre tjänstemän som har hand om alla de nya medlemsstaterna, så det finns uppenbarligen ett problem med personalbrist. Avslutningsvis har vi frågan om parlamentets roll. Vi diskuterar internt flera olika sätt för att göra vår roll som medlagstiftare effektivare, genom att följa upp tillämpningen av de direktiv som vi antar. Jag anser att det finns två saker som vi absolut måste göra: för det första måste vi absolut, genom ett politiskt beslut, förstärka utskottet för framställningars roll som, vilket Diana Wallis påpekade, är vårt fönster mot världen, och för det andra måste vi systematiskt hålla sammanträden om tillämpningen, vilket emellertid kräver öppet samarbete från kommissionens sida. Om vi håller sammanträden där vi diskuterar tillämpningen av direktiv och den kommissionstjänsteman som deltar håller tyst eller berättar saker för oss som är av föga intresse – kanske för att han eller hon inte kan berätta det vi verkligen vill veta – är allt detta meningslöst. Tack så mycket ändå, och vi kommer otvivelaktigt att återkomma till detta igen."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Monica Frassoni,"^18,15,12 "Verheugen"¹³ "Wallis"¹³ "relatrice"^18,15,12